Zde viz foto náčrtu

, na kterém je Bitva u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen. Český, do roku 1993 také československý historik, Miloš Hubáček, pečlivě a léta, z anglicky mluvící části světa, též je přítomen i jeden zástupce ze SSSR, shromažďoval historické články, knihy a dokumenty o tom, co chtěl později psát ve svých knihách. Vždy jsem se pozastavoval nad mnoha detaily patřícímu k tomu, co jsem pak od něho četl. Patří k tomu i vše o Midway, když část smyslu pro detail postihl i u Bitvy v Korálovém moři, kde jsme se dozvěděli o posádce Neosho a jejích trampotách, viz zde: v Č 283. :
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=8806&f=393
Také tedy u Midway vyhledal pro nás a píše, o návštěvě admirála Nimitze na ostrově Midway (2. května 1942), kde před možným a očekávaným napadením ostrova přijel na návštěvu, nebo také, možno říci, osobní inspekci, jak píše historik, která před nastávající bitvou znamenala velké posílení atolu Midway. Cituji ze str. 349, 350, z Miloše Hubáčka:
„Již 2. května učinil admirál Nimitz jedno z důležitých opatření, které, jak se později ukázalo, mělo nemalý vliv na vývoj a výsledek midwayské operace. Toho dne, spolu s nejvyššími důstojníky svého štábu, odletěl na Midway provést osobní inspekci obranných zařízení a seznámit velitele pozemních sil podplukovníka námořní pěchoty Harolda Shannona se zprávou, že v dohledné době mohou počítat s japonskou návštěvou. Sedmapadesátiletý admirál nedbaje žhnoucího slunce a rozpáleného vzduchu po celý den kontroloval obranná zařízení jak na Písečném, tak na Východním ostrově (zde viz foto

atolu Midway, Písečného i Východního ostrova, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno a zde viz foto

, na kterém je atol Midway, který se skládá z - Sandy Islands, Písečný ostrov - vlevo, a Eastern Islands, Východní ostrov - vpravo, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno.), nenechal nepovšimnutý žádný zákop, kulometné či dělostřelecké stanoviště, prošel hangáry, podzemní velitelský kryt, prozkoumal přistávací plochu, pohovořil s letci i příslušníky 6. obranného praporu námořní pěchoty.
V pozdních odpoledních hodinách se unavený Nimitz (zde viz foto

, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) posadil za stůl s plukovníkem Shannonem, odpovědným za pozemní obranu atolu, a otázal se jej, co potřebuje, aby mohl odrazit japonskou invazi. Shannon si přitáhl list papíru a začal psát. Za dvacet minut předal admirálovi seznam zbraní, munice, zásob. Nimitz dokument pečlivě prostudoval a položil podplukovníkovi další dotaz:
´Jakmile dostanete všechno, oč žádáte, udržíte potom Midway proti rozsáhlé vyloďovací akci?
´Ano pane´, zněla odpověď. ´ „
Asi tak po 14ti dnech prý, se současným povýšením Simarda na námořního kapitána a Shannona z podplukovníka na plukovníka, začal docházet veškerý materiál a posily, které si nynější nový plukovník napsal.
„Dne 25. května transportní loď St. Louis přivezla dvě setniny mužů nedávno zformovaného 2. speciálního praporu majora Evanse F. Carlsona a protiletadlovou baterii osmi 37 mm děl. Na Carlsonovy vojáky pohlížela řada Nimitzových spolupracovníků se smíšenými pocity. Šlo o zvláštní jednotku, spíš experiment, kdy Carlson při jejím výcviku uplatňoval zkušenosti z partyzánské války nabyté v Číně, kde dlouho působil jako americký poradce. I midwayští ´starousedlíci´ sledovali, mírně řečeno, s údivem jednotku do bronzova opálených divoce vyhlížejících vojáků, kteří za jízdy vyskákali z nákladních vozů, jež se v mracích zvířeného prachu přiřítily k vyhrazeným ubytovacím prostorům, přes ramena kulometné pásy nábojů, kapsy naplněné granáty a dlouhé, vražedné nože za opasky. Ani ti, kdo vůči Carlsonovým rangerům měli největší výhrady, jim ale nemohli upřít vysoké bojové kvality. Proto také Nimitz, když měl vybrat oddíly pro nejohroženější úsek, kde se dal předpokládat litý boj s vyloďujícími se jednotkami nepřítele, sáhl bez váhání po části 2. speciálního praporu.
O den později, 26. května, připlula další loď se sedmi stíhačkami Wildcat (zde viz foto

, pod kterým byl popisek_Grumman_F4F_3_Wildcat, a dále přeloženo volně, na palubě CV_3 LL Saratogy, v lednu 1941, foto je volně přístupné na několika webech, foto bylo zmenšeno), šestnácti střemhlavými bombardéry Douglass (zde viz foto

