Zde viz náčrt
, na kterém je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.
V konci Č 356., je napsáno, že admirál Jamaguči, byl stále na letadlové lodi Hirjú, lodi, která byla předchozího dne zdevastována americkými hloubkovými bombardéry. Loď byla bombardována odpoledne, 4. června. Jamaguči byl stále ještě na lodi i dne 5. června 1942 v brzkých ranních hodinách, přesněji, ve 2 hodiny 30 minut, na lodi, odkud nechal odeslat radistou přes radiostanici, admirálu Nagumovi depeši, která oznamovala, že loď musí být opuštěna. Krátce nato se již přibližně 800 zbývajících mužů shromáždilo na levé straně paluby. Tam k nim nejprve promluvil velitel letadlové lodi kapitán Kaku a poté admirál Jamaguči (zde viz foto
, pod kterým je popisek_viceadmiral_Tamon_Yamauchi, foto je majetkem Japanese NAVY, bylo zvětšeno), velitel 2. divize letadlových lodí, jehož řeč může být interpretována, tak, jak ji popisuje Miloš Hubáček, cituji: „Jako velící důstojník této divize letadlových lodí jsem plně a výlučně odpovědný za ztrátu Hirjú a Sórjú. Zůstanu na palubě až do konce. Vám všem nařizuji opustit loď a pokračovat v oddané službě Jeho Veličenstvu císaři.“
Následně pak k pravoboku zcela již poničené letadlové lodi připlul torpédoborec Kazakumo. Ze stožáru byla stažena bojová zástava, císařův portrét byl přenesen na torpédoborec , a teprve poté začala evakuace přeživších zbytků posádky, nyní již takřka bývalé lodi Hirjú (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, Midway, letadlová loď Hirjú hoří, foto je volně na několika webech dostupné. Patrný je pak zásah do přední části lodi.) Zde pak dál, český historik Miloš Hubáček, v knize Pacifik v plamenech, str. 451., pokračuje slovy, cituji:
„Ve 4 hodiny 30 minut ráno 5. června 1942, zůstal na lodi již jen admirál Jamaguči a kapitán Kaku; oba odmítli, přes naléhání důstojníků i posádky, opustit svá místa. Poslední rozkaz, jejž Jamaguči, důstojník, který se měl stát nástupcem velkého Jamamota, vydal, přikazoval kapitánu Tošjóovi, veliteli 10. divize torpédoborců, potopit Hirjú torpédy. Rozkaz byl proveden v 5 hodin 10 minut. Torpédoborce Kazagumo a Jugumo vypálily do pravoboku nekloněné lodi několik torpéd. Hned poté Abe zamířil se svými plavidly na severozápad k admirálu Nagumovi.
Hirjů se ale ještě dlouho držela na hladině. V půl sedmé ráno 5. června ji stále ještě plovoucí zahlédl pilot průzkumného letounu vyslaného Jamamotem z letadlové lodi Hóšo (Hosho) (zde viz foto
, pod kterým byl popisek letadlová loď Hosho - Hóšó po operaci Midway, foto je volně přístupné na několika webech.). Když Jamamoto dostal pilotovo hlášení, okamžitě odeslal Nagumovi rozkaz, kterým mu kategoricky přikazoval, aby se postaral o potopení Hirjú, neboť by nebylo větší hanby, než kdyby loď padla nepříteli do rukou. Nagumo už tento rozkaz splnit nemusel. Kolem deváté hodiny se počala Hirjú rychle ponořovat po přídi, velké šrouby a kormidlo se ocitly na chvíli nad hladinou a v 9.15 loď zmizela v hlubinách oceánu. Spolu s ní zahynul Jamaguči, druhý nejlepší admirál, jakého japonské válečné námořnictvo v této době mělo, kapitán Kaku a 416 mužů posádky.“
A nyní zase malinko zpět, spíše tedy více doby po časové ose zpět. Bylo 4 hodiny 15 minut (16.15) odpoledne, dne 4. června 1942, když admirál Jamamoto (zde viz foto
, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech) obdržel, od admirála Jamagučiho depeši, která pozvedla, na lodi YAMATO (Jamato), vlajkové lodi velícího admirála, pokleslou náladu (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, přeloženo, Japonská loď YAMATO, Jamato, říjen 1941, foto je volně přístupné na několika webech, a byla zde upravena jen velikost fota. ), po ztrátě tří letadlových lodí. V depeši admirál Jamaguči sděloval, že dostal hlášení od pilotů útočných skupin, že byly poškozeny dvě americké letadlové lodi. Zpráva to prý tehdy byla pro všechny přítomné velice radostná. Snadno z toho všichni, tehdy na YAMATO (Jamato) přítomní vydedukovali, že by tak nepříteli, z nahlášených tří letadlových lodí, zůstávala, zcela bojeschopná v oblasti Midwaye, jen jedna. No a to by přece podstatně měnilo situaci ve prospěch japonského císařského námořnictva. Česky historik pak své věty dál rozvíjí, na str. 452., slovy, cituji:
„Znovu se objevily na tvářích Jamamotových důstojníků známky optimismu a budoucnost již nevypadala tak černě. Za stavu, kdy Hirjú, zůstává akceschopná a v časných ranních hodinách dorazí Kondóova letadlová loď Zuihó (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, v překladu, japonská letadlová loď Zuiho_1940, foto je majetkem Wikipedie, a bylo zde zmenšeno.) bude možno poslední z nepřátelských letadlových lodí napadnout spojenými silami již brzy ráno 5. června.
