Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 268
aneb
Japonský výpad na Indický oceán (II)
aneb
Japonský výpad na Indický oceán (II)
Útok na Kolombo
Britská rozvědka sice odhalila nepřátelské záměry, ale protože Nagumo měl původně vyplout už 21. března, predikovala, že k náletu dojde 1. dubna, což dost možná Východní loďstvo uchránilo před zničením. Somerville očekával, že se Nagumo přiblíží od jihovýchodu a úder provede ze vzdálenosti 100 mil od Cejlonu, takže průzkumné Cataliny primárně pátraly v této oblasti. Východní loďstvo křižovalo asi 100 mil na jih od ostrova a v noci vzlétaly bombardéry Albacore, jejichž radar za příznivých okolností dokázal zachytil cíl velikosti letadlové lodě na 20 mil. Ale, protože se nepřítel neobjevil, Somerville navečer 2. dubna usoudil, že se jednalo o falešný poplach, popřípadě Japonci na výpad na Indický oceán rezignovali, takže zavelel k návratu na základnu. Dodejme, že staré bitevní lodě třídy „R“ byly ve špatném technickém stavu, tudíž nemohly na moři pobývat déle než několik dní, neboť potřebovaly doplnit zásoby kotlové vody. Tu měl dodat k tomuto účelu upravený tanker, jenž bohužel připlul pozdě, takže zůstal na Addu. Většina lodí tedy směřovala k tomuto atolu, ale křižníky DORSETSHIRE a CORNWALL zamířily do Kolomba, zatímco letadlová loď HERMES s torpédoborcem VAMPIRE pluly do Tirinkumalí. Posádka DORSETSHIRE dostala rozkaz dokončit opravy pohonné soustavy přerušené před několika dny, CORNWALL měl doprovázet konvoj SU 4, kdežto HERMES s VAMPIRE se po vyčištění kotlů měly připojit k chystané spojenecké invazi na Madagaskar.
Parník Glenshiel
V uplynulých dnech průzkumné Cataliny nahlásily několik japonských ponorek, které o sobě daly poprvé vědět 3. dubna, kdy I-7 asi 300 mil východně od Maledivského souostroví torpédovala britský GLENSHIEL (9415 BRT). Somerville poslal tonoucímu parníku na pomoc torpédoborec FORTUNE, jenž posádku dopravil do Kolomba, ale ostatní lodě pokračovaly v plavbě na Addu. Kvůli rozptýlení sil je velitel Východního loďstva často pranýřován, a třebaže se jedná o kritiku ve stylu „po bitvě je každý admirál,“ faktem zůstává, že situaci chybně vyhodnotil, čímž odloučené lodě odsoudil ke zkáze.
Zatímco Britové marně pátrali po nepříteli na přístupových trasách k Cejlonu, došlo hlášení o bojích na Vánočním ostrově. Ten se v hledáčku tokijských stratégů poprvé ocitl během invaze na Jávu, kdy jej 7. března ostřelovaly bitevní lodě KONGÓ a HARUNA, načež padlo rozhodnutí tento odlehlý kousek země o rozloze pouhých 135 čtverečních kilometrů obsadit a využívat jako předsunutou leteckou základnu a zásobovací stanici. Ostrov vzdálený od Jávy necelých 200 mil patřil Velké Británii, která zde udržovala posádku v síle asi 100 mužů, jejímž hlavním úkolem bylo dohlížet na nakládku vytěžených fosfátů.
Bitevní loď Haruna
Úkolem připojit k Hirohitově impériu Vánoční ostrov pověřil velitel Spojeného loďstva odřad, jemuž velel kontradmirál Nišimura. Ten disponoval lehkými křižníky NAKA, NATORI a NAGARA, doprovázenými torpédoborci NACUGUMO, MINEGUMO a AMACUKAZE, o nichž jsme zatím nehovořili, neboť nebyly součástí „operace C“.
