Tančíky typ 94 a typ 97

[YAMATO]

Japonsko produkovalo tančíky v značných množstvích. Na rozdíl od většiny jiných zemí se ji v bojích dosti osvědčili, především z důvodu slabosti protivníka, čínské armády (či spíše armád)...později, v bojích s ABDA, byly již úspěchy mnohem menší a to pouze v prvních fázích bojů.

Na základě zkušeností s britskými tančíky Carden-Loyd Kk.VI, které Japonsko zakoupilo v počtu osmi kusů a používalo pod označením typ 88, byl vyvinut nový, čistě japonský tančík. Prototyp byl postaven firmou Ishikavajima, v roce 1933 byl pak postaven v Tokio dislových a elektrických závodech (později Hino) vylepšený stroj, jež byl přijat do výzbroje v roce 1934 pod označením typ 94TK (TK=Tokushu Ken-in sha=speciální traktor).

Oproti většině jiných tančíků byl řešen netradičně, benzinový, kapalinou chlazený motor typ 94 o výkonu 23,5 kW byl umístěn v přední části vozidla vedle řidiče, výzbroj, jež tvořil kulomet typ 91 ráže 6,5 mm s 1650 náboji, byla umístěna ve věžičce v zadní části. Některé stroje byly později přezbrojeny kulometem typ 97 ráže 7,7 mm nebo kanonem typ 94 ráže 37 mm. Na zadní stěně korby byla vstupní dvířka, umožňující snadné nastupování a nakládání zásob. Konstrukce byla nýtovaná, pancéřování silné 8-12 mm. Na tomto tančíku se poprvé objevil typický podvozek japonských tanků, povedený výtvor majora Tomio Hary. Ten byl od roku 1937 vyráběn v poněkud modifikované podobě, někdy označované jako typ 94 KAI, se zvětšenými pojezdovými a napínacími koly, díky čemuž došlo k zlepšení do té doby zdaleka ne ideální průchodnosti terénem. Posádka byla tvořena dvěma muži, řidičem a velitelem/střelcem. Výroba běžela u firmy Mitsubishi, Tokio Daishu Denki Kokyo, Jukogyo a Kobe Seikosho, celkem vzniklo 843 strojů.

Za tančík bylo možno připojit přívěsy, sloužící pro dopravu materiálu a podobně. Vznikl také speciální přívěs pro chemické či bakteriologické látky!

TECHNICKÉ ÚDAJE

ROZMĚRY
Délka: 3080 mm
Šířka: 1620 mm
Výška: 1620 mm

HMOTNOST
Bojová: 3420 kg

VÝKONY
Max. rychlost: 40 km/h
Max. dojezd: 200 km



Vzhledem k poměrně dobrým zkušenostem s tančíky pokračoval vývoj nového typu. Ten byl zkonstruován na bázi lehkého tanku typ 92 v Tokio Gasu Deishu, kde byly postaveny dva prototypy, jeden s motorem vpředu, druhý vzadu, ten byl vybrán pro výrobu po úpravě prortoru řidiče a zvětšení věže. Do výzbroje byl zaveden v roce 1938 pod označením typ 97 Te-Ke. Výroba běžela do roku 1942 a dala celkem 593 strojů.

Poháněn byl dieslovým, vzduchem chlazeným motorem Ikega o výkonu 47,8 kW, zkoušeným již dříve v jednom exempláři typ 94. Podvozek byl s úpravami přejat z typu 94. Výzbroj měla dvě varianty, buď kulomet typ 97 ráže 7,7 mm s 1750 náboji nebo kanon typ 94 ráže 37 mm s 96 kusy munice. Pancéřování 8-12 mm. Osádka byla opět dvoučlenná.

Na bázi tančíku typ 97 vzniklo dělostřelecké pozorovatelské vozidlo typ 100 Te-Re, vyráběné od roku 1940 a lehký obrněný transportér/ tahač typ 98 So-Da, vyráběný od roku 1941.

TECHNICKÉ ÚDAJE (typ 94/ typ 97)

ROZMĚRY
Délka: 3680 mm
Šířka: 1820 mm
Výška: 1900 mm

HMOTNOST
Bojová: 4820 kg

VÝKONY
Max. rychlost: 40 km/h
Max. dojezd: 250 km


Typ 94 starší provedení.


