Bitevní křižníky - Projekt 1047 (1940)

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5205
Registrován: 25/3/2008, 15:07
Kontaktovat uživatele:

Bitevní křižníky - Projekt 1047 (1940)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitevní křižníky - Projekt 1047 (1940)
Nizozemí
rok 1940

„Zabiják japonských křižníků“

Obrázek
Fiktivní podoba bitevního křižníku

Před časem se tu někdo zmiňoval o projektu nizozemských bitevních křižníků, které přímo vycházeli ze základu německé třídy SCHARNHORST. Jelikož mě toto téma zaujalo, tak jsem si říkal, že místo již tolikrát profláknutých německých, anglických a amerických plavidlech, se juknu po tomto zajímavém projektu. Snad se mi k němu podařilo sehnat dost informací, aby byl článek pro vás zajímavý a čitelný.

Ne každý si uvědomí, že Nizozemí (Holandsko) ve své době patřilo mezi koloniální světové velmoci, jenomže tomu zdaleka neodpovídalo loďstvo, které tento evropský stát vlastnilo. Ve dvacátých letech 20. století zaujímalo Nizozemí pomyslnou třetí příčku, ale námořní síly byly slabé a ještě tvořeny jen zastaralými jednotkami. Hlavní síly sestávaly ze čtyř starých pobřežních obrněných lodí, dvou křižníků z přelomu století, osmi malých torpédoborců a deseti ponorek. Mezi moderní jednotky z dvacátých let tak lze počítat pouze dva lehké křižníky JAVA a SUMATRA (třetí CELEBES nebyl dostavěn), které ale mají svůj počátek v První světové válce. Jenomže pouze tyto dva křižníky na ochranu bohaté Holandské Východní Indie zdaleka nestačili. Finanční možnosti umožnili Nizozemí spustit stavbu dalšího lehkého křižníku (DE RUYTER) až v roce 1933 a na dalších dvou jednotkách třídy TROMP až v letech 1936/1938. Všechny posily byly námořnictvem převzaty do doby zahájení bojů Druhé světové války. Tedy až na loď JACOB VAN HEEMSKERCK (třída TROMP), který byl dokončen počátkem roku 1941. Jenomže to pořád na ochranu Nizozemí a jeho zámořských kolonií vůbec nestačilo.

Lodě ve třídě:
- XXX (1940 – 19xx – 19xx)
- XXX (1940 – 19xx – 19xx)
- XXX (1940 – 19xx – 19xx)

* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.

VÝVOJ a KONSTRUKCE
Asi nás nepřekvapí, že těsně před válkou padlo v Nizozemí rozhodnutí postavit hodnotnější námořní jednotky, než dosavadní lehké křižníky, které v žádném případě proti rozpínavosti Japonského císařství v Asii nestačili. Tři plánované jednotky bitevních křižníků známých jako projekt 1047 nebo projekt 1940, tak měli deklasovat početné lehké a těžké japonské křižníky, které pro holandskou Východní Indii představovali hlavní nebezpečí. Plavidla měla do služby vstoupit v roce 1944. Holandští Admirálové a konstruktéři počítali, že stavba slaběji vyzbrojených bitevních křižníků bude pro ochranu jejich kolonií stačit, protože japonské císařství by bylo nuceno své loďstvo rozdělit mezi USA a Velkou Británii, jakožto hlavní soupeře v regionu. Proti Holanďanům by tak byli Japonci schopni poslat jen těžké a lehké (18 těžkých a 27 lehkých křižníků celkem) křižníky podporované nějakými nosiči hydroplánů. Za těchto okolností by holandské loďstvo plnilo roli „fleet in being“, když by na své nepočetné loďstvo vázalo mnohem početnější nepřátelské jednotky. První úvahy o stavbě bitevních křižníků spadají do roku 1938, kdy řada vysoce postavených námořních důstojníků diskutovala o možnostech, jak zvýšit bojeschopnost holandských námořních sil. Po četných diskusích dospěli k závěru, že právě loďstvo v roli „fleet in being“, kdy by na sebe vázalo mnohem silnější nepřátelské jednotky, by bylo to pravé. Na to ministr obrany J.C.C. van Dijk dne 18. února 1939 nařídil zahájit plánování stavby dvou až tří jednotek a stanovení finančních nákladů. Požadavek Admirality byl, aby loď byla schopna dvanácti hodinové plavby rychlostí 32 uzlů, dojezd měl být nejméně 4.5000 námořních mil při 20 uzlové rychlosti a akcelerace z 20 na 30 uzlovou rychlost měla být dosažena během 15 minut. Rovněž byl kladen velký důraz na pancéřovou ochranu strojovny, která měla zůstat v plném provozu i po několika zásazích. Logisticky pak měla být loď schopna plnit svou roli až po dobu šesti týdnů bez doplňování zásob. Samozřejmě v případě pohonných hmot to tak zcela neplatilo.

