Hans S. píše:Mirek58 píše:Hans:
Dvě otázky.
/ V čem byl Jumo 213 lepší proti Db?
/A kolik normohodin bylo na jeho výrobu zapotřebí?
( U BMW 801 jsem se např dočetl, že počet NH byl něco nad 1 400)
Normohodiny netuším. Nicméně díky zkušenostem ze strojírenské výroby jsem trochu skeptický vůči vzájemné porovnatelnosti v situaci, kdy normočasy odhadují dva různé závody. Nebál bych se v tomto směru srovnání Jumo 211 a 213, ale DB vs Jumo, tam už bych byl skeptičtější. Plus samozřejmě normohodiny nepředstavují zdaleka jediné náklady, je to jen jeden z mnoha údajů.
Výhod měl Jumo 213 celou řadu: Byl podstatně kompaktnější - kratší a měl o 10 litrů nižší objem. Při stejném výkonu měl nižší kroutící moment (a vyšší otáčky), což je zvláště u stíhaček výhodné. Nejdůležitější ale byla perfektní spolehlivost. Jumo 213 stále v zásadě vycházel z ověřeného a extrémně spolehlivého Jumo 211, jen už byl ale od základu postaven kolem vysokotlakého chlazení. A aby toho nebylo málo, tak jej konstruktéři Junkersu navrhli tak, aby se dal umístit do zavěšení určeného motoru DB 603

. Když se k tomu přičtou ještě zkušenosti s kompaktním radiálním chladičem vyvinutým pro Ju 88 a tak skvěle fungujícím na Fw 190 D, tak je toho více než dost. Výhoda DB 603 tkvěla v o něco lepších výškových charakteristikách (tedy pokud srovnáváme základní verze). Mimochodem právě kompresor vyvinutý pro DB 603 se postaral o výrazné zlepšení výškových charakteristik Bf 109. Konstruktéři jej napasovali na DB 605 a vznikla tak varianta "AS" (resp. ASM).
(...)
Snad jako doplnění poslouží to co mi povedlo před čas dopátrat. Bohužel výsledek je polovičatý, takže výsledkem pročtení bude "vím že pořád skoro nic nevím, ale už vím o trochu víc než předtím".
Příklad 1 - pro začátek upozorním, že letecký průmysl v Třetí říši z hlediska jejich managentu šlo rozdělit do 3 kategorií z hlediska jejich vlastnictví:
a) letecké fabriky ve kterých měly pořád významný vliv jejich (přednárodně-socialističtí) vlastníci příkladem je Heinkel ... u těchto firem lze do určité míry zevšeobecnit že měly jisté možnosti toho co a jak se bude odehrávat v jednotlivých fabrikách konkrétních závodů ve kterých rozhodovali - od obou zbývajících kategorií se mj. vyznačovali tím, že prováděli vlastní výzkum/vývoj (tj. v případě Heinkel i formou akvizic jiných firem a to konkrétně Hirth). Ohledně výrobců leteckých motorů je situace komplikovanější tím, že např. DB byl součástí většího koncernu s roztříštěným vlastnictvím, resp. se situace dynamicky vyvíjela viz příklad oddělení leteckých motorů Siemens ze kterých se stal BraMo, který se posléze propojil s odštěpěnou divizí leteckých motorů známých pod značkou BMW.... Vypadá to, že zatímco stavba samotných letadel v 30.-tých letech byla zvládnutelná menší partou lidí a my tuto partu známe podle jejího lídra, tak v případě leteckých motorů přestávala stačit malá skupinka, ale muselo dojít ke spolupráci velkého množství lidí, což s sebou přineslo velkou potřebu peněz a zpravidla to znamenalo že do vedení fabriky na letecké motory "kecalo víc" lidí, takže se obtížně ukazuje na nějakého lídra motorářské fabriky.
Pozn.... z této skupiny Dornier, Heinkel, Junkers, Messerschmitt v ?1933? jakoby vypadnul fabrika vedená H. Junkersem (ve prospěch "státní" vlastnictví ať už původní fabriky anebo "státní akciovky" Junkers AG)... jenže můj osobní pocit, je ten že i v zestátněné fabrice Junkers si uchovali určitou míru nezávislosti ... srovnávám např. s osudem Arado kde byla výměna managementu mnohem důkladnější
b) fabriky ve kterých měly pořád významný vliv (přednárodně-socialističtí) vlastníci - příkladem je jinonický Walter, nebo tradiční vagónka Gotha popř. Weserflugzeugbau-GmbH (jenž cca v 1940 přešel z vlastnictví jednoho velkého koncernu do vlastnictví druhého Krupp) - v zásadě tyto firmy neměly vlastní vývoj a jejich zájmem bylo vyrábět co možná nejrentabilněji bez ohledu na to ve kterém velkém koncernu vymysleli to či ono letadlo = velké série, dlouhodobě, tj. o okrajové/malosériové letadla komplikovaných tvarů jako např. Fw-189 nebyl zájem
c) ostatní fabriky s různou tradicí (stavěné na zelené louce vs. zestátněné jako Arado vs. ukradené např. "arizací" jako Pragovkav rámci ČKD) - v těchto fabrikách bylo vesměs řízení dosazenými "úředníky/"politicky spolehlivými" manažery" jejichž hlavní motivací bylo správně "odezírat" ze rtů těch kdo je dosadili.
V těchto "státních" fabrikách rentabilita výroby atd. bylo vedlejší. Důležité bylo plnit "plán", což ale leckdy bylo komplikované, když do řízení "státní" fabriky nějak zasahoval letecká fabrika, která produkt vymyslela (viz skupina fabrik popsaných pod bodem a)). Prostě a jednodušeně - níže je uveden příklad toho jak všichni "usilovně plnili" plán, ale množství produkce té "údajné snaze" vůbec neodpovídala.A to na příkladu motorárny téměř úplně stavěné na zelené louce a to už v průběhu WW2 a vlastněné Třetí říši (resp. financované bankovními úvěry, jejichž poskytnutí "nařídil" stát-Třetí říše).
Konkrétně hezký příklad jak (ne)fungovalo přepnutí výroby z Jumo na DB je
https://de.wikipedia.org/wiki/Flugmotorenwerke_Ostmark
konkrétněji je popsána "sabotáž" rozjetí výroby DB603 v část 3: (Produktion) v
https://de.linkfang.org/wiki/Flugmotore ... Produktion
Příklad č. 2 - o rozjetí výroby leteckých motorů v různých "firemních" kulturách viz např. výroba DB 605 v Itálii a ve Švédsku. Zejména ten italský příběh s dlouhým rozběhem výroby je dosti zajímavý. Bohužel nesehnal jsem detailní info jaké konkrétní příčiny byly důvodem toho italského zdržení.
R.I.P.