Bitva u Komandorských ostrovů

Od Pearl Harbouru po Tokijskou zátoku

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Bitva u Komandorských ostrovů

Příspěvek od Nelson »

V rámci operace MI obsadili Japonci také dva z Aleutských ostrovů Attu a Kisku. A dříve vedlejší operace se po katastrofě u Midwaye stala v podání Japonců hlavním směrem červnového útoku. Podle Jamamotova plánu měla být původně okupační síly staženy do podzimu. Později bylo rozhodnuto, že posádka bude přeskupena a posílena.
Na americké straně o obsazení obou ostrovů zprvu nikdo nevěděl a i po zjištění skutečného stavu věcí to nikoho neznepokojovalo. Ze strategického i taktického hlediska byla okupace obou kousků pevniny bezvýznamná. Japonci by byli pravděpodobně ponecháni svému osudu, jen občas by je maximálně navštívily americké lodě kvůli výcviku dělostřelců a leteckých koordinátorů palby. Problém však byl v tom, že Aleuty tvořily součást Aljašky a jako takové byly výsostným územím Spojených Států. A veřejnost, mocně popichovaná novináři trvala na jejich osvobození.

Mezitím Japonci řešili problém, jak vzdálenou posádku zásobovat. V oblasti se totiž nacházela základna Dutch Harbor. Po napadení v červnu 1942 byla výrazně posílena a hydroplány operující z ní kontrolovaly obrovský prostor. Navíc zde hrozilo nebezpečí od silného křižníkového svazu. Například těžký křižník Indianopolis potopil 19.2.1943 nákladní loď Akagane Maru napěchovanou municí, proviantem a ženijním materiálem určeným pro výstavbu japonského letiště na Kisce.
Další zásobovací operace však proběhla bez potíží. Počátkem března japonský konvoj bez problémů doplul k Aleutám, vyložil svůj náklad a nikým neobtěžován se vrátil zpět do Japonska. Proto byl vzápětí vypraven další konvoj, vzhledem k lepšícímu se počasí však bylo nutno očekávat minimálně jeho odhalení. Tři transportní lodě proto doprovázely dva těžké a dva lehké křižníky a pět torpédoborců. Lodě opustily domovský přístav 22.3.1943, velitel doprovodu viceadmirál Hosogaja v té době již den věděl o americkém svazu pohybujícím se v oblasti západních Aleut.

Také velitel americké skupiny, kontraadmirál McMorris o japonském konvoji věděl a právě jej hledal, netušil však, že jej doprovází poměrně silný svaz válečných lodí. Jeho Task Group 16.6 byla výrazně slabší, admirál měl k dispozici těžký a lehký křižník a čtyři torpédoborce. Když 26.3.1943 kolem 7.30 zachytily radary na jeho lodích odražený signál domníval se McMorris, že jej čeká snadný souboj. Zvýšil rychlost a zamířil přímo k nepříteli. Skutečnou sílu Japonců poznal až po navázání vizuálního kontaktu v 8.35.
Hosogaja se zprvu domníval, že má před sebou část svého konvoje. Brzy se však zorientoval, vyslal nákladní lodě v doprovodu dvou torpédoborců na sever a vysokou rychlostí zamířil na jihovýchod ve snaze odříznout nepříteli ústupovou cestu. TF 16.6 byl tak nucen unikat směrem k západu a protože měly japonské lodě vyšší rychlost začaly postupně snižovat vzdálenost.