Ostrovní posádka po námořním bombardování kapitulovala ještě dříve, než k pobřeží přirazily desantní čluny, ale synové Nipponu přesto nevyvázli beze ztrát. Zatímco zajatci pod dohledem japonských vojáků nakládali na transportní parníky ukořistěné fosfáty, americká ponorka SEAWOLF číhala na příležitost k útoku. „Dne 1. dubna v 18:05 jsem uviděl ve vodě typickou zpěněnou čáru mířící k naší vlajkové lodi, křižníku NAKA.“ Vzpomínal velitel torpédoborce AMACUKAZE. „Toto torpédo plulo necelých 700 metrů v úhlu 50 stupňů od pravoboku NAKA. Křižník se stočil doprava, ale příliš pozdě. Torpédo narazilo doprostřed lodě a při jeho výbuchu se zlomil přední stěžeň. Následná exploze udělala v trupu lodi díru o průměru asi pět metrů. Ovšem jako zázrakem nebyl zabit ani jeden člen posádky.“
Ponorka Seawolf
Došlo však k zaplavení dvou kotelen a dalších prostor, takže NAKA ztratil schopnost pohybu vlastní silou, a do Singapuru jej musel k provizorním opravám odvléci NATORI. Navíc se ukázalo, že je Vánoční ostrov k vybudování letiště nevhodný, pročež jej Japonci záhy vyklidili a jediný přínos nedomyšlené akce představovalo 20 000 tun fosfátů.
Zatímco havarijní čety na NAKA odstraňovaly nejhorší následky exploze, Mobilní svaz obeplouval pobřeží Sumatry. Třebaže Somerville později nevylučoval možnost, že jeho protivník s úderem takticky vyčkával, aby jej donutil k návratu na základnu, ve skutečnosti Nagumo o technických potížích britských lodí nevěděl, a jediným důvodem proč nezvýšil rychlost byla snaha dodržet časový harmonogram. Japonské lodě na Indickém oceánu doplnily palivo z cisternových lodí a 3. dubna změnily kurs na západoseverozápad, načež se 4. dubna přiblížily k určené operační oblasti.
Lehký křižník Naka
Okolí Cejlonu a Bengálský záliv se mezitím staly jevištěm letecké války, neboť bombardéry z Andamanského souostroví zaútočily na spojenecké parníky, načež se Port Blair 4. dubna stal cílem odvetného náletu, jenž způsobil lehké poškození torpédoborce JÚGIRI. Japonci rovněž prováděli vzdušný průzkum, přičemž osádka létajícího člunu spatřila v Tirinkumalí 8 civilních lodí a torpédoborec. Až doposud šintoističtí bohové Nipponu přáli. Trasu Mobilního svazu nepřekřížila žádná spojenecká ponorka ani letadlo, ale 4. dubna odpoledne zaznamenaly hlídky na obloze temný bod. Letecký poplach! Jednalo se o Catalinu majora L. Birchalla, která ráno vzlétla ze základny v Koggala a kolem 16. hod. osádka asi 360 mil jihovýchodně od Cejlonu spatřila Mobilní svaz. Birchall ani jeho muži nedostali čas pokochat se pohledem na „vítěze od Pearl Harboru“, neboť palba z bitevní lodě HIEI zalarmovala obranu, načež Catalinu napadli stíhači.
„Jediné, co jsme mohli udělat, bylo potlačit letouny až nad mořskou hladinu a na plný plyn při rychlosti 150 uzlů unikat.“ Uvedl „zachránce Cejlonu“ major Birchall. „Okamžitě jsme zprávu zakódovali a začali jí vysílat. Když jsme byli v polovině našeho třetího vysílání, zasáhla výbušná střela vysílačku a vážně zranila operátora. Nyní jsme se dostali pod neustálé útoky stíhačů.“
Major Birchall
Japonské střely přeměnily trup nebohé Cataliny v řešeto a posádka mohla mluvit o štěstí, že se pilotovi podařilo nouzové přistání. Japonci ostřelovali nehybný vrak, přičemž přišli o život seržanti Henzell a Calorossi, ale zbývajících pět mužů potápějící se stroj opustilo a později je vylovili námořníci z torpédoborce ISOKAZE, přičemž si nepočínali právě „v rukavičkách“. Surové zacházení s letci plnícími svoji povinnost však nemohlo nic změnit na skutečnosti, že Britové znali polohu Mobilního svazu, čímž padla naděje, že se Východní loďstvo podaří zastihnout nepřipravené na rejdě v Kolombu.
