Maginotova linie - tvrz Chenois

Maginotova linie a jiné.
Odpovědět
Uživatelský avatar
jakomi
svobodník
svobodník
Příspěvky: 35
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od jakomi »

Obrázek

Tvrz Chenois – unikátní a jedinečná dělostřelecká tvrz na Maginotově linii


„...obležená pevnost. Kdo je venku, chce dovnitř a kdo je uvnitř, chce ven.“
T. G. Masaryk

Tvrz Chenois není moc známá. A to přesto že má (nebo spíš měla) několik prvků, které se nikde jinde na Maginotově linii nevyskytují. A díky tomu je tak opravdu jedinečná a unikátní. Nenašel jsem o ní žádný článek v češtině. A tak bych chtěl svou prací tento nedostatek napravit. Myslím si, že tato tvrz si to rozhodně zaslouží.

Tvrz Chenois bývá nazývána také jako tvrz Chénois popřípadě tvrz Chesnois. Já budu ve svém textu používat název Chenois. Vyslovuje se to „šenoá“. A zní to krásně francouzsky :-)

O Maginotově linii se dá na českých internetových stránkách dohledat docela dost informací. Proto jsem původně chtěl napsat jen krátký článek o samotné tvrzi Chenois. Ovšem během psaní jsem si uvědomil jednu věc. A to, že pro čtenáře neseznámeného s problematikou opevnění 1. poloviny 20. století, by byl článek málo srozumitelný. Proto jsem se rozhodl pojmout tento článek trošku víc podrobněji. Není však mým cílem popisovat každý detail výstavby, výzbroje a bojového nasazení na Maginotově linii. Je všeobecně známo, že výstavba československého opevnění se ve 30. letech minulého století řídila stejnými zásadami, které používali francouzští oborníci při výstavbě Maginotovy linie. Proto čtenář zajímající se o čs. opevnění bude v podstatě v obraze a bude vědět o co jde. Ve svém článku se budu zabývat výlučně těžkým opevněním, především tvrzím. Případného zájemce o bližší informace týkající se Maginotovy linie odkážu na knihy nebo internetové stránky uvedené v odkazech.

Maginotova linie
Obrázek
Maginotova linie (wikipedia.org)

Systém francouzského opevnění stavěného mezi světovými válkami byl pojmenován po Andrém Maginotovi. Nebyl to však žádný generál – jak by si někdo mohl myslet. Dokonce to nebyl ani voják z povolání. Byl to „jen“ právník, vysoký státní úředník a v letech 1929 až 1932 ministr války. Jediná jeho zásluha o výstavbu opevnění spočívala v tom, že předložil parlamentu návrh na financování výstavby. Dokonce ani tento návrh nebyl tak úplně jeho návrhem. Byl vytvořen za ministrování jeho předchůdce, který se jmenoval Paul Painlevé. Samotná výstavba opevnění byla plánována až do roku 1943. S ohledem k převzetí moci nacistů v Německu se výstavba značně urychlila. Přesto však nebyla v roce 1940 Maginotova linie plně dokončena.

3.září 1927 byla zřízena centrální Komise pro organizaci pevnostních oblastí (CORF) – něco podobného jako naše Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). Tato komise byla zrušena k poslednímu dni roku 1935. Po zrušení CORFu probíhala výstavba dál. Ovšem výstavbu řídila Ženijní technická sekce (STG). Výstavba v režii STG trpěla velkým nedostatkem financí. Po zrušení CORFu také probíhala výstavba opevnění, kterou prováděly Vojenské pracovní síly (MOM). Tyto objekty často tvořily druhou linii obrany. Také se však budovaly na hlavní obranné linii nebo i před ní a stávalo se, že bojová hodnota takových objektů nebyla velká. Někdy měly tyto objekty vést čelní palby směrem k nepříteli. Občas byly umístěny v krajině nelogicky - bez ohledu na palebné vějíře ostatních objektů. Jeden takový – podle mého názoru – nesmyslně umístěný objekt je k vidění i poblíž tvrze Chenois. Jedná se o objekt srovnatelný s naším lehkým opevněním vz. 36. Postaven byl před obvodovou překážku hlavní obranné linie a svou palbou měl postřelovat předpolí tvrze. Tento prostor však již byl chráněn palbou ze sousedních samostatných srubů a děly z objektu B5 tvrze Chenois. Lehký objekt byl umístěn tak, že jeho střelci by sice měli krásný výhled na útočící pěchotu nepřítele, ovšem na druhou stranu měl také nepřítel tento objekt jako na dlani a téměř jistě by se stal obětí dělostřelecké palby. Nechtěl bych být posádkou tohoto lehkého opevnění…
Obrázek

Samotná výstavba Maginotovy linie začala v roce 1930. Stavělo se především na severovýchodní hranici s Německem a na jihovýchodní hranici s Itálií. Podle údajů uvedených v knize „Maginotova linie – hranice z betonu a oceli“ bylo v průběhu výstavby pod vedením CORF (tzn. do konce roku 1935) postaveno nebo rozestavěno 110 tvrzí a 463 pěchotních srubů, úkrytů a pozorovatelen. Bylo osazeno 152 otočných výsuvných pancéřových věží a 1536 pancéřových zvonů. Pro srovnání: čs. tvrzí bylo plánováno C E L K E M 15 (z toho 2 byly zrušeny) a postaveno bylo 263 objektů těžkého opevnění (včetně tvrzových objektů). Kromě toho bylo postaveno mnoho nových kasáren, různých úkrytů i stovky kilometrů nových silnic a úzkorozchodných železnic. A také ucelená vojenská telefonní síť nezávislá na té veřejné. Po zrušení komise CORF se z finančních důvodů upustilo od výstavby obřích tvrzí a přešlo se na výstavbu „jednodušších“ a menších tvrzí a samostatných objektů. V říjnu 1936 vyhlásila Belgie neutralitu a bylo nutné opevnit i tuto část francouzských hranic. Jedná se o tzv. „nové fronty“. Jde o část Maginotovy linie postavené na obranu proti zvýšené hrozbě postupu Německé armády přes neutrální Belgii. Nakonec to dopadlo tak, že výstavba probíhala po celé délce severní hranice až k moři. Tato část opevnění však trpěla omezeným financováním. Proto nebyly tyto sektory tak silně opevněny jako ostatní úseky Maginotovy linie u hranic s Německem nebo s Itálií. Chyběly především dělostřelecké objekty, které byly plánované až v dalších fázích výstavby. Ovšem na druhou stranu se během budování opevnění „nových front“ využily zkušenosti a poznatky získané během předchozí výstavby. Velmi - ale opravdu jen velmi - zjednodušeně se dá říct, že bojová hodnota objektů na Maginotově linii měla během výstavby sestupnou tendenci. Tvrze vystavěné komisí CORF se v boji osvědčily. Ovšem slabě chráněná oblast „nové fronty“ před Sedanem byla dějištěm velkého průlomu německých sil při zahájení bitvy o Francii. Následoval německý útok na malou pěchotní tvrz La Ferté sousedící s tvrzí Chenois, během kterého se v podzemí udusila celá posádka (což byla jediná taková událost na Maginotově linii).

Systém obrany byl v podstatě stejný jako u našeho opevnění. Před hlavní obrannou linií byla předsunutá postavení. Jejich úkolem bylo pozdržení prvotního náporu útočníka a umožnit destrukci silnic, železnic a mostů před hlavní pevnostní linií. Dalším úkolem bylo pozorování. Hlavní obrannou linii tvořily samostatné pěchotní sruby (kasematy), které byly od sebe vzdáleny přibližně 1 – 1,5 km. Do této linie byly vloženy jednotlivé tvrze, které vyztužovaly obranu. Prostor mezi pevnostními objekty byl vyplněn protipěchotními a protitankovými zátarasy znesnadňující pohyb nepřítele. Bylo vyžadováno, aby veškeré překážky byly postřelovány zbraněmi pevností. Také okolo samostatných srubů i tvrzí byly postaveny překážky bránící volnému přístupu útočníka k objektům. Druhou obrannou linii tvořily objekty stavěné hlavně v letech 1939 a 1940 a celá linie nebyla ani zdaleka dokončena.
Obrázek
Zjednodušený náčrt Maginotovy linie na hranicích mezi Belgií a Francií (tzv. nové fronty)

Tvrze na Maginotově linii

Typická tvrz je soustava několika objektů spojených pod povrchem chodbami. V podzemí také byly umístěny sklady, elektrárna, kasárna, kuchyně, ošetřovna, filtrovna a další prostory potřebné pro bezproblémové fungování. Každá tvrz byla originálem. Její povrchové objekty i podzemní prostory byly v maximálně možné míře přizpůsobeny terénu a bojovým úkolům, které měla tvrz plnit. Nejmenší tvrz na Maginotově linii měla pouze dva objekty. Jedna z největších (tvrz Hackenberg) však měla 19 objektů (17 bojových a dva vchodové). Ovšem původně jich bylo plánováno až 30! Přes značnou rozmanitost a velikost se tvrze dělily na malé pěchotní (francouzsky „petit ouvrage“) a velké dělostřelecké (fr. „gros ouvrage“). Označení velká nebo malá tvrz může být občas zavádějící. Nejmenší „velká“ dělostřelecká tvrz Barbonnet v Alpách totiž měla jen jeden bojový objekt (a jeden vchodový). Naopak např. „malá“ pěchotní tvrz Thonnelle východně od tvrze Chenois měla čtyři bojové sruby. Rozdíl mezi malou a velkou tvrzí tak spočíval především v její výzbroji. Velká dělostřelecká tvrz měla ve výzbroji děla a houfnice ráže 75 a 135 mm umístěné pod betonem nebo v pancéřové otočné a výsuvné věži. Aby to však nebylo tak jednoduché, tak i v malé pěchotní tvrzi může být umístěna zbraň velké ráže. Jedná se o 81 mm minomet, který může být umístěn ve střílně pod betonem nebo v otočné výsuvné věži. Často se stává, že se malá pěchotní tvrz měla ve druhé etapě výstavby změnit na velkou dělostřeleckou. A to díky výstavbě dalších objektů s dělostřeleckou výzbrojí. Například u již výše uvedené malé tvrzi Thonnelle byl ve druhé fázi výstavby plánován samostatný vchod, kasárna a dělostřelecká otočná a výsuvná věž vz.1933 pro dva kanóny ráže 75 mm. Ve třetí fázi měla být přidána dělostřelecká věž vz. 1932R pro kanóny ráže 75 mm, dělostřelecká věž vz. 1932 pro houfnici ráže 135 mm a věž vz. 1932 pro minomet ráže 81 mm. Že ke druhé a třetí fázi výstavby již nedošlo je způsobeno nedostatkem: nedostatkem financí a času.
Existovaly také malé pěchotní tvrze typu „monoblok“. Jednalo se v podstatě o velký samostatný objekt s protitankovou výzbrojí a často i s kulometnou otočnou a výsuvnou věží. Do podzemí vedlo schodiště a bylo plánováno, že ve druhé fázi výstavby se tento objekt stane součástí nově budované tvrze. Takových monobloků bylo postaveno na celé linii jen sedm.

Podzemí tvrze
Veškeré podzemní prostory se nacházejí ve velké hloubce a byly tak chráněny před palbou i těch nejtěžších dělostřeleckých zbraní . Uvádí se, že maximální hloubka podzemních prostor na Maginotově linii je 120 metrů. Velikost těchto prostor je samozřejmě závislá na velikosti jednotlivých tvrzí. Čím větší tvrz, tím větší podzemí. Bylo vybudováno více kilometrů podzemních chodeb (tzv. galerií) než mělo v té době pařížské metro. Ovšem vybudování metra o této délce trvalo více než desetkrát(!) déle než výstavba Maginotovy linie...

Velkou část podzemí zaujímala kasárna. Byly to rozsáhlé sály propojené chodbami a rozdělené zděnými příčkami na menší místnosti. V těchto místnostech je kromě samotných kasáren umístěna také ošetřovna, kuchyň a různé sklady a dílny.

Součástí tvrze byla i elektrárna. V době míru se využívala civilní elektrická síť. Po přerušení dodávky proudu z této sítě se spustily dieselové motory, díky nimž bylo možné vyrábět elektřinu. V blízkosti elektrárny byly dílny údržbářů, nádrže na palivo a na vodu určenou ke chlazení strojů.

Důležité bylo také zásobování potravinami a samozřejmě také vodou. Voda i potraviny byly skladovány jak v podzemí tvrze, tak i v jednotlivých objektech. Oproti pevnostem, jež byly stavěny před 1. světovovou válkou, byly nádrže na vodu na Maginotově linii dimenzovány velkoryseji. Ve fortu Vaux se totiž během bitvy u Verdunu za 1. sv.války vzdalo 1000 vojáků především kvůli nedostatku vody. Je však pravdou, že velká část z onoho tisíce vojáků nebyla posádkou fortu ale běžná pěchota, která se v pevnosti ukryla před palbou nepřítele a jejichž spotřeba se potom neblaze projevila na celkovém nedostatku vody. A tak právě moderní nýtované nádrže z plechu s vnitřní cementovou omítkou měly být dostatečnou zárukou, že se již nic takového nebude opakovat. Spotřeba vody na osobu a den byla 20 litrů. Voda se také používala na chlazení motorů a zbraní. A také na jejich čištění. Vody k tomu používané bylo potřeba překvapivě hodně. Uvádí se například, že pro kanón ráže 75 mm se počítalo se spotřebou 500 litrů vody na den! Aby se zajistil dostatek vody, byly kopány nebo vrtány studny a často již během výstavby podzemí byly zachycovány objevené prameny a jejich voda přiváděna do nádrží. Pokud nebyl zajištěn dostatek vody z podzemí, byla do nádrží v jednotlivých objektech tvrze sváděna dešťová voda ze stropnice. Pěkným příkladem takového řešení může být třeba nádrž na vodu v bloku B1 tvrze Chenois. Její objem byl 6000 litrů a stejně jako u ostatních objektů na tvrzi byla umístěna v bojovém patře. Se zásobováním vodou úzce souvisí i odvod odpadní vody. Ta byla zpravidla sváděna kanalizací do nejnižšího místa v podzemí tvrze a odtud pryč.

Pro samotný boj byla naprosto nezbytná dostatečná zásoba nábojů. Největší muniční sklad M1 se na velkých dělostřeleckých tvrzích nacházel poblíž vchodu a byly v něm skladovány všechny druhy munice. Odtud se v případě potřeby rozváželo střelivo do dalších skladů. Sklad M2 je vždy pod objektem s dělostřeleckou výzbrojí a byla v něm uskladněna jen munice pro zbraně, které byly v objektu nad ním. Sklady M3 jsou hned v bojových objektech. Zbraně v otočných a výsuvných věžích měly ještě navíc pohotovostní zásobu munice přímo ve střelecké místnosti. Tvrz Chenois (stejně jako některé další tvrze) neměla z úsporných důvodů hlavní muniční sklad M1. Místo toho byl rozšířený sklad munice M2 pod objektem B5 s otočnou a výsuvnou věží. V tomto případě tak sklad M2 zastával zároveň funkci skladu M1.

