VI. díl. Polsko září 1939. Č 29.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

VI. díl. Polsko září 1939. Č 29.

Příspěvek od michan »

VI.díl. Polsko září 1939. Č 29.

Mapa útoků Wehrmachtu a Rudé armády do 20. září 1939.


Obrázek


Onen patnáctý den 2. světové války byl pátek, bylo 15. září 1939, a již od svítání začínají na Baltském pobřeží těžké boje. Oddíly polské pobřežní obrany na severovýchodě, u Oksywie opět odrazí útoky mnohem silnějších jednotek Němců. Bombardéry Luftwaffe rozbombardují přístav Jastarni, kde jsou v té době polské minolovky a řada dalších jednotek. Posádky těchto potopených polských lodí pak posilují posádku obrany poloostrova Hel. Z Helu pak jedna z polských baterií ostřeluje německé lodě, které samozřejmě odpovídají zpětnou palbou. Jedna z těchto německých lodí je také bitevní loď Schleswig-Holstein, která sem připlavala od Gdaňska. Již 14. září 1939 jeden z náletů německých Stuk zasáhl minolovku Jaskólka, která měla na své palubě střelivo, které explodovalo. Je tak zničen největší polský sklad munice pro polskou baltskou obranu.
Již v předchozím jsme signalizovali, že i 15. září 1939 ráno, bombarduje Luftwaffe frontové ( jediné řádně fungující polské letiště s bombardéry Los PZL 37 – je to do 14. a 15. září 1939 první zničení polských leteckých sil na zemi) letiště v Hutnikách, kde tento den zničí na zemi dalších 6 bombardéru a letiště se stane nepouživatelným.
Generálplukovník List, velitel německé 14. A (skupina armád Jih), dostane dne 15. září 1939 rozkaz – rychlé jednotky musí vyrazit směrem na Stanilawów – Tarnopol s úkolem odříznout polským oddílům cestu do Rumunska!
V „Bitvě u Bzury“ probíhá celý den generálem Blaskowitzem, velitelem německé 8. A, nařízená operace, která má zničit odražené polské A – Poznaň a Pomořany. Německé oddíly zde celý den útočí se silnou podporou dělostřelectva a letectva a polská jízda je tak vystavena mnohonásobně silnějším německým motorizovaným oddílům. V těchto dnech, tedy okolo 15. září 1939, již polským jednotkám citelně chybí nejen zbraně a střelivo, ale i zásobování pro lidi a zvířata. Nejen to, Poláci již nemají ani základní vybavení, jako jsou uniformy, výstroj, ale co je především důležité také pro boj – chybí základní mapy okolí kde bojují.
Polský rotmistr Szacherski ze 7. pluku jízdních střelců o tom po bitvě o Brochów vypovídá toto, cituji:
„Na cestě a mezi troskami ležely mrtvoly Němců, kolem se válely pušky a helmy.
Naši střelci právě začali přenášet padlé na jedno místo, aby je pochovali. Nařídil jsem pečlivě prohledat mapové tašky a kapsy zabitých v naději, že se tam najde mapa, kterou jsme tolik potřebovali… Naše hledání bylo konečně završeno úspěchem. U padlého poddůstojníka jsme našli mapu oblasti Brochówa a Sochaczewa. Byla to pro nás nejcennější válečná kořist…“
Již 15. září 1939 je tedy patrné, že „Bitva na Bzuře“ se blíží k polské porážce.
Generál Tadeusz Kutrzeba proto nařizuje, cituji:
„Obě jezdecké brigády – Velkopolská a Podolská – tvoří od této chvíle Operační skupinu jízdy (OSJ) pod velením brigádního generála Abrahama. Tato OSJ má za úkol vyčistit Kampinoský prales a otevřít armádám cestu do Varšavy, která je obležená od 9. září 1939!“