Britské lodě dorazily k Addu v odpoledních hodinách 4. dubna, přičemž radiostanice na WARSPITE zachytila v půli slova přerušené hlášení z průzkumné Cataliny, tudíž Somerville správně odhadl, že Nagumo následujícího dne podnikne letecký útok na některý z cejlonských přístavů. Bohužel bylo Východní loďstvo rozptýlené mezi několika základnami, přičemž nejsilnější jednotky byly od nepřítele vzdálené přes 600 mil, takže nebylo možné útok odvrátit.
Východní loďstvo
Vývojem událostí zaskočený Somerville nicméně nehodlal sedět s rukama v klíně, takže o půlnoci vyplul se svazem „A“ k Cejlonu, přičemž jej po doplnění zásob paliva a technické vody o osm hodin později následovalo i pomalejší uskupení admirála Willise.
Zároveň Somerville povolal i DORSETSHIRE a CORNWALL, k jejichž setkání s hlavními silami mělo dojít 250 mil jižně od ostrova. Bohužel lodě v Tirinkumalí zůstaly v přístavu, přičemž se na letiště China Bay přesunula většina Swordfishů z letadlové lodě HERMES. Ohroženou oblast měla opustit i civilní plavidla. Třebaže Laytonův rozkaz vyklidit Madras, Kalkatu, Tirinkumalí a Kolombo dostali jejich velitelé již koncem března, na rejdě posledně jmenovaného přístavu stále kotvilo přes 60 lodí, jejichž posádky nyní činily přípravy k spěšnému odplutí.
Navzdory odhalení hodlal Nagumo postupovat podle plánu. Mobilní svaz tedy změnil kurs na severozápad, a když se brzy ráno 5. dubna přiblížil k Cejlonu na necelých 200 mil, vyslal těsně před rozedněním do vzduchu průzkumné letouny, načež po 6. hod. odstartovalo 53 bombardérů Nakadžima B5N2, 38 strojů Aiči D3A1 a 36 stíhaček Micubiši A6M2. Jako obvykle velel první útočné vlně ostřílený fregatní kapitán M. Fučida, a třebaže velitel Mobilního svazu doufal, že se v Kolombu nalézají hlavní síly Východního loďstva, dostali aviatici instrukce útočit i na přístavní zařízení, letiště a sklady paliva. Kvůli dosažení momentu překvapení letouny s rudými terči na trupech obletěly Kolombo od západu, načež se stočily na jih a v 7:30 se od severu přiblížily k letišti Ratmalana.
Fregatní kapitán Fučida
Na rejdě v Kolombu z nejrůznějších příčin zůstalo 21 obchodních lodí, torpédoborec, pomocný křižník, zásobovací loď pro ponorky a jeden podmořský člun. Na zdejších letištích stálo 38 Hurricánů a 24 Fulmarů, a protože admirál Layton očekával noční útok, nechal už ve 3. hod. vyhlásit bojovou pohotovost. Jenomže, když se ani po kuropění nepřátelské bombardéry neobjevily, většina stíhačů přistála a někteří dokonce zasedli ke snídani, tudíž nad Kolombem v době útoku hlídkovalo pouze 8 strojů.
První obětí císařových orlů se stala 788. peruť, jejichž 6 Swordfishů přilétajících z Tirinkumalí v 7:40 překřížilo dráhu stíhačů z HIRJÚ. Britské osádky je zpočátku považovaly za vlastní a z osudového omylu je vyvedlo teprve krupobití střel, načež se všech 6 „mečounů“ poroučelo k zemi, či nouzově přistálo na mořské hladině. O život přišlo šest letců, mezi nimiž nechyběl ani A. Beale vyznamenaný předchozího roku za účast na dopadení německé bitevní lodě BISMARCK.
