Bagration 1944 VI. Sever německá 3. TA Č 1

[michan]

Mapa operace Bagration.





Bagration 1944 VI. Sever německá 3. TA. Č 1.

Díl VI.

Část 1.

V předchozích dílech jsme si řekli i o postavení německých armád skupiny armád Střed, které zasáhla operace „Bagration“. Od severu to byla německá 3. TA, pod ní 4. A a pod ní 9. A. Náš popis začne od severu, tedy od 3. TA, které velel generálplukovník G. H: Reinhardt. Tato 3. TA se skládala zase ze severu 9. as (252. pd a útvar D – útvar zvláštního nasazení generálmajor B. Pamberg), velitel generál dělostřelectva generálporučík R. Wuthmann, pod ním 53. as (206. pd, 246. pd, 4. pd a 6. pd), velitel generál pěchoty generálporučík A. Gollwitzer (Vitebsk), pod ním 6. as velitel generál dělostřelectva generálporučík G. Pfeiffer (197. pd, 256.pd a 299. pd).
V prvních bojích si řekneme právě o této 3. TA. Proti německé 3. TA útočí armády 1. Baltského frontu (v novějších historických literaturách je nazýván 1. Pobaltský front, je to ale to samé) jemuž velel armádní generál I. Ch. Bagramjan a 3. Běloruského frontu, velitel armádní generál I. D. Čerňachovskij.
Z důvodů zajištění potřeb pro vojska (logistika) se neuskuteční termín útoku 19. června 1944, ale generální útok je stanoven na 23. června 1944.
Protože se však už stalo běžnou praxí Rudé armády „průzkum bojem“, začne i 1. Baltský a 3. Běloruský front v některých úsecích tento „průzkum bojem“ již 22. června 1944 (3 výročí napadení SSSR fašistickým Německem – 22. červen 1941). Sovětské fronty se tímto „průzkumem boje“ snaží zjistit zda Němci necouvli (jak víme velká obava Sovětů, aby nemlátili do země nikoho a nemuseli přepracovávat své plány).
Ukázku jak takový sovětský „průzkum bojem“ vypadal, a jaké jednotky se ho účastnily nám zachytil člověk, který ho zde u 1. Baltského frontu studoval v sovětské historii, plukovník Glantz, pozdější historik, cituji:
„Sověti vyslali do čela průzkumu bojem útočné odřady. Tyto jednotky tvořily pěšáci a ženisté, vlekoucí s sebou minomety a těžké kulomety. Současně s nimi postupovalo i několik samohybných útočných děl nebo tanků. Tyto odřady často postupovaly přímo proti opevněným bodům německé obrany za podpory řízené dělostřelecké palby. Předsunuté prapory běžely v patách útočných odřadů za doprovodu praporů samohybných útočných děl a tanků.“
Ano armádní generál Bagramjan, velitel 1. Baltského frontu vydává dne 22. června 1944 v 5 hodin ráno rozkaz dělostřelectvu k zahájení palby, která má otevřít cestu jeho armádám k průzkumu bojem. Tato bubnová palba trvá jen 16 minut. Průzkumu bojem se ve svých sektorech účastní útočné odřady sovětské 6. gardové a 43. armády.
Sovětský útok (průzkum bojem) zasáhne německý 9. as, který bojuje na levém křídle 3. TA. Sovětské útočné odřady zatlačí u Sirotina jednotky německého 9. sboru na frontě široké 12 km do hloubky 7 km. Tedy na některých místech německá obrana nevydrží ani „ průzkum bojem“.
Německé OKH okamžitě reaguje tak, že ze zálohy skupiny armád Střed předá 3. TA 14. pd a jednu brigádu SHD, aby s jejich pomocí stabilizovala frontu u 9. as.
Jižněji položený 53. as ještě dokáže ten den útok čelních sovětských odřadů odrazit.
Armádní generál Bagramjan vyhodnocuje 22. června 1944 situaci tak, že dne 23. června provede mohutnou dělostřeleckou přípravu a letecké útoky jen v těch místech kde jeho vojska 22. června 1944 neprorazila.
A jak bude tato dělostřelecká příprava vypadat? Má trvat 2 hodiny 15 minut, z toho prvních 90 minut budou děla metodicky střílet na německá obranná postavení. Tedy pevnůstky, kulometná a dělostřelecká hnízda, ale i zákopy a ochranné náspy před nimi. Pak bude palba dělostřeleckých baterií pokládat clonu přehradné palby před útočící pěchotu, jak ta bude postupovat. Překládání palby bude trvat tak dlouho, dokud nebudou ovládnuty první a druhé linie německé obrany.
Mnoho děl je vyčleněno, aby střílelo na německé dělostřelecké baterie. Samozřejmě je vše zajištěno tak, že této přípravy se účastní i sovětské letectvo.
Tato taktika je využita u všech sovětských frontů operace „Bagration“.
A nyní ještě, jak den 22. červen 1944 a „ průzkum bojem“, popisuje sám armádní generál Bagramjan, velitel 1. Baltského frontu, cituji:
„Časně ráno 22. června jsem spolu se skupinou velitelů dorazil na pozorovatelnu, abych řídil průzkum bojem, vedený čelními odřady. Dělostřelectvo zahájilo palbu v 5 hodin. Palba vyvrcholila o 16 minut později. Generálové I. M. Čisťjakov, velitel 6. gardové armády, a A. P. Běloborodov, velitel 43. armády, ohlásili, že jejich prapory vyrazily do útoku. O několik minut později na pozorovatelnu přivedli zajatce. Informace, získané při jejich výslechu, potvrdily, že naše znalosti nepřátelských dispozic i skicy jejich obranných pozic odpovídají skutečnosti. Zajatci měli za to, že dělostřelecký přepad a následný útok našich útočných praporů znamenají začátek generální ofenzívy Rudé armády.
Do 8 hodin se ‚náckové‘ vzpamatovali z úderu a o přední linie se rozhořel zuřivý zápas. Německá obrana neochabla ani po setmění. Vražednou německou palbu střídaly protiútoky obránců, které měly jediný cíl – vytlačit naše vojáky ze svých pozic. Velitel frontu si uvědomil, že tak tuhý odpor by mohl eventuelně být veden nepřítelovou snahou zakamuflovat ústup hlavních sil na předem vybudované pozice v hloubce nepřátelské obrany.“