V tuto dobu je na nevelkém území mezi ústím Bzury do řeky Visly, Zychlinem a Lowiczem stlačeno 12 velkých polských taktických svazků, které mají dohromady 170 000 vojáků, tisíce vozů, nekonečné zástupy uprchlíků a jsou vystaveny stálým útokům německého těžkého dělostřelectva a bombardování Stuk Ju 87.
Vojskům generála Kutrzeby se během „Bitvy na Bzuře“ skutečně podařilo po 5 dní poutat (od 9. do 14. září 1939) německé síly na Bzuře. Na celkovou válku v Polsku to tak zásadní vliv nemělo, ale nejméně byl opožděn německý obchvatný útok na Varšavu.
Vrchní velitel německých pozemních sil generálplukovník Brauchitsch (OKW), který neočekával ve Varšavě důraznější odpor, přikazuje německé 3. A (skupina armád Sever), aby zaútočila tvrdě na polské hlavní město.
Tento den, tedy 15. září 1939, také dochází, po silné dělostřelecké přípravě, k prvnímu útoku německé armády na pevnost Modlin (severoseverozápadně nad Varšavou). Přímo u Varšavy pak usiluje německá pěchota proniknout do východní části města ze strany Grochowa. Hlavní město Varšava je nyní obklíčeno ze všech stran, kromě již vzpomínaného severního úseku od Palmir po Modlin. Se samotnou pevností Modlin je stále udržováno spojení.
Dne 15. září 1939 provádí Hitler inspekci předpolí městské čtvrti Varšavy Pragy ( celkem frontu v Polsku Hitler navštívil nejméně 12x) na pravém břehu Visly a dokonce z kostelní věže v Glinkách pozoruje probíhající boje o město Varšavu.
Aby Němci oslabili polskou vůli po odporu, shazují nad Varšavou letáky s výzvou pro obyvatelstvo, aby složilo zbraně.
Jednotky polského Severního frontu nadále tento den ustupují směrem na Chelm a Wlodawu.
Na jihu pak jsou zbytky polské A – Krakov, které generál Sosnkowski vyzval k pochodu na Lvov, se dostávají do těžkých bojů, když chtějí překonat německá obranná postavení kolem silnice Jaroslav – Tomaszów Lubelski – Zamość.
Německý 19. ts generál Guderian (4. A, skupina armád Sever) uzavírá nyní obklíčení kolem brestské pevnosti, ale všechny jeho pokusy pevnost dobýt končí neúspěchem.
Toho dne také u Krylowa nad Bugem navazuje 4. lehká rakouská výzvědná divize generálmajor von Hubicki, která patří do 22. as (14. A, skupina armád Jih) a z ní 9. motorizovaný pluk s 1. eskadronou v čele pod velením poručíka C. H. Hermanna radiové spojení s předvojem 19. as generál Guderian (4. A, skupina armád Sever), který útočí od severu.
Je tak splněn rozkaz OKH z 9. září 1939 a 4. lehká divize dosahuje u Vladimiru-Volynského, což je nejdále na východ vysunutý německý bod v „Polském tažení“.
Polské jednotky, spíše jejich pozůstatky, které podnikaly zoufalý pokus proniknout do Lvova jsou za velkých ztrát odraženy německými jednotkami na návrších, na úrovni Holosko – Zboiska na sever od města Lvova německou 1. horskou divizí generálmajora Küblera.
Dne 15. září 1939 padne také město Přemyšl, což znamená konec organizovaného odporu na frontovém úseku německé 14. A (skupina armád Jih). A německá 4. A (skupina armád Sever), která sem přišla od severu je ještě stále zapojena do bojů v samotném městě Lvov, v oblasti na severozápad od Lvova a u Bilgoraje.

K pochopení dalších událostí si řekněme, že dne 15. září 1939 je v Moskvě podepsána smlouva mezi Japonskem a SSSR. Utichly totiž boje na řece Chalchyn gol a na hraniční čáře mezi Rudou armádou a japonskými jednotkami vznikla hraniční komise, která bude řešit spory.
Stalin a jeho vedení má nyní volné ruce k akcím na západě.
Byla to i zásluha Německé říše, které se podařilo smířit tyto 2 odvěké rivaly, pomocí zákulisních akcí. Berlín tak SSSR ukázal, že německo – sovětský pakt chce být „trvalým činitelem světové politiky“ (trvalým jen 2 roky ze strany Německa proti SSSR).

Abychom lépe pochopili co se připravuje na další dny války, řekněme si co proběhlo na diplomatickém poli mezi Velkoněmeckou říší a SSSR dne 15. září 1939.
V telegramu (TAJNÉ) z 15. září 1939 ve 20 hodin 30 minut zasílá ministr zahraničních věcí Říše von Ribbentrop svému velvyslanci v Moskvě hraběti von Schulenburgovi toto, cituji:

„Nyní prosím sdělte panu Molotovovi následující:

1) V souladu s Vámi zaslaným přehledem vojenské situace ze 14. září 1939 se blíží završení rozbití polské armády. Předpokládáme, že v nejbližších dnech obsadíme Varšavu.
2) Informovali jsme již sovětskou vládu, že nezávisle na čistě vojenských operacích se cítíme zavázání sladit v Moskvě rozdělení obou zájmových sfér a že nás to rovněž zavazuje do budoucnosti.
3) S informací, které Vám předal Molotov 14. září 1939 vyvozujeme, že se sovětská vláda chystá zahájit ozbrojené akce. To nás těší. Tím nás sovětská vláda zbavuje nutnosti zničit zbytky polské armády na trase pronásledování až po ruskou hranici. Současně se řeší otázka vyplývající z neexistence sovětské akce, jež vede k tomu, že by na územích na východ od německé zájmové sféry mohl vzniknout prostor politického vakua. Protože ze své strany nepředpokládáme, že kromě akcí vyplývajících z vojenské činnosti na tomto území přistoupíme k nějakým politickým nebo administrativním úkolům, vznikla by zde při nečinnosti sovětské vlády možnost vzniku nových států.
4) Pro politické zdůvodnění vstupu Rudé armády navrhujeme zveřejnit společnou zprávu následujícího obsahu: ‚Vzhledem ke zřejmému rozpadu polské administrativy pokládají říšská a sovětská vláda za žádoucí učinit přítrž neudržitelným politickým a hospodářským poměrům na těchto územích. Mají za to, že jejich společným úkolem je navrátit klid a pořádek v jejich přirozených zájmových sférách a provést tam nová zařízení, aby zde bylo možné obnovit přirozené hranice a životaschopné hospodářské organismy.‘
5) Jestliže navrhujeme takovou zprávu, vycházíme z předpokladu, že sovětská vláda již samovolně opustila myšlenku vyjádřenou Molotovem během dřívějšího rozhovoru s Vámi, aby ospravedlnila sovětské akce německou hrozbou pro běloruské a ukrajinské obyvatelstvo. Takováto motivace by byla v samé podstatě nemožná. Byla by nutně v rozporu se skutečnými německými zájmy, zaměřenými výlučně na uskutečňování našich německých životních zájmů, a kromě toho by nebyla v souladu s usneseními přijatými v Moskvě a konečně i v rozporu s oboustranně vyjádřeným zájmem nastolit přátelské vztahy by světu obě země ukázala jako protivníky.
6) Protože vojenské operace, třeba jen vzhledem k pokročilé roční době, musí být co nejdříve ukončeny, byli bychom sovětské vládě vděčni za stanovení dne a hodiny zahájení akce její armádou, abychom ji mohli ze své strany vzít na zřetel. Pro nutnou koordinaci oboustranných vojenských akcí bude kromě toho důležité, aby se ihned s využitím letecké služby setkali na operačním území (navrhujeme Bialystok) představitelé (po jednom) obou vlád a němečtí a ruští důstojníci, aby projednali nezbytná sladění. Žádám o okamžitou telegrafickou odpověď. Změna textu dohodnutá Gausem a Hilgerem již byla vzata v úvahu.
Podepsán Ribbentrop.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VI.díl. Polsko září 1939. Č 30.

