SSSR a Finsko 1941-45 Pokračovací válka III. Č 1.

[michan]

Mapa postavení sborů před útokem na SSSR.





SSSR a Finsko 1941-45 Pokračovací válka III. Č 1.

Díl III.

Část 1.

A jak tedy vypadaly červnové dny roku 1941? Jak vypadaly přesuny takového množství vojsk na sever, do Finska před operací Barbarossa? Jak proběhla mobilizace finské armády? Jak se podařilo vše utajit před SSSR? Podaří se dodržet Němcům podmínku, kterou si klade Finsko, že bude Finsko napřed napadeno a pak teprve bude útočit spolu s Němci?
Postupně si na vše budeme odpovídat.

Náčelník generálního štábu finské armády zasílá dne 12. června 1941 německému velení zprávu, že Finsko bude dne 28. června 1941 připraveno k nástupu do útoku. Potřebuje však, vzhledem k obtížím se soustřeďováním vojsk v jezernatém prostoru 5 dní předem vědět, který den s nimi Němci počítají.
Již ale od počátku června 1941 se začíná se soustřeďováním německých vojsk. Dne 5. června 1941 se v Oslu a Štětíně nalodí první jednotky hlavního velitelství 36. sboru a 169. pěší divize. Tyto jednotky se za 3 dny, tedy 8. června 1941 vyloďují v severofinských přístavech.
Dne 14. června 1941 je dokončen přesun 30 600 vojáků z Německa a 10 600 z jižního Norska (operace Modrá liška).
Ve finských přístavech Oulu, Kemi, Pietasaari, Vaasa, Kaskinen a Turku je vyloděno 74 transportů vojáků a materiálu. Přesun těchto transportů je proveden do Laponska v 260 vlacích, které mají 9 039 vagónů.
To již se do prostoru v Rovaniemi přesunula přes Severní ledový oceán motorizovaná brigáda SS Nord, jejíž reorganizací zde vznikne divize SS Nord v počtu 9 505 mužů. Divize zaujme postavení u silnice do Ranui.
Všechny přesuny jsou vydávány za střídání horského sboru Norsko.
Německý vojenský přidělenec v Moskvě dostane pokyn, že na sovětské dotazy má dávat tuto informaci, cituji: „Od 8.6.1941 probíhají přes finské území přesuny německých jednotek v rámci střídání v prostoru mezi polárním pobřežím a domovem.“
Stejné informace se říkají i příslušníkům vlastních jednotek s tím, že se dodá: „…střídání se provádí v rámci příprav k invazi do Anglie.“
O to, aby se tyto informace dostaly na západ, tak o to se mají postarat agenti zpravodajských služeb ve finských a norských přístavech.
První menší finská mobilizace, její první vlna, začne dne 10. června 1941. To nastupují do zbraně finští záložníci pohraničních a pevnostních jednotek a s nimi 4 000 mužů oddílu Petsamo. Poté dne 15. června 1941 nastupují záložníci pro údernou skupinu Hanko a alandskou obranu, s nimi i záložníci pro 30 000 finský 5. armádní sbor, který je podřízen německému velení.
Dne 15. června 1941 je též otevřeno 12 km jihovýchodně od Rovaniemi velitelské stanoviště Finsko generálplukovníka Falkenhorsta, to patří pod velitelství armády Norwegen a přebírá velení v celém severofinském prostoru. A tak se severofinské území o rozloze 100 000 km čtverečních se dvěma divizemi 3. armádního sboru ocitá pod německým velením.
Součinnost mezi velitelským stanovištěm Finnland armádního velitelství Norwegen zajišťuje se skupinou armád Nord a finskými jednotkami generál Waldemar Elfurth. Ten přijíždí dne 13. června do Helsinek a ujímá se funkce velitele styčného štábu Nord ve finském hlavním stanu. Je přímo podřízen náčelníku štábu pozemního vojska.
Námořnictvo (Kriegsmarine) a letectvo (luftwaffe) vytváří samostatné styčné štáby pod velením kontraadmirála Reimara von Bonina a generálmajora Waltra Lorenze. Do německých štábů zase naopak odjeli finští styční důstojníci.

