Baron Ungern von Sternberg

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9570
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Rase »

Ungern-Sternberg-1920.jpg

Baron Ungern von Sternberg

Thubtän Gjamccho XIII. Dalajláma, jej prohlásil za inkarnaci Mahákály, šestirukého démona šířícího zkázu.
Mahákála je skoro vždy zobrazován s korunou z lebek, což symbolizuje transformování pěti negativních emocí v pět moudrostí.
Za terorem a vražděním stojí jediný účel – obnova řádu a odstranění překážek na cestě za reinkarnací.


Plným jménem Robert Maximilian Friedrich Freiherr von Ungern-Sternberg. Za svého života znám pod různými jmény, mimo jiné používal i jméno Ungern von Sternberg (doslovně: Nerad z Hvězdné Hory). Pocházel z rodiny velmi staré německé šlechty, jeden z jeho předků padl v roce 1096 před Jeruzalémem. Mnozí jeho předci byli členy Řádu německých rytířů, např. Hans von Ungern byl arcibiskupem v Rize. Dva jeho příbuzní padli v bitvě u Grunwaldu. Později se rodina dala na kriminální dráhu, několik jeho předků bylo buď loupeživými rytíři, nebo piráty. Také sloužili v armádách několika států, příkladem může být armáda Švédska, kde rod získal roku 1653, od královny Kristiny, baronský titul. Ungern von Sternberg se narodil 29.prosince roku 1885 ve Štýrském Hradci. Matka se jmenovala Sophie Charlotte Freiin von Wimpffen a pocházela z velmi bohaté würtemberské šlechty. Otec byl Theodor Freiherr von Ungern-Sternberg. Rodina se ale brzy rozpadla a jako šestiletý chlapec byl poslán do Revalu (dnešní Tallinn), kde jej vychovával nevlastní otec Oscar von Hoyningen-Huene. Zde přijal jméno Roman Fjodorovič von Ungern-Sternberg s titulem Baron (Freiherr). Z Tallinnského gymnázia byl vyloučen pro neustálé kázeňské problémy. Byl však talentovaný pro matematiku, zajímal se o filosofii a měl velké nadání pro jazyky. Naučil se německy, rusky, estonsky, francouzsky, anglicky. V roce 1896 začal studovat námořní školu. Tuto školu však rok před dokončením opustil, aby se mohl zúčastnit rusko-japonské války. Jelikož neměl dokončenou vojenskou školu, nemohl se dát k vojsku oficiální cestou. Na Dálný Východ vyrazil jako příslušník dragounského pluku, patrně na vlastní náklady – což byla běžná praxe (takhle se dostal k vojsku i Radecký). Válka ale skončila dříve, než se dokázal dostat na bitevní pole. Podle některých pramenů se bojů zúčastnil, byť stranou hlavních bojů (kvůli svému společenskému postavení), ale i tak nehleděl na vlastní bezpečí, prokázal odvahu před nepřítelem a utržil několik lehkých zranění. Podle této verze se prvně setkal s východními kulturami (především Japonskou), které jej fascinovaly. V roce 1908 absolvoval Pavlovské pěchotní učiliště v Petrohradě a ještě téhož roku nastoupil službu v Zabajkalském kozáckém vojsku. Zde se poprvé setkal s Mongoly a Burjaty a velice ho nadchla jejich kultura a zvyky. Velmi jej zaujal buddhismus a kočovný styl života. Také se zajímal o japonskou kulturu a tradice. V roce 1913 vojenskou službu přerušil a cestoval po Mongolsku. Díky talentu na jazyky se brzy naučil mongolsky a burjatsky. Poté se vrátil na rodové panství v Tallinnu. Krom zájmu o východní kultury je potřeba zmínit, že byl velmi zapáleným ruským nacionalistou a fanatickým stoupencem Cara a monarchie.

"Tento typ člověka je neocenitelným v době války a zcela nepoužitelným v době míru" - Baron Petr Wrangel

Za první světové války sloužil u 2.armády generála Alexandra Vasiljeviče Samsonova (1859-1914). Nejprve se tedy účastnil Ruského debaklu ve východním Prusku a následně (1915) bojoval v Haliči v 1.nerčinském pluku, kozáckém, pod velením Barona Pjotra Nikolajeviče Wrangela (1878-1928). Zde se poprvé potkal s Grigorijem Michajlovičem Semjonovem (1890-1946), který byl jeho nadřízeným – velitel sotně (kozácké setniny), byť společenským postavením byl na úrovni velitele pluku. Právě Semjonov, se kterým byl na dlouhé roky pevně spjat Ungernův osud, byl nevšedním člověkem, jehož profil napoví, jakým byl i Baron Ungern von Sternberg. Velitel jednotky, Wrangel, popsal Semjonova takto:

"Přirozený zabajkalský kozák, silný, robustní, brunet, s málo burjatským typem tváře, který v době přijetí do mého pluku byl pouze nováčkem, ale po odsloužení čtyř měsíců byl jmenován velitelem setniny. Hbitý, rozumný, s osobitým kozáckým důvtipem, výborný ve výcviku, chrabrý, velmi oblíbený mezi kozáky i důstojníky. Jeho zápornými vlastnosti byly značné sklony k intrikám a nevybíravost v prostředcích pro dosažení jeho cílů. Nikdy jsem nemohl pochopit jak Semjonov s nedostatečným vzděláním (stěží ukončil vojenskou školu), bez širokého rozhledu, se mohl vypracovat na takovou osobnost občanské války."


Roman Fjodorovič von Ungern-Sternberg se do bojů zapojil velice aktivně, nehleděl na vlastní bezpečí, byl temperamentní a velice zručný. Semjonov se o něm vyjádřil, že je jedním z jeho nejefektivnějších a zároveň nejbezcitnějších důstojníků. Připomenu, že toto psal velitel, který se sám vrhal bezhlavě do bojů a vysloužil si Svatojiřský Kříž za to, že odvrátil ztrátu praporce svého pluku a vozatajstva Ussurijské brigády. Další vyznamenání si vysloužil za to, že v čele kozácké jízdy první vnikl do Němci obsazeného města Mława. Na svého nadřízeného mladý Ungern zapůsobil a neušel ani pozornosti velitele pluku, který byl ohromen jeho schopnostmi, ale bál se mu svěřit větší zodpovědnost, jelikož si v boji počínal tak divoce a brutálně, až to hraničilo s pomatením. Neustálá nekázeň a neposlouchání rozkazů mu cestu k vyšším vojenským kruhům uzavřely – dosáhl hodnosti majora. Ungern si vysloužil za svoje vojenské schopnosti Svatojiřský Kříž, na který byl velice hrdý, a některá další vyznamenání. Ti, kteří jej znali, jej popsali jako muže hubeného, křehkého, s nevojenským vzhledem. Měl malou hlavu, nerovné oči a poměrně vysoký hlas. Ač byl plachý a odtažitý, předcházela jej hrůzostrašná pověst a někdy se choval brutálně i ve společnosti. Jako společník byl vtipný a dokázal vypít fantastická kvanta vodky. Postupem času se také čím dál víc obracel k náboženství, byť byl od narození Luterán, cucal do sebe různá náboženství jako houba - později prý nosil pod košilí nepřeberné množství amuletů.
Po Únorové revoluci byl se Semjonovem poslán k 3.verchněudinskému pluku, který na Kavkaze bojoval proti Turkům. V dubnu 1916 začali spolu organizovat vojenské oddíly místních Asyřanů. Asyrská jednotka pod Semjonovým velením dosáhla několika vítězství. Následně se s Levandovského divizí zúčastnil pochodu do Perského Kurdistánu. Po návratu z Persie v květnu 1917 se Semjonov ocitl na rumunské frontě, kde se obrátil s písemným hlášením na ministra války A. F. Kerenského, ve kterém navrhl zformovat v Zabajkalsku zvláštní Mongolsko-burjatský jízdní pluk a přivést ho na frontu za účelem vyburcovat svědomí ruského vojáka, vzbudit u něj výčitky, když uvidí bojovat tyto cizince za ruskou věc. V červnu roku 1917 byl Semjonov Dočasnou sibiřskou vládou jmenován komisařem a dostal povel k zformování dobrovolných oddílů v Zabajkalské oblasti.
Po Říjnové revoluci se Ungern a Semjonov se postavili velmi ostře proti revoluci. Nepřipojili se však ke Kolčakovým bílým oddílům a jednali nezávisle. V listopadu 1917 Semjonov zformoval jízdní Burjato-mongolský kozácký oddíl a vstoupil do ozbrojeného povstání proti rudoarmějským oddílům v Zabajkalí. V té době byl von Ungern povýšen na generálmajora a vytvořil Asijskou jízdní divizi, která se stala součásti vojsk atamana Semjonova. Vojsko mělo velice pestré složení - mezi jinými zahrnovalo etnické Rusy, Burjaty, Tatary, Mongoly, Číňany, Japonce, Poláky a mnoho dalších. Pro svoji nelítostnost a brutalitu si vysloužilo přezdívku Zuřivá divize. Jako ostatní bílí generálové i Ungern von Sternberg využíval jako typický způsob zásobování armády rabování. Jako velice výhodné se ukázalo přepadat vlaky na Transsibiřské magistrále. Vlaky zásobovaly Kolčakovo vojsko na Sibiři a na druhou stranu převážely majetky Rusů a Číňanů utíkajících z Ruska.