Bombardér Micubiši G3M2
Nad Kolombem se před zraky udivených civilistů chystajících se na velikonoční bohoslužbu strhla zuřivá letecké bitva, trvající až do 8:35. Stíhači vzlétající z bombardovaného letiště Ratmalana sice utrpěli značné ztráty již při startu či krátce po něm, ale brzy se přiřítili jejich kolegové z Racecourse, tudíž Japonci tentokráte narazili na silnější odpor, než nad Pearl Harborem, neřkuli Darwinem. Část spojeneckých letců zaměstnala japonskou stíhací eskortu, zatímco zbytek se vrhl na bombardéry, jejichž osádky se proto často místo plnění bojových úkolů věnovaly odrážení útočících Hurricanů a Fulmarů. Na nepřítele pálilo i protiletadlové dělostřelectvo, ba i muži vyzbrojeni samopaly, ale přesto zkušení útočníci získali vrch a poměr vzdušných vítězství jasně hovořil ve prospěch Nipponu.
Formace Blenheimů
Toho dne Spojenci, kromě onoho půltuctu Swordfishů, ztratili 15 Hurricanů a 4 Fulmary, přičemž se na mateřské letadlové lodě nevrátilo 5 bombardérů ze ZUIKAKU, 1 ze ŠÓKAKU plus 1 stíhačka ze SÓRJÚ. To byly pro Nippon přijatelné ztráty, ale spojenecké letectvo v Kolombu nebylo zničeno a piloti hořeli touhou po odvetě. Proto z nepoškozeného Racecourse odstartovalo 10 bombardérů Blenheim s úkolem napadnout Nagumovy letadlové lodě. Bohužel nepřítele kvůli chybně odhadnuté poloze nenašly, pročež se nad Mobilním svazem objevila pouze osamocená Catalina, kterou sestřelila stíhací ochrana.
Jenomže škody způsobené japonským bombardováním nebyly zdaleka fatální a o život přišlo pouze 170 osob. Vzhledem k tomu, že většina jednotek Královského námořnictva Kolombo opustila, směřoval úder na přístav v podstatě do prázdna. Ano, ke dnu po dopadu čtyř pum klesl starý torpédoborec TENEDOS, jenž kvůli poruše ve strojovně představoval snadný cíl, načež se na dno přístavu pohroužil i hořící pomocný křižník HECTOR, ale plovoucí základna ponorek LUCIA utrpěla pouze zanedbatelné škody a další válečné lodě zasažené nebyly. Z civilních plavidel se potopil norský tanker SOLI (5834 BRT) a poškozeno bylo několik dalších lodí, ale většina přestála nálet bez úhony.
Pomocný křižník Hector
Zásahům neunikly ani doky, kde zemřelo či utrpělo zranění mnoho přístavních dělníků, ale ani zde nedošlo k vážnějším škodám. Pumy dopadly i na Kolombo, načež řada civilistů, podobně jako v australském Darwinu, město v obavách před invazí opustila. Japonci poškodili opravárenské dílny, zapálili několik budov a palivových nádrží, ale soupis škod ani tentokrát nebyl dlouhý, takže Kolombo mohlo i nadále fungovat jako báze Východního loďstva.
Totéž lze konstatovat i o letišti Ratmalana, ale citelnější byly ztráty mezi stíhačkami, neboť kromě zničených strojů došlo i k poškození tuctu Hurricanů, což společně se zjištěním, že námořní Fulmary na japonské protějšky nestačí, vydalo město v případě dalšího náletu na pospas nepříteli.
Křižník Cornwall
Fregatní kapitán Fučida si byl slabosti spojenecké protiletadlové obrany dobře vědom, takže navrhoval další útok, ale než k němu došlo, přesměroval Nagumo svoji pozornost na moře. Nepřítomnost jádra Východního loďstva nedala veliteli Mobilního svazu spát, takže vyslal do vzduchu stroje pročesávající prostor jižně od Cejlonu, přičemž kolem 11. hod. došlo hlášení hydroplánu z křižníku TONE o dvou válečných lodích spatřených 220 mil jižně od Kolomba a plujících jihozápadním kursem. Banzai! Byly to těžké křižníky DORSETSHIRE a CORNWALL plující za rádiového ticha plnou parou na setkání s hlavními silami. Hlídky na obloze sice spatřily neznámý letoun, ale velitel DORSETSHIRE později uvedl, že jej považovali za spojenecký, tudíž mu nevěnovali pozornost.