Obrázek

Jenomže jak zkonstruovat požadované bitevní křižníky, když s jejich stavbou holandští konstruktéři neměli zkušenosti [1] a sáhnout po starých prvoválečných britských konstrukcích by byl spíše krok zpět [2]. Jelikož se ale i na ministerstvu obrany četla ročenka Jane´s Fighting Ships, tak bylo Holanďanům známo, že Němci mají ve stavbě dva bitevní křižníky třídy SCHARNHORST s jejich 280mm děly. Tato ráže hlavních děl se zdála být pro holandské plány přijatelná, protože jak jsem už psal výše, hlavním soupeřem měli být těžké a lehké křižníky s výzbrojí v podobě 155 až 203mm děl. Proti nim měl 280mm projektil daleko větší průraznost a ničivý účinek. Proto se Nizozemci obrátili do Německa, aby jim s konstrukcí lodí pomohli. Jenomže zde panovala vůči Nizozemcům nemalá averze a tak se obě strany na společném projektu nedokázali zatím dohodnout. Nizozemci tedy zatím pracovali na konstrukci sami, ale díky jejich nezkušenostem a omezeným informacím odpovídal návrh, předložený 11. července 1939, lodím z konce První světové války a především rozložení pancéřové ochrany bylo zcela zastaralé (jak slabé horizontální pancéřování, tak protitorpédová ochrana). Proto jednání s Německem pokračovali dále a nakonec vyústili ve vzájemnou dohodu. Třetí říše přeci jenom potřebovala peníze, a proto nakonec bylo domluveno, že uvolní plány a výkresy bitevních křižníků SCHARNHORST k inspiraci na nizozemské křižníky a to vše za záruku, že vše podstatné, jako například hlavní výzbroj, se bude objednávat u německých firem. Dále bylo domluveno, že po uvolnění německých plánů a za situace, že Holandsko žádnou loď nepostaví, tak budou muset objednavatelé zaplatit Německu sankce. Zatímco se čekalo na oficiální podepsání smlouvy, tak Holanďané již dávno plánovali dál. Byla sepsána smlouva s firmou Ferrostaal A.G., Essen a předložen seznam výrobků, které by se měli nakoupit v Německu. O dva měsíce později se v Berlíně a Brémách konaly (13. až 31. července) další jednání, v nichž Němci souhlasili, že plány a výkresy budou předány. Koncem srpna byly Němci předloženy plány moderních systémům ochrany a další důležité technologické a technické materiály. Dalším krokem bylo jmenování styčného důstojníka (4. října) mezi oběma námořnictví, který musel hned zkraje řešit reálnost dodacích termínů, protože Německo v té době bylo již ve válce a německé firmy museli přednostně plnit objednávky pro Třetí říši. O měsíc později byla společnost Ferrostaal A.G. oficiálně jmenovaná jako hlavní partner pro jednání s německými firmami při objednávání jednotlivých komponentů lodí. Práce na výzbroji byla zadaná německé firmě Krupp, s kterou se Nizozemci setkali 31. července 1939 a které specifikovali zadání na hlavní zbraň. Podle tohoto zadání měla být deprese a elevace děl v rozmezí -10 / +45°, za pomoci hydraulických systémů, úsťová rychlost střely měla být 850-900m/s. Střední dělostřelectvo mělo být schopno rovněž deprese -10° a elevace 80°. Protipožární uspořádání bylo diskutováno 6. listopadu 1939 s holandskou firmou NV Hazemeyer Signaal Apparatenfabriek. Co se pohonné jednotky týče, tak ta měla být postavena v Holandsku. Zadání bylo dáno v srpnu 1939 s tím, že pohon měl být rozdělen do osmi kotelen, čtyř sad turbín a to vše o výkonu 180.000 koňských sil.