Po zkušenostech s bojovými plyny za 1. světové války byla velká pozornost věnována vzduchotechnice. Ve tvrzích (ale pochopitelně i v samostatných srubech) byl udržován mírný přetlak vzduchu. Díky němu se dovnitř nedostaly bojové otravné látky a naopak se zplodiny a zkažený vzduch odváděly ven z objektů. Aby se mohl v objektech udržovat přetlak vzduchu, musel být do něj čerstvý vzduch nasáván. Ovšem tento vzduch mohl být kontaminován otravnými plyny. A proto byla v případě potřeby uvedena do provozu filtrovna, přes jejíž filtry procházel vzduch z venku. Každý bojový objekt na tvrzi měl svou vlastní filtrovnu i vzduchotechniku a byl nezávislý na ostatních částech tvrze. Vchodový srub B7 na tvrzi Chenois měl svého specialistu, který měl na starosti detekci bojových plynů. K tomu mu sloužila sada zkušebních papírků. Na stránkách fortchenois.e-monsite.com je však také uvedeno, že vojáci měli k dispozici i sadu „zápachových lahví“ a ptáka v kleci. Údajně se mělo jednat o andulku. „Použití“ ptáka v kleci je jasné. Pokud pták zemřel, byla tvrz napadena otravnými látkami. Je však otázkou, zda by pták stihl umřít dostatečně rychle nebo jestli by nezačali společně s ptákem umírat i vojáci... Jestliže měl strážný u vchodu podezření na plynový útok, dostal k očichání sadu „zápachových lahví“. V každé z nich byla vůně charakteristická pro jednotlivé otravné látky. Dalo se tak zjistit, jaký plyn byl použit. Pokud se potvrdil útok plynem, okamžitě byl hermeticky uzavřen vstup do tvrze a ventilace byla přepnuta do okruhu, který vedl přes filtry obsahující aktivní uhlí. Tyto filtry vydržely v provozu 48 hodin a potom se musely vyměnit. V celé tvrzi Chenois bylo instalováno 48 filtrů (plus náhradní ve skladech).

Obrázek
Obrázek
Tyto fotografie ukazují filtrovnu na malé pěchotní tvrzt La Ferté a detail filtrů s aktivním uhlím. Stejný typ filtrů byl použit i na tvrzi Chenois (vlastní foto).


Při budování Maginotovy linie vyvstala potřeba pozorování nejen ve dne, ale také v noci. Protože v té době nebyl k dispozici žádný systém nočního vidění, bylo rozhodnuto použít výkonný reflektor. Dosah těchto reflektorů byl pro pozorovatele umístěného přímo v objektu od 300 do 600 metrů. Záleželo na povětrnostních podmínkách. Pokud byl pozorovatel mimo objekt a byla dobrá viditelnost, mohl údajně sledovat předměty vzdálené až 1000 metrů. Reflektor měl výkon 250W a na 100 metrů osvětloval prostor o šířce 10 m. Světlomet býval umístěn v pancéřové schránce na kovové „trubce“ a nebo v betonovém výklenku, který mohl být i dodatečně přistavěn. Samotné sklo reflektoru chránila pancéřová dvířka o tloušťce 10 cm. Dvířka se otvírala pomocí ocelového lanka z objektu a zavírala se automaticky díky své váze. Světlomet bylo nutné používat velmi uvážlivě. Kromě toho, že mohl osvětlit okolí, dokázalo světlo z něj oslnit pozorovatele a po jeho vypnutí trvalo docela dlouho, než se tento pozorovatel opět dokázal přizpůsobit okolní temnotě. Životnost žárovky byla jen 100 hodin a proto byly vždy k dispozici dvě náhradní.

Obrázek
Pohled na výklenek světlometu s uzavřenými dvířky na tvrzi La Ferté (vlastní foto)

Objekty tvrze
Na velkých dělostřeleckých tvrzích jsou k vidění tyto objekty:
1. vchodové sruby
2. pěchotní sruby – navazující na pevnostní linii okolních samostatných srubů a chránící vlastní tvrz před útokem nepřítele
3. pozorovatelny – umístěné na místech s dalekým rozhledem. Často slouží i k pozorování a řízení dělostřelecké palby pro sousední tvrze. Na tvrzi Chenois se však takový objekt nenacházel.
4. dělostřelecké sruby – s tímto typem objektu se na tvrzi Chenois nepočítalo
5. objekty pro pancéřový otočné výsuvné věže – mohly mít dělostřeleckou nebo pěchotní výzbroj
6. kaponiéry – objekty pro obranu příkopů. Také tento objekt nebyl na tvrzi Chenois vybudován ani plánován
7. smíšené objekty – jsou tvořeny několika typy výše uvedených objektů navzájem konstrukčně spojených v jeden celek. Pěkným příkladem může být např. objekt B1 na tvrzi Chenois – viz níže.

Pancéřové prvky na Maginotově linii


Zvon GFM
Jedná se o zvon pro blízkou obranu tvrze. Nejčastěji měl 3 střílny, ale mohl jich mít i 4 nebo dokonce 5. Do střílen se osazoval lehký kulomet nebo minomet ráže 50 mm. Kromě obrany byly tyto zvony využívány i k pozorování. Ve vrchlíku zvonu byl umístěn periskop umožňující pozorování okolí. Zjištěné informace byly předávány veliteli objektu nebo do střeleckých místností.
Zvony GFM byly dvou typů. U zvonů GFM, které byly použity na celé tvrzi Chenois, se jedná o model B (vzor 1934). Tyto zvony jsou modernější a odolnější než model A (vzor 1929), který se používal v Alsasku a v Alpách během první fáze výstavby Maginotovy linie. Model B měl ve střílnách kulovou otočnou vložku, která byla vyhodnocena jako odolnější a bezpečnější než otočný rám ve střílnách modelu A. Proto začala na konci 30. let výměna vložek do již zabudovaných střílen zvonů modelu A. Tato výměna však byla z časových důvodů provedena jen u některých zvonů.

Obrázek
Zvon GFM model A s lehkým kulometem vz. 24/29 a s vysunutým periskopem ve vrchlíku (wikimaginot.eu/autor Eric Kamerek)

Obrázek
Zvon GFM model B – detail kulové vložky s pozorovacím průzorem (wikimaginot.eu, autor Lambert Pascal)

Obrázek
Řez zvonem GFM model A. (wikimaginot.eu/autor Gilbert Kluczyk – uveřejněno se svolením autora. Kopírování ani jakékoliv další použití není možné)

Obrázek
Vnitřní vybavení zvonu GFM model A. Ve střílnách mohl být osazen lehký kulomet vz. 24/29 a 50 mm minomet (wikimaginot.eu/autor Gilbert Kluczyk – uveřejněno se svolením autora. Kopírování ani jakékoliv další použití není možné)

Zvony GFM model B dělíme na dva druhy: malý a velký. Oba dva mají vnitřní průměr 1,30 m. Vyrobeny jsou ze chrom-molybdenové slitiny (nejedná se tedy o „obyčejný železný šrot“). Jejich hmotnost je 17 tun u malého typu nebo 24 tun u velkého. Tloušťka stěn je 25 nebo 30 cm. Uvnitř zvonu je „podšívka“ z měkkého železa chránící proti tzv. Hopkinsonovu efektu, který vzniká nárazem střely nebo výbuchem náboje na vnější stěně pancíře. To má za následek odštípnutí materiálu z vnitřní strany způsobené vibracemi po nárazu a rázovou vlnou skrz materiál. V tomto případě oceli (ovšem stejně tak se to týká např. i betonu). Bez této podšívky by byly odštípnuté kusy prudce vrženy do prostoru a pro vojáka ve zvonu by měly smrtelné následky.

Obrázek
Zvon GFM model B s modernější vložkou střílny. Tento zvon je z objektu B3 na tvrzi Chenois. (vlastní foto)

Ventilační zvony
Jedná se o zvony určené k nasávání nebo naopak k odvodu zkaženého vzduchu. Byly to malé zvony a nejčastěji měly tvar houby. Používaly se především na tvrzových objektech, jejichž konstrukce neumožňovala umístit vývody vzduchu do tylových stěn objektů.

Obrázek
Ventilační zvon ve tvaru houby, v pozadí zvon GFM model B určený pro pozorování k obraně blízkého okolí se střílnami pro lehký kulomet (wikimaginot.eu/autor Christatus)

Obrázek
Zde je ventilační zvon zapuštěný do stropnice objektu B2 tvrze Chenois (fortchenois.e-monsite.com)

Na vchodovém srubu B7 tvrze Chenois byl při výstavbě použit unikátní pancéřový prvek. Nikde jinde nepoužitý. Kromě dvou zvonů GFM pro lehký kulomet je tento vchodový objekt vybaven také dvěma upravenými zvony GFM určenými k nasávání vzduchu a k odvodu výfukových plynů z dieselagregátů. Podle francouzských stránek se má jednat o dva zvony GFM staršího typu A (podle jiného zdroje mělo jít naopak o model B). Já osobně se kloním k tomu, že se jedná o starší model A. A to díky tvarům "střílen". Tyto dva zvony byly původně určeny k osazení do některého z objektů na Maginotově linii. Byly však odmítnuty, vráceny zpět výrobci a teprve potom v továrně upraveny, opět odkoupeny a použity právě na vchodovém objektu tvrze Chenois. Při pohledu na tyto zvony nelze přehlédnout navařenou mříž, jež chrání otvory, které byly původně střílnami a které potom sloužily jinému účelu. V každém z těchto unikátních zvonech je pět otvorů.

Obrázek
V popředí dva ventilační zvony z tvrze Chenois umístěné na stropnici vchodového srubu B7, v pozadí potom Zvon GFM model B určený k pozorování a k blízké ochraně objektu (vlastní foto).

Pozorovací zvony VD a VDP

Jak již název napovídá, sloužily tyto zvony k pozorování okolí a k řízení dělostřelecké palby. Umístěny mohly být na samostatných pěchotních srubech nebo na pěchotních objektech tvrzí. Mohly být také umístěny na objektech tvrzových nebo samostatných pozorovatelen, které byly umístěny na místech s dalekým rozhledem. Zvony VD měly průzory určené k přímému pozorování a zvony VDP také periskop umístěný ve vrchlíku. Na tvrzi Chenois nebyl žádný takový zvon instalován.

Obrázek
Vlevo pozorovací dělostřelecký zvon VDP z tvrze La Ferté s otvorem ve vrchlíku pro periskop, uprostřed otočná výsuvná věž a vpravo zvon AM (vlastní foto)

Zvon Digoin
Jedná se o pozorovací zvon původně určený pro použití v pevnostech postavených před 1. světovou válkou. Docela často je k vidění ve "starých" fortech ze začátku 20. století (např. okolo Verdunu). Na Maginotově linii je však raritou použitou jen na pěti tvrzích.

Obrázek
Pozorovací zvon Digoin z tvrze Froideterre poblíž Verdunu (vlastní foto)

Zvon AM

Tento zvon byl nejmohutnějším typem zvonu umístěným na Maginotově linii. Jeho hmotnost dosahovala až 35 tun. Sloužil hlavně k vedení dalekých, především čelních paleb. Nejčastější provedení bylo se dvěma střílnami svírajícími úhel 45 stupňů, aby palbou pokryl sektor více než 90 °. Nepoužívaná střílna se utěsní díky zátce nesoucí šrouby. Zvon AM byl v maximálně možné míře zapuštěn do stropnice objektu a zadní stěna bez střílen byla obvykle kryta betonem. Střílna byla osazena tzv. smíšenou zbraní (nazývanou AM). Jedná se kulometná dvojčata a 25 mm protitankový kanón s krátkou hlavní Puteaux model 1934. Délka hlavně byla kvůli rozměrům zvonu zkrácena na 1180 mm. I když se zdá ráže kanónu 25 mm nedostatečná, není to pravda. Kanón v tomto provedení totiž dokázal na 400 metrů prostřelit 35 mm pancíře, což je více než dost na zničení tanku, který byl běžný v roce 1940. Typický srub na Maginotově linii (vybavený jedním nebo dvěma zvony AM a 47 mm protitankovými kanóny pod betonem) je víc než dostatečně vyzbrojený a účinný, aby „vyčistil“ vše v okruhu tisíce metrů...Ve zvonu AM jsou u sedadla střelce stojany na 17 nábojů.

Obrázek
Zvon AM se dvěma střílnami pro smíšenou zbraň – 25 mm protitankový kanón a dvojče těžkých kulometů (wikimaginot.eu, autor Christatus)

Obrázek
Uzávěra nepoužívané střílny ve zvonu AM (wikimaginot.eu, autor Lambert Pascal)

Zvon JM
Jedná se o zvon pro dvojče těžkých kulometů (zbraň se nazývá JM). Stejně jako zvon AM sloužil i tento zvon hlavně k vedení dalekých paleb. Využíval se především k vedení čelních paleb. Byl v maximálně možné míře zapuštěn do stropnice objektu a zadní stěna bez střílen byla často kryta betonem. Tento zvon neměl ve vrchlíku periskop. K pozorování sloužily dva otvory umístěné po stranách střílen. Kvůli zvýšení obranyschopnosti se plánovalo vylepšit výzbroj ve většině těchto zvonů. Místo dvojčete těžkých kulometů JM měla být instalována smíšená zbraň AM (protitankový kanón ráže 25 mm a dvojče těžkých kulometů). Délka hlavně kanónu byla zkrácena na 1 metr. Stejně jako pozorovací dělostřelecký zvon nebyl ani zvon JM na tvrzi Chenois instalován.


Zvon LG
V tomto zvonu měl být umístěn 60 mm minomet Brandt vzor 1931. Samotný zvon vyčníval jen několik málo centimetrů nad stropní desku a byl určen k blízké obraně objektu. Ve vrchlíku byl otvor v němž měla být umístěna otočná lafeta pro minomet umožňující palbu do všech směrů. Palba z těchto zbraní měla být řízena pomocí pokynů pozorovatelů z jiných zvonů. U minometu ráže 60 mm však nebyl do roku 1940 dokončen vývoj a proto se uvažovalo o použití již zavedeného 50 mm minometu MAC vzor 1935, který byl již ve výrobě a byl ve zvonech GFM a ve střílnách pod betonem. Bohužel ani tato zbraň nemohla být do zvonů LG umístěna. A to kvůli novým lafetám, které se do začátku bojů nepodařilo do zvonů osadit. Proto musely být otvory ve vrchlících zvonů LG zaslepeny. A to buď navařením ocelové desky nebo zabetonováním. Ne u všech zvonů to však bylo provedeno. Například na tvrzi Galgenberg je i dnes možné podívat se dírou ve vrchlíku do vnitřních prostor srubu. U maximálního dostřelu minometu ráže 60 mm jsem našel tři rozdílné údaje: 500, 1200 nebo 1700 metrů. Osobně se přikláním ke třetímu údaji. Již zavedený 50 mm minomet měl totiž při náměru 45 stupňů dostřel až 1400 metrů. A vzhledem k tomu, že lafeta ve zvonu LG umožňovala náměr 55 až 90 stupňů, přijde mi dostřel 1700 metrů u 60 mm minometu pravděpodobnější. Celkem bylo vyrobeno 75 ks zvonů LG a jeden z nich je dodnes k vidění na objektu B1 na tvrzi Chenois.

