Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 294.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 294.
Zde viz foto náčrtu



, - Bitvy u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., a mnou neuměle naskenován a zmenšen.

Poslední přípravy před Bitvou u ostrova Midway a klamnou operací Aleuty.
V předchozím bylo řečeno, že v prvním květnovém týdnu roku 1942, probíhala na vlajkové lodi Spojeného loďstva, za přítomnosti admirála Jamamota, velitelsko-štábní hra, zaměřená na Bitvu u ostrova Midway a ke klamné operaci na severu, tedy v prostoru Aleut. Když byla hra ukončena (vítězně pro japonskou stranu), zvedla kotvy vlajková loď YAMATO (budu psát i Jamato) a vyplula z Haširadžimy do Kure a to i s admirálem Jamamotem. V Kure měla naložit zásoby a provést také některé menší opravy. (Zde pak je ještě foto



, kde je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., a mnou neuměle naskenován a zmenšen.). Další si pak povězme od Micuo Fučida a Masatake Okumiya, cituji z jejich knihy, Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku., str. 103.:

„Přístav této námořní základny (v Kure) překypoval horečnou činností. Lodi připlouvaly a odplouvaly v nekonečném proudu a zásobovací malé čluny se ustavičně hemžily mezi pobřežím a válečnými loďmi kotvícími v přístavu. Jelikož se už kvapem blížilo léto, bylo nápadné, že na Rjúdžó (zde viz foto



, na kterém je japonská letadlová loď Rjúdžó, foto je volně přístupné na několika webech.) a Džunjo (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_přeloženo letadlová loď junyo_Džunjo_1945, foto je majetkem US NAVY, pro palbu bylo zvětšeno.) , dvě letadlové lodi přidělené severnímu svazu viceadmirála Hosógaji, se nakládala spousta těžkých zimních oděvů a výstroje. Každý člen posádky a pracovník si mohl snadno domyslet, že některé lodi poplují do severních vod (je asi zcela jasné, že se jednalo o klamnou operaci na severu, úder proti Aleutám).
18. května přišel na vlajkovou loď se svým štábem plukovník Kjonao Ičiki, velitel odřadu pozemních vojsk, který se měl zúčastnit midwayského výsadku, aby se obeznámili s operačním plánem a projednali jej s admirálem Jamamotem. Tím byla v podstatě dokončena instruktáž všech zúčastněných složek. Jamato (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, přeloženo, Japonská loď YAMATO, Jamato, říjen 1941, foto je volně přístupné na několika webech, a byla zde upravena jen velikost) se 19. května vrátila do Haširadžimy ke konečným přípravám na vyplutí.“

Dne 20. května 1942 pak admirál Jamamoto (zde viz foto



, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech.) vydal rozkaz, který definitivní s okamžitou platností stanovil taktické uskupení japonských jednotek, když rozkaz také obsahoval následující odhad amerických sil v midwayském, havajském a aleuském prostoru, který zde uvedu stejně, jako bude později uveden ten správný stav. Cituji od japonských historiků, podotýkám, že se jedná jen o odhad, viz používaná slova, jako asi, několik atd.:

„Midwayský prostor: Asi 24 hlídkových létacích člunů, 12 armádních bombardérů a 20 stíhaček. Několik strážních člunů hlídkujících v okolí Midwaye a ponorky působící zřejmě na západ od ostrova (skutečný stav amerických obranných sil, zjišťovaný japonskými historiky po válce, z amerických historických pramenů, bude uveden pod názvem Situace a přípravy Američanů na Bitvu u ostrova Midway.).

Havajský prostor: Asi 60 létacích člunů, 120 armádních bombardérů a 200 stíhaček námořnictva a armády; námořní bojová síla: dvě nebo tři letadlové lodi, dvě nebo tři doprovodné letadlové lodi, čtyři nebo pět těžkých křižníků, tři nebo čtyři lehké křižníky, asi 30 torpédoborců a 25 ponorek.