V prosinci 1939 byly předloženy dvě designové studie s požadovaným výkonem pohonné jednotky 180.000 koňských sil. Holandský projekt zabíral podstatně více prostoru, a tudíž nebyl zcela vhodný, ale ani německý nebyl bez vad. V jeho případě se Holanďané obávali jeho spolehlivosti, což se skutečně na německých lodích za války negativně promítlo. Tou dobou došlo na holandském ministerstvu námořnictva k výměně osob a nové vedení začalo prosazovat stavbu vylepšeného pancéřového křižníků (podle moderních parametrů by se mělo spíše psát, že se jednalo o bitevní křižník) o výtlaku 16.000 tun standard a výzbrojí v podobě devíti 240mm děl. Rychlost měla být alespoň 29 uzlů, aby se vyrovnala konkurenčním plavidlům podobných typů. Boční pancéřový pás měl mít sílu 175mm a paluba 75mm. I když tato koncepce ve výzbroji podstatně překonávala všechny tzv. washingtonské křižníky s jejich 203mm výzbrojí, tak pancéřová ochrana byla přeci jenom shledána jako nedostatečná. Pokud by měla být vylepšená, tak by to znamenalo nárůst výtlaku, rozměrů, zvýšení výkonu pohonné jednotky atd. Na konstrukci by se tak muselo udělat příliš mnoho kompromisů, které by projektu příliš nepomohli. Z těchto důvodů bylo nakonec od této koncepce odstoupeno a dále se prosazovala koncepce plnohodnotného bitevního křižníku.

Obrázek

Další hrubý konstrukční návrh, který již byl inspirován německými loděmi, byl připraven v únoru 1940. Finálně se již počítalo se stavbou tří jednotek, které spolu s plánovanou třídou lehkých křižníků EENDRACHT (dvě jednotky byly dokončena až po válce) měli mít za primární úkol obranu nizozemské Východní Indie. Nové lehké křižníky pak měly ve službě nahradit veterány třídy JAVA, které se měli posunout do role školních lodí. Vzhledem k autorizaci celého projektu bylo dále nutno počítat s výstavbou 40.000 tunového plovoucího doku a dalších podpůrných prostředků ve Východní Indii, aby zde pro křižníky mohla být vhodná základna. Jelikož Němci nebyli příliš sdílní co se podhladinové konstrukce Scharnhorstů týče, tak se Nizozemci obrátili na pomoc do Itálie, kterou holandská delegace v únoru 1940 navštívila. Italové sice rovněž odmítli sdělit podrobnosti o svém tzv. Pugliese systému podhladinové ochrany, ale delegaci alespoň dovolili navštívit bitevní loď VITTORIO VENETO. Díky dalším rozhovorům s konstruktéry, se Nizozemcům podařilo zjistit některé detaily jak o italských lodích, tak i o německé třídy SCHRANHORST. Na základě těchto posledních zkušeností byla v polovině dubna 1940 připravená další série výkresové dokumentace.

Tady si možná někdo může položit otázku, jak to že Holanďané mohli konstruovat lodě s výtlakem větším než 10.000 tun standard a výzbrojí přesahující ráži 203mm, když tato omezení na tzv. Washingtonské křižníky platila již od počátku dvacátých let 20. století. Odpověď je jednoduchá. Nizozemí v moderní době nikdy nepatřilo mezi námořní velmoci, a proto ani nebylo k jednáním do Washingtonu a později do Londýna přizváno. Proto si mohlo dovolit uvažovat o stavbě lodí jakékoliv kategorie a v jakémkoliv množství a výtlaku. Jenomže ekonomické možnosti tuto volnost svazovali. A jak Nizozemci zjistili, že jim stačí právě tato plavidla? Bylo to totiž založeno na informacích podaných námořní zpravodajskou službou, která si kromě jiného všímala toho, že japonské křižníky se standardně neúčastnily cvičení s velkými hladinovými plavidly ani letadlovými loděmi, ale pouze nosiči hydroplánů. Proto se předpokládalo, že nizozemské lodě nemusí být vystaveny zdrcujícím náletům palubních strojů z letadlových lodí, proti kterým by dlouho neobstáli. Naopak, bitevní křižníky by se tak mohli účinně zapojit do bojů v rámci odrážení invazních vojsk s jejich nedostatečnou leteckou podporou.