Zajímavě se vyvíjí politická situace. Finský prezident Ryti v plném rozsahu o chystaných opatřeních informuje finskou vládu teprve 9. června 1941. To prohlašuje, že válka mezi Německem a Sovětským svazem prospěje celému světu a že Německo je jediný stát, který může Sovětský svaz porazit a nebo jej nejméně řádně oslabit.
Většina finských ministrů kurz vlády podpoří, jen sociálně demokratičtí členové vlády Mauno, Pekkala a Karl – August Fagerholm nesouhlasí s mobilizací. Nevznesou však požadavek hlasování o důvěře vlády. Informován je předseda sociálnědemokratické strany Väinö Tanner. Ten projeví plné pochopení pro válečný kurz státní politiky.
A tak může německý velvyslanec ve Finsku hlásit do Berlína, cituji:
„Státní prezident, ministerský předseda, ministr zahraničí, vojenské vedení, předseda parlamentu a předseda sociálnědemokratické strany hledí situaci zpříma do očí.“
Ve Finsku stále panuje přesvědčení, že válka bude obranná, že to bude válka proti sovětské agresi.
Finský ministr zahraničí Vitting v zahraničním výboru parlamentu dne 13. června 1941 prohlašuje, cituji: „Od Černého až po Bílé moře stojí proti sobě milióny vojáků v nevyšší válečné pohotovosti. Také Finsko začalo s mobilizací. Jeho postavení v případě konfliktu mezi Německem a SSSR je jasné.“
Pár levicově orientovaných sociálnědemokratických poslanců, s nimi i redaktor Atos Virtanen varují, že by se Finsko nemělo podílet na agresivní válce. Jen 3 ze 17 sociálnědemokratických poslanců podpoří bezvýhradně vládu. Plénum parlamentu politiku vlády při hlasování schválí.
Rozpaky a zvláštní reakce vyvolá prohlášení sovětského TASSU ze 14. června 1941.
TASS tento den prohlašuje, že sovětská vláda a její vztahy k Německu jsou v dokonalém pořádku.
V tu chvíli maršál Mannerheim říká německému generálu Erfurthovi a Buschenhagenovi, kteří jsou u něj, cituji: „Nyní bude asi pro Hitlera těžké najít důvod k válce.“
Němečtí generálové okamžitě telegrafují do generálního štábu Jodlovi,cituji:
„Finové žádají naléhavě kvůli vyhlášení mobilizace hlavních sil ujištění, zda dojde k ozbrojenému boji, jinak prosí o závazné ujištění, že v případě mírového řešení budou stanovená politická přání splněna. Odpověď je žádána do 15. 6. odpoledne vojenskému přidělenci v Helsinkách.“
Hitler a Jodl jsou informováni před půlnocí.
Hitler okamžitě poručí vrchnímu velitelství, aby oznámilo do Helsinek, cituji:
„S první alternativou je třeba pevně počítat.“ A Keitel pak také telegrafuje do Helsinek: „Jsem zplnomocněn vás ujistit, že finské požadavky a předpoklady pro podnikaná opatření lze pokládat za splněné.“
Další zajímavostí historie však je, že finský prezident Ryti již několik hodin před těmito událostmi stejně na zasedání válečného kabinetu Finska, přes tyto nejasnosti, rozhodl – Pokračovat v mobilizačních opatřeních!

[michan]

SSSR a Finsko 1941-45 Pokračovací válka III. Č 2.

Díl III.

Část 2.

