Diskuze_ Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945.

[Dzin]

mrfelix
Pěkně řečeno.

[michan]

No tak, když už jsme v tom, tak já si také něco přisadím.
Jedná se zase opět o P-400s/P-39 exportní verze/, která se v pondělí opět mihne v mém Č 410, jednom ze tří - Č 410, 411, a Č 412.

Ke konci článku Č 410., mám toto vyhledané místo ve Wikipedii a v jednom z článků o majoru Dale Brannovi, který velel těm P-400 a k 11. září mu jich tak málo zůstalo - 3, nebo 4. Takže konkrétně, vytrženo z konce útoků na "Krvavý, či Edsonův hřeben".:

Japonci vlastně své útoky pořádně nerozvinuly; „dělostřelectvo, které soustavně střílelo těsně na okraj a před okraj džungle, je rozbilo a v šest hodin Brannonovy stíhačky, letící dvacet stop nad hlavami námořní pěchoty, začaly svými 37 dělovými granáty načechrávat bujný porost“, napsal generál v.v. Samuel B. Griffith, na str.120. a 121, ve II. vydání své knihy.


/ pro podrobnější studium: Zde viz zmínku o majoru Dale Brannonovi, a jeho P-400s ( exportní verzi P-39) z jednoho článku na internetu -

http://rememberedsky.com/?p=2287

asi tak v polovině článku, je tam i o postřelování Hřebene 13., 14., září. Jen posledními třemi, či čtyřmi P-400s (exportní verzí P-39), leč nenašel jsem nic o tom, čím střílel, tedy kanon ráže 37mm. O hřebenu se hovoří až do konce článku.

Ale u P-400s, se mělo, dle anglické verze Wikipedie, hovořící o, konkrétně - Bell P-39 Airacobra

https://en.wikipedia.org/wiki/Bell_P-39_Airacobra

u P-39 použití v Pacifiku -

Edit: U.S. Army Air Forces
Edit: Pacific

, jednat o 200 ks, které Američané sebrali z anglické exportní dodávky. V anglické verzi Wikipedie, se hovoří u P-400s (exportní verze P-39) - o kanonu T 9, který měl mít ráži 37mm, motor za kabinou a bokem vepředu namontovaný onen kanon T9 viz zde :

https://en.wikipedia.org/wiki/M4_autocannon

/

Prosím nějakého skvělého angličtináře, aby si s tím pohrál. Mě to dávalo smysl, že by to měly být 37mm, ono P-400s, se pak totiž pojí s těmi původními sériemi , u kterých byl kanon T 9, - tedy 37 mm.
Dokonce se mě tam mihlo i P-38s.

Prosím pokuste se. Jsme ve stádiu zkoumání. Ve stádiu Hypotéz, které píše o 37mm kanonu i český historik Dalibor Vácha, který má o všem možném z histrorie vypsáno mnoho knih, a to i z Pacifiku (2018).

[ringlett]

Ale u P-400s, se mělo, dle anglické verze hovořící o, konkrétně - Bell P-39 Airacobra

https://en.wikipedia.org/wiki/Bell_P-39_Airacobra

u P-39 použití v Pacifiku -
U.S. Army Air Forces
Pacific
, jednat o 200 ks, které Američané sebrali z anglické exportní dodávky. V anglické verzi Wikipedie, se hovoří u P-400s (exportní verze P-39) - o kanonu T 9, který měl mít ráži 37mm, motor za kabinou a bokem vepředu namontovaný onen kanon T9 viz zde :

https://en.wikipedia.org/wiki/M4_autocannon

/

Prosím nějakého skvělého angličtináře, aby si s tím pohrál. Mě to dávalo smysl, že by to měly být 37mm, ono P-400s, se pak totiž pojí s těmi původními sériemi , u kterých byl kanon T 9, - tedy 37 mm.
Dokonce se mě tam mihli i P-38s.

Prosím pokuste se. Jsme ve stádiu zkoumání. Ve stádiu Hypotéz, které píše i český historik Dalibor Vácha, který má o všem možném z histrorie vypsáno mnoho knih, a to i z Pacifiku.

Američané v Pacifiku nasadili 179 P-400 z britské objednávky Airacobra Mk.I
(citace níže jsou z Michanem odkazovaného článku na wiki.)

In 1940, the British Direct Purchase Commission in the U.S. was looking for combat aircraft; they ordered 675 of the export version Bell Model 14 as the "Caribou" on the strength of the company's representations on 13 April 1940. The British armament was two nose-mounted 0.50 in (12.7 mm) machine guns, and four 0.303 in (7.7 mm) Browning machine guns in the wings; the 37 mm gun was replaced by a 20 mm (.79 in) Hispano-Suiza cannon.

Tedy strojů u nichž byl

the 37 mm gun was replaced by a 20 mm (.79 in) Hispano-Suiza cannon

37 mm kanon nahrazen 20 mm.
To jsou ty kusy co měli kvůli kyslíkové instalaci snížen dostup.

