Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 145.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 145.

Mapa



, na které jsou všechna základní letiště na ostrově Singapur, je zakreslen i obvod města Singapur /viz City/, mapa je volně přístupná na několika webech.
243. peruť v Kallangu, na ostrově Singapur, utrpěla další nešťastnou ztrátu právě v pondělí 5. ledna. Piloti, kteří byli v pohotovosti dostali rozkaz ke startu, a na zemi zůstalo jediné letu schopné Buffalo. Při stoupání se jeden stroj letky ´A´ otočil a šel na přistání. Když to Plt. Off. Shied uviděl, začal křičet, aby mu nahodili motor Buffala (W8199), které stálo osamoceno na zemi a rychle skočil do jeho kabiny. Když dal plný plyn, aby mohl odstartovat, vracející se stroj právě dosedl a křižoval dráhu Shieldova letounu. Pozemní personál zkameněle pozoroval Shieldův letoun, který se zvednutým ocasem nabíral rychlost, a přibližující se stroj letky ´A´(W8179) pilotovaný Sgt. Elliotem, jak do sebe narážejí a rozpadají se na kusy. Obě Buffala začala v oblaku černého kouře prudce hořet a v obrovském žáru explodovat zásoba střeliva. V několika minutách plameny letouny strávily a kouř začal mizet. Obrovský žár způsobil, že nemohly být provedeny záchrané práce a oba piloti zahynuli.
Nehody pokračovaly. Další měl Brewster 339 (B-3108) z 2-VIG-V, pilotovaný Ens J. H. A. Ellecomem. Weber z 243. peruti (zde viz foto



, u kterého byl popisek - Brewster Buffalo z 243. perutě, foto je volně přístupné na několika webech).
o tom napsal:
´Potom měl další nehodu Holanďan - při rychlém pojíždění po letišti přijel do místa, kde shořely dva letouny a které nebylo řádně vyčištěno. V důsledku toho letounu praskla pneumatika, křídelním obloukem zachytil zem a postavil se na vrtuli´.´

Po této nehodě se snížil počet Buffal použitelných Buffal na 7 strojů. Dva piloti zahynuli a další čtyři byli zraněni - a skutečná válka měla (nad Singapurem) teprve začít..

Úterý, 6. ledna 1942.
V době kdy 6. 12. nad letištěm Sembawang, na Singapuru, svítalo odletěli z něho Flt. Lt. Kirkman a Flg. OFF Shepard z 21/453. peruti, s úkolem prověřit hlášení o postupu japonských bárek na řece Bernam. "Objevili devět skupin vojáků v bárkách a zaútočili na ně. Oba Australané věřili, že jejich útoky byli velice úspěšné. Asi v 10,00 hod. se nad Melakou objevil osamělý japonský letoun a začal kroužit. Potom shodil pumy na velké parníky, zakotvené v rejdě. Žádná z lodí zasažena nebyla, ale když později odpluly na jih, zaútočila na ně formace bombardérů. Kinto , větší z obou lodí byla zasažena a vypukl na ní požár, ale díky zkušenému řízení jejího kapitána loď unikla potopení a bezpečně doplula do Singapuru.
V opožděném pokusu snížit sérii nehod při výcviku a obnovit sebedůvěru nezkušených a řádně nevycvičených pilotů Buffal 488. perutě, přijel na velitelství letectva do Kallangu veterán bitvy o Británii, Sqn. Ldr. R. E. Brooker, DFC, aby okamžitě vedl obě letky na hlídku nad konvojem.
Během dne se hlídky nad konvojem zúčastnily také tři Blenheimy 34. peruti.

Středa 7. ledna 1942.
V 8. 50 přiletěly na okruh nad Selatarem (Singapur) dvě Cataliny z Cejlonu. Jeden letoun měl posílit jednotku a druhý (FV-P), pilotovaný Flt. Lt. Grahamem, přivezl nového velitele, generála Wavella (zde viz foto



, na kterém je generál Archibald Wawell, foto je volně přístupné na několika webech.). Wavell později napsal:
"Do 4. ledna jsem nedostal od náčelníků štábu žádné oficiální instrukce. 5. ledna v 7 hod. ráno jsem opustil Dillí a noc jsem strávil v Madrasu. Příštího dne jsem odletěl do Kolomba, ještě večer jsem nastoupil do létajícího člunu a odletěl do Singapuru, kam jsem dorazil 7. ledna ráno.´¨
Jeho pokyny zněly:
a) udržet malajskou bariéru - Malajsko, Sumatru, Jávu a severní Austrálii;
b) udržet Barmu a Austrálii jako zásobovací základny pro obranu Indie;
c) pro podporu filipínské posádky vybudovat komunikace přes Východní Indii a Luzon;
d) v celé oblasti udržet komunikace.