Mobilní svaz přešel na jihozápadní kurs. Tou dobou panoval na palubách letadlových lodí čilý ruch, neboť se ke vzletu chystaly bombardéry vyčleněné k druhému náletu na Kolombo. Protože původně dostaly výzbroj určenou k úderu na pozemní cíle, čekal zbrojíře náročný úkol bombardéry co nejrychleji přezbrojit k náletu na válečné lodě, což ještě komplikoval fakt, že hlášení z průzkumných letounů cíle střídavě označovala za torpédoborce či křižníky. I přes usilovnou snahu se nepodařilo ke spěšnému vzletu připravit torpédonosné letouny z ŠÓKAKU a ZUIKAKU, tudíž k útoku do 12:45 odstartovalo pouze 53 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1 z HIRJÚ, SÓRJÚ a AKAGI pod velením korvetního kapitána Takašige Egusy.
Korvetní kapitán Egusa
Zatímco probíhaly přípravy ke startu druhé vlny, na britských křižnících narůstala nervozita, neboť lodní radar po polední zaznamenal přítomnost dalších letounů, o čemž radista informoval velitele Východního loďstva. Britové se však utěšovali, že se ve 14. hod. dostanou do oblasti dosahu stíhačů z vlastních letadlových lodí a za další tři hodiny se spojí se Somervillem.
Bohužel osud jim tolik času neposkytl, neboť k DORSETSHIRE a CORNWALU se již blížila zkáza v podobě Egusovy formace. Panovalo téměř bezvětří a výtečná viditelnost takže japonští letci měli své cíle (nakonec identifikované jako těžké křižníky třídy KENT) jako na dlani, pročež mohli nepříteli demonstrovat děsivou účinnost svého námořního letectva. Blížící se formaci sice jak víme zachytil radar, ale obsluhy protiletadlových děl zatím marně pátraly po svých cílech, neboť synové Nipponu se takticky rozhodli zaútočit se sluncem v zádech.
Je třeba dodat, že DORSETSHIRE a CORNWALL postavené ve dvacátých letech sice dosahovaly vysoké rychlosti a dobré manévrovatelnosti, ale slabě pancéřované paluby nemohly odolat leteckému bombardování a ani protiletadlová výzbroj neodpovídala soudobým požadavkům.
Japonské bombardéry útočí na Dorsetshire a Cornwall
Bombardéry se rozdělily na tříčlenné formace a ve 13:40 podnikly první útok. Třebaže se napadené lodě bránily, útočníci pronikli přehradnou palbou, klesli do výše necelých 300 m, a jakmile bombometčíci dostali cíle do zaměřovačů, uvolnili pumy a brzy už hlasitě slavili první úspěchy. DORSETSHIRE zasáhly v rychlém sledu tři 250kg bomby, načež byla z provozu vyřazena radiostanice, kormidelní stroj a část těžkého protiletadlového dělostřelectva. To však byl pouze začátek, neboť Japonci nadále kroužili nad neovladatelným křižníkem a zasypávali jej vražedně přesným přívalem pum.
Záhy zmlkla všechna protiletadlová děla, a byť se Britové bránili střelbou z kulometů, osud hořící lodě byl zpečetěn pouhých několik minut po začátku boje. Posádka sice dokázala zkázu oddálit pohotovým zatopením magacínu pod přední dělovou věží, ale oheň si našel cestu do muničního skladu protiletadlového dělostřelectva. Následný výbuch přiměl námořního kapitána A. Agara, vydat rozkaz opustit loď, načež se DORSETSHIRE v 13:51 převrátil na levobok a zmizel pod hladinou.
Potápějící se Cornwall
O mnoho déle nevzdoroval ani CORNWALL. Blízké dopady pum na mnoha místech narušily obšívku, takže se do kotelen a oddělení s dynamy nahrnula voda, a jelikož další pumy zničily přední strojovnu, křižník přišel o dodávky elektřiny. CORNWALL se rychle nakláněl na levobok, a jelikož se zároveň přídí nořil do vody, ocitla se pravá lodní vrtule nad hladinou, což posádce dalo chmurnou jistotu, že se jeho bojová pouť co nevidět završí. Zraněný námořní kapitán P. Manwaring tedy ve 13:55 nechal loď vyklidit, načež CORNWALL o čtyři minuty později následoval svého druha na mořské dno.
