Mapa japonských útoků do centrální Číny 1937-1938,
tedy období kam spadá i "Nankingský masakr".
Když se vylodil 9. listopadu 1937, japonský sbor generála Heisuke Janagawy, a to v zálivu Chang-čchou, což je asi 60 kilometrů jižně od Šanghaje, čítal 80 000 vojáků a důstojníků. A jeho vylodění se povedlo, neboť v těchto místech neměla kuomintangská čínská armáda, žádnou obranu. Čínská armáda, která byla daleko od místa vylodění propadla panice. Panika byla tak velká, že dala vzniknout pověsti, podle které Japonci vylodili víc jak milion vojáků. Přední odřady, které začaly na Číňany útočit, neměly ani desetinu z onoho miliónu, ale nenadálost útoky a pověsti o množství způsobovaly, že japonské útočné oddíly dosahovaly všude velkých úspěchů při postupu.
Japonská 6. divize generála Hisaho Taniho - "po válce bude popraven jako válečný zločinec" - dorazila již třetí den útoku po vylodění k šanghajskému předměstí Sung-čchiang. A právě tam se pak japonské oddíly dopouštěly brutality, když jejich zločiny po velice krátké době dosahovaly obludných rozměrů.
Z popisu pana Prof. PhDr. Aleše Skřivana, CSc, českého historika a diplomata jeho knihy Japonská válka 1931-1945, na str. 129 až 139 a dále, ale i v Použité podklady., kde je též i v - Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, originál knihy byl vydán v roce 1986, na stránkách 146 až 178., vybírám a místy pak i popisuji, když Aleš Skřivan dále píše, zde cituji:
"Harold J. Timperley korespondent známého britského listu Manchester Guardian, hlásil po devíti dnech z dobytého Sung-čchiangu: 'Stěží tu stojí jediná budova, která by nebyla zpustošena požárem. Doutnající trosky a opuštěné ulice poskytují příšernou podívanou. Jedinými živými tvory jsou psi, nepřirozeně ztučnělí hodováním na mrtvolách. V celém Sung-čchiangu, který byl hustě osídlen a měl přibližně 100 000 obyvatel, jsem spatřil pouze pět Číňanů. Šlo o stále slzící staré lidi, ukryté ve francouzské misii.'
Avšak strašlivé utrpění civilního čínského obyvatelstva teprve začínalo. Severně od Šanghaje se vylodila japonská 16. divize. Její operace řídil rádiem ze štábu v Kjótu generál Teiiči Suzuki, na bojiště ji přivedl generál Kesagó Nakadžima. Tohoto dalšího malého generála označovali dokonce i někteří Japonci za 'tvrdého sadistu'. Nakadžima řídil tajnou policii v Tokiu po puči v únoru 1936, byl považován za specialistu na otázky zastrašování, výslechů a mučení. Po válce čínská vláda vznesla obvinění, že za postupu k Nankingu Nakadžimova 16. divize a Taniho 6. divize povraždily 390 000 lidí. Boje o Šanghaj trvaly plné tři měsíce. Houževnatý čínský odpor Japonce přinutil v prostoru soustředit na 150 000 mužů."
Město Šanghaj a okolí dne 12. listopadu 1937 kapitulovalo.
Masakr a zkáza města Nankingu.
Jestliže si v městě Šanghaji a jeho okolí počínala japonská armáda brutálně, tak přímo "jako smyslu zbavená" si pak počínala v oblasti hlavního města Nanking, které bylo dalším cílem jejich postupu. Do prostoru města Nanking Japonci postupovali ve třech proudech. Ze severu k městu postupovali jednotky generála Nakadžima, z jihu se blížily divize vyloděného sboru generál Heisuke Janagawy (viz zde foto
generála Heisuke Janagawy) a z východu, od Šanghaje pak postupovaly japonské oddíly, které vedl generál Macui (zde viz foto
generála Macuiho).
Japonským jednotkám se velmi jednoduše dařilo prorážet řetězce pevností v deltě řeky Jang-c´, které pro Číňany vybudovali němečtí inženýři. Proč se Japoncům dařilo tak snadno prorážet pod německým, technickým dozorem budované pevnosti, se v Tokiu nevysvětlovalo tak, že by byli vojáci tak udatní a technicky na výši, ale v Japonsku i v Číně se říkalo, že pevnosti vlastně vyklidilo japonské zlato. Dobytí opevnění bylo tedy penězi podplaceno a bylo velmi rychlé.