Semjonovova armáda byla zatlačena až do Mandžuska, kde za pomocí generála Chorvata (ředitele Východočínské železnice v Mandžusku jmenovaného Ruskem) zformoval nový oddíl a 29.ledna 1918 vtrhl do východního Zabajkalí znovu a obsadil Dauriju. Nicméně pod náporem oddílů rudoarmějců byl 1. března 1918 nucen opět ustoupit do Mandžuska, pod ochranu Japonců. Japonské císařství po Únorové revoluci vyslalo svá vojska na východní Sibiř za účelem obsazení území za jezerem Bajkal a následného vytvoření loutkového státu. Tato japonská loutka měla být nárazníkovým pásmem před bolševiky. Na začátku roku 1919 se Semjonov prohlásil za atamana Zabajkalských kozáků a společně s baronem Ungernem usilovali o vytvoření nezávislého státu v oblasti Bajkalského jezera. Ataman Semjonov jej dosadil na pozici guvernátora Zabajkalska. Ungern von Sternberg využil svou Asijskou jízdní divizi a rozpoutal na svěřeném území teror. V oblasti se tehdy nacházelo mnoho židovských uprchlíků ze západního Ruska, kteří utekli před Němci. Von Ungern je nechal bez milosti zmasakrovat. Ve svém memorandu vyhlásil cíl vyhladit ruské Židy a komunisty. Už z té doby pochází jeho přezdívka Krvavý nebo také Černý Baron. S aktivní pomocí Japonců (posílali jim peníze a zbraně), ovládl Semjonov rozsáhlé území od města Ulan-Ude po řeku Šilka při hranicích s Čínou. Hlavní představitelé Bílé armády, kteří viděli Rus jako silnou a nedělitelnou, byli jeho jednáním velmi znepokojeni. Zcela atamana přestali podporovat, rozvázali všechny vztahy a prohlásili ho za vlastizrádce. Baron Ungern von Sternberg se tak dostal do situace, z které nebylo návratu.
Ungern viděl v monarchii jediný systém, který dokáže civilizaci ochránit před korupcí a sebezničením. Začal prosazovat myšlenku znovuvytvoření Mongolské říše s příslušníky dynastie Čching v čele. Nástupcem na mongolském trůnu se měl stát 8. Bogdgegén (je považován za vtělení buddhy Čänräziga a tedy za živého buddhu), ten byl ale internován Číňany. Termínem Bogdgegén je obvykle míněn 8. Bogd-chán (Džebcundampa Chutuchtu), který byl v letech 1911-1921 rovněž vládcem Vnějšího Mongolska. V tomto příběhu je ještě zmíněn a má pro nás velký význam. Baron Ungern von Sternberg tedy vycestoval do Mandžuska, kde chtěl navázat kontakty s místními monarchistickými kruhy. Jeho cesta se vydařila nadmíru. Ungern se dokonce v červenci 1919 oženil s mandžuskou princeznou Ji, která přijala jméno Elena Pavlovna Ungern-Sternberg. Manželství se uskutečnilo z ryze politických důvodů, jelikož princezna byla příbuznou významného čínského generála Zhang Kuiwu (zastánce monarchie). Na začátku roku 1920 začala bílá armáda pomalu kolabovat. Bolševikům se podařilo porazit bělogvardějce na Ukrajině, Kolčakova vláda na Sibiři zcela zkolabovala a admirál byl popraven. Japonci se před sílícími bolševiky začali stahovat ze Zabajkalska. V březnu 1920 dobyla Rudá armáda Vjerchněudinsk a armáda atamana Semjonova musela ustoupit k Čitě. V srpnu 1920 opustil Ungern se svou asijskou divizí Dauriju. Jeho jednotky měly velkým obloukem vpadnout do týlu Rudé armády. Během náročného pochodu se ale situace na bojišti zásadním způsobem změnila. Ataman Semjonov ustoupil s hlavními silami do Mandžuska, pod ochranu Japonců. S ohledem na vývoj situace úder do týlu Rudé armády již ztrácel smysl, a tak se asijská divize stočila na jih k mongolské hranici. Ungern vypověděl spojenectví se Semjonovem a připravil svá vojska pro vpád do Mongolska. Nyní tedy jednal na vlastní pěst – nebylo návratu.

Naplnění svého osudu

V říjnu 1920 jeho Asijská jízdní divize, v počtu nepřevyšujícím 800 mužů, vpadla do Vnějšího Mongolska. Tam do něj vkládali své naději nejen Mongolové, kteří v té době žili již nějakou dobu pod nadvládou Číňanů, ale i ruští emigranti. Jeho vojáci jsou popisováni jako podvyživení, otrhanci bez munice. Zjev ale mátl a byli to velice nebezpeční lidé. Zabíjení pro ně že získají munici, jídlo a ošacení. Nejprve měli jejich moc pocítit čínští vojáci v pohraničních pevnůstkách, později dokázal obsadit několik měst a osvobodit Bogdgegéna z čínského zajetí. Mongolsko vyhlásilo samostatnost již v roce 1911, avšak jeho samostatnost byla uznána pouze Tibetem. Od roku 1919 byla země obsazená čínskou republikánskou armádou. Dostalo se mu podpory místních Mongolů, kteří se chtěli zbavit čínské okupace, ale získal také poněkud nepravděpodobného spojence. Byl jím, Jeho Svatost Thubten Gjaccho 13. tibetský dalajlama, který vyslal na pomoc 300 tibetských jezdců. Nikdo nebyl na pochybách, že Ungern míří k hlavnímu městu Vnějšího Mongolska Urze (dnešní Ulánbátar). K prvnímu útoku na metropoli došlo 26. října 1920. Byl spíš psychologický. Měl otestovat, jak moc dobrými vojáky Číňané vlastně jsou. Díky několika dobrým velitelům v jejich řadách se ho ale podařilo odrazit. Boje pokračovaly až do 7.listopadu. V lednu 1921 zaútočil von Ungern na Urgu, ve čtyřicetistupňovém mrazu byl však odražen. Čínská posádka zde čítala kolem 2000 mužů a měla zde velice pevnou pozici. Při druhém útoku nechybělo mnoho a město padlo do rukou kozáků. Číňany zachránilo hrdinství jednoho z velitelů, který dokázal zastavit prchající vojáky a obrátit je do protiútoku. Baron přišel o sto mužů a byl nucen ustoupit až k řece Kerulen. Zde velice brutálními metodami obnovil upadající disciplínu. Navíc své jednotky posílil oddílem Tibeťanů. Postupně se k němu přidávaly i mongolské a burjatské oddíly. Číňané však zhruba s 10 000 vojáky měli stále ještě mnohem početnější armádu. Přesto koncem roku znovu vytáhl směrem na Urgu. Na cestě k hlavnímu městu doslova rozdrtil dva čínské pluky. Plán útoku byl tentokrát mnohem propracovanější. Dodám, že o odvaze barona, při dobývání Urgy, se vyprávěly těžko uvěřitelné legendy. Během obléhání metropole se prý natolik nudil, že občas vyrazil na svém koni do nepřáteli obsazeného města. Pronikl až k budově místodržícího. Jednou při této projížďce uviděl spícího čínského strážného. Přetáhl ho jezdeckým bičíkem a zepsul, že takto se voják nechová. Stihl přitom ujet ještě předtím, než dotyčný vyhlásil poplach. Von Ungern se uchýlil ke lsti, při které na kopcích nad městem nechal zapálit mnoho ohňů. Číňané se zalekli obrovské přesily a raději kapitulovali. I tak ale dobytí metropole nebylo snadnou záležitostí. Jak jsme zmínili v úvodu, došlo k němu až koncem února 1921 po osvobození dalajlámy a využití této psychologické výhody. Plné tři dny nechal Ungern řádit své voják v obsazeném městě, teprve pak tomu učinil přítrž.
Mongolsko bylo vyhlášeno nezávislým královstvím 13.března roku 1921, pod teokratickou vládou 8.Bogdgegéna, který však vládl pouze formálně. Faktickým vládcem se stal Ungern. Ten přijal buddhismus a začal soustředit ve svých rukou prakticky veškerou moc. S oblibou nosil mongolský oděv a přijal vystupování asijského despoty. Třináctý Dalajláma jej dokonce prohlásil za inkarnaci děsivé božské bytosti Mahákály. Jeho vláda byla mimořádně krutá, ale byl velmi oblíbený u lámaistické církve (díky finančním darům a protěžování) podporoval jej kupříkladu i Tibetský dalajláma. Vyžadoval ale přísnou disciplínu a tresty tvrdě uplatňoval i ve vlastním vojsku, pokud usnuli ve službě nebo kradli. Jeho vojáci uklidili město, opravili cesty, natáhli telefonní kabely, postavili mosty. Za jeho vlády byla zřízena veterinární klinika, nemocnice, tiskly se noviny, obnoveny byly školy a obnovil též obchod. Po celou dobu byla zachována čínská komunita, která se obchodem zabývala. Začal vydávat i vlastní měnu - mongolský dolar. Sám žil na dvoře jednoho čínského domu, kde si nechal postavit prostě zařízenou jurtu, která sloužila též jako velitelství. V době největší slávy čítala jeho armáda asi 7 000 bojovníků - kozáků, etnických Burjatů, různých kočovníků, Japonců, Číňanů a Mongolů. Jízda šla do boje pod žlutým praporcem s písmenem U (podle některých šlo prý o runu). Tato armáda se velice osvědčila na jaře 1921, kdy z Vnitřního Mongolska zaútočily z Jihu na Mongolsko další čínské oddíly republikánů. V bitvě u Čojru však byly čínské jednotky zdecimovány, a tak se Číňané začali obávat, že Ungern von Sternberg napadne Peking. Podle některých údajů chtěl Baron opravdu do Číny vtrhnout, s pomocí tamních monarchistů zničit republiku a nastolit opět Císařství. S pomocí Japonců pak měla vzniknout velká říše složena z Číny, Mongolska a Tibetu. Tato Panasijská říše měla bojovat proti bolševikům. Některé jeho činy svědčí o tom, že Ungern byl psychicky silně narušená osobnost a zřejmě sadista, také patrně kouřil opium. V Urgu proběhly pogromy vůči Číňanům (republikánům), Židům, bolševikům a všem, kdo byli podezříváni z jejich podpory. Nechal zajaté bolševiky zaživa stáhnout z kůže a jejich kůží potáhnout své sedlo nebo namáčet před bojem prapory v krvi popravených vězňů. Neprávem jsou mu připisovány i další zločiny, jako například upalování zajatců v kotli parního stroje, jichž se však dopouštěli jiní bělogvardější vůdci, zvláště Semjonov.