Časový plán na stavbu měl být následující. První jednotka měla mít kýl položen 1. února 1940 a námořnictvo si ji mělo převzít o čtyři roky později 1.2.1944. Kýl druhého křižníku měl být položen 1. července 1940 a i tato loď se měla stavět čtyři roky. Její převzetí bylo naplánováno na 1. července 1944. Stavba poslední lodi měla být zahájena 1. prosince 1940. Její převzetí se počítalo na 1. prosince 1944.


VÝZBROJ
Rozložení hlavního dělostřelectva bylo klasické, leželo v ose lodi po dvou věžích na přídi a jedné na zádi. Jednalo se o německá děla 28cm/54,5 (11,1“) o skutečné ráži 283mm. Nicméně ve většině odborné literatury a pramenech je uváděno zjednodušených 280mm. Děla byla umístěna ve věžích po třech s tím, že každá hlaveň vážila více jak 47 tun. Stranový odměr byl *150/-150 stupňů, elevace -5 až +45°. Jako munice se používali APC či HE projektily o hmotnosti 315 kg. S AP projektilem byla průraznost bočního pancíře 205mm ještě na vzdálenost téměř 27,5 kilometru. Na tuto vzdálenost stejný projektil probíjel pancéřovou palubu silnou 76mm. Jak vidno, žádný potencionální soupeř v podobě japonských těžkých a lehkých křižníků by této zbrani ani na maximální vzdálenost neodolal. Úsťová rychlost projektilu byla 900m/s a maximální dostřel při elevaci 45 stupňů měl být 42.600 m. Na palubu se nakládalo 120 střel na hlaveň.

Obrázek

Hmotnost boční salvy:
9 x 280 mm = 2.835 kg
6 x 120 mm = 144 kg
Celkem: 3.123 kg

Střední dělostřelectvo bylo zastoupeno celkem dvanácti hlavněmi ráže 120mm L50 (4,7“) Bofors Mark 4 (případně Mark 5, 6 nebo 7) umístěnými v šesti dvouhlavňových kompletech, po třech věžích na každém boku. Tato děla měla elevaci -5 až +70 stupňů což jim umožňovalo vést boj i proti vzdušným cílům. HE projektil o hmotnosti 24 kg byl z hlavně vystřelován rychlostí 900m/s s kadencí 10 ran za minutu. Kadence byla závislá na sehranosti obsluhy. Dálkový dostřel při elevaci 30° byl 19,5 kilometrů. Osobně se domnívám, že tato výzbroj byla poměrně slabá. Líp řečeno její zastoupení. Němci u svých lodí stále sázeli na kombinaci 150 a 105mm děl, což byla poměrně účinná kombinace, další námořnictva pak sázeli na univerzální 127 až 133mm děla, ale zastoupena na palubě ve větším počtu. Takže v případě holandských lodí bych jako určitou slabinu viděl právě jen těch šest hlavní v boční salvě. Další věž s párem děl by byla jistě vítanou posilou, kór když další složení protiletadlových zbraní již bylo jen nepočetně zastoupeno. Pro každé 120mm dělo se mělo nakládat 200 střel. Oblíbené 40mm AA děla Bofors měla být na palubě zastoupena celkem 14 hlavněmi v sedmi dvouhlavňových kompletech s 1.000 náboji na hlaveň a 20mm děla (Oerlikon) pak v samostatných kompletech v počtu pouhých 8 hlavní. Vedle dělové výzbroje měl být na palubě umístěn katapult pro minimálně dva dvouplošné hydroplány zajišťující blízký průzkum.


PANCÉŘOVÁNÍ
Jelikož projekt 1047 nikdy nepřekročil fázi výkresové dokumentace, na které se stejně pořád něco měnilo, tak těch informací o rozložení pancéřové ochrany je hned několik verzí. Nebudu se zde rozepisovat jednotlivými variantami, které holandští konstruktéři na základě aktuálních informací vytvářeli, ale soustředím se pouze na poslední verzi z dubna 1940. Ta předpokládám, měla být i de facto poslední verzí před spuštěním stavby, i když i v jejím případě jsem našel více verzí.

Hlavní boční pancíř o délce 153,5m dosahoval šířky 225mm, což postačovalo proti zamýšleným soupeřům v podobě těžkých a lehkých křižníků. Tento pancíř byl namontován na 50mm podložku z teakového dřeva, která byla z druhé strany opatřena další 18mm deskou. Pro zvýšení odolnosti byl hlavní pancéřový pás skloněn směrem do středu lodi pod úhlem 75 stupňů. Celkem by tedy musel nepřátelský projektil prorazit 243 mm ocele plus těch 50mm z teakového dřeva. To již byla ochrana, která odpovídala řadě bitevních lodí staršího data. Celková výška tohoto pásu měla být 5,3m s tím, že 2,1m bylo pod hladinou (pod tímto pásem bylo již jen 10mm ocele). Jeho délka pak kryla boky od barbety první dělové věže až po tu zadní. Na spodní hranu hlavního pásu navazovala šikmá 30mm přepážka, která pod úhlem 45° stoupala ke spodní pancéřové palubě o stejné síle. Projektil, který dopadal na nejvíce inkriminované místo tak musel kromě hlavního bočního pancéřového pásu překonat i tuto překážku, než vnikl do důležitých útrob lodi. Boky směrem nad hlavním pásem chránily desky silné 40mm a to až k horní palubě. Ta byla tvořena ocelí o tloušťce 18 až 20mm a na ní byla uložena podlaha z teakového dřeva silného 60mm. To je ta paluba, kterou námořníci snad denně šůrovali :-) Tato horní paluba samozřejmě nemohla uchránit vnitřní prostory, ale měla za úkol pouze iniciovat k výbuchu projektily a letecké pumy. Hlavní pancéřová paluba se nacházela o nějakých 2,5 metru níže a měla sílu 100mm [3]. Na bocích byla napojena na horní část hlavního bočního pancíře. Když sečteme všechny pancéřové paluby, tak by projektil, či letecká puma museli prorazit 148 až 160mm. Protitorpédové přepážky měly být silné 40mm a nacházeli se cca 5 metrů od vnějších boků. Vnitřní členění přepážek bylo silné 8mm. Za protitorpédovými přepážkami se ještě nacházela slabá 6,5mm silná stěna, jakožto poslední záchytný bod pronikání vody. Hlavní pancéřový pás pak byl za barbetama ukončen přepážkou silnou 200mm, směrem dolů se zeslabující na 40mm. Záď byla chráněna jen 60mm pancířem s tím, že hřídele a kormidelna měli mít omezené zesílené pancéřování 100+25mm. Příď byla rovněž opatřená pancéřováním, ale silným jen 30mm a samotná špička přídě již jen 15mm. Pod hlavním bočním pancířem bylo pancéřování silné již jen 10mm a směrem dolů přecházelo na 11 a 12mm [4]. Zde se pak napojovalo na dvojité dno o síle 16 až 28mm. Vnitřní přepážky měly tloušťku 10 až 15mm.

Obrázek Obrázek
Dvě varianty pancéřové ochrany


Teď se konečně dostáváme k jiným částem lodí. Barbety hlavního dělostřelectva chránilo 200 až 250mm, směrem dolů se zeslabovaly na 40mm. Střední dělostřelectvo pak mělo barbety silné 75mm a směrem dolů se zeslabující na 60mm, strop byl chráněn pouze 15mm. Vlastní dělové věže hlavních baterií z čelní strany krylo 250mm z boků 200mm a podlahy 40mm pancíře. Strop pak měl mít sílu zřejmě 130mm. Pancéřování velitelské věže bylo oproti tehdejší praxe výrazně redukováno a to na 150mm na bocích. Nizozemští konstruktéři tak zřejmě sledovali moderní trendy, kde se pravděpodobnost zásahu malé velitelské věže jevila jako poměrně malá, a proto bylo možno redukovat její ochranu. Tím se ušetřila nemalá hmotnost a samozřejmě i finanční prostředky. Strop velitelské věže mělo krýt 100mm materiálu, podlahy 30mm a „barbeta“ velitelské věže 60mm.


TTD - bitevní křižníky třídy Projekt 1940
* Země původu: Nizozemí
* Délka (max.): 237,1m (235m na úrovni hladiny)
* Šířka: 30m
* Ponor: 7,8m
* Výtlak standardní: 28.829 t (29.029 t včetně příslušenství)
* Výtlak plný: 31.396 t
* Výzbroj (po dokončení): 9x280mm (3xIII), 12x120mm (6xII), 14x40mm (7xII), 8x20mm (8xI), 2 letadla
* Pancéř paluba: 75 + 25mm
* Pancéř boky: 225mm
* Pancéř dělové věže: 40 – 200 – 250mm
* Pancéř velitelská věž: 150mm
* Protitorpédové přepážky: 40mm
* Výkon strojů: 180.000 koňských sil, 8 kotlů Werkspoor, 4 hřídele
* Dojezd: 4.500 námořních mil při 20 uzlové rychlosti (8.300 km)
* Vezená zásoba paliva: 2.900 t
* Rychlost: 34 uzlů
* Posádka: 1.050 mužů

Poslední návrhy projektu pocházejí z 19. dubna 1940, tedy jen krátce před německou invazí na Západ, která kromě hlavního cíle Francie směřovala i do Nizozemí a jeho souseda Belgie a Lucemburska. Konstrukce projektu 1047 tak nebyla nikdy zcela dokončena, když byla takto násilně přervána. Nicméně podle posledních informací by se jednalo o loď o délce 237m a standardním výtlaku téměř 29.000 tun. Výkon pohonné jednotky se měl pohybovat v rozmezí od 160.000 do 200.000 koňských sil a to kromě jiného v závislosti na působišti lodi, protože na turbíny měl kromě jiného vliv i teplý, či studený oceán. Rychlost lodi se měla pohybovat kolem 34 uzlů, což by z ní dělalo prakticky jednu z nejrychlejších lodí svého typu na světě. Prakticky až do příchodu americké třídy IOWA by projekt 1047 v rychlosti neměl konkurenta. Jenomže to bylo vykoupeno slabším pancéřováním, které ale mělo postačovat proti zamýšleným protivníkům. Při vysoké 20 uzlové rychlosti mělo 2.900 tun topného oleje v palivových nádržích postačovat k dojezdu 4.500 námořních mil (8.300 km). Posádku mělo tvořit 1.050 mužů. Vnější vzhled v době nezapře ideového předchůdce německou třídu SCHARNHORST. Na první pohled se lodě od sebe lišili pouze v počtu komínů. Německá třída měl pouze jeden mohutný komín, projekt 1047 pak dva. Dalším rozdílem bylo umístění katapultu a hangárů pro palubní hydroplány a střední výzbroj. Německá výzbroj byla početněji zastoupena díky kombinaci 150 a 105mm děl, zatímco holandský projekt obsahoval pouze 120mm děla.


ZHODNOCENÍ
Zhodnocení této třídy je potřeba brát z více hledisek a trošku si vypomoci německou konstrukcí, ze které holandské lodě přímo vycházeli. Pokud bych v případě německých bitevních křižníků třídy SCHARNHORST hodnotil jejich výzbroj jako nedostatečnou, tak u upraveného holandského projektu 1047 bych se na vše musel dívat poněkud jinou optikou. V případě německé třídy bylo jasné, že soupeřem je britská Royal Navy včetně jejich bitevních křižníků s děly ráže 381mm a moderních bitevních lodí třídy KING GEORGE V. Proti těmto plavidlům byla výzbroj shledána jako nedostatečná, i když v jiných ohledech bych Scharnhorsty hodnotil vcelku pozitivně. Naproti tomu holandské bitevní křižníky se měli primárně střetávat s lehkými a maximálně těžkými japonskými křižníky, proti kterým bylo devět 280mm děl více než kvalitní výzbrojí. Jejich 315 kg těžký projektil byl schopen trup těžkých křižníků probít i na maximální vzdálenost, což o japonských 203mm rozhodně neplatilo. Po této stránce lze výběr výzbroje pochopit. Rovněž rychlost, která se měla pohybovat kolem 33-34 uzlů byla velkou devizou, protože se téměř vyrovnala rychlosti většině japonských těžkých i lehkých křižníků. Pancéřová ochrana pak měla vcelku spolehlivě chránit proti japonským dělům. Střední dělostřelectvo v podobě 120mm děl bylo také vcelku vhodně vybráno, protože se dalo použít i proti leteckým cílům a i kadence palby byla poměrně vysoká. Co bych snad viděl jako slabinu, byla nedostatečná protiletecká ochrana. Pouhých 14 hlavní ráže 40mm a dalších 8 děl ráže 20mm na loď o délce přesahující 230 metrů, bylo prostě málo. Také mě překvapuje nižší kadence palby hlavních děl, která měla být pouhých 2,5 ran za minutu, přestože u Scharnhorstů to bylo 3,5 rány, i když se mělo jednat o stejnou německou zbraň. Nicméně rok 1944, kdy měli být křižníky dokončeny, již dávno ukázal, že velkým hladinovým plavidlům dávno odzvonilo.