Obrázek
Detail zvonu LG z bloku B1 na tvrzi Chenois. V pozadí zvon GFM model B určený především k pozorování. Fotografie trošku klame - zvon pro minomet v popředí vyčnívá jen asi 15 cm nad stropnici objektu (vlastní foto)

Obrázek
Pohled na ten samý zvon LG shora. Je pěkně vidět zabetonovaný otvor určený pro osazení 60 mm minometu. Vpravo je vidět část zvonu GFM model B. (vlastní foto)

Pancéřová otočná výsuvná věž pro dva houfnice ráže 75 mm vz. 1905 (75 R 05)
Jedná se o typ věže, která byla použita při výstavbě pevností před 1. světovou válkou. Podle jednoho zdroje jich bylo vyrobeno 77, podle druhého 73. Šestnáct z nich však bylo dodáno pozdě a tak zůstaly u výrobce a potom v armádních skladech. Během výstavby Maginotovy linie bylo z finančních důvodů rozhodnuto použít tyto věže i v moderních pevnostech. Dvanáct z těchto věží bylo přezbrojeno na dvě smíšené zbraně AM (protitankový kanón ráže 25 mm a dvojče těžkých kulometů). U ostatních čtyř věží se plánovalo ponechání stávající výzbroje (2x 75 mm kanóny vz. 1905). Modernizace spočívala především ve vylepšení vnitřního vybavení – ventilace, osvětlení, větší zásoba munice přímo ve věži. U třech věží nakonec z modernizace sešlo a tak se stalo, že na celé Maginotově linii byla osazena jen jedna jediná věž s původní výzbrojí. A tato jediná věž byla instalována právě na tvrzi Chenois v objektu B5. Proč však byla instalována jen jedna věž místo původně plánovaných čtyř? Z jednoduchého důvodu. Francouzští odborníci si totiž moc dobře uvědomovali, že použití zastaralé věže má v boji své limity. Věži totiž zůstal ruční pohon - na rozdíl od všech ostatních věží na Maginotově linii, kde byl pohon řešen motory. To by zřejmě nebyl až tak velký problém. Mnohem horší však bylo použití původních děl, jejichž dostřel byl jen 8200 metrů. Což bylo pro použití na tvrzi Chenois naprosto nedostatečné. Omezený dostřel těchto zbraní se projevil v roce 1940 při německém útoku na sousední malou pěchotní tvrz La Ferté. Přestože bylo na její podporu vypáleno více než 4000 střel, nebyla palba dostatečně účinná a především přesná. Nedokázala tak zabránit pádu této pěchotní tvrze. Jak by boje o tvrz La Ferté probíhaly, pokud by na tvrzi Chenois byla instalována věž s děly o větším dostřelu je otázkou...

Číselné označení věže instalované na tvrzi Chenois bylo 573. Z toho se dá vyvodit, že to byla v pořadí 73. vyrobená věž tohoto typu. Číslo „5“ potom znamenalo, že se jedná o věž modernizovanou. Tato konkrétní věž byla vyrobena v roce 1915. Stejně jako všechny výsuvné věže tohoto typu se i tato se může vysunout během několika sekund díky systému páky a protizávaží ovládaného manuálně dvěma vojáky. Přestože hmotnost pohyblivé části dosahuje takřka 90 tun, díky čtyři metry dlouhé páce může mít protizávaží hmotnost „pouhých“ 18 tun. Podle informací na francouzských stránkách tvořilo obsluhu věže 11 mužů, z toho pět bylo přímo ve střelecké místnosti. Podle jiného zdroje čítala osádka 15 mužů. Je zajímavé, že obsluhu modernější věže T75 model 1932R tvořilo 25 vojáků. Je proto otázkou, koho přesně započítávají Francouzi do obsluhy jednotlivých věží…
Ve skladech umístěných v podzemí a ve věži bylo umístěno 12000 nábojů pro obě děla ráže 75 mm. Jen tak pro zajímavost: se stejnou dotací munice se počítalo i na pancéřových věžích československého opevnění. Do skladů byly dopravovány na vozících po kolejnicích a do samotné věže výtahem o nosnosti 400 kg. Poblíž skladu M2 bylo umístěno velitelství tvrze rozdělené na 3 části (hlavní velitelství, velení dělostřelecké věže B5 a velení pěchotních objektů).
Věž má tři patra:
spodní – je v něm protizávaží a ventilační systém
střední – stanoviště pro zaměřování při nepřímé palbě, pohotovostní sklad munice a výtah
horní – jedná se o vlastní střeleckou místnost

Obrázek
Řez věží 75 R 05 (lignemaginot.com, autor Aalma)

Samotné zbraně (stejně tak jako ostatní děla ráže 75 mm použité na Maginotově linii) vycházely z polního 75 mm děla vz. 1897. Tato zbraň byla přesná, měla malé rozměry a dostatečně velkou kadenci. Proto se jevila jako ideální pro použití v pevnostech budovaných před 1. i 2. světovou válkou. Pro Francouze je tato zbraň legendární. Nejsem Francouz, takže to nedokážu posoudit... Nicméně je pravdou, že francouzská armáda vyřadila toto dělo ze své výzbroje až v roce 1963. Postupem času totiž vzniklo několik modifikací a tak byla tato zbraň používána polní armádou i v pevnostech ve střílnách pod betonem i ve výsuvných a otočných věžích. Je zajímavé, že pár kusů tohoto polního kanónu – respektive jeho modernizovaná verze – bylo zřejmě svého času i ve výzbroji československé armády. Těsně po 1.světové válce totiž nově vznikající čs. armáda řešila nedostatek dělostřeleckých zbraní nákupem z Francie. Jestliže francouzská armáda byla s touto zbraní nadmíru spokojená, tak ta naše rozhodně ne. Dodané zbraně totiž byly značně předražené a především silně opotřebované během předcházejících bojů. O kvalitě samotného kanónu to samozřejmě nic nevypovídá. Je to jen taková drobná odbočka...

Věž 75 R 05 na tvrzi Chenois byla svou posádkou poškozena v noci z 12. na 13. června těsně předtím než byla na příkaz velení opuštěna. Během války byla celá pancéřová věž Němci zničena a dnes je její šachta zabetonovaná.

Obrázek
Pancéřová otočná výsuvná věž 75 R 05 z tvrze Froideterre u Verdunu – před modernizací (vlastní foto)

Pancéřová otočná výsuvná věž pro smíšenou zbraň AM (T 2 AM)
Jedná se o tu samou věž, která byla popsána v předchozím odstavci. Jen s jinou výzbrojí. Tento typ věže byl použit při výstavbě pevností před 1. světovou válkou. Šestnáct z nich však bylo dodáno pozdě a tak zůstaly u výrobce a potom v armádních skladech. Během výstavby Maginotovy linie bylo z finančních důvodů rozhodnuto použít tyto věže i v moderních pevnostech. Dvanáct z těchto věží bylo přezbrojeno na dvě smíšené zbraně AM (protitankový kanón ráže 25 mm a dvojče těžkých kulometů). Hlaveň děla, která ve střílnách pod betonem dosahovala délky 1800 mm, byla zkrácena na 1,5 m, aby se přizpůsobila vnitřním rozměrům věže. Ve střelecké místnosti je překvapivě dostatek prostoru. A to díky tomu, že nově instalované zbraně jsou menší než původní kanóny ráže 75 mm. Stejně jako u věže 75 R 05 je i věž AM ovládaná ručně. Díky protizávaží k tomu není potřeba moc síly.
Pěkné video je k vidění zde:https://www.youtube.com/watch?v=iUYxUQz ... O&index=22

Věž T 2 AM tedy disponovala na krátkou vzdálenost impozantní palebnou silou – dvěmi 25 mm protitankovými kanóny a čtyřmi kulomety. Na 400 metrů dokázal 25 mm kanón ve věži prostřelit pancíř o tloušťce 40 mm. Pro srovnání: ta samá zbraň ve zvonu AM, ovšem s ještě víc zkrácenou hlavní dokázala na stejnou vzdálenost prorazit „jen“ 35 mm. Myslím si, že pro zbraň této ráže je to víc než dobrý výsledek...
Všechny modernizované věže tohoto typu byly použity na tvrzích na severních hranicích (tzv. nové fronty). Například jedna z těchto věží byla použita na sousední tvrzi La Ferté západně od tvrze Chenois, jedna zase na sousední tvrzi Thonelle východně od Chenois a jedna přímo na tvrzi Chenois (objekt B1). Tato věž má označení 572, kde číslo 5 označuje modernizovanou věž a číslo 72 je původní pořadové číslo věže vyrobené v roce 1915.

Obrázek
Pancéřová otočná a výsuvná věž pro dvě smíšené zbraně AM (protitankový kanón ráže 25 mm a dvojče těžkých kulometů). Věž je z tvrze La Ferté a byla zničena v květnu 1940. Za pozornost stojí jiný tvar střílen oproti věži 75 R 05 kvůli instalaci nových zbraní. (vlastní foto)

Obrázek
Interiér pancéřové otočné a výsuvné věž pro dvě smíšené zbraně AM - protitankový kanón ráže 25 mm a dvojče těžkých kulometů (vlastní foto)

Pancéřová otočná výsuvná věž pro dvě houfnice ráže 75 mm vz. 1932 R (75 R 32)
Tato věž vychází svou konstrukcí z věže 75 R 05, která je popsaná výše. Vylepšení se týkalo především zesílení pancíře a zavedení elektrického ovládání věže. Rychlost otočení o 360 stupňů byla 30 sekund. Na čs. dělostřelecké věži to zabralo dvojnásobný část (tzn. 60 sekund). Dále bylo vylepšeno vnitřní vybavení věže. Maximální dostřel zbraní ve věži je 9200 m. Je to tedy o 1000 m více než u předchozího typu. Maximální rychlost střelby je až 26 výstřelů za minutu. Tzn. že celá věž mohla vypálit během minuty až 52 ran! Doba, po kterou mohla vést věž palbu maximální rychlostí, byla samozřejmě omezena. A to kvůli velkému zahřátí hlavní, rychlostí zásobování municí a pochopitelně byla také limitována únavou a úrovní výcviku osádky věže. Tento typ věže nebyl na tvrzi Chenois použit.

Obrázek
Věž 75 R 32 z tvrze Schoenenbourg. Vlevo zvon GFM pro lehký kulomet, vpravo zvon VDP pro dělostřeleckého pozorovatele. Na stropnici objektu jsou vidět dva malé ventilační zvony (wikimaginot.eu, autor Eric Bouchoucha)

Pancéřová otočná výsuvná věž pro dvě houfnice ráže 75 mm vz. 1933 (75 R 33)
Jedná se o nejmohutnější a o nejmodernější pancéřovou věž pro kanóny ráže 75 mm, která byla použita při výstavbě Maginotovy linie. I tato věž vycházela svou konstrukcí ze starší věže 75 R 05. Hmotnost této moderní věže byla takřka dvojnásobná oproti svému vzoru. Vážila celkem 265 tun (věž 75 R 05 „pouze“ 135 tun). Tento enormní nárust hmotnosti oproti věži 75 R 05 byl způsoben především velkým zesílením pancíře i celkové konstrukce věže. Například tloušťka stěn dosahovala 300 mm (věž 75 R 05 má „jen“ 185 mm). Opět uvedu srovnání s věží konstruovanou v Československu. Zde byla maximální tloušťka stěn 450 mm a celková hmotnost, kterou vždy uvádím bez protizávaží, dosahovala přibližně 318 tun.

Tyto věže byly vyzbrojeny dvěmi houfnicemi ráže 75 mm s dostřelem přibližně 12 km. Prakticky stejný dostřel měly i houfnice v čs. věžích. Ve střelecké místosti bylo 5 vojáků. Ovšem u věží s později dodanými děly, které měly poloautomatický uzávěr, byli jen tři. Dotace munice činila pro každé dělo 5800 ks tzn. 11600 ks pro celou věž). Přibližně polovina nábojů byla skladována v hlavním muničním skladě M1 nedaleko vchodu do tvrze. Zbytek byl ve skladech M2 (v podzemí poblíž věže) a ve skladě M3 přímo ve věži. Munice byla ze skladů ve středním patře věže dodávána do střelecké místosti dvěma výtahy – pro každou zbraň jeden. Náboje se do něj vkládaly jednotlivě. Svojí rychlostí se přizpůsoboval palbě kanónů. Tzn. že po odebrání náboje ve střelecké místnosti, se výtah automaticky posunul a nabídl střelci další náboj, který již byl připravený. Nevýhodou tohoto řešení bylo, že výtah byl jen jednosměrný – jezdil jen nahoru. Po ukončení střelby tak zůstávaly ve výtahu předpřipravené náboje, které tam však z bezpečnostních důvodů nemohly zůstat po delší dobu. Musely se proto ve střelecké místnosti odebrat a vrátit zpět do skladu. Protože se náboje vracely po úzkém žebříku, byla taková manipulace s náboji samozřejmě velmi nebezpečná. Proto se přistoupilo k instalaci ještě jednoho výtahu. Tento výtah mohl jezdit najen nahoru, ale i dolů a problém s manipulací munice ve střelecké místnosti tím byl vyřešen.

Celkem bylo použito 21 kusů těchto věží. Objekt pro tento typ věže měl být vybudován i na tvrzi Chenois (objekt B6). Ovšem až ve druhé fázi výstavby. A jak už to tak bývá - kvůli nedostatku financí ke druhé fázi výstavby nikdy nedošlo...

Pancéřová otočná výsuvná věž pro dvě houfnice ráže 135 mm vz. 1932
Tato věž nebyla pro tvrz Chenois plánována. Byla vyrobena v 17 kusech. Samotnou věž nebylo možné ostřelovat přímou palbu. I ve vysunuté poloze totiž nevyčnívala nad úroveň objektu, ve kterém byla instalována. Bylo to díky tomu, že byla umístěna v mělkém trychtýři ve stropnici objektu. Kvůli tomu ovšem mohla vést jen nepřímou palbu. Délka hlavně byla jen 1145 mm. Dostřel zbraně byl v rozmezí 320-6000 metrů.

Obrázek
Otočná věž pro dvě 135 mm houfnice ve vysunuté poloze. (wikimaginot.eu, autor Lamert Pascal)


Pancéřová otočná výsuvná věž pro dva minomety ráže 81 mm vz. 1932
Tato věž byla určena k postřelování hluchých míst v okolí tvrze, do kterých nebylo možné vést palbu z jiných zbraní. Protože tvrz Chenois leží v jen relativně mírně zvlněné krajině, nebyl zde tento typ věže potřeba. Stejně jako předchozí typ pancéřové věže, tak i tento nevyčníval nad úroveň stropnice a nebylo tedy možné na něj vést přímou palbu. Dostřel minometů byl maximálně 3600 m, což však pro účely, které měla tato věž plnit bohatě dostačovalo.

Obrázek
Otočná výsuvná věž pro dva 81 mm minomety. Na této fotografii je krásně vidět zapuštění věže do stropnice objektu. V pozadí zvon GFM model A se střílnami pro lehký kulomet. (wikimaginot.eu, autor Lvcvlvs)

Pancéřová otočná výsuvná věž pro smíšenou zbraň AM a minomet ráže 50 mm (TAM 50)
Jdo o nejmodernější věž na Maginotově linii. Oproti jiným věžím vycházející svou konstrukcí z věže 75 R05 již nevyužívá systém protizávaží pomocí páky, ale jednoduššího systému protizávaží zavěšeného na řetězích. Toto zjednodušení je prostorově méně náročné a tím pádem i levnější. Hmotnost protizávaží však musela být stejná jako hmotnost pohyblivé části (tj. 85,5 tun). Pro srovnání: hmotnost protizávaží při použití páky bylo u nejtěžší výsuvné věže bylo 75R 33 pouze 18 tun (při hmotnosti pohyblivé části 131 tun).
Vyrobeno bylo 7 kusů. Šest věží bylo použito na tzv. „nových frontách“ a všech šest bylo zničeno Němci v roce 1941. Poslední se dodnes nachází na tvrzi Anzeling poblíž lucemburských hranic.
Smíšená zbraň mohla střílet jen ve vysunuté poloze. Naproti tomu minomet byl schopen střelby skrz vrchlík i když byla věž zasunuta. Ani tato věž nebyla na tvrzi Chenois použita.

