Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 157.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 157.
Zde viz mapu



, na které je Malajsie nejen s letišti a městy, ale i s daty, kdy Japonci, to které místo, od 8. prosince 1941, do 25. ledna 1942 obsadili, foto je volně přístupné na několika webech.
Pokračujeme z Č 156, když se musí říci, že bohužel ono druhé upozornění kontrolora bylo správné; piloti 64. peruti se svými Ki-43, spatřili, jak Hurricany střemhlav zaútočily na bombardéry, a nyní Japonci rychle stoupali, aby mohly britské stíhačky napadnout. Hurricany (zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Hurricane_232_sqn, foto je volně přístupné na několika webech.) neustále pokračovaly střemhlav skrze mraky směrem k japonským bombardérům, a až teprve Parker spatřil za ocasem letounu svého velitele Landelse, japonskou stíhačku:

"Byl to jen moment, než jsem si uvědomil, že tato stíhačka s tupou přídí, světle hnědou kamufláží a velkými rudými disky namalovanými na křídlech byl Japonec. Nepřítel!
Začal jsem vybírat střemhlavý let, abych se dostal za něj. Šlo to velmi ztěžka, ale on svůj let vybral a začal stoupat do slunce. Ještě předtím, než se mi na chvíli zatmělo před očima, jsem se k němu dostal na krátkou vzdálenost, stále jsem přitahoval řídící páku, abych Hurricana přiměl ke stoupání. Tlak byl obrovský a chvíli mě trvalo, než se mi vrátil zrak, a potom jsem zjistil, že jsem oslepen sluncem. Po chvíli tuhost řídící páky povolila.
Letoun zůstal trčet ve vzduchu, potom se převrátil doleva a spadl do vývrtky. Zavřel jsem plyn, řídící páku jsem posunul do středu a k mému ulehčení se Hurricane přestal točit a přešel do střemhlavého letu. Provedl jsem zatáčku, abych se podíval dozadu a spatřil jsem, že z výšky na mě útočí dva Japonci, z nichž jeden už střílel. V panice jsem udělal další zatáčku a zamířil k dalšímu mraku několik tisíc stop pode mnou.
V tu chvíli začaly létat vpředu pod přídí Hurricanu svazky střel od pronásledujících Japonců; oběma se kouřilo od křídel. Hurricane pokračoval v přímém, mírném střemhlavém letu. Ve chvíli, kdy jsem se dostal do vzdálenosti 600 yardů za Japonce, kterého jsem pronásledoval, zapomněl jsem na ty dva, kteří letěli za mým ocasem. Rychle jsem ho doháněl. Zřejmě mě neviděl, a když jsem se v malém převýšení k němu přiblížil, začal pomalou zatáčkou stoupat.
Protože jsem předtím nestřílel z více jak ze dvou kulometů, neměl jsem ani ponětí, co se stane. Postupoval jsem přesně tak, jak nás to učili. Vzal jsem v úvahu rychlost vystřelených projektilů a rychlost letounu a stiskl společný odpal zbraní. Ozval se příšerný rachot, který jsem slyšel i přesto, že jsem měl na hlavě leteckou kuklu, a který dokonce přehlušil řev motoru.
Viděl jsem ve vzduchu své střely, jak v myriádě zlatých plamínků jiskří na přídi nepřátelského letounu mezi kabinou a vrtulí. Letoun se ostře stočil doprava pode mě a začal střemhlav mizet. Náhle jsem si uvědomil, že oba moji pronásledovatelé po mě stále střílejí, a tak jsem rychle zamířil doprava k nejbližšímu mraku."

Mapa se všemi letišti



na ostrově Singapur, je zakreslen i obvod města Singapur /viz City/, mapa je volně přístupná na několika webech.
V dalších textech bude zpochybňován sestřel provedený Parkerem, abychom se pak dozvěděli o nijak slavném působení prvých Hurricanů v bojích nad Singapurem (toto vyjádření o neslavném prvním dnu Hurricanů v lednových bojích nad Singapurem je možno nalézt u historika Peter H. Gryner, kniha, Pád nedobytné pevnosti Singapuru) od anglo-japonské trojice Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, na str. 327 až 332., k tomuto dni, a k těmto leteckým soubojům (když anglo-japonská trojice říká o prvém dnu, že Hurricany "bojovaly se smíšeným štěstím") dodávají i další podrobnosti. Nutno však vzít v úvahu, že Hurricany šly tehdy do boje proti velké přesile japonských stíhačů, navíc mezi piloty Hurricanů bylo velké množství nováčků, cituji:

