vz. 1779
Jako malý kluk školou povinný jsem odebíral vynikající časopis ABC, v kterém se to hemžilo na tu dobu spoustou zajímavostí a v neposlední řadě také oblíbeným komiksem na závěrečné stránce. Po letech jsem si vzpomněl, že jsem kdysi četl jeden z příběhů na pokračování, který byl zasazen do období Druhé světové války, ale hlavní roli v ní hrála větrovka, nebo chcete-li vzduchovka, z doby napoleonských válek, kterou hlavní hrdina zdědil po svém předkovi, který ji úspěšně proti Frantíkům používal. Tehdy když jsem ten komiks četl, mě nějak nenapadlo přemýšlet o tom, co je na této zbrani a její existenci pravdivé. Až teď po letech jsem si říkal, že by nebylo špatné využít přístupu k internetu s jeho nepřeberným množstvím informací a dohledat tak pár podrobností o této zcela ojedinělé zbrani. Už o ní píšu v přítomném čase, protože jsem si potvrdil, že větrovka typu Girandoni skutečně existovala a nejednalo se tak jen o fikci autora komiksu.
V osmnáctém století již střelné zbraně byly běžnou součástí všech armád světa, a pokud chtěl být někdo v boji v sevřených formacích úspěšný, tak potřeboval zbraně, které kromě účinného dostřelu, jsou schopny především vysoké kadence. Což byl ale problém, protože náboj takový jaký známe dnes, prostě v té době neexistoval a tak bylo potřeba předovky (a sem tam nějakou tu více či méně úspěšnou pokusnou zadovku) hezky dlouho ládovat. Což pro střelce znamenalo postavit se (zbraň pro zajištění dostřelu a přesnosti měla obvykle dosti dlouhou hlaveň a manipulovat s ní v leže nebyla žádná sranda), a začít hezky celý ten dlouhý rituál vyčištění zbraně kartáčem po předchozím výstřelu, to aby se nám nevznítil střelný prach, pak do hlavně nasypat přiměřenou dávku prachu, zátku, nabijákem upěchovat, nacpat kulku a znovu upěchovat a po celou tu dobu doufat, že mě ve stoje nezasáhne nepřátelská kulka, nebo dělostřelecký šrapnel. A nebo šavle jízdy, protože za tu dobu, co jsem zbraň nabíjel, si jezdec s koníkem mohli přicválat hezký blízko. Aby se kadence zvýšila, zavedli moderní armády takového prapředka dnešním nábojům. V klidu si voják do papírového obalu odsypal potřebnou dávku střelného prachu, přidal kulku do přední části a celý tento „náboj“ pak zabalil do papíru. Tím že si hezky v klidu odměřil přesnou dávku prachu, mohl aspoň zajistit stejný výkon pro každý výstřel. V praxi na bojišti to pak vypadalo následovně. Po výstřelu vyčistit hlaveň, následně zuby roztrhnout papírový „náboj“, nasypat obsah prachu do hlavně, vyjmout kuly, nastrkat do hlavně papír, který fungoval jako ucpávka, upěchovat a vložit kuly. Kadence takového způsobu nabíjení se sice zvýšila, ale pořád musel střelec během celé procedůry stát, a vystavovat se tak nepřátelské palbě.
Větrovka typu Girandoni
V Rakousku ale přišli s tím, že střelný prach lze nahradit stlačeným vzduchem (jisté pokusy se tu a tam po světě objevovali, ale s nevalným účinkem) a bylo by tak možné zvýšit kadenci několikanásobně. Nápad je jedna věc a technická proveditelnost věc druhá. V neposlední řadě tu je pak také zkušenost z bojiště, která mohla mnohdy na první pohled úspěšnou zbraň zavrhnout z hledisek, které při vývoji nebyly brány v potaz.