Když generál Wavell přiletěl do Singapuru, tak si okamžitě zařídil let do hlavního města Malajska , Kuala Lumpur (Mapa bojů v Malajsii



od 8. prosince do 25. prosince 1941. Patrná jsou letiště, která používala RAF a RAAF v řečené době, foto mapy je volně přístupné na několika webech.), kam V Hudsonu z 8. perutě RAAF, a to ještě velmi brzy ráno, odletěl. Spolu se svým doprovodem, který mu dělal generál Heath (zde viz foto




na kterém je velitel III. sboru generálporučík Heath, foto je volně přístupné na několika webech.), navštívil Wavell v Batu Caves velitelství 11. indické divize a potom ihned odjel do předních linií, aby se tam setkal s vojáky a důstojníky, kteří se zúčastnili bojů na řece Slim.
Anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, na str. 287., k dalšímu píše, cituji:

"Okamžitě rozkázal Heathovi, aby připravil plány pro ústup k Johoru (jih Mlajsie), kde měla být zformována nová fronta s čerstvými vojenskými jednotkami.

Večer Wavell Singapur opustil. Když ho Hudson unášel nočním nebem, pilot náhle zjistil, že se připojil ke dvěma dalším letounům směřujícím na jih, poznal, že to jsou Japonci! Aniž vzbudil pozornost, odpoutal se od nich, pět minut kroužil a potom pokračoval v letu.
Po návratu do Singapuru Wavell doporučil Percivalovi, aby o tři dny později odjel na Jávu, kde měl v Bandungo zřídit své velitelství."

Čtvrtek, 8. ledna 1942.
Velitelství letectva v Singapuru vyslalo ten den do Jihočínského moře 9 Glenn Martinů a 4 Hudsony, aby tam bombardovaly 1 000tunovou japonskou loď, která byla podezřívána, že ač se tvářila jako nákladní, ve skutečnosti slouží jako navigační bod pro letectvo JNAF. "Předpokládalo se, že signály, které zachytil radiový operátor Hudsonu z 1. perutě RAAF už před dvěma týdny, pocházejí z této lodě, která byla dvakrát objevena ve stejné pozici. Flt. Lt. L. A. Douglas (A16-54) zaútočil první, ale jeho pumy měly velký rozptyl. Potom na loď zaútočil Flt. Lt. Diamond (A16-89). Dvě pumy explodovaly pod zádí lodě a další se zřejmě po nárazu rozbily.
Pumy Flg. Off. P. B. Fowlera (A16-35) měly také velký rozptyl, ale po něm útočil Flg. Off. Gibbes (A16-21). Osádka letounu pozoroval tři přímé zásahy. Všechny pumy se od plavidla odrazily a jedna z nich se dokonce rozbila na kousky. Krátce potom co Gibbes z oblasti odlétal, napadl ho Ki-27, ale pilot potlačil bombardér až k hladině moře, vyhnul se útoku a unikl. Po návratu projevily osádky bombardérů názor, že japonské plavidlo musí být pancéřováno, protože za normálních okolností by bombardování nepřežilo. Bombardování však způsobilo, že japonské plavidlo odplulo a už nikdy nebylo zpozorováno.
Ze Singapuru odletělo do Kluangu osm Buffal z 21/453. peruti, odkud měla příštího dne zaútočit na Kuantan. Letouny dorazily k cíli za soumraku a dva z nich se po najetí do pumových kráterů po přistání poškodily. Žádný pilot však nebyl zraněn."

Pátek, 9. ledna 1942.
Tento den dostaly osádky devíti Glenn Martinů z 1-VIG-III, ze Sembawangu (zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Glenn Martin_B10_wh_139_1., foto je volně přístupné na několika webech), úkol, že musí napadnout lodní dopravu v Kuantanu. "Ihned při startu havaroval letoun velitele letky, když narazil do odstaveného Hudsonu z 8. perutě RAAF. Jeho dvě 1 000librové pumy explodovaly a zabily Lt. A. K. Drijvera a jednoho člena osádky (další dva muži utrpěli zranění) Pouze tři osádky nalezli cíle - dvě motorová plavidla o přibližné tonáži 4 000 a 1 400 tun, a zaútočily na ně. Vzápětí ohlásily zásah většího plavidla; dalších sedm pum jen těsně lodě minulo.
Buffala z Kluangu byla také vyslána k útoku na pozemní cíle v blízkosti Kuantanu, který už byl v rukou Japonců, ale vzhledem ke špatnému počasí byla z akce odvolána Během odpoledne odletělo ze Singapuru dalších šest Buffal, aby se připojila k těm, co už v Kluangu byla. Také tato operace však byla později zrušena a všechny letouny se vrátily do Sembawangu. V této době se Ki-43 z 64. perutě přemístily z Kota Baharu do Ipohu a Ki-21 ze 60. a 90. perutě přelétly na nové základny.
Tyto pohyby japonských letounů neušly pozornosti velitelství letectva v Singapuru. V noci na letiště zaútočilo dvanáct Vildebeestů z 36. perutě (zde viz foto,