"Zdá se být trochu pochybné, že by (Plt. Off.) Parker sestřelil Jošio Hattu, když japonští piloti viděli havarovat do moře Hurricana. Posádka námořního hlídkového člunu ovšem potvrdila, že viděla v oblasti boje japonský letoun, který vertikálně spadl do moře. Hattovou obětí byl Hurricane Sqn. Ldr. Landerse, který letěl střemhlav před Parkerem. Pilot byl smrtelně zraněn, protože před dopadem do moře ještě narazil do stožáru čínského rybářského plavidla.
Ostatní Hurricany mezitím bojovaly se smíšeným štěstím. Sekce Flt. Lt. Taylora zaútočila na formaci 27 Ki-21 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek Mitsubischi _Ki-21_Sally, foto je volně přístupné na několika webech) letící ve své tradiční sestavě tří V po devíti letounech. Piloti si nárokovali sestřelení osmi těchto letounů a pravděpodobné sestřelení dalších tří. Taylor sám sestřelil dva. Stejně tak se vedlo seržantům Geoffu Hardiemu (BG810) a Samu Hackforthovi (BG720) a Joe Leethamovi (BE579); všichni tři nárokovali po jednom pravděpodobném sestřelu. Útok stihačů bombardérům nezabránil, aby pokračovaly ke svému cíli - Seletaru. Nálet však tentokrát přílišné materiální škody nenadělal. Hurricany se s Ki-43 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek _Nakajima Ki_43_IIa., foto je volně přístupné na několika webech) ze 64. perutě zapletly do mnoha soubojů. Seržanti Henry Hicholls a Ron Dovell ohlásili sestřelení dvou letounů. Avšak v boji byly ztraceny dva Hurricany. Plt. Off. 'Tex' Marchbanks, Američan, který se nedávno k jednotce připojil, byl viděn, jak pronásleduje bombardér, který se od formace oddělil, ale sám byl sestřelen a zabit. Jeho hořící letoun (BG848) havaroval asi 20 mil severně od Kuala Lumpuru (tedy je patrné, že souboje neprobíhaly jen nad Singapurem, ale i hluboko v Malajsii /Kuala Lumpur/ a i nad okolním mořem - poznámka autora). Druhý Hurricane (BG818) byl také sestřelen a v plamenech havaroval do moře. Jeho pilotu Plt. Off. Normanu Williamsovi se podařilo, přestože byl popálen, z letounu vyskočit. Z vody byl vyloven domorodými rybáři, kteří ho odvezli k nejbližšímu ostrovu a odtud podali zprávu do Singapuru. Připlul pro něj záchranný člun letectva a vrátil se s ním na ostrov. Potom byl pilot převezen do nemocnice k rychlému lékařskému ošetření. (Japonská) 64. peruť během tohoto boje nárokovala sestřelení pěti Hurricanů, z nichž jeden byl přiznán Maj Katóvi. Vedle ztráty Hatta se ještě nevrátily další dvě Ki-43. Kromě bombardérů 7. letecký pluk tehdy žádné další ztráty neutrpěl. Osádky bombardérů pluku Genzan, kterým v útoku nebylo zabráněno, nárokovaly potopení jedné lodi v zálivu. Pluk Mihoro nárokoval zničení čtyř letounů a jednoho hangáru na letišti v Kallangu. Letka 'A' MVAF utrpěla největší ztráty. Přišla o Leopard Moth '40' a Cadet, které shořely, zatímco další dva letouny - Dragonfly '17' (bývalý VR-SAX) a Hornet Moth '11' (bývalý VR-SAN) byly neopravitelně poškozeny. Dále byl ještě poškozen Hawk Major '31'. Ztráta dvoumotorového Dragonfly byla ze všech nejvážnější a také nejnešťastnější. Ve chvíli, kdy byl vyhlášen poplach, motory letounu běžely a stroj se připravoval ke startu. Nálet však začal o 20 minut později, a kdyby byl letoun okamžitě odstartoval, mohl už být ve vzduchu na cestě k Palembangu (zde viz náčrt



na kterém je zakreslena trasa z Malajsie a Singapuru na ostrov Sumatra, na kterém je častokrát vzpomínaný Palembang /někdy je také vzpomenuto jen P.1., nebo P.2./, kam odlétali nejen poškozené letouny, ale kam se do"relativního" bezpečí těchto dnů a týdnů uchylovali mnozí piloti. Náčrt je volně přístupný na několika webech.).
Několik Hurricanů zaparkovaných na druhé straně letiště bylo při dalším náletu, který začal o půl hodiny později, poškozeno. Pumy také spadly v blízkosti vládní budovy a jejich oběťmi se stala pouze kočka a několik kuřat. Piloti doprovodných A6M hlásili pronásledování dvou Hurricanů, ale nemohli je dostihnout."

Na pomoc všem těmto Hurricanům odstartovala i smíšená formace sedmi Buffal, které patřily k 243. a 488. peruti (zde viz foto



, na kterém je poplach pro piloty 488. perutě, popisek říká Buffalos_488_squadron, foto je volně přístupné na několika webech.), ale k útoku na Japonce se již nedostaly. Rozkaz, aby letěly na pomoc byl vydán pozdě a Buffala nebyla schopna po startu ani rychle vystoupat do dostatečné výšky, aby mohla zasáhnout alespoň japonské bombardéry.

"Významnějších úspěchů dosáhla Buffala z těchto jednotek proti bombardérům z japonského 3. leteckého pluku, které útočily na Batu Pahat. Osádky si nárokovaly zničení pěti Buffal na zemi a zničení mostu u Iong Pengu. Zničená Buffala byly buď atrapy, nebo těžce poškozené a opuštěné letouny. Šest Ki-48, které byly částí útočící jednotky, narazily na šest Buffal ze dvou perutí (243. a 488.), která doprovázela dva Albacory perutí nad oblast Muar-Gemas. Flt. Lt. Garden vydal rozkaz, aby tři Buffala zůstala s Albacory a s dalšími třemi Buffaly zaútočil na bombardéry, z nichž jeden byl sestřelen (stal se obětí Sgt. Kronka), zatímco další dva těžce poškodil Flt. Lt. Garden a Plt. Off. Sharp."