Aleutský prostor: Žádné nepřátelské námořní nebo letecké síly nebo důležité vojenské objekty kromě Dutch Harboru.“

Právě vysvětlený odhad Japonců byl ještě doplněn o hlášení japonské zpravodajské služby, která říkala, „že obranu ostrova obstarává asi 750 příslušníků námořní pěchoty s plnými stavy pobřežního i protiletadlového dělostřelectva“. Jak vyplývá z dalších textů, Japonci předpokládali, že letecké síly umístěné na ostrově by mohli Američané rychle doplnit z Havaje. V hlášení se přímo říkalo, že by mohly být letecké síly zdvojnásobeny, pokud se Američané dozvědí, že Japonci chtějí Aleuty přepadnout. Ze zpravodajských hlášení dále také vyplývalo, že americké hydroplány „pravidelně ve dne v noci hlídkují na polokruhu západně od Midwaye do vzdálenosti 600 mil“. Dále pak japonští historici na str. 104. Vysvětlují, co dalšího vyplynulo z hlášení japonských štábů o silách US NAVY v oblasti Havaje, a to i s tehdejšími jejich chybami, cituji:

„Pokud jde o počet nepřátelských letadlových lodí na Havajských ostrovech, byl to odhad Spojeného loďstva založen převážně na předpokladu, že Hornet a Enterprise, o nichž se vědělo, že se zúčastnily 18. dubna útoku na Tokio (zde viz skvěle od kolegy Zemakta:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8583
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8588
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8594
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8602
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8606
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8613
), byly teď zpět v Pearl Harboru. Eventuální třetí letadlová loď byla přidána pro případ, že jedna ze dvou letadlových lodí, o nichž se soudilo, že byly potopeny v Bitvě v Korálovém moři, byla snad jen poškozena a dokázala se vrátit na Havaj, nebo že je v havajském prostoru Wasp, o jehož pohybech se nic nevědělo. O Rangeru se s jistotou předpokládalo, že je v Atlantském oceánu. O Lexingtonu (ve skutečnosti šlo o Saratogu) se předpokládalo, že jej potopila japonská ponorka nedaleko Havaje v lednu 1942, ale později došly zprávy, že se vrátil k západnímu pobřeží Spojených států a je tam opravován.“

Ze zpravodajských informací Japonců tak plynulo, že štáby věděly jen tato fakta o amerických letadlových lodích, to mimo amerických, nově postavených, doprovodných letadlových lodích. O nových doprovodných letadlových lodích se štáby domnívaly, že by některé z nich mohly být v Havajském prostoru, ale věděly, že jsou mnohem pomalejší, „a proto se nepředpokládalo, že by zvětšily účinnou nepřátelskou bojovou sílu v námořním střetnutí“. Celkově pak vznikl v japonských štábech odhad k 20. květnu 1942, který byl v rozporu s některými dalšími náznaky. Z náznaků prý se dalo soudit, že nepřítel by mohl být při útoku operace „MI“ (Midway), se dvěma, maximálně třemi letadlovými loděmi, „o nichž velitelství Spojeného loďstva předpokládalo, že budou v havajském prostoru připraveny čelit japonské invazi na Midway“. A japonské historické zápisy a hlášení pak podávají další informace, v konfrontaci s pozdějšími informacemi po válce, cituji ze str. 105.:

„Dne 18. května zpozoroval hlídkový letoun jihomořského svazu nepřátelský operační svaz s dvěma letadlovými loďmi východně od Šalamounových ostrovů, z čehož se dalo soudit, že Hornet a Enterprise znovu vypluly z Pearl Harboru a působí v jihozápadním Tichomoří. To se zdály potvrzovat výsledky i rádiového odposlechu, který naznačoval přítomnost nepřátelských letadlových lodí jižně od Šalamounových ostrovů, a rovněž krátce nato ohlášený úder nepřátelských letadlových lodí na Tulagi (Poznámka redakce překladu u vydání knihy japonských historiků zde říká: – Letadlové lodi, které japonské hlídkové letouny spatřily 18. května 1942 na východ od Šalamounových ostrovů, byly skutečně Enterprise a Hornet, které spěšně vypluly z Pearl Harboru na podporu 17. operačního svazu /TF 17/ v Bitvě v Korálovém moři (zde viz foto



, pod kterým byl popisek USS_Enterprise_April_1939_foto bylo volně na několika webech, muselo být několikrát zmenšeno.) a Hornet (zde viz foto



