Bitva u Marathonu

[Tunac]

Bitva u Marathonu - 490 př.n.l.
Jakmile se Athéňané dověděli, že se Peršané vyloďují nedaleko Marathónu, vzdáleného 26 mil (41,6 km) vydali se v počtu 9000 hoplítů a menšího počtu lehkooděnců na výšiny a sledovali vylodění K nim se připojilo 1000 mužů pomocného vojska z Plataj. Athéňanům velel Kallimachos a deset stratégů, z nichž nejuznávanější a nejzkušenější byl Miltiadés. Peršané se vylodili u Marathónu, aby odlákali vojsko z Athén: když se jim to i podařilo, nalodil se Artafernes polovinou perského vojska a plul kolem Attiky k Athénám, zatímco Datis zůstal s druhou polovinou na břehu, aby tu athénské vojsko blokoval. Miltiadés jejich plán uhodl a požadoval okamžitý útok. Po vzrušené rozpravě se Kallimachos k němu připojil a pověřil Miltiada velením v bitvě. Athéňané sestoupili ze svahů, Platajci stáli vlevo a Miltiadés prodloužil řeckou linii tak, aby křídla byla u dvou říček, vlévajících se do moře. Tím oslabil střed; takže jeho falanga měla menší hloubku, křídla ponechal v plné hloubce 12 řad falangy. Získal tak mohutnou útočnou sílu na obou křídlech. Řekové postupovali proti Peršanům na dostřel luku (asi 150 m a zaútočili: perští lučištníci stačili vystřelit .jen několik dobře mířených šípů a pak se skryli za hlavní perskou formací. Řecký střed postupoval pomaleji než křídla, při střetu s Peršany se jeho linie prohnula, zároveň však silná řecká křídla zahnala křídla perských lehkooděnců, začala se stáčet dovnitř a sevřela Peršany v dokonale provedeném dvojitém obklíčení: (Odborníci se dodnes přou o to, zda to bylo náhodné či plánované). Perská křídla, následovaná pak středem, prchala k pobřeží ke svým dopravním lodím. Datis zorganizoval týlovou obranu a zvládl nalodění svých poražených jednotek, takže jeho ztráty nebyly katastrofální: Peršané nicméně ztratili 6400 mužů, Řekové 192, mezi padlými byl i Kallimachos.
Miltiadés okamžitě odvedl své vojsko zpět do Athén, jež však předcházela zpráva o vítězství nesená prvním „maratónským běžcem“ Feidippidem. Perská flotila Artqfernova se teprve blížila k pobřeží, když si uvědomila, k čemu došlo, odplula. Toho večera dorazili do Athén po usilovném pochodu Spartané a litovali, že zmeškali boj.



Doporučuji kliknout na jeden z následujících obrázků.

První fáze bitvy, kdy Řecká křídla rozbily křídla Peršanů a Řecký střed ustupoval.

Druhá fáze bitvy, kdy Řecká křídla napadla Peršany zezadu.

[Jája]

Pěkné pohyblivé mapky - ideální pro představu jak, to doopravdy bylo.

Ad Miltiadova strategie: úžasné, kdyby Peršany odřízl od moře úplně, tak z toho mohl být pěkný masakr.

[Radar]

Ty mapky jsou dost dobrý, ani já nejsem v moc velký znalec téhle doby a rád se o tom dozvím něco nového, diky Tunac....

[michan]

Ano tady je ta událost, která dala vzniknout " Marathonskému běhu".
Ještě je tady asi dobré dodat, že onen běžec Feidippid, když oznámil vítězství padl a umřel - tak vypráví ona báje.
Výborně je zde i řečeno, že obkličování levým a pravým křídlem mohlo vzniknout i náhodně vývojem bitvy, Ať náhodně, nebo úmyslně - stalo se jedním ze základních prvků vojenství. Obklíčit nepřítele a zničit jej.

[Tunac]

Osobně si myslím,
že obklíčení vzniklo vývojem bitvy. Athéňanů bylo míň, Aby udrželi šířku linie, tak se muselo improvizovat. Zesílení křídel bylo nutností, Peršané měli jízdu, ta by křídla mohla snadno rozvrátit. Porážku perských křídel si vysvětluji tak, že Peršané na křídla umístili druhořadé bojovníky a pomocné sbory.
Nebo snaha po křídlech prorazit a dostat se k lodím. A správná reakce byla, že se křídla stočily do středu a pomohli svému skoro zlikvidovanému středu. Vždyť boj v té době byla i velká přetlačovaná štíty.