Obrázek
Rozložení pancéřování


Poznámky:
[1] Nizozemští konstruktéři do té doby měli jen malé zkušenosti se stavbou větších jednotek. Jedinou zkušenost tak měli pouze s projektem 24.650 tunového projektu bitevní lodě typu dreadnought z roku 1913. Jenomže ani tento projekt nepřesáhl fázi návrhu.
[2] Nizozemci tajně doufali, že se nejdříve domluví s Francií na uvolnění jejich informací o bitevních lodích třídy DUNKERQUE. K tomu ale nakonec nedošlo a proto byli nuceni se obrátit na Německo.
[3] Podle některých zdrojů měla být tato 100mm pancéřová paluba uchycena na desky silné 15mm. Celkem by tedy byla paluba silná 115mm ocele. Tato spodní 15mm deska by ale byla zřejmě vyrobena z horšího materiálu.
[4] Podle jiných zdrojů pocházejících rovněž z roku 1940 (převážně z února), měl být hlavní boční pancéřový pás skryt pod vnějším trupem, jehož stěny se pohybovali v rozmezí 7 až 9 mm.


Zdroje:
http://www.netherlandsnavy.nl/Special_battlecruiser.htm
Válečné lodě (3) –Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
http://z11.invisionfree.com/shipbucket/ar/t640.htm
Válečné lodě (4) –Pejčoch, Novák, Hájek – 1993
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Bitevní křižníky - Projekt 1047 (1940)

Příspěvek od Scrat »

....[3] Podle některých zdrojů měla být tato 100mm pancéřová paluba uchycena na desky silné 15mm. Celkem by tedy byla paluba silná 115mm ocele. Tato spodní 15mm deska by ale byla zřejmě vyrobena z horšího materiálu. ....
Tohle bylo normálně používané řešení kdy se trup postavil z běžné konstrukční oceli a na něj se pokládaly pancéřové desky. Nešlo přitom o nějaký podřadnější materiál, většinou se jednalo o britskou licenční křemíkomanganovou ocel označovanou jako DuCol. Jediný kdo toto schéma v inkriminovaném období nepoužíval byli Američané, jejich lodě byly stavěné zhruba po 1930 měly trup přímo z chromniklového homogenního materiálu STS.

A k té tloušťce. Je to všeobecně problém u mnoha lodí protože některé zdroje uvádějí homogenní pancíř a konstrukční ocel zvlášť, další uvádí jen sílu pancíře a jiné zase všechno dohromady bez rozlišení. Co ale vím, tak v tomto případě mělo jít opravdu o 100 chromniklové oceli ST. Ve skutečnosti se na ni měly podle projektu skládat dvě vrstvy 25 + 75 mm (je to na tom řezu) přičemž ta slabší vrstva nahrazovala konstrukční ocel paluby.