Po smrti Sqn. Ldr. Landelse, se stal novým velitelem 232. (P) peruti Flt. Lt. Farthing a do velení letek Hurricanů 'B' a 'A' byli ustanoveni nově Plt. Off. Daniel a Sgt. Dovell. Avšak ještě večer tohoto dne, tedy 20. ledna, došlo k další změně, když velitelem 232. perutě byl určen zkušený Sqn. Ldr. Brooker, který byl dosazen z velitelství letectva.

"Po západu slunce odstartovalo k náletu na letiště Kuala Lumpur sedm Blenheimů 34. perutě (zde viz foto



, na kterém je popisek - Bristol_Blenheim_Mk_IV., foto je volně na několika webech. Blenheimy jsou ze 34 peruti). Blenheimy měly na zemi údajně zničit asi 25 letounů. Proti blížícím se Blenheimům, které útočily samostatně, odstartovaly tři Ki-43 z 59. perutě a sestřelily letoun Sqn. Ldr. O'Driscolla. Na sestřelu se podíleli Maj Muta a Lt. Šohei Inaba. Muta si potom ještě nárokoval sestřelení druhého Blenheima, který se mu však v rychle přibývající tmě ztratil z dohledu. Osádka sestřeleného Blenheimu zahynula. 34. peruť tak ztratila agresivního a populárního velitele letky. Druhý letoun havaroval při přistání v Tengahu.
Dvanáct Vildebeestů (zde viz foto



, na kterém je Vickers_Vincent_ Vildebeest, foto je volně přístupné na několika webech.) 36. a 100. perutě, které cestou k cíli musely v Kluangu doplnit palivo, v noci zaútočily na Kuala Lumpur. První letka startovala ve 21.00 hod., zbývající tři letky následovaly v 30 minutových intervalech. Útok byl vzhledem k přízemní mlze neúspěšný. Světlice na padácích, které vystřeloval Sqn. Ldr. Rowland a Flt. Lt. Tillot, pomáhaly pilotům bombardovacích dvojplošníků jen málo a navíc osádky hlásily, že jejich pumy neexplodovaly."

V době tohoto náletu na Kuala Lumpur se letadla dostala do palby japonské PVO, kdy na ně střílela lehká protiletadlová děla a přestože se protiletadlovcům podařilo dva Vildebeesty poškodit, všechny letouny se bezpečně vrátily do Singapuru. Jednu z těchto letek vedl Flt. Lt. Allonson. Jeho pozorovatelem tam byl Plt. Off. Glowrey, který po návratu z mise vyprávěl humorným způsobem příhodu, která se jim stala při náletu:

"S látkou potaženými křídly jsme se zásahu moc neobávali. Nebezpečný by byl zásah jen do kovové konstrukce letounu. Ulevilo se nám, když jsme zjistili jen pár průstřelů křídel. Když jsme nasadili do střemhlavého letu, Japonci se začali bránit. Ihned po shození pum jsem Alovi řekl 'ať z toho vypadneme', když v tom se ozvala rána a já jsem ucítil, jak mi horká krev stéká po tváři a krku.
Dotkl jsem se Alova ramene a sdělil jsem mu, že jsem byl zasažen a že krvácím jako zapíchnuté prase; ale nikde jsem nenašel díru po kulce. Al řekl, abych zvedl krk nad přepážku mezi kabinami a svítilnou v trupu si na mě posvítil. K mému úžasu přičichl k prstu a řekl 'to je v pořádku hochu, je to jenom čůrání z mé plechovky!'
Bojové lety tohoto druhu většinou trvaly čtyři až pět hodin a Al nerad čůral do kbelíku. V trupu si raději vozil velký kanystr, který mohl být, když byl plný, kdykoliv z letounu vyhozen. Mé 'zranění' tedy způsobila moč z plechovky!"

Stejně jako k útoku na Kuala Lumpur odstartovalo do stále hustší tmy, i šest Hudsonů (zde viz foto



, pod kterým byl popisek RAAF, Lockeed Hudson, 8. squadrona, foto je volně na několika webech i zmenšeno.) z 8. peruti RAAF, které měly, pod velením Sqn. Ldr. Hendersona, provádět bombardování Kuantanu. Hudsony měly, při bombardování, provádět útoky samostatně, každý zvlášť.

"Během nízkého průletu nad letištěm Flt. Lt. Hitchcock zpozoroval v blízkosti svého letounu trojí plamínky z výfuku letounu, z nichž alespoň jeden na Hudsona zaútočil. Podařilo se mu před útočícím strojem uhnout, ale jakmile bombardér zamířil k Singapuru, radiooperátor hlásil, že je sleduje neznámý letoun, který manévroval podobně jako oni.
Jedním z posledních, kteří zaútočili na Kuantan, byl s A16-11 Flt. Lt. Spurgeon, který později řekl:
'Ve volné formaci jsme letěli vzhůru, k východnímu pobřeží. Útočili jsme individuálně. Neměli jsme praxi v nočním létání ve formaci, a jak si vzpomínám, země pod námi byla černá jako smůla. Bylo nemožné identifikovat letiště a každý shodil pumy tam, kde tušil cíl.'
Začátkem dne opustil japonský konvoj čítající jedenáct transportních lodí záliv Camranh a s vojáky 18. pěší divize (generálporučík Mutaguči) zamířil k Singoře a Pattani. Doprovázely jej čtyři torpédoborce, k nimž se příštího dne připojily plovákové letouny z nosičů Kamikawa Maru a Sagara Maru."