, pod kterým byl popisek USS_Hornet_28CV_829_Doolittle_Raid_on_18_april_1942, foto je volně na několika webech). Mezitím se však opět vrátily na naléhavý rozkaz do Pearl Harboru a další japonské dohady, že snad působí v blízkosti Šalamounových ostrovů, byly nepodložené.). Kdyby nepřátelské lodi stále křižovaly v prostoru Šalamounových ostrovů, bylo pravděpodobné, že u Havajských ostrovů nemají Američané vůbec žádné letadlové lodi, které by mohly vyslat proti midwayskému invaznímu svazu. Invaze by pak byla snadná, ale byla by zmařena naděje, že se podaří vylákat nepřátelské loďstvo v rozhodné bitvě.
Dne 20. května 1942 vyplula též z Jokosuky a z Kure transportní skupina s midwayskými výsadkovými jednotkami armádních a námořních sil. Transportní lodi pluly k shromaždišti u Saipanu a připluly tam 24. května. Konradmirál Takeo Kurita (zde viz foto



, na kterém je kontraadmirál Takeo Kurita, foto je volně přístupné na několika webech) mezitím připlul se zajišťovacím svazkem těžkých křižníků k nedalekému Guamu, a byl připraven zabezpečit plavbu invazních konvojů k Midwayi. Po 20. květnu začaly též ze západní části Vnitřního moře vyplouvat různé jednotky severního svazu viceadmirála Hosógaji (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_admiral_Boshiro_Hosogaya, foto pochází z Wikipedie, bylo několikrát zvětšeno.), směrem k Óminatu, výchozímu bodu aleutské invaze (klamný manévr Aleuty). Mohutné bojové síly se postupně dostávaly do pohybu.“

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 295.

Japonské jednotky, které pak měly vyplout z Vnitřního moře, a to přímo do bojové oblasti Midway, měly, celkem ještě týden času. A protože se admirál Jamamoto domníval, že by čekající jednotky neměly ten týden promarnit, rozhodl, 21. května 1942, že hlavní Kondův svaz a také Nagumův 1. úderný svaz letadlových lodí, musí vyplout průlivem Bungo na otevřené moře, a poté dva dny prováděly svazy námořní manévry – „největší od počátku války a poslední, jež císařské námořnictvo na širém moři provádělo“. Dále cituji Micuo Fučidu a Masatake Okumiyau, z jejich knihy, Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku., str. 106.:

„Dne 25 května po návratu do Haširadžimské zátoky byly midwayské a aleutské operace znovu prověřeny na velitelsko-štábním cvičení, na plastickém stole, na vlajkové lodi YAMATO (Jamato). Shromáždění velitelé a štábní důstojníci též vyslechli podrobnou zprávu o Bitvě v Korálovém moři. Přednesl ji viceadmirál Takagi (zde viz foto



, na kterém je admirál Takeo Takagi, foto je volně na několika webech, a bylo zvětšeno.), jenž v tomto střetnutí japonským silám velel. A teď bylo všechno připraveno k velkému tažení. Velitelé a štábní důstojníci jednotek shromážděných u Haširadžimy se sešli na palubě vlajkové lodi a spolu s admirálem Jamamotem připili na úspěch chystané operace a na zdraví Jeho císařského Veličenstva, které jim k tomu účelu milostivě věnovalo zvláštní příděl saké.“

Japonské jednotky vyplouvají k Midway a k Aleutám.
Po přípitku saké, na zdraví Hirohita, bylo k zahájení midwayské a aleutské operaci vlastně vše tehdy připraveno. Na všech třech výchozích místech, výchozích bodech – u Óminata na severu Honšú (pro klamnou operaci Aleuty), u Haširadžimy v západní části Vnitřního moře a u Saipanu a Guamu v Marianách – byly všechny jednotky připraveny vyrazit ke svým útočným cílům (zde viz mapu, náčrt



, volně přeloženo, Přehled japonské expanze v roce 1942, foto bylo několikrát zmenšeno). Japonští historici na str. 107., popisují, co se konalo dál, když napsali, cituji:

