Bitva v zálivu Leyte - 5. část, Střetnutí u Samaru

Od Pearl Harbouru po Tokijskou zátoku

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Bitva v zálivu Leyte - 5. část, Střetnutí u Samaru

Příspěvek od Nelson »

V průlivu Surigao skončila bitva mezi 7. loďstvem a dvěma japonskými svazy a zbylé japonské lodě prchaly Mindanajským mořem do bezpečí. Daleko na severu pronásledoval admirál Halsey letadlové lodě admirála Ozawy a podle všech předpokladů měl silný 34. operační svaz bitevních lodí střežit východní ústí průlivu San Bernardino.
Skutečnost však byla jiná. Admirál Halsey považoval Ozawovy lodě za nejnebezpečnější japonské uskupení a odplul s celým 3. loďstvem včetně bitevních lodí. Japonský plán i přes předchozí porážky začínal vycházet. Kurita i přes hlášení nočního průzkumu, že opět směřuje na východ bez problémů pronikl San Bernardinem a přibližně půl hodiny po půlnoci 24.10. vplul do Filipínského moře. Pokračoval dalších asi 20 mil na východ a pak otočil na jih do oblasti kde se měl setkat s Nišimurou. Jeho lodě pluly ve čtyřech kolonách, nejvíce na východ byla vysunutá 10. eskadra torpédoborců (lehký křižník Jahagi a torpédoborce Novaki, Isokaze, Jukikaze a Urakaze), na západ od ní plula 4. křižníková divize (Tone, Čikuma, Kumano a Suzuja) a asi 5 km za ní 3. bitevní divize (Kongo a Haruna), další kolonu tvořila 5. křižníková divize (Čókaj a Haguro) a opět 5 km za ní 1. bitevní divize (Jamato a Nagato) a nejzápadnější kolonu tvořila 2. eskadra torpédoborců (lehký křižník Noširo a torpédoborce Akišimo. Fudžinami, Hajašimo, Hamanami, Kišinami, Šimakaze a Okinami). Celý svaz se pohyboval rychlostí 18 uzlů a admirál netrpělivě očekával informaci od Ozawy, že se podařilo odlákat Halseyho na sever. V 5.30 ovšem obdržel zprávu o zničení Nišimurovy a zahnání Šimovy skupiny. Kuritův 1. úderný svaz byl jediným japonským uskupením v oblasti ale měl dost síly splnit úkol i samostatně.

V té době plul Kurita už 5 hodin Filipínským mořem a každou minutou byl blíž svému cíli. Bylo divné, že ho v blízkosti Leytského zálivu dosud nikdo neobjevil. V 6.27 vyšlo slunce ale viditelnost byla díky dešťovým přeháňkám špatná. Svaz začal vytvářet kruhovou protiletadlovou formaci, po několika minutách však zpozorovaly hlídky na jihovýchodním horizontu lodě jež byly o chvíli později identifikovány jako letadlové. Kurita nedostal zprávu o Halseyho odplutí a domníval se tedy, že jde o plavidla 3. loďstva. A protože jim nechtěl dát možnost k odstartování stovek palubních letounů, nařídil všeobecný útok. Místo aby ze svých lodí vytvořil linii a provedl koordinovaný úder který by americkou skupinu během několika minut rozdrtil, operovala jeho plavidla nezávisle na sobě podle uvážení jejich velitelů. V 6.58 zahájila bitevní loď Jamato na vzdálenost 18,5 míle palbu ze svých děl hlavní ráže.

Skvěle vycvičené japonské hlídky však zklamaly. To co považovaly za Halseyho těžké a lehké letadlové lodě byly ve skutečnosti eskortní letadlové lodě 7. loďstva. 16 poměrně malých plavidel, jež byly v některých případech vlastně přestavěnými tankery nebo nákladními loděmi, bylo rozděleno do tří skupin označených podle jejich volacích znaků na Taffy 1 – 3. Jejich primárním úkolem byla letecká podpora pozemních jednotek a byly absolutně nevhodné pro námořní bitvu. Jejich sklady letecké munice byly z velké části naplněny protizemní tříštivou municí a hlubinnými bombami pro protiponorkový boj.
V 6.37 zachytili radisté těchto lodí rozhovor vedený v japonštině. Radiové zaněření ukázalo, že vysílající se nachází nedaleko na moři. V prvním momentě se všichni domnívali, že jde o něčí špatný vtip a to i přes hlášení jednoho z pilotů leteckého průzkumu. Ten v 6.46 oznámil objevení japonské formace plující přibližně jihovýchodním kurzem rychlostí 30 uzlů. Po další zprávě už nikomu do smíchu nebylo. Pilot sděloval, že bitevní lodě, o nichž si všichni mysleli že jsou součástí amerického 34. svazu, mají japonské pagodovité typy můstků a že při náletu (měl jen hlubinné bomby) se stal terčem silné protiletadlové palby.

Napadenou skupinou byla Taffy 3 (TG 77.4-3) kontraadmirála Cliftona Spraguea (eskortní letadlové lodě St. Lô, White Plains, Fanshaw Bay, Kalinin Bay, Kitkun Bay a Gambier Bay, torpédoborce Johnston, Hoel a Heermann a eskortní torpédoborce Dennis, John Butler, Raymond a Samuel Roberts). Minutu před sedmou kolem nich vyrostly první barevné gejzíry vody (granáty obsahovaly různá barviva, aby mohli dělostřelci korigovat palbu při zastřelování). Kontraadmirál Sprague zamířil s celou skupinou do blízké dešťové přeháňky, a zároveň poslal do vzduchu všechny svoje letouny. Protože část z nich za rozednění odlétla podporovat vojska na předmostí, okamžitě je odvolal zpět a zároveň vyslal volání o pomoc. Svaz který ho mohl vysvobodit, Halseyho 3. loďstvo, byl však daleko na severu a bitevní lodě admirála Oldendorfa teprve před několika málo hodinami ukončily v průlivu Surigao s japonskými jižními svazy. Navíc trpěly již vážným nedostatkem protipancéřové munice pro těžká děla a přesto, že se vydaly na cestu od místa střetnutí je dělilo více než 100 mil.

Asi 30 mil na jihovýchod se nacházela Taffy 2 kontraadmirála Felixe Stumpa (6 eskortních letadlových lodí, 3 torpédoborce a 4 eskortní torpédoborce). Její velitel okamžitě vyslal všechny své letouny k útoku na japonské lodě. Taffy 3 mezitím plula v kruhové formaci s torpédoborci po obvodu. Na všech plavidlech naplno pracoval zadýmovací zařízení a letadlové lodě rychle posílaly do vzduchu všechna svoje letadla. Mezitím kolem nich dopadaly, zatím nepřesně, japonské granáty. Mezi 7.06 a 7.15 se skupina skyla v dešti a Japonští dělostřelci měli problémy s nalezením cílů. V té době byl už japonský svaz cílem těžkých náletů. V 7.24 byl křižník Kumano zasažen torpédem vypáleným ze vzdálenosti asi 6 mil torpédoborcem Johnston. Velitel 7. divize viceadmirál Širaiši přesedl na Suzuju, ta však byla zanedlouho těžce poškozena americkými letouny. Ostatní japonské křižníky a torpédoborce se však rychle přibližovaly s úmyslem Američany obklíčit. V této chvíli admirál Sprague přikázal všem letounům zaútočit na skupinu čtyř těžkých křižníků které byly nejblíž. Také torpédoborce dostaly rozkaz k útoku na stejný cíl. Hoel napadl v 7.25 torpédy Kongo a v 7.34 Haguro, oba útoky však vyšly naprázdno. V 7.44 křižníky doslova rozehnal útok osmi bombardérů, takže v další části boje operovaly samostatně. V 7.54 vypálil buď Heermann nebo Hoel 6 torpéd a ta přímo ohrozila Jamato. Kurita osobně nařídil obrat k severu a loď musela plout tímto směrem více než 10 minut (než se torpéda plující po jejích bocích dostala na hranici svého dostřelu). Jamato se tak vzdálila z bojiště, že již do akce nezasáhla.

Mezitím byl v 7.30 Johnston zasažen třemi granáty 356 mm. Utpěl těžké škody ale po několika minutách se opět zapojil do přestřelky. Také Hoel byl mnohokrát zasažen ale ani on se nestáhl a další hodinu bojovala jeho posádka se skupinou japonských křižníků. V 8.30 vyřadil zásah 203 mm granátu strojovnu a v 8.35 se rozstřílená loď potopila i s 253 muži posádky. V 7.50 byla poprvé zasažena Kalinin Bay. Celkem ji v průběhu boje zasáhlo 16 granátů, Fanshaw Bay 6 a White Plains 1. Gambier Bay byl poprvé zasažen v 8.20, 203 mm granát způsobil rozsáhlý požár. Loď zpomalila, vypadla ze sestavy a křižník Čikuma ji ze vzdálenosti 1 míle rozstřílel. V 8.50 ji začala opouštět posádka a vrak se v 9.07 převrátil a potopil.

V 7.24 poslal Sprague do útoku všechny čtyři eskortní torpédoborce. Jeden z nich, Samuel Roberts se již předtím připojil k útoku a zbylá tři plavidla jej nyní následovala. Raymond se zapletl do dělostřeleckého souboje s Hagurem a dokonce ho napadl torpédy, celou akcí však prošel bez poškození. Také Dennis a John Butler obtěžovaly japonské křižníky, sice neúspěšně ale aspoň jim granáty a torpédy znesnadňovaly manévrování. Mezi 8.50 a 9.02 byl Dennis třikrát zasažen a ustoupil do kouřové clony. V 9.00 byl plnou salvou bitevní lodě Kongo zasažen i Samuel Roberts. V 9.10 vydal jeho kapitán pokyn k evakuaci lodě a opuštěný vrak se potopil v 10.05. I pro Johnston byla tato bitva poslední v jeho kariéře. Těžce poškozená loď posledními dvěmi funkčními děly bojovala s japonskými křižníky a dokázala částečně zabránit torpédovému útoku japonských torpédoborců na letadlové lodě. Po čtvrt na deset byl obklíčen a rozstřílen. 186 mužů posádky šlo v 10.10 ke dnu se svou lodí.

Mezitím se samy japonské lodě musely bránit před útoky amerických letounů. V 8.53 se po skupinovém útoku podařilo zasáhnout Čikumu tak, že přišla o kormidlo a šrouby. Potopil ji japonský torpédoborec Novaki. V 9.05 byl osmi torpédy zasažen Čókaj a po výbuchu muničních skladů se potopil. Také Tone byl těžce poškozen a jeho kapitán se rozhodl raději ustoupit V té době už byla přímo ohrožena i další americká skupina. Kongo a Haruna se v 9.24 dostaly až na vzdálenost 17 mil od Taffy 2 a Tone a Haguro byly 5 mil od Taffy 3. Všem bylo jasné, že obě americké skupiny budou rozstříleny ale Japonci se začali na základě Kuritova rozkazu z 9.11 stahovat na sever.

I po skončení hladinové akce nebezpečí nepominulo. Nad bojištěm totiž operovali kamikaze. Už v 7.40 jeden z nich zasáhl příď letadlové lodě Santee z Taffy 1 a v 8.00 ji zasáhlo torpédo z I 56. Plavidlo se podařilo zachránit, stejně jako Suwannee (také Taffy 1) kterou zasáhli dokonce dva sebevrazi. Toto štěstí však neměla St Lô. V 10.50 na její palubu dopadlo Zero a způsobilo výbuch části uskladněné munice.hořící plavidlo začala v 11.00 opouštět posádka a letadlová loď se v 11.25 potopila. V 11.00 byla dvakrát zasažena Kalinin Bay, ovšem zde se již tragédie St Lô neopakovala.

Ještě dlouho po stažení Kuritu napadaly palubní letouny. Ve 12.45 se podařilo znovu zasáhnout pumou Nagato a Tone. V 13.22 se potopil již dříve těžce poškozený křižník Suzuja. Dalších 100 letounů Kuritu napadlo po 13.16. Šlo již o stroje které startovaly z palub lodí TF 38.1 admirála McCaina vzdálené 335 mil. Pozdě odpoledne se Kurita rozhodl ukončit akci a v 21.40 vplul do úžiny San Bernardino. Usoudil totiž, že i kdyby se mu podařilo proniknout do Leytského zálivu našel by tam pravděpodobně jen lodě které svůj náklad již vyložily a naopak on sám by se stal cílem hromadných náletů které ho v minulých dnech a hodinách připravily o mnoho lodí. Navíc jeho štáb trpěl absolutním nedostatkem informací o tom kde se nacházejí nepřátelské bitevní lodě a křižníky. A tak Kurita zahodil obrovskou šanci na zničení vyloděného amerického vojska a utekl z bojiště. Poslední lodí o kterou Japonci přišli, byl torpédoborec Novaki zachraňující trosečníky z Čikumy. Ten byl kolem 1.00 ráno 26.10. napaden bitevními loďmi TG 34.5 (část bitevního svazu TF 34 – bitevní lodě IOWA a New Jersey, 3 křižníky a 8 torpédoborců) vyslaného po dlouhém váhání Halseyem na pomoc eskortním lodím.