Zároveň je ale v článku v části Specifikace popsán výkon a výzbroj jiné verze Airacobry:

Specifications (P-39Q)
Data from Flight Operating Instructions P-39Q;[106] Memorandum Report on P-39Q-5 Airplane[107]

V popisovaném období byla na Guadalcanalu nasazena 67. FS https://www.afhra.af.mil/About-Us/Fact- ... dron-pacaf která měla v popisované době ve výzbroji P-400 a P-39D-1.
Tedy verse s 20 mm kanonem.

Citace z Battle of Guadalcanal

The first aircraft to land on the field was a PBY patrol bomber on August 12. On August 20, thirty-one Marine aircraft (F4F Wildcat fighters and SBD Dauntless dive bombers) were launched by USS Long Island from south of Guadalcanal, forming the field's first permanent air contingent. Two days later, a squadron of U.S. Army P-400 Airacobra (P-39 variant) fighters arrived, and in the coming months a number of B-17s and U.S. Navy aircraft used the base.

První letoun který na Guadalcanalu přistál byl PBY 12. srpna 1942. 20. srpna přistálo 31 letadel ze stavu Marines a 22. srpna pak squadrona P-400.
To je ta 67. FS.

Tady je ještě kompletní seznam Cactus Air Force

USMC

VMF-112
VMF-121
VMF-122
VMF-123
VMF-124
VMF-212
VMF-223
VMF-224
VMO-251
VMSB-131
VMSB-132
VMSB-141
VMSB-142
VMSB-144
VMSB-231
VMSB-232
VMSB-233
VMSB-234
VMJ-152
VMJ-253

USAAF

67th Pursuit Squadron
11th Bomb Group

USN

VS-3
VF-5
VS-5
VF-71
VT-8

VF-10
VB-6
VB-10
VS-10
VT-10

RAAF

No. 3 Squadron

Z doby bojů o ostrov. Tento seznam obsahuje jedinou jednotku vyzbrojenou P-39/400 a ta v dané době měja jen verze s 20 mm kanonem.

[michan]

Opět v tvém odkaze však není nic o zbrani a těch asi původních 11ti, které zbyly a se kterými je pojen major Dale Brannon, který s nimi přilétl z letadlové lodi Saratoga, 22. srpna 1942, a zůstaly mu tři nebo čtyři kusy P-400s (exportní verze P-39 asi D, jak jsem zjistil jinde)do 13. září....

Já jenom stále nechápu, proč někdo vynechá některý z odkazů, které dávám, viz tento:
, který je o majoru Barnnonovi a jeho letadlech.
Říkám, že se tam dostávaly letadla mnoha cestami:

http://rememberedsky.com/?p=2287

They were joined on 22 August by the U.S. Army’s 67th Pursuit Squadron under Major Dale Brannon, with five Army P-400s (an “export” version of the P-39); and on 24 August by 11 SBD dive bombers that came from the aircraft carrier USS Enterprise which were unable to land on their carrier, damaged in the Battle of the Eastern Solomons.Marine-Corp-Bulldog-Fighters-Approaching-A-Target-On-Guadalcanal-Stationed-At-Henderson-Field-As-Part-Of-The-Cactus-Air-Force-Hi

At the end of August, these warplanes were joined by 19 more Wildcats from VMF-224 under Major Robert E. Galer, and a dozen more SBD dive bombers from VMSB-231, also part of the Marine Air Group 23. This varied assortment of Army, Marine, and Navy pilots and warplanes was the beginnings of the Cactus Air Force. (“Cactus” was the Allied code name for Guadalcanal).

Překladač:
Dne 22. srpna se k nim přidala 67. stíhací peruť americké armády pod vedením majora Dale Brannona s pěti armádními P-400s („exportní“ verze P-39); a 24. srpna 11 střemhlavých bombardérů SBD, které přiletěly z letadlové lodi USS Enterprise, které nebyly schopny přistát na své lodi, poškozené v bitvě u východních Solomonů. Marine-Corp-Bulldog-Fighters-Approaching-A-Target-On -Guadalcanal-Stationed-At-Henderson-Field-As-Part-Of-The-Cactus-Air-Force-Hi

Na konci srpna se k těmto válečným letounům přidalo dalších 19 divokých koček z VMF-224 pod vedením majora Roberta E. Galera a tucet dalších střemhlavých bombardérů SBD z VMSB-231, rovněž součástí Marine Air Group 23. Tento pestrý sortiment Piloti a válečná letadla armády, námořnictva a námořnictva byly počátky letectva kaktusů. („Cactus“ byl spojenecký krycí název pro Guadalcanal).

Tam je důležitý fakt těch 5 armádních P-400s („exportní“ verze P-39)




Tedy opět - jen hodící se Hypotéza...

[Zemakt]

Nikoliv, P-400 sedmatřicítku nikdy nenesla. To není hypotéza ale fakt Michane. Za zdroj se dá použít jakákoliv monografie.

[ringlett]

Opět v tvém odkaze však není nic o zbrani a těch asi původních 11ti, které zbyly a se kterými je pojen major Dale Brannon, který s nimi přilétl z letadlové lodi Saratoga, 22. srpna 1942, a zůstaly mu tři nebo čtyři kusy P-400s (exportní verze P-39 asi D, jak jsem zjistil jinde)do 13. září....
Tedy opět - Hypotéza...