Po zažehnání hrozeb uvnitř Ruska se Bolševici obrátili k Ungernovu Mongolsku. Dne 28.června 1921 vpadla Rudá armáda na území Vnějšího Mongolska, spolu s mongolskými oddíly vedenými Süchbátarem, 5.července 1921 její jednotky obsadily Urgu. Hlavní město sice padlo, ale Ungernovy síly byly stále přítomny na území Mongolska. Ungern se stáhl na Sibiř, svoje vojsko přeskupil, spojil se s bývalým spojencem Semjonovem a Japonci. Jeho armáda čítala okolo tří tisíc mužů. Dokázal dobýt Burjatsko, ale vědom si síly Rudé Armády stáhl se zpátky do Mongolska. Baron byl posedlý všemi formami věštění a dokonce i do bitvy si s sebou bral balíček tarotových karet. Bez porady s věštci neudělal žádný krok, a to se mu nakonec stalo osudným, protože jednoho dne Bolševici podplatili jistého věštce, aby Ungernovi poradil, že své stažení z Ruska má o dva dny pozdržet. Armáda se tou dobou začala rozpadat a mnoho vojáků uteklo do Mandžuska. Byl poražen Rudou armádou a jeho mongolští vojáci jej dvacátého srpna roku 1921 vydali nepříteli. Moci v Mongolsku se chopil komunista Süchbátar Damdin. Následovalo rušení buddhistických klášterů a pronásledování mnichů. Zbytky Ungernovy armády se rozešly domů nebo utekly do Číny. Někteří kozáci utekli do Vladivostoku, kde se přidali ke zbytkům bíle armády. Některé osud dovál až do francouzské cizinecké legie, jiní se později živili jako vyhazovači v Pařížských nočních klubech. Někteří kozáci dokonce pracovali jako osobní stráž gangsterů v Šanghaji. Von Ungern byl vlakem odvezen do Novonikolajevska. Cestou vlak zastavoval v každé stanici a dříve obávaný Baron byl ukazován místním obyvatelům jako v cirkuse. V Novonikolajevsku byl 15.září 1921 obžalován z boje proti bolševikům, válečných zvěrstev a podpory Japonska. Ungern hovořil jen málo a byl smířený se svým osudem poraženého. Obvinění přijal, s výjimkou podpory Japonska a zdůraznil, že nikdy neublížil ženám. Po pětihodinovém líčení byl odsouzen k trestu smrti, který měl být ještě toho dne vykonán. Po vynesení rozsudku spolykal von Ungern všechny svoje vyznamenání, "aby nepadly do rukou bezbožným bolševikům". Když byl postaven před popravčí četu, vojáci mířili na jeho hrudník, protože hlava byla příliš malým cílem. Po výstřelu jeden projektil zasáhl jeden z mnoha talismanů, který měl baron na krku, a úlomek vážně zranil jednoho z vojáků. V 90.letech, po pádu SSSR, došlo v Rusku k jeho rehabilitaci. Ve Smolenské oblasti, stále žijí jeho potomci. Nejznámější z nich je pravnuk Sergej Viktorjevič Buličev, který vystudoval práva a je poslancem krajské sněmovny. Jeho děda Grigorij byl počat krátce po dobytí Urgy, v únoru 1921. Ungern měl v těchto hektických dnech údajně poměr s Polinou Homér.

Zdroj:
http://www.kriegsreisende.de/relikte/un ... rnberg.htm
http://madmonarchist.blogspot.cz/2011/0 ... ngern.html
http://madmonarchist.blogspot.cz/2011/0 ... rn_17.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_von ... -Sternberg
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 142.0.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mah%C3%A1k%C3%A1la

Obrázek
Roman_Ungern_1907.jpg
Portrait_of_Ungern_Sternberg_sitting.jpg
Ungern_Von_Sternberg_before_execution.jpg
Obrázek

"Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty." - Winston Churchill
Kabinet Kuriozit https://www.kabinetkuriozit.eu/
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9570
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Rase »

Ještě musím napsat vlastní názor na tohoto člověka. Obecně vzato jsou všechna dostupná fakta velice problematická, jelikož jsou silně ovlivněná propagandou (jak tehdejší tak i nedávnou). Ještě za Ungernova života byl silně démonizován bolševickou propagandou (která trvala i za časů komunismu), navíc je zde druhý pohled - jelikož pro Dalajlámu a část místních obyvatel byl jakýmsi mesiášem, který je osvobodí od vlivu Číny (ale také Japonců, Rusů a Britů). Zrovna Tibet, byl tehdy krátce okupován Čínskými jednotkami (1910-1913), aby se opět navrátil pod vliv Británie (kteří tak chránili severní průsmyky do Indie před Ruskou expanzí) od roku 1904. Pokud někoho zajímá soupeření mezi Rusy a Brity na Dálném Východě, doporučuji tento text:
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Great_Game
V této době, kdy byli buddhisté pod tlakem ze všech stran, staré pořádky se zhroutily a v oblasti (Tibet, Mongolsko a okolí), byly rozšířené názory volající po mesiáši, konec světa, obnova atd. Ungern tedy do této tabulky krásně zapadá - otázkou je, zda se na této vlně "radikálního lámaismu" svezl nevědomě, nebo ji využil ve vlastní prospěch. Některé jeho plány na obnovu velké říše, která bude bojovat proti Západní civilizaci jejímu vlivu a obnoví staré pořádky, tomu dost nasvědčují.
Podobné teorie rozvinul ve své knize Zemí zvířat lidí a bohů polský cestovatel Ferdinand Ossendowski, který navíc uvádí i proroctví o konci světa, které prý měl vyslechnout od tibetských lamů. Tehdy prý z podzemní říše nazvané Agharti vyjede vojsko válečníků, kteří nastolí jednotnou vládu nad celým světem. Ossendowski se zde inspiroval mýtem o skryté zemi Šambhale, kterou však zpracoval po svém. Ossendowski se setkal také s Ungernem, krátce před poslední bitvou. Popisuje dění v jižní Sibiři, Tibetu a v Mongolsku, kudy prchal před bolševickou revolucí. Knihu najdete zde: http://www.gutenberg.org/ebooks/2067 a Ungernovi se věnuje na posledních 50ti stranách. V našich končinách vyšla už za první republiky. Dimitrij Aljošin, očitý svědek, ve své knize Asijská Odyssea (1940), popsal Ungerna takto:

"Byl vysoký, štíhlý se štíhlou bílou tváří askety. Jeho oči byly vodnaté a bodaly upřeným pohledem. Měl schopnost číst lidem myšlenky. Z jeho očí bylo možno číst pevnou vůli, neotřesitelné odhodlání hraničící až s šílenstvím. Když jsem jej potkal, cítil jsem, jak mi po zádech běhá studený mráz. Měl neobvykle dlouhé ruce a abnormálně malou hlavu, usazenou uprostřed širokých ramen. Na jeho širokém čele byla široká jizva od šavle, v niž bylo vidět pulzující červené žilky. Jeho bílé rty byly pevně sevřené a jeho dlouhé blonďaté vousy mu rozcuchaně visely přes úzkou bradu. Jedno oko bylo trochu víš než druhé. Na hlavě měl špinavou papachu, oděn byl v krátkém čínském hedvábném plášti třešňově červené barvy. Na nohou měl modré vojenské kalhoty a vysoké burjatské boty. V pravé ruce držel svůj slavný bambusový bičík. Jinak byl neozbrojený"

Při tomto popisu se trochu nabízí pararela s Rasputinem, který byl popisován obdobně tajemně. Kdo ví tedy co Ungern na své první cestě na Východě potkal nebo co zde zažil. Často je pipisován že v ruce držel bambusový bičík (i v boji) - mělo by se jednat spíš o bambudovou tyč, sloužící k popohánění koně, nebo něco podobného. Obecně je baron Ungern hodně rozporuplnou postavou, jistě byl krutý (těžko se určuje co je pouze vymyšlená propaganda), ale v téhle době a navíc v divoké oblasti, kterou Sibiř byla, nešlo jinak přežít. Navíc armáda, kterou měl k dispozici byla spíš otrhanou bandou loupežníků, která měla k disciplíně velice daleko a pořádek musel být udržován krutými tresty (Ungern byl dost krutý i na své vlastní lidi). To v kombinaci že se vojsko muselo spoléhat na krádeže, přepadávání nepřátel i rabování od domorodců, činilo z jeho vojsko né zrovna oblíbené pocestné. Ungern nebyl svatouškem a ani být nemohl, pokud chtěl s tím co měl k dispozici, vybudovat nový řád. Na druhou stranu mu nejde upřít jistou snahu o vybudování fungující společnosti (v hlavním městě). Otázkou tedy je, co by vybudoval, pokud by měl víc času a prostředků. Nic z toho se mu ale nedostalo a v tehdejší složité politické situaci neměl žádné pořádné spojence. I Japonci tehdy měli jiné plány a ztratili o něj zájem.


Obrázek


Obrázek
Málo známá fotografie z mládí

Obrázek
Mongolský jezdec

Obrázek
Čínští vojáci – okupační jednotky v Urgu

Obrázek
Mongolská kavalerie
Obrázek

"Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty." - Winston Churchill
Kabinet Kuriozit https://www.kabinetkuriozit.eu/
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 3576
Registrován: 19/2/2009, 16:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od jarl »

Ungern von Sternberg budiž důkazem toho, že v časech revolučního chaosu se dokáží prosadit (byť často pouze dočasně) i osobnosti, které by se za normálních okolností kvůli své povaze do vyšších hodností těžko dostávaly. Občanská válka prostě nahrávala nelítostným a krutým lidem Sternbergova ražení a je zajímavé, že tento podivín se vlastně podílel na udržení samostatnosti tehdy vznikajícího Mongolska. Je známo, co se po Sternbergově pádu stalo s jeho mandžuskou princeznou?
ObrázekObrázek

Quod licet Iovi, non licet bovi.

Karel Marx: „Ruská politika je nezaměnitelná. Měnit se mohou pouze metody, taktika, způsob manévrování, ale Polárkou ruské politiky zůstává podmanění světa. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje jediný způsob, jak se chovat k mocnosti, jako je Rusko - neukázat strach."
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9570
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Rase »

K princezně jsem našel, jen že se narodila v roce 1900 v Pekingu*. Krátké manželství s Ungernem (hovořili spolu anglicky) mělo čistě politický význam a patrně šlo o zajištění dodávek zbraní a zboží z Japonskem okupovaných území (a Mandžuska). Někde jsem našel i zmíňku, že její příbuzný, generál Zhang Kuiwu ovládal nějaký důležitý úsek železnice. Ale ani k tomuto generálu jsem nic nenašel (ani pravé jméno).
Pro zajmavost, tak Japonce vyšla okupace Sibiře na 900 milionů jenů a 5000 mrtvých (z bojů a na následky nemocí)

* Tady je její genealogický profil: http://www.geni.com/people/Helena-von-U ... 2513787038

Obrázek
Japonské letouny nad Sibiří

Roman_Ungern_1907.jpg
pěkná fotografie z Ungernova mládí
Obrázek

"Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty." - Winston Churchill
Kabinet Kuriozit https://www.kabinetkuriozit.eu/
Uživatelský avatar
Škvoří admirál
vojín
vojín
Příspěvky: 16
Registrován: 1/11/2015, 16:12
Bydliště: Teplice

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Škvoří admirál »

Dimitrij Aljošin, očitý svědek, ve své knize Asijská Odyssea (1940), popsal Ungerna takto:
"Byl vysoký, štíhlý se štíhlou bílou tváří askety. Jeho oči byly vodnaté a bodaly upřeným pohledem. Měl ...........Při tomto popisu se trochu nabízí pararela s Rasputinem, který byl popisován obdobně tajemně......
Dva ukázkové příklady inteligentních psychopatů. Jejich slabé propojení vnímání s emocemi vede k něčemu, co by se dalo označit jako nepřetržité soustředění. Mají upřený pohled a méně mrkají než ostatní. Dobře rozeznávají pravdu a lež….Bývají nebojácní, sebejistí, pohotoví; a tak mají velký vliv na svoje okolí. Tato kombinace vlastností spolu s nějakou tou pověrčivostí tehdejších lidí na východě musela udělat hodně.
Uživatelský avatar
Krouzici_orel
Příspěvky: 2
Registrován: 3/1/2016, 20:48
Bydliště: Provodín
Kontaktovat uživatele:

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Krouzici_orel »

Moc děkuji za super článek, o barona Ungerna se už nějaký pátek zajímám. Informace dostupné na internetu jej většinou ukazují jako sadistu, ale Ossendowski v Zemi zvířat, lidí a bohů jej popisuje úplně jinak. Také byl konfrontován s názorem, že se jedná o Krvavého barona, po prvním setkání rychle změnil názor. Zpočátku měl štěstí, že mu při vstupu do Ungernova stanu nebyla sražena hlava, zapůsobil naštěstí věrohodně a ne jako vyzvědač, později mu dokonce baron vyprávěl velmi zajímavé informace ze svého života.

Na konci rozhovoru byl baron smířen s tím, že bude v nejbližší době zabit, což mu ovšem zas až tak nevadilo, jako znalec východního učení věděl, že se bude zase reinkarnovat a pokračovat ve svém vývoji. Podle jiných informací se právě on považoval za další inkarnaci Čingischána... Moc by mě zajímalo jeho osobní pojetí karmy, kam chtěl dále směřovat, jako znalec buddhismu by si v tomto ohledu určitě měl udělat svůj názor - to už se ale pravdivě asi nedozvím. Bez spojenců více skutečně dosáhnout nemohl a věřím, že si toho byl dobře vědom, třeba chtěl na sebe jen upozornit a něco současníkům a hlavně budoucím generacím sdělit. I tím příkrým odmítnutím spolupráce s Japonci při konečném výslechu dává najevo, že o politiku mu zase tak moc nešlo.

Ta bambusová tyč je zajímavá, nejedná se o klasickou trochu upravenou nahajku na koně?

Jinak na youtube jsem asi před rokem našel dvě krátké cca dvouminutové ukázky na film, který ale nebyl nikdy dokončen, dnes už jsou obě pryč. Moc škoda.