A ještě jeden názor pozorovatele, který pro autentičnost uvádím v „hovorové češtině“. Ten co to bude říkat je příslušníkem ruských spojovacích jednotek, který zajišťoval dobré spojení k dělostřelecké pozorovatelně, cituji:
„Když jsme se dostali až k pozorovatelně, děla pořád eště střílely. Předtím sem dělal pozorovatele na předsunutý pozorovatelně, a tak mě tam nechali koukat. Úplně celý linie byly v jednom vohni, jak tam praly granáty. Bouchalo tam toho tolik, že náckové ani moc nevodpovídali, protože nemohli. Moc dobře vymyšlenej byl ten útok, bylo vidět, že skoro ve všech pozicích hořelo. Pak se ukázaly ty letadla, Iljušiny. To sou bitevní letadla s těžkejma kulometama a raketama, a ty taky přidaly svoje drobky. Nepřítel byl zticha a letadla lítaly sem a tam a mlátily do všeho z kulometů.“

[michan]

Mapy bojů okolo Fester Platz Vitebsk.










Bagration 1944 VI. Sever německá 3. TA. Č 2.

Díl VI.

Část 2.

Řekněme si jak špatně, jindy skvělý, německý průzkum v operaci „Bagration“ pracoval.
U skupiny armád Střed, v jejím deníku, se dozvídáme:
„Masivní útok, vedený nepřítelem severozápadně od Vitebska, byl pro německé velení naprosto překvapivý. Do dnešního dne zpravodajská služba v tomto úseku nezaznamenala žádné soustřeďování vojsk, ani techniky, jež by vysvětlovalo přítomnost takového množství nepřátelských sil (šest nebo sedm divizí) nasazených do útoku.“
Ale i německá 3. TA má ve svých mapách ještě 24. června 1944 jako jediného nepřítele sovětskou 4. údernou a 43. armádu. A například v sektoru sovětské 43. armády, tam kde má vyznačenou jedinou střeleckou divizi a to 154. je ve skutečnosti kompletní sovětská 6. gardová armáda, která se skládá ze 4 armádních sborů a je ještě posílena 1 tankovým armádním sborem. Tedy místo jedné divize je to nejméně 10 sovětských divizí. Toto je příklad skvělé sovětské „Maskirovky“.
Ještě větší překvapení Němci zažijí, když sovětská 43. armáda nezaútočí po pevné půdě na levém křídle, ale útočí středem přímo přes bažiny (jeden německý generál, který tomu nemohl uvěřit a šel se tam podívat, byl zajat).
Vraťme se zpět k útoku armádního generála Bagramjana jehož 1. Baltský front útočí proti německému 9. sboru na levém křídle skupiny armád Střed. Již víme, že průzkum bojem dne 22. června zatlačil divize německého 9. sboru o 7 km zpět.
Armádní generál Bagramjan tak v noci z 22. na 23. června 1944 řeší dilema, jak postupovat dál. O této noci říká, cituji:
„K ránu 23. června mi důstojník rozvědky oznámil, že v jednotlivých izolovaných sektorech nacisté ustupují ze svých pozic, a to po celé délce ofenzivní fronty. Měli jsme dvě alternativy dalšího postupu. Jednou z nich bylo zahájit masivní ostřelování nepřítele po celé délce naší fronty podle původního plánu. Druhá varianta vycházela z okamžité situace. Nabízela se nám možnost útočit na otřeseného nepřítele všemi silami, jež byly momentálně k dispozici, a mohutným dělostřeleckým ostřelováním a leteckými útoky vojska v jejich postupu podporovat. Ve 4 hodiny jsme se rozhodli vést masivní dělostřeleckou palbu jenom proti úsekům, ve kterých nepřátelská obrana nebyla rozvrácena. V sektorech, v nichž naši vojáci pronikli nepřátelskou obranou, jsme hodlali bez zbytečné ztráty času pokračovat v útoku a podpořit postup jednotek dělostřelectvem a letectvem.“