Michane, ty jsi dub. Ta jednotka měla v daném období Bell model 13, tedy Airacobry Mk.I v USAAAF označené P-400 a Bell model 14A tedy P-39D-1. Nic jiného k dispozici neměla. Ty P-400 došli na místo její organizace v bednách tak jak je ještě u Bellů zabalili pro brity a stejnou lodí došli i P-39D-1, taky v bednách.

Oficiální historie jednotky:
https://media.defense.gov/2010/Sep/28/2 ... 28-058.pdf
prosím sežeň si přístup do téhle knihovny https://bookstore.gpo.gov/, registrace je zdarma a pro všechny a hledej tuhle knížku https://www.barnesandnoble.com/w/pacifi ... 1134552723, já ji mám doma papírovou. V době kterou popisuješ prostě na Guadalcanalu P-39 s 37mm kanonem jakéhokoliv provedení nebyla.

Já teď nemám přístup do vědecké knihovny v Klementinu, ale k té jednotce se dají v literatuře dohledat i britská seriová čísla pro P-400, a americké seriály pro tytéž a i pro její P-39D-1, některé P-39D-2 a velké množství seriálů pro její další verze Airacober.

[michan]

Odpusť si toho duba, spolu jsme husy nepásly.
Mluvil jsem s tebou slušně, pokus se o podobné. Jinak bude tvůj příspěvek vymazán. Pokus se omluvit, nebo to vymaž sám.

Narazil jsem totiž na fakta, že se kanony ráže 37 mm, onen kanon T 9, se prostě nacházel na P-39 na Guadalcanalu, a že je pak z rozbitých letadel montovaly i do lehkých lodí a pod.
A tak se mě ta různá propojení zdají prostě špatná. Mnoho dní se pak stále mluvilo jen o kanonech P-39, ráže 37 mm pro blízkou podporu. Proto si myslím, že to prostě bylo 11 ks P-39D, jednoznačně z pěšáckých.

O té jednotce majora Brannona se pak už moc nemluví - nebo se jednalo o P-39D.

Nechce se mě zdát, že se tolik lidí u tohohle letadla pletlo...

[ringlett]

Odpusť si toho duba, spolu jsme husy nepásly.
Mluvil jsem s tebou slušně, pokus se o podobné. Jinak bude tvůj příspěvek vymazán. Pokus se omluvit, nebo to vymaž sám.

Hele, neber to jako nadávku ale jako hodnocení povahy, nic jiného to být němělo.

Narazil jsem totiž na fakta, že se kanony ráže 37 mm, onen kanon T 9, se prostě nacházel na P-39 na Guadalcanalu, a že je pak z rozbitých letadel montovaly i do lehkých lodí a pod.
A tak se mě ta různá propojení zdají prostě špatná. Mnoho dní se pak stále mluvilo jen o kanonech P-39, ráže 37 mm pro blízkou podporu. Proto si myslím, že to prostě bylo 11 ks P-39D, jednoznačně z pěšáckých.

A ano, tu jednotku později než v období co ty popisuješ a ke kterému se teprve dostaneš, myslím, že v listopadu (jistý si vážně nejsem) doplnili stroji P-39D-2, E, F a následně s pokračujícím časem i dalšími, a tyhle stroje už všechny 37 mm kanon nesli.

Já celou dobu jen tvrdím, že letouny v období které teď konkrétně popisuješ takový stroj na kaktusu nebyl. A jsem si tím jist.

[Dzin]

michan
To, že tě nazval dubem pramení z ringlett frustrace, že se ti snaží vysvětlit chybu, kterou si udělal v článku. A tu si udělal, protože si se spoléhal na použité zdroje a neudělal sis jejich ověření. To ale není nic hrozného, nikdo ti za to hlavu trhat nechce, jde jen o to, že máš v článku jednoduše chybu a tak se ti na to upozorňuje. Nejsi první ani poslední, komu se to podařilo, i renomovaní historici udělají ve svých pracích podobné chyby.

[michan]

Dobrá beru tu omluvu, ale stejně myslím, že bys měl duba vymazat a nechat jen ty jsi - a já již budu tvou frustraci vědět, jak píše kolega Dzin.

Mě fakt prostě chybí to spojení, že to v srpnu 1942 nebyly jen P-39D, které přeci ty kanony T 9 měly.
Stejně, když to vše budu s kolegy v - něco - proměňovat, určitě si to ještě v dalších zdrojích ověřím.

[Polarfox]

Michane přestaň laskavě vyhrožovat mazáním. Nikdo tu nemůže za to, že se tu hádáš sám se sebou (některé věci, které sem píšeš, spíše podporují verzi tvých oponentů) a nejsi schopen akceptovat pár celkem jasných dedukcí. Takže v klidu prosím. Díky.

[michan]

Polare, Polare, kdybys to více četl, tak bys zjistil, že se nemýlím "možná", jen já, ale i jiné hlavičky.

