Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 160.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 160.

Zde viz mapu



, na které je Malajsie nejen s letišti a městy, ale i s daty, kdy Japonci, to které místo, od 8. prosince 1941, do 25. ledna 1942 obsadili, foto je volně přístupné na několika webech.
Jako doprovod bylo přislíbeno, že poletí s touto skupinou šest Buffal z 243. peruti, ale nedošlo k setkání skupiny a stíhaček. Flt. Lt. B. B. Willmott se proto rozhodl, že úkol splní bez doprovodu. Vedoucímu letounu se podařilo shodit obklíčeným vojákům malé množství potravin a léků (z původního počtu 4 000 vojáků brigády, bylo později schopno jen 900 mužů ustoupit do bezpečí), o které ve skutečnosti žádali. Skupina bez stíhací letecké podpory pak provedla pumový útok na silnici mezi Muarem a Batu Pahat. Jeden z těch, který se náletu zúčastnil, a byl jím Sgt. Minton, později řekl, cituji:

"Japonci jeli po silnici za sebou, což je ideální cíl pro bombardování a ostřelování. Naše skrovné 'cvičení' se skládalo ze tří střemhlavých náletů, po nichž jsme shodili pumy, a z palby příďových kulometů. Soustředili jsme se na čelo transportu vojska. Při každém náletu jsme shodili dvě 250librové pumy.
Vzpomínám si, že jsme způsobili značné škody a ztráty. Měli jsme štěstí, že mraková pokrývka byl jen v 1 500 stopách, protože jsme podnikli let za denního světla."

Další z pilotů, který tam tehdy také byl - pilot Sharka (přes Wiki a překladač mě vyšlo_
Nejméně 22 Mk IIs a IIIs, Sharks umístěný v RAF Seletar, /všichni patřili k Mk III standard/ byl přeměněn v 1937/38 jako cílové remorkéry /zřejmě cíle a školní letouny/ a operoval v této roli i pro školení a komunikace do roku 1942., /zde viz foto



, u kterého byl popisek Blackburn_Shark_MIKAN_ilustračně, a zde foto,



druhého ze Sharků, u které jsem nalezl popisek v závorce i s popiskem, že patří k Seletaru, letišti na ostrově Singapur - leden 1942. , zřejmě jako zkušební cíle byly používány pro hlídku \ t mise a bombardování proti japonským útočníkům v Malaya /Malajsku/ v lednu 1942. [4]/ - tedy jedná se i o tuto popisovanou misi a o tato letadla.... ), kterým byl Sgt. Ballard - dodal:

"Nejkrásnější ze všeho pro mě bylo, že poprvé byly k útočné operaci použity za denního světla nejstarší dvojplošníky.
Byl jsem v posledním letounu, který útočil. Když jsem se připravoval k útoku, zahlédl jsem koutkem oka záblesky explozí pum předcházejícího letounu, ale to bylo všechno. Můj první a jediný útok musel proběhnout v několika vteřinách. Každý letoun si dovolil jen jeden a shodil při něm všechny pumy najednou. Potom jsme zmizeli pryč tak rychle, jak to jen šlo.
Během zpátečního letu do Seletaru jsme zahlédli japonské stíhačky, ale naštěstí si nás nevšimly - snad proto, že letěly v dešti pod základnou mraků. Uvedl jsem to po přistání v Seletaru - v době, kdy tam probíhal nálet. Je možné, že se japonské stíhačky vracely na základnu po doprovodu svých bombardérů na Singapur."

Buffala z 243. peruti, která zmeškala setkání se skupinou, které měla provést doprovod, se dostala do boje s japonskými bombardéry. Z nich jeden, který byl identifikován jako námořní '96', sestřelil Sgt. Wipiti, což byl jeho třetí uznaný sestřel. Jenomže piloti, kteří bombardéry doprovázeli, a byla to doprovodná 'Zera' A6M (zde viz foto



,na kterém je A6M ´Zero, foto je volně přístupné na několika webech), sestřelily dvě Buffala, která prokazatelně spadla do moře. "Oba piloti zahynuli. Letoun W8187/R Sgt. 'Gingera' Baldwina havaroval v úžině Johore a W8147/O Sgt. Vice Arthura byl sestřelen severovýchodně od Horburgh Lightu na jihu Pulau Tidman."
Mapa se všemi letišti



na ostrově Singapur, je zakreslen i obvod města Singapur /viz City/, mapa je volně přístupná na několika webech.

Jedna z odloučených letek, a byla jí MVAF, musela během tohoto dne (22. ledna) ustoupit na novou, malou letovou plochu poblíž Rifle Range ve vojenských kasárnách v Johoru, což bylo asi 2 míle od Johore Baharu. Toto přemístění letky MVAF umožnilo vybudovat nové spojení s velitelstvím pozemního sboru, který velmi často požadoval průzkumné lety. Průzkumné lety byly prováděny nad východním pobřežím až k řece Sedili a na západním pobřeží až na sever k Batu Pahat. Je pochopitelné, že všechny průzkumné lety odloučené MVAF musely, vzhledem k ohromné japonské převaze, probíhat v pozdním večeru nebo po setmění. Přistávání pak muselo probíhat za světla lamp, které se používaly ve vichřici. Anglo-japonská trojice historiků, na str. 340, dokončuje den 22. ledna 1942 slovy z japonského deníku 22. letecké flotily, cituji:

"JNAF mělo nyní v rukou situaci. V období od 29. prosince 1941 do 22. ledna 1942 provedla 22. letecká flotila nad Singapurem 385 bombardovacích náletů, 90 stíhacích a 24 průzkumných letů. Přitom shodila 2 960 pum o celkové váze 217 tun. Během této doby podnikli Japonci ještě 135 hlídkových letů s bombardéry nad Jihočínským mořem, (vesměs bez událostí) nad Melakou a Sumatrou. V tomto období si připsali 40 vzdušných vítězství a 30 letounů zničených na zemi. Dále potopili tři lodě a dalších šest poškodili. Cena byla zanedbatelná: Dva bombardéry, pět A6M a jeden C5M byly sestřeleny, dva bombardéry nouzově přistály a jeden bombardér při nehodě zničil požár."

Pátek 23. ledna 1942.
Již časně zrána, pátek 23. ledna, odstartovalo z Kallangu pět Buffal. Dvě Buffala byla z 488. perutě a tři Buffala z 243. perutě. Úkol této pětice zněl hlídkovat nad mostem mezi Batu Pahat a Kluangem (jih Malajska, sever provincie Johore, viz. základní mapa Malajsie). Což mělo umožnit ústup jednotek i s vozidly, piloti měli co nejméně zasahovat. Přibližně po hodině hlídkování v prostoru bylo všech pět Buffal napadeno dvanácti japonskými stíhačkami.
Sgt. Max Greenslad byl dvěma japonskými stíhačkami přinucen unikat až k zemi. Když byl přibližně v 1 000 stopách, byl jeho letoun (AN200/Z) několikrát zasažen a pilot byl nucen letadlo obrátit a vyskočit.

"Okamžitě zatáhl za odjišťovaní lanka padáku. Ten se mu otevřel právě včas, aby ho zachránil před pádem do korun stromů. Greensland se však přece jen zachytil o větve a o jeden tenký strom. Toho využili oba japonští stíhači a zahájili na padák palbu. Seržant si uvědomil nebezpečí a rychle slezl na zem. Málem vběhl mezi japonské vojáky, ale včas se mu podařilo ukrýt se a posléze dosáhl vlastního území.
Hurricany letky 'C' odstartovaly z Kallangu, aby napadly Japonce bombardující už ráno Singapur. Po připojení dalších letounů letky 'A' ze Seletaru se dostaly do souboje s doprovodnými stíhačkami ze 6. perutě. Australan Sgt. Geoff Schaffer sestřelil v 15 000 stopách jeden Ki-43 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek _Nakajima Ki_43_IIa., foto je volně přístupné na několika webech), ale jeho letoun (BG846) vzápětí zasáhl druhý japonský stíhač. Vyskočil z hořícího letounu a dopadl poblíž Kallangu. Stroj havaroval opodál. Schaffer vyvázl s popáleninami a šokem a byl převezen do nemocnice Alexandra. Japonci napadli i dalšího australského pilota, Sgt. Fairbairna. Jeho letoun BE588 měl poškozen olejový chladič, ostruhové kolečko a trup. Pilot s ním opatrně doletěl do Kallangu. Některým z Hurricanů letky 'A' se podařilo zaútočit na bombardéry (bylo to 27 Ki-21 z 12. perutě) a Sgt. Marsh jeden z nich sestřelil."
Také japonští střelci bombardérů samozřejmě ohlásili sestřelení "ne méně než osmi stíhačů" a tři pravděpodobné sestřely, což anglo-japonská trojice historiků na str. 341 sama považuje za přehnané. Bombardéry Ki-21 napadly také letiště Seletar, na kterém se jim skutečně podařilo zničit jeden Walrus a Swordfish ze 4. AACU a jeden Hudson. Na zemi bylo také dalších sedm letounů poškozeno. K zničenému Walrusu, který pilotoval Lt. Bateman, a který patřil zničenému bitevníku Prince of Wales (viz. od pana kolegy Jarla - Zkáza svazu 'Z'), k tomu celému řekl, cituji:
"Zásah způsobil explozi 250librové pumy, kterou byl Walrus vyzbrojen a ta jej úplně zničila. Viděl jsem kouř z radiové stanice, kde jsem právě přebýval."