Úplně stejné problémy jako má Bagramjan řeší i armádní generál Čerňachovskij, jehož 3. Běloruský front provedl také průzkum bojem dne 22. června 1944 a podařilo se mu získat územní zisky v pásmu jeho 39. a 5. armády. Později se má jeho 39. armáda v druhé fázi ofenzivy stáčet k severu a uzavřít obklíčení Vitebska.
O postupu Čerňachovského 11. gardové a 31. armádě, které budou útočit ve směru na Oršu budeme hovořit později.
A tak tedy jak v úseku 1. Baltského frontu, tak i v úseku 3. Běloruského frontu je zahájena mohutná dělostřelecká příprava a letecké útoky v místech, kde neprobíhaly průzkumy bojem, dne 23. června 1944 ráno.
Přesila sovětských jednotek, která se vyhrne po dělostřelecké přípravě proti německé 3. TA je vyjadřována čísly 10 : 1 v mužích a 7 : 1 v tancích a SHD.
Přesto, když se německá 3. TA vzpamatuje klade této přesile v prvních hodinách houževnatý odpor.
Velitel německé 3. TA, generál Reinhardt však již v odpoledních hodinách dne 23. června 1944 žádá velitele skupiny armád Střed polního maršála Busche o povolení, aby v některých místech mohl ustoupit. Jedná se o malé prostory, které Sověti začínají obkličovat, jako například výběžky v oblasti Sirotina.
Polní maršál Busch okamžitě reaguje zákazem, že nelze ustupovat ani ve snaze předejít obklíčení. To znamená ve svém důsledku vlastně likvidaci některých jednotek.
Polní maršál Busch jen řekne, že k přehrazení vzniklé mezery (ústup 9. as v průzkumu bojem) přisune jeden pluk 95. pěší divize a s ním brigádu SHD ze skupiny armád Sever. Ty mají zahájit okamžitě protiútok jihovýchodně od města Obol.
Zatím tedy sovětská 6. gardová a 43. armáda 1. Baltského frontu v oblasti Sirotina pokračuje ve svém útoku. Probíjí se k jezeru poblíž Šumilina, které se v deštích rozvodnilo a vystoupilo z břehů.
Večer 23. června 1944 již konečně obdrží velitel německého 9. sboru generál dělostřelectva generálporučík R. Wuthmann rozkaz, že 9. sbor má zaujmout nové pozice při řece Dvině.
U německého 53. sboru je dne 23. června 1944 poměrně relativní klid. Ale i ten den velitel 53. as generál pěchoty generálporučík Gollwitzer zjišťuje svým průzkumem, že Sověti něco chystají po obou stranách výběžku okolo Vitebska. Jasně z toho vyvodí, že se Sověti připravují odříznout od hlavních sil skupiny armád Sever město Vitebsk a jeho 53. as.
Velitel německého 53. sboru generál pěchoty generálporučík Gollwitzer, je zároveň velitelem Fester Platzu (pevnosti) Vitebsk. Velitelem 53. as byl jmenován v březnu 1943 a předtím bojoval na východní frontě, jako velitel pěší divize. Byl to skvělý bojovník, který se vyznačoval tím, že nečinil rozdíl mezi vojákem a maršálem. Oběma buď vyjadřoval obdiv, nebo pohrdání.

