Podle požadavků na výstavbu tankových sil měla být Rudá armáda vyzbrojena rychlými tanky schopnými pronikat velkou rychlostí do nepřítelovy obrany. Tak měl být poměrně silně vyzbrojen a měl být schopen překonávat velké vzdálenosti bez tankování paliva. Tomu mělo být obětováno pancéřování vozidla. Ale v Sovětském svazu v té době neexistoval snad ani projekt podobného tanku, výroba stěží zvládla výrobu tanků T-18 a T-24. Proto byl navázán kontakt W.H. Christiem, konstruktérem na tu dobu značně neortodoxních konstrukcí. Christieho podvozek tvořený velkými nezávisle odpruženými koly byla na tu dobu revoluční, navíc podvozek fungoval i bez gumových pásů jako kolový podvozek. Na jaře 1930 byla dojednán nákup dvou prototypů tanku Christie M1931 včetně dokumentace. Částka za tanky byla původně stanovena na 160 000 USD, byla však uplatněna sleva 25 000 USD. V Sovětském svazu byly tanky stavěné podle Christieho patentu označovány jako BT – Bystrochodnyj tank. Do SSSR byl propašován i modernější prototyp M1932, pro jehož vývoz odmítla US vláda udělit povolení.
Originální tanky M1931 byly označeny jako Original I a II, první byl použit ke zkouškám, druhý byl rozebrán při studiu jeho konstrukce.
Na bázi tanku Christie vznikla celá řada tanků BT, zde je popis sériově vyráběných verzí.
BT-2
Na americké prototypy navazovala výroba první ruské veze tanku. Trup je snýtován z rovných plechů které vpředu vytváří pyramidový výběžek, který usnadňuje řidiči výhled. Bočnice vany jsou dvoustěnné, mezi stěnami jsou umístěny závěsy a odpružení podvozku. Podvozek je charakteristický čtyřmi velkými pojezdovými koly (odlévanými), nejsou použity žádné podpůrné kladky. V případě, že tank jel po pásech, by tank poháněn zadním hnacím kolem, v případě jízdy na kolech se pohon převáděl na zadní kola. Řidič při jízdě na pásech používal klasické ovládání pákami, při jízdě na kolech používal volant otáčející přední pár pojezdových kol.
Pancéřování trupu a věže odpovídalo parametrům té doby, maximální síla byla 13 mm.
Vzadu je umístěn motor s příslušenstvím a převodovkou. Je použit letecký motor, dvanáctiválec do V M5, kopie amerického motoru Liberty o výkonu 400 HP při 1650 otáčkách.
Ve věži kruhového půdorysu byl umístěn kanon ráže 37 mm B-3 nebo 5K s palebným průměrem 92 střel. Pozdější verze BT-2 měla napravo od kanonu umístěn tankový kulomet DT ráže 7,62 se zásobou 2709 nábojů. Do věže se vlezl jen jeden muž.
Bylo taky vyrobeno asi 350 tanků BT-2 s kulometnou výzbrojí, místo kanonu se montuje kulometné dvojče DA-2.
Celková produkce tanku je cca 610 kusu vyrobených v letech 1932-1933, kdy výroba přešla na dokonalejší typ BT-5
technická data BT-2:
hmotnost – 11,3 t
délka – 5,35 m
šířka – 2,23 m
výška – 2,16 m
výkon motoru – 400 HP
dojezd silnice – 200 km
max. rychlost na kolech – 72 km/h
max. rychlost na pásech – 52 km/h
osádka – 2
BT-5
Malá věž tanku BT-2 neumožňovala zabudování tankového kanonu ráže 45 mm, rovněž neumožňovala doplnit osádku i dalšího člena. Bylo rozhodnuto použít věž stejné konstrukce jako u tanku T-26, zprvu se vyrábí dvě verze věží, Mariupulská a Ižorská. Posléze je vyráběna jen Ižorská věž, stejně jako u tanků T-26. Věž se otáčela ručně.
Konstrukce podvozku a vany nedoznává velkých změn oproti BT-2, jsou už použity lisovaná kola a trup je protažen o 23 cm.
V nové věži je umístěn 45 mm poloautomatický kanon 20K vzor 1932 a spřažený kulomet DT s palebným průměrem 115 a 2709 nábojů. Rychlost střelby z kanonu byla až 12 ran/min, zaměřoval se pomocí teleskopického zaměřovače TOP a periskopického PT-1. V posledních verzích BT-5 je použit nový kanon vzor 1934. Věž se otáčela ručně.
Velitelský tank byl vybaven radiostanicí 71-TK-1 nebo 71-TK-3 s kruhovou anténou na vrchní části věže. Byl snížen palebný průměr kanonu na 72 střel.
V letech 1933-1934 bylo vyrobeno 1621 kusů BT-5
technická data BT-5:
hmotnost – 11,5 t
délka – 5,58 m
šířka – 2,23 m
výška – 2,16 m
výkon motoru – 400 HP
dojezd silnice – 200 km
max. rychlost na kolech – 72 km/h
max. rychlost na pásech – 52 km/h
osádka – 3
BT-7
V původním projektu se počítalo s přepracovanou věží, silnějším pancéřováním a výkonnějším motorem. Věž měla mít schopnost zabudování i kanonu ráže 76 mm. Po posouzení této varianty byla výroba nové věže zamítnuta a produkce pokračovala s původní verzí věže BT-5.
Dochází k rozšíření přední části s nosem, příď je rovněž zaoblena. Je konečně zabudován motor M-17 o výkonu 450 HP při 1750 otáčkách za minutu. Šlo o upravený letecký motor BMW. Jsou rozšířeny palivové nádrže, je změněn vzhled motorového prostoru a výfukový systém. Tank dostává silnější pancéřování – čelní pancíř korby a vany má sílu 20 mm, boční stěny 15 mm.
Věž u verze 1935 zůstává stejná jako u BT-5, u verze 1937 však nastává změna – tank dostává novou konickou věž se šikmými stěnami. Pancéřování má sílu 15 mm. Palebný průměr kanonu je zvýšen na 188 střel, kulometných nábojů pro kulomet DT se nakládalo 2394 ks.
Bylo také vyrobeno 155 kusů tanku BT-7A, což byl stroj palebné podpory s kanonem KT-28 ráže 76,2 mm. Pro kanon se nakládá 50 kusů munice, pro kulomet DT 3339 ks. Věž je odvozena od věže tanku T-28.
Celkem vzniklo v letech 1935-1939 4612 kusů tanku BT-7. Na něj navazuje výroba modernizovaní verze BT-7M
technická data BT-7:
hmotnost – 13,9 t
délka – 5,66 m
šířka – 2,29 m
výška – 2,42 m
výkon motoru – 500 HP
dojezd silnice – 500 km
max. rychlost na kolech – 72 km/h
max. rychlost na pásech – 52 km/h
osádka – 3
Poslední sériovou verzí byl tank BT-8, někdy označovaný jako BT-7M. Šlo v podstatě o BT-7 s novým motorem, dieselovým dvanáctiválcem B-2 o výkonu 400 HP. Produkce vozidla probíhala v letech 1939-1940 a dala 788 kusů.
Jen pár slov o nesériových verzích tanků BT:
BT-1 – někdy je tak označován originální prototyp M1931
BT-3 – přepracovaný BT-2 na metrickou soustavu
BT-4 – technologicky upravený BT-2 (svařovaná konstrukce)
BT-6 – technologicky upravený BT-5 (svařovaná konstrukce)
Zdroj:
I.Pejčoch S.Spurný - Obrněná technika 3
BT-2
řez tankem BT-2
kulometná verze