„První vyplul kontradmirál Kakudži Kakuta (zde vize foto



, pod kterým byl popisek_Kakuji_Kakuta, autorem je zde Wikipedie, foto bylo několikrát zvětšeno) s 2. úderným svazem letadlových lodí, jenž tvořil aleutský směr útoku. S velitelskou vlajkou vztyčenou na lehké letadlové lodi Rjúdžó vyplul Kakuta se svými loďmi z přístavu Óminato v poledne 26. května 1942, proplul úžinou Cugaru a brázdil východním směrem severní Tichomoří. Téhož dne pozdě večer narazil svaz na hustou a zdánlivě nekonečnou mlhu, která ztěžovala udržování formace, neboť ani jediná loď nebyla vybavena radarem a bylo nařízeno přísné rádiové mlčení. Ani tak ale nebyla mlha zcela nevítaná, neboť zmírňovala nebezpečí, že lodi budou zpozorovány nepřátelskými ponorkami, o nichž se vědělo, že číhají ve vodách východně od Hokkaidó. Za to byli důstojníci a muži vděčni, ale toužebně si přáli, aby se mlha rozplynula do 4 června, kdy měly letadlové lodi napadnout Dutch Harbor .
Příštího dne, 27. května ráno, vyplul z Haširadžimské zátoky Nagumův svaz. Jak už bylo vylíčeno v úvodní kapitole, proplulo 21 lodí svazu průlivem Bungo asi v poledne a ještě před večerem byly už daleko v Pacifiku, mířily na jihovýchod v předem stanovené plavební formaci. Nebylo náznaku, že by nás byly zpozorovaly nepřátelské ponorky, a tak jsem uléhal ke spánku s příjemným vědomím, že vše probíhá příznivě. Ale tato moje osobní blaženost neměla dlouhého trvání (zde Fučida, naráží na to, co ve své společné knize s Okumiyaem, popsal, že ho začalo zlobit slepé střevo, které mu muselo být vyoperováno a on prakticky celou Bitvu u Midway, včetně cesty do bitvy prožil jako člověk operovaný a po operaci, což zde nebudu popisovat, jen až později závěr, jak potom musel opouštět zasaženou letadlovou loď).“

Další řádky tedy byly o operaci, která dobře dopadla, a poté se pak dozvěděl, až, že letadlová loď Akagi (zde viz foto



, na kterém je japonská letadlová loď Akagi, v roce 1939, foto je majetkem US NAVY, a bylo volně na několika webech), jakož i celý Nagumův svaz pokračoval za svým cílem - od ošetřovatele se pak ještě dozvěděl, že v poledne 27. května, se celý námořní útočný svaz admirála Naguma (zde viz foto



admirála Naguma, foto je volně přístupné na několika webech.), nacházel asi 430 mil na jih od Truku, a že v současné popisované době plul na východ. Micuo Fučida a Masatake Okumiya, ve své knize - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku., str. 108., tedy dál pokračují z historických dokumentů a hlášení, cituji:

„Mezitím ostatní svazy rovněž vyplouvaly podle plánu. Z Óminata vypluly 28. května Hosógajovy hlavní síly severního svazu a svazky určené pro invazi na Attu a Kisku (zde viz mapu



Aleutských ostrovů, pro možnost ověření, kde se nacházejí a pro základní databázi, mapa je volně přístupná na několika webech. Zde byla upravena její velikost). Daleko na jihu vypluly téhož večera transportní lodi s midwayskými výsadkovými jednotkami doprovázené vlajkovou lodí kontraadmirála Tanaky, lehkým křižníkem Džincu, 12ti torpédoborci, hydroplánovou lodí Čitose, plovoucí základnou Kamikava Maru a dalšími jednotkami. Aby byly oklamány nepřátelské ponorky, které by snad v okolí číhaly, plul invazní konvoj nejprve západním směrem, obeplul z jihu ostrov Tinian, a teprve pak se vydal na východ. Kontradmirál Kurita s podpůrnou skupinou těžkých křižníků vyplul skoro současně z Guamu a plul téměř rovnoběžně s invazním konvojem asi 40 mil jihozápadně od něho.
Poslední vypluly hlavní síly midwayského invazního svazu pod velením viceadmirála Konda a hlavní svaz, jemuž přímo velel admirál Jamamoto. Kondovy lodi začaly vyplouvat z Haširadžimy časně ráno 29. května. V čele plul lehký křižník Jura se sedmi torpédoborci 4. eskadry torpédoborců, pak následovala 4. divize křižníků (Atago, Čokai), 5. divize (Mjóko, Haguro), 3. divize bitevních lodí bez svého 2. oddílu (Hiei, Kongo), lehká letadlová loď Zuihó a jeden torpédoborec. Velitelská vlajka viceadmirála Konda vlála na těžkém křižníku Atago. Když lodi propluly průlivem Bungo, vydaly se na východ.
Admirál Jamamoto s hlavním svazem, složeným z 32 lodí, vyplul těsně za Kondovým svazem. Vpředu plul lehký křižník Sendai s 20 torpédoborci pod velením velitele 3. eskadry torpédoborců kontradmirála Šintara Hašimota, následovala 9. divize křižníků (lehké křižníky Kitakami a Ói), jíž velel kontradmirál Fukudži Kiši, dále 1. divize bitevních lodí (Jamato, Nagato, Mucu) pod přímým velením admirála Jamamota a 2 divize bitevních lodí (Ise, Hjúga, Fusó, Jamaširo), již velel viceadmirál Tokasu. Formaci uzavírala lehká letadlová loď Hóšó a jeden torpédoborec.“