Přesto vše ponechám na svém místě a u příštího jen přidám určitě i možnou jinou variantu...! S tím 20mm kanonem, i když.

Pochopíte, já dám jen jinou, "možnou" variantu.

Prostě jen k citaci od autora přidám zjištěnou variantu a odkaz na historický pramen, kterých je nyní povícero.

[michan]

Vážení kolegové, a tak musím být asi rád za dvě věci, že jsem tedy ten dub, a potom také, že ringlett sem dal ten odkaz na:

https://media.defense.gov/2010/Sep/28/2 ... 28-058.pdf

Nevím jestli to mám sem dát celé, pro mne to byla práce na 2 hodiny, ale pravdu sem měl já v tom, že na Guadalcanal se dostali P-39s, který je pak v textu jmenován i jako P 400s. (což je s - něco jako rozložitelný na díly, volně přeloženo)
Na str. 18. jsem skutečně nalezl i tehdy ještě kapitána Brannona a postupně jsem vše překládal jako vždy do češtiny, bohužel v překladači, ale význam se pozná, a tak sem dávám str. 18., anglicky a česky, poté je to o jiných problémech, já ještě stejným způsobem dávám i str. 2,2 to pro zjištění data oč jde, poté je celá str. 23 mapa, a já ještě dávám stejně str. 24.


The 67 th Fighter Squadron
Leaving Blaines des Gaiacs on 21 August, Captain Brannon's flightof five hopped 325 miles to Efate, 18o more to Espiritu. The follow-ing day, with gas tanks topped off after the warm-up, the P-4oo'stackled the 640 miles to Henderson. Gas consumption had beenpredicated upon low engine speed, a lean mixture, a 15-mile tail wind,and, in Captain Brannon's opinion, a landing powered by the pro-verbial fumes. Imperfect navigation and enemy fighters were writtenoff.The P-4oo's flew on the deck, at 200 feet, through mist and low-hanging clouds. In clear spaces, they spread out; when weatherloomed ahead, they snuggled under the navigating B-17's wing. Asecond Fort followed with rubber boats, to be tossed to the pilots ifthey bailed out. After 3% hours of flying, all five planes were setdown on the Lunga air strip. The following day, Lt. Robert E.Chilson with 3o enlisted men of the 67th's ground echelon arrived offLunga in the transport Fomalhaute; and when Capt. John A. Thomp-son brought in nine more P-4oo's on 27 August, the 67th was readyfor action.The 67th Fighter SquadronIf hardships prepare men for hardships, the 67th was prepared forGuadalcanal. Its personnel had sailed from New York in January1942 in a crowded transport with inadequate water tanks-the menhad received a daily ration of one canteen for washing, drinking, andshaving. After 38 days at sea they were rested for a week at a campnear Melbourne, Australia, and on 15 March disembarked on NewCaledonia, where the inhabitants, military and civilian, momentarilyexpected the Japanese.The 67th's airplanes were not only in crates but of a type only twoof its pilots had ever flown. The 67th's new home was a half-completed airfield up at Tontouta, 35 miles from Noumea. Its onecombination truck and trailer took one of the crated planes to Ton-touta every 8 hours, alternately groaning and highballing over themountainous road. When the crates were pried open instructionsfor P-39D's, F's, and K's were found, but none for P-4oo's; neitherwere the mechanics familiar with the plane. Still the work of as-sembly went forward. The men slept under shelter halves, the officersin a farmhouse-44 of them in parlor, bedroom, and earth-floored18

67. stíhací letka.

Když 21. srpna opustil Blaines des Gaiacs, vyskočila pětka kapitána Brannona 325 mil do Efate, o 18 ° více do Espiritu. Následující den, s plynovými nádržemi doplněnými po zahřátí, P-4oo'stacked (skládaný, skládací) 640 mil do Henderson. Spotřeba plynu byla předvídána při nízkých otáčkách motoru, štíhlé směsi, 15 mil dlouhém zadním větru a podle názoru kapitána Brannona přistání poháněném provertiálními výpary. Nedokonalá navigace a nepřátelské stíhačky byly vypnuty. P-4oo letěl na palubě ve výšce 200 stop skrz mlhu a nízko visící mraky. V čistých prostorech se rozprostírají; když se před nimi objevilo počasí, přitulily se pod křídlo navigační B-17. Následovala Asecond Fort s gumovými čluny, které se hodily pilotům, pokud vyskočily. Po 3% hodinách letu bylo všech pět letadel usazeno na leteckém pásu Lunga. Následujícího dne dorazil poručík Robert E.Chilson s řadou 3o mužů 67. pozemního sledu z Lunga v transportním Fomalhaute; a když kapitán John A. Thomp-syn přivezl 27. srpna dalších devět P-4oo, 67. byl připraven k akci. 67. stíhací letka Pokud těžkosti připravují muže na těžkosti, 67. byla připravena pro Guadalcanal. Její personál odplul z New Yorku v lednu 1942 v přeplněném transportu s nedostatečnými nádržemi na vodu - menhad dostával denní dávku jedné jídelny na praní, pití a holení. Po 38 dnech na moři byli na týden odpočinutí v táboře poblíž australského Melbourne a 15. března vystoupili v NewCaledonia, kde obyvatelé, vojenští i civilní, na okamžik očekávali Japonce. Letadla 67. letadla byla nejen v bednách, ale byla typu letěli jen dva z jeho pilotů. Novým domovem 67. místa bylo napůl dokončené letiště na Tontoutě, 35 mil od Nouméy. Jeho kombinovaný náklaďák a přívěs přepravovaly každých 8 hodin jedno z vystřižených letadel na Ton-touta, střídavě sténaly a házely po horské silnici. Když byly bedny vypáleny, byly nalezeny otevřené pokyny pro P-39D, F a K, ale žádné pro P-4oo; ani mechanici nebyli obeznámeni s letadlem. Práce montáže přesto pokračovala. Muži spali pod polovinami přístřešku, důstojníci na statku - 44 z nich v salónu, ložnici a na zemi - str.18