„Střemhlavé bombardéry fregatního kapitány Egusy při zničení těchto křižníků ustanovily světový rekord v přesnosti bombardování.“ Rozplýval se nad výkonem svého spolužáka z Námořní akademie M. Okumiya. „Jistě, podmínky k útoky byly ideální - křižníky byly napadeny zepředu od slunce, což mátlo dělovody. Nicméně téměř každá puma buďto zasáhla cíl, nebo vybuchla poblíž lodního boku. Pumy dopadaly s tak malým rozptylem, že piloti nedokázali rozpoznat čí puma zasáhla a čí dopadla těsně vedle.“
Egusův bombardér Aiči D3A1
Okumiyova slova sice musíme brát s nadsázkou, ale faktem zůstává, že císařovým orlům k potopení dvou velkých válečných lodí stačilo necelých 20 minut, což byl bezesporu mimořádný výkon, takže mu neberme pocit hrdosti nad výsledky zbraně, u které sám sloužil. Dodejme, že britská protiletadlová obrana byla jako obvykle neúčinná, pročež se útočníci vrátili v plném počtu a pouze jeden bombardér utrpěl lehké poškození.
Zatímco japonské námořní letectvo slavilo další triumf, na hladině zamaštěné uniklou naftou bojovalo o život přes 1000 trosečníků. Bohužel zkázu křižníků přečkaly pouze čtyři čluny a určité množství záchranných vorů, takže nezranění námořníci museli vzít zavděk plovacími vestami a nejrůznějšími troskami. Japonci ještě nějaký čas kroužili nad místem bitvy, ale naštěstí trosečníkům nevěnovali pozornost a prozatím se neobjevovali ani obávaní žraloci. Přesto námořníci neměli mnoho důvodů k optimismu, neboť se nalézali stovky kilometrů od nejbližšího pobřeží, přičemž radisté nestačili odeslat zprávu o osudu CORNWALLU a DORSETSHIRE.
Schéma japonského výpadu na Indický oceán; modře jsou značené pohyby japonských formací a červeně britských
Naštěstí trosečníky už v 15 hod. zahlédly osádky Albacorů z INDOMITABLE, ale Somerville se prozatím neodvážil zahájit záchrannou operaci, takže teprve následujícího dne za tímto účelem vyčlenil lehký křižník ENTERPRISE a torpédoborce PANTHER a PALADIN. Ty však na místo neštěstí dorazily až 6. dubna odpoledne, takže mezitím vydechla naposledy řada zraněných a další námořníci zemřeli na palubách záchranných lodí. Ztráty na životech byly tedy značné, neboť zahynulo 235 mužů z posádky DORSETSHIRE a 193 z CORNWALLU.
V době útoku na Kolombo Somerville stále udržoval severovýchodní kurs, tudíž se v průběhu dopoledne vzdálenost mezi jeho svazem „A“ a Nagumovým uskupením zkracovala, čímž vzrůstala pravděpodobnost vzájemného střetu. „V 10:30 byli uvedeni palubní stíhači do stálé pohotovosti a seděli přikurtováni v letounech. Seděli jsme tam celí zpocení s prsty na knoflíku startéru a s bolestí ve svalech od únavného čekání.“ Vzpomínal H. Pophal sloužící na INDOMITABLE.
Admirál Somerville
V 13:44 zaznamenaly britské radary na severovýchodě letouny z Egusovy formace a v 15:15 dva palubní Albacory z INDOMITABLE konečně objevily nepřítele vzdáleného pouhých 180 mil. Japonci byli v pohotovosti, takže stíhači z HIRJÚ jeden letoun sestřelili. Druhý však měl více štěstí, tudíž se zdálo, že je připraveno jeviště pro premiérový souboj letadlových lodí v dějinách námořního válčení.
Jenomže Nagumo z informace o kursu zničených křižníků neodvodil, že pluly na setkání s hlavními silami, a Somerville po zprávě o osudu CORNWALLU a DORSETSHIRE usoudil, že je na souboj s Mobilním svazem slabý a vydal se vstříc svazu „B“. Tou dobou už Japonci mířili na jihovýchod, takže se vzdálenost mezi protivníky rychle zvětšovala. Ano, ještě před setměním se britský admirál od osádky poškozeného Albacoru dozvěděl polohu části nepřátelského svazu, takže zvažoval zda neposlat do útoku radarem naváděné bombardéry. Dokonce nakrátko změnil kurs, ale když průzkumné stroje nepřítele v očekávané poloze neobjevily, zvítězila opatrnost.
