Zde viz náčrt
, na kterém je nakreslen celý průběh Bitvy v Korálovém moři od 28. dubna až do 11. května 1942. Pro Palbu jej, z mnoha dalších náčrtů, nakreslil malíř Roz. Stejného 4. května 1942, kdy americké torpédové a střemhlavé bombardéry útočili na japonské lodě, a vyloděné jednotky na Tulagi (viz Č 281.), byly lodě, které měly výsadek krýt vzdáleny již tak daleko, že „nemohly reagovat na úpěnlivé volání (japonského) velitele invazních sil“. Ani „Úderný svaz viceadmirála Takagiho“ nemohl přispěchat s pomocí, neboť jeho lodě doplňovaly palivo severně od Bouganville, kde tankery pluly v té době paralelně s pomalu jedoucími letadlovými loděmi, a z natažených, mohutných hadic, proudila nafta do nádrží Zuikaku a Šókaku. O tom, že se u Tulagi něco děje, a oč se jedná, se dozvěděl rádiem viceadmirál Takagi velmi brzy, již 4. května krátce okolo poledne. Od Miloše Hubáčka, Pacifik v plamenech, str. 300, se o tom dozvídáme následující, cituji:
„Kolem poledne (4. května), když admirál Takagi z můstku své vlajkové lodi, těžkého křižníku Mjóko, sledoval probíhající operaci, přispěchal radista a předal mu depeši oznamující, že na Tulagi útočí palubní letouny americké letadlové lodi. V navigační kajutě byly provedeny výpočty, za pár minut se tankery odpoutaly od letadlových lodí a ty rychlostí 25 uzlů vyrazily na jihovýchod. O půlnoci (ze 4. na 5. května) chtěl Takagi dosáhnout pozice sto mil severně od ostrova Santa Isabel.“
Oblast Bitvy v Korálovém moři, dne 5. května 1942.
Bylo 5. května 1942 ráno, 8 hodin 16 minut, když se, admirál Fletcher (zde viz foto
, pod kterým byl popisek_admiral_Fletcher_Frank_J_foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno.), spojil se skupinou kolem letadlové Lexington (zde viz foto
, pod kterým je popisek – CV_2_USS_Lexington,_1941_foto je volně přístupné na několika webech.), které velel admirál Fitch. O několik minut později se podařilo jednomu z hlídkových stíhacích letounů z letadlové lodi Yorktown (zde viz foto
, pod kterým byl popisek_USS_Yorktown_CV_5_Coral_Sea_Korálové_moře_april_1942, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být několikrát zmenšeno.), sestřelit japonský čtyřmotorový průzkumný hydroplán. Hydroplán náležel k 25. leteckému svazku (zde viz foto
, průzkumného, čtyřmotorového hydroplánu_Kawanushi_H6K, foto je volně na několika webech, zde bylo zmenšeno), který patřil přímo k 4. loďstvu viceadmirála Šigejoši Inoujemu (zde viz foto
, na kterém je viceadmirál Shygeoshi Inoue, počeštěno Inouje, foto je volně přístupné na několika webech.), veliteli celé velké akce „MO“ (celé akce MO, tedy na obsazení nejen Tulagi, ale obsazení právě i Port Moresby). Problémem však zde bylo, že k viceadmirálovi Inoujemu se zpráva o ztrátě japonského průzkumného letounu vůbec nedostala, stejně jako to co průzkum zjistil.
„Kdyby se tak stalo, zřejmě by došel k závěru, že hydroplán byl s největší pravděpodobností zničen letadly z nepřátelské letadlové lodi, a protože hlídkový sektor hydroplánu byl přesně vymezen, bylo možno určit oblast jejího pohybu. Inouje ale informován nebyl, a tak i nadále zůstával v nevědomosti o síle a pozici protivníka.
Většinu dne Fletcher strávil opětovným doplňováním paliva; až ve večerních hodinách zamířil na severozápad. Yorktown a Lexington pluly v paralelním kursu, vzdáleny od sebe na dohled, aby bylo možné udržovat spojení světelnou a vlajkovou signalizací. Ve stejnou dobu Úderný svaz admirála Takagiho obeplul ostrov San Cristobal, po celou noc pokračoval rychlostí 25 uzlů a v časných ranních hodinách 6. května vplul do Korálového moře.
Oblast Bitvy v Korálovém moři, dne 6. května 1942.
O 6. květnu, o kterém píše historik Miloš Hubáček první větu ve své knize na str. 301.: „Šestý květen proběhl na japonské i americké straně bez pozoruhodnějších událostí.“, ale pak o dni informace silně rozšiřuje, jak si za chvíli řekneme – se historici vyjadřují podobným způsobem, - např. japonští historici, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, Midway; Rozhodující bitva v Pacifiku, na str. 99., mají větu – „V noci na 6. května obeplul viceadmirál Takagi se svým svazem jihovýchodní cíp Šalamounových ostrovů a k ránu veplul do Korálového moře.“ Profesor Love pak ve větě, ve které si sami musíte najít datum 6. 5., doslova napsal za větou, ve které je datum 4. května: „TF 17 se znovu spojil o dva dny později. Tehdy Fletcher zase ze svých lodí vytvořil jedinou skupinu krytou clonou složenou z křižníků a torpédoborců. Mezitím se blížila japonská invazní skupina plující ze Šalamounova moře směrem na severovýchod a ze severu připlul do Korálového moře Takagiho úderný svaz MO.“
A poté profesor Love pokračuje dnem 7. května 1942.