Z dnešního pohledu více jak dvě staletí stará vzduchovka (větrovka), měla být do výzbroje rakouské armády zavedena kolem roku 1790 a měla se stát hlavní zbraní pěšáka. Na jejím vývoji během sedmdesátých let osmnáctého století pracoval Tyrolský hodinář Bartolome Girandoni, po kterém také zbraň nese název. Puška měla ráži necelého půl palce (0.433“ = 11mm) a jako munici používala olověné koule v tubusovém zásobníků, kam se jich vešlo hned dvacet. Jako medium se používal tedy již zmiňovaný stlačený vzduch, který byl nahuštěn v odnímatelné nádobě namísto pažby. Nádoba a tlak vzduchu byla tak navržena, aby vystačila na výstřel celého zásobníku, tedy dvaceti kulí i více. Většinou se uvádí, že vydržela až 30 výstřelů. Tlaková nádoba byla nýtovaná a spoje zaletovány mědí nebo mosazí. Zvenčí byla chráněna kůží.
Byla to de facto opakovačka s důmyslně propracovaným spouštěcím mechanismem, který umožňoval velice rychlou palbu. Pro zvýšení akční doby si střelec s sebou nesl ještě dvě náhradní pažby (vzduchové bomby), tři trubicové zásobníky, licí kleště na kule a skládací pumpičku. Celkem tedy měl u sebe osmdesát nábojů na tři bombové náplně. Účinný dostřel je pak uváděn 135-150 metrů, při plné tlakové nádobě pro prvních deset výstřelů. Poté se účinnost snižovala. Dalších deset střel na 110 m a posledních deset na 90 metrů. Na jednu nádobu se tak mohlo vystřelit až 30 nábojů, ale v praxi se médium měnilo zároveň s municí. Počáteční rychlost střely se pohybovala od 150 do 100 m/s, což na danou vzdálenost znamenalo schopnost prostřelit 2cm silné smrkové prkno, natož lidské tělo. Kadence zručného střelce se pohybovala kolem 15 výstřelů za minutu.
Replika
Vzhledem k počtu nesených kulí (zásobníků) a kadenci, to byla v době křesadlových předovek skutečně vražedná zbraň. Která se navíc do výzbroje rakouské armády měla dostat právě v předvečer Napoleonských válek. Nadčasová konstrukce se ale v praxi příliš neosvědčila. Ovládání bylo náročné a vyžadovalo zvládnutí náročného výcviku a údržbu. Také nesené potřeby v mobilitě pěšáka příliš nepřidali a logistika se potýkala otázkou, jak neustále vojákům doplňovat potřebné náhradní náplně během vojenských akcí. V opačném případě totiž střelci nezbylo nic jiného, než se v bitevní vřavě pokusit s nesenou pumpičkou napumpovat použité náplně. To ale vyžadovalo až 2.000 pumpnutí, což bylo v bitevní vřavě naprosto nereálné.
Pumpa se používala na natlačení nějakých 22 barů (někdy je uváděno 30 i více), což vyžadovalo uvedených 2.000 pohybů. Jednalo se vlastně o klasickou pumpu, která jen postrádala kožený zvonek. Při pohybu zpět byla v podtlaku a v horní úvrati si přisála vzduch otvorem, který se pak tlačil do nádrže (tlakové láhve). Fyzicky to muselo být zcela určitě namáhavé. Stačí si jen představit takový výkon, jako by dnes jedinec chtěl nafouknout sám hned několik raftů. Pumpa se používala trošku jinak, než jak to známe dnes. Nohama se fixoval píst a válec byl našroubován na hrdlo tlakové nádrže, za kterou se to drželo a pumpovalo. Píst měl průměr asi 10mm (někdy uváděno až 30mm), ale dráha výšky téměř půl metru. V klidu v táboře pak bylo možno zjednodušit plněné lahví pumpou, která byla vezená v týlu. Byl to de facto takový jednoduchý kompresor na kliku (stojan s pumpou přes klikový hřídel, setrvačníkem a počítadlem pohybů), který mohl zároveň plnit hned několik nádob. Podobný užíval i Girandoni ve své dílně pro zkoušku vyrobených tlakových nádob.
Princip a TTD větrovky
Tlaková nádoba byla v krku „pažby“ opatřena ventilem a kuželkou. Po spuštění nataženého kohoutku se jeho úder přenesl na kuželku ventilu. Tím došlo ke krátkodobému otevření ventilu a stlačený vzduch mohl proudit do hlavně a vymrštit kulku. Působením pružiny ventilu jeho kuželka znovu dosedla do sedla ventilu a přerušila přívod vzduchu do hlavně. Ventil musel být ve vazbě na chod kohoutku kvalitně seřízen, aby se do hlavně vpouštělo jen potřebné množství vzduchu. Délka pušky byla 1,2 m při hmotnosti 4,5 kg.