V polovině června 1941 sleduje svět finské válečné přípravy s obavami.
SSSR má přes svoji zpravodajskou službu poměrně podrobné údaje o tom, jak se na finském území rozmisťují německá vojska. Stejně tak ví o pohybech německých válečných a transportních lodí v jihofinských přístavech.
Sovětský velvyslanec v Helsinkách z pověření lidového komisariátu zahraničí SSSR vznáší dotaz dne 16. června 1941 – z jakého důvodu probíhá ve Finsku mobilizace, a tlumočí znepokojení nad tím, že je tolik cizích vojáků na finském území.
Britský a americký velvyslanec se obrátí na ministra zahraničí Vittinga – zda Finsko přistoupilo k paktu tří, a nebo zda uzavřelo s Německem nějaké smlouvy pro případ války.
Britské ministerstvo zahraničí 14. června 1941 důrazně varuje finskou vládu před spoluprácí s Německem v případě německo – sovětské války. Britské velvyslanectví okamžitě vyzve britské občany, aby opustili Finsko. Němci hlásí, že sovětští zaměstnanci zastupitelských úřadů s rodinami odešli na sovětskou základnu Hanko.
Dne 17. června 1941 je zahájen v rámci mobilizace nástup hlavních sil finské armády pod záminkou mimořádného cvičení. Finsko též potvrdí zařazení 1 200 finských dobrovolníků do Waffen SS.
Dne 18. června 1941 brzy ráno odchází z polních táborů desítky tisíc německých vojáků a pochodují k sovětským hranicím.
V tyto dny ze šesti finských letišť neustále startují německé průzkumné letouny a prozkoumávají oblasti nad prostorem Kuolajärvi, nad murmanskou oblastí a nad Karelskou šíjí.
Již od 14. června 1941 čeká v bojové pohotovosti 42 německých válečných lodí včetně velkého počtu minonosek a rychlých útočných lodí u jižního pobřeží Finska, v zátokách Turku, poloostrova Porkkala a u Süomenlinny.
Na sovětsko – finských hranicích se rozmisťují i finští vojáci, kteří se připravují k obraně.
Finský spisovatel Väinö Linna, pamětník těchto událostí pak přispěl svými postřehy v knize Neznámý voják, i pro historii Pokračovací války. V knize líčí i toto období zaujímání obrany u hranic, cituji: „Někteří vojáci seděli stranou a psali dopisy. Nejasné tušení osudovosti příštích dnů je přimělo k psaní. Někteří se pokoušeli spát a ze dvou skupinek zaléhaly výkřiky…
‚Kurvo jedna. Švindluješ! Rozdávej a nežvaň. Sem s tím. Tři sedmy a kluk. Máš tam krále, je ti to vidět na ksichtě.‘
Tma zahalila pláň. Země však byla ještě teplá a vojáci leželi venku a zírali do temných výšin, které jako by skrývaly tajemství věcí minulých i budoucích. Od železnice zaléhal hukot vlaků a směrem od skladu bylo slyšet zpěv, volání a tu a tam povel.“

Dne 21. června 1941 obdrží vrchní velitelství německé branné moci hlášení z Finska: nástup skupiny Nord dokončen. Nástup skupiny Jih proběhl podle plánu. Žádné zvláštní události.
Pro německého generála ve Finsku přichází kódovaný příkaz – Dortmund. To je signál pro zahájení operace „Barbarossa“. Generál jej okamžitě tlumočí finskému náčelníku štábu generálu Heinrichsovi. Ten jej převezme se slovy, která historie zaznamenala, cituji:
„To je historický okamžik. Jen aby všechno dobře dopadlo!“
Dne 21. června 1941 ve 21 hodin 30 minut se při světle baterek čte ve všech rotách od Severního ledového oceánu až k Černému moři rozkaz vůdce Adolfa Hitlera, který začíná slovy: „Vojáci východní fronty!“
Je tedy jasné všem vojákům, že se nejde proti Britům, ale proti Rusku.
Vůdce nejprve svým vojákům oznamuje, že na německých hranicích je připraveno k útoku 160 ruských divizí. Že ruské hlídky už dlouhé týdny pronikají na říšské území a že jenom díky bdělosti a rozhodnosti německých strážců hranic jsou střelbou zahnány zpět. A pak pokračuje a já cituji:
„V tomto okamžiku, vojáci východní fronty, probíhá nástup vojsk, co do prostoru a rozsahu největší, jaký kdy viděl svět. Ve spojenectví s finskými divizemi stojí naši kamarádi s vítězem od Narviku u Severního ledového oceánu. Na východní frontě stojíte vy. V Rumunsku na březích Prutu, na Dunaji až k břehům Černého moře jsou sjednoceni němečtí a rumunští vojáci pod šéfem státu Antoneskem. Až se tato největší fronta ve světových dějinách dá do pohybu, stane se tak nejen pro vytvoření předpokladů k definitivnímu ukončení této velké války, ale i k ochraně v současnosti ohrožených zemí, jakož i k záchraně celé evropské civilizace a kultury. Němečtí vojáci! Tímto vstupujete do tvrdého a zodpovědného boje. Osud Evropy, budoucnost Německé říše a existence našeho národa spočívá od této chvíle ve vašich rukou.“