[michan]

Bagration 1944 VI. Sever německá 3. TA Č 3.

Díl VI.

Část 3.

Protože byl německý 53. as v okolí Vitebska (Fester Platz – pevnost) Rudou armádou zcela zničen a generál pěchoty generálporučík Gollwitzer zajat (z ruského zajetí se vrátil až v roce 1955 do Německa), popíšeme si proč!
Když se generálporučík Gollwitzer ze zajetí vrátil, byl velice rozezlen na všechny, kteří zavinili úplné zničení německého 53. as (na Hitlera, polního maršála Busche i velitele 3. TA generálplukovníka G. H. Reinhardta).
Řekli jsme si, že generál Gollwitzer měl povahu, že buď vojína nebo maršála obdivoval, nebo jím pohrdal.
Historie zachycuje jeho rozhovor s polním maršálem Buschem, velitelem skupiny armád Střed, když byl generál Gollwitzer seznamován v dubnu 1944 právě u polního maršála Busche s povinnostmi velitele Fester Platzu pevnosti Vitebsk. Tento rozhovor jasně ukazuje jejich osobní zášť vůči sobě a slepou poslušnost polního maršála Busche vůči Hitlerovi. Ukazuje i jak polní maršál Busch háže všechnu odpovědnost na generála Gollwitzera a ještě odmítá jeho správné, bojem prověřené, faktické znalosti, cituji:
Gollwitzer : „Jaký štáb bude mít komandant k dispozici?“
Busch: „To je vaše věc. Obraťte se na svoji armádu.“ (Myšleno 3. TA.)
Gollwitzer: „Posádka není dost početná na to, aby v obklíčení mohla sama nepříteli čelit.“
Busch: „Víc vojáků nemá skupina k dispozici. Vezměte si je z ustupujících jednotek.“
Gollwitzer: „Kdo bude ve Vitebsku stavět obranná zařízení, když tam nejsou žádní civilisté, kteří by to dělali, a když na opevňovací práce není možné nasadit bojové jednotky?“
Busch: „Použijte na to personál štábu, správní jednotky a Hiwi.“ (Připomínám, že Hiwi byli dobrovolníci z řad obyvatel SSSR, kteří se přidali k Němcům).
Gollwitzer: „Může sbor v případě, že bude hrozit ofenzíva, počítat se zálohami? Nepříteli útočícímu z boku výběžku bude zapotřebí zabránit v proražení obranných postavení, které by mělo za následek obklíčení sboru.“
Busch: „Na posily v žádném případě nespoléhejte! Vybudujte své hlavní obranné linie v místech styku se sousedními jednotkami!“
Gollwitzer: „Sousedy mého 53. as jsou 6. a 9. as. Dá se očekávat, že se jim podaří první útok odrazit. Hned na to budou muset právě v těchhle místech vybudovat silnou obranu, aby nepříteli znemožnili obejít je po křídlech.“
Busch: „Všechno bude tak, jak jsem řekl. Nařídil to Führer!“
V ruské ofenzívě se stalo přesně to co generál Gollwitzer předvídal. Sověti prorazili dne 22. a 23. června 1944 právě v místech styku mezi 9. as na severu a 53. as a na styku 53. a 6. as na jihu. Německý 53. as zůstal v tom pytli.
Generál Gollwitzer okamžitě reagoval a přes 3. TA a skupinu armád Střed byla podána žádost, aby se 53. as ( z boků byl obcházen Vitebsk) směl stáhnout z výběžku dříve, než Sověti uzavřou obklíčení. Jednotky německého 53. as byly 22. června 1944 východně, západně a jižně rozloženy okolo Vitebska
Hitler však pro 53. as vydal rozkaz, aby se vojáci stáhli z oblouku na východ, do Fester Platzu Vitebsk.
Tento rozkaz znamenal, že tak velká jednotka Wehrmachtu, jako je 53. as byl totálně zničen. Jen nemnozí padli do zajetí. Zbytečné ztráty, kvůli nesmyslnému rozkazu. Je to příklad, který dokládá, jak špatná taktická rozhodnutí Hitler v době operace „Bagration“ prováděl ze svého dalekého velitelství, když rozhodoval o menších jednotkách.

Pojďme se nyní podívat k 3. Běloruskému frontu armádního generála I. D. Čerňachovskému, k jeho 5. armádě, která již v průzkumu bojem měla územní zisky (to se nepodařilo 22. června jeho 39. armádě).
Jak vypadal den 22. června 1944, den průzkumu bojem u sovětské 63. střelecké divize z 5. armády?
Řekneme si jaké posilové jednotky a jaká byla skladba této sovětská 63. divize z 5. armády.
Sovětskou 63. střeleckou divizi, která útočila západním směrem na jihu od Vitebska, tvořily:
3 pěší pluky a palebnou podporu jim poskytuje 1 dělostřelecký pluk. Pěší pluky mají ještě k boji 1 prapor stíhačů tanků. Samo o sobě by to nic nebylo, ale k ofenzivě ještě dostaly:
1 pluk stíhačů tanků, 1 pluk útočných děl, 1 dělostřelecký pluk, 1 lehký raketometný pluk (Kaťuše) a 2 pluky těžkých houfnic.
To už není divize. Nyní je sovětská 63. střelecká divize něco mezi brigádou a armádním sborem. Impozantní sestava.
Tato zesílená (sakra zesílená) sovětská 63. divize útočí v pásmu širokém 3,3 km, proniká do hloubky německé obrany a má překročit a zablokovat železniční trať mezi Vitebskem a Boguševskem.
Proti ní stojí německá 299. pěší divize z 6. as ( 3. TA) se dvěma pluky v prvním sledu a třetí pluk je v hloubce obrany za dělostřeleckým postavením v záložních opěrných bodech. Situace 299. pěší divize je vzhledem k tomu, jaké síly sovětská 63. divize má beznadějná.
Velitel zesílené sovětské 63. střelecké divize generál Ljaskin útočí dvěma pluky na pravém křídle a jedním vlevo. Z toho pluku vlevo si nechá velitel divize jeden prapor jako rezervu. Stejně tak si nechá i dvě baterie ze stíhačů tanků a dvě z pluku SHD v záloze. Všechny ostatní SHD a stíhače tanků přidělí generál Ljaskin útočícím pěším plukům.
Průzkum bojem začínají pluky sovětské 63. zesílené divize po dělostřelecké přípravě, která trvá 25 minut dne 22. června 1944 po poledni. Předsunutý úderný prapor Sovětů velmi rychle získá první německé obranné postavení a velitel divize okamžitě nasazuje pěší pluky do útoku. Ty už narazí na německou obranu v opěrných bodech a rozpoutají se těžké boje. Sověti však postupují dál, obsadí 1 německý opěrný bod a ke konci dne se zmocní mostu přes řeku, kde vybudují předmostí. Přes toto předmostí pak začínají pronikat do německých postavení hlavní síly zesílené sovětské 63. divize. Výsledkem průzkumu boje dne 22. června 1944 je pro zesílenou sovětskou 63. střeleckou divizi – překonání 2 říček, 5 úplně zničených německých praporů a jako kořist, velké množství německých zbraní, které jim padnou do ruky.

[michan]

Bagration 1944 VI. Sever německá 3. TA. Č 4.

Díl VI.

