
Z tohoto hlediska je vývoj nového stroje opodstatněný. Německo bylo kekonci války hodně schizofrenní místo k žití...

Moderátor: Hans S.
2x 250 + 2x 55 ks - stejný náklad, jako u Fw 190. Spíše než jako bitevní bych verzi D-11 označil jako verzi určenou na boj s bombardéry. Bitevní letouny nepoužívaly kanony MK 108, ale MK 103 se speciální wolframovou municí.OndřejW píše:D 11 měl být základem bitevní varianty Fw 190 D, proto ty dva 30mm a dva 20mm kanony. Dvacítky měli každá po 250 a třicítky něco kolem 40-50 nábojích na zbraň, přesně nevím, to mě opravte...
V čem by se měly lišit - hmotnost je velice podobná, rozložení jendotlivých prvků identické. Samotného by mě především zajímalo, co přesně za změny obnášel motor Jumo 213 EB oproti klasickému Jumo 213 E. Pokud vím, tak Jumo 213 F byl de facto stejný, jako E, pouze neměl mezichladič. Nebo ne?Osobně o kvalitách Fw 190 d 12 s Jumo 213 EB pochybuju. Dosažená rychlost je možná, ale vlastnosti letounu se museli dost zhoršit. Jumo 213 A,E se oproti F hodně lišily, i když se zdá, že je to jen písmenko v názvu :-)
Zkus něco vyštrachatSetkal jsem se se zdroji, které o chování Ta 152 C ve vzduchu nemluví tak nelichotivě, jak je obecně předkládáno. Tím obecně myslím jednu, dvě věty které přejímají různé publikace navzájem od sebe o vlastnostech letounu, když už se teda autor rozhodne o tomto "okrajovém" letadle vůbec zmínit. Zkusím něco vyštrachat.![]()
Tak ona celá tahle řada (Fw 190 B, C, D) byla jedna velká improvizace, jak vylepšit výkony ve výškáchMusíš si uvědomit, že Dora byla vpodstatě improvizace, která se obdivuhodně povedla, něco podobného, jako když do Mustangu vsadily Merliny (Packardy), to asi taky nikdo nečekal. Takže se dá chápat jisté zeslabení konstrukce, navíc se s D-éčkem vždy počítalo více jako se stíhačkou, hlavně do vyšších výšek, kde A-čka výrazně ztrácely. Ta 152 byla přeci jen nová konstrukce, i když nebyla postavena na zelené louce, to už víme...
Toto video pokrývá Ta 152 H-1, což byla varianta pro vysoké nadmořské výšky. Bohužel pro toto letadlo není mnoho původního zdrojového materiálu, přinejmenším ne ve srovnání se spojeneckými letadly nebo dokonce s jinými německými stíhačkami. Musel jsem tedy prohodit spoustu svých vlastních názorů, víc, než bych si přál. Přesto si myslím, že jsem dostatečně dobře pokryl klíčové technické aspekty.
Dalším problémem je nedostatek fotografií letadla. Je tak málo obrázků Ta 152, které jsem musel použít, co jsem našel, mnoho z nich je zrnitých snímků s nízkým rozlišením a často jsem musel použít obrázek špatné varianty.