Zde viz foto náčrtu
, Bitvy u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen. Když japonští historici, po skončení druhé světové války, shromáždili, v padesátých letech 20. století, všechna tehdy dostupná fakta i z americké strany, museli také sobě přiznat, že neznalost informací o americké straně, byla zcela zásadní. Když popsali, co vše se japonskému průzkumu nepodařilo; nebyly ponorkové hlídkové okruhy, nebyl prozkoumán Pearl Harbor, nebyly předány rádiové informace o depeších a vše další, jako kolik letadlových lodí vlastně může USA nasadit, museli historici konstatovat, že byly japonské svazy slepé a hluché (zde pak je ještě foto
, kde je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.). Ostatně poslechněme si co po vyplutí americké TF 16 a TF 17 píší Micuo Fučida a Masatake Okumiya, ve své knize, Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku., str. 124. a 125., cituji:
„Ve světle těchto faktů je zřejmé, že druhá operace ´K´, na níž velitelství Spojeného loďstva tolik spoléhalo, by nebyla nic platná, ani kdyby se ji bylo podařilo uskutečnit. Hydroplány, které měly přiletět nad Pearl Harbor 31. května v 1.15, by už byly nezastihly ani Spruanceův ani Fletcherův svaz. Dokonce lze říci, že kdyby plánovaný průzkum proveden byl, mohlo by to dopadnout hůře, neboť admirál Jamamoto (zde viz foto
, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech.), kdyby byl se dozvěděl, že v Pearl Harboru není ani jedna letadlová loď, mohl dospět k chybnému závěru, že nepřátelské lodi jsou stále ještě tam, kde byl jejich pobyt naposled hlášen – v Jihozápadním Tichomoří. Takový chybný závěr by byl tím pravděpodobnější, že 1. června dostal admirál Jamamoto depeši, v níž mu Námořní generální štáb oznamoval ´uvážený názor´, že se nepřátelský svaz letadlových lodí stále ještě pohybuje v blízkosti Šalamounových ostrovů!“
A jak o ponorkových kordonech? Tak japonští historici z amerických záznamů, ke kterým měli tehdy přístup, napsali, že „bylo snad možné, nikterak však jisté, že vyplutí amerických lodí k Midwayi mohly japonské ponorky zpozorovat, kdyby byly podle plánu 2. června na svých stanovištích“ - cože však je ono kdyby, které dějiny nedělá…. Ví se totiž, že ponorky na svá stanoviště dopluly až 4 června, a to americké svazy, i se svými doprovody, byly již na sever od Midwaye, což bylo velice daleko za kordónovými liniemi. Až tam pak doslova „číhaly“ (jak píší, doslova, i japonští historici) na nic netušící japonské loďstvo, kterému chtěly a také udeřily do boku.
„Největší chyba ovšem spočívala v tom, že celý japonský invazní plán – a to platilo též pro zamýšlený hydroplánový průzkum Pearl Harboru a pro ponorkové kordóny – byl založen na předpokladu, že bude dosaženo momentu překvapení a že nepřátelské loďstvo nebude reagovat dříve, než bude zahájen úder na Midway. Plánovači Spojeného loďstva naprosto nic nepřipravili pro případ, že by se nepřítel o našich záměrech dověděl předem, a že by své jednotky rozmístil tak, aby nás mohly zaskočit.“
V dalším pak sami účastníci celého dění, Midway – Aleuty, přiznávají, že popsaný nedostatek byl zcela zaviněn především naprosto „arogantní sebedůvěrou“, která, a to se stále opakuje, „plynoucí z našich počátečních vítězství“. Přiznávají, že si natolik zvykli na úspěchy a byli si tak jisti svou převahou, „že vůbec nepomýšleli na možnost, že by vývoj nemusel probíhat přesně podle našich plánů“! Sebevědomý byl i nepřítel, přiznávají Micuo Fučida a Masatake Okumiya, tedy i US NAVY, když dál na str. 125, z amerických hlášení a z poselství, napsali doslova, cituji:
Sebevědomý byl však i nepřítel. V podvečer vyplutí z Pearl Harboru prohlásil admirál Nimitz (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) v poselství důstojníkům a mužstvu 16. a 17. operačního svazu (TF 16 a TF 17), že ´nastávající operace nám poskytne možnost zasadit nepříteli těžkou ránu´. Také admirál Spruance (zde viz foto
, na kterém je admirál Raymond Spruance, foto je volně přístupné na několika webech) vydal ke svým jednotkám následující provolání, cituji ze str. 125.:
„Očekává se útok, jímž chce nepřítel obsadit Midway. V útočném svazu budou zřejmě všechny typy bojových plavidel, především čtyři nebo pět letadlových lodí, dále transportní a jiné pomocné lodi. Jestliže se nám podaří utajit před nepřítelem přítomnost 16. a 17. operačního svazu (TF 16 a TF 17), budeme moci provést nenadálé boční napadení nepřátelských lodí z prostoru severovýchodně od Midwaye. Další operace budou záviset na výsledku těchto úderů, na škodách způsobených nepřátelským plavidlům a na informacích o nepřátelských pohybech. Úspěšným završením operace, kterou nyní zahajujeme, prokážeme cennou službu vlasti. Jestliže se naše letadlové lodi za útoku nepřátelských letounů od sebe vzdálí, budou se snažit zůstat na dohled.“
V amerických historických pramenech se také japonští historici dozvěděli, že již od prvého červnového dne byly ze základen na Midway vysílány, směrem na západ, letecké průzkumy. Ty měly v okruhu 600 mil stále pátrat po japonském invazním loďstvu. Ale stejně jako Japonce, tak i zde Cataliny (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, PBY_5A_Catalina, foto je na několika webech volně) narážely na mlhu, která vládla v místech jejich průzkumu a zahalovala blížící se japonské svazy. Japonští ještě ve své knize, na těchto místech píší, “Američané nebyli neinformováni a nepřipraveni, jak jsme se my domnívali, o našich záměrech věděli a byli plně připraveni nás v příhodné době napadnout.