Boj zahájily obě strany téměř současně v 8.40 na vzdálenost asi 10,5 míle. Palbu vedly pouze oba japonské a americký těžký křižník. Pro menší lodě byla vzdálenost příliš velká.
Během prvních deseti minut zaznamenali Američané několik plných zásahů japonské vlajkové lodi, těžkého křižníku Nachi. Byl vážně poškozen můstek, došlo k dočasnému ochromení lodi výpadkem elektrického proudu a na několika místech v podpalubí vypukly požáry. Japonský svaz odpověděl salvou jindy tak spolehlivých torpéd. Teď však slavná Dlouhá kopí zklamala a protivník se ani nedozvěděl jaké nebezpečí mu hrozilo.
Brzy se však japonská palba zpřesnila a v 9.10 utrpěl Salt Lake City první zásah. Granát dopadl pod ostrým úhlem na boční pancíř, sklouzl po něm a vybuchl pod lodí.
O minutu později katapultoval Nachi hydroplán který měl řídit japonskou palbu. Když se letoun objevil nad americkým svazem byl okamžitě napaden silnou palbou dvojúčelových děl 127 mm. Pilot to psychicky nevydržel a po chvíli se stáhl.
Postupně se vzdálenost mezi protivníky zmenšila a do boje se zapojily americké torpédoborce. V 9.20 se jednomu z nich podařilo zasáhnout dělovou věž č.1 Nachi. Granát prorazil její pancíř a vybuchl uvnitř. Celá obsluha zahynula a v nitru věže vypukl velký požár který hrozil proniknout do muničních skladů. Křižník se odpoutal z boje a posádka se snažila o záchranu lodi. Mezitím se pilot japonského letounu osmělil, znovu se přiblížil k americkému svazu a během několika desítek vteřin byl sestřelen.

McMorris se po poškození Nachi chopil iniciativy a napadl lehké křižníky protivníka. Japonští kapitáni uznali za rozumnější nepouštět se do boje se silnějším nepřítelem a rychle se stáhli.
Těsně před desátou hodinou se podařilo uhasit požáry v podpalubí Nachi a křižník se znovu zapojil do boje. Vzdálenost od Američanů se již nesnižovala, Japonci se snažili využívat plných bočních salv a proto jejich svaz neustále měnil kurz. Také panovala obava z torpédového napadení. Přesto dopadaly kolem Salt Lake City pravidelně japonské granáty.
V 10.02 došlo na americkém těžkém křižníku k vážné havárii kormidelny. Už delší dobu byla plánována celková oprava kormidelního stroje, nyní se závada projevila pravděpodobně v důsledku otřesů při palbě hlavních děl. Od teď bylo možno řídit loď jen pomocí pomocného dieselového motoru. V téže chvíli zasáhl plavidlo další granát. Dopadl z výšky na palubu, prorazil ji a bez exploze prolétl celým trupem. Otvorem kterým vylétl začala do lodi pronikat voda a posádka k ukrytí křižníku nastartovala zadýmovací zařízení. McMorris zamířil třicetiuzlovou rychlostí přímo na západ k pobřeží Kamčatky. Bylo mu jasné, že musí získat dostatečný odstup aby mohl nepřítele obeplout a uniknout směrem k Aljašce. V nepřetržité palbě proto v 11.00 nařídil jižní kurz. V té době zasáhly Salt Lake City dva granáty ráže 203 mm. První narazil v 11.01 na můstek ale nezpůsobil vážnější škody. Druhý však explodoval v podpalubí, prorazil palivovou nádrž a zdemoloval část zadní strojovny. Do trupu začala opět pronikat voda a spolu s mazutem ze zničeného potrubí zaplavila poškozenou strojovnu. Následně v 11.25 zhasly kotle v zadní kotelně a rychlost plavidla klesla pod 20 uzlů. V 11.38 se podařilo palivová vedení znovu propojit a tlak páry začal opět stoupat.

Těsně po 11.40 však dostal kapitán plavidla nepříjemnou zprávu. V důsledku nepřetržitého dvouhodinového boje začala docházet protipancéřová munice ve skladech zadních věží. Velká část posádky byla proto zapojena do přepravy granátů od předních děl. Byla porušena snad všechna bezpečnostní nařízení pro manipulaci s náboji, zadní děla se však nesměla odmlčet. I příďové sklady prachu byly otevřeny a řetěz námořníků si podával jednu nálož za druhou. Riziko bylo obrovské ale situace v níž se loď nacházela byla zoufalá.