Část 4.

Sovětská 5. armáda také měla velké množství tanků a my si ukážeme, jak těžké boje sovětské tanky v pronikání do německé obrany čekaly. Pro historii je zaznamenán boj jedné tankové čety, jak ji zachytil sovětský poručík Jon Děgan. Velel čtyřem T 34/85 v sestavě 2. gardové samostatné brigády. Poslechněme si jak těžké byly boje v prvých dnech právě ve směru na Boguševsk, proti německému 6. as na jih pod Vitebskem. Poručík Děgan říká a já cituji:
„Tušili jsme, že k něčemu dojde, ale o tom, že půjdeme do útoku jsme se dozvěděli teprve 40 minut před začátkem ofenzivy. Dali nám rozkaz, abychom se přesunuli do výchozího postavení a tam počkali, až dělostřelectvo zahájí bubnovou palbu. Když dělostřelba ustala, ukázali nám na mapě, kde máme prorazit nepřátelské linie a co je naším cílem.
Ukrývali jsme se se svými Téčky v borovicovém lese poblíž palebných postavení dělostřeleckých baterií, kde nás určitě nepřítel nemohl vidět. Těsně před začátkem ofenzivy jsme z lesa vyjeli a vyrazili proti nepřátelským postavením. Útočili jsme obvyklým způsobem – všechny tanky v řadě. Rota útočila s 10ti tanky, velitel roty se svým strojem v jedné řadě s ostatními. Naším úkolem bylo prorazit německou obranu a proniknout do Boguševska. Prorazili jsme nepřátelskými pozicemi, ale naše ztráty na tancích byly ohromné. Tři dny jsme se s nepřítelem bili, než jsme se do Boguševska dostali. Naši brigádu přitom Němci skoro úplně zničili.
Mému praporu zbylo pár tanků, z původních 65 jich zůstalo jen 5. Na to, abychom po dobytí Boguševska postupovali dál na západ, jsme už neměli sílu. Proto nás přidělili jako tankovou podporu k pěchotě. Ta měla ničit německé jednotky, které vycházely z lesů, v nichž se ukryly. Je třeba poznamenat, že Němci bojovali jako šílení. Neměli úplně jasnou představu o tom, co se stalo, že došlo k totálnímu průlomu fronty. Pořád si mysleli, že se jim podaří dostat se pryč.“