K 15. září 1939 patří ještě další 2 dokumenty. Jedním z dokumentů tohoto dne je ohlášení Agentury DNB z Moskvy, cituji:

„Mobilizace v SSSR.

Jak se tvrdí, částečné povolání několika ročníků nemá nic společného s tzv. zapojením Sovětského svazu do německo-polské války. Stalin nezamýšlí měnit svou mírovou politiku ani útočit na jakýkoli sousední stát, nebo jej dobývat.
Oficiální ‚Izvěstija‘ píší, že Sovětský svaz se nyní nehodlá zapojit do bojů v Evropě a spokojí se sledováním válečných událostí.“

A tím druhým dokumentem z 15. září 1939 je oznámení z Berlína, které odtud provádí Agentura United Press, cituji:

„Napadne SSSR Polsko?

Jak se zde hovoří (myšleno v Berlíně), nový sovětský vojenský atašé, generál Maxim Purkajev, měl v posledních dnech četné rozhovory s vysokými německými vojenskými činiteli… dobře informovaný národně socialistický zdroj (NSDAP) oznamuje, že během vojenských rozhovorů v Berlíně nešlo pouze o rutinní výměnu názorů, neboť se jednalo rovněž o určitých otázkách, které se staly aktuálními na pozadí německé kampaně v Polsku a pravděpodobnosti rychlého zhroucení polského odporu. Hovoří se již dokonce o možnosti rychlé vojenské akce SSSR proti Polsku, pojímané jako odveta za takzvané narušení hranic, o němž právě přinesla zprávu TASS (psali jsme u 14. září 1939).“


A nyní zpět k válečnému dění dne 16. září 1939.
Ráno 16. září 1939, bylo to v sobotu, konečně podnikají německé jednotky, dle rozkazu generálplukovníka von Rundstedta, velitele skupiny armád Jih, konečné akce na Bzuře ke zničení obklíčených polských A – Poznaň a A – Pomořany. Přesto se zdecimovaným polským divizím A – Poznaň podaří v poslední chvíli vybojovat si průchod přes dolní tok Bzury, ale A – Pomořany je německými jednotkami odražena v trojúhelníku ústí Bzury do Visly.
Již brzy ráno dne 16. září 1939 se daří Velkopolské jezdecké brigádě brigádní generál Abraham se 6 jezdeckými pluky proniknout z oblasti Brochowa do Kampinoského pralesa a tím si otevírá cestu do Varšavy.

Bitva na Bzuře.