, pod kterým byl popisek_Douglas_SBD_2_Dauntless, dál pak přeloženo volně - z letadlové lodi USS Enterprise v říjnu 1941, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zde několikrát zmenšeno.), jimž velel major Lofton Henderson, pěti lehkými tanky a dalšími protiletadlovými děly. Spolu s letouny se na atol přemístilo 22 mladých pilotů, z nichž většina právě absolvovala pilotní školu.“
A nebyly to poslední přírůstky, již 29. května 1942, přibylo k několika průzkumným Catalinám, které již na Midway byly a kotvily tam, dalších dvanáct. Velel jim jeden z nejzkušenějších důstojníků námořního letectva fregatní kapitán Logan Ramsey, což byl do této doby náčelník štábu velitele letectva Tichomořského loďstva kontraadmirála Bellingera.
„Admirál svého náčelníka štábu uvolnil pro Midway jen proto, že právě leteckému průzkumu byl svěřen nesmírně důležitý úkol včasného zjištění přibližujícího se nepřítele, proto musel Catalinám (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, PBY_5A_Catalina, foto je na několika webech volně), kterých nyní bylo na atolu celkem třicet, velet prvotřídní důstojník.“
Stejného 29. května přiletěly na Midway, a to z Havaje, 4 armádní bombardéry B-26 (Maurauder), které byly upraveny jako nosiče torpéd a velel jim kapitán James Collins. A již 30. května, přilétlo z Havaje 8 letadel B-17 a další den, 31. května ještě dalších devět létajících pevností. Celé skupině 17ti letadel B-17 (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, Boening B-17E_1941., foto je volně přístupné na několika webech) velel podplukovník Walter C. Sweeney. Ještě večer připlulo z Havaje 10 torpédových člunů, které byly vyčleněny z pobřežní ochrany Havajských ostrovů.
„O den později přistála u atolu nákladní loď s třemi tisíci barely leteckého benzínu. Před devíti dny totiž otřásla celým písečným ostrovem obrovská exploze a k nebi se vyvalil sloup dýmu ozařovaný šlehajícími plameny. Muži se chápali zbraní, rozbíhali se na bojová stanoviště, piloti spěchali k letadlům, všichni přesvědčeni, že nepřátelský útok započal. Zatím ještě nešlo o Japonce. Nešťastnou náhodou jeden z vojáků při zkoušce rozvodu elektřiny vyvolal zkrat a výsledkem byl výbuch 400 000 galonů leteckého benzínu. Polovina zásob atolu byla v několika sekundách zničena včetně přečerpávacích zařízení, takže od té chvíle musely být navíc nádrže letounů plněny ručně z 55galonových barelů. Protože událost znamenala vážné ohrožení akceschopnosti všech letadel atolu, kapitán Simard stručně a věcně informoval o neštěstí Nimitze a požádal o náhradu pohonných hmot. Admirál vyhověl.
Do 1. června bylo na atolu soustředěno na 120 bojových letounů (včetně 18 starších střemhlavých bombardérů Vindicator / Zde viz foto

, pod kterým byl popisekVought_SB2U_3_Vindicator_Mstitel, foto je volně přístupné na několika webech a zde bylo zvětšeno./ a 21 stejně archaických stíhaček typu Brewster Buffalo /zde nelze s autorem Milošem Hubáčkem souhlasit, neboť si Brewster Buffala, vyrobená 1941, v rukách dobrých pilotů vedla dobře, viz např. Barma a další bojiště/, jež patřily k původní výzbroji atolu) a 2 886 vojáků. Podle Nimitzovy depeše kapitánu Simardovi a plukovníku Shannonovi invazi bylo možno očekávat 4. června. Nikdo proto neměl ani pomyšlení na odpočinek. Na pobřeží byly instalovány zátarasy a překážky z ostnatého drátu, hloubeny okopy, střelecká stanoviště a kryty, pokládány miny. Denně za rozbřesku vzlétaly průzkumné letouny a do setmění hlídkovaly nad vyhrazenými sektory mořských plání. Kapitán Simard a plukovník Shannon se spolu s důstojníky štábů scházeli každý večer k poradám, hodnotili stav připravenosti a diskutovali o opatřeních, jež by bylo ještě možno provést ke zvýšení obranyschopnosti atolu.“
Admirál Nimitz, velitel Tichomořského loďstva tak úplně splnil svůj slib, a to do posledního písmene, že udělá vše pro obranu atolu Midway. Na atol nechal navést veškerou možnou pomoc, i když byl nucen nechat z Havaje odvést spoustu vojáků i techniky tam potřebných. Od druhého června už byla obrana atolů zcela v rukou 2 886 vojáků a důstojníků všech složek armády USA. I přes veškerou pomoc obráncům Midwaye, bylo mnoha důstojníkům štábů jasné, že by obrana atolů nemohla japonskému útočníkovi odolávat příliš dlouho. K tomu dále český historik Hubáček na str. 352., dodává, cituji:
„Slovo plukovníka Shannona dané Nimitzovi, že atol uhájí, jistě bylo míněno vážně, realita ale byla neúprosná. Omezená rozloha Písečného a Východního ostrova znemožnila větší soustředění zbraní a vojsk, navíc Japonci budou mít možnost nálety palubních letounů a palbou lodních děl způsobit obraně atolu těžké ztráty; teprve po této krvavé lázni nastoupí vybraných 5 000 mužů invazních jednotek, zkušených a ostřílených veteránů čínského tažení. Midway může klást odpor po jistou dobu, ale v konečné fázi závisí jeho osud pouze na tom, zda se Tichomořskému loďstvu podaří zastavit Jamamotovy hlavní síly a přinutit je k ústupu.“