Tank MBT-70

[Rase]

Projekt hlavního bojového tanku MBT-70

Počátky americko-německého (SRN) projektu MBT 70 se datují přilbližně do 60.let 20.století. Od roku 1960, zaváděla US Army tank M60A1 Patton a od roku 1965 zaváděl Bundeswehr vlastní tank Leopard1. Tyto tanky technologicky odpovídaly době vzniku a použití posledních technických novinek v konstrukci bylo omezeno nutností dostat tank rychle do masové výroby, takže na experimenty s nevyzkoušenými technologiemi nebyl prostor. Na druhé straně bylo nutné postavit tanky schopné čelit novým typům Sovětských tanků. Již tehdy se tak začalo uvažovat o vývoji středního tanku, stroje kategorie označované jako MBT (Main Battle Tank), který by zmíněné tanky nahradil. Předmětem smlouvy byl návrh nového tanku, který by byl vybaven nejmodernější technikou, využíval by společnou logistickou základnu a byl připraven do výroby v roce 1970. Od toho se také odvíjelo pracovní označení MBT-70. Smlouva neobsahovala žádnou technickou specifikaci, ale předpokládala vytvoření společných požadavků ze strany ozbrojených sil, které povedou ke stavbě makety budoucího tanku. Pro řízení programu byl ustaven dvojčlenný výbor PMB (Program Management Board), ve kterém zastávali funkce programových manažerů brigádní generál Welborn G.Dolvin za USA a doktor inženýr Fritz Engelman za SRN, kteří spadali přímo pod pravomoc svých ministrů obrany. Pod výbor patřila agentura JEA (Joint Engineering Agency), ve které měli zastoupení představitelé vlády a ozbrojených sil obou zemí. Tato složka tedy reprezentovala stranu zákazníka.
Jak se však brzy ukázalo, spolupráce dvou států přinášela mnohé problémy, od rozdílné koncepce nasazení tanků, jiné jiné konstrukční školy i názory na pohonné systémy či výzbroj. Zatímco Američané potřebovali mohutný, výkonný stroj, schopný nasazení na jakémkoliv místě na planetě, Němci preferovali vozidlo optimalizované pro nasazení na evropské půdě, přičemž hlavního protivníka očekávali v tankových klínech sovětských T-55 a T-62. Hlavní výzbrojí se měl stát americký kanón XM150 ráže 152 mm, se zásobníkem na 26 střel, schopný odpalovat i protitankové střely MGM-51A Shillelagh. Sekundární výzbroj měl tvořit rychlopalný kanón Rheinmetall MK20 ráže 20 mm. Německá strana však po celou dobu preferovala instalaci klasického kanónu ráže 120 mm s vysokou úsťovou rychlostí. Tank byl vybaven propracovaným zaměřovacím systémem, kdy digitální balistický počítač zpracovával údaje o teplotě a tlaku vzduchu, směru a síle větru, o teplotě hlavně, údaje o vzdálenosti cíle z laserového dálkoměru, údaje o vyosení hlavně vlivem tepelného namáhání, údaje akcelerometrů a parametry nastavené na ovládacím panelu střelce, respektive velitele. Pro tanky MBT 70 měl být použit dieselový motor Continental AVCR-1100 o výkonu 1 470 koňských sil, zatímco pro Kpz 70 měl pohánět Daimler Benz o 1 500 koních. Zajímavý byl koncept hydropneumatického odpružení, umožňující variabilní změnu konfigurace a světlé výšky. Celý projekt byl enormě náročný a to jak technicky, tak i ekonomicky. Koncem ledna 1970 tak byl celý projekt zastaven. Ač neúspěšný, znamenal celý projekt milník ve vývoji obrněné techniky, při jeho vývoji se totiž otestovala celá řada komponentů a technologií později zužitkovaných při vývoji a produkci nejmodernějších tanků NATO, jako je tank Leopard a Abrams.

