Zde pak je foto

, na kterém je náčrt Bitvy u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.
V konci předchozího Č 329, jsme sledovali odlet deseti torpédových letounů a šesti Zer jak z letadlové lodi Hirjú, tehdy již jediné letadlové lodi, ze čtyřech původních, odlétaly ke své poslední bitvě. Pod velením kapitán-poručíka Tomonaga, letadla odlétala bombardovat zjištěné americké lodi.
Pojďme a přečtěme si jejich poslední boj, od doby, kdy piloti uviděli americkou letadlovou loď Yorktown, a jak vše co se dělo popsali oba japonští historici, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, ve své knize – Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, ze str. 173., a dále, cituji:
„V 14.26 spatřila úderná skupina nepřátelskou letadlovou loď s několika doprovodnými loďmi asi ve vzdálenosti deseti mil a Tomonaga nařídil letcům, aby se připravili k útoku. Ochranné nepřátelské stíhačky se snažily útok odrazit, ale byly okamžitě napadeny doprovodnými Zery, zatímco torpédové letouny se blížily k letadlové lodi. Ve 14.32 Tomonaga vydal rozkaz, aby letouny zrušily letový tvar a podnikaly útok jednotlivě z různých směrů. Dvě minuty nato dal povel k útoku. Letouny se řítily z výše 2 000 metrů směrem na americkou letadlovou loď, aby necelých 100 metrů nad hladinou vypustily torpéda. Ve 14.45 hlásila rádiová depeše dva zásahy na lodi, která byla o půl hodiny později identifikována jako letadlová loď Yorktown.“
O dalších podrobnostech pak museli vyprávět až piloti, kteří se jako přeživší vrátili a přistáli na poslední letadlové lodi, na Hirjú. Na Hirjú se tehdy, z posledního náletu, vrátilo jen pět torpédových letounů z deseti a tři Zera z šesti. Byla to tedy polovina letadel, která k útoku vzlétla. Piloti, kteří se tehdy vrátili, hlásili, jeden zásah letadlové lodi a značné poškození amerického křižníku San Francisco. Až později se ukázalo, že to, co japonští piloti považovali za zásah amerického křižníku, byl ve skutečnosti dopad sestřeleného japonského letounu poblíž křižníku San Francisco. Jako další pak piloti Zer hlásili, že sestřelili celkem osm amerických stíhaček. Oba japonští historici po válce prohlédli americké záznamy, které konfrontovali se svými a píší na str 174., cituji:
„Poválečné americké záznamy ukazují, že asi ve 14.42 byl Yorktown opravdu zasažen dvěma torpédy, a že se mu podařilo vyhnout dvěma dalším, která k němu mířila. Tyto dva zásahy spolu se škodami způsobenými dřívějším náletem střemhlavých bombardérů odsoudily však loď k zániku (zde byla opět poznámka americké redakce k vydání knihy, ve které se píše: ‚Kapitán lodi Yorktown nařídil opuštění lodi patnáct minut po zásazích torpéd, ale loď byla stále ještě nad vodou o dva dny později, když ji zpozorovala japonská ponorka I-168 /6. června odpoledne/ a vypálila čtyři torpéda. Dvě z nich zasáhla Yorktown, jenž se potopil příštího rána v 6.00 (čili 7. června 1942), a jedno zasáhlo torpédoborec Hamman, který u Yorktownu prováděl záchranné práce a po zásahu se potopil ve čtyřech minutách.).
Zde viz foto

, pod kterým byl popisek, volně přeloženo Opuštěná letadlová loď Yorktown, 4. června 1942. Foto je majetkem US NAVY. Fotografie byla zvětšena.
Žádná z doprovodných lodí nebyla za tohoto náletu poškozena.“
Osud kapitán-poručíka Tomonagy byl dán předem. Velitel Tomonaga mezi těmi, kteří se navrátili, nebyl. Jeho osud popisuje jeden z pilotů, který se vrátil na Hirjú a přežil i její zničení. Japonští historici na str. 174 doslova píší, cituji:
„Poručík Toširo Hašimoto, jenž letěl s Tomonagou, jako pozorovatel v první úderné vlně na Midway, ale za tohoto náletu byl v jiném letounu, podal očité svědectví o smrti statečného velitele: ‚Jeho letoun se zřetelnou žlutou ocasní plochou jsem jasně rozpoznal, když se vrhl do nejtěžší protiletadlové palby, jakou jsem kdy viděl. Vypustil torpédo a pak, v příštím okamžiku, se letoun rozpadl. Jeho útok na letadlovou loď uprostřed ničivé dělostřelecké palby se rovnal sebevraždě‘.
Tak skončil druhý nálet z Hirjú a poslední japonský úder na americké lodi v Bitvě u Midwaye. Letci, kteří se náletu zúčastnili, a s nimi i kontradmirál Jamamguči, jenž vyslechl jejich hlášení, se domnívali, že za prvního i druhého náletu byly zasaženy různé cíle a že tedy byly ochromeny dvě americké letadlové lodi. Ve skutečnosti byl však terčem obou náletů Yorktown. Po prvním náletu byla loď opravena tak rychle, že Tomonagovi letci ji považovali za jinou, nepoškozenou loď.“
Následuje titulek japonských historiků, pod kterým se skrývá poslední americký letecký útok na letadlovou loď Hirjů, a který na str. 175, zní následovně:
„Letouny z nepřátelských letadlových lodí udeřily znovu.“
Nejprve tedy pod tímto titulkem sečtěme útoky na letadlovou loď. Když počítáme i útok na ostrov Midway, a ten započítat také musíme, byly z japonské letadlové lodi Hirjú (zde viz foto

