Zde viz náčrt

, na kterém je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.
V předchozím Č 362, jsme si z historického podkladu, který nám nalezl a prostudoval, poté i z něho popsal, český historik Miloš Hubáček, Pacifik v Plamenech str. 470., a další, řekli, že admirál Fletcher vydal pro zasažený Yorktown rozkaz:
„Vyšlete Hughes k Yorktownu. Ať není nikomu povolen vstup na jeho palubu. Potopte jej, jestliže bude hrozit nebezpečí, že padne do rukou nepřítele nebo vypuknou-li rozsáhlé požáry.“ K tomu pak dál český historik napsal, cituji:
„Torpédoborec Hughes (zde viz foto

, pod kterým byl popisek USS_Hughes_28DD_410, foto je z majetku Wikipedie, bylo několikrát zmenšeno.) změnil kurs, vrátil se k letadlové lodi a po celou noc ze 4. na 5. června křižoval v její blízkosti. V časných ranních hodinách 5. června, když se počalo rozednívat, velitel torpédoborce korvetní kapitán Donald J. Ramsey pozorně Yorktown (zde viz ilustrační foto

, pod kterým byl popisek - zasažený Yorktown 4. června 1942. Foto je majetkem US NAVY, bylo zde zmenšeno) zkoumal. Vše nasvědčovalo tomu, že situace není horší než zvečera včerejšího dne. Naklonění lodi se nezvýšilo, nebylo ani vidět kouř, který by svědčil o stále planoucích podpalubních požárech. Ramsey došel k přesvědčení, že je možné letadlovou loď zachránit, a v tomto smyslu také z vlastní iniciativy informoval rádiovou depeší velitele Tichomořského loďstva admirála Nimitze v Pearl Harboru. Nimitz okamžitě přikázal, aby k Yorktownu odpluly vlečná loď Navajo, dosud se zdržující jižně od Francouzských fregatních mělčin, minolovka Vireo, hlídkující východně od Midwaye, a torpédoborec Gwin, který byl původně vyslán k posílení Spruanceho svazu. Kolem sedmé hodiny ráno se náhle z dosud tiché paluby Yorktownu ozvala dlouhá dávka z kulometu a desítky střel zčeřily hladinu mezi nehybnou letadlovou lodí a torpédoborcem. Ramsey měl zpočátku za to, že žár od doutnajících ohňů uvedl zbraň v chod, ale za okamžik se střelba opakovala a korvetní kapitán zahlédl na kraji paluby na levoboku Yorktownu mávající postavu. Za této situace se Ramsey cítil plně oprávněn porušit Fletcherův zákaz vstupu na opuštěnou loď, rychle dal spustit motorový člun a záchranné družstvo se vyšplhalo na palubu.“
Tehdy motorový člun přivezl z Yorktownu zpět na torpédoborec dva těžce zraněné námořníky, kteří když se loď vyklízela byli považováni za mrtvé a ponecháni na palubě letadlové lodi. Jeden z těchto námořníků se probral k vědomí, a když zahlédl torpédoborec, těžce se dovlekl ke kulometu a střelbou z něho přivolal pomoc pro sebe i pro dalšího zraněného. Následovalo to, že záchranné družstvo se na motorovém člunu z torpédoborce opět vrátilo na Yorktown. Mnozí se totiž na torpédoborci domnívali, a to i někteří velitelé, že v rozlehlých prostorách letadlové lodi mohlo zůstat víc takto podobných nešťastníků. Jenomže velice pečlivá prohlídka ukázala, že na lodi zůstali již jen desítky a desítky mrtvých. Zde pak český historik nalezl v historických podkladech jednu důležitou informaci, která vedla tehdy na lodi k objevu důležitého a tajného zařízení, cituji ze str. 471.:
„Zachránci, ale učinili objev jiného druhu. Nalezli několik nepoškozených šifrovacích strojů a velké množství tajných a přísně tajných dokumentů, volně ponechaných na lodi poté, co ti, kteří podle přísných předpisů přikazujících, jak s takovým materiálem v případě opuštění lodi naložit, nesplnili svoji povinnost, zřejmě vystrašeni hrozícím nebezpečím rychlého potopení. Kdyby padl nepříteli do rukou, následky mohly být velmi vážné. Naštěstí se tak nestalo, ale po této zkušenosti vydal admirál Nimitz (zde viz foto

, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) rozkaz ještě zpřísňující dosavadní předpisy.
Krátce před polednem dorazila na místo minolovka Vireo, která se ze tří plavidel vyslaných Nimitzem na pomoc nacházela nejblíže. Z minolovky bylo nataženo k nehybné letadlové lodi ocelové lano, upevněno a stroje malého plavidla zabraly na plné obrátky. Zpočátku se zdálo, že se minolovce vůbec nepodaří velkou lodí pohnout. Po chvíli se ale Yorktown přece jen dal do pohybu a rychlostí dvou uzlů jej minolovka táhla na východ, k Havajským ostrovům. Asi o hodinu později připlul torpédoborec Gwin. Záchranné družstvo z Gwinu se připojilo k námořníkům Hughese, kteří se již nacházeli na palubě Yorktownu. Spojenými silami uvolnili a odhodili do moře těžkou kotvu a další nyní nepotřebná zařízení, aby loď odlehčili a minolovce usnadnili nesmírnou námahu. Brzy se ale začalo stmívat, práce bylo nutno přerušit a záchranné čety se vrátily na torpédoborec.“
Nastal den 5. června 1942 a záchranné čety ze dvou torpédoborců a minolovky se od doby, kdy bylo na vše vidět, snažily o záchranu velké letadlové lodi Yorktown. Jenomže již v časných ranních hodinách toho dne došlo k události, které prý tehdy nikdo nepřikládal zvláštní význam. Bohužel událost, jak se za krátko ukázalo, nakonec rozhodla o osudu letadlové lodi. Český historik Miloš Hubáček, z nalezeného v historickém podkladu, na str. 472., 473., k tomu píše, cituji:
„Za rozbřesku vyslal admirál Nagumo dva hydroplány s úkolem prozkoumat oblast na východ od svých plavidel. Kolem sedmé hodiny ranní jeden z nich, letoun z těžkého křižníku Čikuma hlásil, že zahlédl nepřátelskou letadlovou loď typu Yorktown, nakloněnou na levobok, spočívající nehybně v pozici 111° a ve vzdálenosti 240 mil od křižníku Čikuma, a jeden torpédoborec, zdržující se v její blízkosti.
Radiolokátor torpédoborce Hughes zaznamenal přítomnost japonského průzkumného letounu, který se na obrazovce objevil jako malý, světélkující bod. Korvetní kapitán Ramsey nařídil letecký poplach, ale minuty uplývaly a nic se nedělo. Po necelé půlhodině světlá tečka z obrazovky zmizela, poplach byl odvolán a v dalších, událostmi naplněných hodinách, si již nikdo na osamělý nepřátelský letoun nevzpomněl.
Zpráva pilota průzkumného letadla byla postoupena admirálu Jamamotovi, a ten nařídil ponorce I-168 (zde viz foto

, pod kterým byl popisek, volně přeloženo, Japonská ponorka I 168 /do 20. května 1942, I-68 /, foto je majetkem Wikipedie.), která v nočních hodinách ostřelovala Midway a zatím se stále ještě pohybovala poblíž atolu, aby neprodleně vyplula k označené nepřátelské lodi a potopila ji. Velitel ponorky korvetní kapitán Jahači Tanabe přistoupil k mapě a započal s výpočty. Zjistil, že letadlová loď je od něj zhruba 150 mil. Připravil trasu plavby tak, aby se k ní přiblížil za rozbřesku ze západní strany, kdy se její silueta bude jasně rýsovat proti vycházejícímu slunci, zatímco ponorka bude stále ještě kryta ustupující noční tmou. Stanovil rychlost a kurs plavby a I-168 se začala vzdalovat od Midwaye směrem na severovýchod.“
A nyní zase trochu zpět v čase, někam kolem poledne dne 5. června 1942, kdy se lodi Fletcherova 17. operačního svazu (TF 17) spojily s 16. operačním svazem (TF 16) admirála Spruance. Tehdy byla velice těžká situace, neboť se přes 2 000 námořníků zachráněných z Yorktownu tísnilo na palubách Fletcherových torpédoborců. Po spojení svazů byli okamžitě přemísťováni na křižníky a dostalo se jim všemožné péče a pomoci. Po převezení zachráněných, admirál Fletcher a kapitán Yorktownu Buckmaster (zde viz foto