the dark off Lunga, reconnoitered, threw a few shells at either Tulagior Guadalcanal. After midnight, an asthmatic two-engine bomber,variously named "Louie the Louse," "Washing Machine Charlie," or"Maytag Mike," would lay a stick of bombs across the field.The 67th performed its daily patrols at the dangerous mediumaltitude of 14,000 feet. The planes could struggle a little higher, butthe pilots, without oxygen,' could not make long-sustained flights atthis altitude. The P-4oo's days as an interceptor were numbered.Fail to Reach BombersOn 29 August came the first test. The P-4oo's were scrambledat noon to meet i8 enemy bombers with the usual Zero escort.Twelve went up in flights of four, climbed to 14,ooo, and, to quotethe squadron's historian, "staggered around, looking closely at allspots within their vision to make sure they were just spots and notenemy formations." The bombers rode safely above, at 17,000 untilthe Grummans hit them, knocking down four bombers and fourescorts. The discouraged P-4oo's returned to a runway swarmingwith men. The strip seemed to have sprouted bushes; as it turnedout the ground crews were using them to mark bomb craters. Am-munition was exploding; grass, hangars, and aircraft were afire;and scores of enemy snipers in the trees across the river.30 August was a busy day. It began for the 67th at midnight; theSBD's had been sent on a hunt for enemy destroyers and the Armypilots were continuously on the alert until dawn, when their regularduties began. That day these consisted of maintaining combat airpatrol over four friendly destroyers at Tulagi. The enemy raid wasdue at about noon-"Tojo Time"--as it was known from the regu-larity with which the enemy appeared at that hour. The coast watch-ers reported 22 single-engine planes coming in from Buka Passageand at i13o all aircraft came in for reservicing.It was reasoned that the Japanese would not send Zeros down alone,so the single-engine aircraft must be dive bombers and their targetthe ships at Tulagi. Eight Grummans and ii P-4oo's were in com-mission and were disposed to meet the expected attack. Four P-4oo'swere to patrol over Tulagi and hop the dive bombers as they pulled'These P-4oo's had been intended for export to the British and were equipped with theBritish high-pressure oxygen system. No high-pressure oxygen bottles were available at eitherNew Caledonia or Guadalcanal.21
out; seven cruised the towering cumulus at 14,000 feet to engage theenemy as he started down. The Grummans were somewhat abovethe latter group.The seven P-4oo's had been cruising for about 30 minutes andalready were feeling lack of oxygen when they were attacked, notby dive bombers but by Zeros. The agile Japanese (lived down arounda cloud, climbed up to take the P-400's from behind and below. Theynumbered about 20. The P-4oo's had started turning into a Lufberyin which there were more Zeros than P-4oo's when the Grummansdived and the melee became general. The astonishing Zeros weremaking almost square turns and the Army pilots found the only wayto shake them was to head down for a cloud, make a turn on instru-ments, and come out on top, ready for a pass.Below, the weather over the sea had closed clown to i,ooo feet andquarter-mile visibility, and consequently the four-plane patrol startedback. Coming out of a rain squall, the P-4oo's were attacked by ahalf-dozen Zeros and their formation torn apart. Two of the pilots,Lts. R. E. Wythes and R. E. Chilson, did not return.Altogether four P-4oo's were lost, two pilots later making theirway to Henderson on foot, after bailing out. Five of the seven return-ing planes were out of commission by reason of bullet holes.Against these losses, the 67th was credited with four kills. TheMarines got 14.That did not end the day's activities. At 1500, 17 F4F's and adozen SBD's, with two escorting B-17's, arrived at Guadalcanal.Thirty minutes later, with 18 planes on Henderson, the Japanese divebombers arrived. Ignoring the tempting array on the air strip, theycaught the destroyer Blue a half mile offshore and sank her. Acrossat Tulagi, the transport Burrowls ran aground and, to add to the com-motion, nature intervened around 1615 with two earthquakes. Thatevening the Tokyo Express ran again, giving Henderson a shelling.Through all this, after but 4 days of operations at full strength, onlythree of the original 14 P-4oo's survived in commission on iSeptember.The air battle of 30 August proved that the P-4oo's on Guadal-canal could not be used as interceptors. In addition to the planesshot down, six returned to Henderson that afternoon riddled beyondrepair. The 67th had early been aware of the limitations of its planesand the reports of the action of the 3oth convinced General Harmon.22


