Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 269

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 269

Příspěvek od jarl »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 269

aneb

Japonský výpad na Indický oceán (III)
Obrázek
Nálet na Tirinkumalí
Spojenecké vzdušné i letecké síly na Cejlonu zůstávaly nadále v pohotovosti, přičemž po nepříteli bezvýsledně pátrala řada letounů. Protože Somerville po celý 6. duben marně čekal na zprávy o poloze Mobilního svazu, v atmosféře vzrůstající nervozity usoudil, že se Nagumo dozvěděl o existenci tajné britské námořní základny a preventivně se vydal střežit přístupové trasy k atolu Addu. Bohužel i tentokráte chybně odhadl záměry svého protivníka, za což mělo Východní loďstvo draze zaplatit. Mobilní svaz totiž již od večera 5. dubna směřoval na jihovýchod, přičemž po doplnění paliva v uctivé vzdálenosti obeplul jižní pobřeží Cejlonu, načež se 7. dubna stočil na severovýchod.

Podrobnosti o náletu na Kolombo a zprávy o japonském běsnění v Bengálském zálivu Somervilleho už během přesunu na Addu utvrdily v názoru, že je bezpodmínečně nutné zachovat jeho síly v bojeschopném stavu. Se souhlasem admirality i podřízených velitelů se tedy rozhodl co nejdříve odeslat svaz „A“ do Bombaje odkud mohl pohotově vyrazit do akce a bránit přístupy k Perskému zálivu, kdežto svaz „B“ se měl přesunout až k pobřeží východní Afriky a střežit tamější námořní komunikace.

Obrázek
Letadlová loď Indomitable a bitevní loď Warspite

O tehdejších britských obavách z japonské námořní moci názorně vypovídá Churchillův telegram Rooseveltovi ze 7. dubna „Podle našich informací v Indickém oceánu operuje pět nebo šest japonských bitevních lodí a pět letadlových lodí. Na takovou sílu nemůžeme přímo zaútočit, zvláště, jestliže je soustředěná. (…) Tato situace patří k těm nejvážnějším, Protože vaše síly v Tichomoří jsou nyní rozhodně v převaze nad nepřátelskými silami, zdá se, že se tichomořské flotile Spojených států nabízí okamžitá příležitost takové povahy, která by mohla dohnat japonské námořní síly v Indickém oceánu k návratu do Tichomoří, a tak upustit od jakéhokoliv invazního podniku, který měly na mysli nebo který plánovaly. Nedokážu Vám ani dost naléhavě vyjádřit důležitost vašeho zásahu.“

Nagumovo uskupení se 8. dubna stočilo na severozápad, aby následujícího dne provedlo naplánovaný úder na Tirinkumalí. Jenomže ještě téhož dne odpoledne nepřítele ve vzdálenosti 480 mil od Tirinkumalí odhalila hlídkující Catalina, takže zalarmovaní Britové vyhlásili pohotovost a začala překotná evakuace ohrožených přístavů. Proto Tirinkumalí na rozkaz kontradmirála Pallisera opustila letadlová loď HERMES, torpédoborec VAMPIRE, korveta HOLLYHOCK, minonoska TEVIOT BANK a tři cisternové lodě, a třebaže nejbezpečnější trasa do Kolomba vedla kolem severního pobřeží Cejlonu, jejich velitelé stanovili jižní kurs.

Obrázek
Admirál Nagumo

Japonské letadlové lodě se za úsvitu 9. dubna ocitly pouhých 150 mil od Tirinkumalí, načež kolem 6. hod. odstartovaly letouny první útočné vlny. Tvořilo jí 81 lehkých bombardérů Nakadžima B5N2 doprovázených 41 stíhačkami Micubiči A6M2, přičemž zodpovědnost za provedení útoku opět spočívala na bedrech fregatního kapitána Fučidy. Nagumo doufal, že tentokráte si jeho piloti vynahradí zklamání od Kolomba a Tirinkumalí přemění v britský Pearl Harbor.