Naděje a radost neměly mít dlouhého trvání. V 5 hodin 30 minut (17.30, dne 4. června 1942) bylo Jamamotovi doručeno Nagumovo hlášení:
´Hirjú hoří, zasažena pumami.´
Vrchní velitel těžce dosedl na židli a po dlouhé minuty nepronesl slova. Ponořen do chmurných myšlenek a obklopen pobledlými štábními důstojníky se vyrovnával se zřejmě nezměnitelným faktem, že svoji velkou hru prohrál.“
Japonská samurajská nátura však admirála Jamamota nutila, i když se vše okolo něho hroutilo, jednat, a to agresivně. Byl si velice dobře vědom, že je i v této špatné situaci stále velitelem desítek válečných plavidel. Že má na nich tisíce mužů, a je stále za vše co se bude dít, odpovědný! Jeho prvé jednání prý tehdy znamenalo, že musí nejprve učinit vše proto, aby pozvedl morálku u svých nadřízených, na které prý tehdy nejvíce dolehla tíha rodící se porážky. Zde pak český historik, Miloš Hubáček, na str. 452., své knihy – Pacifik v plamenech, napsal, v pokračování myšlenek, které měl historicky k dispozici, „k pozvednutí morálky, svých nadřízených, musel něco udělat“, cituji:
„Musel to udělat i za cenu vyřčení vědomé nepravdy; účel měl v tomto případě posvětit prostředky (zde si však, po studiu všech historických podkladů, tedy nejen těchto tří, myslím, že Jamamoto další kroky, další nařízení, udělal stále pod dojmem faktu, že neměl všechny zpravodajské informace o stavu americké US NAVY, alespoň v tuto dobu, 4. června večer.,…, tedy s Milošem Hubáčkem a jeho vysvětlením, nebo čí je zde napsané vysvětlení, zcela nesouhlasím. Že něco udělat, jako velitel toho všeho musel, je však jasné - lež a nesprávné informace jsou v jeho operačním rozkaze číslo 158., určitě, a to již v prvé větě, myšleno na popisovanou dobu – má poznámka). V 7 hodin 15 minut (19.15 večer 4. června 1942.) odeslal všem velitelům svazů a divizí operační rozkaz číslo 158:
´1. Nepřátelské loďstvo, které bylo prakticky zničeno, ustupuje na východ.
2. Plavidla Spojeného loďstva, nacházející se v blízkosti, se připravují k pronásledování jeho zbytků a současně k obsazení Midwaye.
3. Hlavní svaz dosáhne pozice 32 stupňů 8 minut severní šířky, 175 stupňů a 45 minut východní délky v 03.00 hodin 5. června. Kurs 90 rychlost 20.
4. První úderný svaz letadlových lodí, invazní svaz (kromě 7. divize křižníků) a svaz ponorek neprodleně naváží kontakt s nepřítelem a zničí jej.´“
V dalším textu již český historik myšlenku lži a dalšího, že by třeba informace, opouští, a na str. 452., 453., své knihy pak pokračuje, k stejné době, a k stejnému problému, již ale i s částečným hodnocením chyb Jamamota, a nápovědou co by, kdyby, slovy, cituji:
„Zkušený a prozíravý velitel, jakým Jamamoto bezesporu byl, který připravil midwayskou operaci, obhájil její nutnost a především všechny přesvědčil, že nemůže skončit jinak než úspěšně, se přece jen dopustil chyb, jež způsobily katastrofu.
Pravděpodobně kromě roztříštění sil nejzávažnější z nich bylo svěření řízení nejdůležitější části operace, souboje s americkými hlavními silami admirálu Nagumovi. Jamamoto převzal iniciativu, až když bylo příliš pozdě. Rozhodnutí, které učinil v pozdních odpoledních hodinách 4. června, kdy s hlavním svazem, vzdáleným přes tři sta mil od Naguma, spěchal na místo bitvy, mělo přijít dřív.“
A zde je pak přímo nápověda, co měl tehdy Jamamoto činit a kdy, cituji z Miloše Hubáčka, ze str. 453.:
„Jamamotovou jedinou nadějí po vyřazení Hirjú zůstával pokus zaskočit Američany v noci, kdy by je tma zbavila klíčové výhody nasazení palubních letounů, vnutit jim dělostřelecký souboj, kdy naopak zdrcující převaha japonských děl musela vést k úspěchu. Šlo o riskantní krok, protože nesrazí-li během noci Fletchera a Spruance na kolena, od rozbřesku se karta obrátí a americké palubní letouny spolu s letadly z Midwaye – kde navíc nebylo známo, jaké posily odeslal Nimitz na Midway v posledních hodinách – mohou japonskému loďstvu způsobit další nenahraditelné ztráty. Že se vůbec Jamamoto, který si musel uvědomit všechna rizika, odhodlal k takovému postupu, nejlépe dokumentuje zoufalost situace, ve které se v odpoledních hodinách 4. června ocitl. Aby snížil nebezpečí hrozící jeho plánům z Midwaye, přikázal v 8.30 (20.30) večer korvetnímu kapitánovi Jahačimu Tanabemu, veliteli ponorky I-168, hlídkujícímu poblíž atolu, ostřelovat v nočních hodinách přistávací dráhu, a to nepřetržitě až do druhé hodiny ranní, kdy, jak předpokládal, dorazí na místo 7. divize křižníků kontradmirála Kurity a dílo zkázy dokoná.“