Pancéřová otočná výsuvná věž pro dvojče těžkých kulometů vz. 1935 (TM)
I tato věž, přestože měla jen kulometnou výzbroj, byla inspirována úspěšnou konstrukcí dělostřelecké věže 75 R 05. Věž umožňovala kruhovou palbu a byla osazena dvojicí těžkých kulometů Reibel MAC 1931. Koncem 30. let minulého století bylo rozhodnuto osadit věž smíšenou zbraní (25 mm protitankový kanón a dvojče těžkých kulometů). I když tato věž nebyla na tvrzi Chenois použitá, přesto o přestavbě na smíšenou zbraň napíšu pár řádků, protože byla docela zajímavá. Přestavba se začala provádět na všech instalovaných věžích, ale jen na několika byla dokončena. Ostatní věže jsou v různém stadiu přestavby. Všechny však mají předělány střílny na smíšenou zbraň (i když samotná zbraň ještě nebyla osazena). Proto již není možné vidět věž TM v původní podobě se dvěmi střílnami pro dvojče těžkých kulometů a s jedním otvorem pro dalekohled. Během přestavby totiž byla rozšířena střílna pro pravý kulomet a místo něj byl osazen protitankový kanón. Levý kulomet zůstal na svém místě a pro pravý byla vytvořena nová střílna (viz foto). Otvor nad střílnami je pro záměrný dalekohled, který je původní. Délka kanónu musela být kvůli rozměrům věže zkrácena na 1000 mm, čímž se pochopitelně snížil dostřel zbraně. V interiéru věže muselo být upraveno vyvažování kvůli větší hmotnosti zbraně. Zásahů do vnitřního vybavení věže bylo pochopitelně víc. Například se také upravovalo ovládání kulometů, byl doplněn pedál pro střelbu z děla a také se muselo upravit stanoviště střelce. Velkých změn se samozřejmě dočkal také výtah na munici ze skladu ke zbraním.

Obrázek
Pancéřová otočná výsuvná věž pro dvojče těžkých kulometů z tvrze Bois-Karre. Střílny jsou připraveny na osazení smíšené zbraně - 25 mm protitankový kanón a dvojče těžkých kulometů (wikimaginot.eu, autor Pascal Lambert)

Zbraně použité na Maginotově linii

Předem upozorňuji, že v mém článku nejsou popsány všechny zbraně použité při stavbě Maginotovy linie. Zbraně lze rozdělit na ofenzivní a defenzivní. Mezi ofenzivní se řadí kanóny a houfnice ráže 75 mm, houfnice ráže 135 mm a 81 mm minomety. Tyto zbraně byly v provedení pro střílny pod betonem a pro střílny pod pancířem. O některých ofenzivních zbraních jsem se rozepsal při popisování pancéřových otočných a výsuvných věžích. O dalších - především o těch umístěných ve střílnách pod betonem – se nebudu zmiňovat. Na tvrzi Chenois se totiž s dělostřeleckými sruby nepočítalo. Pokud by však měl někdo zájem, může si informace o zde nezmíněných zbraních dohledat na internetu. Nyní se jen tak lehce zmíním o zbraních defenzivních. Mezi ně patří protitankové zbraně, kulomety, minomety ráže 50 a 60 mm a vrhače granátů pro granátové skluzy.

Minomety ráže 50 a 60 mm

O těchto zbraních jsem psal již v části věnované zvonu LG.


Vrhač ručních granátů pro granátový skluz
Tato zbraň vrhala granát pomocí ocelové pružiny před objekt do míst, které nebyly postřelovány jinými zbraněmi.

Obrázek
Vrhač granátů v otevřené poloze (vlastní foto)

Protitankové zbraně
Na Maginotově linii se s protitankovými zbraněmi se původně vůbec nepočítalo. Všechny objekty byly vyzbrojeny kromě ofenzivních zbraní jen těžkými nebo lehkými kulomety. Teprve díky rychlému rozmachu obrněné techniky se přišlo s různými řešeními, které dokázaly posílit obranu proti tankům i u již postavených objektů. Postupně se do výzbroje zavedly tři ráže protitakových kanónů – 47, 37 mm a 25 mm. Nejdříve byl zaveden 47 mm protitankový kanón vz. 1934 (AC 47). Ten se osazoval výhradně do střílen pod betonem místo dvojčat těžkých kulometů. Tento kanón nebyl spřažený s těžkým kulometem tak jak je to běžné u našeho opevnění. Aby nedošlo ke snížení obranyschopnosti proti pěchotnímu útoku, muselo se přistoupit k poměrně složité přestavbě střílny určené původně pro dvojčata těžkých kulometů. Střílna pro kulomety se umístila na otočné čepy, na kterých se dala vytočit směrem do střelecké místnosti. Na uvolněné místo se po kolejnici umístěné u stropu natlačil kanón AC 47.

Obrázek
Střílna pro 47 mm protitankový kanón zaměnitelný za dvojče těžkých kulometů. Kanón je zasunutý ve střílně. Nahoře jsou vidět kolejnice po nichž by se kanón i se střílnou vytlačil a nahradily by jej těžké kulomety v zeleně natřené střílně na otočných čepech (vlastní foto z tvrze La Ferté)

Obrázek
Protitankový kanón ráže 47 mm model 1934 určený pro střílny pod betonem. Kvůli vyvážení hmotnosti musela hlaveň kanónu trčet ven z objektu. Přestože měli francouzští odborníci strach z poškození hlavně během ostřelování, v průběhu bojů se tyto obavy nepotvrdily. (wikimaginot.eu, autor Gilbert Kluczyk – uveřejněno se svolením autora. Kopírování ani jakékoliv další použití není možné)

Obrázek
Jak moc trčel protitankový kanón ze střílny je vidět na této fotografii. Vlevo je střílna pro dvojče těžkých kulometů, vpravo střílna pro lehký kulomet určený pro ochranu hlavných střílen (vlastní foto z tvrze La Ferté)

Kanón ráže 47 mm má na délku 2520 mm a do některých již postavených střeleckých místností se nevlezl. Proto se urychleně vyvinul 37 mm kanón vz. 1934 (AC 37), který byl dlouhý jen 1970 mm a problém s místem ve střeleckých místnostech byl tímto vyřešen.

Poslední protitankovou zbraní byla tzv. smíšená zbraň (AM). Jednalo se o protitankový kanón ráže 25 mm spřažený s dvojčetem těžkých kulometů. Toto dělo se používalo ve střílnách pod betonem, v pancéřových zvonech AM a v otočných výsuvných věžích T2 AM a TAM 50. Se zbraní AM se také počítalo při přezbrojení pancéřových věží a zvonů určených pro dvojčata těžkých kulometů (viz výše).

Obrázek
Smíšená zbraň AM (vlastní foto)

Lehký kulomet vz. 24/29 (FM 24/29)
Jednalo se o nejpoužívanější zbraň na Maginotově linii. Ráže této zbraně byla 7,5 mm a praktický dostřel činil 600 m. V opevnění byla používaná verze D, která se od běžného provedení liší především robustnější hlavní. Zásobník se do zbraně zasouval shora. Zbraň se používala ve střílnách pod betonem i pod pancířem a to především k blízké obraně objektu. V naprosté většině případů se zbraň používala v solo provedení. Jen vyjímečně jako dvojče nahrazující dvojče těžkých kulometů. Odvod prázdných nábojnic byl vyřešen buď pomocí ocelové hadice nebo textilního sáčku.

Obrázek
Lehký kulomet vz. 24/29 ve střílně pod betonem (vlastní foto)

Těžký kulomet Reibel MAC vz. 1931 (JM)
Tato zbraň ráže 7,5 mm byla vyvinuta koncem 20. let minulého století jako náhrada za 8 mm kulomet Hotchkis. Jedna z jeho verzí byla používána na tancích AMX 13 až do poloviny 60. let. Kulomet je určen pro střílny pod betonem i pod pancířem. Vyráběl se jako dvojče, ovšem při běžné palbě střílela střídavě jen jedna hlaveň. Jen při velkém nebezpečí střílely obě zbraně současně. Praktický dostřel byl 1200 metrů, maximální údajně až 4900 metů. Zbraň vážila podle verze 10,3 až 10,7 kg.

Obrázek
Dvojče těžkých kulometů Reibel Mac vz. 1931. Za pozornost stojí bubnový zásobník na 150 nábojů přepevněný z boku každé zbraně. Hmotnost zásobníku byla 7,5 kg. (wikimaginot.eu, autor Gilbert Kluczyk – uveřejněno se svolením autora. Kopírování ani jakékoliv další použití není možné)
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nevědět.
Uživatelský avatar
jakomi
svobodník
svobodník
Příspěvky: 35
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od jakomi »

Tvrz Chenois

Tvrz Chenois leží mezi francouzským městem Sedan a Lucemburskem. Je součástí opevněného sektoru Montmédy (výběžku francouzských obranných linií podél belgických hranic). Tato oblast byla částí „nové fronty“ (viz výše).
V tomto sektoru byly postaveny celkem 4 tvrze a 12 samostatných srubů (kasemat). U tvrzí se jedná o 2 malé pěchotní ( La Ferté, Thonelle) a 2 velké dělostřelecké (Chenois, Velosnes), přičemž tvrz Chenois z nich byla nejdražší. Tvrz leží v těsné blízkosti silnice D643 (E44) a přesně na rozhraní departmentů Ardeny a Meuse. Pokud píšu přesně na rozhraní departmentů, tak to myslím doslova. Tři ze šesti srubů se totiž nachází v Ardenách, zbylé tři v Meuse.

Obrázek
Letecký pohled na návrší s tvrzí Chenois pořízený v srpnu 2010 J.M Benoitem. Uprostřed lesů je objekt B1. Ostatní bojové objekty bohužel nejsou vidět a jsou na pravé straně fotografie. Celá okolní krajina je jen mírně zvlněná a proto dělostřelectvo umístěné i na tomto nevýrazném kopečku dokáže ovládat velkou část případného bojiště.

Obrázek
Palebné vějíře zbraní umístěných na tvrzi Chenois a na samostatných srubech poblíž tvrze. Zelenou barvou jsou vyznačeny protitankové 47 mm kanóny, červenou těžké kulomety popř. smíšené zbraně (fortchenois.e-monsite.com)

Plány na výstavbu tvrze se začaly vytvářet v roce 1934 a schváleny byly v průběhu roku 1935. Vlastní stavba probíhala až do roku 1938. Původně mělo tuto dělostřeleckou tvrz tvořit 7 objektů. Postaveno jich však bylo jen šest. Tvrz Chenois se rozkládá na 25 hektarech. V podzemí je postaveno 2562 metrů galerií, které jsou v hloubce od 20 do 40 metrů pod povrchem. Veškeré podzemní chodby a sály jsou vyzděny kamenem a omítnuté speciální maltou.

Obrázek
Plán tvrze Chenois – zkratka „EM“ označuje vchod, „egout“ je odpadní stoka (lignemaginot.com)

Nyní bych postupně popsal každý objekt tvrze Chenois. Budu to brát postupně podle označení. Začnu tedy objektem B1 a skončím vchodovým srubem B7.

Blok B1
Smíšený objekt - pěchotní srub spojený s otočnou a výsuvnou věží v jeden objekt
Hmotnost: 4000 tun. Toto je první blok pevnosti postavený kolem roku 1936. Posádka 60 můžů.
Výzbroj:
1x střílna pro dvojče těžkých kulomezů Reibel MAC 31 zaměnitelné za 47 mm protitankový kanón
1x střílna pro dvojče 7,5 mm těžkých kulometů Reibel MAC 31 (obě střílny míří na východ a chrání samostatný srub Christ vzdálený 1 km)
1x střílna pro lehký kulomet
2x zvon GFM (pozorovací se střílnami pro lehký kulomet).
1x „nízký“ zvon LG pro 60 mm minomet Brandt
1x dělostřelecká otočná a výsuvná věž pro dvě smíšené zbraně (protitankový 25 mm kanón a dvojče 7,5 mm těžkých kulometů MAC 31). V noci z 12. na 13. června byla věž poničena ustupujícími francouzskými vojáky. Šachta, ve které byla původně umístěna pancéřová věž, je nyní otevřená a netopýři ji využívají jako hlavní vstup do podzemí. Nyní je vrchlík této věže k vidění před tvrzí Fermont, tj. asi 30 kilometrů jihovýchodně od tvrze Chenois.

Obrázek
Plán objektu B1 (wikimaginot.eu, autor Fréderic Lisch)

V bojovém patře jsou přístupy do zvonů GFM pro lehký kulomet (1), sklady munice (2), WC (3), přístup do zvonu LG pro minomet (5), střelecká místnost (6), prostor pro pancéřovou věž (7), místnost pro velitele objektu (8), místnost pro 2 poddůstojníky (9) a místnost pro 15 vojáků s nádrží na vodu (10).
V týlovém patře se nachází septik (11), sklady munice (12), místnosti pro radistu a pro komunikaci „po drátu“ (13, 14), nouzový východ ústící do diamantového příkopu (15), místnost pro vzduchotechniku a filtrovnu vzduchu (16) a prostor pro protizávaží určené k vyvažování pancéřové věže (17). V dolním patře byly i dva nouzové generátory o síle 16 koňských sil. Tyto generátory byly během války převezeny německou armádou na Atlantický val.

Původně měl být objekt B1 osazen jedním speciálním pozorovacím zvonem VDP a jedním zvonem GFM. Ovšem z finančních důvodů byl místo pozorovacího zvonu použit druhý zvon GFM, který měl sloužit především k řízení dělostřelecké palby. Aby svému úkolu dostál co nejlépe, měl zvětšený otvor ve vrchlíku a běžný periskop byl nahrazen jiným s větším přiblížením.
Šachta vedoucí do podzemí má hloubku 38 metrů a 50 metrů od schodiště k objektu B1 je minová kobka. V této kobce by se v případě dobytí objektu odpálila nálož a došlo by k zavalení přístupu do nitra tvrze. Stejně jako u dalších objektů na tvrzi Chenois, měl i tento na konci podzemní chodby u paty schodiště výklenek sloužící k uskladnění munice.

Blok B 2
Pěchotní srub
Ze srubu B 2 je krásný výhled do okolní krajiny francouzského venkova. Celý objekt je zapuštěný do země a na povrchu jsou viditelné jen dva zvony. Jedná se o nejsevernější srub pevnosti vzdálený 1 800 metrů od vchodu B 7. Na konci úzké galerie dlouhé 320 metrů je pětipodlažní schodiště stoupající asi dvacet metrů. Chodba vedoucí ke srubu je z finančních důvodů - jak jinak - bez kolejí. Munice se dopravovala ručně tlačenými vozíky a i dnes jsou na stěnách vidět odřená místa, do kterých narazili vojáci s vozíky plnými munice. Tato munice se potom musela ručně vynosit po schodišti nahoru až do střeleckých místností. Srub B2 totiž nebyl s podzemím spojen výtahem, ale jen schodistěm.