Služba
Celkem bylo v dílně mistra Bartolomea Girandoniho vyrobeno asi 1.500 kusů za deset let s proměnlivou kvalitou. Byla to de facto ruční kovářská práce a tak tomu odpovídala i vysoká poruchovost, kterou běžný puškař nebyl v polním ležení schopen opravit. Možná se tu projevila původní Girandoniho profese, hodinařina a velice jemná práce na celém mechanismu. K poruchovosti se v roce 1789 vyjádřil vévoda Colloredo: "během krátké doby třetina pušek mimo provoz přes nejvyšší opatrnost a údržbu, budeme potřebovat celou zimu na opravy a doplnění..."
Císař Josef II. se živě zajímal u tuto zbraň a sledoval její vývoj i zkoušky. Osobně se pak ní vyjádřil následovně: ... "zavádění a obsluha musí být v nejlepším standartu, vzhledem k omezené inteligenci prostého vojáka..." . Což v době, kdy sotva pár let platila povinná školní docházka, nebylo jednoduché a muselo se počítat i nadále s tím, že vojáka je prostě těžké naučit i jen pochodovat (seno, sláma, seno sláma….), natož obsluhovat takto složitou zbraň. Císař k tomu poznamenal: … „zjistili jsme, že máme ubohou bandu vojáků, nikdo z nich není vhodný pro vzduchové pušky" ...
Původně se větrovka přidělovala jen čtyřem mužům v rotě pro plnění speciálních úkolů. V roce 1790 jí měl ve výzbroji již celý pluk o 1.313 mužích. K uskutečnění přezbrojení všech pěšáků na tuto zbraň ale nedošlo pro náročnost na obsluhu, výrobu a údržbu. Nicméně i nadále se používala u některých jednotek.
Roku 1815 byla větrovka z rozhodnutí panovníka stažena od jednotek, které tak dále používali konvenční předovky na střelný prach. Pouze elitní Tyrolští střelci si větrovku pochvalovali během bojového nasazení proti Turkům a Prusům. Obzvláště ji hodnotili jako efektivní a přesnou zbraň s psychologickým účinkem při palbě ze zálohy, viz. vysoká kadence a určitá bezhlučnost. Navíc ani oblak prachu neprozrazoval střelce. Tedy k té bezhlučnosti, prostě vydávala takové silné plesknutí a nikoliv běžný zvuk doprovázený výstřelem z klasické zbraně.
Po vyřazení větrovky ze služby, zejména pro nedostatek náhradních dílů a dalších výše uvedených důvodů, se dále uchovávali funkční zbraně v Olomouckém vojenském arsenálu. Několik kusů se ale používalo v různých gerilových konfliktech. O masové nasazení ale rozhodně nešlo.
Jinak pokud by měl někdo zájem si prohlédnout originál větrovky, tak může zavítat na hrad Kost v Českém Ráji, kde jí mají vystavenou. Musíte se ale pořádně dívat, protože průvodci (brigádníci) o ní zpravidla nic nevědí a nevěnují jí žádnou pozornost.
VIDEO se střelbou z větrovky: http://www.youtube.com/watch?v=Z9WEsILY92o
Jedna zajímavost na závěr. Girandoniho větrovku použili američtí cestovatelé Lewis a Clark během své výpravy napříč americkým kontinentem v letech 1804-1806. K volbě této zbraně je jistě kromě jiného vedlo především to, že vzduchu kolem sebe mají dost a můžou si tak zbraň kdykoliv pomocí pumpy nabít, aniž by byly závislý na střelném prachu, který v těchto neprobádaných končinách byl jaksi nedostatkové zboží:-)
Zdroje:
• Faktor Zdeněk – Střelné zbraně konstrukce a funkce – Praha 1995
• http://www.beemans.net/images/Austrian%20airguns.htm
• http://streleckykoutek.blogspot.com/201 ... ndoni.html
• http://forum.gunshop.cz
• www.wikipedia.org
• www.palba.cz