česky


temná Lunga, prozkoumaná, hodila několik granátů na Tulagior Guadalcanal. Po půlnoci by astmatický dvoumotorový bombardér, různě pojmenovaný „Louie the Louse“, „Washing Machine Charlie“ nebo „Maytag Mike“, položil hůl bomb přes pole. 67. provedl své každodenní hlídky na nebezpečné střední výšce 14 000 stop. Letadla mohla bojovat o něco výše, ale piloti bez kyslíku „nemohli v této výšce provádět dlouhodobé lety. Dny P-4oos jako stíhače byly sečteny. Selhání dosáhnout bombardérů 29. srpna přišel první test. P-4oo se v poledne vyškrábaly, aby se setkaly s nepřátelskými bombardéry i8 s obvyklým Zero doprovodem. Dvanáct vystoupalo ve čtyřech letech, vyšplhalo na 14, ooo a, abych řekl historik letky, “potácel se kolem a pozorně sledoval všechna místa ve své vizi aby se ujistil, že jsou to jen skvrny a nepřítelské formace. “ Bombardéry jeli bezpečně výše, na 17 000, dokud je Grummanovi nezasáhli a nezničili čtyři bombardéry a čtyři doprovody. Odradit P-4oo se vrátil na přistávací dráhu rojící se s muži. Zdálo se, že pás vyklíčil keře; jak se ukázalo, pozemní posádky je používali k označení kráterů bomb. Munice explodovala; tráva, hangáry a letadla byly v plamenech; a množství nepřátelských odstřelovačů na stromech za řekou. 30. srpna byl rušný den. Začalo to 67. o půlnoci; SBD byly vyslány na lov nepřátelských torpédoborců a armádní piloti byli neustále ve střehu až do rána, kdy začali jejich vládci. Ten den to spočívalo v udržení bojového airpatrolu nad čtyřmi přátelskými torpédoborci v Tulagi. Nálet nepřátel proběhl přibližně v poledne - „Tojo Time“ - jak bylo známo z regulárnosti, s níž se nepřítel v tu hodinu objevil. Pozorovatelé pobřeží hlásili, že z Buka Passagea přiletělo 22 jednomotorových letadel a na letišti i13o všechna letadla přišla kvůli rezervaci. Bylo odůvodněno, že Japonci nepošlou nuly samy, takže jednomotorové letadlo musí být střemhlavé bombardéry a jejich zaměřit lodě na Tulagi. Osm Grummans a ii P-4oo byli v misi a byli zlikvidováni, aby splnili očekávaný útok. Čtyři P-4oo hlídkovaly nad Tulagi a naskočily střemhlavé bombardéry, když táhly. Tyto P-4oo byly určeny k vývozu k Britům a byly vybaveny britským vysokotlakým kyslíkovým systémem. V Nové Kaledonii ani na Guadalcanalu nebyly k dispozici žádné vysokotlaké kyslíkové lahve ven; Sedm křižovalo tyčící se kupu ve výšce 14 000 stop, aby zapojilo nepřítele, když vyrazil dolů. Grummanovi byli poněkud výše uvedenou skupinou. Sedm P-4oo křižovalo asi 30 minut a již při útoku pociťovali nedostatek kyslíku, nikoli střemhlavými bombardéry, ale nulami. Agilní Japonci (žili dolů kolem mraku, šplhali nahoru, aby vzali P-400 zezadu a zdola. Bylo jich asi 20. P-4oo se začalo měnit na Lufberyin, kde bylo více nul než P-4oo, když se Grummansdived a melee se stala obecnou. Úžasné nuly vytvářely téměř čtvercové zatáčky a piloti armády zjistili, že jediným způsobem, jak jimi zatřást, bylo zamířit dolů k mraku, otočit instrukce a vyjít na vrchol, připraveni na povolení. počasí nad mořem uzavřelo klauna na i, ooo nohy a viditelnost na čtvrt míle, a následně začala hlídka čtyř letadel. Z dešťové bouře byly P-4oo napadeny půl tuctem nul a jejich formace roztrhaná Dva z pilotů, podplukovník RE Wythes a RE Chilson, se nevrátili. Ztratily se celkem čtyři P-4oo, dva piloti se poté, co vyskočili na záchranu, dostali k Hendersonovi pěšky. Pět ze sedmi návratových letadel bylo pryč provize z důvodu děr po kulkách. Proti těmto ztrátám ses, 67. byla připsána čtyřmi zabitími. The Marines dostal 14. Tím se aktivity dne neskončily. V 1500 dorazilo na Guadalcanal 17 F4F a adozen SBD se dvěma doprovázejícími B-17. O třicet minut později s 18 letadly na Hendersonu dorazili japonští střemhlaví. Ignorovali lákavé pole na vzdušném pásu, chytili torpédoborce Blue půl míle od pobřeží a potopili ji. Acrossat Tulagi, dopravní Burrowls najela na mělčinu a aby toho nebylo málo, příroda zasáhla kolem roku 1615 dvěma zemětřeseními. Večer se Tokijský expres znovu rozběhl a dal Hendersonovi ostřelování. To vše, po 4 dnech provozu v plné síle, přežily v komisi na iSeptemberu pouze tři z původních 14 P-4oo. -4oo na kanálu Guadal nelze použít jako zachycovače. Kromě planesshotu dolů se šest odpoledne vrátilo k Hendersonovi prolezlé opravou. 67. brzy věděl o omezeních svých letadel a zprávy o činnosti 3. přesvědčil generála Harmona. str.22.