Výzbroj:
1x zvon GFM (pozorovací s lehkým kulometem)
1x zvon AM pro smíšenou zbraň s kulometnými dvojčaty a 25 mm protitankovým kanónem s Puteaux model 1934
Tento objekt byl pro obranu tvrze životně důležitý, protože svými zbraněmi mohl postřelovat blízké údolí a vesnici Avioth na východě. Tento prostor by se totiž mohl stát ideálním místem pro přípravu útoku na celou tvrz.
V týlovém patře je místnost pro část posádky (asi patnácti mužů). Generátor o výkonu 16 HP zajišťoval záložní elektrickou energii a „dýchal“ dvěma houbovými průduchy na úrovni země ve dvou malých jámách; k okruhu byly také připojeny 2 plynové vzduchové filtry. Týlové patro je dále vybaveno toaletou, nádrží na rekuperační vodu (dešťová voda, přes střešní svod) a skladištěm stravy a proviantu. V galerii, asi dvacet metrů od schodiště ke srubu B 2, lze údajně i dnes vidět na stěnách a v klenbě malé měřicí přístroje pro kontrolu trhlin ze dne 30. ledna 1939.
Srub resp. podzemní galerie vedoucí ke srubu je „nebezpečná“ pro jeho posádku díky své konstrukci. Dopadnou-li totiž dvě střely velmi velké ráže přesně na stejné místo nad přístupovou galerií (což je ovšem velmi nepravděpodobné), která je jen 20 metrů pod zemí, tak se tato galerie může zhroutit. Vzhledem k tomu, že srub nemá nouzový východ, byla by posádka zablokována v objektu. Jediným možným řešením, o kterém se píše na francouzských internetových stránkách, by bylo umístění trhaviny do zvonu GFM. Nedovedu si ovšem představit, co by udělal výbuch ve zvonu s posádkou srubu... Něco podobného provedli Němci v roce 1944 na malé (pěchotní) tvrzi Schiesseck. Němečtí vojáci tuto tvrz obsadili na podzim 1944 a střelbou z pevnosti „poněkud naštvali“ Američany. Tato posádka potom dobrovolně opustila zmíněnou pevnost zvonem GFM, předtím odstřeleným. Byl však odstřelen v době, kdy v objektu nikdo nebyl a navíc to byl zvon model A, který byl vybudován v nižší odolnosti než zvon na srubu B2 tvrze Chénios...
Celý srub byl zbaven železného zařízení, ale interiér by měl být v dobrém stavu.

Obrázek
Objekt B2 - vlevo zvon GFM pro pozorování a pro lehký kulomet, vpravo zvon AM pro smíšenou zbraň – 25 mm protitankový kanón a dvojče těžkých kulometů (vlastní foto)

Blok B3
Pěchotní srub
Výzbroj:
1x střílna pro dvojče těžkých kulomezů Reibel MAC 31 zaměnitelné za 47 mm protitankový kanón
1x střílna pro dvojče těžkých kulometů
1x střílna pro lehký kulomet
1x zvon AM pro smíšenou zbraň
1x zvon GFM
Na srubu B3 míří hlavní zbraně k západu a severu směrem k samostatnému srubu Sapogne. Na B3 jsou přibližně od roku 1990 k vidění netopýři, kteří se tam údajně přestěhovali ze samostatného srubu Guerlette vzdáleného vzdušnou čarou asi 2800 m východním směrem.
Na severní stěně je vidět několik zásahů děl (zřejmě ráže 150 mm). Kvůli vegetaci jsou však lehce přehlédnutelné.

Obrázek
Pohled ze strany nepřítele na srub B3 (úplně vpravo), B4 (malý kopeček v dálce uprostřed těsně vedle B3) a na zabetonovanou šachtu pancéřové věže na B5 (bílá čára u lesa vlevo). Přibližně v mistě pořízení fotografie vedla protitanková a protipěchotní překážka směřující k objektu B2 (vlastní foto)

Blok B4
Pěchotní srub
Výzbroj:
1x střílna pro dvojče těžkých kulometů Reibel MAC 31 zaměnitelné za 47 mm protitankový kanón
1x střílna pro lehký kulomet
2x zvon GFM typ B
1x zvon AM pro smíšenou zbraň – 25 mm protitankový kanón a dvojče těžkých kulometů

Obrázek
Plán objektu B4 (wikimaginot.eu, autor Fréderic Lisch)

V bojovém patře srubu se nachází přístup do zvonu AM pro smíšenou zbraň – protitankový kanón a dvojče těžkých kulometů (1), sklad pro munici do zvonu AM (2), místnost pro čtyři vojáky (3), střelecká místnost (4), vstupy do zvonů GFM pro lehký kulomet (5), sklady munice (6), místnost pro dva poddůstojníky (7), nádrž na vodu (8). V týlovém patře byl vybudován sklad munice a potravin (6, 9), místnost pro vzduchotechniku a filtrovna (10), místnost pro radisty (11), WC (12), studna (13), místnost pro osm vojáků (14), telefonní centrála (15).

Obrázek
B4 – střílna hlavních zbraní je zarostlá keři. Vlevo je vidět zvon AM pro smíšenou zbraň, uprostřed zvon GFM sloužící jako dělostřelecká pozorovatelna. Úplně vpravo je otvor pro světlomet. Výklenek pro tento světlomet byl přistavěn až dodatečně. (vlastní foto)

Blok B5
Objekt pro dělostřeleckou otočnou a výsuvnou věž
Výzbroj:
1x zvon GFM typ B
1x otočná a výsuvná věž 75 R model 1905 se dvěmi děly ráže 75 mm
Blok B 5 je jediným dělostřeleckým srubem na tvrzi Chénois. Byl zde plánován ještě další objekt B 6, který měl být vybaven moderní věží vz. 1933 obsahující dvě děla ráže 75 mm s maximálním dostřelem 12 000 metrů. Ovšem kvůli nedostatku financí z těchto plánů sešlo.
Stejně jako srub B2 nemá ani objekt B5 žádnou anténu umístěnou na povrchu a proto nemá ani žádnou místnost pro radistu. Na rozdíl od srubů B1, B4, B3 a B7. Měl však telefonní spojení s dělostřeleckou pozorovatelnou na sousední tvrzí la Ferté. V objektu umístěný dieselagregát nebyl v červnu 1940 zničen ustupujícími Francouzi. Tohoto opomenutí využili Němci a během okupace agregát sloužil výrobě elektřiny pro radar Würzburg, který byl postaven poblíž objektu B5. Většinu času byl proud pochopitelně dodáván z veřejné sítě. Elektrický kabel k napájení radaru vedl z ventilačního zvonu tohoto objektu. Do dnešních dnů se z radaru dochovaly jen málo znatelné základy v lese.

Blok B6
Objekt pro dělostřeleckou otočnou a výsuvnou věž model 1933 pro dvě houfnice ráže 75 mm

Tento objekt nebyl postaven. Jeho výstavba byla plánována až ve druhé fázi.

Blok B7
Vstupní objekt
Výzbroj:
1x střílna pro dvojče těžkých kulometů Reibel MAC 31 zaměnitelné za 47 mm protitankový kanón
2x střílna pro lehký kulomet
2x zvon GFM typ B

Na Maginotově linii mohou být vchodové sruby zvlášť pro munici a zvlášť pro vojáky. Další možností je jeden vchodový objekt se společným vstupem pro vojáky a pro munici. Na tvrzi Chenois je právě ta varianta s jedním srubem v němž je zároveň vstup pro osádku i pro munici. Vchodové objekty bývají budovány co nejdál od bojových srubů a na odvrácené straně kopce tak, aby byl co nejvíc chráněn před nepřítelem. Ani tato opatření však nezabránila nepřímému ostřelování německým dělostřelectvem vchodového srubu B7 na tvrzi Chenois. Ostřelování prováděly i děla ráže 210 mm a v okolí srubu jsou prý dodnes krátery po ostřelování. Během své prohlídky jsem si však žádných kráterů nevšiml. Zřejmě kvůli bujné vegetaci.
Vchodový objekt má dvě střelecké místnosti. V jedné je jen jedna střílna pro lehký kulomet pro blízkou obranu vchodu, ve druhé je kromě lehkého kulometu i střílna pro protitankový kanón zaměnitelný za dvojče těžkých kulometů. S touto místností je spojena jedna zvláštnost. Od ostatních částí v bojovém patře je totiž oddělena betonovou stěnou a přístup do ní je možný jen po schodech z týlového patra. Přiznám se, že nevím o dalším vchodovém srubu, kde by byl vstup do střelecké místnosti řešen pomocí schodiště z podzemí.
Zásobování tvrze proviantem a municí se provádělo pomocí nákladních automobilů, speciální úzkorozchodné železnice a v Alpách i pomocí lanovek. Pokud byl vchod pro munici a vojáky v jednom společném srubu, bylo zásobování většinou prováděno automobily a ne železnicí. A protože má tvrz Chenois vstup pro vojáky i pro munici v jednom společném objektu, znamená to tedy, že ani ke tvrzi Chenois (stejně jako k mnoha jiným tvrzím) nebyla zavedena pevnostní železnice. Vjezd pro automobily měl rozměry 3x3 metry a byl chráněn ocelovou mříží a pancéřovými vraty, které měly odolat tlakové vlně po výbuchu granátu ráže 420 mm v těsné blízkosti vchodového srubu. Většinou se tato vrata otevírala horizontálně. Ovšem tvrz Chenois je ve spoustě věcí vyjímečná. A vyjímečná je i v tomto případě. Vrata ve vstupním objektu se totiž spouštěla do podzemí. Toto řešení se někdy používalo v Alpách, ale na francouzských severovýchodních hranicích je něco takového unikátem. Pancéřová vrata váží přibližně 10 tun a pro lepší manipulaci byla spojena řetězy s protizávažím o stejné hmotnosti. Díky tomu nebylo potřeba k jejich ovládání velké síly. V roce 1940 sloužila vrata jako plátno kina, na kterém se promítaly filmy. Jaká asi musela být kvalita představení, když diváci slyšeli kromě filmu i hukot ventilátorů a dieselagregáty vyrábějící elektrický proud...
Bohužel těsně po druhé světové válce se do tvrze dostali zloději kovů. Ti asi moc nepřemýšleli a autogenem přeřezali řetězy spojující vrata s protizávažím a stalo se to, co se muselo stát - nezajištěná pancéřová vrata spadla do týlového patra. Jsou tam dosud a předpokládám, že už je nikdo nikdy nedostane nahoru. A tak, aby se zamezilo vniknutí nezvaných návštěvníků do podzemí, byl vstup zazděn.
Vstup do podzemí bývá na Maginotově linii řešen nejčastěji výtahem nebo svážnicí. Vždy záleželo na terénu a pokud byla výška nadloží dostatečná mohlo být napojení na podzemí řešeno rovnou chodbou (např. tvrz Hackenberg nebo tvrze v Alpách). Protože však na tvrzi Chenois nebyly vhodné podmínky, byl přístup do podzemí řešen výtahem o nosnosti dvě tuny. Dovezený materiál byl přeložen z automobilů do vozíků železnice s rozchodem 600 mm a odtud se převážel do skladů v podzemí tvrze. Místo, kam zajížděl automobil, sloužilo jako prostor pro mše, které sloužil vojenský kaplan. I takto se dala zvyšovat morálka posádky... A když už jsme u té morálky – na tvrzi vycházely dokonce i noviny. Jmenovaly se „P'tit Chénois“. Nebyly však tištěněné nýbrž psané rukou samotnými vojáky sloužícími na tvrzi.

Obrázek
(fortchenois.e-monsite.com)

Obrázek
Plán vchodového objektu B7 (wikamaginot.eu, autor Frederic Lisch)

V nadzemním patře vchodového srubu se nachází: vjezd pro munici (1), vstup pro vojáky (2), střílny pro lehký kulomet (3), střílna pro 47 mm protitankový kanón zaměnitelný za dvojče těžkých kulometů (4), zvony pro lehký kulomet (5), místnost pro 4 vojáky (6), telefonní ústředna (7), odmořovací místnost SAS (8), místnost pro oblečení zamořené bojovými otravnými látkami (9), sprchy určené pro odmoření vojáků (10), rehabilitační místnost (11), místnost pro dva poddůstojníky (12) a také malý a velký výtah (13, 14). V týlovém patře je: místnost pro radistu (15), filtrovna a ventilace (16, 17, 24, 27), místnost pro vojáky (18, 23), nádrž na vodu o objemu 2000 litrů (19), vývod zkaženého vzduchu (20), sklad (21), prostor do kterého se zasouvaly pancéřové dveře (22), WC (25) a nádrž na naftu (26).

Obrázek
B7 – na stropnici zvon GFM pro pozorování se střílnami poro lehký kulomet. Vstup pro pěší je chráněn mříží, vjezd pro nákladní automobily je zazděn. Nahoře na stěně jsou vidět držáky na anténu vysílačky. Úplně vpravo je mezi stromy je trafostanice napojená na veřejnou elektrickou síť. (vlastní foto)

V podzemí, kousek od výtahu z vchodového objektu, byla umístěna tvrzová elektrárna sloužící k zásobování elektrickým proudem pokud by došlo k přerušení dodávny z běžné sítě. V elekrárně byly čtyři dieselagregáty pohánějící alternátory vyrábějící elektřinu. Výkon těchto strojů byl o hodně větší než bylo v roce 1940 potřeba. Už během výstavby eletrárny se totiž počítalo s nepostavenou moderní dělostřeleckou věží v objektu B6. Součástí elektrárny byly i nádrže na vodu a palivo. Poblíž byly také sklady náhradních dílů a dílny, jejichž vybavení se dochovalo až do 70. let minulého století. Potom bylo vše rozkradeno... Elektrárna byla poškozena ustupujícími Francouzi v červnu 1940. Vojáci poškodili jednotlivé stroje a také cementem ucpali odtok odpadu. Proto jsou dnes tato místa zatopena několika centimetry vody.



Údajně již 10. května zahájili dělostřelci ve věži na objektu B5 palbu na nepřítele, který překročil hranice Belgie. Tento údaj jsem našel na stránkách týkající se přímo tvrze Chenois a nemám ho jak ověřit. Nezdá se mi to však příliš pravděpodobné - vzhledem k tomu že by německá armáda musela za jeden den překonat minimálně 75 km vzdušnou čarou. A navíc. Boje o sousední tvrz La Ferté vzdálenou 8 kilometrů byly zahájeny teprve 15. května. Ať už se však tvrz Chenois zapojila do bojů 10. května nebo o několilk dní později, jedno je jisté. Dělostřelci byli už od začátku bojů aktivní. Bohužel již 18. května 1940 došlo při střelbě k poškození hlavně na jednom ze dvou 75 mm kanónů a byli zabiti dva střelci, jejichž jména dnes již nejsou známa. Na tyto mrtvé (a samozřejmě na mnoho jiných) dnes již takřka všichni zapomněli. Na rozdíl od mrtvých vojáků ze sousední tvrze La Ferté, kterým chtěli svou palbou pomoci a kteří mají své jméno vyryté na křížích stejně jako na velkém pomníku... Kompletní svědectví o konci malé tvrze La Ferté přinesl později spojař sloužící na tvrzi Chenois praporčík Joseph-Gabriel Joly, který zůstal v kontaktu s posádkou La Ferté až do poslední hodiny...