Technické parametry:
Označení MBT-70
Osádka: 3
Délka 9,296 m
Maximální šířka 3,505 m
Celková výška 2,481-2,964 m
Světlá výška – nastavitelná 0,152-0,635 m
Bojová hmotnost 51 709 kg
Hlavní výzbroj / ráže XM150 / 152 mm
Palebný průměr 46 - 48
Náměr -10° až +20°
Rychlost střelby 6-10/min
Pomocná výzbroj 1x 20 mm Rheinmetall Rh202 (750)
Kulomet 1x 7,62 mm M73 (6 000)
Doplňková výzbroj 1x9 mm M3A1 (180 ks) / Ruční granát (8 ks)
Brodivost - bez přípravy 2,23 m
Brodivost - se soupravou 4,87 m
Překročitelnost okopu 2,8 m
Kolmé stěny 1,1 m
Stoupavost 60 %
Zásoba paliva 1 515 l
Dojezd na silnici 640 km
Maximální rychlost 65 km/h
Motor (USA) Continental AVCR-1100-3
Zdvihový objem (USA) 22 309 cm3
Výkon motoru (USA) 1 100 kW při 2800 ot/min
Chlazení vzduchem
Motor (SRN) DB MB873 Ka
Zdvihový objem (SRN) neznámý
Výkon motoru (SRN) 1 120 kW při 2800 ot/min
Chlazení kapalinou
Převodovka (společná) Renk HSWL 354 / 4+4 rychlosti
Měrný výkon USA - SRN 21,2 kW/t - 21,6 kW/t
Měrný tlak na půdu 0,90 kg/cm2


Zdroje:
http://valka.stoplusjednicka.cz/mbt-70- ... u-sve-doby
https://en.wikipedia.org/wiki/MBT-70

[Ejdou Rotacak]

nemá MBT-70 už x let na Palbě článek? mám takový pocit (hraničící s jistotou), že jsem o něm už nejednou četl dost rozsáhlé monografie (určitě několik normostran A4) v CZ jazyce. Něco asi na Valka.cz, ale mám pocit, že tu někdo (?Tony Hazard?) MBT-70 dávno zpracoval - pokud se mýlím, pardon

[Rase]

Tony o projektu píše v článku o Abramsovi, tam je textu hodně, ale nikde jsem nenašel text k samotnému MBT-70, s obrázky atd. což je škoda.
Ještě přidám citaci z jeho textu

[Starlight]

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek

https://www.valka.cz/11743-MBT-70-Prili ... e-reseni-1

https://www.valka.cz/11751-MBT-70-Prili ... e-reseni-2

[Rase]