V 11.50 se stroje křižníku opět zastavily. Při předchozím zásahu strojovny došlo pravděpodobně k proniknutí vody do palivového systému a posléze k uhašení ohně ve všech kotlech. Jako druhé možné vysvětlení se nabízí omyl posádky která při nadpojování roztrhaného vedení mohla propojit palivový systém s potrubím odvádějícím vodu z podpalubí. Ať byla příčina závady jakákoliv, v 11.55 byla rychlost lodi 0.
Zároveň se přiblížili Japonci a bylo otázkou pár minut než nehybnou loď rozstřílí. McMorris vyslal tři své torpédoborce do beznadějného útoku a posádka Salt Lake City se připravovala na poslední chvíle boje.
Malé lodě vyrazily v 11.58 vysokou rychlostí proti japonským těžkým křižníkům. Japonci je zasypali desítkami střel,zasažen byl však jen vedoucí Bailey. Dva granáty ráže 203 mm zničily část nástaveb a prorazily trup. Přesto torpédoborec ze vzdálenosti asi 8 km odpálil svá torpéda a vzápětí zahájil palbu na Nachi. Potom však kvůli poškození klesla jeho rychlost a děla vyřadil výpadek proudu. Zbylé dva torpédoborce se k odpálení torpéd ani nedostaly
Celý japonský svaz však odbočil k východu a začal se vzdalovat z místa bitvy. Japonský admirál nevěděl o ochromení amerického plavidla a protože i jeho lodím začínala docházet protipancéřová munice uznal za vhodné raději chránit své lodě. Navíc byl přesvědčen, že nad bojiště dorazily americké bombardéry. Salt Lake City začal střílet tříštivou municí a obrovské gejzíry kolem vlastních lodí považoval Hosogaja za výbuchy leteckých pum. Proto také přikázal protiletadlovým dělostřelcům zahájit palbu do mraků.
Zároveň odeslal nákladním lodím zprávu, že není schopen zajistit jim ochranu a nařídil jejich návrat.

Americkým havarijním četám se podařilo vyčistit palivový systém a těsně před 12.00 se začaly otáčet lodní šrouby. Ve 12.03 plul Salt Lake City rychlostí 15 uzlů a o 12 minut později to již byl dvojnásobek. Ani americký velitel neměl zájem na pokračování boje a tak vyrazil k Dutch Harboru.

Tokijský rozhlas oznámil další velké vítězství a admirál Hosogaja byl v tichosti zbaven velení a penzionován.
McMorris se v průběhu boje chyb nedopustil, svůj svaz vedl skvěle. Pustil se sice, v důsledku omylu, do boje s protivníkem mnohem silnějším a zaplatil za to 7 mrtvými a 20 zraněnými. Dvě jeho lodě byly poškozeny, torpédoborec Bailey musel na celkovou opravu. Když kolem něj explodovaly desítky granátů při sebevražedném nájezdu na Japonce, došlo k zdeformování obšívky na více než třetině jeho trupu.
Hlavního cíle však Američané dosáhli, japonská posádka na Aleutách nedostala žádné zásoby.
Použitá literatuta:
Samuel E. Morison - History of the United States Naval Operation in World War II
Miloš Hubáček - Ofenzíva v Pacifiku
J. hrbek+I. Hrbek - Námořní válka vrcholí

Obrázek

Obrázek
Torpédoborec Bailey připlouvá do San Francisca na opravu
Obrázek
Takao - sesterská loď křižníku Maya
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Pane tento článek špice, ty Aleuty při Midway sloužily na odlákání Američanů a to se Japoncům nepodařilo. Oni se to z prolomených kódů dozvěděli, je to nějak tak že?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Komandorských ostrovů

Příspěvek od jarl »

