V roce 1929 se venezuelští revolucionáři zmocnili nizozemské pevnosti na ostrově Curacao. Cílem povstalců bylo ukořistění zbraní, aby mohli ve Venezuele pokračovat v boji s vládou, kterou vedl Caudillo Juan Vicente Gómez. Kromě armádního skladu zbraní se v pevnosti nacházela i hlavní policejní stanice ostrova. Po domluvě s guvernérem, kterému velitel útočníků vyhrožoval zapálením nádrží s palivem, bylo útočníkům dovoleno odplout na pevninu. Jako rukojmí si vzali právě guvernéra a několik policistů zajatých při útoku, čímž se na ostrově dočasně zhroutila státní správa. Ředitel místní ropné rafinérie CPIM reagoval na propuknuvší chaos stavbou dvou improvizovaných obrněných automobilů. Než však mohly být dokončeny, podařilo se rebélii potlačit. Rovněž výsadek povstalců ve Venezuele neuspěl, jelikož Holanďané zvládli informovat tamní vládu.
Pokud jde o onu ropnou rafinérii, tak zkratka CPIM (Curaçaose Petroleum Industrie Maatschappij) byla dceřinou společností Royal Dutch Shell a ropa byla na ostrově objevena roku 1914. Byť tak vzniklo velké množství pracovních příležitostí, stále se na ostrově nacházely dva chudinské slumy, které byly semeništěm problémů a vláda zde nedokázala uplatnit právo. Právě zde se venezuelským revolucionářům - Rafael Simón Urbina, Gustavo Machado Morales a Miguel Otero Silva, podařilo shromáždit množství nespokojených dělníků. V sobotu 8. června, mezi 21:15 a 21:30, přijely do pevnosti dva náklaďáky s 45 muži. Protože pevnost fungovala také jako policejní stanice, brány byly vždy otevřeny. Jedna skupina revolucionářů, vyzbrojená dvěma automatickými pistolemi a mačetami, překvapila stráže, zabila důstojníka a zranila další dva policisty. Současně vstoupila do jídelny další skupina, kde smrtelně zranili seržanta. Třetí skupina, vedená Urbinou, šla zajistit ubikace, zatímco čtvrtá skupina šla do zbrojnice. V okamžiku útoku byla pevnost obsazena 26 policisty a 9 vojáky. Tři vojáci byli zabiti a dalších šest zraněno. Vyděšený velitel vojenské policie, kapitán A.F. Borren, byl zajat, když dorazil do pevnosti. Kořist revolucionářů se skládal z 197 pušek, 4 kulometů, 1 dalekohledu, 38 pistolí, 75 klewangů (zbraně brazilského původu), 7 000 nábojů, několika mačet, koženého oblečení a přiměřeného množství peněz. Po zajištění pevnosti a jejího odříznutí od města, vyjednal Urbino s guvernérem L.A. Fruytierem volný odchod z ostrova. Těsně po půlnoci nastoupilo 154 amerických revolucionářů (další zdroje zmiňují až 250) na americkou nákladní loď S.S. Maracaibo, s rukojmími i ukořistěnou výzbrojí, a odpluli do Venezuely. Zbylé rebely na ostrově začalo pacifikovat 90 zbývajících policistů s pomocí civilních dobrovolníků. Následně se připojilo 40 vojáků KNIL kteří dorazili ze Surinamu, později se zapojili ještě další mariňáci a vojáci. Pokud jde o dobrovolníky, tak 143 silných mužů bylo sdruženo ve VKC (Vrijwilligers Korps Curaçao). Brzy se podařilo na ostrově obnovit pořádek.
http://www.tanks-encyclopedia.com/ww2-n ... mored-car/