Nad Mobilním svazem však stále patrolovalo několik stíhaček, takže když se v 7:30 objevila průzkumná Catalina, stala se i s celou osádkou obětí strojů z HIRJÚ. Tou dobou už japonské letouny ohlásili operátoři radarové stanice v Tirinkumalí, takže obránci stáli u protiletadlových baterií a z letiště China Bay startovali stíhači. Celkem se v ohrožené oblasti nalézalo 17 Hurricanů a 16 Fulmarů. Jako první se s Japonci střetla tříčlenná letka Huricanů vracejících se z ranní hlídky, která využila výškové převahy a ještě nad mořem zničila dvě Micubiči A6M2. Přes nadějný začátek nebe opanovali zkušení japonští aviatici, kteří sestřelili 8 Hurricanů a 1 Fulmar se zřítil z neznámých příčin. Ani Spojenci se však nenechali zahanbit, neboť si na konto připsali 3 stíhačky a 2 bombardéry, a dalších 10 strojů poškodili.

Obrázek
Bombardéry Nakadžima B5N2 nad Tirinkumalí

Nálet začal v 7:30 a skončil v 7:50, přičemž o život přišlo 118 osob. I tentokrát se císařovi orli soustředili i na pozemní cíle jak v přístavu, tak ve městě a na letiště. Protože většina lodí rejdu včas opustila, Japonci potopili pouze plovoucí dok a dopravní loď SAGAIN (7958 BRT) s cenným nákladem, přičemž monitor EREBUS a parník EMPIRE MOONRISE utrpěly lehčí škody.

Japonci bombardovali i zázemí přístavu, kde zapálili zásobníky s palivem a poškodili opravárenská zařízení a vyřadili několik postavení protiletadlové obrany, a třebaže škody byly větší nežli v Kolombu, ani zde se nejednalo o nic fatálního a přístav záhy obnovil provoz. Největší ztráty utrpělo spojenecké letectvo, neboť pří bombardování China Bay bylo zničeno či neopravitelně poškozeno 9 Swordfishů, 1 Hurricane, 2 Wildebeesty a 1 De Havilland Puss Moth patřící Kolombskému leteckému klubu. Škody utrpěly i opravárenské dílny, řídící věž, hangáry a jídelna, a vzplála i cisterna s leteckým benzínem.

Obrázek
Letadlová loď Hermes

Ani v tomto případě tedy výsledky náletu neodpovídaly vynaloženému úsilí, a kdyby Spojenci sami Japoncům nenaservírovali další chod na stříbrném podnose, mohli bychom jej označit za fiasko. Jenomže opatrný velitel Mobilního svazu od rána vysílal do vzduchu letouny pátrající po Východním loďstvu, pročež osádka hydroplánu Nakadžima E8N2 z bitevní lodě HARUNA spatřila krátce před 9. hod. letadlovou loď HERMES a její doprovod. Nagumo byl touto informací překvapen. Sice počítal se střetnutím s Brity, ale možnost, že se jejich hlavní síly nachází mezi jeho svazem a Cejlonem, takže každou chvíli se mohou na obloze ukázat spojenecké Swordfishe a Albacory, jej zaskočila.

Ve skutečnosti se jádro Východního loďstva skrývalo u Addu vzdáleného téměř 1000 mil, a v dosahu Mobilního svazu se nalézal pouze HERMES doprovázený australským torpédoborcem VAMPIRE. Spojenecké soulodí se kvůli obavám z útoků ponorek drželo na dohled pobřeží a během bombardování přístavu bylo od Tirinkumalí vzdáleno 65 mil. Po skončení náletu dostal námořní kapitán R. Onslow na HERMESU rozkaz změnit kurs na sever a vrátit se do přístavu, ale jakmile Spojenci zachytili vysílání hydroplánu z HARUNY bylo jisté, že japonský nálet na sebe nenechá dlouho čekat a letadlová loď nesoucí pouze jeden poškozený Swordfish představuje skvělý cíl. Proto se prvořadou Onslowovou starostí stalo zajištění vzdušné ochrany. Bohužel v Tirinkumalí zůstala bojeschopná pouze hrstka stíhaček, a třebaže z Kolomba za tímto účelem postupně odstartovaly dvě perutě Hurricanů a Fulmarů, museli se spojenečtí námořníci s Japonci utkat bez stíhací ochrany.