Obrázek


Německý 16. ts generál jezdectva Hoepner překračuje v průběhu 16. září řeku Bzuru a postupuje ihned za polskými oddíly, aby jim zatarasil cestu. Přes toto beznadějné postavení však generál Bortnowski (A – Pomořany) opětovně usiluje o prolomení německých linií, tentokrát útokem severovýchodním směrem, k Visle, aby se dostal do Modlinu. V tom mu zabraňují jednotky německé 8. A generála pěchoty Blaskowitze (skupina armád Jih), které polské jednotky obkličují a připraví je jako cíl pro bombardování Luftwaffe.
Když 16. září 1939 dorazí na předměstí Varšavy německý 1. as generálporučík Petzel (3. A, skupina armád Sever) uzavře se s konečnou platností obkličovací kruh kolem hlavního města Polska Varšavy. V tom momentě vydává OKH rozkaz, aby byly nad Varšavou shazovány letáky, ve kterých navrhuje německé velení jednání s polskou posádkou o evakuaci civilního obyvatelstva a diplomatických sborů. Na předměstí Praga v úseku u křižovatky ulic Grochowské a Podskarbińské přijdou němečtí parlamentáři, kteří mají pro velitele obrany Varšavy dopis s výzvou ke kapitulaci. Velitel polské obrany Varšavy generál Rómmel však nechce německé parlamentáře přijmout a jen souhlasí s tím, aby hlavní město opustili cizinci z diplomatického sboru.
Na takto odmítnutou kapitulaci odpoví Němci několika útoky, s úmyslem ovládnout mosty na řece Visle. Nejsilnější útok je podniknut v 17 hodin na křižovatku ulice Washingtona a Granátníků a na Kamionek. Polská obrana všechny tyto útoky dne 16. září 1939 odrazí.
Pod Varšavou na jihu pak ukončuje německý Wodrigův sbor čištění území od zbytků polských oddílů, které se po útoku skupiny armád Jih přesunuly z oblasti Radomi za pravý břeh řeky Visly.
Německá 1. jízdní brigáda plukovník Feld pak zabezpečuje východní břeh Visly, aby znemožnila další přepravu polských jednotek přes řeku.
Zatím u Brestské pevnosti se tento den pokouší německá 10. td generálmajor Schaal a 20. (mot.) motorizovaná divize generál Wiktorin (4. A, skupina armád Sever) o útok na pevnost, ale daří se jim ovládnout pouze vnější kruh opevnění.
Dne 16. září 1939 hlásí německá 14. A (skupina armád Jih) pouze místní potyčky, ale zároveň i těžké boje u Lvova a Bilgoraje.
Tento den polské divize A – Malopolsko zahajují útok od Přemyšlu na Lvov. Zároveň divizní generál Piskor velitel A – Lublin přebere také velení nad A – Krakov a je mu také podřízena varšavská tanková a motorizovaná brigáda plukovníka Roweckiho. Polský Severní front pak přebírá 2. polská motorizovaná jednotka, 10. brigáda motorizované jízdy, vedená plukovníkem Maczkem. Po zkrácení tohoto úseku fronty se generál Piskor rozhodne, že se jeho jednotky probijí směrem na Lvov přes Tomaszów Lubelski a Belzec.

Ke dni 16. září 1939 se také ohlašuje telegram (TAJNÉ), kterým velvyslanec Říše v Moskvě von Schulenburg ohlašuje Ribbentropovi toto (je to odpověď na telegram (TAJNĚ) z 15. září 1939, kterou píšeme na konci článku Č 29.), cituji:

„Dnes v 18 hodin jsem se zastavil u Molotova. Prohlásil, že vojenská akce Sovětského svazu začne každou chvíli. Dokonce možná zítra ráno, nebo pozítří. Stalin se nyní nachází na poradě s vojenskými veliteli a ještě dnes v noci mi má sdělit za přítomnosti Molotova den a hodinu, kdy Sověti vyrazí.
Molotov dodal, že seznámil s mou informací svou vládu, domnívá se však, že společná zpráva již nebude zapotřebí. Sovětská vláda má v úmyslu zdůvodnit svůj postup následovně:
Polský stát se rozpadl a již neexistuje: tím se stávají neplatnými všechny smlouvy uzavřené s Polskem: pokusit se využít vzniklý chaos by mohly třetí mocnosti: Sovětský svaz se vzhledem k tomu cítí být zavázán zakročit na obranu svých běloruských a ukrajinských bratří a vytvořit tomuto nešťastnému obyvatelstvu podmínky ke spokojené práci…
Molotov přiznal, že sovětskou vládou předpokládaná formulace představuje v německém chápání určitý problém, prosí však, aby se vzhledem k těžkému postavení sovětské vlády tato nedůležitá záležitost neřešila…
Nakonec Molotov důrazně požádal o vysvětlení, co se má stát s Vilnem.
Sovětská vláda bezpodmínečně usiluje vyhnout se srážce s Litvou a chce vědět, zda s Litvou bylo dohodnuto něco o oblasti Vilna, a zejména, kdo má toto město obsadit.“

I v Budapešti bylo dne 16. září 1939 již mnoho informací o dění na východě známo. Vždyť i maďarská Agentura MTJ k tomuto dni oznamuje, cituji:

„Soustřeďování sovětských vojsk:

Hlášení přicházející přes Bukurešť z Kyjeva informují o sovětském soustřeďování vojsk, zejména v okolí Minska. Názory na datum sovětského útoku jsou velmi protichůdné. Často je slyšet názor, že Sovětský svaz chce nejprve vyčkat na celkový rozpad polské armády, aby potom mohl prohlásit, že někdejší smlouva o neútočení nejenom, že byla Polskem porušena, ale že zcela ztratila platnost, neboť smluvní partner, Polský stát, přestal de facto existovat.“

A z deníku sovětského generála Štemenka se pak k 16. září 1939 dozvídáme toto, cituji:

„Před sovětským vpádem.