Letadlová loď Akagi na Indickém oceánu
Somervilleho po celý 5. duben svazoval nejen nedostatek informací, ale hlavně břímě obrovské zodpovědnosti. Pravda, za příznivých okolností se mohl do historie zapsat jako první admirál, jenž na dálku potopil nepřátelskou letadlovou loď, ale k čemu by byl tento dílčí úspěch dobrý, kdyby po rozednění jeho svaz s největší pravděpodobností smetl nepřátelský protiútok? Královské námořnictvo na jaře 1942 nemělo žádné rezervy, takže v případě zániku Východního loďstva, by britské državy na pobřeží Indického oceánu zůstaly vydané na milost a nemilost Nipponu.
Po rozednění 6. dubna došlo k setkání se svazem „B“, což Somervilleho povzbudilo natolik, že zamířil na východ pátrat po nepříteli, jehož sílu nyní odhadoval nejméně na 4 letadlové loděmi a 3 bitevníky. Z Cejlonu i letadlových lodí průběžně startovaly průzkumné letouny, ale po Mobilním svazu se jakoby slehla mořská hladina, takže jej Britové nedokázali lokalizovat, zatímco z oblasti Bengálského zálivu opakovaně přicházela hlášení o řádění Japonců.
Operace v Bengálském zálivu
V době, kdy se Kolombo vzpamatovávalo z následků bombardování, vzplál válečný požár i nad vodami Bengálského zálivu. Jak víme, velitel Spojeného loďstva do tohoto prostoru vyslal odřad viceadmirála Ozawy, jenž se úkolu destruovat spojeneckou námořní plavbu chopil systematicky a s patřičným nasazením. Jeho svaz 1. dubna v barmském přístavu Mergui doplnil zásoby paliva, a protože nesměl před náletem na Kolombo překročit 85. poledník, pohyboval se několik dní v prostoru mezi Andamanskými a Nikobarskými ostrovy, a teprve ráno 4. dubna zamířil k pobřeží Indie. Jako první 5. dubna zaútočilo 10 bombardérů Nakadžima B5N2 z RJÚDŽÓ, které poblíž Vizagapatamu potopily parník HARPASA (5082 BRT). Vzhledem k tomu, že v těchto vodách byla pravděpodobnost střetu s britskou flotou minimální, Ozawa své síly rozdělil na tři uskupení, aby propátral co největší plochu Bengálského zálivu. První tvořily těžké křižníky KUMANO a SUZUJA s torpédoborcem ŠIRAKUMO, druhé letadlová loď RJÚDŽÓ, křižníky ČÓKAJ a JURA doplněné torpédoborci JÚGIRI a ASAGIRI, a třetí sestávala z těžkých křižníků MOGAMI a MIKUMA doprovázených torpédoborcem AMAGIRI.
Letadlová loď Rjúdžó
Všechna uskupení během 6. června beztrestně působila v přidělených sektorech, přičemž největších úspěchů dosáhla Ozawova centrální formace. Ta zničila lodě BIENVILLE (4591 BRT), TAKSANG (3471 BRT), BANJOEWANGI (1279 BRT), GANGES (6246 BRT), SELMA CITY (5686 BRT) a BATAVIA (1279 BRT), k čemuž musíme připočíst i parníky ANGLO CANADIAN (5268 BRT), SINKIANG (2646 BRT) a VAN DER CAPPELEN (2073 BRT) potopené palubním letectvem. Činily se i posádky ze severní skupiny soustředěné kolem křižníků KUMANO a SUZUJA. Ty poslaly ke dnu EXMOOR (4986 BRT), SILKSWORTH (4921 BRT), SHINKUANG (2441 BRT), MALDA (9066 BRT), AOTOLYCUS (7621 BRT) a ELSA (5381 BRT), přičemž naprázdno nevyšlo ani třetí uskupení, jež si připsalo plavidla DARDANUS (7726 BRT), GANDARA (5281 BRT), INDORA (6622 BRT), DAGFRED (4434 BRT) a HERMOD (1515 BRT).
