Werner Mölders se narodil 18. března 1913 v Gelsenkirchenu v Porůří, ale brzy se s matkou a sourozenci přestěhovali do Brandenburgu na Havlu v Braniborsku. Svého otce Werner nepoznal, padl ve válce roku 1915.
Werner se po maturitě přihlásil do armády, za tehdejší Výmarské republiky velmi omezené armády, a stal se pěšákem. Později se stal ženistou a nakonec ho popadla touha stát se stíhačem. Kvůli jeho časté nevolnosti při výcviku byl prohlášen za neschopného služby v letectvu, ale nakonec přece jen lépe ovládal svůj žaludek a stal se letcem stejně jako později i jeho mladší bratr Victor, který létal v Messerschmitt Bf 110.
Již před 2. světovou válkou patřil Werner k nejlepším stíhacím pilotům Luftwaffe. Od dubna 1936 byl velitelem Schulstaffel JG 134 a 15. března 1937 začal velet 1. Staffel JG 334.
14. dubna 1938 byl poslán jako dobrovolník do Španělska, kde 24. května převzal od Adolfa Gallanda 3. Staffel J/88, přezbrojenou brzy potom na nejnovější stíhací letouny Messerschmitt Bf 109C. Mölders byl velmi oblíbený velitel a vysloužil si přezdívku Vati (Táta). Do 15.10. 1938 se stal nejúspěšnějším stíhacím pilotem legie Condor se 14 sestřely a spolu s dalšími piloty vytvořil moderní taktiku stíhacího letectva založenou na létání ve volných dvojicích (Rotte) a čtveřicích (Schwarm), převzatou ve 2. světové válce jak piloty Osy, tak protifašistické koalice jako taktiku "čtyř prstů". Do Německa se vrátil 5. prosince 1938, kde stejně jako Galland musel sedět za stolem na ministerstvu letectví a zapisovat své zkušenosti ze Španělska.
Na začátku 2. světové války byl velitelem 1./JG 53 („Pikové eso“) a 20. 9. 1939 sestřelil nad Francií svého prvního protivníka v druhé světové válce. Byl to – stejně jako předtím ve Španělsku – letoun typu Curtiss. O pár dní později obdržel Železný kříž II. třídy a začal velet III./JG 53. Po sedmém vítězství obdržel 2.4.1940 Železný kříž I. třídy. 27. 5. dovršil jako první 20 vzdušných vítězství a jako první německý stíhací pilot dostal Rytířský kříž, který mu předal Reichsmarschall Hermann Göring. 5. června byl ale sestřelen poručíkem Pommier-Layrarguesem na Dewotine D 520 po překvapivém útoku 60 kilometrů za frontou poblíž Compiégne. Po čtyřech týdnech v zajateckém táboře byl po francouzské kapitulaci propuštěn.
Další vzestup Möldersovy kariéry pokračoval v bitvě o Británii, 19. července byl mimo pořadí povýšen na majora a jmenován velitelem eskadry JG 51. 28. července sestřelil jeden Spitfire, ale v dalším průběhu vzdušného boje byl jeho letoun těžce poškozen útokem dalšího Spitfiru, který nepilotoval nikdo jiný než slavný A. Malan. Zraněný Mölders s obtížemi dotáhl stroj na letiště ve Francii a teprve když se postavil na nohy, všiml si, že v nich má několik střepin. O čtyři týdny později obdržel Zlatý letecký odznak s brilianty. 20. září 1940 ohlásil Mölders svůj 40. sestřel a byl vyznamenán Dubovými ratolestmi k Rytířskému kříži Železného kříže, jako druhý důstojník německého Wehrmachtu (prvním byl generál Dietl za nasazení horských jednotek v Norsku). O pouhé čtyři dny později dosáhl 40. vítězství i major Adolf Galland a obdržel Dubové ratolesti jako třetí. Mölders, soupeřící s Gallandem, byl právě na návštěvě u Göringa na Romintenském vřesovišti, kde ulovil jelena. Když se dozvěděl o Gallandově 40. sestřelu, odletěl ještě téhož dne zpět, nasedl do svého stroje, odstartoval a sestřelil 41. protivníka. V říjnu byl jeho bratr Viktor sestřelen nad Anglií a padl do zajetí. Mölders byl 25.10.1940 povýšen na podplukovníka.
Zima 1940/41 přinesla útlum denních bojových operací a méně příležitostí k dalším sestřelům. Přesto 26. února 1941 zaznamenal svůj 60. sestřel. Od začátku tažení do SSSR vedl svou JG 51 do bojů. 22. června sestřelil první čtyři stroje na východní frontě a získal Meče k Rytířskému kříži Železného kříže, jako druhý po Gallandovi. 30. června dosáhl dalších pěti vítězství a překonal historický rekord 80 vítězství nejúspěšnějšího německého stíhače první světové války Manfreda von Richthofena. Konečně 15. července se jako první stíhací pilot Luftwaffe dostal přes magickou hranici 100 sestřelů a byl vyznamenán jako první voják Wehrmachtu Rytířským křížem Železného kříže s Dubovými ratolestmi, Meči a Brilianty. Následovala svatba se svou přítelkyní Luisou, zákaz operačních letů a jmenování do funkce vrchního inspektora stíhacích pilotů (po jeho smrti se stal inspektorem Adolf Galland). Za svých inspekčních cest podnikal přes zákaz bojové lety, při nichž získal další vítězství, jež ovšem z pochopitelných důvodů nemohl předkládat k oficiálnímu uznání.
22. listopadu 1941 se vracel jako pasažér letounu Heinkel He 111 ze Sevastopolu na Krymu na pohřeb vrchního zbrojmistra Luftwaffe – generálplukovníka Ernsta Udeta. I když panovalo velmi špatné počasí a zuřila sněhová vánice, trval na pokračování v letu, což se mu stalo osudným. Přes veškerou snahu pilota Kolbeho postupně vysadily oba motory, letoun havaroval u Breslau(Vratislav)-Gandau a Mölders společně s pilotem zahynuli. Werneru Möldersovi nařídil Hitler státní pohřeb a je pohřben na hřbitově invalidů v Berlíně.
Za své kariéry absolvoval přes 400 bojových letů, z toho asi 100 ve Španělsku. Za druhé světové války sestřelil oficiálně 101 letadel, z toho 68 na Západě a 33 na Východě.
Po Werneru Möldersovi je pojmenován torpédoborec Bundeswehru, kasárna ve Visselhövede a v roce 1973 Eskadra JG 74 přijala čestné pojmenování Eskadra Mölders.
Molders.
Molders a Galland.