Ano, buddhisté byli v tu dobu opravdu pod tlakem kapitalistů a hledali spasitele podobně jako severoameričtí indiáni zkoušeli přes Wowoku tanec duchů, zajímavá paralela.

Máte-li někdo ještě více informací, budu velice vděčný, tahle osobnost je opravdu fascinující...
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Ljubov »

Úžasné! Za Ungerna von Sternberga jsem zvlášť ráda, nikdy jsem se nedokázala přenést přes svůj odpor k jeho povaze a teď tu máme skvělý článek!

Začneme pozitivní fotografií sedmiletého Romana z roku 1893, který sice vypadá jako téměř nevinné dítě, nicméně problémy měl už od dětství. Z toho, co se zachovalo ze vzpomínek vychovatelů, byl pozdější Krvavý baron naprosto nevzdělavatelné dítě. Trpěl nejrůznějšími poruchami soustředění (dnes bychom ho nejspíše léčili na ADHD), nevydržel sedět a nejraději se věnoval preparování ptáků a menších savců.

Obrázek

Ungern-Sternbergovi sami sebe považovali za jeden z nejstarších ruských, i celoevropských rodů. Jak už bylo zmíněno v článku, tvrdili, že jeden z jejich předků padl u bran Jeruzaléma při třetí křížové výpravě (1189-1192). Kromě slavných bojovníků se mezi nimi našla řada ‚odpadlíků‘, kteří s gustem brázdili moře jako piráti, živili se astrologií a alchymií. Možná po některém z těchto lidí získal Roman Fjodorovič až obskurní zálibu v alchymii a chiromantii. Rukama byl naprosto posedlý. Údajně prohlásil: "Nechápu, proč jsou lidi, kteří se narodili na jednom místě a ve stejnou dobu podobní? Vždyť linie na ruce má každý jiné." Snaha založit alchymistický kroužek byla jedním z důvodů, proč byl vyloučen z gymnázia v Tallinnu. Spolužáci z námořní akademie vzpomínali, že jim Roman na prvních hodinách neustále kontroloval ruce a chtěl z nich vyčíst povahové rysy. Jednoho dne ale s celou chiromantii skoncoval a už o ní nikdy nemluvil ani nikomu nečetl z ruky. Údajně proto, že předpověděl, že jeden z jeho přátel brzy zemře a ono se tak opravdu stalo.

Skrze svého otce byl Ungern von Sternberg spřízněn s generálem Paulem von Rennenkampfem. Jeho babička Natalja Wilhelmina se narodila jako von Rennenkampfová.

Snažila jsem se dohledat něco o osudech jeho manželky Jeleny Pavlovny (princezny Ji), ale nepodařilo se mi najít téměř nic. Pouze to, že její příbuzný Zhang Kuiwu byl i gubernátorem oblasti Hailar (Chajlar) ve vnitřním Mongolsku. Údajně byla naživu v roce 1941, kdy pobývala na dvoře posledního čínského císaře Pchu I. Co mne zaujalo a brala bych to s rezervou, je zmínka na geni.com, že měla mít dceru Martu. O tom jsem nikde jinde nečetla, všude se operuje s faktem, že Ungern von Sternberg žádné děti neměl, i když se několik mladých mužů později vydávalo za jeho syna – zejména ve 30. letech poté, co vyšla kniha Bůh války - Baron Ungern. Jeden z údajných synů se objevil v Paříži, dalšího našli v roce 1994 v Číně, kde vypravoval historky o životě svého otce. Až to připomíná osud velkokněžny Anastázie Romanovové. Nebýt války, těžko říct, kde by skončil. Možná v nějaké pijatice. Našla jsem ještě zajímavou historku o jeho pobytu u zabajkalských kozáků. V té době Ungern von Sternberg konzumoval hodně alkoholu a experimentoval s narkotiky. Jestli to bylo opium, morfium či něco jiného netuším. Ostatní si museli zvyknout na jeho prudké změny nálad a vztek, s nímž reagoval na sebemenší urážku a každého hned zval na souboj. Jednou se po pár lahvích nepohodl s jedním důstojníkem a vsadil se, že dokáže překonat na koni vzdálenost asi 420 kilometrů z místa tábora až do města Blagověščensk. Druhý den ráno ho všichni, včetně důstojníka, kterého urazil, přemlouvali, aby to nedělal. Podobný kousek se jim zdál šílený i pro ‚šíleného barona‘. Ungern von Sternberg si vzal s sebou jen pušku a pár zásobníků a vyrazil. Sázku vyhrál. Je to osobnost rozporuplná, ale nesmírně zajímavá. Ještě jednou dík.

Obrázek
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9570
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Rase »

Škvoří admirál:
Takhle mě nenapadlo, se na Ungerna podívat. Diky za postřeh z oboru psychologie

Ljubov:
Opět děkuji za skvělé doplnění (hlavně ty postřehy z mládí jsou úplně skvělé)
Když člověk vidí, do jaké rodiny se narodil (jaké měl předky), tak se snad ani nejde divit jeho zájmům a povahovým rysům
Možná se jenom narodil do špatné doby - množství zájmů a aktivit je vskutku fascinující

Krouzici_orel:
Jestli jsi Ossendowského cestopis četl, tak budu jen rád pokud se podělíš o některé postřehy (mě se to číst celé nechtělo).
Filmů na tohle téma je poměrně dost. Tady jsou ukázky z různých ruských filmů: https://www.youtube.com/watch?v=8dkPIjfikKc
Kvalitu bych ale nehledal, tady je ten mongolský: https://www.youtube.com/watch?v=wtAelzTyl24
a tady je ruský film Вепрь/Boar/Divočák (2005): https://www.youtube.com/watch?v=2LVQLQSK6t0
Mě osobně se víc líbí tenhle natočený kousek o Mongolsku od Japonců (1920): https://www.youtube.com/watch?v=RLyB1Bus0-o
Klasikou je pak komix Corto Maltese na Sibiři (1975), v originálu "Corto Maltese en Sibérie" kreslil Hugo Pratt. Děj se odehrává za občanské války v Rusku a jsou zde i českoslovensští legionáři a různé další zajimavé postavy.
Tady je ještě pár odkazů na Ungerna v popkultuře: http://surfingthekaliyuga.tumblr.com/tagged/ungern

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek

"Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty." - Winston Churchill
Kabinet Kuriozit https://www.kabinetkuriozit.eu/
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Ljubov »

Na osobnosti Ungerna von Sternberga se mohly odrazit časté sňatky mezi blízkými příbuznými. Přece jen málo generálů pocházelo z tak vysoké aristokratické vrstvy a vzhledem k starobylosti rodu se na některém členu rodiny postupná degenerace projevit musela. Zažil několik válek a to, co v nich viděl, muselo jeho charakter ještě více podnítit, zvláštně v tak divokých oblastech. Mohlo by být zajímavé sledovat, jak by se s tamními končinami vypořádali ti, které známe jako uhlazené generály z Petrohradského vojenského okruhu. Dar k učení se jazykům, talent pro filosofii a religionistiku by mu mohli závidět skoro všichni. Paralela s Rasputinem sedí jako ulitá, obě to byly výjimečné osobnosti s psychopatickými rysy a vysoce nadprůměrnou inteligencí. I když ani jednomu nevydržím na fotkách příliš dlouho koukat do očí.

Fakt není zač, co se týká těch pár vzpomínek, ale napadá mě jiná otázka. Ví se, co se stalo s tělem Ungerna von Sternberga po jeho smrti? U jiných bílých vojevůdců jsem se setkala s postupem, že byli pohřbeni na místě smrti, po vpádu rudé armády přemístěni jinam a po roce 1991 honosně pohřbeni na některém z velkých moskevských nebo petrohradských hřbitovů. Alespoň symbolicky, pokud by jeho hrob předtím zničen. Nicméně Ungern von Sternberg nebyl tak úplně bílý. Byl zastřelen v Novonikolajevsku (dnes Novosibirsk), to je poslední mně známý fakt. Víme, co bylo potom?
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Krouzici_orel
Příspěvky: 2
Registrován: 3/1/2016, 20:48
Bydliště: Provodín
Kontaktovat uživatele:

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Krouzici_orel »

Díky Rase za odkazy, všechny jsem si uložil a pečlivě prohlédnu.

To koukání do očí od Ljubovy je zajímavé a souhlasím, právě z cestopisu je jedna fotka s krvavým okem baronovým opravdu děsivá. To já se do očí každému dívám rád, mám větší šanci uvědomit si, co si o mě myslí. A náš cestovatel se zachoval při prvním kontaktu s baronem zrovna tak, myslím, že udělal dobře...

