Italo Balbo

[Kun@]

Italský pilot Italo babo byl takovým člověkem, jakým se chtěl stát Benito Mussolini – hezký, extravagantní hrdina, který dosáhl mezinárodní slávy. V roce 1933 tento vousatý letec velel skupině dvaceti čtyř dvoumotorových létacích člunů při senzační letecké výpravě z Itálie na světovou výstavu v Chicagu a zpět v délce 19 200 kilometrů. Po přistání na jezeře Michigan Balba uvítalo více než sto tisíc obdivovatelů z nichž mnozí mávali červeno-zeleno-bílými italskými vlajkami. V New Yorku uspořádal starosta John P O´Brien na počest Itala defilé pod papírovými girlandami a prohlásil, že jeho jméno se octne vedle jmen Kolumba a Marconiho. A ve Washingtonu se Balbo zúčastnil večeře s prezidentem Rooseveltem.
Transatlantický přelet a světová sláva, kterou Balbo získal, vyvolaly duceho závist. Mussolini ho sice na uvítanou srdečně políbil na obě tváře a předal mu zlaté orly prvního leteckého maršála Itálie, ale po třech měsících byl hrdina jmenován do funkce guvernéra italské kolonie – Libye. Pro člověka na takovém stupni společenského žebříčku a s takovou popularitou znamenala podobná funkce hanebné vyhnanství, ale on to snášel s naprostým klidem. „vykonávám rozkazy,“ konstatoval. „Jsem voják.“
I když byl Balbo zaníceným fašistou – jedním ze zakladatelů hnutí a údajným tvůrcem metod mučení antifašistů, nesdílel duceho nadšení pro válku. Jeho výhrady Mussoliniho nesporně rozčilovaly. Když duce projevoval stále větší nadšení pro spojenectví s Hitlerem, Babo protestoval: „Lížete Němcům boty.“ Byl přesvědčen, že italské oddíly v Libyi nejsou pro britská vojska v Egyptě rovnocenným partnerem. Nedožil se ale chvíle, kdy se ukázala správnost jeho domněnek.
Při přeletu nad Tobrúkem 28. června 1940 – teprve osmnáct dnů po tom, co Itálie vypověděla válku velké Británii – zahynul sestřelen vlastním protiletadlovým dělostřelectvem.


Balbo.


letadlo1.


defilé.

[Kun@]

Italští dělostřelci si spletli Balboovo letadlo s nepřátelským. Objevovaly se pověsti, že Balbo nebyl zabit náhodou, ale na tajný příkaz uraženého duceho, protože mířil příliš vysoko.

[ivan_kovar]

na fotce je italo balbo :-) 2x

[Lord]

Byl přesvědčen, že italské oddíly v Libyi nejsou pro britská vojska v Egyptě rovnocenným partnerem. Nedožil se ale chvíle, kdy se ukázala správnost jeho domněnek. Při přeletu nad Tobrúkem 28. června 1940 – teprve osmnáct dnů po tom, co Itálie vypověděla válku velké Británii – zahynul sestřelen vlastním protiletadlovým dělostřelectvem.

Proč si myslíte, že se Ducemu nepodařilo obnovit slávu římského impéria? Proč byli taloši tak "schopnými" vojáky? Jedině kloudné bylo snad ještě jejich loďstvo, ale při nasazení nedokázali nikdy využít své síly a jejich operace byli "opatrnické". Mělo spojenectví s Německem význam? Nebo bylo pro obě země spíše kontraproduktivní?

[Karlista.1]

Pro Němce určite, protoze museli dodavat do Itálie část strategických surovin, hlavně naftu z rumunskeho Ploiesti. Je všeobecne znamo, že zatimco Hitler zuřil, když mu Mussolini v srpnu 1939 oznamil, že se vstupem Itálie do války nemuže počítat tak generalové jako Franz Halder byli rádi, že "nemaji Italy na krku".

[Karlista.1]

Na druhou stranu byl Balbo take duchovnim otcem Lufwaffe, nebot on, Goering a ekonom a funkcionar italske fasisticke strany Giuseppe Renzetti vypracovali v dubnu 1933 plan vycviku nemeckych pilotu v Regia Aeronautica. Pres obavy diplomatu obou zemi(a Mussoliniho) z prozrazeni bylo ve vsi tichosti vycviceno do konce roku 1934 150 pilotu. Pratelstvi mezi obema leteckymi marsaly se datuje od Goeringovy navstevy Rima roku 1931. I pres Balbuv odklon od Mussoliniho toto pratelstvi vydrzelo az do Balbovy smrti.

[Karlista.1]

Italo Balbo spolu s Dinem Grandim(v letech 1929-32 ministr zahranici, pak velvyslanec v Londýně, v letech 1936-43 ministr spravedlnosti, předsedal 25.7.1943 Velké fašistické radě, která vyjádřila neduvěru Mussolinimu, poté se zcela stáhl z politiky) opakovaně varovali před prílišným sbližovaním s Německem. Grandiho iritovalo sebemenší srovnání fašismu s nacionálním socialismem. Balbo byl sice ohromen německou prumyslovou základnou, ale zaroven byl silně alergický na Hitlerovy antisemitské a rasistické teorie. Skupina sestavena okolo těchto dvou mužu se v dubnu 1935 pokusila v italské Stresse zorganizovat britsko-francouzsko-italský pakt. Stresskou frontu však definitivně pohřbilo přepadení Etiopie. Proněmecká skupina soustředěná okolo ministra zahraničí Ciana a bývalého generálního sekretáře Farinacciho využila mezinárodní izolace a společné německo-italské intervence ve Španělsku a připoutala Itálii k Německu Osou Berlín-Řím(říjen 1936) a posleze 22.5.1939 i Ocelovým paktem.