Ihned po obědě toho dne (23. ledna) vedl Sqn. Ldr. Brooker na hlídku své čtyři Hurricany. Při hlídce spatřil Plt. Off. Parker v menší výšce osamělý dvoumotorový letoun. Byl z toho tak překvapen, že nezaútočil. Po několika minutách však Parker spatřil šest stíhaček, které stoupaly přímo k nim. Protože nebyl schopen reagovat přes rádio a upozornit tak svého vedoucího Sqn. Brookera, nezbylo mu nic jiného, než se k němu dotáhnout a Japonce mu ukázat. Ovšem později řekl, cituji:
"Letěli formaci, kterou užívali japonští stíhači, a Brooker okamžitě zaútočil na vedoucího. Byl jsem tím trochu udiven, ale s poněkud větším odstupem jsem ho následoval. Pak se přihodilo to, co bylo nevyhnutelné: Za Brookera se pověsil druhý Japonec. Byl jsem v pozici za jeho ocasem.
První letoun se ostře stočil doleva a všichni čtyři, protože i já jsem měl za ocasem 'Zero' jsme je následovali. Soustředil jsem se na míření na letoun přede mnou. Brooker si všechno musel uvědomit, protože ve chvíli, kdy má palba zasáhla ocas mého cíle, vyvedl nás z kruhu do prudkého střemhlavého letu."
Na jiném místě se pak další dva Hurricany pilotované Plt. Off. Bill McCulloch a Sgt. Fairbairn, zapletli do souboje s výškovým krytím Japonců. McCulloch si nárokoval jeden sestřel a Fairbairn pravděpodobný sestřel. Pak se oba Hurricany ze souboje odpoutaly. To již měla čtveřice Hurricanů málo paliva v nádržích, tak se zformovaly a zamířily k Singapuru. Cestu zpět neměly lehkou, neboť vletěly do těžkých dešťových mraků, které je rozdělily.

"McCulloch a Fairbairn se opět dostali do souboje, v němž byl McCullooch nad mořem v blízkosti Kallangu sestřelen. Podařilo se mu z BM898 vyskočit a později byl zachráněn, Utrpěl pouze šok. Fairbairnovu letounu BE639 mezitím došlo palivo a pilot byl donucen nouzově přistát na Pualu Blakang Muti, přičemž utrpěl lehké řezné rány a modřiny. Brooker a Parker do Seletaru doletěli bezpečně, ale s úplně spotřebovaným palivem a s porouchaným hydraulickým systémem. Parkerovi se nepodařilo vysunout podvozek, a tak se svým BG820 přistán na břicho. Vyvázl bez zranění."

Ve stejný den, pátek 23. ledna 1942, provedlo anglo-australsko-novozélandské letecké velení důležité rozhodnutí. Bylo zjištěno, že letecké útoky na letiště v Singapuru stále rostou, a proto do budoucna bude ostrov používat pro své Hudsony a Blenheimy předsunuté základny na vybraných letištích na ostrově Sumatra.
"Zbývající Blenheimy z 27. a 34. perutě měly napříště používat Pakan Baroe a Hudsony 1. a 4. perutě RAAF a 62. perutě přelétly na nově vybudované letiště P.2, což bylo asi 50 mil jižně od Palembangu. Letiště Palembang, pro RAF lépe známé jako P.1, bylo připraveno pro očekávané Blenheimy z 84. a 211. perutě, které měly přiletět ze Středního východu (zde viz náčrt



na kterém je zakreslena trasa z Malajsie a Singapuru na ostrov Sumatra, na kterém je častokrát vzpomínaný Palembang /někdy je také vzpomenuto jen P.1., nebo P.2./, kam odlétali nejen poškozené letouny, ale kam se do"relativního" bezpečí těchto dnů a týdnů uchylovali mnozí piloti. Náčrt je volně přístupný na několika webech.).. Když nálety na ostrov zesílily, bylo rozhodnuto, že Wirrawaye z peruti Y přelétnou ze své nejisté, příliš vpředu umístěné základny v Kallangu do Tengahu. Plt. Off. Hemus k tomu poznamenal:
'Odletěli jsme do Tengahu, kde jsme příštích sedm dnů strávili v zákopech na letišti. Abychom se vyhnuli bombardování, spali jsme v noci v domě na gumovníkové plantáži.'"

Ke konci pátku dne, 23. ledna 1942, byla v perutích 243. a 488. situace taková, že měly jen 2 bojeschopná Buffala a tak musela začít reorganizace.
Sqn. Ldr. Clouston přešel od 488. perutě do operační místnosti velitelství letectva v Kallangu, kde začal působit jako letecký kontrolor. Flt. Lt MacKenzie byl povýšen a jmenován novým velitelem peruti. Peruti (488.) bylo řečeno, že bude přezbrojena na Hurricany a její dvě zbývající Buffala budou předána i s piloty 243. peruti.

"Novozélandská jednotka obdržela devět Hurricanů, mezi nimi byly tyto letouny; BE585, BE632 a BE640, BG722, BG800, BG809, BG845 a BM899. Čtyři stroje přišly k jednotce ihned, zbytek během dvou příštích dnů.
Za setmění odletělo dvanáct Vildebeestů 36. a 100. peruti do Kluangu (zde viz foto



, na kterém jsou Vickers Vildebeesty, připravující se většinou k nočním náletům, foto je volně přístupné na několika webech.), kde doplnily palivo a potom provedly nálet na letišti v Kuantanu. Čtyři letky těchto letounů startovaly v 30minutových intervalech, k cíli se přiblížily nad vrcholky hor a každá zaútočila zvlášť. Flg. Off. Gotto nalétl z výšky 2 000 stop a všechny pumy shodil najednou. Potom letoun otočil a palubními zbraněmi napadl letouny, které světlicí ozářil jiný Vildebeest. Sgt. Appleby se rozhodl, že svých šest 250lb pum uvolní po dvojicích, což k velké nelibosti osádky znamenalo tři nálety na cíl. Operace byla považována za velmi úspěšnou, protože mnoho stíhaček bylo na zemi zničeno."

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 161.


Sobota, 24. ledna 1942.
Byla sobota dne 24. ledna, když do Singapurského přístavu připlul další spojenecký konvoj s posilami a další výzbrojí. Bohužel u posil se jednalo většinou o nezkušený personál a velení stále předpokládalo, že personál se doučí vše na místě, a to rovnou při praxi. Jednalo se o nezkušené australské a novozélandské piloty, kteří neměli ani dokončený základní výcvikový program. Z pilotů pak bylo k 21/453. peruti přiděleno 24 pilotů, ale peruť měla jen čtyři Buffala a tak výcvik pokračoval jen velice pomalu. Čas k přeškolení ´rádoby pilotů´ byl krátký a vlastně již žádnému z nich nebylo dovoleno bojově létat.
Anglo-japonská trojice historiků, Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, na str. 343 až 348, knihy - Krvavá jatka I., pokračují svými dokumenty, které shromažďovali a studovali 20 let, a to slovy, cituji:

"Přestože připlul poslední konvoj (s posilami všeho druhu), situace na zemi a ve vzduchu byla zoufalá. Bombardéry ze Sumatry poskytovaly doprovod pro konvoj a také pátraly v Jihočínském moři po nepřátelských lodích. Zvláště se prováděly průzkumy nad východním pobřeží Malajska mezi Mersingem a Endau, které se samo nabízelo pro další vylodění. Po několik dní byl klid, ale během rána dva Hudsony z 8. perutě RAAF (zde viz foto



, pod kterým byl popisek RAAF, Lockeed Hudson, 8. squadrona, to ještě když jich bylo hodně, foto je volně na několika webech i zmenšeno.) narazily na dvojici A6M z 22. letecké flotily. Doprovázely bombardér pátrající po letounu, který se přede dvěma dny nevrátil z náletu na Singapur. Hudsony letěly na sever až k ostrovu Great Redang a při cestě zpět, když byly sekce asi míli vzdáleny, přišla pohroma. Flt. Lt. Spurgeon seděl za řízením A16-11:
´Zpočátku se zdálo, že půjde - jak se říká - o ´mléčný let´, ale ve skutečnosti to byl ´let hliněného holuba´při kterém dva letouny společně pátrají severo-severo-východně od oblasti Mersingu k bodu proti Kuanranu a odtud se pak v nízkém letu (50 až 100 stop), aby nebyly z pobřeží spatřeny, vracely se do Sembawangu.
Asi v 9.30 hod. Byl můj letoun po útoku dvou ´Zer´zapálen a dopadl do vody. Dva členové osádky - Sgt. Don Dewlin (W/Op) a Sgt. Alan Dexbury (střelec - byli v boji zabiti a třetí (Flg. Off. Syd Chesterman) zmizel (předpokládal jsem, že byl zraněn) takže jsem byl jediný, kdo přežil. Po 24 hodinách jsem v záchranné vestě doplaval, nebo byl spíše mořem vyvržen na severním pobřeží ostrova, který se nazýval Paulo Sembilang, asi 10 mil severně od Mersingu a ve stejné vzdálenosti východně od Endau."

Druhý z Hudsonů, a byl jím A16-87, který byl pilotovaný Flt. Lt. Plentym, stačil rychle zapadnout do mraku, ve kterém se mu nejprve dařilo asi 20 minut kroužit. Poté´vylétl z mraku´ a zamířil do Singapuru. Jenomže po několika další pár minutách se okolo něj začala točit dvě ´Zera" A6M, což byla, s velkou pravděpodobností ona dvě, která sestřelila Spurgeonův letoun. Střelec horní věže Hudsona Sgt. Jacobson, stačil zakřičet, že na letoun útočí Japonci, a Flt. Lt. Plenty okamžitě střemhlav zamířil až nad vrcholky vln. Anglo-japonská trojice historiků napsala, na str. 344 až 346, o tom co o druhém Hudsonu a celé scéně, která se odehrála, řekl do hlášení Planty:
"Letěli jsme tak nízko nad vlnami moře, že se za zádí letounu na hladině utvořily dvě zpěněné brázdy od vrtulového víru. Níž už to nešlo, protože vrtulové listy se točily asi šest palců nad vodou. Kdybychom jimi zachytily o hladinu, vrtule by se roztříštily nebo ohnuly a byly by nepoužitelné."

A poté se jeden z A6M ´Zero´přiblížil k Plentyho Hudsonu a začal střílet:
"Kovová konstrukce Hudsona se otřásala pod údery narážejících střel. Zpod krytu našeho pravého motoru vyšlehl plamen a ozvala se exploze, letoun se prudce stočil do této strany. Další dávka zasáhla levý motor, který se okamžitě zastavil."
Rozstřílený a zničený Hudson pak ihned dopadl na hladinu moře. Bylo to jen několik málo mil západně od místa, kde předtím havaroval Spurgeonův letoun. Přestože se Plentyho Hudson začal jednou stranou nořit do moře, zůstalo ještě tolik času, že se celá jeho osádka i s kapitánem z letadla dostala. O chvíli později obě kroužící ´Zera´z místa sestřelu odlétla a osádka Hudsonu mohla tak nafouknout svůj záchranný člun. Plenty zde nezapomněl ani na cynismus Japonských pilotů, když později také řekl:
"Obě ´Zera´v nízkém letu nad námi kroužila. Jejich piloti otevřeli kabiny a z výšky 200 stop na nás mávali. My jsme jejich ´přátelské ´ pozdravy neopětovali."

Historická anglo-japonská trojice pak na str. 345. pokračuje osudem posádky onoho Hudsona, která, jestli nebyla životu zcela nebezpečná, tak určitě byla pochmurně dobrodružná i chováním domorodého obyvatelstva, cituji:

"Hudson byl sestřelen severně od Palau Sribut, asi 20 mil od Endau. Po velkém úsilí osádka s člunem do pádlovala k ostrovu, kde si letci odpočinuli, usušili své oblečení a potom začali pátrat, v které části ostrova přistáli. Potom potkali dva starší Malajce. Dověděli se, že na druhé straně ostrova žijí čínští výrobci dřevěného uhlí, vlastnící malé čluny, se kterými často cestují na pevninu. Po setkání s nimi Australané dohodli, že je odvezou na jih k Mersingu. Avšak Číňané odmítali připlout blíže k pobřeží, takže jeden z letců jim musel pohrozit revolverem, aby je donutil splnit část dohody. Po přistání na břehu jim Flt. Lt. Plenty předal ne bezvýznamnou sumu 50 malajských dolarů."

Ještě také během rána tohoto dne 24. ledna 1942 dostalo 5 Hurricanů a 6 Buffal ze Singapuru od velitelství rozkaz, aby napadlo japonské letouny, které armáda hlásila, že útočí na jednotky v oblasti Ayer Hitamu. Hlášení bylo samozřejmě, jak se v této době, leden 1942, většinou stávalo, opožděné, a když tam letadla přilétla žádná japonská letadla nebyla spatřena.

"Sgt. Mark Porter musel se svým BG807 západně od Sengarangu nouzově přistát, neboť z motoru unikal glykol, a do Singapuru se vrátit pěšky.
Mezitím se Buffala 243. peruti (zde viz foto



, na kterém jsou Buffala z 243. perutě, popiska zněla dvanáct Buffal z 243. squadron, foto je volně přístupné na několika webech) utkala nad oblastí Kluang-Gemas s několika dvoumotorovými bombardéry. Plt. Lt. Pevreal poškodil dva letouny a Sgt. Kronk hlásil útok na další bombardér. "

Jednalo se o druhý start toho dne, při kterém šly do vzduchu Hurricany (zde viz foto



, pod kterým byl popisek - Hurricane_232_sqn, foto je volně přístupné na několika webech.). A právě na tomto místě nám trojice anglo-japonská historiků - Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, na str. 345 až 346, své knihy - Krvavá jatka I, pro kterou 20 let studovala oficiální hlášení, ale zápisky účastníků doby, popisuje fakta, která získala. Jedná se o naprostý úpadek morálky obslužného personálu letišť na Singapuru. My se jiným způsobem seznámíme, později, s tímto panickým jevem, který vyvolávala nejen válečná doba, kdy Britové prohrávali, ale i těžká únava z neustávajícího japonského bombardování. Podobné se dozvíme od historika Petera H. Grynera, z jeho historického pojednání - Pád nedobytné pevnosti Singapur - , který některé jevy ještě rozšíří o další, a mnohem horší jevy, v soukromém sektoru Singapuru. Nyní tedy od trojice anglo-japonských historiků - Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, cituji:

"Už během prvního startu (Hurricanů) si Plt. Off. Parker (který odpočíval) udělal obrázek o morálce některých letců (střelci navigátoři a další, zde půjde i o pozemní personál nezbytně nutný ke stálému provozu letiště v boji). Byl svědkem toho, jak několik příslušníků pozemního personálu, které vedl jeden flight seržant (rotný), jemuž povolily nervy, opustilo svá místa. Tito muži při náletech trpěli daleko víc než ostatní a jejich napětí už dosáhlo, jak řekl, vrcholu:
´Ihned po odletu Hurricanů nastoupili do autobusu, přičemž na opozdilce pokřikovali, aby sebou hodili, a na řidiče, aby nastartoval motor. Ti však váhali, protože si uvědomovali, že zde nezůstane nikdo, kdo by obsloužil vracející se Hurricany. Muži do něj nastoupili a autobus se začal vzdalovat, ale udělal jen poloviční zatáčku před kanceláří.
Zakřičel jsem na řidiče, aby zastavil, a když si mého křiku a mávání nevšímal, rozepnul jsem pouzdro a vytáhl revolver, který nosili všichni piloti, ať byli ve vzduchu či v Singapuru. Napřed jsem chtěl vystřelit do vzduchu, a jestliže by autobus nezastavil, střílel bych do pneumatik. Byl jsem strnulý strachem, protože jsem si byl vědom, že spíš trefím autobus než pneumatiky, ale byl jsem odhodlaný zjistit víc o tomto náhlém odchodu pozemního personálu. Nepamatoval jsem si, že by se někdy předtím něco takového přihodilo.
Střílet jsem však nemusel, protože řidič autobusu zastavil a já jsem požádal rotného, aby vystoupil. Řekl mi, že mají od ´Penny´Farthinga povolení opustit během náletu letiště (o čemž jsem pochyboval, ale nemohl jsem to popřít) a že letouny budou pryč nejméně hodinu, což byla pravda.. Poukázal jsem na to, že mechanici, zbrojíři a radiotechnici musí být k dispozici pro kterýkoliv letoun, který by se musel vrátit dřív, a on překotně souhlasil, že čtyři muži zde zůstanou.
Požádal jsem, aby vystoupili, a ti, co už byli venku, byli zřejmě rádi a dívali se dost bezradně na ostatní. Uvědomil jsem si, že rotný ostatní ovlivňoval a přemlouval, aby opustili letiště, protože sám trpěl panickým strachem a chtěl se dostat pryč. Souhlasil jsem, aby s ním ostatní odjeli a myslel jsem si, že bude lepší nechat zatím vše, jak to je, a počkat si na vhodnější příležitost. A tak naskočil do autobusu a dojeli.
Čtyři muži, kteří zůstali, se od loudali do svých dílen. Potom jsem poprvé uviděl desátníka sedícího na slunci na vrcholu proti střepinové ohrady, jak se tiše a s potěšením oddává popíjení čaje ze džbánku. Zeptal jsem se ho, co tam dělá, a on mi odpověděl, že má obavy odtud odejít, protože každou chvíli může začít nálet a on chce zůstat zde v bezpečí. Ušklíbl jsem se na něj a popřál mu ´dobré pořízení´!"

A Parker pak vyprávěl historikům dál, že si po chvíli vzpomněl na svůj úkol, že má zajít do jídelny a dát kuchařům příkaz, aby připravily pro vracející se piloty jídlo a chlazené nápoje. Přece jenom, po chvíli hledání, získal velmi starý automobil, bez tlumičů, ve kterém skutečně víc popojížděl, než, že by jel k letištní jídelně pilotů. Řekl, cituji:

"Z jakýchsi důvodů chyběl jakýkoliv pohyb na letišti a kolem budov. Zastavil jsem automobil, nechal motor běžet, otevřel jsem dveře, vystoupil ven a rozhlédl se po obloze. Přímo nade mnou, v elegantní formaci ve výšce asi 15 000 stop se vznášelo 25 bombardérů.
V mžiku jsem od auta utekl a zalehl do mělkého příkopu u cesty. Ležel jsem natažen na břichu s hlavou mezi pažemi a cítil jsem se velice bídně, protože části mého těla vystupovaly nad okolní terén. Téměř okamžitě se počala otřásat zem a po dopadu celé baterie pum pode mnou poskočila. Hluk a otřesy byly děsivé.
Nemyslel jsem si, že dávka shozených pum bude trvat tolik dlouhých vteřin, aniž by mě alespoň jedna z nich neroztrhala na kusy.
Brzy potom, co se zem zklidnila, jsem zvedl hlavu, ale po tak silných explozích a pro prach a kouř jsem nic neslyšel ani neviděl. Když se nebe nade mnou vyčistilo, další formaci jsem nespatřil, a tak jsem se vrátil k automobilu, abych odjel k jídelně. Jeho motor stále běžel a hlavní části vozidla ani nebyly poškozeny. Jen střepina pumy prolétla čelním sklem a zasáhla opěradlo sedadla řidiče a potom vylétla zadními dveřmi ven. Kdybych ve vozu zůstal o chvíli déle, byl bych to odnesl."

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 162.

Když se vrátily Hurricany, které jsme si popisovaly před chvílí, s tím, že se nesetkaly s útočícími japonskými letadly na pozemní jednotky u Ayer Hitamu, bylo zle.
Velitele skupiny, Sqn Ldr. Brookera přivedla nepřítomnost pozemního personálu na letišti přímo k "nepříčetnosti", jak byl rozčilený. Do práce se okamžitě museli dát piloti a i ta zbylá hrstka pozemního personálu. Všichni začali před dalším startem okamžitě doplňovat PHM. Plt. Off. Parker souhlasil s návrhem, který mu dal Brooker a šel se pokoušet najít zmizelý obslužný personál, který překročil svůj časový limit, po který byl pryč. Velmi brzy zjistil příčinu proč nepřijeli včas...!

"Několik pum dopadlo na blízkou vesnici vedle hlavních vrat, která zablokovala (z letiště) silnici. Parkerovi se udělalo při pohledu na hořící a páchnoucí mrtvá těla špatně od žaludku a byl rád, že se vrátil na letiště...!

Po setmění odstartovalo šest Vildebeestů ze 100. perutě a tři Albacory z 36. perutě k náletu na jih Malajska. Vildebeesty měly zaútočit na vojsko na železničním mostě v Labis na trati Segnant - Singapur, což se jim podařilo. Albacory bombardovaly petrolejové nádrže v Mauru, ale výsledek útoku nemohly pozorovat."

Neděle, 25. ledna 1942.
V neděli, dne 25. ledna 1942 ztratila 232. (P) peruť další dva Hurricany a to i s piloty, ale tentokrát to bylo proto, že bylo špatné (neletové) počasí. Anglo-japonská trojice historiků, Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, na str. 346 až 348, knihy - Krvavá jatka I., vše co se ten den stalo, ze svých dokumentů, které shromažďovali a studovali 20 let, vše vysvětluje a ještě rozšiřuje o další informace, a to slovy, cituji:

"Během dopoledne v 9.55 odstartovali ze Seletaru Sqn. Ldr. Brooker a Sgt. Marsh, ale když Brooker prolétl mrakem, Marsh s BE641 zmizel. Ve stejné době v Kallangu odstartoval s letkou ´A´, která měla hlídkovat nad ostrovem, Sgt. Alan Coutie (BE589) a ve zhoršujícím se počasí s viditelností pod 300 stop zmizel také. Žádný z těchto pilotů se už neobjevil. Předpokládalo se, že oba havarovali do moře."

Již ráno toho dne odstartovala také dvojice Hudsonů z 1. perutě RAAF k průzkumnému letu, a to až k ostrovu Redang. Brzy odpoledne pak tyto letouny následovala další dvojice Hudsonů.

"První dvojici - A16-54, pilotovanou Flt. Lt. Emertonem, a A16-21, který pilotoval Flg. Off. Gibbes, napadly dvě stíhačky identifikované jako námořní ´96´mohly být A5M z letadlové lodi Rjudžo, (která se nyní pohybovala v blízkosti, zde viz foto



, na kterém je LL Rjudžo, foto je volně přístupné na několika webech.), ale daleko pravděpodobněji to byly Ki-27 od 1. perutě z Kuantanu (zde viz foto



, u kterého byl popisek Nakaddzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech). Gibbesův letoun byl zasažen do palivové nádrže, ale jinak nebyl vážně poškozen. Jeho střelec hlásil, že zasáhl jednoho z útočníků, když se pokoušel přiblížit k druhému Hudsonu. Když se japonská stíhačka od nich odpoutala, vycházel z ní kouř. Druhá stíhačka potom také odletěla a nechala Hudsony, aby bezpečně doletěly do Singapuru."

Ráno dne 25. ledna 1942 velitelství letectva v Singapuru nechalo ještě sestavit formaci dvanácti Buffal, která měla provést nálet nad oblastí Kluang-Gemas-Batu Pahat (vše ve prospěch ustupujících anglo-astralsko-indických jednotek, viz. hlavní mapu, jih Malajsie v prostoru Johor i z daty na mapě, kdy byla ona místa obsazena - poznámka autora). Japonské letectvo se tam během dne neobjevovalo a nálet měl být proveden až v noci. Poslechněme si
anglo-japonskou trojici historiků:

"Přestože se japonské letectvo téměř neobjevovalo, tato noc byla pro dvojplošné bombardéry RAF velice rušná. Všechny bojeschopné Vildebeesty a tři Albacory, jak řekl Flt. Lt. Hutcheson ze 100. perutě, dostaly rozkaz ke startu:
´26. ledna mezi 20.00 a 3.00 hod. (asi by tedy správně mělo být - v noci z 25. na 26. ledna - poznámka autora) provedlo 12 strojů ze 36. perutě po dvou náletech na město Batu Pahat, které Japonci okupovali, zatímco odříznutý britský pěší prapor na severní straně řeky byl po moři evakuován."

Všechny letouny, které se účastnily jak bombardování, tak i ochrany se bezpečně vrátily na letiště v Seletaru.
Britské pozemní jednotky, které byly na ústupu byly nuceny vydat letiště v Kahangu, Kluangu a v Batu Pahat, neboť je pod tlakem útoků japonské armády nebyly schopny nadále bránit. Zároveň s opuštěním těchto vyjmenovaných letišť, byly britské pozemní oddíly nuceny opustit i malé (záložní a náhradní) vzletové plochy v celém jižním Johore.
Během noci z 25. na 26. ledna 1942 bombardovala ještě trojice Hudsonů i letiště v Kuala Lumpur, leč výsledky bombardování nebylo možno pozorovat.
Poslední informace, které anglo-japonská trojice historiků na str. 347, a 348., dodává k letovému dni 25. ledna 1942, zní, cituji:

"Během dne prováděly hlídky nad konvojem dvou transportních lodí Ki-27 11. perutě z Kota Baharu s dalšími letouny z 1. perutě ze základny Kuantan.
Konvoj směřoval na jih k východnímu pobřeží Malajska. Ve chvíli, kdy se objevily dva průzkumné Hudsony, Capt. Kojanagi je už nemohl napadnout, protože spotřeboval téměř všechno palivo. Transportní lodě pokračovaly dále na jih a byla jim poskytnuta zvláštní ochrana v podobě křižníku Sendai a dvou torpédoborců z Pulau Landore, pěti plavidel z 1. minolovné divize a tří stíhačů ponorek ze 111. protiponorkové divize. Krycí operaci zajišťovaly křižníky Kumano a Jura a dva torpédoborce, křižující severozápadně od Natury, zatímco letadlová loď Rjudžo, doprovázená jedním torpédoborcem, plula ještě o něco dále. Konvoj směřoval k východnímu pobřeží města Endau, které se rozkládalo v ústí Sungai Endau, několik mil severně od Mersingu. Dvě transportní lodě - Kenbera Maru (6 477 tun) a větší 8 614tunová Kansai Maru - přivážely zásoby k podpoře japonské armády pronikající na jižním pobřeží."