, pod kterým byl popisek_captain_Elliot_Buckmaster_foto je majetkem Wikipedie, zde bylo několikrát zvětšeno:
https://en.wikipedia.org/wiki/Elliott_Buckmaster ), který se k němu připojil na můstku křižníku Astoria, začali organizovat velkou záchrannou skupinu. Tato záchranná skupina měla okamžitě jet pomoci na Yorktown, který měl tak být dopraven do bezpečí, kterým byl v těchto okamžicích Pearl Harbour. V popisované době totiž ze zpráv z torpédoborce Hughes vyplývalo, že loď je nakloněna 25° a stále se drží na hladině. Přijde-li pomoc, může být letadlová loď Yorktown zachráněna. Český historik na str. 473., píše, cituji:
„Pro záchrannou skupinu bylo především třeba vybrat strojníky a techniky, a tak z torpédoborců tito specialisté přecházeli na Astorii, kde již čekali další dobrovolníci a kde se jim dostalo vysvětlení, v čem bude spočívat jejich úkol. Odpoledne se kapitán Buckmaster, 29 důstojníků a 141 námořníků záchranné skupiny přemístilo na torpédoborec Hammann a za doprovodu dalších dvou torpédoborců Balch a Benham malá záchranná flotila vyplula.
Ve 2 hodiny ráno 6. června tři torpédoborce dorazily k Yorktownu, který, stále tažen minolovkou, se hlemýždím tempem sunul na východ, strážen Hughesem, Gwinem a dalším torpédoborcem Monaghanem, který Fletcher vyslal k posílení ochrany letadlové lodi hned poté, co Spruanceovy křižníky z jeho paluby převzaly trosečníky. Ještě před rozedněním Hammann přirazil k boku Yorktownu a muži z pracovních čet se vyšplhali na palubu. Buckmaster měl již podrobně připraven celý plán operace. Zachránci byli rozděleni do několika skupin a každá z nich měla přesně stanovený úkol. Jedna skupina měla proniknout do podpalubí, prozkoumat rozsah poškození lodi a pokusit se vyrovnat naklonění na levobok tím, že zaplaví prostory na pravoboku a z levé strany paluby shodí do moře všechno, co představovalo zbytečnou přítěž. Druhá skupina dostala za úkol svrhnout přes palubu ohořelé letouny. Třetí skupina, složená převážně z dělostřelců, měla opravit poškozená protiletadlová děla a uvést je opět do operačního stavu pro případ, že by loď za dlouhé a pomalé cesty k Pearl Harboru byla nepřítelem napadena ze vzduchu. Skupina kuchařů se měla postarat o přípravu jídla a poslední skupiny, složená z lékařů a zdravotníků, byla pověřena vyhledáním a shromážděním všech mrtvých, kteří po identifikaci budou pohřbeni ve vlnách oceánu.
Na Yorktown bylo též dopraveno několik ponorných čerpadel a torpédoborec Hammann, který zůstal těsně vedle boku letadlové lodi, zajišťoval dodávku elektrické energie potřebné pro jejich provoz, stejně jako pro provoz pump, kterými mělo být zlikvidováno poslední doutnající ohnisko v podpalubním skladišti oděvů.
Příslušníci záchranných čet pracovali po celé dopoledne. Prvního významného úspěchu dosáhli, když se jim podařilo na levé straně paluby odmontovat a svrhnout do moře těžké 127mm dělo. Lodi se znatelně ulehčilo a s postupujícím zaplavováním pravoboku se krok za krokem vyrovnávalo její naklonění. V jednu hodinu odpoledne dal kapitán Buckmaster příkaz k odpočinku. Zatímco unavení námořníci pojídali sendviče a pili chladnou ovocnou šťávu, kolem kroužilo pět torpédoborců, na kterých obsluhy akustických lokátorů pozorně sledovaly každý signál naznačující přítomnost nepřátelské ponorky, jež v tuto chvíli mohla představovat největší nebezpečí. Nic se neozývalo.“