Obránci tvrze Chenois si byli velmi dobře vědomi, že kteroukoliv noc by mohlo dojít k nenadálému útoku. Bohužel sledování okolí z pozorovacích zvonů je obtížné přes den, natož pak v noci, kdy není takřka nic vidět a vojáci se musí spolehnout spíš na své uši než oči. Což je ovšem problém. Ve zvonech určených k pozorování okolí jsou slyšet různé zvuky z vnitřku tvrze (motory, ventilace), které přehluší cokoliv zvenčí. Proto musely být z tvrze vysílány hlídky na povrch, aby poslouchali nepřítele a zjistili případný útok včas. Například z bloku B1 každou noc vylézali nouzovým východem vojáci a ukryli se do různých děr a kráterů. Tento systém naslouchacích hlídek se osvědčil. Jedné noci na začátku června uslyšeli vojáci typický zvuk nůžek stříhající ostnatý drát. Jeden člen hlídky se odplazil zpátky do pevnosti a na základě jeho informací spustili obránci palbu. Ráno bylo nalezeno u protipěchotních překážek osm mrtvých Němců, kteří byli pohřbeni na hřbitově v blízké vesnici. U mrtvých byly nalezeny bedny s výbušninami. Ten samý typ beden způsobil zánik sousední tvrze La Ferté...

Po válce pevnost opět obsadila francouzská armáda, která její povrch využívala k výcviku až do roku 1987. Poté ji předala blízké obci Thonne le Thil. Ta zabezpečila vstup do podzemí, do kterého již není kvůli ochraně netopýrů možný přístup. Jižně od srubu B1 je v lese částečně zachovaný protitankový příkop. Ostatní části překážek jsou již v okolním terénu neznatelné. Povrch tvrze je totiž využíván místními zemědělci jako pastvina a celý prostor je oplocen. Což však pro správně motivovaného návštěvníka není samozřejmě žádná nepřekonatelná překážka…

Pokud někdo plánuje návštěvu památníku bitvy u Verdunu, doporučuji udělat si zajížďku 50 km směrem k belgickým hranicím a navštívit muzeum v malé pěchotní tvrzi La Ferté na Maginotově linii. Cestou k La Ferté budete projíždět kolem tvrze Chenois. Není problém zastavit, projít se krásnou krajinou francouzského venkova a podívat se na tuto zajímavou tvrz, jež je němým svědkem válečného běsnění, které už snad nebudeme muset zažít…

Zdroje:
Maginotova linie – hranice z betonu a oceli – M.Ráboň, Z. Novák, L. Čermák a kolektiv
Val na obranu republiky – M. Ráboň, O. Gregar, B. Kachlík a kolektiv
http://www.wikimaginot.eu
http://www.fortchenois.e-monsite.com
http://www.fortiffsere.fr
http://www.lignemaginot.com
http://www.valka.cz
http://www.fronta.cz
http://www.wikipedia.org

Obrázky použité v tomto článku jsou volně k dispozici na internetu a nebo se jedná o mé vlastní fotografie a je možné je šířit dál. Ovšem pouze k nekomerčním účelům. Jedinou výjimkou jsou 3D obrázky pocházející od Gilberta Kluczyka z wikimaginot.eu. Tyto obrázky je možné využívat jen s výslovným svolením autora.
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nevědět.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 8135
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od Zemakt »

Zajímavé a pěkně zpracované, díky.
Je zajímavé, že pár kusů tohoto polního kanónu – respektive jeho modernizovaná verze – bylo zřejmě svého času i ve výzbroji československé armády.
Původně se jednalo o 42 kusů pocházejících z milánského arzenálu a které byly v pol. roku 1919 dodány pro na Moravě se formující sbor generála Podhajského. Válka s Maďary však skončila dřív a sbor byl rozpuštěn. V letech 1924 až 30 byly tyto zbraně zařazeny u leh. dělostřeleckého pluku č. 54. Nakonec skončily v argumentačních skladech. Tři byly vyřazeny jako neschopné ostřé střelby, jednomu dělu explodovala střela v hlavni.
zdroj: Československé dělostřelectvo 1918-1939, J. Janoušek
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Malej Achil
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 112
Registrován: 7/10/2009, 11:52

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od Malej Achil »

Zajímavý článek! Díky!
Sice se to bude jevit podivně jako úplná blbost :), ale nejvíce mě zaujalo toto:
jakomi píše:6. kaponiéry – objekty pro obranu příkopů. Také tento objekt nebyl na tvrzi Chenois vybudován ani plánován
Kaponiéry?? Já tento pevnostní prvek znám u polygonálních pevností, případně u fortových pevností, resp. jejich fortů, které byly stavěny právě podle zásad polygonálního opevňování. Ale u liniového opevnění z 20. století typu Maginotova linie mi použití tohoto prvku přijde jako takové zajímavé až kuriózní.
Nemáš k tomu něco víc, třeba jak to vypadalo a kde se to všude u Maginotovy linie používalo?

Jako trochu jsem to googlil, ale našel jsem pouze, že kaponiéru měla mít tvrz Hackenberg. Ale žádný obrázek toho mi google nedal.
Voják bez humoru je žoldnéř.
Uživatelský avatar
jakomi
svobodník
svobodník
Příspěvky: 35
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od jakomi »

Informaci o kaponiérách jsem čerpal z knihy Maginotova linie - hranice z betonu a oceli od Martina Ráboně a kolektivu autorů.

Kaponiéry se ve ve 30. letech 20. století používaly i na belgických tvrzích. Nejznámější z nich je Eben-Emael. Tyto tvrze měly po obvodu příkop s vybetonovanou stěnou chránící samotnou tvrz (tzv. eskarpy, kontreskarpy). Na ploše uvnitř tvrze potom byly umístěny dělostřelecké sruby a pancéřové otočné výsuvné věže.

Na Maginotově linii byly použity příkopy, eskarpové stěny a kaponiéry pouze na dvou tvrzích (Hackenberg a Hochwald). Kromě krátkých úseků sloužily k propojení mezi dvěma křídly tvrzí. Obě dvě tvrze byly budované hned na začátku. Později se od fortových příkopů chráněných kaponiérami upustilo. A to z finančních důvodů a také kvůli tomu, že příkopy a stěny odhalovaly polohu tvrzí.

Blok 25 na tvrzi Hackenberg
https://wikimaginot.eu/V70_construction ... BERG_-_A19
Není možné stáhnout fotku srubu B25. Proto sem dávám odkaz na celou tvrz a ve fotografiích je nutné si tuto stavbu najít. Fotky jsou umístěny až ke konci.


Tvrz Hochwald

Obrázek
Obrázek
Obrázek
(wikimaginot.eu, autor Grami a Gregory Fuchs)
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nevědět.
Uživatelský avatar
Malej Achil
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 112
Registrován: 7/10/2009, 11:52

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od Malej Achil »

Pěkné, díky za odkaz na fotky!
Hlavně ten Hochwald mě docela překvapil - kamenem (!) vyzděné eskarpy a místy i kontreskarpy i s kordonem nahoře, krásná kyneta...no kdybys mi dal ten obrázek hádat, tipnul bych si, že je to něco alespoň tak o 50 let staršího.
Nicméně když vidím rozměry těch příkopů, tak mi ty kaponiéry začínají dávat nějaký smysl.
Voják bez humoru je žoldnéř.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1638
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Bydliště: Hovorany
Kontaktovat uživatele:

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od hydrostar »

Shodou okolností mám teď období betonu a jeho sledování na YouTube. Bohužel jsem nenašel žádný urbex z této tvrze. Když máš prošmejděné okolí a nastudovanou historii a literaturu tvrze, nenarazils někdy na nějaké video z vnitřních prostor?
Obrázek Obrázek
Jsem typickým občanem České republiky.
Už od rána si na něco ustavičně stěžuji...
Uživatelský avatar
jakomi
svobodník
svobodník
Příspěvky: 35
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od jakomi »

I já hledal na YouTube, ale bohužel jsem nic nenašel.
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nevědět.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1638
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Bydliště: Hovorany
Kontaktovat uživatele:

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od hydrostar »

A neměla tvrz ještě nějaké jiné označení? Protože na internetu ve vyhledávačích při použití uvedených názvů toho moc nenajdu. Třeba jestli neměla označení jako u nás K-S 5 U Potoka.
Obrázek Obrázek
Jsem typickým občanem České republiky.
Už od rána si na něco ustavičně stěžuji...
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10350
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois a boj o La Ferté

Příspěvek od Lord »

Předně chci pochválit výborný odborný článek. Jak teoretickou část, tak i pak "praktickou" o konkrétní tvrzi jsem si ze zájmem přečetl. Oceňuji, že se tomu na Palbě někdo věnuje, co bude následovat? Chenois je méně známá tvrz. Němci - organizace Todt už měla za války dost věcí ukrást. Přitom již předtím provedli sabotáže sami frantící. A po válce zbytky rozebrány obchodníky se šrotem. Občas je možná návštěva objektu B7, ale tím to asi končí.

Obrázek
Válečná spojitost se sousední tvrzí La Ferté, která ale nebyla plně vybavena.

Autor jak vidno tam byl a již popsal částečně boj. Zlom přišel z německých výbušnin, byla to válka, v ní je třeba počítat s možnou destrukcí. Především byl ale problém v nedostatečném zabezpečení skladování munice. Dočetl jsem se, že ani nákladní výtahy nebyly do tvrze dodány, tudíž asi nemohlo být rychlé zásobování municí ze skladů v podzemí.

U fortu Chénois je zásobník M-1 uprostřed bojových bloků, je blízko B5, ale 35 metrů pod zemí a skalami ... ne tak v La Ferté, kde byly muniční sklady sice v podzemí, ale blízko schodiště každého objektu. Podzemní galerie pak neměla dole ani další plynotěsné přepážky. Obvykle byl velký sklad označovaný jako M-1. Sekundární jako M-2, byly umístěné pod dělostřeleckými bloky, a menší sklady M-3 byly umístěny v bojových blocích. Malý elektrický vlak projížděl hlavní galerií, která spojovala kasárna s bojovými bloky, pokud nebyla vzdálenost krátká.

Když Němci poškodili pozorovací zvon a kulometný zvon na stropnici objektu B2, vhodili dovnitř nálože, došlo k zamoření a výbuchům pohotovostní zásoby munice, později i v objektu B1, museli být opuštěny, přitom však frantíci nezavřeli plynotěsné dveře ke schodišťové šachtě v B2, a v B1 byly zase vyřazeny výbuchem munice.

Obrázek
Schéma podzemí velké tvrze a vysouvací věže Maginotovy linie.

Generátory a ventilátory byly umístěné v každém objektu, ne v podzemní galerii, další chyba, nedostatek kyslíku, a kouř způsobil jejich zastavení. Kouř se pak valil do nitra tvrze.
jakomi píše:Jak by boje o tvrz La Ferté probíhaly, pokud by na tvrzi Chenois byla instalována věž s děly o větším dostřelu je otázkou...
Pravděpodobně by šlo lépe vyčistit okolí tvrze, skopčáci by neměli tak snadný úkol, i když La Ferté měla určité nedostatky, ale nakonec by asi stejně padla. Dva bunkry se nemohly optimálně krýt. V terénu se nacházelo několik slepých míst, proti kterým se nedalo bojovat, protože nebyly včas instalovány 50 mm minomety. V La Ferté také chyběla podzemní kasárna s elektrárnou a nouzovým východem. Místo toho byly posádky ubytovány ve sklepních prostorách dvou bojových bloků.

Viz též můj příspěvek Útok na La Ferté a předcházející zajímavá diskuse.

Původně byl u ní plánován dělostřelecký objekt, také nikdy nedostala 50 mm minomety, které mohly být upraveny do zvonu GFM typ B a tak chránit povrch tvrze, resp. její předpolí. Je však pravda, že Němci dokázali zvony vážně poničit cílenou palbou 88 mm protiletadlových kanónů.

Třetí nepostavený blok pro 75 mm dělovou věž, propojený druhou galerií, měl umožnit přepravu mužů a vybavení. Měl mít jakýsi zadní vchod, který také nebyl nikdy vybudován.

Obrázek
Místo toho byly postaveny samostatné dělostřelecké bloky Villy Ouest a Villy Est každý s jedním 75 mm dělem.
Kasematy Villy jsou o něco blíže k bloku 2, přímo přiléhající k silnici z roku 1940, nejsou spojeny mezi sebou ani s hlavní tvrzí, mají omezený palebný vějíř, což byla slabina, která ovlivnila bojovou akci.

Kvůli všem výše uvedeným nedostatkům se zde odehrála jedna z největších tragédií celé Maginotovy linie.

Jak i článek uvádí často se stávalo, že se malá pěchotní tvrz měla ve druhé etapě výstavby změnit na velkou dělostřeleckou tvrz, či byly přidány další objekty. Ovšem nedostatek času a financí zabránil vyztužování Maginotovy linie na slabých místech, či v místech kde se stejně nepředpokládal útok nepřítele - přes Ardeny.

La Ferté však chránila sousední 7 až 8 km vzdálená tvrz Chesnois, to však nestačilo. Činnost CHESNOIS spočívala v podstatě v tom, že svou otočnou věží s obstarožným dělem 75 mm vzor 1905 (zatímco vzor 1933 měl dosah až 12 km), která byla na hranici svého dostřelu (max. 8200 m), kryla objekt LA FERTÉ. Přitom šrapnely měly dosah pouze pět kilometrů. Od 17. do 20. května 1940 vypálila více než 4500 střel, aniž by se jí podařilo změnit osud této malé tvrze.

Zdroj: https://vivrardenne.com/visiter-ardenne ... a-ferte-3/

Dobré video, kde vše zaníceně popisuje, lze si zapnout překlad titulků, který ale není z francouzštiny příliš povedený. Nicméně pozorný čtenář jistě ocení, po přečtení informací zde na Palbě mu to bude myslím jasnější. Sektor Montmédy nebyl tak silně bráněn jako jiné úseky Maginotovy linie, a toho Němci dobře využili.



Zatímco Francouzi soustředili svou pozornost na Belgii, přes 1200 tanků a obrněných vozidel a 134 000 mužů pod vedením slavného tankového generála Heinze Guderiana se neustále valilo vpřed labyrintem ardenských cest. Někdy je uváděno v první vlně jen 60 000 vojáku v bitvě u Sedanu, kde Němci frontu prolomili, a valili se dál. Řeku Mázu německé pancéřové divize překročily asi 20 km severně od La Ferté a dále postupovaly k pobřeží kanálu La Manche, tzv. úder srpem. Ohromení francouzští obránci, zde místo mohutných pevností obsadili malé izolované bunkry, se ocitli pod přívalem ohně a oceli, kterou z nebe sypalo 1000 letadel Luftwaffe, včetně obávaných střemhlavých bombardérů Stuka, zatímco němečtí ženisté si vynutili přechod.
V dalších dnech probíhají zabezpečovací a čistící boje částí pěchoty a dělostřelectva směrem na jihovýchod k malé pevnosti La Ferté, kterou však Němci považovali za větší kvůli kasematům Villy Ouest a Villy Est. Měli však již nacvičené postupy, a tak věděli, že jí udolají.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10350
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Maginotova linie - tvrz Chenois - detaily

Příspěvek od Lord »

Pokračování ...
jakomi píše:„...obležená pevnost. Kdo je venku, chce dovnitř a kdo je uvnitř, chce ven.“
T. G. Masaryk

Nevím, jestli je autorem výše uvedeného citátu zrovna Masaryk. Respektive celý citát zní, že manželství je jako obležená pevnost :) Nějaký podobný citát, ale byl vyřčen z úst francouzského velitele poblíž pevnosti La Ferté. Nicméně jsi chtěl zřejmě jen parafrázovat a ukázat tak myšlenkovou podstatu. Rovněž u pevností z první světové války, to lze chápat.
jakomi píše:Systém francouzského opevnění stavěného mezi světovými válkami byl pojmenován po Andrém Maginotovi. Nebyl to však žádný generál – jak by si někdo mohl myslet. Dokonce to nebyl ani voják z povolání. Byl to „jen“ právník, vysoký státní úředník a v letech 1929 až 1932 ministr války. Jediná jeho zásluha o výstavbu opevnění spočívala v tom, že předložil parlamentu návrh na financování výstavby.

