Počátky významného nasazení raketometů jsou spojovány s obdobím druhé světové války. V této souvislosti se obvykle zmiňuje sovětský systém KAŤUŠA (Stalinovy varhany), avšak již v době útoku na SSSR v roce 1941 byly jednotky německé armády vyzbrojeny raketomety NEBELWERFER.
Na svoji dobu se jednalo o pokrokově řešené systémy s malou hmotností i rozměry, moderními trubkovými raketnicemi a především raketami WURFGERÄT ráže 158 mm s rotační stabilizací. Později se vyráběli různé ráže a raketomety bylo možné montovat i na obrněná vozidla.
Uzrodu německých raketových zbraní stál generálmajor Dr. Ing. Walter Dornberger. Narodil se 6. září 1895 v Giesenu. První světovou válku prožil jako důstojník dělostřelectva a poté pracoval v Technickém Institutu v Charlottenburgu u Berlína, v Kummersdorfu a v Penemünde. Řídil vývoj bezpilotních letounů - křídlatých řízených střel V-1 a balistických raket V-2.
Na základě zkoušek s Do Gerätem byl na přelomu let 1939-40 zkonstruován tažený raketomet, nesoucí po zavedení do výzbroje označení 15 cm Nebelwerfer 41, neboli zadýmovací vrhač ráže 15 cm vzor 41. Rakety nesoucí označení 15 cm Wurfgranate 41 měly tříštivou nebo dýmovou bojovou náplň. Umístěno na podvozek protitankového kanónu 3,7 cm PAK 36 , byla instalována nová horní lafeta zabezpečující náměr a odměr raketometu Vlastní raketomet se skládá ze šesti raketnic ráže 158,5 mm o délce 1300 mm. Nad řídícími točítky se nalézá skříňka obsahující dělostřelecký zaměřovač pro nepřímou střelbu, do kterého se upevňuje periskopický dělostřelecký dalekohled. Śest raket opustilo hlavně v průběhu 10 sekund. Celková hmotnost 15cm Nebelwerfer 41 je 540 kg a cena dosahovala 3350 RM. Celkově byly vyrobeny 5283 kusy, především u firmy Rheinmetall - Borsig A. G. V roce 1943 byl do výzbroje zaveden 21 cm Nebelwerfer 42. Jeho konstrukce je téměř shodná s předchozím typem. Počet hlavní se snížil na pět (ráže 210 mm), celková hmotnost naopak vzrostla na 550 kg a cena na 4000 RM v roce 1944 se do 21cm hlavní davaly vložky, které umožňovaly střelbu i 15cm raket.
Mno presnost...Pri výbuchu rakety z tejto zbrane malo epicentrum s fatálnymi dôsledkami pre človeka polomer 30 až 55 metrov podla druhu strely.Postihnutí umierali na následky tzv.primárneho air blast syndromu.Známky hromadenia vzduchu v tkanivách, srdci , črevách, a dalších orgánoch a embólie v mozgu, mieche a vencových tepnách.Tieto veci su nezlučitelné so životom.Tí ktorí prežili mali nezriedka zlomené rebrá a pneumotorax...nebelwerfer mal často na svedomí vyškrtnutie celého praporu alebo pluku zo zoznamu živých...
Tuším, že stabilizace střely byla prováděna tak, že se to motalo kolem své osy ... (viz třeba princip vrtaného kanónu - stabilizace střely rotací).
Zde však byly vzadu křidélka, katuše tak přesné nebyly, ale rusáci jich měli zas hodně, nelze opominout ani psychologický efekt - ne nadarmo se jim říkalo Stalinovy varhany. Jedna bombička Nebelwerferu však nesla asi i větší nálož než katuša.
Nemá ten Ivan u toho děla masku? Voni ne nadarmo Němci nosili v torně plynové masky (ke konci války zas Áda uvažoval, že nasadí chemické zbraně). Možná že jde o snímek z bitvy o Moskvu, a tu Rusáci těžce hájili možná by použili i plyn, kdyby viděli že hlavní město padne.
Všimněte si na obrázku, že některé katuše si létají jak chtějí, resp. nemají zrovna přímý směr.
Naposledy upravil(a) Lord dne 20/3/2005, 09:24, celkem upraveno 1 x.
U Nebelov zaisťovali stabilizáciu rotáciou šikmé trysky,u Kaťuší len krídelkovými stabilizátormi(neskôr s pomocnou rotáciou pomocou tangenciálnych trysiek,resp.u typu M13DD bola zaistená pomocná rotácia špeciálnm odpaľ.zariadením so špirálovým vedením)...Všeobecne mali Kaťuše oproti Nebelom väčší rozptyl,t.j.menšiu presnosť.
Na druhej strane veľmi úspešná malá raketa M-8 bola Nemcami odkopírovaná (s niekoľkými vylepšeniami).