Cestopis rozhodně doporučuji přečíst, jsem sice nadšenec do všeho indiánského, ale ani Mongolsko, Indie nebo Sibiř mi nejsou lhostejné a ruská občanská válka mě přitahuje opravdu dost. Ossendowski toho procestoval požehnaně a cestopisů z jeho doby alespoň v češtině zrovna moc není.


Následují mé postřehy z knihy:

Na Ossendowského určitě zapůsobily místní zvyky, protože neodolal a nechal si věštit z beraní kosti, podle jeho slov se před příjezdem do Urgy setká se srmtí... A skutečně, několik lidí, které znal, od té doby zemřelo. Věštec mu také pověděl o dvou trojúhelnících a cestovatel si těsně před setkáním s Ungernem všiml, že tamní klášter Van-Kure má takový tvar a leží na ostrově také připomínající trojúhelník, takže jeho původní nedůvěra k věšťbám byla dosti narušena...

Baron určitě uměl skvěle působit psychologicky, před návštěvou O. v jeho jurtě (baron se při svém stylu života mobilní jurty opravdu oblíbil) hlídal skrytý kapitán Veselovskij s šavlí v ruce, který měl jediný příkaz, při prvním náznaku zrady cestovatele popravit. A kaluž krve u vchodu, které si návštěvník nemohl nevšimnout, jen umocnila ten "správný" dojem o hostiteli.
Naštěstí se O. zachoval chladně a po baronově přivítání mu dal jasně najevo, že ho politika nezajímá a není zrádce, vydržel pohled Ungernových očí a ono to vyšlo, kapitán s šavlí byl propuštěn. Je zajímavé, že i baron byl informován mnichem, který měl vizi o tom, že jej někdo z Evropy navštíví a budou si vzájemně hledět do duše...

V Urze byl už baron mnohem sdílnější, právě zde už tušil, nebo lépe řečeno přesně věděl, že se blíží ke svému konci a chtěl své činy, ale hlavně myšlenky někomu sdělit. Zajímavě vypráví o svých předcích a touze vytvořit buddhistický vojenský řád. Buddhismem byl okouzlen stejně jako jeho děd a rád jej porovnával s křesťanstvím, žádný náboženský fanatik to ale nebyl, pokud jej správně chápu, spíš ho tyto nauky vedly k dalšímu pochopení světa na jeho životní cestě. Zajímavé určitě nejen pro mě by bylo zjistit jeho chápání karmy a osudu, to cestovatel popsat samozřejmě nemohl.

Pokud cestovatel píše pravdu, baron každému viděl do duše, parádně to popisuje u scény se zajatci, kde okamžitě rozpoznal komisaře a zmobilizované sedláky, zajímavé... Zde nezbývá, než citovat baronova slova: "" Ještě 130 dní a pak konec, Nirvána."

Mimochodem, z cestopisu jsem se dozvěděl, že ta bambusová hůl s krátkým řemínkem k pohánění koně se jmenuje tašur, ovšem podobnost s nahajkou tu jistě je taky (mě na moje koně stačí klacík z lesa, ten taky funguje, stačí pořádně zamávat nad zadkem...).

Jinak strašlivého krvavého generála popisuje jako vynalézavého auditora, který je schopen obejít všechny hlídky, ukázat se v hlavním štábu a pak se do každého pustit, to na jeho pověsti určitě také něco zanechalo. Většina z nás tyto lidi určitě zrovna v lásce nemá... Ale na druhou stranu se mu stejně nečekaně zjevil u postele s vysvětlením, že jej do Urgy nemůže dopravit svým autem, takže mu půjčuje znamenitého velblouda a dvě kozácké ordonance a zmizel dříve, než mohl O. zareagovat. Na hlídku jel klidně i sám s jedním kozákem a když si obhlédnul čínské pozice, patřičně je zkritizoval, vrátil se zpět a hned věděl, kudy udeřit, je to takový von Štrachvitz nebo Rommel své doby.

Zajímavá je zmínka o plukovníku Sipajlovovi, bývalému carskému četníkovi a momentálnímu veliteli Urgy. Ossendowski jej popisuje jako vraha a šílence s tím, že spousta jeho nechutností byla dána na vrub baronovi. Byl to prý jediný člověk, kterého se Ungern bál - plukovník prý znal jeho pověrčivost a určitě jí dovedl patřičně využít stejně jako rudí soudruzi před konečným baronovým chycením.

Každopádně ke svým podřízeným se choval jako ke zvířatům a ne jako k lidem, holt aristokrata ani buddhismus nezmění, to mě na něm mrzí asi nejvíce...


Držím se hesla, že nikdo a nic není dobré, ani zlé, jen naše mysl stále něco neúnavně hodnotí. Postava barona je nesmírně zajímavá, je zajímavé jí studovat a snažit se pochopit. Také to byl člověk jako my všichni, ukrutností, kterých se dopouštěli vojáci pod jeho vedením se dopouštěli všichni na světě, pokud si tuto životní cestu měli prožít. Mezi ruskou revoluci, americké vybíjení indiánů, anglické vybíjení černochů, francouzské vybíjení asiatů, německé koncentrační tábory a podobné nechutnosti musím dát rovnítko stejně jako mezi kapitalizmus, komunizmus nebo monarchii. Vše je o lidech, tedy o nás, změnit můžeme každý jen sám sebe, to za nás neudělá nikdo jiný. Na druhou stranu tak, jak to chápu já, si musíme v mnoha životech prožít nejrůznější situace, státní zřízení, setkat se s různými typy osobností, abychom se mohli dále vyvíjet, právě názor barona na tuto problematiku bych opravdu rád znal, tuším, že by ho toto téma nesmírně zajímalo.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9570
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Rase »

5d4384e3602dc28f104875bab8f62527.jpg

Po obsazení Urgy a Ungernův odkaz

Baron Ungern nechal své vojáky po tři dny město rabovat (středověká praxe při dobytí města které se nevzdalo). Po třech hrůzných dnech se vydal do centra města, aby převzal vládu. Cestou spatřil dvě mladé mongolské ženy, které nesly ukradené látky - o týden později byly oběšeny. Volkov popsal zdivočelé psy, kteří okusovali mrtvoly ležící na ulicích. Tito psi byli hodně známým nešvarem města i z dřívějších dob. Vycházeli ven po západu slunce, jedli výkaly, různé zbytky a pro neopatrné chodce byli velice nebezpeční - museli nosit okované hole a lucerny. Volkov také popsal usekané hlavy na podlahách čínských obchodů a kozáky oděné do hedvábných šatů, které měli přehozené přes otrhané uniformy. Velitelem města byl jmenován neblaze proslulý Leonid Sipailov. Rabování, vraždění a znásilnění se trestalo smrtí. Opilost byla trestána bambusovou tyčí: 25 ran pro civilisty, 50 pro vojáky a 100 pro důstojníky. I tak ale dva kozáci a jeden Mongol porušili zákaz a ukradli lahev Brandy. Byli chyceni a lahev museli vrátit. Mongol pak musel pověsit zmíněné kozáky a následně byl i on oběšen. Po dvou dnech žádal čínský prodavač, aby mohl ony oběšené zloděje odříznout - prý mu zápach z mrtvol odháněl zákazníky. Když bylo čínským obyvatelům města nakázáno, aby vyklidili město od mrtvol, major Dockray, Angličan žijící ve městě, odhadl počet zabitých na 2500. Rozpadající se mrtvoly a hodující psy, bylo možno v ulicích vidět i v den Ungernovy korunovace (oslav na které byli pozváni Mongolové z okolí) - právě tehdy měl být Baron vyfotografován (nejznámější fotografie v úvodu článku). V této době relativní klidu proběhl ještě organizovaný pogrom vůči židům (a zabavení jejich majetku). Odhadem bylo zabito 50 židů (mnozí židé i celé rodiny se ukryly u obyvatel města). Obecně vzato Mongolové a další etnické skupiny ve městě, moc nechápali proč "blonďatí rusové" zabíjejí "tmavé rusy", a nerozuměli ani tomu že všichni židé jsou bolševici.

http://www.brightreview.co.uk/ARTICLE-U ... -1921.html

Baronovo exotické dobrodružství lákalo i různé Evropany. V době Třetí Říše(1938) napsal Němec Berndt Krauthof román "Ich Befehle". Připomenu Schäferovu expedici do Tibetu z roku 1939, v rámci pseudoinstituce Ahnenerbe, která je velice známá. Sice nemá přímou spojitost s Ungernem a mongolskem, ale tehdejší fascinace Němců buddhismem stojí za zmínku. V roce 1973 sepsal francouzský pravicový spisovatel Jean Mabire (dříve sloužil u Waffen SS), smyšlený příběh z Baronova života: "Ungern - Le Baron Fou" (později publikovaný jako "Ungern - Dieu De La Guerre"). Později vyšly i další knihy na téma "Baron Ungern", filmy a jiné, více méně zkreslené a škatulkující Ungerna do role psychopatického masochisty. Mno co se dělo po jeho smrti se mi nepodařilo najít. S pohřbením v masovém hrobě bych nepočítal (patrně byl popraven sám). Pokud by se dostal do rukou buddhistů tělo by bylo rozsekáno a necháno zvířatům - je velice nepravděpodobné, když byl popraven v Rusku. Ani bych nevěřil tomu, že byl pohřben (byť i Carská rodina byla). Dle mého byl spálen, nebo hozen do nějaké blízké řeky.