Na některých místech dříve, například letectvo - ostatní druhy vojsk začínají dělostřeleckou přípravu na východní frontě dne 22. června 1941 ve 3 hodiny 15 minut. Hřmí děla, bombardéry již bombardují ruská letiště a tanky, obrněné transportéry a pěchota po této dělostřelecké přípravě vyráží do Ruska.
Na území SSSR se ve třech proudech vrhá největší vojenská síla, jaká kdy byla v historii válek vržena do útoku v kterémkoliv konfliktu na světě.

Finská vláda je překvapena datem zahájení, způsobem zahájení, ale i tím, že Hitler předčasně použil Finsko jako spojence. On totiž ještě dne 22. června 1941 v 6 hodin v rozhlasovém prohlášení uvede, že finské a německé jednotky stojí na břehu Severního ledového oceánu bok po boku, aby bránily finskou zem.
Maršál Mannerheim se pak před novináři vyjádří, že vyjádření pana říšského kancléře bylo předčasné. Viz.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1248

Přestože se finská vláda ke způsobu zahájení války moc nehlásí, německý generál Falkenhorst vydává na finském území již 22. června 1941 všem velitelům podřízených německých i finských jednotek rozkaz, který zní:
1) Německá branná moc nastoupila k útoku proti Rudé armádě.
2) Mému velení podřízená německo – finská armáda se k tomuto útoku připojí.
3) V souladu s operačními směrnicemi překročí finsko – ruské hranice: 3. finský armádní sbor 1. 7. 1941, 36. armádní sbor 1. 7. 1941 ve 2 hodiny 30 min., horský sbor Norwegen 29. 6. 1941 v době tomuto sboru určené.
4) Operační letectvo provádí od 22. 6. 1941 předvídané útoky proti ruské Ledomořské flotile, proti rudým námořním a leteckým základnám v oblasti Murmanska a v severním Karélii, jakož i na Murmanskou dráhu a Bělomořský (Stalinův) kanál.

[michan]

SSSR a Finsko 1941-45 Pokračovací válka III. Č 3.

Díl III.

Část 3.

Tak nevím, ti Finové ( skoro moji) zas tak neviní nebyli, poslechněme si historii dál!
Ono totiž finské námořnictvo zahajuje své operace již 21. června 1941 ve 22. hodin. V tuto dobu totiž vyplouvá Německé loďstvo, které bylo na kotvách týden v zátoce Turku a Porkkala a vede je na volné moře, kdo jiný, než finské válečné námořnictvo! Toto finsko - německé loďstvo pokládá minové přehrady ve vstupní a západní části Finského zálivu ( operace Cobertha a Apelda). Položeno je skoro 1 000 ponorných min a 1 400 výbušných bójí. Když se loďstvo vrací, je napadeno sovětským námořním letectvem a musí se bránit protiletadlovou palbou.
V noci na 23. června 1941 je na minové uzávěře poškozen sovětský křižník Maxim Gorkij a několik hodin před ním se zde potopí na minách sovětský torpédoborec Gněvnyj.
Plněním pomocných úkolů pro německé lodě, které vyplují z finských přístavů Hiiumuaa a Saaremaa, se tak vlastně Finsko, již na počátku operace Barbarossa zapojuje do útoku proti sovětské lodní dopravě v prostoru mezi svou pevninou a estonskými ostrovy Muhusund.
Dokonce v centrální části Finského zálivu dne 22. června 1941 severně od Kalkgrunds a poté ještě i před ostrovem Mohni, provedou minování jen finské lodě. Této akce se zúčastní i 3 velké finské ponorky. Úkolem těchto ponorek je útočit na sovětské obchodní lodě a vojenská plavidla. Zároveň finské námořnictvo, ten den, provede vysazení 5 000 finských vojáků na Alandských ostrovech.
V noci z 22. na 23. června 1941 finské loďstvo zaminuje další oblasti svých moří.
Říkali jsme si, že německé letectvo mělo ve Finsku k dispozici 6 letišť, a že z nich podnikalo již 14 dní před začátkem války průzkumné lety.
Dne 22. června 1941 vzlétá z prostoru skupiny armád Nord 15 bombardérů k náletům na sovětskou základnu Hanko. Další den je bombardování Hanko intenzivnější a účastní se ho 32 bombardérů. Základna Hanko je poté dle německo – finské vojenské dohody finským válečným loďstvem úplně obklíčena a je zcela odříznuta od sovětského zázemí. Hanko je potom podrobeno každodennímu pravidelnému bombardování ze vzduchu a odstřelování z lodních děl.
Dne 22.června 1941 v noci, vzlétá z letecké základny u Kouvoly speciální německá letecká jednotka, která je vybavena upravenými letouny Ju 88. Ve vedoucím letounu sedí finský navigátor. Německé Ju 88 shodí do Kronštadtského zálivu v noci, vysoce citlivé magnetické miny. Jen to, že bylo špatné počasí zabrání německému letectvu, tu noc, zaminovat i Bělomořský kanál.
Přes nízké mraky, dne 22. června 1941, však stejně probíhá těžké bombardování Murmanska, jeho letišť a Murmanské železnice.
Operace na severu v Laponsku, i s tím co operacím předcházelo a co následovalo, vzhledem k tomu, že tam byly německé jednotky a Finové jim byly podřízeni je popsáno zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1224

a zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1335

Budeme pokračovat.
Sověti dne 22. června 1941 zahajují proti Finsku celou řadu útočných operací. Sovětské letectvo již od rána bombarduje na finském území vojenské cíle. Na finská obranná postavení dopadá sovětská dělostřelecká palba.
Ruské bombardéry již 22. června 1941 v 6 hodin ráno útočí na finské lodě u Sottungy. Dokonce v 5,15 je bombardována pevnost Alskär v zátoce Abo a v 6,45 je bombardována finská dopravní loď u Karpo. Sovětské dělostřelecké baterie z Hanko zahájily palbu svým dalekonosným dělostřelectvem v 7,45. V Petsamu na severu je sovětským dalekonosným dělostřelectvem zasažena v přístavu finská obchodní loď, která tam kotvila…….

Finská vláda oficielně válku nejen nevypověděla, ale sama nevěděla co se vlastně děje. Vojáci totiž úplné detaily svého konání ihned nesdělují ani vládě.
Finský ministr zahraničí k objasnění situace zasílá telegrafický oběžník diplomatickým zástupcům v zahraničí, též velvyslanci v Berlíně a Moskvě a v tom je uvedeno, že Finsko hodlá udržet svou neutralitu, bude se však bránit jestliže SSSR napadne Finsko.
Dne 24. června 1941 své stanovisko ministerstvo zahraničí Finska opakuje. Tento den se koná tisková konference v Berlíně, kde Němci novinářům sdělí, cituji: „Vzhledem k nejasnosti, jaký postoj Finsko zaujme, hledí se na ně prozatím jako na neutrální.“
Britský ministr zahraničí Eden v britském parlamentu prohlásí, cituji:
„Velká Británie pohlíží na Finsko jako na neutrální zemi, o změně finsko – sovětských vztahů není zatím nic známo.“
Finský ministr zahraničí vznese proti sovětským útokům protest nótou. Pokusí se ji předat sovětskému velvyslanci v Helsinkách. Ten ji odmítne převzít. Popře všechny útoky sovětského letectva, obviní finské letectvo, že porušuje sovětský vzdušný prostor.
Molotov si v Kremlu předvolá finského velvyslance Hynniena dne 23. června 1941. Finy obviní, že střílí na Hanko, že finská letadla přelétávají nad Leningradem a jedno prý tam bylo i sestřeleno. Dodatečně pak přizná, že bylo německé. Žádá finského velvyslance, aby sdělil finské vládě požadavek SSSR, aby Finsko zůstalo neutrální. Sovětské orgány však během 24 hodin přeruší finské telegrafické spojení z velvyslanectví do Finska a tak nemůže být vyžadovaná odpověď doručena.
Maršál Mannerheim ve svých pamětech říká, že SSSR samo zmařilo mírová jednání a zdůrazňuje, že jeho zákaz pro finské letectvo – nelétat nad Leningrad – platil po celou válku od roku 1941 až do roku 1944.
Dále pak maršál hovoří o tom, že porušování hranic ze strany Sovětů bylo skutečně jen sporadické a to včetně dělostřelecké palby Sovětů ze základny Hanko.
Již ale 25. června 1941 sovětské letectvo provede rozsáhlé nálety na 10 měst v jižním a středním Finsku, samozřejmě také na Helsinky a Abo. Stejně tak jako na několik dalších průmyslových a civilních center. A vždy to bylo nejméně 26 sovětských bombardérů. Finské civilní ztráty byly bolestné. Stejně tak nepříjemné byly i materiální škody. V těchto dnech již Sověti vedli intenzivní dělostřeleckou palbu a podnikali útočné akce pěchoty. Již se nedalo mluvit o jednotlivých případech. Nejhorší na tom bylo, že letecké bombardování a dělostřelecká palba dopadala na finské cíle v místech, kde žádné německé jednotky nebyly.
Tím bylo jasné, že SSSR zahajuje nepřátelství proti Finsku.
Finská vláda dál vyčkávala až se potvrdí, že byl skutečně nastolen válečný stav. Finští vojáci měli povoleno opětovat palbu, ale až do 28. června 1941 do 24 hodin měli zakázáno překračovat hranici.
Hlavní stan finské armády se až 25. června 1941 stěhuje do poklidného města St. Michel (Mikkeli). V novodobých finských dějinách je to potřetí.