pod kterým byl popisek, dvojplošník Vicker Vildebeest, příprava k nočnímu letu, foto je volně přístupné na několika webech), které byly vybaveny přídavnými nádržemi pro dálkový let a nesly 250 a 500librové pumy. Při letu k cíli začalo z letounu (K2940), pilotovaného Plt. OFF. R. C. Barclayem, unikat palivo. Ačkoliv si pilot uvědomil, že mu na zpátečním letu palivo bude chybět, pokračoval k cíli.
Kromě jednoho všechny dvojplošníky letiště objevily a s částečnými úspěchy svrhly pumy. Jeden Ki-43 a jeden Ki-27 byly zapáleny a další letouny poškozeny. Ihned po útoku vzal Barclay kurz na Singapur, ale posléze byl nucen přistát v džungli u malé vesnice, asi osm mil od Kuala Lumpuru. Odtud Barclay, pozorovatel Plt. Off. Elword Cummins a letecký střelec Sgt. Bill Rowell - z nichž žádný nebyl při havárii zraněn - putovali do Kuala Lumpuru, kde se zabavili velký americký automobil. Následujícího dne přijeli po nebezpečné celonoční jízdě do Singapuru."
Flt. Lt. Allanson po návratu řekl:
´Na mém motoru se zlomila stopka sacího ventilu, a tak jsem mohl letět rychlostí kolem 65-70 uzlů. Dalším dvěma letounům mé sekce jsem rozkázal, aby se vrátily normální rychlostí. Zpáteční let byl tak únavný, že jsem po návratu do Seletaru musel požádat pozemní personál, aby mi pomohli vylézt z letounu!´

Sobota, 10. ledna 1942.
Anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, na str. 289., k dalšímu píše, cituji:

"Během rána radarový operátor v Singapuru puntičkářsky zaznamenal kurz osamoceného průzkumného letounu, který se přibližoval k ostrovu. Poté stíhací kontrolor na cíl navedl hlídkující Buffalo 243 peruti. Jako první spatřil dvoumotorový Ki-46 (foto,



na kterém je dvoumotorový japonský letoun, popisek říká Mitsubischi Ki-46 ´Dinah´, foto je volně přístupné na několika webech. Bombardér byl sestřelen pozdější klasikou, kdy došlo k navedení noční hlídky operátorem radaru a následnému sestřelení vetřelce.) z 81. Samostatné letky letící z Kota Baharu, Sgt. Bert Wipiti. Vzápětí se mu ve střemhlavém letu dostal za ocas a vypálil dlouhou dávku. Po zásahu jednoho motoru začal letoun pomalu mířit k zemi. K Wipitimu se připojil Sgt. Charlie Kronk a tito dva Novozélanďané stříleli na letoun tak dlouho, dokud nehavaroval v džungli Johoru. Dvojčlenná osádka se zabila.
Očitý svědek řekl:
´Předvedli přihlížejícím hezkou podívanou. Na dohled ze dvou letišť zapálili po opakovaných útocích oba motory japonského letounu.´"

Další den, v neděli, 11. ledna 1942, se oba piloti se Sgn. Ldr. Howellem a technickým důstojníkem základny vydali na prohlídku havarovaného letounu. Objevili dva mrtvé členy osádky a jako suvenýr si do Kallangu odvezli část směrovky z Ki-46.
"Mezitím Sgt. Ed Kuhn (W8150) jen těsně promeškal otevření skoré pro 488. peruť. Během dne totiž spatřil jednomotorový letoun, začal ho pronásledovat a když se přiblížil na dostřel, japonský stroj (pravděpodobně průzkumný C5M) zamířil střemhlav do mraku a unikl. Glenn Martin z 1-VIG-III, vracející se do Singapuru z průzkumného letu podél východního pobřeží Malajska byl napaden japonskými letouny a jeden člen osádky byl zabit.
V Kluangu se připravovala Buffala z 21/453. peruti k útoku na Kuantan, ale útok byl opět pro špatné počasí zrušen. Po vyhlášení poplachu odstartoval Sqn. Ldr. Harper a bezvýsledně se snažil dostihnout průzkumný Ki-46. V Kluangu došlo k dalším dvěma haváriím Buffal. Při pojíždění do sebe oba letouny narazily příděmi a výsledkem bylo značné poškození jednoho z nich."

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 146.

Toho samého 11. ledna 1942, dostaly osádky Blenheimů ze 62. perutě (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Bristol Bleinheim 62. squadrona 1941., foto je volně přístupné na několika webech) úkol, aby bombardovaly několik japonských zásobovacích vlaků, které kvůli poškozené trati uvázly v zácpě v malacké odbočce. Jednalo se o celkem 13 vlaků a několik jich již bylo při střemhlavém útoku zničeno. Japonský útok se však zastavit nedařilo.
"Během noci vstoupila japonská pěchota do Kuala Lumpur (hlavního města Malajsie, které Japonci obsadili 11. ledna 1942) a Port Swettenahamu. Jeden důstojník RAF a 24 letců zde zůstali, aby se pokusili před příchodem Japonců zničit vzletové dráhy dvou letišť. Dosáhli však mizivého úspěchu. Mezitím byly otevřeny palivové nádrže a přeřezáno telefonní vedení. Potom se objevila malá skupina ze SOE, aby instalovala nášlapné miny, ale když přišlo hlášení, že se Japonci objevili na okraji města, všichni rychle ustoupili."
Předpokládalo se, že Japoncům bude trvat nejméně 3 měsíce než vyčistí a zprovozní letiště v Kuala Lumpur a Port Swettenhamu. "Avšak po ztrátě několika vojáků použili Japonci k odstranění nášlapných min a ostatních překážek australských zajatců - výsledkem byly další nevyhnutelné oběti a tak letiště v Kuala Lumpuru bylo připraveno k provozu během pouhých tří dnů."
Když se šest Blenheimů z 34. peruti pokusilo v noci bombardovat letiště v Sungei Patani, podařilo se ve špatném počasí jen dvěma letounům letiště nalézt. Jeden letoun (V5597) pilotovaný Sgt. Johnem Smithem se však nevrátil; novozélandský pilot a jeho osádka zahynuli.

