Tiger I má osm os (plus hnací a napínací kolo) a na nich má přidělaná překrývaná kola, přičemž je vždy zdvojený disk – mezera – jednoduchý disk, mezi mezery předešlého kola zapadá další soukolí, které je tvořeno takto jednoduchý disk – mezera (do ní zapadá zdvojený disk předešlého kola) – zdvojený disk (viz obrázek).
Tiger II měl na každé straně podvozku devět os pro pojezdová kola. Ta byla na osách umístěna ve dvou řadách, pět kol ve vnější a čtyři ve vnitřní řadě. Každé kolo bylo přitom zdvojené a jeho dva díly byly na ose umístěné hned u sebe. Kola tedy do sebe navzájem nezapadala ale pouze se překrývala. Zcela vepředu se potom nalézalo kolo hnací a vzadu kolo napínací, obě loukoťového provedení. Podpůrné kladky nebyly třeba neboť pás zeshora dosedal přímo na pojezdová kola.
Při konstrukci podvozku tanku Tiger II provedli konstruktéři řadu změn, které měly odstranit nešvary staršího podvozku, které se projevily během testů a provozu. Zároveň se konstruktéři snažili řešit co nejvíce součástek tak, aby byly kompatibilní s rovněž vyvíjeným tankem Panther II. Pojezdová kola nového stroje byla, podobně jako kola pozdních tanků Tiger I, plná a celoocelová. Odlišné však bylo jejich uspořádání. Konstruktéři se jej snažili oproti tanku Tiger I zjednodušit. U starších "jedniček" totiž docházelo poměrně často ke vtažení kamene do prostoru mezi překrývajícími se koly a jejich následné deformaci nebo zadření. Mezi koly rovněž často zamrzalo bláto což potom znesnadňovalo rozjetí tanku. To se u nového podvozku nesmělo opakovat.
Vyhnout se překrývání kol úplně nebylo možné protože pro nesení tak těžkého tanku bylo prostě třeba hodně kol, na které by se jeho hmotnost rozložila. Pokud by byla kola umístěna za sebou, byl by stroj neúměrně dlouhý a neschopný manévrování. U nového podvozku měla tedy být plocha překrytí kol alespoň co nejmenší.
nebo model. Ale netrapte se tím, už tomu stejně věřím.