Str. 23 je mapa.


No Army or Marine aircraft then extant was entirely satisfactoryagainst the Zero, but the P-4oo's possessed a peculiar disadvantage inthat they were unable to reach the altitude customarily employed byenemy bombers. Rate of climb was low, wing load excessive, andthe engine extremely vulnerable to hits in the glycol cooling system.The P-4oo had been flown under far from optimum conditions,but its pilots were skilled and courageous, as Major Smith, command-ing VMF-223, later testified. General Harmon immediately askedWashington for P-38 and P-4 7 squadrons, or the P-4o with the Rolls-Royce Merlin engine. Meanwhile, since the P-3 9 type was his main-stay in the theater, the General cast about for ways of improving itsperformance. He considered that since .5o-caliber bullets neatly dis-integrated the Zeros, the 37-millimeter nose cannon in the P-3 9 couldbe replaced by either a .50-caliber machine gun or a 20-millimetercannon. This would have the effect of lightening the plane.Washington showed equal concern over the record of the 67th andthe specific dictum of General Vandegrift that the P-4oo was "en-tirely unsuitable" for operations on Guadalcanal. But the war had tobe fought with weapons presently available and considerable numbersof P-3 9's were on their way to Pacific theaters. The recommendedsolution was stripping the fighter to lighten it. By the end of Sep-tember, the P-3 9K minus 650 pounds of its original equipment hadachieved a service ceiling of 27,000 feet, and the Bell aircraft's per-formance against the Japanese eventually reached heights far abovethat of the old P-4oo's-the "klunkers," as the 67th dubbed them.The P-4oo as an Attack PlaneMeantime General Vandegrift at Guadalcanal faced the immediateproblem-he had the undesirable aircraft on hand and had to find ause for it. The planes possessed good defensive armor plate andarmament consisting of a 20-millimeter cannon, two .5o-caliber andfour .3o-caliber machine guns; they could each carry one bomb andtheir engines operated reasonably well at low altitudes. The Japanese,moreover, had shown no extraordinary talent with flak. As an attackplane, then, the P-4oo could use its bomb on shipping and shoreinstallations, its 20-millimeter cannon on landing barges, and itsmachine guns on enemy personnel.24

Žádná armáda ani námořní letoun, která tehdy existovala, nebyla proti Zero zcela uspokojivá, ale P-4oo měla zvláštní nevýhodu v tom, že nebyli schopni dosáhnout nadmořské výšky obvykle používané nepřátelskými bombardéry. Rychlost stoupání byla nízká, nadměrné zatížení křídel a motor extrémně citlivý na nárazy v systému chlazení glykolem. P-4oo letěl daleko za optimálních podmínek, ale jeho piloti byli zruční a odvážní, jak velí major Smith VMF-223, později svědčil. General Harmon okamžitě požádal Washington o letky P-38 a P-4 7 nebo P-4o s motorem Rolls-Royce Merlin. Mezitím, co byl typ P-3 9 jeho hlavním pobytem v divadle, generál hledal způsoby, jak zlepšit jeho výkon. Domníval se, že jelikož kulky ráže .5o úhledně rozložily nuly, mohl být 37mm milimetrový kanón v P-3 9 nahrazen kulometem ráže .50 nebo kanónem o průměru 20 milimetrů. To by mělo za následek zesvětlení letadla. Washington projevil stejné znepokojení nad záznamem 67. a nad konkrétním výrokem generála Vandegrifta, že P-4oo je „neúnosně nevhodný“ pro operace na Guadalcanalu. Válka však bojovala se zbraněmi, které jsou v současné době k dispozici, a značný počet P-3 9 byl na cestě do tichomořských divadel. Doporučeným řešením bylo zbavit bojovníka odlehčení. Do konce září dosáhl P-3 9K mínus 650 liber původního vybavení servisního stropu 27 000 stop a výkon letounu Bell proti Japoncům nakonec dosáhl výšek daleko vyšších než starý P-4oo - „klunkers“ (vlastní název na Guadalcanalu.), jak je 67. daboval. P-4oo jako útočná rovina Mezitím generál Vandegrift na Guadalcanalu čelil okamžitému problému - měl po ruce nežádoucí letadlo a musel pro něj najít příčinu. Letadla měla dobrou obrannou pancéřovou desku a výzbroj skládající se z 20-milimetrového děla, dvou kulometů ráže 0,5 a čtyř kulometů ráže 0,3; každý mohl nést jednu bombu a jejich motory fungovaly v nízkých nadmořských výškách přiměřeně dobře. Japonci navíc s flakem neprojevili žádný mimořádný talent. Jako útočné letadlo pak P-4oo mohl použít svou bombu na lodní a pobřežní instalace, 20-milimetrové dělo na přistávací čluny a své strojní zbraně na nepřátelský personál. str. 24.