Pondělí, 12. ledna 1942.
Jestliže v neděli, dne 11. ledna, přerušilo nad Singapurem tzv. neletové počasí bojovou činnost, propukli pak druhý den, v pondělí, 12. ledna, o to rozhořčenější útočné letecké operace. Všímejme si pak počtů letadel., která ten den útočila na Singapur. Japonští piloti přiletěli ten den, v pondělí, 12. ledna 1942, vybojovat vzdušnou nadvládu na ostrovem Singapur.
"Byl to začátek neustávajícího bleskového útoku", říká na str. 290. své 20 let trvající studie anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, str. 290, 291 a ihned vše dokazují:

"(Japonský) 12. letecký pluk se nedávno přemístil se dvěma svými perutěmi Ki-27 - do Kuantunu, a tak skoro všechny jednotky JAAF byly konečně rozmístěny v severním a středním Malajsku. Proto se brzy ráno nad Singapurem objevilo nejméně 72 stíhaček tohoto pluku. Když se formace přiblížila k městu, odstartovalo proti ní šest Buffal 488. peruti (zde viz foto



, na kterém je - Buffalo, Singapur - 488. squadron, a popisek říká, že při poplachu piloti spěchají ke svým Buffalos, foto je volně přístupné na několika webech.) a po dvaceti minutách dalších šest letounů. První letka, vedená Flt. MacKenziem, uviděla 3 000 stop nad sebou tři skupiny po 27 stíhačkách a letem do slunce se před střemhlavým útokem pokusila o úhybnou akci.
Letoun W8200 Sgt. Terry Honana byl téměř okamžitě zasažen do motoru a začal hořet. Pilot zraněný kulkou v levé paži z něj ve 12 000 stopách vyskočil. Podařilo se mu bezpečně dopadnout do gumovníkové plantáže asi 15 mil od Johoru. O chvíli později byl zasažen V8186, který pilotoval Sgt Bob MacMillan. Letoun byl neřiditelný, protože většina pohyblivé části kormidel byl ustřelena. Podařilo se mu také vyskočit a dopadnout do stejných míst jako Honanovi. Mezitím se Flt. Lt. MacKenziemu zdařil útok na jeden Ki-27 (zde viz foto