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 158.

Středa, dne 21. ledna 1942.
Hned brzy ráno, když se trochu objevilo světlo, odstartovalo z Kalangu, a to pod velením Flt. Lt. Gardnera celkem šest Buffal z 243. perutě (zde viz foto



, na kterém jsou Buffala z 243. perutě, popiska zněla dvanáct Buffal z 243. squadron, foto je volně přístupné na několika webech) do oblasti Batu Pahat - Parit Sulong. Buffala tam zaútočila na dva dělové čluny a jednu bárku. V době, kdy nad touto oblastí Buffala ještě hlídkovala ve 22 000 stopách, zaútočil na ně stejný počet japonských Ki-43.
Od anglo-japonské trojice Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, se na str. 332. až 336. pak dále dozvídáme, cituji:

"Garden utržil velkou díru v levém křídle. V rozhořčeném boji se Sgt. Wipitimu podařilo sestřelit jednu stíhačku (jako již tradičně byla identifikována jako námořní 'O') a Sgt. Kronk pravděpodobně sestřelil další; 64. peruť hlásila ztrátu jednoho Ki-43.
JNAF se opět nad ostrovem (Singapur) objevilo v síle 25 G3M z leteckého pluku Mihoro a 27 G4M z leteckého pluku Kanoja. Doprovázelo je devět A6M ze stíhací skupiny 22. letecké flotily a jeden C5M. Do útoku se také zapojily Ki-21 a Ki-48 (zde viz foto



pod kterým byl popisek Ki-48_99_siki_souhatu_kiebaku, foto je volně přístupné na několika webech) ze 7. leteckého pluku JAAF, které doprovázely Ki-43 ze 64. perutě."

Japonské bombardéry z leteckého pluku Mihoro pak okamžitě zaútočily na záliv Keppel, kde se jim, dle jejich hlášení, podařilo jednu loď potopit a jednu poškodit. Jejich G3M pak byly napadeny stíhačkami, které japonští piloti ohlásili jako "Spitfiry", které si nárokovali sestřelení jednoho z bombardérů. japonští piloti také ještě hlásili, že při zpátečním letu na ně zaútočilo osm Buffal a oni z nich jedno sestřelili.

"Mezitím bombardéry z pluku Kanoja provedly nálet na Tengah, kde si nárokovaly zničení třinácti letounů na zemi. Během těchto náletů bylo těžce zasaženo Singapore City, kde bylo 383 civilistů zabito a přes 700 zraněno. V Singapuru bylo nyní během dne (21. ledna) přes 150 pohřbů, přestože mnoho Číňanů a Malajců z okrajových čtvrtí Singapuru prostě zmizelo beze stopy pod ruinami rozbořených domů.
Letka 'A' z 232. (P) peruti měla v Seletaru bojeschopné pouze tři Hurricany, ale přesto odstartovaly, aby napadly jednu z nalétávajících formací. Letouny pilotovali Flt. Lt. Farthing a Plt. Off. Daniel a Plt. Off. Parker. Z Parkerova stroje začal unikat olej a pilot byl nucen se s ním vrátit; další dva piloti zaútočili na G3M z leteckého pluku Mihoro. Když Parker mířil k Seletaru, zespodu pozoroval dva Hurricany, jak se blíží k bombardérům. Ale ještě než se dostaly na dostřel, zahalil bombardéry obrovský, krátký záblesk plamene.
Připadalo mu to 'jakoby byla kubická míle naplněná benzínem a zapálena'.
Na zlomek vteřiny, kromě druhého Hurricana, neviděl žádné letouny; spatřil je až po vylétnutí z černého mraku. První Hurricane zleva prolétával formací bombardérů. Jeden bombardér zmizel a další dva padaly v plamenech střemhlav k zemi. Potom uviděl prvního Hurricana, jak prolétává formací, a v zápětí začal padat s vlečkou kouře další bombardér, který po chvíli zmizel z jeho dohledu."

Brzy po návratu Plt. Off. Parkera na Seletar se také vrátil, a to s přehřátým motorem, Flt. Lt. Farting. Když Farting prohlížel svůj Hurrican, objevil při prohlídce motoru kousky plechu z japonského bombardéru, který před chvílí viděl explodovat Parker. Farting boj komentoval slovy:
"Bylo jich asi třicet a letěly několik tisíc stop nad námi a někteří byly ještě výš. Z první várky jsme si vybrali formaci tří letounů, na kterou jsme zaútočili. Zamířil jsem na jeden bombardér, vypálil dlouhou dávku a potom jsem ho o několik set yardů předlétl. Za mnou se ozvala příšerná exploze, a když jsem se otočil zpět, uviděl jsem ve formaci bombardérů velkou díru. Prolétl jsem stěnu kouře a poletujících hořících trosek letounu.
Otočil jsem k dalšímu nepřátelskému letounu a opět jsem vypálil. Letounu se zčásti ulomila kormidla a kusy kapotáže jednoho motoru. Potom jsem začal mít problém s motorem a musel jsem přistát. Po přistání jsem zjistil, že otvor chlazení je plný plechových úlomků z japonského letounu, pravděpodobně mé první oběti, která ve vzduchu explodovala."