[michan]

SSSR a Finsko 1941-45 Pokračovací válka III: Č 4.

Díl III.

Část 4.

Finská zpravodajská služba ve spojení se zpravodajskou službou Německa poměrně přesně zmapovala soustřeďování sovětských vojsk v blízkosti finských hranic. To ukazovalo, že nejvíce ohrožena jsou místa v jižním Finsku mezi Finským zálivem a jezerem Saima a severní prostory okolo železnice do Sally. Ukazovalo se, že na sovětské straně hranic stojí nejméně 17 střeleckých divizí a 1 tanková divize s jednotkami pohraniční stráže. Musí se připočítat i sovětské svazky umístěné na ostrově Hanko, složené z pevnostních, železničních a leteckých součástí, je tam i několik brigád pěchoty s tanky a velký počet samostatných tankových svazků. Jižní hranici je možno i nenápadně posilovat sovětskými vojsky z Leningradu, z míst od Finského zálivu. To znamenalo, že proti Finsku stojí ohromná sovětská síla, která dalece přesahuje jejich 16 divizí.
Jedním z kroků finské vlády mimo toho, že spustila 17. června 1941 částečnou mobilizaci, bylo, že obsadila vojensky Alandské ostrovy a evakuovala pohraniční oblasti. Z pohraničních oblastí se evakuovalo do vnitrozemí 60 000 lidí.
K začátku války se mi zdálo vhodné, vložit sem i projev finského ministra, k lidu Finska, jak jej zachycuje finský spisovatel Väinö Linna v knize „Neznámý voják“, po 22. červnu 1941, cituji:
„Spoluobčané!
Bez předchozího vyhlášení války opakují se útoky sovětských ozbrojených sil na finské území. Naše armáda tyto útoky na všech místech odrazila, avšak nikde neporušila sovětské hranice. Vzhledem k tomu, že nepřátelské provokace neustávají, konstatuje vláda, že mezi Finskem a Sovětským svazem nastal válečný stav.“
Ministr pak vyjmenuje pohraniční incidenty a vynucená protiopatření vlády. V závěru pak apeluje na city lidí, cituji:
„A tak nás průběh světových událostí staví znova před tvrdou zkoušku. Podruhé v krátkém čase musí finští mužové do pole, bránit své domovy a vlast. Nemáme větší přání, než abychom v míru mohli budovat tuto zemi a vést ji k stále většímu rozkvětu. Nepřítelovy mocenské choutky nám to nedovolují. Nikdy si nemůžeme přát válku, avšak také nikdy se nemůžeme vzdát své svobody a samostatnosti. Svorný, jak v těžkých dnech Zimní války, kráčí finský lid do boje za národní nezávislost. Na hranicích stojí naše osvědčená a statečná armáda, připravená pod vedením svého maršála odrazit jakýkoli útok. Tentokrát nejsme sami. Armády mocné Německé říše zasadily již smrtelné údery společnému nepříteli. Naše víra v konečné vítězství je neotřesitelná a v důvěře ve spravedlnost naší velké věci jdeme do boje za vše, co je nám drahé a svaté…“
Mobilizace finské armády započatá 17. června 1941 je ukončena dne 29. června 1941. Maršál Mannerheim rozmístí podél hranic 11 z 16 nově zformovaných divizí, které jsou zařazeny do 5ti sborů. Jedna divize blokuje sovětskou základnu Hanko a 4 divize tvoří zálohu vrchního velitele. Přes lidské a materiální ztráty v Zimní válce je finská armáda celkově mnohem lepší než tomu bylo na podzim roku 1939.
