Zpravodajství z vojenství, historie a vědy

[jarl]

Článek o účasti Čechoslováků při obraně Singapuru: https://www.novinky.cz/historie/clanek/ ... r-40386222

[niko]

Zaujimave info.

[Zemakt]

https://www.novinky.cz/zahranicni/evrop ... .seznam.cz

[Skeptik]

https://www.novinky.cz/zahranicni/evrop ... .seznam.cz

No, konečně někdo začíná dostávat rozum

[krizak]

Kdo by měl zájem zdarma sledovat po světě vojenské a také ne vojenské radary má možnost aplikaci získat zde

https://www.bellingcat.com/resources/20 ... r-systems/

[Pikujuci brizolit]

Čelom vzad! Ako vyzeral odsun sovietskych vojsk z Československa

Zo slovenského územia odišli sovietski vojaci do konca decembra 1990

Velký obrázek

Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti

Latinským názvom Annus mirabilis (rok zázrakov) býva označovaný rok 1989, keď sa komunistické režimy v štátoch strednej a juhovýchodnej Európe postupne zrútili ako domčeky z kariet.

Zatiaľ čo v Poľsku a Maďarsku zaistili prechod od totality k demokracii dohody vládnucej garnitúry s opozíciou, komunistické vlády v Nemeckej demokratickej republike (NDR) a Československu padli po masových protestoch nespokojných občanov.

Pre všetky krajiny mal tento rok spoločný popri odstránení komunistických režimov aj jeden dôležitý zahranično-politický aspekt. Pád komunistických režimov zároveň predznamenal odchod sovietskych vojsk z týchto krajín, čo len zvýrazňovalo pocit novo nadobudnutej slobody.

Výnimkou nebolo ani Československo, kde bol odchod vojsk vnímaný aj cez prizmu istého „odčinenia“ okupácie krajiny v auguste 1968.

Od Brežnevovej k Sinatrovej doktríne

Až do augusta 1968 bolo Československo jedinou krajinou v sovietskom bloku, v ktorej neboli prítomné sovietske vojská.

Československé štátne a stranícke vedenia už od prvého komunistického prezidenta Klementa Gottwalda odolávali pokusom Sovietov o povolenie rozmiestniť na našom území ich vojská. Zlomom sa stala až invázia vojsk Varšavskej zmluvy do Československa dňa 21. augusta 1968, keď sem sovietske vojská vpadli s primárnym cieľom zastaviť reformný proces Alexandra Dubčeka, známy ako socializmus s ľudskou tvárou či Pražská jar.

V praxi tak išlo o výsledok tzv. Brežnevovej doktríny, ktorá sa prejavila naplnením „internacionálnej povinnosti ochrany výdobytkov socializmu“ – v praxi vojenskou okupáciou krajiny s cieľom zabrániť pokračovaniu demokratizácie.

Dodnes sa v historiografii vedú spory, ako veľkú úlohu v sovietskom rozhodnutí o vojenskej akcii zohrala skutočnosť, že v Československu sovietske vojská neboli. Z dostupných informácií možno však dedukovať, že nemalú.

Nech to bolo tak či onak, prítomnosť vojsk na našom území formálne legitimizovala zmluva o podmienkach dočasného pobytu sovietskych vojsk na území Československa (oficiálny názov Zmluva medzi vládou Československej socialistickej republiky a vládou Zväzu sovietskych socialistických republík o podmienkach dočasného pobytu sovietskych vojsk na území Československej socialistickej republiky).

Zmluvu dňa 16. októbra 1968 podpísali predseda československej vlády Oldřich Černík a predseda Rady ministrov Sovietskeho zväzu Alexej Kosygin a o dva dni neskôr ju ratifikovalo Národné zhromaždenie. Predstavovala presnú kópiu starších dohôd o rozmiestnení sovietskych ozbrojených síl v Poľsku a Maďarsku. Tajný protokol k zmluve stanovil početný stav sovietskych vojsk v Československu na 75 000 mužov.

Príslušníci sovietskeho kontingentu (vrátene civilných zamestnancov) boli úplne vyňatí z československej jurisdikcie a mali právo na bezcolný dovoz a vývoz osobného majetku.