Jen bych doplnil, že Maginot byl řadovým vojákem blízko Verdunu během první světové války a byl zraněn, v jeho rozhodnutích hrály nepochybně roli osobní zkušenosti s úspěšným opevněním vybudovaném u Verdunu. Jisté je, že francouzští inženýři prozkoumali prstenec pevností kolem Verdunu, který byl během bitvy v roce 1916 ostřelován dělostřelectvem.

Obrázek
Schéma pevnosti Douaumont. Též na Palbě téma Fort de Vaux.
Zdroj: pierreswesternfront.nl

Ačkoli vojenští velitelé tehdy očekávali, že forty selžou, zkušenost z belgických fortů, analýzou inženýři zjistili, že některé zpevněné hradby dobře odolaly, a že rozptýlené franc. dělové věže byly relativně účinné.

:arrow: Konstrukce a geografické rozmístění belgických tzv. Brailmontových pevností měly slabiny. Za prvé, věže byly zranitelné, když byly ve zdvižené poloze. Kromě toho, trojúhelníkový a mnohoúhelníkový tvar pevností, a jejich okolní suché příkopy sloužily k soustředění těžkých děl v centrální pozici citadely, což zvyšovalo jejich zranitelnost. Za druhé, belgická metoda míchání a lití betonu představovala další nedostatek. Beton se lil ve dvou vrstvách, což snižovalo jeho odolnost.

Bitva u Lutychu se zdála být vítězstvím výbušnin nad opevněním a ukázkou toho, jak málo v bitvě záleží na lidském duchu, pokud jí přebije fyzika. Podle jiných záleží také na kvalitě a odolnosti vojáků, které pevnosti brání, což se mělo prokázat při dobývání bunkrů Siegfriedovy linie v roce 1944-45.

Ač se to může zdát nepravděpodobné, tak bitva u Verdunu přispěla k renesanci opevnění ve Francii. Ve druhé válce však opět zvítězila fyzika, když byly Němci vyvinuty speciální kumulativní nálože připevněné na zvony či pancéřové věže, viz Eben-Emael. Nebo později těžké britské letecké bomby Tallboy.

Zdroj pdf The Great Wall of France - A Monument to Stupidity (?)

Douaumont byl dobyt braniborským plukem 25.2 1916. V té době bylo v pevnosti asi jen 20 Francouzů, obsluha jedné dělostřelecké věže. Většina francouzské posádky již odešla do nižších pater pevnosti, resp. pryč aby unikla neustálému německému ostřelování z velkorážních děl. Suché příkopy, které mohly být vymeteny francouzskou kulometnou palbou z hradebních kasemat zůstaly nechráněny.

- Již tehdy byly na franc. fortech instalované pokročilé typy výsuvných věží s vysokou odolností ráže až 155 mm. Ovšem jiné části a chodby byly silně poničené mohutnými německými děly.
- Ukázalo se však, že frantíci opustili pevnost Douamount předčasně, protože když jí chtěli získat zpět na houževnatých Němcích, tak s tím měli velké problémy. Pevnost odolávala prakticky veškerému dělostřelectvu, které na ni Francouzi mohli vrhnout. Němci však měli o něco lepší a těžší děla od Kruppa.
- Projektanti tedy vypracovali plány modernějších železobetonových opevnění s velkou palebnou silou a rozsáhlými podzemními chodbami hlouběji v podzemí, aby odolaly i úkryty pěchoty.

To byla malá historická odbočka, a nyní zpět k tématu.

Ačkoliv se jednalo o silnější tvrz, tak posádka tvrze Chenois a Vélosnes dostala rozkaz stáhnout se v noci z 10. na 11. června 1940 (měsíc po invazi) pryč, aby se vyrovnala francouzská linie a vyhnula se osudu La Ferté. Osamocená tvrz bez zásoby munice, která už byla vystřílená a dodání nebylo možné ? Výzbroj a infrastruktura opevnění byly před opuštěním sabotovány.
jakomi píše:Letecký pohled na návrší s tvrzí Chenois pořízený v srpnu 2010 J.M Benoitem. Uprostřed lesů je objekt B1. Ostatní bojové objekty bohužel nejsou vidět a jsou na pravé straně fotografie. Celá okolní krajina je jen mírně zvlněná a proto dělostřelectvo umístěné i na tomto nevýrazném kopečku dokáže ovládat velkou část případného bojiště.
Lepší by byla fotka z druhé strany lesa :) Z té to není tolik zarostlé a mohly by být objekty lépe viditelné, kromě B1 a B7.

Obrázek
K tomu doplním jen satelitní snímek z google map, kde jsou všechny objekty tvrze více patrné.
Zdroj: https://lalignemaginot.wordpress.com/ca ... -chesnois/

Chci se tedy zeptat, máš Jakomi fotky dělotoče B1 a B5 ? U jiných objektů jsi je přidal. Zdá, že je otvor B5 částečně zasypán zeminou a roste tam tráva a keře.
Dyžtak pro zájemce tento odkaz. Blok 5 dominuje náhorní plošině Marville.

Taky jsem nenašel video z podzemí Chesnois, holt málo známá, hlavně pro běžné prohlídky, ale Urbex z jiných tvrzí jsou. Ono toho k vidění asi stejně už moc nebude. Jak už bylo napsáno ... vstupy do podzemí jsou zabezpečené kvůli ochraně netopýrů, ale do podzemí se dostávají šachtou, ve které byla původně umístěna smíšená pancéřová věž objektu B1. Je si třeba dát asi pozor, aby jste nespadli do hluboké šachty.

Obrázek
Různé věže přemístili do muzea Fermont, existují i fotky z přepravy prstence.
Na fotce asi zrovna není věž T2AM, vypadá to spíše na houfnice a otočná kulometná hnízda bez vrchlíku.

Obrázek
Vrchlík protitankové věže má být k vidění před tvrzí Fermont, jak napsal jakomi. Podle této fotky je umístěna horní část věže T2AM venku před halou, ale i s bočním prstencem? Tedy záleží jaká je terminologie? Nebo to spíš vypadá, že se jedná jen o imitaci z plechu, na kterou je vrchlík nasazen, či se jedná o jiný spodek.
--------

Pro zajímavost - unikátní byla věž, která měla smíšenou zbraň a minomet střílející otvorem ve vrchlíku, který sloužil k obraně na krátkou vzdálenost. Pomocí periskopu na střeše bylo možné prozkoumat okolí. Z tohoto modelu bylo 6 postaveno do nově budovaných kasemat, sedmá se stavěla v roce 1940 pro blok 9 tvrze Anzeling. Jedná se o jedinou dochovanou věž, ostatní byly během druhé světové války zničeny Němci. Zvláštností je, že vrchlík a boční stěny byly odlity z jednoho kusu. Což jestli je pravda, musela být věž těžká na přepravu, ale homogennost pancéře mohla zajistit vyšší odolnost. Neexistují pro to jasné důkazy, ale možná tento model měl být nástupcem kulometných bloků, které měly být postaveny ve druhé fázi výstavby.
--------
Nebo dva zajímavé zvony GFM (použité jako ventilační a výfukové) na vchodovém srubu B7. V čem dalším je podle tebe unikátnost a jedinečnost tvrze Chenois :?: Ve smíšené zbrani ve výsuvné věži, které měly jen některé forty, dále zvonech a vratech vstupního objektu? To si trošku probereme dál, a srovnám s naším opevněním.

Obrázek
jakomi píše:Dále pancéřovými vraty, které měly odolat tlakové vlně po výbuchu granátu ráže 420 mm v těsné blízkosti vchodového srubu. Většinou se tato vrata otevírala horizontálně. Ovšem tvrz Chenois je ve spoustě věcí vyjímečná. A výjimečná je i v tomto případě. Vrata ve vstupním objektu se totiž spouštěla do podzemí. Bohužel těsně po druhé světové válce se do tvrze dostali zloději kovů. Ti asi moc nepřemýšleli a autogenem přeřezali řetězy spojující vrata s protizávažím a stalo se to, co se muselo stát - nezajištěná pancéřová vrata spadla do týlového patra. Jsou tam dosud a předpokládám, že už je nikdo nikdy nedostane nahoru.
A to je možná dobře, protože tak by mohla zůstat zachovaná. Museli by vrata rozřezat a pak tahat jednotlivě nahoru, což se asi nebude zlodějům chtít. Kdyby však přátelé francouzského opevnění chtěli pancéřová vrata restaurovat a byl zájem, tak by to mohli dokázat.

U nás jsou například vrata nově na tvrzi Bouda.
Posuvná vrata skutečně na tvrz dorazila koncem října 2021. Jen o 83 let později. Ukázalo se, že pancéřové plechy jsou nedostatkovým materiálem. Jejichž hmotnost včetně zárubní je 6551 kg. Jedno křídlo váží kolem 2,5 t.
Psal se 23. duben 1938. Stavební firma Ing. Zdenko Kruliš na patřičná místa v souvislosti s dostavbou tvrze Bouda vznesla dotaz, kdy budou do vchodového srubu dodány trojí bezpečnostní uzávěry na obranu proti nepříteli, tedy mřížová, spouštěcí a zasouvací vrata.

Zdroj: idnes.cz

Přitom vrata padací se měla spouštět do dolního patra vchodového srubu. Vrata zasouvací – se odsunovala vpravo a vlevo od vjezdu a měla alespoň z části plnit úkoly vrat padacích, pokud by došlo k jejich poškození či zničení. I zasouvací vrata byla mohutně dimenzovaná, po uzavření hermeticky těsná. Takže v tomto vidím dokonce zdvojení oproti francouzským vzorům? Která měla vrata padací obvykle v Alpách, a zasouvací běžně. Ale oboje málokdy nebo vůbec?
-----
Další speciality...
jakomi píše:Na vchodovém srubu B7 tvrze Chenois byl při výstavbě použit unikátní pancéřový prvek. Nikde jinde nepoužitý. Kromě dvou zvonů GFM pro lehký kulomet je tento vchodový objekt vybaven také dvěma upravenými zvony GFM určenými k nasávání vzduchu a k odvodu výfukových plynů z dieselagregátů... V každém z těchto unikátních zvonů je pět otvorů krytých mřížemi.
Je zvláštní, že se projektanti rozhodli pro tak velké zvony, když se většinou používaly menší ventilační zvony. Zda se jednalo o zvýšení kapacity pro nasávaný a vyfukované plyny z dieselagregátů ? Zbytečně zranitelné řešení. U čs. opevnění probíhalo zpravidla nasávání vzduchu před otvorem ve vchodu, tzv. evakuační zvony sloužily pro odvod zkaženého vzduchu a výfukových plynů z podzemní strojovny tvrze. Jak je z připojeného plánku v článku patrné, tak v nadzemním patře vchodového srubu tvrze Chénois se nalézala filtrovna a ventilace. Přitom se lze setkat u opevnění i s umístěním filtrovny a generátorů v sálech hlouběji v podzemí, což je lepší řešení. Vstup býval dále za bojovými objekty a předpokládalo se tudy zásobování v případě, když se linie udrží delší čas proti nepříteli.
jakomi píše:I když se zdá ráže kanónu 25 mm nedostatečná, není to pravda. Kanón v tomto provedení totiž dokázal na 400 metrů prostřelit 35 mm pancíře, což je více než dost na zničení tanku, který byl běžný v roce 1940. Typický srub na Maginotově linii (vybavený jedním nebo dvěma zvony AM a 47 mm protitankovými kanóny pod betonem) je víc než dostatečně vyzbrojený a účinný, aby „vyčistil“ vše v okruhu tisíce metrů...
Ano, protitankový kanón ráže 25 mm mi přijde relativně slabý, ale na "plechové" německé tanky by stačil, v pozdější fází války by však stěží prostřelil např. tank Panther, ten měl boky a záď 40–50 mm, čelo korby skloněný pancíř 80 mm.
V tomto ohledu československý pevnostní protitankový 4 cm kanón vz. 36 (ve skutečnosti také ráže 47 mm jako u frantíků) byl ve své době špička, ale do zvonů v podstatě u nás žádná verze ani menší ráže neexistovala, a pod betonem byl prostor.

Děkuji za pozornost.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10350
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Maginotova linie - tvrze - odkazy

Příspěvek od Lord »

Video příloha a odkazy ...
jakomi píše:Na Maginotově linii byly použity příkopy, eskarpové stěny a kaponiéry pouze na dvou tvrzích (Hackenberg a Hochwald). Kromě krátkých úseků sloužily k propojení mezi dvěma křídly tvrzí. Obě dvě tvrze byly budované hned na začátku. Později se od fortových příkopů chráněných kaponiérami upustilo. A to z finančních důvodů a také kvůli tomu, že příkopy a stěny odhalovaly polohu tvrzí.
Z leteckého pohledu a snímků to muselo být dosti znatelné, a tvrze demaskovalo. Dnes to z ptačího pohledu příliš vidět není, neboť je vše zarostlé.
Malej Achil píše:Hlavně ten Hochwald mě docela překvapil - kamenem (!) vyzděné eskarpy a místy i kontreskarpy i s kordonem nahoře, krásná kyneta...no kdybys mi dal ten obrázek hádat, tipnul bych si, že je to něco alespoň tak o 50 let staršího.
To jo, až na to, že to Němci prostě obešli jinudy, jak to tak bývá u dobře chráněných objektů a pevností. Myslíš, že šel příkop zaplavit podobně jako třeba v Terezíně?

Někdy nesprávně nazývaný jako "protitankový příkop" tvrze (ouvrage) HOCHWALD, budovaný v letech v letech 1931 až 1933. Podle některých odborných zdrojů však byl původně zamýšlen jinak. Hochwaldský příkop je na Maginotově linii ojedinělým počinem, částečně díky opětovnému použití starších obranných technik, které se však při výstavbě ostatních pevností již nepoužívaly. Jako protitankové překážky se na Maginotově linii používaly také do země zaberaněné staré kolejnice, nebo klasické protitankové příkopy.

Aby se zabránilo nepřátelskému vniknutí mezi východní a západní část, nechali vojenští inženýři vybudovat 1500 metrů dlouhý příkop, který protíná celý masiv. Příkop není rovný, ale zalomený. Na každém zlomu byla postavena kasemata vybavená kulomety, které mohly vzít pod svou palbu část příkopu, stejně jako dříve odlesněnou plochu před ním. Dle wiki bylo na obranu tohoto příkopu postaveno 9 kasemat. Všechny byly v roce 1945 Němci rozmetány a pouze kasemata č. 3 byla obnovena. Kasematy měly zvony GFM, a protitankové kanóny ve střílnách JM/AC47 nebyly však vzájemně propojeny, ani s pevností.