A tak se zvedala opona před bitvou, která nám přinesla tragické poučení.“ V době, kdy japonští historici psali svou knihu, nebyly ještě puštěny informace, že Američané četli japonské kódy, což jsme si již řekli u profesora Love, už i u Pearl Harbor, a i Bitvy v Korálovém moři, a ještě u stejného historického zdroje si o tom dále řekneme i u Bitvy u Midway.
Transportní lodě Japonska byly zpozorovány.
Zde bylo, v poznámce redakce, která vydala japonským historikům knihu - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, že doposud byly pohyby japonských svazů uváděny podle japonského data a času. Od tohoto místa v průběhu celého líčení bitvy bude používáno místního času a data západní délky. V této části se používá času midwayského (SČ+12).
Bylo napsáno, že po vyplutí vytrvale a velice silně pršelo, což stěžovalo plavbu hlavního japonského svazu, ale 3. června 1942 (v Japonsku 4. června), konečně déšť ustal, ale obloha prý byla stále hrozivě zamračená. Ráno v 8.00, admirál Jamamoto nařídil, a to podle plánu, viceadmirálovi Takasuovi, aby se jeho svaz zajišťující vylodění na severu, oddělil od hlavních sil, a plul k Aleutským ostrovům zajišťovat tamější operaci.
„Takasu měl 6. června dospět k bodu 500 mil jižně od ostrova Kiska. V té době mělo být jádro sil admirála Jamamota na plánovaném místě 500 mil dále na jihu. Podle plánu se měly oba svazky znovu spojit, kdyby nepřítel z obou prostorů podnikl soustředěný protiútok.
Necelou hodinu po rozdělení hlavního svazu dostal admirál Jamamoto náhle depeši od admirála Tanaky z vlajkové lodi Džincu, v jejímž přímém doprovodu plul midwayský transportní konvoj. Tanaka (zde viz foto
, na kterém je admirál Raizo Tanaka, foto je volně na několika webech a zde bylo mnou zmenšeno.) hlásil, že konvoj byl v 9.00 zpozorován nepřátelským průzkumným letounem 600 mil na západ od cílového ostrova. Nepřátelský hydroplán se sveřepě držel v blízkosti transportních lodí, dokud jej protiletadlová palba z bojových lodí doprovázejících Džincu nedonutila k přerušení dotyku.“
A tady došlo k základní změně všech předpokladů operace „MI“, při tehdejších znalostech Japonců. Bylo přece jasné, že část japonského loďstva byla zřejmě zpozorována a velice pravděpodobně bylo americkým štábům nahlášeno, kudy zjištěné loďstvo pluje. Svazy, nebo alespoň zpozorovaný svaz musel být připraven, že musí přijít akce – a to brzy…!
„Došlo k ní odpoledne, kdy letka devíti B 17 s nákladem pum napadla transportní konvoj. Transportní lodě naštěstí nebyly zasaženy a pokračovaly v plavbě. V konvoji si každý zhluboka oddechl. Ale 4. června časně ráno přilétly další nepřátelské letouny a zaútočily z malé výšky. Jeden vypustil torpédo a zasáhl příď cisternové lodi Akebono Maru, která plula za transportními loďmi. Torpédo zřejmě selhalo, neboť výbuchem bylo sice 11 mužů zabito a 13 zraněno, ale hmotná škoda byla nepatrná. Loď jen na chvíli zpomalila chod, ale místo ve formaci si zachovala.
Když na Jamato (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, přeloženo, Japonská loď YAMATO, Jamato, říjen 1941, foto je volně přístupné na několika webech, a byla zde upravena jen velikost) docházely v rychlém sledu depeše s hlášeními o těchto událostech, začalo se na tvářích štábních důstojníků zračit znepokojení. Ještě před chvílí z nich vyzařoval optimismus, ale teď byly vyhlídky na výsledek nadcházející bitvy méně růžové. Jamamotův štáb nepředpokládal, že by transportní lodi byly zpozorovány dříve, než Nagumo napadne Midway. Zpozorováním transportních lodí byly tedy předpoklady, nebo přesněji řečeno jeho naděje zmařeny.“