, pod kterým byl popisek_Japanese_aitcraft_carrier_Hiryu_1939, foto je volně na několika webech, zde bylo zvětšeno.) podniknuty tři nálety, které zároveň znamenaly, že na lodi zbylo velmi málo bojeschopných letounů. Japonští historici pak na str. 175., přesněji píší, vysvětlují a dokládají i ze svých zážitků, cituji:
„Když na letové palubě přistály poslední vracející se letouny z Tomonagovy skupiny, zůstalo na Hirjú ze všech jejích letounů pouze pět stíhaček (mimo šesti Zer, jako hotovost pro ostatní lodi svazu), pět střemhlavých bombardérů a čtyři torpédové bombardéry. Letci, kteří od časného rána bojovali na život a na smrt, byli už na pokraji vyčerpání a posádka lodi na tom nebyla o mnoho lépe. Zatímco její vlastní letouny napadaly nepřítele, stala se Hirjú sama terčem mnoha nelítostných nepřátelských útoků. Od rozbřesku byla napadena nejméně 79 letouny a úspěšně se vyhnula asi 26 torpédům a 70 pumám. Avšak Jamaguči, přestože mu zbývaly tak chabé letecké síly a že jeho muži byli vyčerpáni, byl odhodlán zasadit protiúder. Uvědomoval si však, že nálet za denního světla by nemohl být úspěšný, a rozhodl se podniknout poslední pokus za soumraku, kdy bude mít hrstka jeho letounů větší naději proniknout k nepříteli a zasadit mu pádný úder.“
Když se odpoledne, krátce před pátou hodinou, zdálo, že na chvíli nastala přestávka v boji, vydávalo se posádce teplé jídlo, jímž byl prý tehdy - „sladký rýžový nákyp“ - , který někteří přímo hltavě snědli. Ale i v této přestávce, hotovost 6ti Zer, jako PVO svazu a lodi zůstávala ve vzduchu. Zároveň s tím byly zahájeny přípravy na plánovaný nálet, který měl začít ihned za soumraku. Admirál Jamaguči se prý tehdy domníval, že má před sebou jen jednu americkou letadlovou loď, a ještě proto raději vyslal rychlý průzkumný letoun, aby tuto loď vypátral.
„Právě když byl letoun připraven ke startu, zvolal pozorovatel: ´Nepřátelské střemhlavé bombardéry přímo nad námi´. Přilétly od jihozápadu, ze směru, odkud svítilo slunce, a jelikož jsme neměli radary, nemohli jsme jejich přílet zpozorovat. Třináct letounů si zvolilo Hirjú za cíl svého úderu.
Když protiletadlová děla zahájila palbu, nařídil námořní kapitán Kaku, velitel lodi Hirjú, prudký obrat doprava a loď se začala těžkopádně otáčet. Tímto manévrem se lodi podařilo vyhnout prvním třem pumám, ale další nepřátelské letouny pokračovaly ve střemhlavých útocích a nakonec zaznamenaly čtyři přímé zásahy a způsobily požáry a výbuchy. Letadlová loď začala ztrácet rychlost, k obloze stoupaly sloupy černého dýmu.
Všechny čtyři pumy dopadly blízko velitelského můstku a tlaková vlna vyrazila všechny okna. Horní kryt příďového výtahu trčel do výše a úplně zastíral výhled kupředu z řídícího stanoviště. Oheň se šířil mezi vyzbrojenými letouny na palubě a znemožňoval průchod chodbami do strojoven. Tím byl zpečetěn osud mužstva v podpalubí, ale přesto tam nikdo neustal v práci, dokud nepodlehl nesnesitelnému žáru a dusivému kouři. Všichni prokázali statečnost a smysl pro povinnost.
Zde viz foto

, pod kterým byl popisek, Midway, letadlová loď Hirjú hoří, foto je volně na několika webech dostupné. Patrný je pak zásah do přední části lodi.
Když byla zasažena a poškozena poslední z našich letadlových lodí, začaly nepřátelské letouny věnovat pozornost i lodím zajišťovacím. Už v 16.49 napadly bitevní loď Harunu čtyři horizontální bombardéry a o 19 minut později ji znovu napadly dva střemhlavé bombardéry. Všechny pumy dopadly před loď a Haruna zůstala nepoškozena. A znovu unikla pumám v 18.26, když ji napadly bombardéry z pozemních základen. Těžký křižník Tone (zde viz foto

, pod kterým byl popisek_křižník_Tone_, foto je volně přístupno na několika webech a muselo být zvětšeno.) se stal terčem tří střemhlavých bombardérů v 17.20 a devíti dalších v 17.28, a pak v 18.18 tří bombardérů z pozemních základen, zasažen však nebyl. Čikuma unikla devíti střemhlavým bombardérům v 17.32, náletu osamělého letounu v 17.45 a tří bombardérů z pozemních základen v 18.10.
Hirjú plula stále pomaleji, až se úplně zastavila a začala se naklánět do patnáctistupňového úhlu, neboť neustále nabírala vodu. Protipožární pumpy nefungovaly, rovněž řízení bylo vyřazeno, ale později byla jedna pumpa opravena a usilovně využívána v boji proti požárům. Uprostřed tohoto úsilí napadl loď nepřátelský B 17, ale nezasáhl ji.
Vlajková loď 10. divize torpédoborců Kazagumo, jíž velel námořní kapitán T. Abe, se odvážně a obratně dostal až k hořící letadlové lodi, aby pomáhala zdolávat požáry a zásobovat usilovně pracující posádku potravou a nápoji. Torpédoborec Jugumo hlídkoval nablízku.“