Pilot, který také s Fartingem bojoval, a byl jím Plt. Off. Daniel, pak potvrdil hlášení svého velitele, když zároveň byl názoru, že exploze prvního bombardéru zničila další dva japonské bombardéry, které letěly za ním. A tak byly "Penny" Fartingovi přiznány tři zničené bombardéry a jeden pravděpodobně. Také Plt. Off. Danielovi byl přiznán jeden sestřelený japonský bombardér.

"Dělostřelecká obsluha na palubě Vendety, šalupy RAN (Royal Australian Navy), také bojovala v zálivu Keppel proti útočníkům. Lt. W. G. Whitting, velitel 12librového děla, hlásil přímý zásah vedoucího bombardéru, který se roztrhl a poškodil letouny letící po obou stranách. Toto hlášení vše vyjasnilo, protože bombardéry byly ve výšce dosažitelné pro protiletadlovou palbu.
Mezi očitými svědky boje byl i Flg. Off. O'Brien z 53. peruti.
'Jako obyčejně proletělo v nádherné formaci 27 bombardérů nad výbuchy střel protiletadlového dělostřelectva. Náhle na formaci střemhlav zaútočil osamělý Hurricane. Uslyšeli jsme palbu jeho kulometů a potom jsme uvnitř formace uviděli záblesk exploze... spatřili jsme padající hořící trosky a díru uprostřed formace. Vypadalo to, že byly zničeny dva letouny. Stoupl jsem si nad zákop, a jak formace pokračovala k městu, snažil jsem se spočítat letouny, když tu na mě zakřičel Tom Waters. Podíval jsem se vzhůru, spatřil jsem další formaci a po hlavě jsme skočil do zákopu.'
Nikdo z pozorovatelů však neměl pravdu. Japonci hlásili, že dvě stíhačky, nesprávně označené jako Buffala, provedly útok, který způsobil explozi letounu G3M pilotovaného NAP 2/C Baidžiró Kogošim, což byla jediná ztráta."

Na letiště v Tengahu začaly pak z japonských bombardérů přímo pršet pumy. Země se otřásala explozemi přibližně stovky pum. Jeden ze zákopů dostal přímý zásah. V něm byli zabiti tři letci a dalších osm bylo zraněno. Opět byla zasažena operační místnost, zatímco motorářská dílna, sklad náhradních dílů, dílny, muniční skladiště a kino byly poškozeny. Do Tengahu nedávno přiletělo dvanáct Hudsonů III. od 53. perutě, z nichž některé, přestože už byly k dispozici několik dnů, byly teprve připravovány k boji. Jenomže velitelství letectva v Tengahu zatím nechtělo osádkám dovolit operační lety. Povolen nebyl ani start před blížícími se nepřátelskými letouny, to aby Hudsony nebyly zastiženy na zemi. Flg. Off. O'Brien zde pokračuje slovy, cituji:

"Důsledek útoku na Hudsony zas nebyl tak hrozný, jak jsem se obával. Jeden letoun byl úplně zničen výbuchem pumy, který jej obrátil na záda, druhý byl z téhož důvodu těžce poškozen a další byly poškozeny střepinami. Čtyři letouny, které obletěly dvě třetiny světa, byly nyní zbytečně zničeny."

Mimo poškozených Hudsonů III (V9120 a V9153 byly zničeny při náletu), byl také poškozen, a to tlakovou vlnou i Blenheim z 34. peruti, který tehdy dosedl a též další dva letouny stejného typu byly poškozeny. Hned chvíli po japonském náletu na Tengah se nad Singapurem objevil, a to jako posila, Hudson III z 59. peruti (AM945/R), který tehdy pilotoval Flg. Off. Bobby Richardson. Richardson byl při svém odletu z Rangúnu v Barmě instruován, že musí přistát v Tengahu, jenomže při přeletu na ostrov Singapur zjistil poškození přistávací dráhy v Tengahu a proto byl naveden, aby přistál na letišti v Seletaru. Od anglo-japonské trojice Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, se na str. 334. až 336. pak dále dozvídáme další podrobnosti vývoje událostí a fakta, cituji:

"Hurricany letky ´C´z Kallangu odstartovaly do boje proti bombardérům také. Zřejmě šlo o bombardovací formaci 7. leteckého pluku. Hurricany však narazily na Ki-43 ze 64. perutě. Po vylétnutí z mraku se Plt. Off. John Gorton okamžitě dostal do souboje. S poškozeným letounem, kterému vynechával motor, a s prakticky spotřebovaným palivem nouzově přistál se svým BE633 na Bintanu, velkém ostrově jižně od Singapuru, kde byly velké palivové nádrže. Hurricane se při přistání převrátil na záda a Gorton si při nárazu na zaměřovač rozbil obličej. Přes těžké zranění (rozbitý nos, zlomená lícní kost a roztržené čelo), se mu podařilo se osvobodit z vraku letounu. Bylo to ve chvíli, kdy se dostavili k místu havárie domorodí vojáci. Vojáci si mysleli, že zde havaroval Japonec, a okamžitě začali střílet, naštěstí Gortona nezasáhli. Se silně krvácejícími pořezanými pažemi Gorton posléze ztratil vědomí a byl přenesen do blízkosti domu plantážníka, odkud byla poslána zpráva do Singapuru."