Není určitě bez zajímavosti ten fakt, že skupina bitevních lodí, která vyplula k Midway, opouštěla japonské domácí vody poprvé po pěti měsících. Důvodem bylo, že v průběhu všech bojových operací Japonska, tzv. - „Prvé fáze námořních a obojživelných operací v jižních oblastech“, od prosince 1941, její bitevní lodi zůstávaly ve Vnitřním moři a pilně cvičily, aby byly připraveny „na svou vytouženou hlavní úlohu v očekávané rozhodné bitvě s americkým loďstvem“. Důstojníci i mužstvo, dle všech, nejen výpovědí kolegů na bitevních lodích, byli stále přesvědčeni, „že jim v bitvě dopomůže mohutná palebná síla k vítězství“. Nyní, když vyplouvali tak věřili – „Teď byla konečně před nimi vyhlídka, že dostanou příležitost to dokázat“. Podle japonských historiků, str. 109, cituji:

„Morálka byla proto mimořádně vysoká. Bojová síla svazu byla větší než kdy dříve, neboť byl posílen o bitevní loď Jamato, která vyplouvala na svou první plavbu s nejtěžšími děly, jaké kdy vody nesly.
Když se hlavní svaz blížil k průlivu Bungo, torpédoborce, které hlídkovaly před průlivem, náhle ohlásily, že zpozorovaly dvě nepřátelské ponorky. Radiový odposlech rovněž hlásil, že ve vodách u japonských ostrovů se pohybuje šest nepřátelských ponorek a že další čtyři se pohybují severně od ostrova Wake. Okamžitě byly zesíleny protiponorkové akce hladinových jednotek a letounů z námořní základny v Kure a všem lodím Kondova a Jamamotova svazu byl nařízen protiponorkový bojový poplach. Oba svazky však propluly nebezpečnou oblastí bez nehody.
Když hlavní svaz vyplul na otevřené moře, změnil plavební tvar tak, že bitevní lodi vytvořily dva rovnoběžné proudy, napravo pluly Jamato, Nagato a Mucu, nalevo, Ise, Hjúga, Fusó a Jamaširo. Mezi oběma proudy plula lehká letadlová loď Hóšó, z níž startovaly a na níž opět přistávaly hlídkové letouny. Lehký křižník Sendai s dvaceti torpédoborci vytvořil kolem bitevních lodí ve vzdálenosti 1 500 metrů kruhovou obranu. Lehké křižníky Kitakami a Ói, plující 10 000 metů od sebe, tvořily zadní zajištění proti nepřátelským ponorkám. Lodi pluly rychlostí 18 uzlů sice směrem jihovýchodním, avšak klikatým kursem, který prudce měnily každých pět až deset minut.“

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 296.

Události, dny 30. až 31. května 1942.
Ještě než budeme těmito dny pokračovat, chci říci, že historický zdroj, ze kterého jsou v současných článcích čerpány informace, tedy Micuo Fučida a Masatake Okumiya, mají ve své knize, Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku., str. 110 až 112 studii viceadmirála Naguma, ze které bych použil jen ten fakt, že Fučida pod ním sloužil mnoho let a všeobecně o něm soudí, že začínal jako odborník na torpédový boj. V té době před druhou světovou válkou byl Nagano Fučidou uznáván jako iniciativní důstojník. Když však vyplul k Bitvě u Midway, je Nagumo, v jeho knize, hodnocen již jako málo iniciativní důstojník. Končí článek o Nagumovi dvěma větami, cituji:

„Ani Nagumo, ačkoliv byl příliš pasivní, nepřenechával svým podřízeným vše. Stávalo se, že jejich rad nedbal a o postupu rozhodl sám.“

A nyní se vraťme zpět k cestě japonských operačních svazů, které, jak je napsáno v předchozím článku, postupovaly směrem k Midway. Japonští historici na str. 112., píší, cituji:

„Večer 29. května (1942) zastihl všechny složky japonského operačního svazu, jak pospíchají za svými cíli, bez jediné závady, nepočítáme-li mlhu, která stále trápila Kakutův svaz. Ale 30. května se začalo zhoršovat počasí i v oné části Středního Tichomoří, kterou nyní brázdil Jamamotův a Kondův svaz. Jamamotův svaz se odpoledne dostal do prudkého deště a stále silnějšího větru, vlny se často převalovaly přes přídě torpédoborců a křižníků, orientace byla ztížena. Rychlost byla snížena na 14 uzlů, neplulo se klikatě.
Ale nejen počasí bylo nepříznivé. Radisté na vlajkové lodi, kteří pečlivě sledovali nepřátelskou rádiovou činnost, zachytili dlouhou naléhavou depeši vyslanou z nepřátelské ponorky z místa přímo před japonskou transportní skupinou.
Depeše byla vyslána na Midway. Byla kódovaná, rozluštit jsme ji nedokázali, ale mohli jsme z ní vyvodit, že transportní skupina byla zpozorována. Jestliže ano, pak by nepřítel logicky dospěl k závěru, že transportní lodi plují téměř jistě k Midway, aby se tam pokusily o invazi, neboť o tak velkém konvoji plujícím na východoseverovýchod od Saipanu by se sotva mohl domnívat, že jenom veze zásoby na ostrov Wake. Štábním důstojníkům admirála Jamamota to však nezpůsobilo velké starosti. Sebevědomě tvrdili, že uhodl-li nepřítel náš záměr a postaví-li se svým loďstvem na odpor invazi, bude dosaženo hlavního japonského cíle – vylákat nepřátelské lodi, aby mohly být zničeny v rozhodném střetnutí.“

Ve středním Tichomoří špatné počasí přetrvávalo i dne 31. května 1942. Takže Jamamotův a Kondův svaz (zde viz foto



, admirála Kondoa, foto je volně přístupné na několika webech), ale i letadlové lodi viceadmirála Naguma, které v té době byly o několik set mil směrem na východ, také narážely na velmi silný vítr a na občasný i silný déšť. Toho dne pak odposlouchávací rádiová jednotka na lodi Jamato stále zjišťovala další známky nepřátelské činnosti v éteru. Zejména se jednalo rádiovou činnost nepřátelských letounů a ponorek, v okolí Havajských a Aleutských ostrovů. Po vyhodnocování, se prý Jamamoto a jeho štáby domnívali, že činnost okolo Havaje, může znamenat, že americké námořní a letecké síly se „určitě“ se svými svazy „připravují“ na vyplutí…! O to dychtivěji všichni očekávali další hlášení z létacích člunů, které byly 31. května 1942 vyslány do oblasti Havajských ostrovů na průzkum!

„Dva létací čluny typu 2 (zde viz foto



, pod kterým byl popisek Kawanishi_H8K1_Emily, označovaný jako typ 2, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být zmenšeno.), jimž byl svěřen tento úkol, označovaný jako ´druhá operace K´, se podle pokynů přesunuly na Wotje, odkud měly vzlétnout 30 května ve 24.00 (tokijský čas), aby se dostaly k Francouzské fregatě ve 14.30 (17.30 místního času), krátce před západem slunce; tam měly načerpat z ponorek pohonné hmoty a za půldruhé hodiny znovu vzlétnout k Havaji. Jestliže by vše probíhalo podle plánu, měly se dostat nad Havaj ve 20.45 (1. června v 15.30 místního času). Po dokončení průzkumu měly letět bez přistání zpět k Wotje, kam měly dorazit 1. června asi v 9.20 (tokijský čas). Velitel 6. loďstva viceadmirál Komasu určil pro tuto operaci šest ponorek. Tři z nich měly dovézt pohonné hmoty k útesu Francouzské fregaty pro hydroplány, další měla zaujmout místo asi 550 mil od Francouzské fregaty ve směru k Wotje a vést zde rádiovou rozvědku, pátá měla křižovat blízko mysu Keyhole na ostrově Havaj jako záchranná loď pro případ nehody a šestá měla operovat na 80 mil jihozápadně od Oahu jako hlídková a pozorovací povětrnostní loď.“