Obrázek
Torpédoborec Vampire

Nad ustupující formací kroužil hydroplán informující Nagumu o každé změně kursu, a když se velitel Mobilního svazu přesvědčil, že se nemusí obávat střetu s jádrem Východního loďstva, nařídil start druhé útočné vlny. Ta se skládala z 85 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1 doprovázených 9 stíhačkami Micubiči A6M2 a velel jí Kakuiči Takahaši. Impozantní formace vytvořila obrovský vějíř, aby pročesala co nejširší úsek, a rychle se blížila k nepřátelskému uskupení.

Kapitán Onslow na velitelském můstku HERMESU zatím marně vyhlížel slíbenou stíhací ochranu. Nemocniční loď VITA, která se na obzoru objevila v 10:30, chránil její mezinárodně garantovaný status, ale HERMES mohl spoléhat pouze na nepočetné protiletadlové dělostřelectvo a přízeň Fortuny. Poslední naděje na únik zhasly ve chvíli, kdy radar zaznamenal rychle se blížící vzdušnou formaci.

Obrázek
Schéma modelového útoku japonských střemhlavých bombardérů na letadlovou loď

Jako první britskou letadlovou loď plující maximální rychlostí v 10:23 spatřily osádky 38 bombardérů z ŠÓKAKU a ZUIKAKU a o deset minut později už se kolem jejích boků zvedaly vodní sloupce vzedmuté dopady 250kg pum, přičemž se do boje záhy přidaly i letouny z AKAGI a HIRJÚ. „Jakmile zazněla poplachová siréna, uviděli jsme na pravoboku tři letouny.“ Vzpomínal nejmenovaný britský důstojník. „Protiletadlová a rychlopalná děla zahájila palbu, ale japonští piloti touto baráží proletěli, střemhlav odbombardovali a potom začali postřelovat palubu lodi. Po shození všech pum letouny odletěly, ale právě tehdy začal skutečný útok. Vlna za vlnou formací po třech a po šesti. Jejich bombardování bylo vražedně přesné.“

Udává se, že HERMES - navzdory úhybným manévrům a zběsilé palbě - v rychlém sledu zasáhlo 40 pum, což je dozajista nadsazené číslo, avšak mimořádnou účinnost bombardování dokládá rychlost s jakou došlo k potopení letadlové lodě. Pumy opatřené zpožďovacími roznětkami prorazily palubu a explodovaly v hangárech a strojovnách, což v podstatě rozhodlo o jejím osudu. Během několika minut došlo k 20stupňovému náklonu na levobok a ve chvíli, kdy se paluba dotkla mořské hladiny, další zásahy přivedly k výbuchu muniční sklad, a nešťastný HERMES zahalený oblaky dýmu zmizel v 10:55 pod hladinou.

Obrázek
Tonoucí Hermes

Nyní byl na řadě torpédoborec VAMPIRE, jenž se po několika zásazích kolem 11. hod. rozlomil vedví a zmizel pod hladinou. Císařovi orli naštěstí respektovali nedotknutelnost nemocničních lodí, takže většinu trosečníků později zachránila VITA, jež je následně vysadila v Kolombu, a další vylovili z moře zdejší rybáři. Přesto zahynulo 315 Britů a Australanů včetně velitelů obou lodí a několik vážně zraněných námořníků zemřelo na nemocniční lodi či v cejlonských lazaretech.

V době, kdy se naplňoval osud HERMESU a VAMPIRE, přihnalo se šest Fulmarů z 273. perutě a vrhlo se na nepřátelské bombardéry. „Fulmar měl, jak jsme věřili, mezní rychlost 270 uzlů a touto rychlostí jsem vpadl do středu množství letounů - naštěstí to byli všechno nepřátelé!“ Uvedl jejich velitel poručík Bailey. „Vzpomínám si, že jsem si všiml, že HERMES nehořel, ale byl samá díra. Měl také jakýsi doprovod. Uviděl jsem před sebou „96“ a ve chvíli, kdy jsem na ní vypálil, ozval se v kabině příšerný randál - stiskl jsme odpal zbrani, a ve chvíli, kdy jsem „96“ předlétal, ta se obracela na záda. Potom jsem zjistil zdroj hluku. Nepochybně jsem překročil mezní rychlost letounu a utrhl se překryt kabiny.“

Obrázek
Pohled na palubu letadlové lodě Akagi

Po vystřílení zásob munice se Fulmary vrátily do Tirinkumalí, kde piloti ohlásili zničení jednoho bombardéru a pravděpodobné sestřelení dalších dvou, ale osádky letounů ze SÓRJÚ se tímto přepadem nenechaly odradit, pročež pátraly po cílech pro zbývající pumy. Jejich obětí se v rychlém sledu staly korveta HOLLYHOCK, tankery ATHELSTANE (5571 BRT) a BRITISH SERGEANT (5868 BRT) a nákladní loď NORVIKEN (2924 BRT). S útočníky se střetla další osmičlenná formace stíhaček z Kolomba, přičemž za cenu dvou ztracených Fulmarů, připravila Japonce o další tři bombardéry.

Zbývající Aiči D3A1 zamířily zpět k mateřským lodím, aniž by osádky tušily, že nechybělo mnoho, aby i Mobilní svaz utrpěl citelnou ztrátu. I tentokráte se totiž Britové pokusili Nipponu oplatit stejnou mincí. Z Kolomba krátce po 9. hod. odstartovalo 11 Blenheimů pod velením majora K. Aulta, jehož muži dostali od admirála Laytona rozkaz napadnout nepřátelské letadlové lodě. Protože stíhačky z Kolomba měly krýt HERMES, vyčlenil velitel spojeneckého letectva na Cejlonu k ochraně Aultovy formace Fulmary z 273. perutě, které se však jak víme krátce po startu střetly s japonskými bombardéry a poté se vrátily do Tirinkumalí. Blenheimy se tedy musely obejít bez stíhací ochrany, a navíc Ault kvůli technickým potížím odeslal zpět dva bombardéry, takže mu k útoku na mocný svaz zůstalo pouhých 9 letounů.

Obrázek
Bombardér Blenheim nad letištěm v Racecource

Série vítězství zahájená v prosinci 1941 útokem na Pearl Harbor však pravděpodobně ukolébala Japonce natolik, že hlídkující piloti nepostřehli blížící se nebezpečí, takže vzdušný poplach vyhlásili teprve poté, co v 10:48 svržené pumy vzedmuly gejzíry poblíž letadlové lodě AKAGI a těžkého křižníku TONE. Napravit selhání vzdušné ochrany se pokusilo 20 stíhačů z AKAGI, HIRJÚ, SÓRJÚ a ZUIKAKU, které za cenu jedné ztracené Micubiči A6M2 sestřelili 4 bombardéry, ale zbývající pětice unikla z jejich dosahu a zamířila zpět na letiště. Bohužel Blenheimy při návratu v 11:05 narazily na letouny vracející se z náletu na HERMES, což se stalo osudným osádce majora Aulta, zatímco synové Nipponu odepsali jednu stíhačku.

Snad i pod dojmem historicky prvního útoku na Mobilní svaz se vždy opatrný Nagumo rozhodl „operaci C“ ukončit. Osádky bombardérů slavily první potopení letadlové lodě palubním letectvem v dějinám námořního válčení a všichni námořníci i důstojníci se dmuli pýchou nad dosaženými úspěchy. „Naši letci stanovili úžasné rekordy a úplně změnili koncepci námořního válčení.“ Hrdě uvedl Okumija „V Pearl Harboru naše bombardéry a stíhačky zlomily páteř americké bitevní flotile. U Malajsie poprvé v dějinách potopily nepřátelskou bitevní loď bez pomoci vlastních lodí. Dnes, taktéž poprvé, letadla poslala ke dnu nepřátelskou letadlovou loď bez účasti vlastních lodí.“ Nagumův svaz po několika změnách kursu a doplnění paliva 10. dubna proplul mezi Nikobarskými a Andamanskými ostrovy, načež se posádky letadlových lodí v Singapuru setkaly s uskupením admirála Ozawy, aniž by tušily, že se na Indický oceán již nikdy nevrátí.
Bilancování
Během nájezdu si japonské námořnictvo připsalo na konto letadlovou loď, 2 těžké křižníky, pomocný křižník, 2 torpédoborce, korvetu a 25 civilních lodí, za což zaplatilo cenu v podobě 18 ztracených letadel. Navíc císařovi orli připravili Spojence o 62 letadel a poškodili přístavní zařízení v Kolombu, Tirinkumalí, Kokanadě a Vizagapatamu, takže velení Spojeného loďstva pokládalo nájezd za velký úspěch. Není divu, že když po návratu na mateřské ostrovy posádky Nagumových lodí bilancovaly dosavadní průběh války, neubránily se pocitu hrdosti nad dobře odvedenou prací.

Obrázek
Letadlová loď Akagi během nájezdu na Indický oceán

„Aniž o tom kdo věděl, Nagumova epická zkázonosná plavba tam a zpět severním Pacifikem a přes Jihočínské a Jávské moře do Indického oceánu byla konečně u konce.“ Píše Van Der Vat. „Oba konce trasy od východu k západu byly od sebe vzdáleny 8000 námořních mil, 4000 mil na obě strany z vnitřního japonského moře, kde plavba začala a také skončila. Nagumovou kořistí se stalo 5 bitevních lodí, jedna letadlová loď, dva křižníky 7 torpédoborců, desítky obchodních, transportních a pomocných lodí, stovky letadel šesti států, nemluvě už o nejrůznějších škodách na lodích a pobřežních zařízeních - a to vše bez jediného škrábnutí na některé z lodí Mobilního svazu, jež by byl způsobil nepřítel. (…) Zdánlivě nezdolná železná pěst Japonského císařství si zcela jistě zasloužila a mohla dovolit odpočinek, protože Velká východní Asie byla, bez ohledu na pokračující potíže v Číně a nepříjemnost na Filipínách, v bezpečí. Nikdo na světě si v oné době nemohl představovat ani v nejdivočejších snech, že Nagumova příští plavba skončí tak odlišně, dokonce ani neurotický admirál, který se do Tokijského zálivu vrátil jako národní hrdina.“

Jenomže štěstěna se pozvolna začínala k válečníkům Země vycházejícího slunce obracet zády, přičemž její flota stále častěji čelila protiútokům amerického Tichooceánského loďstva. O tom se ostatně Nagumův štáb přesvědčil ještě během návratu z výpadu na Indický oceán, když admirál Jamamoto zapojil HIRJÚ, SÓRJÚ a AKAGI do marné honičky na americké letadlové lodě HORNET a ENTERPRISE podílejících se na šokujícím Doolittlově náletu na Tokio a další japonská města. To byl jasný důkaz, že navzdory dosaženým úspěchům, válka neskončila a Nagumovy letadlové lodě budou muset dříve či později svést s americkými protějšky rozhodující bitvu o nadvládu nad Tichým oceánem.

Obrázek
Bombardéry Albacore na palubě letadlové lodě Formidable

V této souvislosti bude dobré připomenout, že jedním z cílů „operace C“ byla neutralizace Východního loďstva jako potenciální hrozby pro japonské západní křídlo, kterýžto záměr se uskutečnit nepodařilo. A přitom Nagumo poté, co jeho letci podnikli de facto zbytečný úder na Tirinkumalí přistoupil na britskou hru na schovávanou a nepokusil se nepřítele vyhledat a zničit. Jistě, Somerville se jak víme stáhl k atolu Addu, a pátrání mezi početnými ostrovy a ostrůvky v Indickém oceánu by představovalo hledání pověstné jehly v kupce sena, ale Nagumo netrpící nedostatkem paliva neučinil nic, aby jej přiměl tajné útočiště opustit.

A přitom, kdyby Mobilní svaz pronikl k Malabarskému pobřeží a zahájil bojové operace na přístupech k Arabskému moři a Perskému zálivu, ohrožení britským pozic v této strategicky významné oblasti by velitele Východního loďstva patrně přimělo odvrhnout taktiku „fleeit in being“ a výzvu k bitvě přijmout. Ano, dispozice pro „operaci C“ s něčím takovým nepočítaly, a nikdo nemohl od „neurotického“ Nagumy očekávat, že podobnou operaci provede bez konzultace s velitelem Spojeného loďstva, ale přesto se nelze ubránit pocitu, že Japonci v dubnu 1942 promarnili příležitost smést Východní loďstvo z hladiny Indického oceánu a zasadit prestiži Whitehallu citelný úder. Pravda, britský lev si momentálně na neznámém místě lízal utrpěné rány, ale nikdo nemohl vyloučit, že v sobě jindy ohnivý Somerville opět vykřeše bojového ducha, a v nejméně vhodný okamžik vpadne do zad japonské flotě zaneprázdněné bojem s Američany.

Obrázek
Viceadmirál Ozawa

Mezi mínusy můžeme započítat i ztráty zkušených leteckých osádek, za něž válečné námořnictvo nemělo adekvátní náhradu, a neschopnost rozvědky získat relevantní informace o dislokaci britské floty. Zatímco Nagumo nevěděl o existenci tajné britské základny na Addu, a musel při obstarávání zpravodajských informací spoléhat na ponorky a průzkumné letouny, Britové díky rozluštění japonského námořního kódu získali s předstihem informaci o nepřátelských záměrech. Ano, tuto výhodu nakonec nezužitkovali, ale ztráta momentu překvapení pro Nippon do budoucna představovala citelný handicap, což se brzy projevilo v bitvách na Korálovém moři a zejména u Midway.

Zatímco japonské bombardéry naháněly HERMES, svaz „A“ opustil kotviště u Addu a stáhl se do Bombaje, kde zakotvil 13. dubna. Třebaže Londýn prezentoval výsledek bitvy jako odražení invaze, názorná ukázka japonské námořní moci znepokojila Churchilla natolik, že opět žádal Roosevelta o pomoc, přičemž požadoval přesun dalších amerických bombardérů na indická letiště. Zároveň hledal obětního beránka, jenž měl převzít odpovědnost za britské nezdary, pročež se premiérova pozornost soustředila na jeho dosavadního oblíbence, jenž za něj svého času u Mers-el-Kébiru vykonal špinavou práci,

Obrázek
Námořní kapitán Bisset (velitel Formidable) a admirál Somerville

Somervilleho počínání vyvolávalo na britské straně pochybnosti, zda admiralita při volbě velitele Východního loďstva ukázala na správného muže. Somervilleho však podpořil první lord admirality D. Pound, a když se v parlamentu nezvedla očekávaná vlna nevole nad počínáním Královského námořnictva a Churchillova kabinetu, premiér svůj postup přehodnotil a ponechal jej ve funkci.

Brzy se totiž ukázalo, že japonský výpad na Indický oceán pro Spojence nepředstavoval podobnou ránu jako nálety na Darwin nebo dokonce Pearl Harbor. Východní loďstvo si uchovalo bojeschopnost, zničené letouny promptně nahradily stroje přesunuté na Cejlon z indického subkontinentu a přístavy Kolombo i Tirinkumalí zůstaly v provozu. Britové však v obavách z japonského vylodění ponechali na ostrově armádní jednotky, jež nemohly posílit barmskou frontu a citelné ztráty nákladních lodí spojené se zavedením konvojové služby v Bengálském zálivu později přispěly ke vzniku hladomoru mezi barmskými civilisty.