Z letiště v Kaplangu byl pro záchranu Gortona vyslán Moth letky ´A´MVAF, který měl po pilotovi pátrat, jako o nezvěstném i s jeho letounem. Pilot Mothu, po krátkém letu ve správném směru pak spatřil na pláži ostrova Bintan převrácený Hurricane. Dal zprávu a poté připlul záchranný člun RAF. Jenomže když velící seržant spatřil zraněného Gortona v bezvědomí, obával se, že mu těžce zraněný při přepravě umře a rozhodl, že jej na palubu nevezme. Gorton se však během několika málo dnů začal velice rychle uzdravovat.
Také další z Hurricanů s číslem BE577, který byl pilotován Sgt. Peterem Lowe letky ´C´ se nevrátil ze samostatného letu. Je pravděpodobné, že padl za oběť japonským pilotům ze 64. perutě, kteří během bojů nad Singapurem ohlásili celkem 6 sestřelů. "Další Hurricane, pilotovaný Sgt. Hackfortem (BG864), nouzově přistál na břicho v Seletaru a byl poškozen. Pilotovi se nepodařilo vysunout podvozek."

Mezitím japonské bombardéry zaútočily na Kallang a na záliv. Proti nim a jejich útoku odstartovaly všechny letouny z 243. peruti, které byly k dispozici. Sgt. Fisken o tom později pověděl do zápisu:
"Vzpomínám si, že ve chvíli, kdy mi můj mechanik pomáhal připoutat se v letounu, několik set yardů od nás dopadly na letiště první pumy, šťastně se mi podařilo odstartovat a ostatní naskákali do zákopu."

V Kallangu se pak Buffalům z 243. perutě podařilo dostat do dostatečné výšky, aby mohla napadnout japonské bombardéry při zpátečním letu.

"Pod vedením Flt. Lt. Rona Bowse piloti čelně zaútočili na G4M (zde viz foto



u kterého byl popisek _ G4M_Betty, foto je volně přístupné na několika webech) z leteckého pluku Mihoro, což nepotěšilo Sgt. Webera:

"Odstartovali jsme proti velké formaci, se kterou jsme se setkali až po mnoha mílích. Náš velitel jednal jako nezkušený letecký nováček a vedl nás před formaci odkud jsme neměli možnost zaútočit.
Asi ve stejnou dobu z výšky zaútočilo ´Zero´.
Následoval jsem ho dolů; zatím jsem ještě nestřílel, protože jsem se mu chtěl dostat za ocas, aniž by si mě všiml. Ale po vybrání střemhlavého letu začal prudce stoupat a nechal mě za sebou. Když jsem ho ve stoupání následoval, dostal jsem se do dobré pozice k útoku na hlavní formaci.
Útok byl jedním z největších zážitků mého života a podařil se mi. Ale opět jsem neměl slušný výhled. Po odpoutání se směrem nahoru jsem vletěl do středu formace 27 bombardérů a ze všech stran na mě začaly pršet střely. Začalo mi unikat palivo, a protože jsem byl mnoho mil od východního pobřeží, zamířil jsem domů.
Ještě jednou jsem bez valného výsledku zaútočil. Nejpozoruhodnější pro mě byl pocit absolutní ztráty strachu. Je to nádherné, když si člověk ve vzduchu neuvědomuje strach, který se mu do duše vkrádá na zemi, když v jeho blízkosti dopadají pumy. V tomto případě může být člověk skutečně vystrašen."

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 159.

Bývalý pilot Blenheimu, nyní létající na Buffalu (W8187), Sgt. Baldwin si po útoku na G4M, nárokoval sestřelení jednoho bombardéru a pilot Sgt. Fisken (W8147/0) zahlásil útok na další japonský bombardér. Potom Fisken, blízko Bakri, východně od Mauru, zaútočil na námořní ´O´, které pravděpodobně sestřelil.

"Tato druhá oběť byla později upřesněna na jistý sestřel, což během necelého týdne zvýšilo Fiskenovo skóre na pět sestřelených letounů. Jedním ze zdrojů jeho úspěchů byla taktika, kterou dokázal používat v boji. Později k tomu řekl:
´Zásadní věcí bylo získat před útokem na Japonce dostatečnou výšku dvou až tří tisíc stop, ze kterého letoun vyvine při střemhlavém letu dostatečnou rychlost; odtud je možno provést ještě druhý útok dokonce i v případě, kdy se musíte chodidly zapřít o přístrojovou desku a kdy jste v lehkém bezvědomí.
Tento způsob se však těžko používá, když mají Japonci převahu 10-20 letounů proti jednomu. Jestliže se vám sestřel nepodaří, musíte rychle pryč, abyste přežili pro boj příštího dne.´"

Ještě během začátku odpoledne, dne 21. ledna, odstartovaly ze Seletaru dva Albacory ze 36. perutě, které měly za cíl útok na malé čluny, které průzkum hlásily u Batu Pahat. Ochranu jim provádělo celkem 6 Buffal z 21/453. perutě. Skupina letounů se při letu k Batu Pahat a zpět, se žádnými nepřátelskými letouny nesetkala.