Odpoledne 6. dubna bombardéry z RJÚDŽÓ provedly nálety na přístavy Kokanada a Vizagapatam, kde potopily výše zmíněný ANGLO CANADIAN a založily několik požárů, přičemž následná panika obě města na několik dní prakticky vylidnila. Dodejme, že téhož dne námořní bombardéry a stíhačky startující z pozemních letišť napadly barmský přístav Akyab, kde potopily eskortní loď INDUS a zničily dvě Dakoty.
Ponorka I-7
Bilance útoků Ozawovy formace je vskutku působivá, neboť Japonci během jediného dne připravili Spojence o 20 lodí o souhrnné prostornosti přesahující 90 000 BRT. Na tomto seznamu obzvláště vynikají tanker ELSA přepravující 7000 tun ropy a nákladní loď EXMOOR vezoucí 3800 tun manganové rudy a juty. Za tyto úspěchy Japonci zaplatili věru nepatrnou cenu, neboť přišli pouze o jeden bombardér sestřelený posádkou nizozemského parníku BATAVIA a lehkým poškozením hydroplánu Nakadžima E8N2, jehož napadl britský Curtiss P-36.
Tou dobou o sobě stále častěji dávali vědět i Hirohitovi žraloci. Víme, že I-7 3. dubna potopila parník GLENSHIEL, načež si podmořské čluny I-2, I-3, I-4 a I-6 na konto připsaly i lodě WASHINGTON (6617 BRT), FULTALA (5051 BRT), CHILKA (4360 BRT), CLAN ROSSE (5897 BRT) a BAHADUR (5424 BRT).
Ztráty lodní tonáže v první polovině dubna ve vodách omývajících Indický poloostrov podlomily důvěru posádek civilních lodí ve schopnosti Královského námořnictva, a hlavně si vynutily zavedení konvojového systému, k čemuž však Spojenci postrádali dostatek eskortních plavidel, což způsobilo další komplikace.
Zdroje použité k tématu Japonský výpad na Indický oceán:
Ballantyne I.: Warspite; From Jutland Hero to Cold War Warrior. Vydalo nakladatelství Penn & Sword Maritime 2010.
Barnet C.: Bojujte s nepřítelem zblízka; Britské válečné námořnictvo za druhé světové války (IV). Vydalo nakladatelství |Paseka 2008.
Black J.: Midway and the Indian Ocean. dostupné online
Boyd. A.: The Royal Navy in Eastern Waters; Linchpin of Victory 1935-1945. Vydalo nakladatelství Seaforth Publishing 2017.
Boyd C.: Yoshida A.: The Japanese submarine force and World War II. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 1995.
Больных А. Дуэли авианосцев; Кульминация Второй мировой, Vydalo nakladatelství ЭКСМО a ЯУЗА2011.
Далл П. Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z,: Od Morza Koralowego po Midway. Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poźnanskie 1981.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hrbek J. a I.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Hoyt E.: Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kol. aut.: „Зеро!“ Японская авиация во Второй мировой войне. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Восходящее солнце над Тихим океаном декабрь 1941 - апрель 1942. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Роскилл С. Английский флот во Второй мировой войне. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Сидоренко В. Пинак Е. Японские авианосцы Второй Мировой; „Драконы“ Перл Харбора и Мидуэя. Moskva 2010.
The Operations of the Navy in the Dutch East Indies and the Bay of Bengal. Vydalo nakladatelství Leiden University Press 2018. dostupné online
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Morza Statki i Okrety 2005/5, 2005/4.
https://warspot.ru/7787-srazhenie-avian ... sostoyalos
https://warfarehistorynetwork.com/2016/ ... oyal-navy/
http://www.armouredcarriers.com/battle- ... formidable
https://www.defensemedianetwork.com/sto ... cean-raid/
http://www.ibiblio.org/hyperwar/UN/UK/U ... index.html
http://www.armouredcarriers.com/adm-s46 ... roceedings
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://forummarine.forumactif.com/t9407 ... hige-egusa