Především má kvalitní a moderní výzbroj. To vše je díky tomu, že dostala dodávky z USA, Velké Británie, Belgie a Španělska. No a samozřejmě je to i moderní výzbroj z Německa. Jen z Německa je to 37 988 tun válečného materiálu a munice. Zlepšil se velmi podstatně i domácí zbrojní průmysl. Finský voják má nyní ještě více samopalů než v Zimní válce. Do výzbroje je zavedena 20ti mm protitanková puška, 120 mm těžký minomet výrazně zvýší palebnou sílu pěchoty. Finská armáda nyní má i mnoho baterií těžkého dělostřelectva s vyšší ráží. Armáda je hojně vybavena protiletadlovým dělostřelectvem, má lepší technické vybavení ženijních, spojovacích a dalších pomocných druhů vojsk. Zmodernizovalo se sice nepočetné, ale výkonné finské letectvo. Letectvo má k dispozici 230 stíhacích, 41 bombardovacích a 36 bitevních letounů. Mezi nejvýkonnější letouny patří britské Bristol Blenheim a americké Brewster B 239.
Finské válečné loďstvo nyní tvoří 2 obrněné lodě, 4 dělové lodě, 5 ponorek, 6 torpédoborců, 3 doprovodné lodě, 10 minonosek, 18 minolovek a 14 strážních lodí.
K 22. červnu 1941 finská zpravodajská služba s německým abwehrem upřesní sílu a pozice sovětských vojsk:
Severozápadní skupina armád (front) pod velením maršála Vorošilova má 13 střeleckých divizí, 4 brigády, 2 tankové divize, 1 divizi pohraniční stráže a větší počet speciálních svazků.
Osádka základny Hanko – nejméně 35 000 mužů.
V pevnostech podél sovětských hranic jsou plné stavy pevnostních jednotek.
Celkem má finské vrchní velení počítat s tím, že proti němu stojí 18 až 20 sovětských divizí, které mohou být kdykoliv posíleny.
Maršál Mannerheim o začátku říká:
„Měli jsme pouze jediný válečný plán a ten byl přísně defenzivní; nástup jednotek spočíval plně na obranných úkolech. Tvrzení, že Finsko připravovalo vedení útočné války je nesmyslné…“
Sovětský svaz automaticky považoval Finsko za jednoho z agresorů, kteří jej 22. června 1941 napadly spolu s Němci. Určitě to znamenalo, že se Finové mají bránit. Ale lid Finska očekával víc. Chtěl, aby jeho armáda dobyla zpět Viipuri (Vyborg), stejně tak jako Karelskou šíji a další území, které SSSR zabralo.
U spisovatele pana Karla Richtera – Hranice placená krví – sovětsko – finské války, od kterého zde mnohé čerpám, jsem narazil na jeho určitě zajímavou paralelu Československa a Finska v letech 1938 až 45. Chtěl bych to zde citovat tak, jak to on sestavil, první věty má v závorkách:
„(Český národ prožíval v roce 1938 až 1945 ve vztahu k svému násilně odtrženému pohraničí obdobné pocity, ovšem za druhé světové války, která mu při vítězství protihitlerovské koalice slibovala obnovení republiky, těžko mohl najít pochopení pro Finsko, které se přirozenou shodou okolností, do nichž bylo vklíněno, ocitlo v táboře úhlavního nepřítele světové demokracie, zatímco jeho smrtelný nepřítel SSSR se stal naším nejbližším spojencem a vojenským pilířem celé demokratické koalice.) Nelze popřít, že nacionalistické kruhy snily o tažení na Leningrad a utvoření Velkého Finska rozšířeného připojením sovětské východní Karélie. Maršál Mannerheim však takové plány rozhodně odmítal jako dobrodružné a neslučitelné se zájmy lidu.“
Skutečně maršál Mannerheim ve svých pamětech říká a já cituji: „Od začátku jsem nenechával prezidenta republiky ani vládu na pochybách, že nějakou ofenzivu proti městu na Něvě bych za žádných okolností neřídil.“