Čtvrtek, 22. ledna 1942.
Ještě během dopoledne, 22. února, na ostrov Singapur opět přilétlo dalších 25 G3M (zde viz foto



, pod kterým byl popisek G3M_Type 96_Attack_Bomber_2, foto je volně přístupné na několika webech.) z leteckého pluku Genzan a 27 G4M z leteckého pluku Kanoja. Doprovod jim tvořilo jen devět A6M a dva C5M. Bombardéry G3M zaútočily na Kallang přesně ve chvíli, kdy se pod velením Flt. Lt. MacKenzieho chystala odstartovat čtyři Buffala ze 488. perutě.
Od anglo-japonské trojice Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, se na str. 336 až 340., dozvídáme podrobnosti ve vývoje událostí a i další fakta z tohoto dne, cituji:

"Třem letounům se podařilo odstartovat, ale W8191 byl zničen blízkým výbuchem, jehož tlaková vlna letoun odhodila na skládku sudů s palivem. Pilot Plt. Off. Len Farr byl z vraku letounu vytažen v bezvědomí a s těžkými poraněními dopraven do nemocnice, kde o tři dny později zemřel. Dva příslušníci pozemní obsluhy Sgt. Kuhna - ACI Archie Service a LAC Ivan Anderson - byli na místě, kde nastartovali motor Kuhnova letounu, okamžitě zabiti.
Sgt. Kronk za odvážné pomoci svého pozemního personálu v samém začátku náletu odstartoval s jediným schopným Buffalem 243. peruti. Další dvě Buffala, W8198 a W8174, byla neopravitelně poškozena zásahem střepiny a následným požárem. Budova velitelství perutě byla zničena také. Pět letců vedených Sgt. Yanovichem vniklo do místnosti zbrojířů a navzdory vybuchující munici uhasili požár. Sgt. Weber se ukryl v zákopu, a tak se stal očitým svědkem celé události. Do svého deníku si zapsal:
´Podle mého mínění jsou to hrdinové (pozemní personál). I pobyt v krytu, kde se cítíte bezpečný, je hrozný. Oni ale venku nejen riskovali možnost pumového útoku, ale navíc přitom vykonávali nesmírně obtížnou práci, což by zasloužilo nejvyššího ocenění.´"

Před polednem, přesněji, z deníku v 10.55 hod., očekávajíce japonský nálet, odstartovalo 8 Hurricanů letek ´A´a ´B´z 232 peruti. Skipina Hurricanů byla pod velením Sqn. Ldr. Brookera navedena na tři proudy japonských bombardérů a z velké výšky na ně střemhlav zaútočily.

"Jakmile se Hurricany začaly k bombardérům přibližovat, připojily se k nim letouny z letky ´C´, které vedl Flt. Lt Cooper-Slipper. Krátce nato piloti spatřili ve vývrtce padající hořící bombardér, který se stal obětí začínajícího útoku Flt. Lt. Taylora. NAP 1/C Tadaši Hino a jeho osádka zahynuli. Po dostižení dalšího bombardéru Cooper-Slipper vypálil a zasáhl levý motor, který začal ihned hořet. Bombardér se obrátil na záda a začal padat. Na okamžik stáhl plyn a otočil Hurricana k dalšímu bombardéru; a i ten se po zásahu vznítil. Potom se dostal do těžké křížové palby. Několik střel zasáhlo motor a tři dokonce vrtuli. Podařilo se mu však uniknout a přes poškození bezpečně přistál v Kallangu.
Sgt. Hackforth hlásil, že oba bombardéry, na které útočil, vypadly z formace. Jeden z nich prudce hořel a z druhého se silně kouřilo. Cílem Sgt. Hardieho se stala jiná trojice, útočil na ni ze vzdálenosti 100 yardů. Hlásil, že letoun vedoucího s hořícím trupem opustil formaci a levý letoun, který zasáhl do pravého motoru, začal s chocholem kouře padat. Když se Hardie po útoku odpoutal, všiml si dalších dvou padajících a hořících bombardérů. Hurricane (BM903), který pilotoval Plt. OFF Mendizabal (měl kanadskou matku a bolivijského otce), byl téměř okamžitě zasažen křížovou palbou. Dvě kulky ho zranily do nohou, ale přesto pokračoval v útoku. Vybral si jeden bombardér, který po zásahu začal padat s ohonem kouře k zemi. Potom se rozhodl k návratu na základnu. Kromě ztráty Hinova letounu, jeden těžce poškozený G3M přistál na zpátečním letu u Endau na moři a další se dvěma mrtvými a jedním lehce zraněným členem osádky nouzově přistál jižně u Kuantanu. Zde byl o dva dny později nalezen japonskou jednotkou."

Piloti Hurricanů z letek ´A´a ´B´si po svém počátečním povedeném útoku, na rozdíl od letky Hurricanů z letky ´C´ moc úspěchů dál neužili. Sice jeden bombardér zničili a dva poškodili, ale vzápětí se pak dostali do těžké křížové palby. Navíc je však i účinně napadly doprovodná Zera A6M (zde viz foto