Ústup britských pozemních jednotek na ostrov Singapur.
Pokračujme nyní zase chvíli pozemní frontou, když se na ní připojíme někdy tak v třetí dekádě ledna 1942. Potvrdíme si jak již informace podávaly, některé historické prameny a vše rozšíříme o další důležité informace.
Generálporučíku Percivalovi nezbývalo nic jiného než všem jednotkám dát povel, aby byla evakuována provincie Johore a britské jednotky ustoupily na ostrov Singapur. Britský štáb měl plán ústupu na ostrov Singapur, v hrubých rysech, zpracován s datem od 25. ledna 1942. Plán byl pak generálem Wavelem, po dopracování, schválen a podepsán, když detaily plánu se upřesňovaly další tři dny. Peter H. Gryner pak dodává na str. 99 až 101, své knihy - Pád nedobytné pevnosti Singapur, - cituji:

"Od okamžiku, kdy plukovník Saeki pod patronací a radami , plukovníka Tsujiho, prolomil se svým průzkumným (úderným) praporem obrannou linii u Jitry (viz mapu Malajsie k 25. ledna 1942), se ústupy do nových pozic pro Brity staly takřka každodenní rutinou. Asi 20 000 indických vojáků zůstalo v obklíčení v severním Malajsku a postupně buď zahynuli nebo se vzdali.
Jak se ukázalo při posledních bojích v Johore, Australané bojovali daleko lépe, než britsko-indické jednotky. Často přecházeli do protiútoku, dokázali vzít unaveným Japoncům iniciativu a za posledních deset dnů bojů v Malajsku jim způsobili větší ztráty, než Indové za předchozích pět týdnů. Je třeba ovšem vzít v úvahu, že nejlepší a nejlépe vycvičené indické jednotky zůstaly v Indii, odkud byl poslány na barmskou frontu.
Byli to právě Australané, kteří potřeli fámy a mýty o nadpřirozených fyzických schopnostech Japonců. Kdyby měl Percival k dispozici ještě jednu divizi, stejně dobrou jako Australané, mohl snad udržet poslední obrannou linii na jihu Malajska. Vždyť i Japonci v té době mleli z posledního (viz některá vyjádření generála Jamašity), trpěli hladem, nemocemi, vyčerpáním a nedostatky v plynulém přísunu zásob a materiálu."

Bylo ráno dne 22. ledna 1942, když generál Percival na poradě velitelů jednotek vydal rozkaz, aby se ustoupilo na poslední linii obrany, která byl stanovena a probíhala z Kluang do Ayer Hitam. Což znamenalo, že v rukou Britů zůstával jen jižní cíp Malajska s hloubkou asi 30 km. Ale opět, ústup všech jednotek na nové obranné pozice probíhal neuspořádaně a ve zmatcích.

"Nedostatek radiostanic narušoval pravidelné spojení mezi jednotkami a nepřetržité letecké útoky Japonců na ustupující kolony se setkávaly jen s chabým odporem RAF. Sedmdesát bombardovacích a dvacet sedm stíhacích letadel RAF bojovalo ve vzduchu proti čtyřnásobné přesile. Ve stíhačkách měli Japonci až desetinásobnou převahu. Letecká podpora, o kterou žádali velitelé britských jednotek, byla sporadická a úspěšné bombardování japonských letišť v Kuala Lumpur a v Kuantunu nemohlo na konečném výsledku boje o Malajsko už nic změnit. Japonci mezitím pokračovali v náletech na města a vesnice, které demoralizovaly domorodé obyvatelstvo. Za měsíc leden jen v Singapuru utrpěli civilisté 2 200 ztrát na životech.."

Historické zápisy říkají, že ani poslední britská obranná linie na pevninské části Malajsie, nevydržela o nic déle, než linie předcházející. A opět zde byl ústup, který pokračoval, jen s občasnými přestávkami. Ale při tom posledním ústupu z obranné linie, přece jenom již byly zaznamenány,"přímo ukázky", příkladného hrdinství jednotek, které se snažily zadržet lavinu fanatických japonských útočníků: "Na východním pobřeží, poblíž města Mersing, vlákala 22. australská brigáda do léčky 40. japonský pěší pluk. Japonci utrpěli těžké ztráty a teprve zálohy, poslané Jamašitou, pomohly zastavit jejich ústup (viz zde foto



na kterém je australská léčka, pod fotem je popisek - vedle japonského tanku leží mrtvý japonský tankista a v pozadí jsou další obrněná vozidla. Obrněná vozidla ztratili Japonci při ostrém střetu s australskými vojáky. Foto je volně přístupné na několika webech.).
Většinou však, bohužel, docházelo opět k tomu, že indické jednotky z Heathova sboru, které byly v té době používány jen jako doplnění do mezer mezi Australany, a které měly ve svém kádru vojáky a důstojníky, kteří měly v nohách 600 km ústupu džunglí, opět jako bojové jednotky selhaly. Indové opět předčasně ustupovali a tak vystavovali Australany nebezpečí, že budou obklíčeni..! Zaznamenána je zpráva, kterou telegrafoval generál Percival dne 26. ledna 1942 generálu Wavelovi: "Považuji celkovou situaci za velice vážnou. Naše oslabené síly nejsou schopny vzdorovat neustálému tlaku nepřítele. Proti absolutní letecké převaze Japonců nemáme obranu... Děláme co můžeme, ale pravděpodobně budeme nejdéle do týdne muset ustoupit na ostrov."


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=120

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=140