Ze stejných historických pramenů uvedených výše pak zde dále popisuji, co následovalo, cituji:
"Poté v Tokiu uspořádali představení pro západní korespondenty, které zástupce generálního štábu informoval o stanovení 'čáry nejzazšího postupu' ve směru na Nanking. V celku šlo o průhlednou a nejapnou komedii - jakmile na stanovenou čáru japonské jednotky dorazily, byla prostě 'posunuta' (poprvé byla stanovena čára postupu 7. 11., zrušena byla císařským rozkazem z 24. 11., když k ní japonské síly dorazily. Nová 'čára zastavení' byla stanovena asi 80 km západněji, po týdnu, tedy 1. 12., byla rovněž zrušena - poznámku dodal A. S.).
V Tokiu vznikl na čas rozpor - náčelník generálního štábu generálporučík Hajao Tada oponoval myšlence útoku na Nanking, neboť se obával, že taktika masakrů oslabí morálku armády. Jeho odpor pomohl překonat šéf Operačního oddělení generálního štábu generál Šimomura, který také připojil svůj podpis k podpisu císaře na příslušném rozkaze, znamenajícím zkázu města."
Na císařově rozkaze o útoku na Nanking bylo datum 1. prosince 1937, ale Hirohito jej osobně vydal generálu Macuimu již 27. listopadu. Ve stejné době již jednotky japonských divizí byly zhruba 160 kilometrů od tehdejšího hlavního města Číny, kam útok směřoval.
A dle různých zpráv i v novinách, tedy volně v tisku, vlastně začal závod mezi Macuiho, Janagowými a Nakadžimovými útočnými oddíly kdo bude v Nankingu jako ten první. Oddíly tak k Nankingu postupovaly velice rychle a do 1. prosince 1937 (kdy měly vlastně teprve vyrazit - má poznámka) měly již za sebou polovinu vzdálenosti.
A výše uvedené historické prameny se shodují a já cituji:
"Šlo o vyslovený závod ve vraždění, který nabyl nejzrůdnější podoby. Zvláště se vyznamenali fanatičtí mladí důstojníci.
Například list Japan Advertiser, vydávaný v angličtině, přinesl 7. prosince (1937) pod titulkem ´Kdo dříve usmrtí 100 Číňanů? Vyrovnaná soutěž poručíků´ následující zprávu: ´Podporučík Tošiaki Mukai a podporučík Takeši Noda ... zahájili přátelskou soutěž, kdo z nich jako první usmrtí mečem 100 Číňanů, než Japonci obsadí Nanking. Závod je v závěrečné fázi, soupeři bojují prsa na prsa. V neděli 5. prosince bylo podle listu Asahi skóre závodu ppor. Mukai vers. Noda 89:78.´O týden později oba hrdlořezové cíl zvýšili na 150, ´protože nebylo zjevné, kdo první dosáhl stovky....´ (zde je z Nankingu foto důstojníků, jestli se
nemýlím, když byl stav 105: 106, foto lze volně nalézt na několika webech.)
2. prosince 1937 čínská vláda obdržela japonské podmínky pro uzavření příměří. Měla uznat ´autonomii´ Vnitřního Mongolska a měla být zřízena mezinárodní demilitarizovaná zóna kolem Šanghaje, podobná zóna měla vzniknout i kolem mandžuské hranice (Měla být široká přes 300 km, mj. v ní měl ležet Peking.) v níž by byli jmenováni úředníci ´přátelsky naklonění Japonsku.´ Čankajšek měl navíc podepsat s Japonci dohodu o alianci proti SSSR. Čínský předák byl ochoten podmínky přijmout, ale mezitím se jaksi ´vytratila´ platnost japonské nabídky. Zmatený Čankajšek informoval svého prostředníka, byl jím německý vyslanec Oskar Trautmann, že ´další jednání znemožňuje japonský postup´a 7. prosince odjel do Chan-kchou, kam byly přesunuty i vládní úřady."
Tragedie města Nankingu.
V popisované době začala zároveň vrcholit neobyčejná tragedie města Nankingu. V první dekádě prosince roku 1937, v prostoru mezi předními liniemi japonských jednotek a hradbami hlavního města, se v okamžiku Čankajškova útěku nacházelo přibližně 300 000 mužů různých čínských jednotek.