Zdroje :
Karel Richter - Hranice placená krví.
Velká vlastenecká válka.
Donald Sommerville - Druhá světová válka - Den za dnem.
Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin - Neznámé špionážní operace KGB Mitrochinův archiv.
Mannerheim - memoáry.
Mé letité zápisky a mapy.

[redboy]

Pěkné, o tomhle období a historii sem nevěděl prakticky nic, prakticky vše nové, dík.

[hornet]

To jsou ta pondělní počteníčka, na která se těšíme celý týden. Není od věci znovu si přečíst již přečtené dle vložených odkazů.

[michan]

Nechci skrýt, že mě Vaše slova těší. Děkuji.
Ono o této části historie ww2 se dlouho mluvilo v hádankách, když né, tak přinejmenším nejasně.
Finsko bylo satelit fašistického Německa a většinou, aby ses dozvěděl víc, si musel do historiků západu.
I když se o historii ww2 zajímám již desítky let, tak třeba právě Pokračovací válku jsem začal mapovat až tak před deseti lety.
Moc mě zajímalo, jak to tam vlastně dopadlo 1944-45. No a k tomu bylo nutné, nejen Zimní válku ( tu jsem znal desítky let), ale co bylo dál!
Společně ještě uvidíme mnoho zajímavostí, které se na Severu, v těch nehostiných místech ( pro člověka ze středoevropského prostoru, jsou to velmi těžké podmínky života - natož tam válčit) udály.
Roky 1941 a rok 1944 budou bohaté na velmi těžké boje. Roky 1943,44 budou, mimo bojů, bohaté i na diplomatické a politické události.
Hlavně se dovíme o tom, proč si Finsko po všech těch peripetiích zachovalo samostatnost!!!

[stalker]

A to docela velkou samostatnost ... nestalo se satelitem Moskvy a zachovalo si demokratické zřízení. I když je to asi stálo mj. zrušení přístupu k Barentsově moři - takže zajímavé to opravdu bude.
A pak asi přijde pokračování Bagrationu, pokud se nemýlím.

[michan]

Ano přesně tak. Chtěli jsme sem opravdu po dohodě se štábem Palby napsat Finsko ze dvou důvodů:
1/ Chybělo to tady ( Zimní válka a Pokračovací válka), jako součást ww2.
2/ Operace, kterou Sověti spustili 7. června 1944 proti Finské armádě na Karelské šíji, je jedna z operací " Maskirovky" Rudé armády před operací " Bagration". A souvislosti by si člověk musel dostudovávat.
Tady se nám naskytlo nejlepší řešení - spojit chybějící v návazností na potřebné.
Nehledě na to, že se zde ukáže opravdu unikát platný pro budocnost, jak se odvážnému, hrdému lidu Finska, přes určité excesy - koketování s fašismem- podaří jeho bojovností, statečností to, že se ho zastanou západní velmoci proti Stalinovi.
A co je důležité - západní velmoci, za statečnost Finů dotáhnou věci do konce. To vždy neplatilo!
Finsko zůstane samostatné!!!
A hodně samostatné. Když to člověk porovná s ostatními satelity Německa ve ww2 - Rumunsko, Bulharsko a Maďarsko, bezprostředně ležících u SSSR - hodně samostatné.
Jen ještě Rumunsku se mírně podařilo se vymanit z totálního vlivu SSSR.