, na kterém je Nakadžima Ki-27, foto je volně přístupné na několika webech.)., ale jiný Ki-27 ho napadl a zasáhl trup a ocasní části letounu (W8183). Jedna z kulek pronikla i do pilotovi kabiny a zničila kompas.
Sgt. Jimu MacInthosovi selhaly kulomety ve chvíli, kdy se dostal do výhodné pozice k útoku na jednu stíhačku. Sgt. ´Perce´Killick, útočící na dvě Ki-27, byl těmito obratnými letouny lehce vymanévrován. Na zbývající tři Buffala Japonci zaútočili také. Plt. Off. Ken McAneny se svým letounem, který měl prostřílenou palivovou nádrž, nouzově přistál v Sembawangu; Plt. Off. Graham White přistál s poškozenou vrtulí a trupem v Kallangu. V této první, pro novozélandskou peruť katastrofální akci byl zasažen i letoun Plt. Off. Harryho Petita, který po boji řekl:
´Byli jsme zaskočeni z výšky a letka se rozpadla. Třikrát jsem uhnul letounu za mým ocasem a pokaždé jsem se pokoušel nabrat výšku, abych se mohl zapojit do boje, ale pokaždé jsem byl přinucen stoupání přerušit, neboť nepřítel byl ve velké převaze a měl výhodu výšky.´"
Piloti japonské 11. perutě si nárokovali sestřelení celkem deseti letadel. Studie všech dostupných historických důkazů ale ukazovala na skutečnost, že ve skutečnosti"sestřelili dvě Buffala a dalších 5 poškodili". Druhá formace Buffal, která vzlétla, a kterou vedl Flt. Lt. Hucheson, dle stejných studií jen navázala kontakt s útočícími Japonci, "a to když napadl dvě stíhačky, které pilot identifikoval jako námořní typ ´O´.
"Blízko za Ki-27 letěla formace 30 bombardérů ze 7. leteckého pluku doprovázená 42 stíhačkami Ki-43 z 59. a 60. perutě. Při startu ze Sungei Patani se jeden letoun 59. perutě srazil s dalšími třemi letouny. Všechny čtyři stroje byly zničeny, dva piloti zabiti a další dva zraněni. Po příletu nad Singapur japonští piloti hlásili, že se nesetkali s žádnou stíhací obranou a jediné vítězství, kterého dosáhli, bylo sestřelení jednoho Blenheimu, který sestřelila 59. peruť. O takové ztrátě neexistuje žádný záznam, ačkoliv by to mohl být Blenheim 34. perutě, který se nevrátil z nočního náletu na Sungei Patani. V rozporu s japonským hlášením, odstartovaly dva Brewstery z 2-VIIG-V a pokusily se pomoci Novozélanďanům. Tyto letouny se připojily k osamělému Buffalu 488. peruti, které pilotoval Jim Mehary. Tuto trojici napadlo šest stíhaček (byly rovněž identifikovány jako námořní typ ´O´), ale Holanďanům se podařilo uniknout do mraku. Ens F. Swarts potom nárokoval poškození jednoho z pěti bombardérů, na které útočil. Hlásil, že po útoku začal z obou motorů bombardérů vycházet kouř."
Japonské bombardéry měly mezi svými cíli na ostrově Singapur zařazeno i tamější letiště Seletar. Co se tam dělo, tak o tom vyprávěl Flt. Lt. Herb Plenty, který tam tehdy byl, aby si převzal Hudson:
"Byl jsem poslán do Seletaru, abych přelétl A16-95 do Sebawangu. Těsně před nahozením motorů se přiblížily japonské bombardéry. ´95 byl zaparkován na vzdáleném konci letiště, kde nebyl jediný zákopový kryt. Vlezli jsme za obezdění - bomby přistály na druhé straně, zničily ´95 a walrus, ale my jsme zůstali nezraněni.
Walrus zničený během tohoto náletu měl pravděpodobně číslo L2319 a byl přidělen k staniční letce", píše ve své studii, na str. 292, anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava.
Také z letiště Sembawang na ostrově Singapur v pondělí 12. ledna odstartovalo celkem osm Buffal z 21/453 perutě, ale do střetných soubojů nezasáhla. Kontrolor je totiž navedl do tří rozdílných sektorů. Jak plyne z dalších textů, fakt tří různých směrů znamenal, že Australané se nemohli podílet na útocích proti 27mi japonských bombardérů které v klidu shodily bomby a opustily cíl. Piloti Bufal pak ještě sice japonské bombardéry, bez ochrany stíhacího doprovodu uviděli, ale "Japs" jim střemhlavým letem na plný plyn unikly. Historici pak zaznamenali zklamání australských pilotů slovy: "Bombardéry byly rychlejší než stíhačky - to je k smíchu!"
Ještě odpoledne toho dne se celkem 70 stíhaček Ki-27 z 12. pluku vrátilo nad Singapur.
"Tentokrát s nimi bojovala 243. peruť (letiště Kallang na ostrově Singapur) a tři Brewstery z 2-VIG-V. Holanďané hlásili souboj s devíti Ki-27 ve výšce 13 000 stop. Lt. August Diebel nárokoval sestřelení dvou letounů, ale krátce na to sám musel, lehce zraněn, stroj opustit. Velící důstojník Jacob van Helsdingen a Sgt. Gerardus Bruggink nárokovali po jednom sestřelu.
Velitel letky ´A´ z 243. peruti Flt. Lt. Garden (W8139/B) čelně zaútočil v mlhavém mraku na devíti člennou skupinu Ki-27. Po přiblížení jeden letoun sestřelil; hlásil, že japonský stroj, který prolétl pod ním, byl tak blízko, že zahlédl pilotův obličej a že rádiová anténa japonské stíhačky se zařízla do pravého křídla Buffala. Potom nárokoval druhý sestřel, který mu byl přiznán jako pravděpodobný. Potom, jak řekl, Japonci zaútočili na něj:
´Pověsila se mi za ocas tříčlenná formace a já nemohl zatočit ani doleva ani doprava. Mezitím mi kulomety prostřílely křídla i trup. Zdálo se mi, že jedinou nadějí je vyskočit, dokud jsem si nevzpomněl na radu Flt. Lt. Tima Vigorse: když si myslíte, že vše je ztraceno a nastává smrt a konec, zavřete oči a pohněte kormidly doleva a doprava, dejte plný plyn a potlačte řídící páku. Všechno jsem podle této rady udělal, a když jsem otevřel oči, neviděl jsem na obloze jediný letoun. Ale ten můj byl značně poškozen a vibroval.
Otočil jsem k domovu. Když se letoun na konci dráhy zastavil, všechno kolem mě se pomalu zhroutilo.´"
Také sekce letky ´B´ z 243. perutě zasáhla odpoledne do boje se svými stíhači,"Sgt. Fisken (W8147/O) nárokoval zničení jednoho Ki-27. Avšak jeden z jeho kolegů, Sgt. Noel Rankin, byl v W8189/Q sestřelen a zahynul; jeho padák (ne však tělo) byl později vyloven z moře. Další Buffalo (W8187/R) hlásilo, že bylo poškozeno výbušnou střelou, ačkoliv Sgt. Baldwin zůstal nezraněn.
O něco později opět odstartovala sekce Buffal z 243. peruti. Byla to druhá akce toho dne, které se Fisken (W8147/O) zúčastnil:
´Velký nálet na Singapur - 125 japonských bombardérů a 45 stíhaček. Dva průstřely letounu z pranice s 18 námořními ´O´.´"
Později vše komentoval slovy:
"Při srovnání bylo Zero od Buffala na míle daleko - Zero bylo rychlejší, lépe stoupalo a lépe manévrovalo; jedinou výhodou Buffala byl střemhlavý let. Jít do souboje se Zerem byla jistá sebevražda. Po několika málo počátečních lekcích, kterých se pilotům dostalo, jste otočil letoun na záda a střemhlav upaloval do mraků.
V jednom z prvních bojů jsem plně otevřel klapky a podvozek - vzpomínám si, že jsem si myslel, že jsem narazil do cihlové zdi, ale podařilo se mi vytočit uvnitř zatáčky Zera a vypálit na ně několik vteřin trvajících dávek - nečekal jsem na výsledek, protože všude kolem bylo mnoho Japonců."
Popsáno je chování dalších dvou pilotů, kteří tam také v té "pranici" tehdy byli a zároveň hovoří o tehdejších poměrech na obloze...:
"Plt. Off. Pevreal a jeho číslo, Sgt. Weber, křížili let osamělého stíhače, ale kulomety Pevrealova Buffala přestaly střílet; Weber byl schopen vypálit jen několik dávek předtím, než se stíhačka (identifikovaná jako typ ´O´) proti němu otočila, a tak Weber raději střemhlav zmizel k domovu. Plt. Off. Noel Sharp (W8138), přidělený sem ze 488. peruti, nárokoval pravděpodobné sestřelení další stíhačky. Sgt. Reg Newman (W8137) byl sestřelen a smrtelně zraněn; téhož dne zemřel.
Velitel základny v Kallangu a bývalý velitel 243. peruti Wg. Cdr. Chignell se při jednom z bojových letů přidal ke své bývalé jednotce Buffal, které patřilo velitelství základny. Flt. Sgt. Mothersdale k tomu řekl:
´Viděl jsem Wg. Cdr. Chignella, jak startuje s několika piloty letky ´A´. Když mě míjel, přál jsem mu dobrou střelbu. Byl jsem na stojánce, když přistálo několik letounů letky ´A´. Zeptal jsem se Chignella, zda měl ve vzduchu štěstí, a on mi odpověděl:
´Pro starce už tam není místo!´"

