V minulém díle miniseriálu jsem uvedl, že výroba obrněných automobilů řady SdKfz 231 8-rad byla ukončena v roce 1942. Nicméně Waffenamt již v roce 1940 zadal vývoj nástupce této řady, mělo se opět jednat o těžký obrněný automobil s konfigurací podvozku 8x8. Domácí čtenáře bude jistě zajímat, že již při zadání vývoje byl vybrána pohonná jednotka pro toto vozidlo. Jednalo se totiž o vzduchem chlazený dvanáctiválec Tatra.
Zadání pohonu mělo své opodstatnění, vozidlo mělo být nasazeno v rámci DAK. To znamenalo enormní zatížení chladícího systému pohonu a vzduchem chlazený motor měl být vhodnější pro toto bojiště s extrémními podmínkami. Z nasazení sériově vyráběných vozidel v Africe však sešlo. První prototypy byly vyrobeny koncem roku 1941 a v první polovině roku 1942 prodělaly intenzivní zkoušky. Jeden z prototypů byl na podzim dopraven do Afriky, vzhledem k vývoji na tomto bojišti však na nějaké experimenty nebyl zrovna čas.
Vozidlo obdrželo vojenské označení SdKfz 234, jeho koncepce byla velmi podobná předchozí řadě 231. Výrobcem byla opět firma Büssing, na novém modelu lze vidět snahu o snížení technologické náročnosti a tím i ceny. Vozy řady 231 rozhodně nepatřili mezi levné hračky pro vojáky, verze 232 byla dokonce dražší než tank Panzer II... Základní koncepce OA zůstala zachována, šlo opět o svařovaný trup s rovnými deskami spojenými pod různými úhly. Síla pancéřovaní odpovídala předchozím německým OA, čelo korby mělo sílu 30 mm, záď korby 10 mm a bočnice měly sílu 8 mm. Vozidlo mělo opět dvě místa pro řidiče, přední a zadní nápravy byly řiditelné.
Jak jsem již psal v úvodu, vozidlo poháněl vidlicový, vzduchem chlazený vznětový dvanáctiválec do V Tatra 103 o objemu 14825 ccm, dávající výkon 210 HP při 2200 ot/min. Přenos výkonu zajišťovala převodovka Büssing GS, umožňující jízdu vpřed i vzad třemi rychlostmi. Zajímavostí je použití dieselového motoru u německé obrněné techniky, kde skoro všechno jezdilo na benzín. Obrovskou výhodou motoru Tatra byla na svou dobu skvělá spotřeba PHM. Na silnici stačilo 40 litrů, v terénu 60 litrů nafty na 100 km. Zásoba PHM byla 360 litrů, to postačovalo na skvělý dojezd skoro 1000 km na silnici.
Sériová výroba tohoto vozidla začala v červenci 1943. Postupně se vyrábělo několik variant lišících se výzbrojí.
Základní varianta měla označení SdKfz 234/1. Na korbě byla umístěna plně otočná šestiboká otevřená věž, připomínající věže předchozích OA. Síla čelního pancíře byla 30 mm, boky a zadní stěna měly sílu 14,5 mm. Na střeše byl umístěn odklopný rám s drátěným výpletem. Výzbroj se příliš nelišila od předchůdců, v čele věže byl lafetován rychlopalný 20 mm kanón KwK 38, po jeho levé straně byl umístěn kulomet MG 42. Pro kanón se nakládalo 250 nábojů ráže 20x138B, pro kulomet 1000 nábojů 7,92x57. Osádku tvořili čtyři muži - řidič, radista, velitel-nabíječ a střelec. Radista obsluhoval radiostanice Fu 12 SE 80 a Fu Spr. Ger F.
SdKfz 234/1Druhá verze SdKfz 234/2 je asi více známá pod bojovým označením Puma. Již na první pohled jde vidět, že Puma není obyčejné průzkumné vozidlo. Místo otevřené věže s kanónem ráže 20 mm byla na korbě umístěna upravená věž určená původně pro lehký tank Leopard. Síla pancíře odpovídala předchozí verzi, čelo věže mělo sílu 30 mm, bočnice 14,5 mm. Hlavní výzbroj tvořil dlouhohlavňový tankový kanón KwK 39 L/60 ráže 50 mm. Vedle něj byl ve věži lafetován kulomet MG 42 ráže 7,92 mm. Palebný průměr byl pro kanón 55 střel, pro kulomet 2850 nábojů 7,92x57. Osádka zůstává nezměněna.
SdKfz 234/2Třetí verze, označená jako SdKfz 234/3, nahrazuje vozidlo řady 233. Jedná se OA poskytující palebnou podporu svým krátkým kanónem StuK 37 L/24 ráže 75 mm. Kanón je lafetován nad korbou, kolem něj je vytvořen za všech zbývajících stran kryt navazující na korbu. Pro kanón se nakládalo 50 střel ráže 75 mm, doplňkovou výzbroj tvořil volně uložený kulomet MG 34 ráže 7,92 se zásobou 1950 nábojů. Osádka tvoří opět čtyři muži, rozdělení jejich úkolů se nemění.
SdKfz 234/3Poslední verzí, označenou jako SdKfz 234/4, byl OA vyzbrojený účinným protitankovým kanónem PaK 40 L/46 ráže 75 mm. Jednalo se o modifikovanou verzi 234/3, kanón byl umístěna nad korbou. Byl vybaven čelním ochranným štítem navazujícím na kryt bojového prostoru. Oproti verzi s krátkým kanónem byl PaK 40 posunut přibližně do středu vozu. Doplňková vyzbroj a umístění osádky se oproti verzi 234/3 nemění. Toto OA by se dalo asi označit za kolový stíhač tanků.
SdKfz 234/4Celkem bylo do konce války vyrobeno okolo 2300 vozidel všech verzí.
TD SdKfz 234 verze 1/2/3/4
délka – 5,86/6,8/5,86/ m
šířka – 2,33 m
výška – 2,10 m
hmotnost – 11,5/11,74/11,5/11,6 t
výkon motoru – 210 HP
max. rychlost silnice – 90 km/h
dojezd silnice – 1000 km
dojezd terén – 600 km
osádka – 4
Použité zdroje:
Pejčoch Ivo – Obrněná technika 1
Chant Chris - Tanky
www.panzernet.net