Jenomže! Pečlivě Japonci naplánovaný průzkum se zhroutil. Když 30. května, jedna ze zásobovacích japonských ponorek, a byla jí I – 123, připlula k Francouzské fregatě (zde viz foto náčrtu



, pod kterým byl popisek, volně přeloženo Francouzské fregatní mělčiny, patrná je pak trasa až k Midway, vše má autora ve Wikipedii. Snímek byl několikrát zvětšen)
https://cs.qwe.wiki/wiki/French_Frigate_Shoals
, ke svému úžasu zjistila, že tam již kotví dvě nepřátelské lodi (poznámka překladatelské redakce říká, že se pravděpodobně jednalo o hydroplánové lodi Thornton a Ballard, které měly u útesu Francouzské fregaty stálé kotviště.) Ponorka I – 123 okamžitě vyslala rádiovou depeši na základnu v Kvadžaleinu s poznámkou, že zřejmě nebude schopna dodat hydroplánům u Francouzské fregaty pohonné hmoty. A kvůli této rádiové depeši pak viceadmirál Goto (zde viz foto



, na kterém je kontraadmirál Aritomo Gótó, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zvětšeno.), velitel 24. letecké flotily v Kvadžaleinu, který byl pověřen řízením druhé operace „K“, odložil průzkumnou operaci o 24 hodin. Pak nařídil ponorce I – 123, aby vyčkala na místě, zda nepřátelské lodi neodplují…

„Tato slabá naděje byla však zmařena příštího dne, když I – 123 hlásila, že spatřila blízko ostrova dva nepřátelské hydroplány. Teď již bylo jasné, že nepřítel ostrova používá jako hydroplánové základny, a nezbývalo než operaci „K“ zrušit. O tomto nepříznivém vývoji byl okamžitě informován admirál Jamamoto na vlajkové lodi. Selhání operace „K“ znamenalo, že nebude možno zjistit, jaké nepřátelské síly jsou teď v Pearl Harboru. Velitelství Spojeného loďstva stále ještě doufalo, že rozhodnou-li se nepřátelské lodi ze základny vyplout, aby čelily midwayské invazi, pak ponorkový kordón, který měl do 2. června zřídit viceadmirál Komacu mezi Havají a Midwayí, na to včas upozorní a poskytne též informace o síle nepřátelského loďstva.“

Události, dny 1. a 2. června 1942.
Ještě také 1. června, plul Jamamotův svaz stále v pásmu pošmourného a nepříznivého počasí. Jen přestalo pršet. Nízké mraky omezovaly viditelnost v prostoru tak, že z velitelského můstku vlajkové lodi se prý, dle zápisů, daly jen velice stěží, rozpoznat matně obrysy zajišťovacích torpédoborců, které tehdy byly vzdáleny jen 1 500 metrů. Přišla doba, kdy se hlavní svaz měl setkat s cisternovými loďmi, od kterých měl doplnit pohonné hmoty.

„Na stanoveném místě však lodi nebyly a z Hóšó vzlétly letouny, aby se po nich rozhlédly. Pátrání zůstalo bezvýsledné pro špatnou viditelnost, ale v té chvíli oznámily cisternové lodi své souřadnice na Jamato rádiem, a setkání tak bylo umožněno. Jelikož tím ale bylo porušeno rádiové mlčení, bylo třeba předpokládat, že nepřítel teď přesně ví, kam doplul hlavní svaz.
V průběhu dne se objevovalo stále více náznaků, že už nepřítel o japonském postupu na Midway ví nebo jej alespoň tuší. Rádiový odposlech zjistil nápadný růst počtu depeší odesílaných z Havaje a ze 180 depeší, které zachytil, bylo 72 ´naléhavých´, což svědčilo o neobvykle napjaté situaci. Když pak japonský hlídkový letoun, který vzlétl z Wotje, se 500 mil severoseverovýchodně od ostrova náhodou setkal s americkým hydroplánem, přičemž došlo ke krátké kulometné přestřelce, dalo se z toho vyvodit, že nepřítel rozšířil oblast, v níž hlídkovaly letouny z Midwaye, na sedmisetmílový okruh. Dále došla hlášení, že byly spatřeny nepřátelské ponorky asi 500 mil na severovýchod a na severoseverovýchod od ostrova Wake, z čehož se dalo téměř s určitostí vyvodit, že americké ponorky vytvořily hlídkovou linii asi 600 mil na jihozápad od Midwaye.“


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=220