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 147.

Do vzduchu odpoledne vzlétlo také několik Buffal ze 488 peruti, ale nedařilo se jim dostat se do dostatečné výšky, aby mohly napadnout Japonce.
"Jeden z letounů, W8135 pilotovaný Sgt. Vicem Meaclemem, měl poškozenou olejovou trubici a nouzově přistál v bažinách Seletaru. Stroj byl k odepsání, ale pilot zůstal nezraněn.
Během dne provedla 21/453. peruť svůj poslední pokus zaútočit na Kuantan, po příletu však zjistila, že cíl je zahalen až na zem mraky. Při letu zpět se srazila Buffala Flg. Off. Wallaceho a Sgt. Harrisona. Vrtule Harrisonova letounu se ulomila, a protože byl letoun W8202 příliš nízko nad zemí pilot z něj nemohl vyskočit, nouzově přistál mezi stromy u řeky Mersing. Harrison, nezraněn se vydal na cestu na pobřeží. Druhou noc zjistil, že je v mangrové bažině a že musí přespat v rybářské chatrči; během noci se zvedl příliv a v chatrči se objevili tři krokodýli. Ráno se opět vydal k pobřeží a po šestidenním cestování ho objevila australská hlídka."

Další z pilotů, který se srazil byl Wallace, který po srážce bojoval, za doprovodu Flg. Off. Barrrie Hooda o to, aby se udržel ve vzduch, ve svém poškozeném AN171. Snaha to však byla marná. Když se mu podařilo dosáhnout moře u Tengory, musel přistát na hladině, přičemž se zranil. Podařilo se doplavat k pobřeží a po dvoudenním boji s hustou džunglí přešel řeku. Postavil si prám a plul s ním po řece, dokud jej neobjevila australská vojenská hlídka. Ačkoliv byla od své základny v Jemuluangu vzdálená jen dvě míle, trvalo jí pět dnů, než k němu džunglí pronikla. Posléze Wallace odletěl do Singapuru v Mothu MVAF, který pro něho poslali.
Špatné počasí během dne (12. 1) také zmařilo první pokus JNAF o denní nálet na Singapur. 81 bombardérů ze tří leteckých pluků, které měly základnu na Borneu, byl o přinuceno se vrátit. A tak ke konci tohoto prvního traumatického dne bleskového útoku provedli obránci celkově 54 vzletů, během nichž bylo šest Buffal sestřeleno a další tři ztracena při nehodách; alespoň další čtyři byly poškozeny. Sgt. Weber zaznamenal své pocity:
´Dnes byl velký den stíhacího letectva v Singapuru - japonské stíhačky se nad Singapurem objevovaly po celý den a naši hoši dělali co mohli. Vinou neschopnosti mnoha lidí, kteří organizovali výcvik našeho stíhacího letectva, byla to jen velkolepá jatka. Ubohý starý ´Slim´ Newman a také ´Prof´ Rankin byli sestřeleni.
Byl jsem nahoře dvakrát a při posledním letu jsem mohl sestřelit ´typ O´. Jestli to mohu říci přímo, rozčílilo mě, že ´Pevovy´kulomety přestaly střílet - tak jsem s ním zůstal sám a po několika mých náhodných dávkách mi Japonec předvedl, jak se jeho letoun umí točit. Kdybych měl kuráž, byl bych s ním zůstal, ale Rex A. už slyšel velmi mnoho o schopnostech typu Ó´, pokud jde o manévrování v zatáčkách.´

Ještě večer 12. ledna odstartovaly tři Cataliny z 205 perutě k náletu na nádraží v Singoře. Vystartovaly toho večera v 18.35 hod. Letouny opouštěly letiště Seletar v deseti minutových intervalech. Každá Catalina nesla osm 500librových pum.
"Jakmile Flt. Lt. Garnall (W8406/T) prolétal nad cílovou oblastí, jeho pozorovatel Sgt. R. D. Bonnar, stojící u bočního střeliště, ručně z letounu vyhazoval zápalné pumy. Během podobných náletů v předcházejících nocích se všechny letouny v pořádku vrátily, ale tentokrát se letoun W8409/Q, který pilotoval Sqn. Ldr. Max Farrar, nevrátil. Catalinu napadly Ki-27 ze 3. letky 77. perutě, které přiletěly ze Singory, a Wt. Off. Hidešima létající člun nad mořem sestřelil; nikdo z osádky nepřežil."

Úterý, 13. ledna 1942.
Již brzy za svítání dne 13. ledna 1942 odstartovalo 6 Hudsonů z 8. perutě RAAF (zde viz foto



, pod kterým byl popisek RAAF, Lockeed Hudson, 8. squadrona, foto je volně na několika webech i zmenšeno.), které měly provést útok na letiště v Kuantanu (východní pobřeží Malajsie). Během letu napadl jeden z Hudsonů japonský stíhač, ale pilotovi se podařilo jej setřást, aniž by byl jeho Hudson nějak poškozen. Na str. 296 až 300., své 20 let trvající studie anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, pak o tomto dni píší:

"JNAF se znovu pokusilo bombardovat Singapur. Z Bornea brzy ráno odstartovalo 81 bombardérů, ale opět zapracovalo špatné počasí. Pouze jedna letka z leteckého pluku Kanoja s bombardéry G4M (zde viz foto



, pod kterým byl popisek G4M _"Betty", foto je volně přístupné na několika webech.) napadla svůj prvořadý cíl Keppel Harbour. Bombardování začalo 9.30 hod. Ostatní bombardéry zaútočily na náhradní cíle. 30 bombardérů G3M (zde viz foto



, na kterém je popisek G3M_Type_96, útočný bombardér "Nell", a jde zde zřejmě o černý nátěr,, tedy noční kamufláž, foto je volně na několika webech.) z leteckého pluku Minoro bylo napadeno osmi Buffaly ze 488. perutě. Zaútočila zezadu a zespodu. Letoun Flt. Lt. Hutchesona byl zasažen palbou zadního střelce a střemhlav se vzdálil z boje, aby mohl nouzově přistát v Tengahu. Sgt. Ballard ze 4. AACU k tomu řekl:
´Hutcheson po boji nouzově přistál v Tengahu a při výměně názorů s Grp. Capt.Wattsem dostal rozkaz, aby letiště okamžitě opustil, protože letoun by mohl přivábit další letecké útoky na Tengah. John z toho neměl dobrý pocit.´
Plt. Off. Greehalgh (fungovaly mu jen dva kulomety) zaútočil na bombardér a spatřil kouř, který začal unikat z jednoho motoru. Zadní střelci sestřelili Plt. Off. Franka Okdena (W8185); letoun dostal zásah do palivové nádrže a pilot přistál na hladině moře, při přistání se zranil na tváři, ale podařilo se mu vylézt a byl zachráněn rybářským sampanem. Letoun Billa De Mouse byl zasažen ještě dřív, než se s ním pilot přiblížil na účinný dostřel; byl však schopen bezpečně přistát. Mezitím japonští stihači zaútočili na letoun (W8235) Sgt. Dona Clowa a pronásledovali ho až nad moře. Pilotovi se dařilo jejich útokům uhýbat, ale došlo mu palivo. Protože se příliš vzdálil od pevniny, musel z letounu vyskočit jižně od Pulau Batamu a doplavat 400 yardů k malému ostrůvku. Zde ho dva dny hledali čínští uhlíři, kteří ho nato odvezli sampanem zpět do Singapuru. Střelci japonských bombardérů tentokrát podcenili svůj úspěch, když nárokovali sestřelení jen jedné ze tří útočících stíhaček.
Tyto letouny však nebyly jedinými ztrátami 488. perutě. Když začala vzdušný boj, Sgt. Kuhn, který zkoušel AN187, musel po zastavení motorů a následném požáru z letounu nad mořem vyskočit. Zde je záznam z perutního deníku:
´Dnes, protože jsme z výšky neútočili, jsme se se stíhači nesetkali, ale byli jsme těžce zasaženi palbou zadních střelců bombardérů. Japonská bombardovací formace složená z 27 letounů na nás vrhla tak přesnou a hustou palbu, že bylo velmi těžké zaútočit. Musíme najít nějaký způsob, jak rozbít velké formace a napadat bombardéry samostatně.´"