Obrázek
Obrázek

"Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty." - Winston Churchill
Kabinet Kuriozit https://www.kabinetkuriozit.eu/
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9570
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Rase »

Na konci roku 1918 působil (Jaroslav Hašek) jako velitel oddílu Čuvašů v Rudé armádě a jako zástupce vojenského velitele bugulmského okresu. Podle všeho se choval dosti brutálně a nařídil značný počet poprav. Jako komisař sloužil v politickém oddělení Tuchačevského 5. armády Východního frontu a potom na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatštině „Jur“ (úsvit). Roku 1920 byl v Irkutsku, kde působil jako člen městského sovětu, zraněn při vražedném útoku. V témže roce pravděpodobně podnikl v sovětských službách záhadnou misi do Mongolska
Obrázek

Jaroslav Hašek v Mongolsku

Pokud se dá věřit Wikipedii, tak Jaroslav Hašek údajně podnikl roku 1920 cestu do Mongolska. Spisovatel Pavel Gan, sepsal pokračování Dobrého Vojáka Švejka, nebo spíš vyplnil mezeru v osudu Jaroslava Haška (Jaroslav Romanovič Gašek). Vychází z reálných podkladů a některé doplňuje. Přeci jen Hašek byl v roce 1920 na dálném východě vysoce postaveným členem štábu 5.armády v Irkutsku, odtud to do Mongolska nebylo daleko - podél Bajkalu, po transsibiřské magistrále na Jih. Navíc v Irkutsku byli i mongolští revolucionáři (komunisté) Chorlogín Čojbajsan a Damdin Süchbátar, vyčkávající na příležitost vrátit se do Číňany okupovaného Mongolska (Ungern je předběhl). Pavel Gan zmiňuje i Ungerna, ale zde nezmiňuje nic víc než je v článku. Ganova práce je hodně zajímavá (byť si asi dost domýšlí) a mě osobně nenapadlo, nebo jsem si nespojil, že Hašek byl vlastně dost blízko dění kolem Ungerna von Sternberg a Mongolska. Nyní ale trochu čísel: Už v prosinci 1920, přijel Hašek do Československa. Ungernova armáda vpadla do Vnějšího Mongolska v říjnu 1920. Dá se říct, že se minuli (něco zabrala cesta), ale je dost možné že Hašek o Ungernově bandě věděl a pokud Hašek opravdu byl v Mongolsku, muselo to být před Ungernovým vpádem. Hašek možná podporoval mongolskou revoltu vůči Čínským okupačním silám - přeci jen vyznal se ve výrobě novin, tak mohl mít ukolem, šířit revoluční myšlenky, v podobě novin, na území Mongolska.

http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborn ... LKT2/5.pdf
http://www.radio.cz/cz/rubrika/knihy/pa ... uje-svejka
Obrázek

"Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty." - Winston Churchill
Kabinet Kuriozit https://www.kabinetkuriozit.eu/
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 21:53

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od jmodrak »

No, Hašek si s Ungerom aj "zabojoval". Opisal to aj vo svojej poviedke z Ruska. Mal mať jednanie s miestnym dalajlámom, vládcom časti Mongolska (Tibetský nie je jediný). Cestou sa na je ho doprovod lepili ďalšie oddiely miestnych warlordov, ktorý predpokladali ťaženie do Mongolska. Dalajláma preventívne utečie a "Haškovu armádu" rozpráši Unger a je ho divízia. Na veliteľstve zahlási, že dalajláma na schôdzku neprišiel. Presný názov poviedky si už nespomínam.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9570
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Rase »

Tedy by to sedělo i časově, že po rozprášení "armády" se Hašek vrátil do ČSR. Paráda - díky za doplnění
Je docela zajímavé, se na celou věc podívat z pohledu Ungernova nadřízeného atamana Grigorije Michajloviče Semjonova (1890-1946).

Ataman_semenov.jpg

Mongolsko z pohledu Grigorije Semjonova

Na konci roku 1919 se začíná Bílá armáda na Sibiři hroutit. Kolčakova pozice se stala neudržitelnou a čelíc jisté porážce musel rezignovat. Rozkazem admirála Kolčaka byla 4. ledna 1920 předána Semjonovovi vojenská a občanská moc na celém území východního Ruska, které ještě zůstávalo v držení bílých. Admirál Kolčak byl brzi zadržen Politickou komisí v Irkutsku a na začátku února 1920 byl popraven. Na začátku roku 1920 se bolševikům podařilo porazit bělogvardějce na Ukrajině.
Ataman Semjonov se sice jmenoval nejvyšším velitelem na Sibiři, ale v té době už nebyl schopen udržet své jednotky pod kontrolou. Začaly beztrestně loupit, zabíjet a znásilňovat, a nestaly se z nich nic víc než pouze lupičské bandy. Tehdy došlo k celé řadě zločinů, za jejichž viníka byl pokládán Semjonov, ačkoli se vesměs staly bez jeho vědomí. Otázkou je, co vše lze přičíst na vrub Ungernovi (nejspíš dost). Jedná se například o upálení komunistického komisaře Sergeje Laza v kotli parního stroje. V červnu 1920 byla podepsána mezi sovětským Ruskem a Japonci smlouva z Gondoty, na jejímž základě se Japonci začali stahovat ze Sibiře. Semjonov a Ungern tak vedli již jen bandu, kterou mohli Japonci podporovat jen nepřímo. Japonci se tedy začali stahovat ze Zabajkalska a v říjnu 1920 padlo hlavní město oblasti Čita, které Semjonov držel. Jeho jednotky tak byly zcela vytlačeny z území Zabajkalska a chystal se utéct do Mandžuska. V tento moment se Ungern rozhodl využít šance, vypověděl spojenectví se Semjonovem a připravil svá vojska pro vpád do Mongolska. Ungernova Asijská jízdní divize, v počtu nepřevyšujícím 800 mužů, vpadla do Vnějšího Mongolska ještě v říjnu 1920. Události tedy šly velice rychle. V tento moment nebyla Ungernova armáda ničím jiným než prostou bandou trhanů a lupičů, kterých byly po celém Rusku spousty a byly postupně likvidovány Rudou armádou.
Jak již bylo řečeno Irkutsk byl městem, kde se shromažďovali uprchlí mongolští revolucionáři (komunisté) Chorlogín Čojbajsan, Damdin Süchbátar a je tedy pravděpodobné, že právě v Irkutsku byl i onen mongolský dalajláma (patrně též přátelsky nakloněný k bolševikům). S největší pravděpodobností se tak Hašek mohl střetnout s Ungernem přibližně před říjnem 1920. Nejspíš to bylo v nějaké menší půtce, jelikož na situaci to nemělo vliv. Rudá armáda postupovala a během října Semjonov s Ungernem ustupovali, spíš tedy všude prohrávali. V Mongolsku pak Ungernova Asijská jízdní divize poražena nebyla, jelikož byla ve stavu, kdy stačilo docela málo. Není mi známo, že by za ním do Mongolska vyrazila nějaká armáda z ruské Sibiře, přeci jen to by čínské okupační jednotky těžce nesly. Někdy v roce 1920 ale Hašek prokazatelně byl v Mongolsku, otázkou ale je, zda i s "armádou", kterou mohl Ungern porazit. Jak dlouho mohla trvat cesta z Irkutska do ČSR netuším, Hašek měl patrně dost naspěch a nemusel zdlouhavě putovat jako naši Legionáři, ale stejně to musel stihnout do prosince 1920, kdy již byl doma.
Čita se nachází dost na Severovýchodě od hranic s Mongolskem. Semjonov tak patrně zamířil nejkratší cestou do Mandžuska (na Jihovýchod) Ungern musel vyrazit na Jihozápad, aby se do Mongolska vůbec dostal. Jedná se tedy o další možnost, kdy se mohl Hašek s Ungernem střetnout. V tomto případě by mohl být Hašek součástí nějaké menší jednotky (patrně tvořenou převážně mongolskými komunisty), kterou Ungern odrazil při cestě do samotného Mongolska. V ruské části Sibiře totiž nebylo už kam ustupovat. Zmíním ještě, že po porážce od mongolských komunistů se Ungern na začátku srpna 1921 stáhl na Sibiř, znovu se spojil se Semjonovem a Japonci. Dokázal dobýt Burjatsko a následně se zase stáhl do Mongolska. 20.srpna 1921 byl Ungern vydán nepříteli. V září 1921 byl Ungern popraven. Semjonov pokračoval v ozbrojeném odporu, na území dnešního Přímořského kraje, rovněž pouze do září 1921. Jemu se ale podařilo prchnout do Číny a následně USA.

http://www.infoglobe.cz/res/archive/403 ... 1302641510
Obrázek

"Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty." - Winston Churchill
Kabinet Kuriozit https://www.kabinetkuriozit.eu/
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9570
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Rase »

ce21ab721c18706049db86bafac484df--albert-kahn-color-photography.jpg

Mongolsko na fotografiích Alberta Khana

Mongolsko navštívil v roce 1913 i známý francouzský bankéř, cestovatel a především fotograf, Albert Khan. Zde pořídil mnoho dokumentárních snímků běžného života domorodců, ale jeden snímek vyvolal pohoršení. Je na něm žena uvězněná v dřevěné bedně a ponechána svému osudu v poušti. Lidé byli takto odsouzeni k pomalé smrti hladem a žízní. Byť se často snažili prosit kolemjdoucí lidi o vodu, tak si tím pouze prodlužovali utrpení. Tento způsob popravy byl tehdy rozšířený po celé Asii. Zde lidé byli uzavíráni do kovových rakví s malým otvorem, kam jim občas někdo hodil jídlo. Dříve nebo později tak v bedně nebo rakvi zahynuli. Poblíž mongolské ženy uvězněné v bedně, leží prázdná malá miska na vodu. Fotograf ženě nepomohl, zůstal jen pozorovatelem a držel se pravidla všech antropologů - nijak nezasahovat do místní kultury a zvyků. Tento konkrétní snímek byl publikován v roce 1922 v magazínu National Geographics. Objevily se názory, že příběh kolem této situace je vymyšlený, nicméně nikdo nezpochybnil autenticitu samotné fotografie. Za povšimnutí stojí náboženský symbol svastiky vyrytý na bedně vedle zámku. Původ vzniku těchto barevných fotografií a o samotném jejich autorovi, si můžete přečíst celý článek, zde:

http://palba.cz/viewtopic.php?f=92&t=7569

b41ff8a87418feac7994a61ce51357ff.jpg
cdc2d94cf15ab4731938c3c6e768eb7f.jpg
balu558xieg31.jpg
Mongolian_woman_condemned_to_die_of_starvation.jpg
Obrázek

"Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty." - Winston Churchill
Kabinet Kuriozit https://www.kabinetkuriozit.eu/
Uživatelský avatar
fru
svobodník
svobodník
Příspěvky: 38
Registrován: 24/4/2010, 09:48
Bydliště: Iglau

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od fru »

Nevím, jestli Hašek byl na své působení v Rusku hrdý. To už se zřejmě nedozvíme.
Ruští legionáři měli o jeho působení docela dobré informace a otazník se vznáší nad tím, že když se tak seberealizoval za doby Občanské války proti bílým, proč v Rusku nezůstal. Když se po návratu do Čech z Prahy vystěhoval na venkov do Lipnice, aby se pak ve spolupráci s malířem Panuškou pozvolna uchlastal v zapomnění. Nedávno jsem se byl na Lipnici podívat na jeho hrob a dle stavu tam nikdo nechodí, natož aby ho udržoval. Jako člověk charakterové snad i selhal a nebyl sám. Jako povídkář byl velmi talentovaný až geniální.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9570
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Baron Ungern von Sternberg

Příspěvek od Rase »

Docela mě překvapilo, že Ungernovým fanouškem je i ruský ministr obrany Šojgu (výňatek z pamětí)

"Byli jsme velký klan; vlastníci půdy a stád, šamani, lámové. Naši předkové se vzdělávali v Mongolsku i v Tibetu," vzpomínal Šojgu. Jeho otec Kužuget byl jedním z mála gramotných Tuvanů, i když po druhé světové válce stále neuměl rusky. Ruští soudruzi jej však všemu naučili a importovali mu i svou tehdejší ideologii. "Táta žil a zemřel jako pravý komunista v tom nejlepším slova smyslu," vyprávěla Larisa Šojguová. "Tatínek říkal, že na začátku neměl pod kabátem ani košili. A pak v krátké době, aniž by uměl rusky, odjel studovat do Moskvy, kde vystudoval vyšší stranickou školu a žurnalistiku. Díky němu se jeho sestry i bratři stali vzdělanými lidmi. Sestry byly učitelky, bratr byl první tuvinský geolog a mineralog. Mimochodem, tatínek byl velmi dobrý novinář. Psal do Izvestije a redigoval tuvinské noviny Šyn." Kužuget Šojgu, jemuž ruští úředníci změnili i jméno, když mu přehodili křestní jméno a příjmení, byl zároveň oddaným komunistou i Tuvanem. Napsal několik knih o tuvinské historii, své děti učil tradičnímu lovu a věnoval se bylinkářství. "Měli jsme nádherné dětství. V létě padesát stupňů tepla, v zimě padesátistupňový mráz. Úžasné hory, rozbouřený Jenisej, nedotčená step. Jezdili jsme na velbloudech i na oslech. Naši rodiče nás nikdy nebili, nikdy nám nepřikazovali, vždy respektovali náš názor, naši osobnost," vzpomínala Larisa. "Tatínek vždycky vozil z Moskvy aktovku plnou barevných bonbonů. Moskva, to byly barevné bonbony."
V době, kdy Amerika stále bojovala své segregační bitvy, ruští komunisté rasové míšení podporovali. Do Tuvy přijelo mnoho Rusů, aby pracovali ve vznikajícím průmyslu i v zemědělství. Mezi nimi i mladá zootechnička Alexandra z ukrajinského Stachanova. Její otec byl carským dragounem v 11. Rižském pluku později rozprášeném bolševiky. Po rozkulačení se rodina uchýlila do Stachanova.
Podle Šojguových vzpomínek byli prarodiče ze Stachanova silně věřící a bolševiky upřímně nesnášeli. V Stachanově byl nejen tajně pokřtěn svou babičkou, ale získal zde svou vášeň pro předrevoluční ruské dějiny a speciálně pro "bílého" barona a diktátora Vnějšího Mongolska Romana Fjodoroviče Ungerna von Sternberga. "Fascinoval ho od dětství. Seděli jsme u ohně, on odložil kytaru a začal mluvit o Ungernovi. Dokázal o něm mluvit hodiny a hodiny," vzpomínal Šojguův přítel. Když byl Šojgu již ministrem pro mimořádné situace, sepsal do jedněch novin pobouřenou reakci na článek, v němž bylo zmíněno, že Ungern "zabíjel také Tuvany". "Laskavě se dovzdělejte – Ungern v Tuvě nikdy nebyl," vzkázal. Faktem je, že Ungernova vláda nad Mongolskem byla mimořádně krutá. Některé jeho činy svědčí o tom, že Ungern byl silně psychicky narušená osobnost a sadista. Nechal například zajaté bolševiky zaživa stáhnout z kůže a jejich kůží potáhnout své sedlo nebo namáčet před bojem prapory v krvi popravených vězňů. Jakkoliv byl Ungern vynikající vojevůdce, jeho Mongolsko nemohlo mohutnému útoku Rudé armády dlouho vzdorovat a "šílený baron" byl nakonec bolševiky lapen a popraven. Šojgu mnohokrát vyprávěl, že ho na Ungernovi fascinovalo, jak dokázal skloubit oddanost carskému Rusku a Romanovcům s patrně upřímnou láskou k mongolským národům – fascinován jejich životním stylem, přijal buddhismus, s oblibou nosil tradiční mongolský oděv a oženil se s mandžuskou princeznou...

1612208896_403px-rezuhin.jpg
Velitel tatarského pluku a 2. jezdecké brigády asijské divize Boris Petrovič Rezukhin (1919)
Obrázek

"Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty." - Winston Churchill
Kabinet Kuriozit https://www.kabinetkuriozit.eu/
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“