"V jejich řadách panoval naprostý chaos. Ještě předtím ulehl generál Macui s tuberkulózní horečkou. Hirohito mu 2. prosince odňal velení v nankingské operaci a jaksi ´pro útěchu´ho vlastně povýšil, neboť mu svěřil formální velení všem japonským jednotkám ve střední Číně."
A tak se před samotným útokem na město Nanking stal velitelem japonské armády aristokrat, císařův strýc princ Asaka (zde viz foto
prince Yasuhiko Asaky, foto volně přístupné na několika webech.). Princ Asaka byl v armádě znám jako tvrdý voják, který uměl francouzsky a ve volných chvílích hrál náruživě golf. Při vojenském puči v roce 1936 to byl Asaka a císařův bratr Čičibu, kteří Hirohitovi doporučovali smířlivější postup vůči stoupencům Skupiny císařské cesty" - tzv. kódóha, seveřanům, mladým důstojníkům.
Zde, při útoku na Nanking, mohl princ Asaka napravit svůj špatný dojem, který zanechal po tehdejších událostech. Asaka 5. prosince 1937 odletěl z Tokia a o tři dny později už se ocitl na frontě před městem, kde se setkal s Nakadžimou velitelem 16. divize. S generálem se znal již řadu let, kdysi dokonce spolu působili v Paříži jako důstojníci rozvědky.
Tehdy, před Nankingem, byl generál Nakadžima, "sadista Nakadžima" důstojníkem, který Asakovi oznamoval, že je město před kapitulací a císařův strýc jako velitel vydal příslušné rozkazy, mezi nimiž byl ten nechvalně proslulý, vražedný - "Zabijte všechny zajatce" ("u Nankingu byla osobní pečeť prince Asakaiho připojena právě k tomuto rozkazu" - viz A.S str. 133.),!
Z výše uvedených historických podkladů pak cituji od A. S.:
"Krátce předtím Hirohito také osobně převzal odpovědnost za vedení války, když 20. listopadu 1937 vytvořil Císařský hlavní stan, nadřízený generálnímu štábu. Při této příležitosti kniže Konoe podruhé během krátké doby hrozil rezignací. Byl totiž pobouřen, že ho císař nejmenoval ani poradcem nového orgánu. Hirohito jej uklidnil, bude osobně premiéra informovat o vojenských záležitostech. Markýz Kidó připojil varování: rezignace ve vypjaté situaci, možno říci v době nouze, by mohla nadobro ukončit politickou kariéru knížete.
V pátek 10. prosince 1937, tedy pouhé tři dny potom, co Nanking opustil Čankajšek, prchlo z hlavního města již 800 000 osob z celkového počtu jednoho milionu obyvatel. Toto množství lidí postupovalo proti proudu Jang-c´. V deltě řeky se do pohybu daly daleko větší masy. Podle některých odhadů Nankingem a okolím prošlo na 18 milionů lidí, prchajících do vnitrozemí.
Kromě civilistů se do města stáhlo asi 100 000 čínských vojáků.
Když se koumintangská vláda začala chystat k útěku, cizinci, kteří zůstali ve městě, začali organizovat vytvoření tzv. bezpečnostní zóny, tj. neutrálního území o rozloze necelých čtyř kilometrů čtverečních. Prchající čínská vláda ponechala cizincům k ruce 450 policistů, 10 000 pytlů mouky a drobné mince v hodnotě 400 000 dolarů. Podobný postup se osvědčil v Šanghaji, uvítali ho i někteří Japonci, dokonce sám generál Macui prý přispěl určitou částkou.
Před útokem na Nanking se většina Evropanů a Američanů uchýlila na říční dělové čluny, popřípadě na obrovský dok britské firmy Jardine, Matheson and Co. Ani tam nebyli vždy v bezpečí, jak prokázal útok japonského letectva na loď Pannay 12. prosince 1937. Na její palubu se uchýlila část osazenstva amerického velvyslanectví v Nankingu. Během náletu byla loď potopena, tři Američané zahynuli a 14 jich bylo zraněno. Uvnitř hradeb metropole zůstalo celkem 22 cizinců. Byli mezi nimi obchodníci, lékaři i misionáři. Tato hrstka podá cenné svědectví o hrůzných událostech po dobytí města."