[Atlantis]

A také o tom, komu prvnímu rupnou nervy.
Jinak dle dalších zdrojů neběželi řekové jen těch posledních 150m ale mnohem více. Někde je uváděn až 1km!!! (Což už je ale asi nadsazené)

Dále dle pouhého jednoho historického zdroje si řekové pojistily, že je početnější Peršané neobchvátí po křídlech tak, že vytvořili po obou stranách křídel záseky v pobřežním porostu. Ale moc tomu nevěřím, protože nevím, kdy by to bylo udělánio. V bitvě nebyl čas a před bitvou zřejmě nebylo jak.

Sparťané nedorazili kvůli svátkům novoluní. Občas je to prezentováno jako politický tah, který měl oslabit v případě porážky Athény, které by byli následně zachráněny Spartou. To ovšem tvrdě neodpovídá tomu, že Sparťané ve snaze stihnout si zabojovat urazily za cca 3 dny 240 km. (Kolik že zvládli ti Japonci a Američané při pokusu odpochodovat co nejvíc?)

btw: Athény si tímto vítězstvím rozšířili svoji flotilu o 7 zajatých nepřátelských lodí.

[Tunac]

Atlantis@
Viděl jsem mapy, na kterých byly kůlové ploty, na jiných stáli Řekové od řeky k řece (?potoky?), i na kterých Řecká křídla tvořila proti středu formaci V, asi o 25 - 30 stupňů. Ale tyhle dva mě přišly nejzajímavější, protože jsou pohyblivé.

[Geo]

Jsou to zajímavé úvahy, ale myslím, že by se to dalo snadněji vysvětlit ze zápisů soudobých autorů.
1.) Miltiadés(vypuzený tyran z Cherzonésu) byl pouze jedním z deseti stratégů, kteří veleli athénskému vojsku. Střídali se ve velení po dnech(jako později římští konzulové pokud spojili své legie). A na Miltiada přišla toho dne řada.
2.) Spor snad měl být veden o to zda ustoupit k Athénám, nebo svést bitvu. Miltiades byl pro bitvu a měl přesvědčit i Kalimacha z Afidny(vrchního stratéga - v bitvě padl)
3.) Před bitvou měl být řecký šik vyrovnán do pravidelné formace o stejné hloubce po celé šířce. Peršané sestavili svou bitevní formaci s převahou sil na středu. Miltiades toho využil a těsně před zahájením útoku přesunul zadní středové řady na křídla. Udělal to natolik rychle, že peršané nestačili zareagovat. A pak nařídil útok. Prý proti všem tehdejším zvyklostem hne od počátku během.(Evidentně šlo o čas)
4.) A tak zatímco perský střed po počatečním zastavení řeckého útoku začal postupně zatlačovat protivníkův střed, jeho křídla byla naopak tlačena na něj. Tak došlo k sevření do tvaru U. V takovém postavení se prakticky nedá bojovat(viz. bitva u Cann)
5.) Perská jízda měla mít postavení poměrně daleko vedle pravého křídla(perského). Do boje vubec nezasáhla. Tady zřejmě selhal perský průzkum. Miltiades na rozdíl od perských velitelů veděl, že mezi postavením jejich jízdy a bojištěm jsou bažiny pro jízdu neprůchodné.
6.) Perská početní převaha byla patrně dost velká na to, aby zabránila úplnému obklíčení, a naopak umožnila(byť za cenu obětí) ústup k lodím a nalodění. Je možné, že tam už začala fungovat jejich jízda, která ústup kryla.
7.) Po nalodění perská flotila vyplulo směrem k Athénám a Miltiades tam s vojskem postupoval také z obavy o další vylodění.
8.) Rozdělení velení v perském vojsku bylo dané postavením velitelů. Artafernes byl velitelem loďstva, zatímco Datis pozemních sil.

Zdroj: Herodotos - Dějiny, Thukidides - Dějiny Peloponéské války

[mmmichalll]

Prý proti všem tehdejším zvyklostem hne od počátku během.(Evidentně šlo o čas)

Já někde četl, že důvodem bylo zabránit zbytečným ztrátám od perských lučištníků.

Peršané se vylodili u Marathónu, aby odlákali vojsko z Athén: když se jim to i podařilo, nalodil se Artafernes polovinou perského vojska a plul kolem Attiky k Athénám, zatímco Datis zůstal s druhou polovinou na břehu, aby tu athénské vojsko blokoval.

Chyby, které se dopustilo mnoho dalších velitelů v budoucnu, rozštěpení vlastních sil, místo aby se udeřilo vší silou na jednom rozhodujícím místě, načež oslabené vojsko, i když mělo stál přesilu podlehlo. Pokud by část perských sil neodplula, řekům by se asi obkličovací úder nepodařil, nebo ne na obou křídlech, bitva by se protáhla do příjezdu perských jezdců a patrně by skončila úplně jinak.