Americký moderní bojový tank

...Koncem šedesátých let kriticky zhodnotilo americké velení vyzbrojení svých tankových jednotek a došlo k názoru, že je nezbytné nahradit stávající tanky M60 Patton, který už nestíhal plnit bojovou úlohu hlavního tanku. Vznikl vlastně jako přechodný tank, jeho původ bychom mohli hledat na konci druhé světové války v typu M26 Pershing, přes tanky M47 a M48, které byly jeho následovníky. Tyto všechny tanky se po druhé světové válce potkávaly jako protivníci v mnoha lokálních válkách s obrněnými vozidly sovětské výroby jako byly například T-34, T-54 a T-55. Výhodou osádek tanků americké výroby byl při střetech kvalitní výcvik, který se osádkám technicky lepších sovětských tanků jaksi nedostával. Sověti se ale nezastavili, jejich poválečný vývoj se naplno rozběhl, vznikaly zde nové tanky s ještě lepšími technickými parametry. Američané podcenili vývoj obrněné techniky, spíše dali přednost zdokonalování taktického letectva. Zde jmenovaný tank M60 byl vlastně více propracovanou variantou tanku M48, do které byl umístěn kvalitní kanon ráže 105 mm. Americké velení si tuto situaci začalo plně uvědomovat, neboť novým sovětským tankům nebylo schopno dát rovnocenného protivníka.
Když maličko historicky poskočíme zpět , v padesátých letech se vývoj amerických tanků rozdělil na hlavní dva směry. Jako první se jevila modifikace již prověřených konstrukčních řešení, kdy v letech 1952 - 1958 byla postavena řada experimentálních tanků T54. Tyto tanky vznikly na podvozku vozidla M48, který se v té době začal sériově vyrábět. Vzniklý prototyp T54 o hmotnosti 60 t měl instalován kanon T140E2 ráže 105 mm, který měl prověřenou schopnost zlikvidovat kterékoliv obrněné vozidlo protivníka na vzdálenost 1830 m. Další varianta experimentálního vozidla s označením T54E1 byla postavena podle vzoru francouzského stroje AMX-13, kde byla hlaveň zvedána svislým pohybem části věže. Následující verze označená T54E2 byla osazena novou věží s nainstalovaným kanonem T140E3 s delší hlavní. Závěrečným produktem tohoto vývoje byl tank M60 s novou korbou, osazenou britským kanonem L7, v licenci vyráběn jako M68 (s původním označením T254E2). Jako rozhodující faktor byla jeho vyšší účinnost při menších rozměrech.
Druhým hlavním směrem byly pokusy o zhotovení úplně nové konstrukce s využitím nejnovějších řešení. V letech 1945 až 1960 bylo proinvestováno na 30 milionů dolarů, a to do programu vývoje tanku s označením T95. První prototyp, zhotovený firmou Ford s názvem TL1, vezl jako hlavní zbraň nový kanon T208 ráže 90 mm, střílející náboji o úsťové rychlosti 1 524 m/s. Kanon byl osazen moderním zaměřovacím systémem OPTAR. Druhý prototyp měl vrstvený pancíř a při hmotnosti 37,86 t byl schopen jet rychlostí 56 km/hod. Verze T95E2 byla vybavena věží z M48A2 a jako pohon sloužil osmiválcový, vzduchem chlazený motor Continental AOI-1195-5 o výkonu 417 kW (560HP) s automatickou převodovkou XTG-410. Veškeré stroje série T95 používaly hydropneumatické zavěšení, přizpůsobující vozidlo terénním nerovnostem, a možnost zvýšení úhlu zvedání hlavně. Verze T95E8 dostala novou korbu a dieselový pohon, varianta T95E4 obnášela plynovou turbínu Solar Saturn. Následně bylo vyrobeno na třináct různých verzí tanku T95, některé byly vyzbrojeny kanonem ráže 105 mm a zbytek pak kanonem ráže 120 mm. Byla navržena a také postavena varianta s hlavňovým vrhačem střel Shillelagh ráže 152 mm. Technická řešení, využitá u tohoto vozidla, zde uváděla nejmodernější technologii, ale v tom byl největší její problém, vozidlo by vyžadovalo velmi složitou obsluhu a výroba by se velmi prodražila. Tím pádem se dalo přednost konstrukci, která byla brána za přechodnou, a to tanku M60.
Potenciální protivník, Sovětský svaz, v období tzv. studené války vyvíjel naplno svoji tankovou výzbroj, a to bez ohledu na investice.
V roce 1961 započal velkovýrobu tanku T-62 o hmotnosti 38 t, vyzbrojeného kanonem s hladce vrtanou hlavní ráže 115 mm. Byla to velmi rozsáhlá modifikace T-55. V roce 1964 byla zahájena výroba dalšího nového tanku T-64, vyzbrojeného novým kanonem D-68 stejné ráže 115 mm, ale vybaveného už automatickým nabíjením. Tento typ později nahradil kanon ráže 125 mm s označením D-85. Tento tank byl v roce 1963 pokusně poháněn prototypem plynové turbíny, to vše dávalo tušit, že budou následovat další ještě modernější bojové stroje. [/b][/i]
Na základě této hrozby z východu, tlačeno časem, se rozhodlo v roce 1963 velení americké armády spolupracovat na vývoji nového tanku se zemí, která měla velké zkušenosti se stavbou obrněných vozidel a tou bylo Německo. Velká Británie a následně i Francie se rozhodly vyvíjet vlastní projekty. Tak byl zahájen program jehož závěrečným výsledkem by byl stroj, splňující nejen požadavky americké armády, ale i podmínky ostatních států společenství NATO. Jako samozřejmost byla dána schopnost být lepší než možný protivník. Programu byl propůjčen název tank MBT-70 (Main Battle Tank 70, čili základní tank 70. let). Podle plánů a přepokladů ministra McNamary by mělo vozidlo speciální (hydropneumatické) odpružení, které by bylo schopno při obraně snížit siluetu tanku, automaticky nabíjený kanon používající klasické střely s možností palby řízenými střelami, dálkově ovládaný kanon ráže 20 mm, sofistikovaný sytém řízení palby a další technické novinky. Velký počet požadavků na technické a konstrukční novinky se nakonec stal brzdou vývoje, protože vznikaly další problémy s vývojem jednotlivých subsystémů a zároveň se to odráželo na stoupající ceně.
Jako další bylo plánováno použití modulové konstrukce a vrstveného pancíře, zajištění vysokého jízdního komfortu a střelby v různé situaci mělo řešit zavěšení na torzních tyčích s hydropneumatickými tlumiči, plná stabilizace výzbroje s použitím laserového dálkoměru a noktovizoru. Novinkou bylo stanoviště kompletní tříčlenné osádky, tedy i řidiče, ve věži. K pohonu MBT70 byl určen vícepalivový vznětový motor Continental AVCR o výkonu 1 100 kW (1 475 HP), který byl schopen fungovat i při úplném ponoření do vody. V roce 1968 byl prototyp zkompletován a okamžitě poslán na testování, ale v roce 1969 byla vyčíslena za kus pětinásobkem původní ceny. Toto byl hlavní důvod proč německá strana od programu odešla a rozjela vlastní vývoj, později uznávaných tanků Leopard. Armáda se ještě snažila prosadit zjednodušenou variantu projektu označovanou XM803, ale to vedlo jen k roztříštění úsilí, dalším zdržením a nárůstu cen. Nakonec kongresmanům došla trpělivost a na další vývoj neuvolnili z rozpočtu peníze. Celý program byl úplně zastaven v roce 1971. Celý program pohltil více než 400 milionů dolarů. Podle odhadu, který byl proveden rok předtím, bylo zjištěno, že cena jednoho tanku se bude pohybovat kolem jednoho milionu dolarů. Shodně vyzbrojený tank M60A2 tehdy vykazoval ,,pouhých,, 458 tisíc dolarů. Pokračováním programu měl tedy být tank XM803. Byla podána zakázka na šest prototypů, ale nakonec byl přestavěn jen jeden MBT70. Bylo u něj zjednodušeno zavěšení a použita nová věž s jinou hlavní. Vozidlo bylo přizpůsobeno pohonnému systému, který měl být postaven s německou spoluprací. Ani toto vozidlo však nesplňovalo požadované parametry, takže americká armáda byla ještě mnoho dalších let odkázána na starý a osvědčený M60. Evropští spojenci se však vydali svou vlastní cestou - Britové předvedli již v roce 1961 prototyp tanku Chieftain a rok na to Němci a Francouzi prototypy tanků Leopard a AMX-30. V únoru 1972 se pomalu rozjížděl vývoj dalšího obrněného vozidla, s označením XM815. Program XM803 než byl zastaven, si vyžádal dalších 20 milionů a dalších 20 milionů bylo investováno na zpracování koncepce nového tanku. V tom čase sovětská armáda proháněla po polygonu prototypy Objektu 171M, od roku 1974 vyráběné tanky s názvem T-72.