V době kdy kronikář 488. perutě psal svá slova, což bylo zřejmě ihned po útocích, asi vůbec ještě nevěděl, že další, nezvěstný Sgt. Clow, se navíc stal další obětí, tentokrát doprovodných japonských stíhaček...!, protože ve svém zápise pak pokračoval slovy, cituji:
Nebylo pochyb, že v blízkosti se pohyboval stíhací doprovod, ale vzhledem k těžkým mrakům naše stíhače Japonci nespatřili. Snad to bylo i proto, že jsme útočili zespodu. V posledních dvou dnech ztratila 488. peruť sedm letounů a mnoho dalších bylo poškozeno, aniž by nepříteli způsobila nějaké ztráty. Piloty nelze obviňovat, protože se svými Buffaly dělali co bylo v jejich silách. Dokud nebudeme létat jako wing o 36 letounech, žádné velké ztráty nepříteli nezpůsobíme."

V průběhu dne 13. ledna pak zaútočila na Singapur ještě jedna japonská sekce lehkých bombardérů, kterou doprovázely dvě perutě Ki-43 (zde viz foto,



, na kterém je japonská stíhačka, popisek měla Ki-43_ IIa_, foto je volně přístupné na několika webech.) . Do zápisů pak japonští piloti nahlásili souboje se 6ti Buffaly, když 4 Bufalla měli sestřelit. Proti těmto blížícím se útočníkům měla odstartovat, a to za silného deště a do těžkých mrků 243. peruť. Jenomže kvůli velké oblačnosti se tato celá formace rozpadla. Když prolétl mraky vedoucí Flt. Lt. Garden (W8246/K) zjistil, že je sám a později vypověděl:
"Daleko vpředu jsem spatřil několik jednomotorových japonských letounů, které mě nezpozorovaly. Jako by skotačily na vrcholcích mraků, či procvičovaly žertovné útoky jeden na druhého. Přiblížil jsem se k nim a vybral si jednu oběť; v tu chvíli mě objevil a vlétl do utažené zatáčky, ale já jsem se za ním udržel a dlouhou dávkou jsem ho zasáhl. Začal padat střemhlav k zemi."

Armádní pozorovatelé ze země ohlásili, že stíhač nouzově přistál v Johoru a že pilot, který vystoupil z letounu, držel v šachu skupinu zvědavých Malajců a následně si prostřelil hlavu...!
Další sekce Buffal také narazila na japonské útočníky, to když Plt. Off. Marra se svým (W8199/S) a Sgt. W(8179/W) chtěli zaútočit na formaci bombardérů zaskočeni celkem osmi Ki-43. Ale ani jedna ze stran nebyla schopna získat výhodu útoku a celý souboj se vlastně tak rozpadl.
"Marra věřil, že se mu podařilo poškodit jednoho útočníka. "Ráno Plt. Off. Noel Sharp (W8138) nárokoval sestřelení jedné stíhačky, zatímco Sgt. Russell Revnolds se z boje nevrátil, jeho letoun (W8238) podle hlášení ostatních spadl jižně od Singapuru do moře."
Sgt, Weber si do svého deníku poznamenal:
"Špatný den - žádná organizace, žádné velení, žádné letouny. Morálka je na tak nízké úrovni, jak jen to je možné. Ubohý starý Russ Reynolds je nezvěstný. Tato hra zavání smrtí a ten kdo v ní chce pokračovat, musí mít dobrý žaludek.
Jsem zvědav, zda zítra budu naživu."

Malá jiskřička naděje na příznivou změnu situace v Singapuru pro Brity, Australany a Novozélanďany, byla, dle zápisů v úterý 13. ledna, alespoň zdánlivě, na obzoru..
"Bylo to téhož dne, kdy druhý konvoj s posilami - kódové označení ´DM 2´- přivezl 51 rozmontovaných Hurricanů a 24 pilotů (TABULKA 19 je v knize Krvavá jatka I. na str. 298 a 299, i se jmény pilotů a čísly jednotlivých strojů). Do Singapuru připlul za doprovodu 14 Buffal 21/453. peruti. Plt. Off Parker z 232. peruti, který byl na palubě transportní lodi Aorongi, řekl:
Ve chvíli, kdy jsme manévrovali v zálivu Keppel, byl vyhlášen letecký poplach. Poprvé jsem viděl ve výšce 15 -20 000 stop 27 japonských bombardérů. Udržovaly těsnou formaci a bombardovaly loď Empress of Britain, která byla také v zálivu. Neslyšel jsem, že by byly nějaké oběti na životech."


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifuku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=120