Somerville byl oprávněně kritizován, že promrhal varování rozvědky o cílech japonského útoku a svými chybami zapříčinil ztráty válečných lodí odeslaných do Kolomba a Tirinkumalí, ale s rozhodnutím před silnějším a na leteckou válku lépe připraveným protivníkem ustoupit se lze ztotožnit. Pravda, vyhýbání se bitvě a zejména „útěk“ od Addu nepatří mezi slavné kapitoly v britské maritimní historii, ale uchování loďstva v konečném důsledku vyvážilo tuto újmu na cti Královského námořnictva.

Obrázek
Bitevní loď Resolution a letadlová loď Formidable na Indické oceánu

Na druhou stranu následující preventivní přesun jádra Somervilleho floty až do keňského Kilindini se rovnal přiznání porážky. Z Kilindini mohlo Východní loďstvo střežit námořní trasy podél východoafrického pobřeží, bez nichž nebylo možné udržet v poli britské armády v Egyptě, ale tato dislokace ponechávala Cejlon a Indii napospas nepřátelské flotě a neumožňovala udeřit na japonské pozice v okupované Malajsii a Nizozemské Východní Indii.

Snad proto ve Whitehallu ani na okamžik neuvažovali o zrušení „operace Ironclad“, což bylo krycí označení invaze na Madagaskar. Jestliže se pro těžce zkoušenou Velkou Británii na jaře 1942 Nippon jevil jako příliš silný soupeř, vichistická Francie zaneprázdněná hájením svého hroutícího se koloniálního panství představovala ideálního protivníka pro obnovení sebedůvěry Královského námořnictva.

Zdroje použité k tématu Japonský výpad na Indický oceán:
Ballantyne I.: Warspite; From Jutland Hero to Cold War Warrior. Vydalo nakladatelství Penn & Sword Maritime 2010.
Barnet C.: Bojujte s nepřítelem zblízka; Britské válečné námořnictvo za druhé světové války (IV). Vydalo nakladatelství Paseka 2008.
Black J.: Midway and the Indian Ocean. dostupné online
Boyd. A.: The Royal Navy in Eastern Waters; Linchpin of Victory 1935-1945. Vydalo nakladatelství Seaforth Publishing 2017.
Boyd C.: Yoshida A.: The Japanese submarine force and World War II. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 1995.
Больных А.: Дуэли авианосцев; Кульминация Второй мировой, Vydala nakladatelství ЭКСМО a ЯУЗА 2011.
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z,: Od Morza Koralowego po Midway. Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poźnanskie 1981.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hrbek J. a I.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Hoyt E.: Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kol. aut.: „Зеро!“ Японская авиация во Второй мировой войне. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Восходящее солнце над Тихим океаном декабрь 1941 - апрель 1942. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Роскилл С.: Английский флот во Второй мировой войне. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Сидоренко В. Пинак Е. Японские авианосцы Второй Мировой; „Драконы“ Перл Харбора и Мидуэя. Moskva 2010.
The Operations of the Navy in the Dutch East Indies and the Bay of Bengal. Vydalo nakladatelství Leiden University Press 2018. dostupné online
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Morza Statki i Okrety 2005/5, 2005/4.
https://warspot.ru/7787-srazhenie-avian ... sostoyalos
https://warfarehistorynetwork.com/2016/ ... oyal-navy/
http://www.armouredcarriers.com/battle- ... formidable
https://www.defensemedianetwork.com/sto ... cean-raid/
http://www.ibiblio.org/hyperwar/UN/UK/U ... index.html
http://www.armouredcarriers.com/adm-s46 ... roceedings
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://forummarine.forumactif.com/t9407 ... hige-egusa
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 269

Příspěvek od michan »

Kolego Jarl, dík za tento potřebný triptych. Dobrá práce.
Již jsem vše přečetl a zasunul k chybějícímu správné odkazy.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 269

Příspěvek od jarl »

Trosečníci.png

Britští trosečníci v záchranných vorech či přímo ve vodě čekají až je vyzvednou čluny z nemocniční lodě Vita
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“