Nyní se vraťme zpět k Bagramjanovu 1. Baltskému frontu, jehož 43. armáda útočí proti německému 9. as.
K večeru 23. června 1944 proniknou sovětské jednotky k řece Dvině. Tady se ale musí tanky T 34/85 z 1. ts zastavit. Po silných deštích jsou cesty nesjízdné, někde vznikají dokonce neprůjezdné močály. V době, kdy tanky nemohou dál, přijde k Bagramjanovi do štábu 1. Baltského frontu z leteckého průzkumu zpráva o německé koloně SHD a aut, které se blíží k Dvině. Bagramjan pochopí co hrozí. Němci chtějí zabrat západní břeh Dviny a vytvořit obranu a řeku Dvinu využít jako přírodní překážku. To by mohlo sovětský nápor zatavit. Tanky jsou nepojízdné. Bagramjan tedy rozkáže, aby pěchota urychleně překonala jakýmkoli způsobem řeku, zmocnila se západního břehu a vytvořila předmostí.
Nyní zpět k Čerňachovskému, k jeho 3. Běloruskému frontu na jih.
Zde na jižním křídle německé 3. TA u německého 6. as se podaří na chvíli Sověty sice zdržet, ale jen za cenu, že Němci museli zasadit své poslední zálohy. Již ale večer 23. června 1944 je německá 299. pěší divize smetena ze své obrany. Sověti prorazí i pozice severně stojící německé 197. pěší divize a jejím rozdrobeným jednotkám hrozí obklíčení. Tyto skupinky pod tlakem sovětské pěchoty a tanků ustupují na severozápad. Vzniká tak otevřený 20 km široký koridor k Vitebsku.
Večer 23. června 1944 oznamuje polní maršál Busch svým nadřízeným na OKH památnou větu, že nevidí žádný způsob, jak situaci v úseku 3. TA uspokojivě řešit.
Ale 24. června 1944 se situace u německé 3. TA ještě více zhoršuje. Oba německé sbory 6. a 53. as, které operují severně od Vitebska se začínají drobit na menší od sebe izolované skupiny. Bojují sice statečně, se zoufalou houževnatostí, ale nemají žádné spojení mezi sebou.
Již během dopoledne 24. června 1944 se daří čelním jednotkám sovětské 6. gardové armády ( GA) z 1. Baltského frontu překonat řeku Dvinu. Sovětští vojáci k překonání řeky použili prámy, kmeny stromů, no prostě vše co bylo po ruce. O několik hodin později dorazí k Dvině ženisté a začnou stavět mosty. Po několika hodinách po těchto mostech začínají proudit na západní stranu řeky Dviny sovětské tanky, SHD a automobily s těžkými děly a minomety. Důvodem spěchu je informace, kterou podala i odposlechová služba.
Hovoří o tom maršál Vasilevskij koordinátor STAVKY u 1. Baltského a 3. Běloruského frontu, když říká, cituji:
„Máme informaci, že fašistické velitelství žádalo 2x Hitlera o povolení k ústupu z vitebského kotle… nesmí to však být Hitler, ale my, kdo rozhodne o osudu jejich vojsk. V žádném případě nesmíme fašistům dovolit odtáhnout. Všechno je teď odvislé od rychlosti, s jakou své operace provede soudruh Běloborodov.“
Tím soudruhem Běloborodovem myslí velitele sovětské 43. armády generála Běloborodova, která bojuje pod 6 . GA, a který má potíže s rozvodněnou Dvinou, přes kterou nemůže rychle dostat tanky a těžké dělostřelectvo.
Na žádost generála Běloborodova velitele sovětské 43. armády zasadí velitel 1. Baltského frontu leteckou podporu za chybějící dělostřelectvo. Totiž ta kolona SHD a aut byla německá 246. pěší divize, která útočila ze severu a snažila se udržet otevřený koridor k městu Vitebsk. Proti ní stála sovětská 60. střelecká divize, která má útok Němců zastavit. Sovětské letectvo zcela zničí německý protiútok 246. pěší divize.


Použitá literatura:
Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Velká vlastenecká válka.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Mé poznámky a mapy.

[Martan]

Michane, jako vždy skvělé.
Mám jenom jednu připomínku - nemohl by jsi je zveřejňovat až večer? Já to nikdy nevydržím a musím si je přečíst už v práci a pak to musím nadělávat.

[michan]

Díky.
Co s Tebou.
Tady je každá rada dobrá.
Jedni by si to dali k snídani, jedni k pozdní večeři.

[hornet]

Mám jenom jednu připomínku - nemohl by jsi je zveřejňovat až večer? Já to nikdy nevydržím a musím si je přečíst už v práci a pak to musím nadělávat.

Ne ne, nic takového! Jeden z mála důvodů, proč se těšit v pondělí do práce!

[redboy]

Tak, tak...hornet má pravdu

[Martan]

Už mlčím

[Lord]

Ještě větší překvapení Němci zažijí, když sovětská 43. armáda nezaútočí po pevné půdě na levém křídle, ale útočí středem přímo přes bažiny (jeden německý generál, který tomu nemohl uvěřit a šel se tam podívat, byl zajat).

K těm bažinám bych jen dodal, že Rusové postavili tzv. haťové cesty, aby se jim tam tanky nepropadly, je to zpevnění v podobě spojených klád stromů. Toto „překvapení“ je například vidět ve filmu „Osvobození“ díl III. s názvem Směr hlavního úderu. Maršál Žukov se rozhodl zatlačit nepřítele do bažin v Bělorusku a oslabit tak bojeschopnost německé armády.

Tento velkolepý film můžete koupit například tady
www.audio3.cz/goods.asp?gid=959228

Na ukázky z dílu I. - Ohnivá duha, který je věnován největší tankové bitvě druhé světové války, která se odehrála v létě roku 1943 u Kursku, se můžete podívat tady
www.youtube.com/watch?v=qdWDEmJ74RI
www.youtube.com/watch?v=A_7HNqdEWwo
www.youtube.com/watch?v=dsnCKE3S8nI