[kacermiroslav]

Trošku čísel:

Vojsko Peršanů
20.000 až 30.000 mužů
velení: Dátis, Artafernés
ztráty: 6.400 ?

Vojsko Řeků
11.000 mužů (cca)
velení: Miltiadés, Kallimachos
ztráty: 192

Ještě jedna zajímavost. Marathonský bežec Feidipidés, byl ve skutečnosti profesionální vojenský posel, který několik dní před zmíněnou bitvou u Marathónu a jeho běhu do Athén, naběhal podobnu misi. A to z Athén do Sparty a zpět, a to v krátkém čase dokonce dvakrát. Takže když vybíhal od Marathonu, tak měl již v nohách 448 km a jen pár dní přestávky.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Edit: 15.10.2009

Níže je popis bitvy u Marathónu z roku 490 př.Kr, od otce dějepisu Hérodota (asi 484 – 430 př.Kr.). Ve světle faktů, které nyní o bitvě známe je pak zajímavé srovnávat tato fakta s popisem Hérodotovým.


Historické dokumenty

Bitva u Marathónu
rok 490 př.Kr.


Hérodotos
Peršané, podrobivše si pak Eretreiu…, pluli k Africe,…hodlajíce s Athéňany naložit právě tak, jak naložili s Eretrijci. Protože pak byl Marathón z celé Atiky nejvhodnějším místem pro jízdu…, vedl jej Hippias, syn Peisistratův, právě tam. Jakmile to Athéňané zvěděli, táhli i sami k Marathónu. Vedlo je deset stratégů, z nichž desátý byl Miltiadés…Stratégové poslali do Sparty hlasatele Filippida, Athéňana, jinak cvičeného běžeckého posla…“Lakedaimonští, Athéňané vás prosí, abyste jim přišli na pomoc a nenechali nejstarší helénské město zotročit od barbarů; vždyť Eretrijští už jsou otroky a Helada je slabší o znamenité město“… Oni se rozhodli Athéňanům pomoci, ale nemohli tak učinit ihned, nechtěli-li porušit zákon. Byl totiž devátý den nového měsíce; …a luna nebyla úplná. (…)

Když se Athéňané (pod vedením Miltiada) šikovali u Marathónu, dopadlo to asi takto: šik byl stejně dlouhý jako šik perský; jeho střed se skládal jen z několika řad a zde byl voj nejslabší; zato obojí křídlo bylo silné mužstvem. Jakmile tedy byli rozestaveni, … hnali se za barbary klusem… Peršané … měli za to, že je to od Athéňanů bláznovství, a to docela zhoubné; viděli totiž, že jich je málo, a že ještě na ně útočí v běhu, nemajíce jízdy ani lučištníků. … Athéňané ale, jakmile se houfně s barbary srazili, bojovali obdivuhodně. Bojovalo se potom u Marathónu dlouhý čas. Uprostřed šiků vítězili barbaři, …a učinivše průlom, pronikali do vnitrozemí, ale na obou křídlech byli vítězi Athéňané a Platajští. Jsouce tedy vítězi, nechali odraženou část barbarského vojska prchat, a spojivše křídla, bojovali s těmi, kteří prolomili střed; a zvítězili Athéňané. Pak táhli za prchajícími Peršany a bili do nich, až dorazivše k moři, sháněli oheň a vrhali se na lodi. Sedmi lodí se Athéňané zmocnili…; na ostatních pak barbaři, odrazivše od břehu…, obeplouvali Súnion, chtějíce dorazit do města Athén dříve než Athéňané. … Athéňané pak, co jim nohy stačily, chvátali k městu a přišli tam dříve než barbaři. … Barbaři se objevili s loďmi naproti Faléru – ten byl totiž tehdy athénským přístavem – a pozdrževše se nad ním na širém moři, pluli zpátky do Asie. V této bitvě u Marathónu padlo barbarů na 6.400 mužů, Athéňanů pak 192.


Zdroje:
Evropa do roku 1914, Historie v dokumentech – Jan Kvirenc – Dialog 2005

[Dzin]

"A pak nařídil útok. Prý proti všem tehdejším zvyklostem hne od počátku během.(Evidentně šlo o čas)"

V běhu Řekové útočili proto, že většinu Perského vojska tvořili lučišníci a Řekové se tak snažili minimalizovat ztráty způsobené jejich palbou. to se jim povedlo a při střetu muže proti muže měli potom jednoznačně převahu.
Díky tomu bitva proběhla tak jak proběhla, protože lučišníci byli soustředění na křídlech a těžkooděnci ve středu.