Další díly série:
Bitva v zálivu Leyte - 1. část, úvod
Bitva v zálivu Leyte - 2. část, útok ponorek na Kuritu
Bitva v zálivu Leyte - 3. část, Sibuyanské moře
Bitva v zálivu Leyte - 4. část, průliv Surigao
Bitva v zálivu Leyte - 5. část, Střetnutí u Samaru
Bitva v zálivu Leyte - 6. část, mys Engano
Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

Obrázek
Eskortní letadlová loď White Plains
Obrázek
Tone při náletu
Obrázek
Nákres eskortních torpédoborců třídy WGT
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Bitva v zálivu Leyte - 5. část, Střetnutí u Samaru

Příspěvek od Lord »

Bitva u ostrova Samar se odehrála 25. října 1944 jako oddělená část střetnutí bitvy u Leyte, která je jednou z největších v námořní historii.
Desítky plavidel amerických a japonských flotil se při ní potopily do Filipínského mořského příkopu, který je hluboký až deset a půl kilometru.

Americkými leteckými útoky byly potopeny křižníky Čókai, Suzuja, Čikuma a lehce poškozeny bitevní lodě Nagato, Haruna a Kongó.
Pátrají amicí i po těchto lodích?

phpBB [video]


Loni objevili větší část roztřílené lodi USS Johnston v hloubce 6 456 metrů.
ALE Samuel B. Roberts leží 6 895 metrů pod hladinou, a je zatím nejhlouběji potopený vrak.

phpBB [video]


Trosky v 20,400 feet (6 220 metrů), přesná identita je trošku záhadou, ale jde pravděpodobně o USS Johnston, torpédoborec třídy Fletcher.

V kombinaci s leteckými útoky a sebevražednou misí torpédoborců se Japonce nakonec podařilo odrazit.
V 7.24 poslal Sprague do útoku všechny čtyři eskortní torpédoborce. Jeden z nich, Samuel Roberts se již předtím připojil k útoku a zbylá tři plavidla jej nyní následovala. V 9.00 byl plnou salvou bitevní lodě Kongo zasažen i Samuel B. Roberts.

Loď přezdívanou „Sammy B.“ potopila skupina japonských válečných lodí v bitvě u filipínského ostrova Samar za druhé světové války.

Velitel námořnictva ve výslužbě Victor Vescovo, uvedl, že nalézt torpédoborec Samuel B. Roberts byla „neuvěřitelná pocta“.
Rádi říkáme, že ocel nelže a že vraky těchto lodí jsou posledními svědky bitev,“ řekl Vescovo BBC.

Několik fotografií z lodi Sammy B.

sammy-b-dira.jpg
Mezera mezi přídí a zádí, kde byl torpédoborec zasažen střelou z těžkého bitevního křižníku Kongó.

sammy-b-zadni-vez.jpg
Zadní věž, kde zemřel statečný a smrtelně zraněný GM3 (Gunners Mate 3rd) Paul H. Carr při pokusu umístit poslední náboj do rozbitého závěru.

Sammy B. bojoval s japonskými těžkými křižníky na velmi malou vzdálenost a došla mu munice. Zbyly mu jen kouřové střely a světlice, které pálil v naději, že na japonských lodích způsobí požár.


Zdroje:
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ ... nicni_vank
https://twitter.com/VictorVescovo
https://edition.cnn.com/travel/article/ ... index.html
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Bitva v zálivu Leyte - 5. část, Střetnutí u Samaru

Příspěvek od Lord »

Fotky lodí před potopením.

sammy-B-fotka.jpg
Samuel B. Roberts

USS-Johnston-fotka.jpg
USS Johnston
USS-Johnston-wreck01.jpg
a část trosek na mořském dnu...
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní válka v Pacifiku“