Našel jsem spotřebu munice na jednotlivých lodích v této bitvě:
Maja: 904 granátů ráže 203 mm.
Nači: 707 granátů ráže 203 mm.
Tama: 136 granátů ráže 140 mm.
Abukuma: 95 granátů ráže 140 mm.
Salt Lake City: 806 granátů ráže 203 mm a 95 granátů ráže 127 mm.
Richmond: 271 granátů ráže 152 mm.
Coghlan: 750 granátů ráže 127 mm.
Dale: 728 granátů ráže 127 mm.
Bailey: 481 granátů ráže 127 mm.
Monaghan: 235 granátů ráže 127 mm.

Z toho je zřejmé, že dělostřelci na žádném z těžkých křižníků municí nešetřili, ale třebaže panovala dobrá viditelnost, docílili pouze několika zásahů.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Bitva u Komandorských ostrovů

Příspěvek od Dzin »

Zase to může být dáno tím, že vedli palbu na relativně velkou vzdálenost. Jsou nějaké informace o úrovni výcviku a zkušeností dělostřelců na lodích?
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Komandorských ostrovů

Příspěvek od jarl »

Předpokládám, že u japonských těžkých křižníků prošli dělostřelci standartním výcvikem a jejich úroveň byla vysoká. U Američanů tomu bylo naopak, protože po bitvě u mysu Esperance prošla posádka Salt Lake City velkou personální obměnou a většinu dělostřelců tvořili nováčci, kteří před přesunem na severní Pacifik prošli jenom týdenními cvičnými střelbami. Paradoxně právě Salt Lake City pálil nejlépe a v úvodní fázi bitvy dosáhl v krátké době tří zásahů na Nači.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Komandorských ostrovů

Příspěvek od jarl »

Přidám ještě počty odpálených torpéd. Japonci jich vypustili 43, zatímco Američené pouze 5, ale ani jedna strana úspěchu nedosáhla.

Nači: 16.
Maja: 8.
Hacušimo: 6.
Wakaba: 5.
Abukuma: 4.
Tama: 4.
Bailey: 5.

McMorris.png
Kontradmirál McMorris v hrdinské póze na můstku křižníku Richmond.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Bitva u Komandorských ostrovů

Příspěvek od Dzin »

Říkám si, jestli není možné, že naopak na japonských křižnících nebyli hůře vycvičené osádky. Třeba kvůli ztrátám z předešlých bojů a tomu, že zde bylo přeci jen vedlejší válčiště a tedy nebyla prioritní pro doplňování zkušenými námořníky, kteří byli potřební jinde. Přeci jen, 43 vypuštěných torpéd, to by aspoň jeden zásah mohli dát.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Komandorských ostrovů

Příspěvek od jarl »

Ta japonská torpéda byla vesměs odpalována na velkou vzdálenost, takže bych v tom nic jiného nehledal. I tak některá proplula blízko amerických lodí.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Bitva u Komandorských ostrovů

Příspěvek od Dzin »

Nejspíše ano. Mě to jen dávalo docela smysl. Když se nad tím zase zamyslím, nejspíše to bylo tou velkou vzdáleností. Což mě potom přivede k tomu, že na jednu stranu je držení se na velkou vzdálenost pozitivum, opětovat efektivně palbu mohl jen jeden křižník, tedy Japonci měli v tu chvíli dvojnásobnou převahu. Na druhou stranu tím trpí přesnost palby a tedy ofenzivní způsob boje. Japonci si následně asi vyhodnotili, že to byla chyba a Hosogaja se musel poroučet.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Komandorských ostrovů

Příspěvek od jarl »

Dan Van Der Vat uvádí, že třebaže v Americkém námořnictvu byl dlouhodobě dodržován předpis zakazující pití alkoholu, po bitvě u Komandorských ostrovů byl mužstvu „ze zdravotních důvodů" mimořádně podán.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Námořní válka v Pacifiku“