Od této chvíle již nebyl klid ani ve dne, ani v noci. Bylo nám nařízeno mít dozor při rozvinování vojsk, sledovat jejich vybavení zbraněmi a technickými bojovými prostředky a jejich soustřeďování ve výchozích oblastech.
V oblasti Perga – Olevsk – Belokoroviči se soustředil 15. samostatný střelecký sbor: v oblasti Novograd – Volynskij – Slavuta – Šepetovka 5. A.
V oblasti Kupel – Sotanov – Prokurov (správně Chmelnyckyj) 6. A: v oblasti Husjatyn – Kamenec-Podolskij – Novaja Ušica – Jarmolince 12. A. Na pohraničním úseku s Rumunskem zaujala postavení 13. A. Štáb frontu se přestěhoval do Proskurova, kde jsem byl podřízen veliteli operačního oddělení Zlobinovi… Podle nařízení měl být Ukrajinský front připraven k akci 16. září 1939 večer a 17. září překročit státní hranici. Skupina od Šepetovky pod velením generála Sovětnikova dostala rozkaz útočit ve směru Rovno – Luck a druhý den obsadit Luck. Voločiská skupina, vedená generálem Golikovem, byla navedena na směr Tarnopol – Lvov a měla 18. září večer obsadit Busk a Přemyšl, což by znamenalo dostat se do bezprostředního sousedství Lvova. Skupina z Kamence-Podolského pod velením armádního velitele 2. stupně Ťuleněva měla postupovat na Čortkov a druhý den obsadit Stanislawów.“

A toto ať si každý vyhodnotí sám!

Šéf operačního oddělení Běloruského frontu Leonid M. Sandalov si dne 16. září 1939 poznamenal, že sekretářka v jeho štábu, které dal přepsat na stroji text posledního rozkazu útoku na Polsko, omdlela po přečtení prvních řádků dokumentu!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VI. díl. Polsko září 1939. Č 31.

A jak se události vyvíjejí přibližně od půlnoci ze 16. na 17. září 1939 po časové ose?
Nejprve je tu záznam z období kolem půlnoci, který pro historii pořídil svou zprávou polský vojenský atašé plukovník Brzesczynski, když z Moskvy píše, cituji:

„Rozhovor Poťomkin – velvyslanec Grzybowski.

Sovětská rozhlasová hlášení o boji v Polsku byla každým dnem nepříjemnější a komentáře k nim stále útočnější.
O půlnoci ze 16. na 17. září 1939 zazvonil v pracovně velvyslance, ve které jsme právě hráli šachy, telefon… Po rozhovoru odložil velvyslanec sluchátko a podíval se na hodinky, což jsem rovněž učinil, scházely přesně 3 minuty do půlnoci. Potom řekl, že telefonoval zástupce Molotova Poťomkin a poprosil ho, aby se dostavil na lidový komisariát zahraničních věcí ve velmi důležité a naléhavé záležitosti. Uvědomil jsem Jankowského, že oba budeme čekat na návrat velvyslance. On sám vyjádřil podezření, že se to musí určitě týkat nějaké nepříjemné záležitosti a že velmi nerad vede noční rozhovory na komisariátu zahraničních věcí. Velvyslanec se vrátil po hodině bledý a přepadlý. Jankowski a já jsme čekali v jeho pracovně. Dopadl těžce do nejbližšího křesla a začal hovořit: ‚Přijal mě Poťomkin, ne Molotov. Ihned v úvodu prohlásil, že polská vláda a vrchní velitel utekli do Rumunska a Němci již obsadili 9/10 Polska. Protestoval jsem proti termínu ‚utekli‘, neboť to není pojem z diplomatického slovníku. Na to odvětil Poťomkin, že jestliže není polská vláda, nejsou ani polští diplomaté. Proto jsme již jen skupina v Sovětském svazu žijících Poláků a od této chvíle podléháme sovětským úřadům. Poťomkin se snažil předat mi nótu, která oznamuje, že dnes ve 4 hodiny ráno překročí sovětská vojska po celé délce polskou hranici. Odmítl jsem nótu přijmout a znovu jsem protestoval proti připravovanému narušení hranic Polska, které má se SSSR závaznou smlouvu o neútočení. Poťomkin odpověděl: ‚Jestliže již v Polsku není vláda, pak rovněž není žádná smlouva o neútočení‘.
Podepsán plukovník Brzeszczynski.“

Sem patří hlášení z východní hranice Polska, které poslal Korpus Ochrony Pogranicza – KOP, což je polský Sbor ochrany pohraničí, který již v 1 hodinu v noci dne 17. září 1939 hlásí nadřízeným, že na sovětské straně řeky Zbruč hoří početné ohně a probíhá tam čilý dopravní ruch.

A o tom proč polského velvyslance nepřijal sám Molotov pak vypovídá tento dokument, kterým von Schulenburg z Moskvy informuje Ribbentropa v telegramu (TAJNÉ) dne 17. září 1939 velice brzy ráno, cituji:

„Stalin mě přijal ve 2 hodiny v noci (17. září 1939) za přítomnosti Molotova a Vorošilova a prohlásil, že Rudá armáda dnes ráno překročí v 6 hodin sovětskou hranici na celé linii od Polocka do Kamence-Podolského.
Aby se předešlo incidentům, Stalin důrazně poprosil o opatření, aby ode dneška německá letadla nepřelétala východním směrem čáru Bialystok – Brest na Bugem – Lvov. Již dnes zahájí sovětská letadla bombardování východního okolí Lvova.
Slíbil jsem, že učiním vše, co je v mé moci, abych informoval německou Luftwaffe, avšak vzhledem k časové tísni jsem poprosil a to, aby se sovětská letadla dnes nepřibližovala ke zmíněné linii…
Stalin mi přečetl nótu, která má být ještě téže noci předána polskému velvyslanci a během dne bude v opisech doručena všem zastupitelským úřadům a poté zveřejněna. Nóta ospravedlňuje sovětskou akci. V návrhu přečteném v mé přítomnosti jsou z našeho hlediska 3 nepřijatelné body. Na moje výhrady k nim Stalin velmi ochotně změnil jejich formulaci tak, že nóta je nyní pro nás přijatelná…
Vojenské otázky se mají v budoucnosti projednávat během přímých setkání generálporučíka Köstringa s Vorošilovem.
Podepsán Schulenburg.“

