Koukám že Palba se za ten rok a něco mé přestávky proměnila k nepoznání. Smutná krabice je smutná. Ale stejně to ještě jednou zkusím fakticky.
Sekyrka, Polar, Arten a apod.: ptáte se, jaké jsou zdroje. Tvrdíte, že nikdo jiný nic takového netvrdí, resp. že to "není aktuální". Nuže,
přímou inspirací a výchozím bodem pro článek byly aktuální americká a ruská oficiální vojenská doktrína.
Jmenovitě
- US. Air Force Doctrine, Volume 1, Chapter 3: Nature of war ze 27. února 2015, ze stránek http://www.doctrine.af.mil
- Военная доктрина Российской Федерации ze 26. prosince 2014 v ruštině a v oficiálním překladu ruské ambasády v UK
Konkrétně rozeberu.
US. Air Force Doctrine, Volume 1, Chapter 3: Nature of war píše:Válka je násilný zápas mezi soupeřícími stranami s cílem dosáhnout protikladných cílů. Válka je jenom jeden z prostředků používaných národními státy, nadstátními nebo vnitrostátními skupinami k dosažení zpochybněných cílů.
Válka byla napříč historií základní aspekt lidského chování. Moderní západní tendence nazírat na válku jako na výjimku, která je jen příležitostně nutná jako buď operace s omezenými cíli, nebo tažení za zničení zcela zjevného zla, často zastírá naše chápání válčení a jeho účelů. (...) Povahu války popisují tři neměnné pravdy. (...)
1) Válka je prostředek politiky <ne "politics" ale "policy", tzn. předepsaných cílů k dosažení>. Vítězství se neměří nepřátelskými ztrátami, vyhranými či prohranými bitvami, nebo obsazeným územím, nýbrž dosažením (či nedosažením) cílů politiky, nebo kulturních cílů účastníků války. Tyto cíle - vlastní a nepřátelský - ovlivňují rozsah, intenzitu a trvání války více než jakýkoli jiný faktor.
(...)
Tradiční válčení je definováno jako "násilný zápas o nadvládu mezi národními státy či koalicemi a aliancemi národních států. (...) Záměrem může být přesvědčit nebo donutit klíčové vojenské nebo politické osoby s rozhodovací pravomocí, porazit nepřátelské ozbrojené síly, zničit protivníkovu schopnost vést válkum nebo obsadit či udržet území s cílem vynutit si změnu v protivníkově vládě nebo politikách. (...) Jak asymetrické, tak tradiční válčení usiluje vyřešit konflikt vynucením změny chování protivníka.
Военная доктрина Российской Федерации píše:
5. Vojenská doktrína reflektuje závazek Ruské Federace přijmout vojenská opatření k ochraně svých národních zájmů a zájmů svých spojenců pouze poté, co byly vyčerpány politické, diplomatické, právní, ekonomické, informační a další nenásilné prostředky.
8.a) vojenská bezpečnost Ruské Federace znamená bezpečí životně důležitých zájmů jedinců, společnosti a Státu od vnějších a vnitřních vojenských hrozeb spojených s použitím nebo hrozbou použití vojenské síly, charakterizovaný absencí vojenské hrozby nebo schopností postavit se takové hrozbě
12. Hlavní vnější vojenská rizika jsou: m) vznik režimů, jejichž politiky ohrožují zájmy Ruské Federace ve státech sousedících s Ruskou Federací, vč. převratů proti legitimním státním orgánům
31. Ozbrojené síly Ruské Federace mohou být nasazeny vně země ku ochraně zájmů Ruské Federace, jejích občanů a udržení mezinárodního míru a bezpečnosti v souladu s obecně uznávanými principy a normami mezinárodního práva, mezinárodních smluv Ruské Federace, a federální legislativy.
34. Hlavním úkolem Ozbrojených sil, dalších vojsk a orgánů v čase války zahrnují odražení agrese proti Ruské Federaci a jejím spojencům, porážka jednotek (sil) agresora, a přinucení agresora k ukončení vojenských akcí za podmínek které vyhovují zájmům Ruské Federace a jejích spojenců.