http://palba.cz/viewtopic.php?f=226&t=2337

[Rase]

První prototypy tanku Abrams

Je docela zajímavé, že původně měl Abrams vypadat velmi podobně jako MBT-70. Program byl úplně zastaven v roce 1971 a pohltil více než 400 mil dolarů, leč nemálo poznatků bylo zužitkováno při programu XM1. Od února 1972 do března následujícího roku, TACOM a CCDC Ground Vehicle Systems Center (dříve TARDEC), testovaly osm návrhů nového tanku, z niž postoupily dál společnosti Chrysler a General Motors. V červnu 1973 předalo ministerstvo obrany oběma společnostem požadavky na nový tank. Při konstrukci byly brány ohledy na nejnovější technologické poznatky a zkušenosti z tankových střetů. Automatické nabíjení bylo odmítnuto jako nespolehlivé a čtvrtý člen osádky měl zvýšit bojeschopnost tanku, případně zastat úlohu zraněného kolegy. Absence automatického nabíjení rovněž poskytla možnost oddělit munici od posádky posuvnou stěnou. V roce 1976 byly oba prototypy dokončeny (viz obrázky). Byť armáda požadovala vznětový motor, byl nakonec vybrán prototyp od firmy Chrysler s plynovou turbínou. Pro zajímavost uveďme, že měl sedm párů pojezdových kol, konkurenční stroj od GM jen šest. Po armádních zkouškách bylo objednáno 11 předvýrobních strojů, které byly postupně vylepšovány a upravovány. Po zkouškách bylo objednáno 54, rychle navýšeno na 110, sériových tanků. První sériový kus byl vyroben 28. února 1980 a pojmenován po generálu Creightonu Abramsovi.


prototyp od Chrysleru


prototyp od General Motors