Pak do této časové osy bezesporu patří „První hlášení“, které bylo ke dni 17. září 1939 zapsáno v deníku sovětského generála Štemenka. Ten hlásí, cituji:

„V noci ze 16. na 17. září 1939 jsem se zdržoval na pozorovacím stanovišti 6. A. Jako obvykle před závažnými událostmi tam panovalo pracovní napětí. Neustále zvonil telefon, objevovaly se a mizely spojky z divize. Nicméně se zdálo, že čas neutíká.
Nakonec nastala hodina přikázaného překročení hranice. Jednotky vyrazily přesně v 5 hodin ráno. První hlášení dorazila již z polského území:
‚Chybí organizovaný odpor. Naše jednotky úspěšně postupují. Ve staniční budově v Podwoloczyskách bylo zajato mnoho vojáků a důstojníků polské armády, byly získány kulomety a další výstroj.
Všude je množství uprchlíků, včetně vojenských.‘
Krátce na to se kupředu přesunul štáb 6. A. A já jsem se s hlášením o situaci večer vrátil na štáb Frontu.“

Ještě než půjdeme na bojiště řekněme si řeč polského prezidenta Moścického, kterou měl dne 17. září 1939 k polskému národu, cituji:

„Občané! Ve chvíli, kdy naše armáda s bezpříkladným hrdinstvím bojuje s nepřátelskou přesilou a od prvního válečného dne až po dnešek je vystavena náporu ohromné převahy téměř veškerých německých ozbrojených sil, napadl náš východní soused naši zemi a porušil závazné smlouvy a odvěké morální zásady. Stanuli jsme tedy nikoli poprvé v našich dějinách vůči náporu valícímu se na naši zemi ze západu i východu. Polsko ve spojenectví s Francií a Anglií bojuje o právo proti bezpráví, za víru a civilizaci proti bezduchému barbarství, za dobro proti vládě zla na světě. Z tohoto boje, a věřím v to nezlomně, musí vyjít a vyjde vítězně…“

A sem také patří k 17. září 1939 i Molotovova řeč, kterou pronesl dne 17. září 1939 v „Rádio Moskva“, když řekl, cituji:

„V Polsku se vytvořila situace, která umožňuje jakýkoli vývoj a ten se může změnit v ohrožení pro Sovětský svaz. Do současné doby byl Sovětský svaz neutrální: Avšak v současné době nemůže v této politice pokračovat. Současně Sovětský svaz nemůže nečinně přihlížet osudu bratří na Ukrajině a v Bělorusku, kteří již dříve byli pokládáni za národy zbavené práv a nyní ponechané svému osudu. Sovětská vláda se rozhodla jim podat pomocnou ruku…“

Pronikání Rudé armády do Polska.

Obrázek



A nyní pojďme na bojiště dne 17. září 1939 brzy ráno.
Již za východu slunce vtrhnou vojska SSSR – stejně jako vojska Německa bez vypovězení války – do zad Poláků, kteří v tuto dobu bojují na život a na smrt se strašnou německou přesilou.

Mapa s městy na východě Polska v roce 1939.

Obrázek


První bojový útok ze strany SSSR zasáhne stanoviště polských jednotek KOP (Sbor ochrany pohraničí) na pohraniční řece Zbruč.
Na úseku praporu KOP Borszczów zahajují proti Rudé armádě těžkou střelbu stanoviště číslo 4 Skala Podolska, stanoviště číslo 2 Turylcze a stanoviště číslo 3 Kudryńce. Boj je to však jenom krátký a tato všechna stanoviště Zbrucz jsou Sověty po krátkých prudkých přestřelkách dobity a posádky jednotlivých stanovišť jsou zmasakrovány. Jen stanoviště Skala Podolska, tedy stanoviště číslo 4 pod velením polského četaře Cwojdzińskiho je po prudké přestřelce osádkou vyklizeno a podaří se mu ustoupit do vnitrozemí.
Celou, jen místně chráněnou polskou východní hranici, překračuje Rudá armáda na široké frontě a postupuje směrem na západ.
Do Polska vtrhly 2 sovětské skupiny armád, dle jejich značení jsou to samozřejmě Fronty.
Je to Běloruský front pod velením armádního velitele 2. stupně Kovaljova, ve kterém jsou sovětské 3. A, 10. A a 11. A, kromě toho má Běloruský front ještě 4. rychlou mechanizovanou skupinu jízdy a 23. samostatný střelecký sbor.
A Ukrajinský front pod velením armádního velitele 1. stupně Timošenka se svou 5. A, 6. A a 12. A se jdou, v neděli ráno dne 17. září 1939, podělit o kořist, o Polsko, s Velkoněmeckou říší, na základě německo-sovětského paktu z 23. srpna 1939.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VI.díl. Polsko září 1939. Č 32.