[vodouch]

Zajímavá je informace o délce maratónského běhu; např. cs.wikipedia.org wiki/Maratonský_běh

[mira.recko]

Jsou to zajímavé úvahy, ale myslím, že by se to dalo snadněji vysvětlit ze zápisů soudobých autorů.
1.) Miltiadés(vypuzený tyran z Cherzonésu) byl pouze jedním z deseti stratégů, kteří veleli athénskému vojsku. Střídali se ve velení po dnech(jako později římští konzulové pokud spojili své legie). A na Miltiada přišla toho dne řada.

Jen mala poznamka .. Na Miltiada neprisla ten den rada, ta prisla na Aristeida, ktery mu vedeni prenechal .. ale pochopitene to neni dulezite ..

[Dzin]

Jsem se tak zamýšlel. Když se dívám různě po netu, síly Peršanů se popisují s dost velkým rozptylem. Ale vždy se píše o 600 lodích, na kterých připluli. Tak mě mate, když uvážím, že Perské lodě měli cca 30 ozbrojenců a cca 170 veslařů na svých palubách, tedy celkem 18000 vojáků a 112 000 námořníků, Jak se může s klidem uvažovat nad 100000 vojáky v bitvě?

[kacermiroslav]

Je zajímavé, že otec dějepisu, Herodotos (484-425 př.Kr.) tzv. Maratonský běh nezná a ve svém díle jej vůbec nezmiňuje. Po více méně ústní tradici jej tak až koncem 19.století z piety obnovili zakladatelé Olympijských her. Samozřejmě každý se může podívat na oficiálné délku, které je 42 km a 192 metrů. Takže i když Hérodotos nezmiňuje maratonský běh, tak to vůbec neznamená, že se nekonal. Otec dějepisu totiž uvádí, že nedlouho před bitvou byl Feidippies vyslán do Sparty. Vzdálenost mezi Aténami a Spartou (246 km) tento "rychlý" posel překonal za pouhé dva dny! Ve Spartě ale na něj čekalo chladné přijetí. Pomoci, kterou Atéňané po Spartě žádali, se nedočkali, protože tito udatní válečníci zrovna slavili svátek boha Apollóna. Tak nebohému Feidippovi nezbyo nic jiného, než zase běžet zpět. Jak dlouho mu trvala zpáteční cesta nevíme, ale asi o moc déle, než dva dny ne. Na památku tohoto ultra dlouhého běhu se od roku 1982 koná každé září tzv. spartathlon, tedy běh z Athén do Sparty. Účastnící běh popisují jako "běh na hranici života".

A kde a kdy tedy vznikla zmínka o Maratonském běhu? První písemné údaje pocházejí z pera řeckého cestovatele Plútarcha (asi 46-127). Ten ale nezná Feidippia, ale jeho běžec se jmenuje Thersippus (či Euklés) a běžel podně něj v plné zbroji, což dnes za moc pravděpodobné.nepovažujeme. Sám Plútarchos se pak odvolává na dílo řeckého filozofa Hérakleida Pontika (asi 390-310 př.Kr.). Kromě těchto dvou autorů se ještě o Maratónském běhu zmiňuje řecký spisovatel Lúkianos ze Samosaty (asi 120 - po 180). Jeho běžec se jmenuje Filippidés, ale kromě běhu do Sparty pro pomoc, se měl účastnit samotné bitvy a následně běžet do Athén, kde s výkřikem "Zvítězili jsme"", padl mrtev. Podle tohoto autora by tak běžec musel během jediného týdne mít v nohách 570 km a ještě k tomu u Marathónu bojovat. Opravdu těžko uvěřitelné pro dnešního člověka uvyklého na sedavý způsob života.

A jak to bylo se smrtí samotného běžce? Že by z vysílení nebo z jiného důvodu. V roce 2004 američtí astronomové Donald W.Olson a Russel L.Doescher (Texasská státní univerzita) předkládají zajímavou teorii. Podle nich k běhu nedošlo v září (často se traduje, že k samotné bitvě došlo 12.9.), ale již v srpnu. Důvodem je svátek boha Apollóna, který řecka města slavila v různém termínu. Zatímco Athény jej slaví v září, tak Sparta již v srpnu. No a v srpnu jsou denné teploty v Řecku o poznání vyšší, než v září (září má v těchto končinách průměrnou teplotu 28°C). Když to shrnu, tak podle nich k bitvě došlo v srpnu, kdy teploty mohly být klidně i 40°C, což prostě běžec po takových výkonech nemohl vydržet.

[jarl]

A ještě jednou Radůza, píseň Marathon: