Křídlatý člun HD-4
Alexandr Graham Bell, původně skotský vynálezce žijící převážně v USA, je známý svým patentem na telefon. Vynalézání se věnoval i potom a v roce 1906 jej zaujala studie inženýra Williama E. Meachama, která definovala princip hydrofoilu - člunu, který má pod trupem křídla a při vyšší rychlosti se trup zvedne nízko nad hladinu, takže klade minimální odpor a rychlost se tak ještě zvýší. Bell se během cest po Evropě společně se svým hlavním inženýrem Caseym Baldwinem (vlastním jménem Frederick Walker Baldwin), taktéž schopným vynálezcem a pionýrem letectví se vydali do Itálie, kde navštívili Enrica Forlaniniho, který stejně jako oni už nějaký čas na hydrofoilu pracoval. Ten jej dokonce na jezeře svezl na svém člunu. Po návratu do Ameriky pokračovali Bell s Baldwinem na výrobě různých prototypů, poháněných například i leteckými vrtulemi. Pozvali si i australského profesora hydrodynamiky Waltera Pinauda, známého návrháře rychlých jachet. Výzkum částečně omezila první světová válka. Nejúspěšněší strojem byl HD-4 (Hydrodome number 4) osazený motorem Liberty V-12. Postavili jej v dílně v kanadském Novém Skotsku, kde dokázal dne 9. září 1919 dosáhnout při plavbě na hladině rychlost 114 km/h, čímž překonal dosavadní světový rychlostní rekord.
Zdroj:
Historie techniky - Robert Němec