Oba sovětské fronty, jak Běloruský tak Ukrajinský, jsou do Polska přivedeny z vnitrozemí SSSR. Rudá armáda, její pohraniční vojska, zůstávají ve svých posádkách.
Úkolem Běloruského frontu, který měl svůj hlavní stan v Minsku, bylo, že jeho 3. A udeří ve směru na Brest nad Bugem – Bialystok. Sovětská 11. A tohoto frontu pak má obsadit území, které leží u litevské a východopruské hranice. Útočící sovětská 3. A z Běloruského frontu se skládala z jednoho tankového, jednoho jezdeckého a jednoho střeleckého sboru, což představovalo 2 střelecké, 3 jezdecké divize a 4 tankové brigády. Útočící sovětská 11. A měla 3 sbory, které byly dodatečně zesíleny 1 střeleckou divizí.
Z Ukrajinského frontu útočící 6. A má za úkol obsadit Lvov, zatímco útočící 12. A má udeřit do Lublinska.
Samotná 6. A Ukrajinského frontu se skládala z 1 tankového, 2 jezdeckých a 4 střeleckých sborů, což celkem činilo 6 střeleckých, 6 jezdeckých divizí a 6 tankových brigád, kdežto sovětská 12. A z Ukrajinského frontu má pouze 2 sbory se 2 jezdeckými a 4 střeleckými divizemi.
Polská vojenská rozvědka předala hlášení svému vrchnímu velení, že do Polska vtrhlo přinejmenším 20 až 24 střeleckých, 15 jezdeckých divizí a 9 tankových brigád.
Sovětské vrchní velení moc velký odpor ze strany polské armády neočekávalo. Zároveň je však třeba říci, že Rudá armáda měla udělat na Poláky i Němce dojem, měla udělat i dojem na celý svět. Proto sovětské velení rozkázalo svým tankovým a motorizovaným jednotkám, aby něco ve stylu Blitzkriegu, své formace rozvíjelo jen tak, kde to umožňuje terén a jinak postupovalo v kolonách po silnicích. Sovětská pěchota pak postupovala za nimi v určité vzdálenosti.
A vznikly první problémy.
Německým velitelům působila těžkosti identifikace sovětských vojsk. Totiž barva stejnokrojů Rudé armády byla velmi podobná barvě polské armády. Němci tak v mnoha případech nedokáží obě armády od sebe rozeznat. Problém je na druhé straně podobný. Říšská pracovní služba totiž nosí stejnokroje, které jsou podobné stejnokrojům polským a tak jak uvidíme budou na ně útočit sovětská letadla.
Omylů a problémů bude ještě více.
Tak například spojení, pronikání příkazů a rozkazů, které již 17. září 1939 v Polsku špatně fungovalo byl problém – viz. toto – ještě jediná činná polská rozhlasová stanice, kromě stanice Varšava, tedy rozhlasová stanice ve Vilně hlásí, že Rudá armáda pospíchá na pomoc Polsku a že prý velitelé polských jednotek, které se nacházely na východ od Bugu, obdrželi údajně od maršála Rydze-Śmiglého rozkaz nezahajovat palbu na sovětská vojska.
Ráno dne 17. září 1939 dostane dozorčí pracovník hlavního poštovního úřadu v Grodně zprávu, že sovětské tanky překročily hranice. Zde se nacházející polský velitel III. sborového okruhu, brigádní generál Olszyna-Wilczyński se vydává do Sopočkina poblíž litevské hranice. Velení zde přebírá v té době zástupce starosty Grodna Sawicki, který organizuje obranu města, nechává budovat protitankové překážky a zákopy. Na náměstí Batoryho pak vyzývají ampliony dobrovolníky města Grodna, aby se hlásili v kasárnách pro zbraně a munici. Všude se připravují láhve s benzínem na boj proti tankům a velením dobrovolníkům, kteří se houfně hlásí, je pověřen major Serafin, což byl velitel policie.
Ale i Rudá armáda tuto nezvyklou a zprávy protichůdnou situaci využívá. Sověti rozšiřují všude pověsti, že přichází Polákům na pomoc, aby je podpořili v boji proti Němcům. Když se jim to někde povede, obsadí Rudá armáda poštovní úřad a nutí její úředníky, aby informovali sousední vesnice, které leží na trase postupu Rudé armády, aby jim poskytli veškerou pomoc pro boj proti fašistům, a že je třeba Rudou armádu vítat jako přátele.
V mnoha pohraničních městech a vesničkách se tento podvod Sovětům podařil. Rudá armáda tohoto momentu překvapení využila a podařilo se jí tak ovládnout některé důležité strategické body.
Z těch vyšších vojenských jednotek se pouze polský velitel KOP (Sbor ochrany pohraničí) brigádní generál Rückeman-Orlik zmůže na nějaký odpor. Se svou skupinou KOP se pokouší na Volyni a Polesí krýt před Rudou armádou polské jednotky, které bojují s Němci a současně se svými jednotkami míří z oblasti Sarny k maďarské hranici.
Již brzy v dopoledních hodinách se daří Rudé armádě na některých místech obsadit polská letiště, když od ranních hodin se přesto daří hrstce polských pilotů bojovat proti sovětské přesile ve vzduchu. S ruskou leteckou flotilou probíhají tvrdé letecké souboje, které však nedopadají pro polskou stranu dobře. Nejvíce je sovětskými leteckými útoky postiženo na východ vysunutá polní letiště u Kovelu, Dubna a Lucka, kde se ještě nacházely s němci bojující pozůstatky polských stíhacích a bombardovacích brigád a stále ještě aktivní zbytky letectva polské A – Karpaty. Polské letectvo dne 17. září 1939 sestřelí 2 SB – 2 a 5 stíhaček I – 16. Sami Sověti tento den hlásí sestřelení 7 polských stíhaček a 3 bombardéry.
V této době 17. září 1939 provádějí sovětské bombardéry nálety ve vlnách na poslední ještě válkou nezasažené cesty v Polsku, na jejich železnice a na jejich mosty. Přitom se stanou i ony omyly, jako, že 15 km na západ od Bialystoku útočí sovětské bombardéry na most a při tom zabijí 3 německé vojáky Wehrmachtu a velké množství lidí z Říšské pracovní služby (Todt). Další sovětské bombardovací útoky pak způsobí ztráty u některých vysunutých jednotek 19. ts generála tankových vojsk Guderiana na východ od řeky Bugu.
Sovětům se daří zajmout již v prvním dnech více jak 1/5 polských ozbrojených sil, která se tak již nemůže účastnit boje s německým Wehrmachtem.

Vojska Wehrmachtu překročila při bojích, v některých místech Polska i o 200 km v Moskvě určenou demarkační čáru a ocitla se až na čáře Lvov – Bialystok – Ostrowice. Tady na východě tedy okamžitě OKW nařizuje svým vojskům zastavit operace. Hitler dne 17. září 1939 zplnomocňuje generála Vormanna, aby okamžitě navázal spojení se štáby Rudé armády a s německým vojenským atašé v Moskvě, generálem Köstringem, aby k dalším a podobným omylům nedocházelo a aby se začala řešit sporná místa.


Použitá literatura:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
A další tématická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debatu vytvoříme po skončení VI. dílu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hartmann
vojín
vojín
Příspěvky: 16
Registrován: 5/9/2008, 08:50
Kontaktovat uživatele:

Re: VI. díl. Polsko září 1939. Č 29.

Příspěvek od Hartmann »

michan píše:VI.díl. Polsko září 1939. Č 29.

Mapa útoků Wehrmachtu a Rudé armády do 20. září 1939.

Obrázek

Pronikání Rudé armády do Polska.

Obrázek

Mapa s městy na východě Polska v roce 1939.

Obrázek

Mapy mají úplně špatně hranice!!! Podkarpatká Rus nebyla nikdy součástí Slovenska, byla přetím připojena k Maďarsku, Slovensko samotné bylo oproti mapě územně okleštěno Maďarskem a Polskem. "Bohemia and Moravia" byl ve skutečnosti Protektorát a samozřejmě neobsahoval Sudety aTěšínsko, jako na těchto mapách.
Uživatelský avatar
Barrymore
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 407
Registrován: 11/4/2006, 17:33

Re: VI. díl. Polsko září 1939. Č 29.

Příspěvek od Barrymore »

Máš pravdu, Horní Uhry jsou špatně pojmenované, ale tvar jižní hranice Polska je vcelku správný.
A Mistr Sun pravil: "Pokud nebyly povely dosti jasné, rozkazy dosti srozumitelné, pak je to chyba hlavního velitele."
niko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4089
Registrován: 25/11/2016, 10:42

Re: VI. díl. Polsko září 1939. Č 29.

Příspěvek od niko »

Pane Boze daj mu rozum. :roll:
Uživatelský avatar
Hartmann
vojín
vojín
Příspěvky: 16
Registrován: 5/9/2008, 08:50
Kontaktovat uživatele:

Re: VI. díl. Polsko září 1939. Č 29.

Příspěvek od Hartmann »

Barrymore píše:Horní Uhry jsou špatně pojmenované
Opravdu? :)
Barrymore píše:tvar jižní hranice Polska je vcelku správný.
Ne není. Viz např. Těšínsko.

Pokud tedy ovšem "vcelku správný" neznamená "někde mezi maďarskem a Slovenskem" nebo "bez ohledu o jaké době se bavíme, někdy tak hranice byly" :)

Obrázek
Uživatelský avatar
Barrymore
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 407
Registrován: 11/4/2006, 17:33

Re: VI. díl. Polsko září 1939. Č 29.

Příspěvek od Barrymore »

Hartmann: Už budu psát jen za střízliva. Slibuju a omlouvám se! Ta slovensko-polská hranice na posledním obrázku v původním článku je kolem Nowy Targ plus mínus odpovídající. Hranici protektorátu jsem, bůh ví proč, neřešil. Přitom od cca Žiliny na západ je to úplně špatně. Předchozí dva obrázky jsem kvůli rozlišení jen tak přehlídnul a neřešil.

Teď na ty obrázky koukám znova a zarazilo mě, že by skupina armád Jih byla rozmístěná před útokem i na území protektorátu. To jako fakt?
A Mistr Sun pravil: "Pokud nebyly povely dosti jasné, rozkazy dosti srozumitelné, pak je to chyba hlavního velitele."
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“