, na kterém byl popisek, A6M_Zeros_over_Malaya, volně přeloženo A6M Zera ´O´ nad Malajskem, foto je volně přístupno na několika webech.) . Hurricane (BG860), který pilotoval Sgt. Ken Holmes zaútočil zleva na dva bombardéry. Hlásil, že vypadly z formace a s kouřícími motory zamířily k hladině moře. Potom podlétl hlavní formaci japonských bombardérů a pak na její pravé straně začal stoupat, do jejich úrovně, aby zaútočil podruhé. Jenomže právě ve chvíli, kdy vše srovnal byl opakovaně zasažen křížovou palbou, která mu naštěstí poškodila jen plátěný potah trupu od kabiny až ke kormidlům.
Když se začal od bombardérů odpoutávat, zaútočili na něj tři stíhači, ale podařilo se mu je střemhlavým letem až k mořské hladině setřást a navzdory poškození svého letounu bezpečně přistál v Seletaru.
Během útoku si Plt. Off. Parker všiml čtyř letounů, o kterých si myslel, že jsou to Buffala, jak se z výšky a zezadu blíží k bombardérům. Zdálo se mu, že se však letouny vůbec neobávají palby zadních střelců. Začal proto prostě jen pálit na svůj vlastní cíl a viděl, jak jeho střely zasahují trup a kormidla, když v tom uslyšel bubnování střel na pancéřový plát za svým sedadlem. Stačil mu pak jen letmý pohled do zpětného zrcátka, který mu ukázal, že ty tzv. "Buffala" nestřílejí na bombardéry, ale na něj. V panice potlačil letoun do střemhlavého letu, když ho vybral, zjistil, že se bombardéry ztratil z dohledu. Ihned se vrátil na letiště do Seletaru. A pak nám anglo-japonské trojice Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, na str. 338 až 340., líčí další události, včetně decimování Hurricanů a Buffal, když fakta z tohoto dne byla neúprosná., cituji:

"A6M těžce zasáhly zbytek peruti: Flt. Lt. Farthing (BG796), jeho číslo, Plt. Off. Brian Daniel (BG804) a Kanaďan Sgt. Joe Leetham (BE579) byli sestřeleni a zabiti (BE, BG a BM a číslo, jsou vždy nově sestavené a zalétané Hurricany - poznámka autora); pouze Sgt. Nicholls sestřelil jednu japonskou stíhačku. Potom se japonští piloti obrátili na letku ´C´a v rychlém sledu za sebou sestřelili seržanta Hackfortha (BG720) a Hardieho (BG810), kteří spadli do moře. Oba přežili a byli vyloveni záchrannými čluny. Sam Hackforth měl těžce pohmožděné koleno a Geoff Hardie měl naražená záda. Důsledkem vynuceného pobytu ve vodě bylo tzv.´singapurské ucho´, tj. infekce, kterou způsobuje znečistěná voda, takže pro další létání byl Hardie nezpůsobilý, což znamenalo pro peruť další ztrátu.
Stíhací piloti 22. letecké flotily si nárokovali sestřelení osmi ´spitfirů´ (japonští stíhači většinou Hurricany identifikoval jako Spitfiry. Australané a Novozélanďané zase každou lepší japonskou stíhačku měli za Zero, A6M, i když někdy to skutečně Zera byla), ale sami ztratili dva letouny (oba piloti přežili - jeden padl pravděpodobně za oběť Nichollsovi a další jednomu nezvěstnému pilotovi); a dalších pět zničených letadel si nárokovali střelci bombardérů. Šlo tu zcela jistě o dvojí nárokování sestřelů Hurricanů, protože na ně střílelo více střelců. Osádky bombardérů také ohlásily zničení 20 letounů na zemi v Kallangu. G4M z pluku Genzan, které útočily na Sembawang, si z 20 objevených letounů nárokovaly zničení dalších 15 strojů na zemi. Skutečné ztráty však byly značně nižší; dva zničené Glenn Martiny ze dvou nizozemských perutí - a dva další Martiny a čtyři Hudsony byly poškozeny. Po tomto náletu poslední Glenn Martiny ze Singapuru ustoupily."

Oba dva Glenn Martiny poslední z perutí 1-VIG-III a 2-VIG-III, odletěly tak nejprve do Palenbangu a odtud do Tjilitanu na Jávě.
Další z příhod je zajímavá tím, že Japonci s velkou pravděpodobností použili i ukořistěná Buffala, která jim padla do rukou na někde, i rychle obsazených letištích, na oklamání britsko-australsko-novozélandských pilotů, o čemž pak hovoří na str. 339, anglo-japonská trojice historiků slovy, cituji:

"Plt. OFF. Parker hlásil Sgn. Ldr. Brookerovi, že je přesvědčen, že na něj útočila Buffala, a když při prohlídce letounu byl v rádiu objeven japonský projektil, došli k názoru, že Japonci použili několik ukořistěných Buffal. V předcházejícím souboji se Parker utkal s Ki-43 a čelní silueta A6M mu v ničem tento letoun nepřipomínala.
Na pevnině v oblasti Muar Pahat japonské jednotky pronikaly britskými pozicemi, takže se opět začalo s lety na podporu armády. Indická 45. brigáda žádala o shození potravin a morfia a o letecký útok na druhou stranu mostu Parit Sulong, kde se zakopal japonský 4. gardový pluk. Za úsvitu na tuto žádost z Kalangu odstartovaly dva Mothy (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Tiger_Moth_A17_543_ilustr., foto je volně přístupné na několika webech.) z MVAF a obléhaným vojákům shodily malé množství léků a potravin. Po těchto letounech v 9.00 hod. následovaly dva Albacory z 36. peruti, které pilotovali Flt. Lt. B. B. Willmott a Sgt. Keith Minton (T9135). Doprovázel je Shark K5621 z letky 'A' 4. AACU. Osádku tohoto letounu tvořili seržanti Peter Ballard a Fred McKeever z RAAF. Stroj byl vyzbrojen čtyřmi 250librovými pumami. Tyto tři dvojplošníky byly jediné okamžitě použitelné stroje."


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=120

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=140