Scrat
Naposledy upravil(a) Scrat dne 25/1/2013, 20:58, celkem upraveno 1 x.
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 8397
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Bitevní křižníky - Projekt 1047 (1940)

Příspěvek od Zemakt »

Zajímavé. Mne by v tomto případě zajímalo, zdali vůbec měli nizozemci kapacitu postavit takovouto sérii. Jak jsem se z článku dozvěděl, největší plavidlo které toho času byli schopni postavit byl lehký křižník a najednou loď řádově o 35 000 tunách? To je trochu jiný level, nebo ne? Rovněž v návaznosti na fakt, který byl v článku zmíněn: nebyli schopni řádného projektu a co potom samotná stavba. Na druhou stranu je sympatické, že k tomu přistupovali s plnou vážností a solidním tahem na branku. Mmj. mám o "chrochtácích" poměrně vysoké mínění: poloviční němci, avšak né tak upjatí.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 15539
Registrován: 26/1/2008, 16:48

Re: Bitevní křižníky - Projekt 1047 (1940)

Příspěvek od skelet »

Připomínky ke gramatice článku sdělujte autorovi přes soukromé zprávy, děkuji
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 3576
Registrován: 19/2/2009, 16:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitevní křižníky - Projekt 1047 (1940)

Příspěvek od jarl »

Zemakt píše:Zajímavé. Mne by v tomto případě zajímalo, zdali vůbec měli nizozemci kapacitu postavit takovouto sérii. Jak jsem se z článku dozvěděl, největší plavidlo které toho času byli schopni postavit byl lehký křižník a najednou loď řádově o 35 000 tunách? To je trochu jiný level, nebo ne? Rovněž v návaznosti na fakt, který byl v článku zmíněn: nebyli schopni řádného projektu a co potom samotná stavba. Na druhou stranu je sympatické, že k tomu přistupovali s plnou vážností a solidním tahem na branku. Mmj. mám o "chrochtácích" poměrně vysoké mínění: poloviční němci, avšak né tak upjatí.
Já věřím, že s německou pomocí by to zvládli. Sice do té doby nepostavili žádnou válečnou loď s výtlakem nad 10 000 tun, ale jejich průmysl byl vyspělý a nějak by si poradili.
kacermiroslav píše: [1] Nizozemští konstruktéři do té doby měli jen malé zkušenosti se stavbou větších jednotek. Jedinou zkušenost tak měli pouze s projektem 24.650 tunového projektu bitevní lodě typu dreadnought z roku 1913. Jenomže ani tento projekt nepřesáhl fázi návrhu.
Kdo má zájem o podrobnosti může prostudovat tuto kapitolu http://www.navycollection.narod.ru/libr ... es/04.html ze zajímavé knihy od ruského autora Trubicyna. V první polovině se věnuje projektům nizozemských bitevních lodí z období před první světovou válkou a ve druhé bitevním křižníkům, které nám popsal Míra Kačer v úvodním článku.
ObrázekObrázek

Quod licet Iovi, non licet bovi.

Karel Marx: „Ruská politika je nezaměnitelná. Měnit se mohou pouze metody, taktika, způsob manévrování, ale Polárkou ruské politiky zůstává podmanění světa. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje jediný způsob, jak se chovat k mocnosti, jako je Rusko - neukázat strach."
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 3576
Registrován: 19/2/2009, 16:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitevní křižníky - Projekt 1047 (1940)

Příspěvek od jarl »

Našel jsem pěkné schéma pancéřování poslední verze nizozemských bitevních křižníků:

Obrázek
ObrázekObrázek

Quod licet Iovi, non licet bovi.

Karel Marx: „Ruská politika je nezaměnitelná. Měnit se mohou pouze metody, taktika, způsob manévrování, ale Polárkou ruské politiky zůstává podmanění světa. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje jediný způsob, jak se chovat k mocnosti, jako je Rusko - neukázat strach."
zzz
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1033
Registrován: 7/5/2020, 11:58

Re: Bitevní křižníky - Projekt 1047 (1940)

Příspěvek od zzz »

Jarl

To se Ti povedl pěkný "nález". Různá síla pancíře znázorněná barevnou škálou je přehlednější než černo-bílé nákresy.

Díky.
"Opravdu myslíte, že někdo, kdo vyhrál volby férově s 79%, potřebuje následně mlátit lidi na ulicích a vypínat internet??"
https://twitter.com/BenesikOndra/status ... 4985394178
Držím jim palce, ať se o vnitřní politice své vlasti můžou rozhodovat naprosto svobodně.
Moudře. Demokraticky.
Bez násilí. Sametově.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“