Typ 94 pozdější provedení.


typ 97.

[YAMATO]

Typ 94 s přívěsěm pro plynový útok...typ 97 s kulometem...typ 98 So-Da


Jap-Model 94De-GasAttackTrailer.


Typ 97 Te-Ke s 7,7 mm kulometem.


Typ 98 So-Da.

[Destroyman]

Typ 94 v Treloar Technology Centre, Canberra.

[Rase]

Několik tančíků Typ 94 bylo upravováno k dálkovému řízení, bohužel byl celý projekt předčasně ukončen a tančíky byly odeslány na frontu. S těmito dálkově řízenými tanky experimentoval ve 30. letech major Nagayama, který takto upravil Fordsonův traktor - ke zkouškám. Nemodifikované Fordsonovy traktory byly používány Japonskou imperiální armádou jako dělostřelecké tahače. Později byly zkušenosti s tímto systémem použity u zařízení I-GO (obdoba Goliathu), který byl již bojově používán.
O majaru Nagayamovi se psalo i v technickém časopise ModernMechanix:
V budoucnosti budou ohromné válečné stroje, řízeny na dálku, za použití rádiových vln. Důstojník japonské armády, major Nagajama, vynalezl způsob, kterak pomocí radiového signálu ovládat tank. Ten je schopen, pohybovat se rychlostí až 5 km/hod.
Nedávno byl v Anglii úspěšně otestován, dálkově řízený letoun. Pilot byl nahrazen radiopříjmačem, který přenášel signál na pohyb, pomocí drobných motorků na stlačený vzduch. Tímto systémem se rádiem nepřenáší žádné velké množství energie. Rádiové impulzy slouží pouze k pohonu relé, které následně řídí běžný, benzínový motor. Ostatní relé, které pracují na jiné vlnové délce, slouží k samotnému řízení stroje. Množství energie pro fungování těchto relé je tak nízké, jako energie potřebná k poslechu Amose a Andyho z vašeho domácího rádia. Bezdrátový přenos energie ke zmíněným relé, je ale stále jen snem.

Obrázky a víc textu naleznete zde:
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 035.0.html
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 409.0.html

[kacermiroslav]

Tančík TYP 2594 TK Chokei Sensha
Jen pár doplnění. Zavěšení kol bylo patentované majorem Tomio harou, který se po WW2 stal generálem tankových sil a byl rovněž aktivní, co se publikací na téma historie tankových sil týče. Dojezd s benzínovým čtyřválcovým motorem Ford o výkonu pouhých 32 koňských sil při 1800 otáčkách byl kolem 200 km po zpevněné komunikaci a silnici. Slabý výkon motoru ale nebyl překážkou, protože tančík vážil pouhých 3,4 tun. Sériová výroba TYP 94 běžela od roku 1933 do roku 1937, kdy byla nahrazená modernější verzí TYP 2597. První bojové nasazení proběhlo v Číně, kde prakticky neměli obdobou či vyšší konkurencí a tudíž splnili svůj účel. Nicméně v roce 1939 se TYP 2594 účastnil bojů s Rudou armádou na Chalchyn golu, kde se na plno projevila slabá výzbroj i pancéřová ochrana (bojů se účastnilo pouze jen 10 strojů nasazených v počtu 7 ks u 3.tankového pluku a 3 ks u 4.tankového pluku). Ta byla vhodná opravdu jen proti pěchotním zbraním a to ještě ideálně, pokud se nepoužívala průbojná munice. Slabý pancíř pak dokázal odolávat střepinám menších dělových ráží. I přes negativní účast na Chalchyn golu se tento stroj udržel v prvních bojových liniích až do roku 1943, kdy byl nahrazován modernějšími stroji. Poté se používal většinou ke strážním a policejním službám až do konce války a dokonce i po válce. Kromě japonské pozemní armády byl tančík využíván i japonským námořnictvem, které si jej cenilo pro jeho malou hmotnost a rozměry. Mohl se tak dodávat ve velkých množstvích na obsazené ostrovy, kde sloužil k průzkumu a zesiloval obranná postavení.