Nejvyšší doktrinální dokumenty světových mocností tedy jasně říkají, že válka je pouhý prostředek pro vynucování změny v "policies" protivníka a prosazování národních zájmů. Z toho plyne, že ozbrojené síly jsou prostředkem ochrany národních zájmů. A to zahrnuje dva aspekty:
1) obranu národa proti protivníkovi, který se snaží ozbrojenou agresí vnutit našemu národu své národní zájmy (kterých nedokázal dosáhnout "po dobrém" či politicky)
2) prosazování národních zájmů našeho národa ozbrojenou akcí vůči jiným národům
Do bodu 1) spadají
hrozby, kterými se zabýval tento článek.
Do bodu 2) spadají zahraniční dobrodružství a alianční závazky, tj.
zájmy kterým se článek úmyslně nezabývá* a za což je kritizován všemi "experty".
Jinými slovy, doktrína USAF i Ruské Federace implikují, že kdekoli jsou národní zájmy více států v takovém rozporu, že to nelze vyřešit mírově, a pro jednoho z aktérů není možné se svých zájmů vzdát, nastává válka za to, aby jeden ze států kapituloval a ten druhý uspěl s naplněním svých národních zájmů.
A proto článek dělá přesně toto: stavějíc na stejných základech jako doktríny USA a RF rozebírá reálně nezpochybnitelně existující národní zájmy cizích států na území ČR a řeší, jak by se ČR mohla ubránit jejich vynucování. Proto obrana hrozbám.
Prosazování zájmů ČR v zahraničí vojenskou silou se článek zcela úmyslně nezabývá neboť autor je jednak přesvědčen, že obrana "domácí hroudy" proti hrozbám má vždy vyšší prioritu než prosazování národních států v zahraničí, a jednak nesouhlasí s agresivní válkou za prosazování národních zájmů na cizím území. Perfektně to zde vystihuje Lukáš Visingr v ktárké analýze o proměnách polské armády:
Lukáš Visingr, Polský vzestup, Týdeník Echo č.42 píše:Což o to, takto skvělou pověst si vybudovali i Češi, ovšem zásadní rozdíl je v tom, že na polské straně zřejmě nikdo relevantní nepodlehl představě, že zahraniční mise jsou základním posláním armády. Poláci totiž budovali i používali expediční kapacity, ale nikdy na úkor udržování "těžkých" sil pro obranu území.
A noticka na závěr pro drahého pana Sekerku: jen naprostý diletant by své analýzy a válečné plány, zabývající se obranou proti aktuálním spojencům, vyvěsil veřejně na internet aby si je přečetl kdejaký Sekerka a s ním i novináři od oněch spojenců, kteří by pak ztropili bengál. To dokazují "šokující" zprávy z předchozích let, že americká NSA špehuje svého spojence Německo a následně že Německ rozvědka špehuje USA. Pro mne to žádný šok nebyl protože znám historii, patřím ke škole realistů a vím, jaké se dělají "contingency plans". Tvrzení, že "spojenci se nešpehují", "spojenci si důvěřují" a "spojenci proti sobě nemají contingency plans" jsou pouze směšné pohádky.
(Neuvěřitelné pomluvy Mirka58 nebudu řešit, protože ten kdo je schopen překroutit nějaké výroky o 180° aby někomu ponsunul úplně převrácený záměr je schopen čehokoli. S jednou výhradou: pro tebe, Mirku, jsem vypíchl ten článek 8a) ruské vojenské doktríny, který říká úplně totéž, co můj článek o armádě VS "vnitřním nepříteli". Takže očekávám, že teď prohlásíš, že prezident Putin "připravuje armádu na použití proti vlastnímu obyvatelstvu".)
Inženýři ví, že vše má klady a zápory a musíte si vybrat něco za něco. Propagandisté a obchodníci vynášejí pouze klady a zápory zamlčují. Tvrdí-li kdo, že je něco univerzálně nejlepší na světě nebo nemá žádné slabé stránky, patří do druhé skupiny.