My se vraťme k Miloši Hubáčkovi a řekněme si, jak rozvedl, některými svými mnoha dalšími větami, den 6. května 1942, kde dodá co se tedy vlastně ten den dělo, nebo nedělo, cituji:
„Až v odpoledních hodinách (6.5.), dostal Fletcher z Pearl Harboru a z australského Brisbane rádiové zprávy, o velkém počtu nepřátelských lodí mířících na jih k Jomardovu průlivu východně od Nové Guineje. Bylo jasné, že jde o invazní skupinu určenou k vylodění v Port Moresby, tedy o nepřátelské uskupení, jehož zničení bylo Fletcherovým hlavním posláním. V 7 hodin 30 minut večer proto obrátil na severozápad, aby za rozednění 7. května dosáhl pozice, ze které může na japonské vyloďovací jednotky udeřit. O pohybu Takagiho letadlových lodí nic nevěděl, stejně jako Takagi stále neměl žádnou přesnější představu o síle a pozici Američanů. Špatné povětrnostní podmínky, které po většinu dne ochromovaly letecký průzkum, bránily oběma protivníkům v získání nesmírně důležitých informací. V pozdních večerních hodinách 6. května se dokonce Takagi a Fletcher k sobě přiblížili až na vzdálenost 70 mil, aniž jeden věděl o druhém.“
Tolik tedy k 6. květnu 1942, i když by sem měla přijít ještě jedna důležitá informace od všech tří historických děl, v danou chvíli mnou použitých, kterou všichni potvrzují a říkají stejně a já jí tedy napíši od Hubáčka, str. 301., 302., cituji: „K šesté hodině odpolední dne 6. května se od Fletcherova svazu (TF 17) odpoutal tanker Neosho a doprovázen torpédoborcem Sims zamířil k jihu, kde v prostoru určeném 16 stupni jižní šířky a 150 stupni východní délky mělo dojít k příštímu tankování amerických lodí.“
I toto je důležitá zpráva, patřící k 6. květnu 1942, i když tanker a torpédoborec na místo určení dopluly až 7. května kolem osmé hodiny ranní a já to budu, pro důležitost dalšího dění, znovu opakovat.
Informace o 7. květnu 1942, si začneme popisovat nejprve od japonských historiků, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, Midway; Rozhodující bitva v Pacifiku, ze str. 99, kteří svá fakta popisují zcela z japonské strany, z pozice nepřítele, i s příslušnou kritikou poražené strany:
Oblast Bitvy v Korálovém moři, den 7. května 1942.
„7. května za svítání vzlétly z letadlových lodí průzkumné letouny a krátce na to jeden z nich rádiem hlásil, že spatřil nepřátelský operační svaz s jednou letadlovou lodí asi 160 mil na jih od japonských lodí. Celá útočná síla Zuikaku a Šókaku (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, Japanese_aircraft_carrier_zuikaku, foto je volně na několika webech a zde bylo foto několikrát zmenšeno a zde je foto
, pod kterým byl popisek, Shokaku_Pearl_Harbor_I_vlna, foto je volně přístupné na několika webech.), celkem 78 bombardérů, torpédonometných (mě se líbí pozdější překlad – torpédonosných, i když funkci lépe vystihuje termín použitý v tomto případě – v akci – tedy torpédometných, což letadla provedla) letounů a stíhaček – okamžitě vzlétla k útoku, když však dospěla k místu, kde byl hlášen nepřítel, nalezla tam místo ´operačního svazu´ pouze velkou cisternovou loď, doprovázenou jediným torpédoborcem. Obě tyto lodi, později identifikované jako Neosho a Sims (zde viz foto
, pod kterým byl popisek torpédoborec USS_Sims_DD_409, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zde zmenšeno.), byly prudce napadeny, torpédoborec byl potopen, cisternová loď byla těžce poškozena, vypukl na ní požár a posádka ji opustila (co se s posádkou cisternové lodi Neosho /zde viz foto
, pod kterým byl popisek USS_Neosho_at_Coral_Sea_may_1942, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo foto zmenšeno. Tanker Neosho již po zásazích hoří./ co se dělo, nalezl právě český, tehdy československý historik Hubáček a já zde jeho nalezený příběh na konci dne 7. května 1942, sem prostě dám, a dám jej právě od něho). Sotva útočná skupina vzlétla, jen o chvilinku později, než se vydala k ohlášenému cíli, dostal kontradmirál Hara, jenž leteckým operacím velel, hlášení od průzkumných letounů Gótova svazu, z nichž se dalo téměř s jistotou vyvodit, že dřívější pozorovací hlášení jsou mylná a že skupina nepřátelských letadlových lodí je jihovýchodně od Louisiád. Teď už ale nemohl být směr napadení změněn a vzácná příležitost zasadit nepřátelským letadlovým lodím byla ztracena.“