Prosím přečtěte si ostatní stránky kdo máte zájem, je to tam i o kusech, které zůstaly a které se předělávali na 20mm kanony...

[ringlett]

Hele, raději bez komentáře. Ten strojový překlad je strašný. Přehazuje slova a mění i významy vět. Anglický člen s - P-400s - je jen rozvinutí číslovky. Není to žádné označení rozložitelného produktu.
Já už reagovat od teď nebudu.
Jen naposledy.
67.FS začala kampaň na Guadalcanalu s letadly vyzbrojenými 20mm kanony a TEPRVE zhruba od listopadu 42 k ní začali přicházet stroje vyzbrojené 37mm kanony.

Končím. Nedávám to ....

[michan]

Nesváděj to na překlad. Dostali tam i s návodama (právě pro P-39D, F a K.) rozložitelné P-39 s kanony ráže 37 mm. Píše se tam, že je přivezli v bednách a je to tam i o montáži, čtěme pečlivě. Když selhali, tak je začali odlehčovat, ale 3 s kanonem ráže 37mm si prostě nechali i pro pozemní akce a o tom to skutečně bylo..

Jinak jsem zvědav, jak to chceš už ze svého zdroje překládat jinak - divadlo?

Umění je se také přiznat.
Budu rád když to někdo pečlivěji přeloží, předem děkuji.

Já chtěl diskutovat a z diskuze pak udělat závěr.
Opět nemohu.

[ringlett]

Celý text na který se odvoláváš je popisem toho jak dostali P-400 a když je vybalil našli manuály pro úplně odlišné verze letounu s jinými motory, agregáty a výzbrojí a jak mechanici skládali jen odhadem.
Zapoj hlavu a vynech ego.

[michan]

OK, a co to mění na faktu, že tam byly, od srpna, tedy i v září, P-400/P-39 s kanony ráže 37mm a tehdy podplukovník, později generál v.v. se nemýlil, když to psal, akorát to měl sakra lépe vysvětlit.
A nezapomínej, že text, za který Ti děkuji, pochází i jako zdroj od Tebe a nemyslím, že není věrohodný.

[michan]

Nebuď smutnej, byl jsi skvělý.

Je to stejně nějak tak napůl, myslel jsem, že je tam všechny dostaly z letišť na základnách a to pravda není. Přišli v bednách, to už jsem tam možná z překladu nedal, nevím. Jo je to tam, ale ten strojový překlad," když byly z bedny vypáleny" - místo vybaleny a pod... Wau.

Není to moje kafe, překládat z angliny a ruštinu už si nepamatuji...

[Dzin]

michan
Když už to ringlett vzdal, tak tedy ještě jednou já. To, co nyní cituješ, nic z toho co tvrdíš nedokazuje. Naopak, ve zmíněném dokumentu je jasně napsáno, že P-400 nasazené na Guadalcanalu měly 20mm kanony a žádné jiné.

Hned na následující stránce (str. 24) to máš napsáno naprosto explicitně.

Meantime General Vandegrift at Guadalcanal faced the immediate problem-he had the undesirable aircraft on hand and had to find a use for it. The planes possessed good defensive armor plate and armament consisting of a 20-millimeter cannon, two .5o-caliber and four .3o-caliber machine guns; they could each carry one bomb and their engines operated reasonably well at low altitudes. The Japanese, moreover, had shown no extraordinary talent with flak. As an attack plane, then, the P-4oo could use its bomb on shipping and shore installations, its 20-millimeter cannon on landing barges, and its machine guns on enemy personnel.


Mezitím čelil generál Vandegrift na Guadalcanalu urgentnímu problému - měl po ruce nevhodné letadlo a musel pro něj najít využití. Letouny disponovaly dobrou pancéřovou obrannou a výzbrojí tvořenou 20 milimetrovým kanónem, dvěma kulomety ráže .50 a čtyřmi kulomety ráže .30; každý mohlo nést jednu bombu a jejich motory fungovaly v nízkých nadmořských výškách přiměřeně dobře. Japonci navíc při nasazením flaku neprojevili žádný mimořádný talent. Jako útočné letadlo pak mohla P-4oo použít svoji bombu na přepravní a pobřežní zařízení, 20milimetrový kanon na vyloďovací čluny a své kulomety na nepřátelskou živou sílu.

Je zde tedy evidentně napsáno, že přítomné P-400 měly 20mm kanon. Snažíš se dokazovat něco, co nebylo.

[michan]

Tak Tě Dzine o něco poprosím.
Prosím Tě přelož tu str. 24 pořádněm celou a ne jenom vytržené věty - a ne strojově, já momentálně okolo sebe nikoho nemám a budu mít až v pondělí.
Prosím.