Nebo prohlídka Hackenbergu


hydrostar píše:A neměla tvrz ještě nějaké jiné označení? Protože na internetu ve vyhledávačích při použití uvedených názvů toho moc nenajdu.
Ve vyhledávači google lze najít informace spíše pod názvem Ouvrage Chesnois než Chenois, ale je toho stejně jako šafránu. Ve francouzských zdrojích pak pod L'ouvrage du Chenois, či Le fort du Chenois. Zle najít fotky schodišťové šachty bez zábradlí.

Třeba v sektoru Montmédy též fort Vélosnes a další. Dělotoč je přikryt kolejnicemi. Na odkazu je video aj ventilačních zvonů Chenois. Od září 1939 do června 1940 vypálila 75 mm věž ve Vélosnes na německé jednotky a pozice 10 000 nábojů.
http://leblogdekastler.blogspot.com/201 ... ferte.html

Hydrostare, postačí třeba tohle od Mamytwinka ... Bréhian ? U nás už by asi kabely a trubky skončily ve sběrných surovinách :) Myslím, že to tam taky přijde, viz dále, sociální nůžky a migranti udělají své.



Nebo další fotky Urbex z prozkoumávání ...
https://sunseturbex.com/la-ligne-maginot/

Hezky zpracované i české stránky, kde se píše ... průzkum ostatních objektů na severovýchodě má řadu úskalí. Tím nejmenším je skutečnost, že řada objektů se nachází na soukromých pozemcích, na pastvinách a na polích. Obzvlášť velký pozor je nutné dávat na malé nášlapné ocelové kolíky, které se v lesích zachovaly v hojném počtu, bujná vegetace, atd. Pokud jsou opuštěné pevnostní objekty přístupné, jsou povětšinou čisté, se zachovalými zbytky vnitřního vybavení. To se však v posledních letech stává cílem intenzivního rozkrádání, a to podél celé linie.
http://opevneni.eu/francie/sever.html
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Malej Achil
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 112
Registrován: 7/10/2009, 11:52

Re: Maginotova linie - tvrze - odkazy

Příspěvek od Malej Achil »

Lord píše:
Malej Achil píše:
Hlavně ten Hochwald mě docela překvapil - kamenem (!) vyzděné eskarpy a místy i kontreskarpy i s kordonem nahoře, krásná kyneta...no kdybys mi dal ten obrázek hádat, tipnul bych si, že je to něco alespoň tak o 50 let staršího.

To jo, až na to, že to Němci prostě obešli jinudy, jak to tak bývá u dobře chráněných objektů a pevností. Myslíš, že šel příkop zaplavit podobně jako třeba v Terezíně
No nebudu radši tvrdit, že na Maginotově linii nebyl nikde použit zaplavitelný příkop čistě pro případ, že bych byl zase něčím překvapen :D . Ale tento na Hochwaldu určitě zaplaven být nemohl. Už kvůli jeho jasně viditelnému sklonu. Terezín je bastionová pevnost starší o zhruba 150 let, nikoliv o 50 let. Tam už nelze moc věcí srovnat...jedině snad to, že Terezín také vycházel z francouzských vzorů - konkrétně ze zásad fortifikační školy v Mézi­­ères. Sami Frantíci se sice bastionového způsobu opevňování drželi dlouho, snad nejdéle ze všech, ale ve 20. století to již i oni dlouho opustili.

Obecně kyneta (ta strouha uprostřed příkopu) se používala nejenom na odvodnění vodních příkopů po pominutí nebezpečí, ale také i na prostý odvod dešťové vody ze suchých příkopů. Někde se dělala záměrně dost předimenzovaná/velká, aby se tak vytvořila další překážka nepřátelské pěchotě (takový další malý příkop uprostřed velkého příkopu). Což ale zde nevypadá na ten případ.

Ano, to, že nepřítel (Němci) tento objekt raději obešel, je to nejvyšší uznání odolnosti nějaké pevnosti obecně (nebo i opevněného pásma). Já jsem svůj údiv ani tak nemyslel ve smyslu, že by použití velkých/širokých příkopů s vyzděnými eskarpami (=stěna příkopu směrem dovnitř pevnosti...tady spíše směrem do Francie) a kontreskarpami (="protieskarpa", protější stěna příkopu směrem k nepříteli), které jsou flankované (speciálními) kaponiérami, mělo špatnou odolnost. Jenom to bylo poměrně drahé řešení a ve 20. a 30. letech 20. století byly dávno známé a používaly se levnější a efektivnější řešení (efektivnější ve smyslu poměr cena/výkon). Např. hustě/důsledně postřelované překážky typu ostnatý drát, řady do země zaražených kolejnic, u nás ježky, atd.
Voják bez humoru je žoldnéř.
Uživatelský avatar
jakomi
svobodník
svobodník
Příspěvky: 35
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od jakomi »

hydrostar píše:A neměla tvrz ještě nějaké jiné označení? Protože na internetu ve vyhledávačích při použití uvedených názvů toho moc nenajdu. Třeba jestli neměla označení jako u nás K-S 5 U Potoka.
Předpokládám, že nějaké měla, já však o něm nevím.
jakomi píše:
„...obležená pevnost. Kdo je venku, chce dovnitř a kdo je uvnitř, chce ven.“
T. G. Masaryk


Nevím, jestli je autorem výše uvedeného citátu zrovna Masaryk. Respektive celý citát zní, že manželství je jako obležená pevnost :) Nějaký podobný citát, ale byl vyřčen z úst francouzského velitele poblíž pevnosti La Ferté. Nicméně jsi chtěl zřejmě jen parafrázovat a ukázat tak myšlenkovou podstatu. Rovněž u pevností z první světové války, to lze chápat.
Ano, celý citát od T. G. Masaryka zní: Manželství je jako pevnost: Kdo je venku, chce dovnitř a kdo je uvnitř, chce ven. Já ho jen zkrátil pro své potřeby.
Pokud se jedná o citát francouzského velitele, pravděpodobně máš na mysli výrok velitele tvrze Chenois (kapitán Aubert) směrovaný veliteli tvrze La Ferté během jejich konverzace o možnosti kapitulace v bezvýchodné situaci: „Pevnost Maginotovy linie je jako ponorka, utopíš se s ní.“

Lord píše:
Obrázek
Různé věže přemístili do muzea Fermont, existují i fotky z přepravy prstence.
Na fotce asi zrovna není věž T2AM, vypadá to spíše na houfnice a otočná kulometná hnízda bez vrchlíku.
Na fotografii je vidět vzadu vlevo část otočné výsuvné věže JM pro dvojče těžkých kulometů se střílnami připravenými pro umístění smíšené zbraně. Vpravo vzadu by měla být otočná výsuvná věž 75 R 32 pro dvě houfnice ráže 75 mm a vepředu uprostřed otočná výsuvná věž pro dvě houfnice ráže 135 mm. Ostatní dvě věže v popředí nedokážu rozeznat.
Lord píše:[
Obrázek
Vrchlík protitankové věže má být k vidění před tvrzí Fermont, jak napsal jakomi. Podle této fotky je umístěna horní část věže T2AM venku před halou, ale i s bočním prstencem? Tedy záleží jaká je terminologie? Nebo to spíš vypadá, že se jedná jen o imitaci z plechu, na kterou je vrchlík nasazen, či se jedná o jiný spodek.
Na fotografii je opravdu vrchlík věže T 2AM z bloku B1 tvrze Chenois (věž číslo 572). Nejedná se o žádnou imitaci. Pokud by byla věž vyfocena z druhé strany, byly by vidět i střílny. Za povšimnutí stojí spojení vrchlíku věže s jejím "zbytkem" pomocí šroubů. Na této věži bylo šroubů jen 6. Ovšem například na věži tvrze La Ferté (věž číslo 571) bylo těch šroubů 12. Obě věže byly vyrobeny těsně po sobě v továrně Forges et Aciéres de la Marine et d´Homécourt a obě také byly společně modernizovány v další továrně. Je proto záhadou, proč jedna má šroubů 6 a druhá 12. Sami Francouzi v tom nemají jasno.
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nevědět.
Uživatelský avatar
jakomi
svobodník
svobodník
Příspěvky: 35
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois - detaily

Příspěvek od jakomi »

Lord píše:[
Chci se tedy zeptat, máš Jakomi fotky dělotoče B1 a B5 ? U jiných objektů jsi je přidal. Zdá, že je otvor B5 částečně zasypán zeminou a roste tam tráva a keře.
Dyžtak pro zájemce tento odkaz. Blok 5 dominuje náhorní plošině Marville.
Svých fotografií moc nemám.

Přesto můžu ještě nějaké fotky přihodit.
Obrázek
Pohled na blok B5 - zde měla být umístěná pancéřová otočná výsuvná věž 75 R 05 pro dvě houfnice ráže 75 mm

Obrázek
Pohled ze stropnice B5 na objekt B3

Obrázek
Blok B1 - šachta pro otočnou výsuvnou věž 7 2AM pro dvě smíšené zbraně

Obrázek
Diamantový příkop na B1 s nouzovým východem. Právě odtud vycházely z pevnosti každou noc naslouchací hlídky, z nichž jedna odhalila počátkem června 1940 noční německý útok.

Obrázek
B1 - pohled na střílny zbraní pod betonem. Vlevo střílna pro dvojče těžkých kulometů, uprostřed střílna pro protitankový kanón ráže 47 mm zaměnitelný za dvojče těžkých těžkých kulometů. Úplně vpravo je střílna pro lehký kulomet pro blízkou ochranu. Za povšimnutí stojí zalomení krakorce u střílny protitankového kanónu - aby nebránil při střelbě horními úhly.
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nevědět.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10350
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od Lord »

Fotky máš docela pěkný, ne že ne :) B3 a B5 no vidíš - dobrý pohled na krajinu a terén. B1 vstup pro netopýry je už dobře zarostlý, a detaily střílen jsi taky prohlídl.

Díky jakomi za upřesnění. Věž vlevo na fotce v muzeum ve Fermontu, je specifická měděným krytem, podle toho by šla určit. Ale jde přečíst i ta cedulka Canons obusiers de 75 mle 1933

Obrázek
Viz wikimaginot.eu nebo fortlitroz.ch

Jedná se o nejpokrokovější francouzskou dělostřeleckou otočnou věž Tourelle de 75 mm modèle 1933. Ale tu znáš, jen jsi jí nepoznal. Střela z výtahu vyjížděla blízko nábojové komory, rychlost podávacího výtahu se přizpůsobovala kadenci palby, a tak s ní nabíječ nemusel nějak složitě manipulovat.

Ta menší a nižší věž v popředí vpravo je zajímavá, zřejmě minometná T81 vzor 1932.

Obrázek
Věž pro dva minomety ráže 81 mm má vnější průměr 2,35 m a kompletní váží 125 tun. Dobrá věc na vykrývání. U nás jme se rozhodli nakonec pro variantu bez výsuvu, ale zase s větší ráží 120 mm.
jakomi píše:Pokud se jedná o citát francouzského velitele, pravděpodobně máš na mysli výrok velitele tvrze Chenois (kapitán Aubert) směrovaný veliteli tvrze La Ferté během jejich konverzace o možnosti kapitulace v bezvýchodné situaci: „Pevnost Maginotovy linie je jako ponorka, utopíš se s ní.“
Jo, to bude ono, to jsem myslel, díky!
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10350
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od Lord »

Malej Achil píše:Obecně kyneta (ta strouha uprostřed příkopu) se používala nejenom na odvodnění vodních příkopů po pominutí nebezpečí, ale také i na prostý odvod dešťové vody ze suchých příkopů. Někde se dělala záměrně dost předimenzovaná/velká, aby se tak vytvořila další překážka nepřátelské pěchotě (takový další malý příkop uprostřed velkého příkopu). Což ale zde nevypadá na ten případ.
Ano, to jsem měl na mysli :) Teoreticky by to asi šlo, ale museli by tam mít přívod vody z nějaké nádrže, řeky či rybníku. Terezín leží při řece Ohři.
HOCHWALD leží na kopci ve výšce cca 300 metrů nad mořem, jak jsem zjistil. Odvodňovací příkop to je v podstatě z lesů.

Obrázek
U Hackenbergu taky blízko nějaké jezero nevidím, ale je zde říčka Ruisseau d'Oudrenne, která má výtok (v podstatě asi pramení) právě z toho příkopu jak je patrné z mapy.

Obrázek
Příkop je stavěný jinak než u Hochwaldu, méně nákladně, zdá se, že jen v některých částech je zpevněn šikmou betonovou stěnou.
Malej Achil píše:Jenom to bylo poměrně drahé řešení a ve 20. a 30. letech 20. století byly dávno známé a používaly se levnější a efektivnější řešení (efektivnější ve smyslu poměr cena/výkon). Např. hustě/důsledně postřelované překážky typu ostnatý drát, řady do země zaražených kolejnic, u nás ježky, atd.
V tom souhlasím, u nás jsme používali také kolejnice, kovové kolíky, železobetonové ježky, či ocelové rozsocháče jsou přímo naše specialita. Z nich pak měli těžkou hlavu plánovači při vylodění v Normandii, kde na pobřeží mohly rozpárat výsadkové čluny. Jinak frantíci do toho museli vrazit obrovské prostředky, tedy i do celé Maginotovy linie, která je velkorysá. Asi mysleli, že se tím ochrání jednou provždy.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1638
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Bydliště: Hovorany
Kontaktovat uživatele:

Re: Maginotova linie - tvrz Chenois

Příspěvek od hydrostar »

Ta menší a nižší věž v popředí vpravo je zajímavá, zřejmě minometná T81 vzor 1932.

Obrázek
Věž pro dva minomety ráže 81 mm má vnější průměr 2,35 m a kompletní váží 125 tun. Dobrá věc na vykrývání. U nás jme se rozhodli nakonec pro variantu bez výsuvu, ale zase s větší ráží 120 mm.
Ne tak docela. Minometná věž byla navržena pro dva minomety ráže 9 cm. Později ale byla zamítnuta a nahrazena dvojčetem minometů ráže 12 cm umístěných v pevné kopuli s otočným vrchlíkem. Tedy výsledná koncepce byla levnější, výkonnější, snazší na obsluhu a také odolnější než francouzská i naše původní.
Hydrostare, postačí třeba tohle od Mamytwinka ... Bréhian ? U nás už by asi kabely a trubky skončily ve sběrných surovinách :) Myslím, že to tam taky přijde, viz dále, sociální nůžky a migranti udělají své.
Videí z podzemí v rámci urbexu jsem viděl už několik, takže tuším, jak to vypadá jinde. Viz má poznámka, že mám betonové období. Mě zajímalo video přímo této tvrze, kde by třeba byla ta vrata...
Přitom vrata padací se měla spouštět do dolního patra vchodového srubu. Vrata zasouvací – se odsunovala vpravo a vlevo od vjezdu a měla alespoň z části plnit úkoly vrat padacích, pokud by došlo k jejich poškození či zničení. I zasouvací vrata byla mohutně dimenzovaná, po uzavření hermeticky těsná. Takže v tomto vidím dokonce zdvojení oproti francouzským vzorům? Která měla vrata padací obvykle v Alpách, a zasouvací běžně. Ale oboje málokdy nebo vůbec?
Tak obojí vrata v našem opevnění mělo hlavně za cíl zajistit přetlak v podzemí. Mělo platit stejně jako u pěchotních srubů, že při vjezdu či vchodu byly vždy jedny dveře/vrata zavřeny, aby nedošlo k úniku vzduchu z natlakovaného interiéru.
Obrázek Obrázek
Jsem typickým občanem České republiky.
Už od rána si na něco ustavičně stěžuji...
Odpovědět

Zpět na „Opevnění & bunkry“