Generačná výmena vo vedení sovietskej komunistickej strany priniesla v marci 1985 nástup Michaila S. Gorbačova, ktorý sa pokúsil systém zreformovať. Politika perestrojky (prestavby) a glasnosti (slobody vyjadrovania) však znamenala narušenie základov, na ktorých bol totalitný režim vybudovaný. Prejavila sa aj v zahraničnej politike.

Gorbačov presadzoval zmierenie vzťahov medzi superveľmocami, uvoľnenie napätia v rámci studenej vojny a smerom dovnútra sovietskeho bloku nezasahovanie do vnútorných záležitostí socialistických krajín. V praxi tak Sovietsky zväz prešiel na novú zahraničnopolitickú doktrínu, ktorá sa označovala ako Sinatrova – podľa pesničky populárneho amerického speváka My Way.

Príliš drahá okupácia

Uvoľnenie kontroly však viedlo k vymaneniu sa satelitných štátov spod nadvlády Sovietskeho zväzu. Komunistické režimy v jednotlivých krajinách sa bez mocenskej opory v Sovietskom zväze začali koncom 80. rokov postupne rúcať, pričom tento proces vyvrcholil, ako bolo už vyššie spomenuté, v roku 1989.

Za symbolické ukončenie studenej vojny sa považuje vrcholové stretnutie amerického prezidenta Georgea W. Busha st. a Michaila Gorbačova na Malte 2. a 3. decembra 1989. Rozdelenie Európy na Východ a Západ tak malo aj svoj symbolický oblúk – od Jalty k Malte. USA a Sovietsky zväz sa prestali vnímať ako znepriatelené mocnosti a dohodli sa na budúcej spolupráci. V dôsledku týchto udalostí sa v roku 1991 rozpadli aj vojenský pakt Varšavskej zmluvy a Rada vzájomnej hospodárskej pomoci.

Sprievodným javom krízy, v ktorej sa Sovietsky zväz ocitol, však bolo aj postupné sťahovanie jeho vojsk zo štátov strednej a východnej Európy. Ak teda hovoríme o odsune sovietskych vojsk, treba pripomenúť, že ide o proces, ktorý sa začal už pred „rokom zázrakov“.

Dôvody na to boli hlavne ekonomické – vydržovanie početných armád v štátoch na západ od sovietskych hraníc stálo vyčerpanú a neefektívnu sovietsku ekonomiku obrovské finančné zdroje, ktoré Gorbačov potreboval inde. Z Československa začali prvé sovietske vojská odchádzať už v máji 1989 v rámci celkového znižovania početných stavov.

Annus mirabilis a nová dynamika zmien

Prelomové zmeny, ktoré so sebou rok 1989 priniesol, však dodali pomalému odsunu sovietskych vojsk celkom novú dynamiku.

Celý proces totiž už zrazu nebol čisto v rukách vedenia sovietskeho štátu, ktoré ani za Gorbačova nemalo v úmysle celkom opustiť geopolitický priestor strednej a východnej Európy, ale mali doň čo povedať aj demokratické vlády donedávna komunistických štátov.

A pre ne bol jednou z priorít ich zahraničnej politiky práve odsun sovietskych vojsk.

Už v decembri bola vojenská akcia z augusta označená československou vládou za porušenie noriem medzinárodného práva a bola nastolená požiadavka odchodu vojsk. Bola to napokon jedna z tém, o ktorej diskutoval nový československý minister zahraničných vecí Jiří Dienstbier na rokovaní so svojím sovietskym kolegom Eduardom Ševardnadzem na stretnutí v Moskve už 20. decembra 1989. Na túto schôdzku rýchlo nadviazali ďalšie rokovania v Prahe začiatkom roku 1990, pričom na ministerstvách obrany boli zriadené rezortné komisie s cieľom urýchliť procesy spojené s odchodom vojsk.

Vo februári 1990 bola v rámci československej armády zriadená správa na zabezpečenie odchodu sovietskych vojsk z ČSSR na čele s generálom Svetozárom Naďovičom, ktorá sa stala hlavným garantom odchodu vojsk z nášho územia.

Vytvorenie skupiny predznamenalo kľúčovú politickú dohodu, podpísanú koncom februára 1990 v Moskve a dohodnutú hlavami štátov – československým prezidentom Václavom Havlom a sovietskym lídrom Michailom Gorbačovom. Následne vznikla na pôde Federálneho zhromaždenia osobitná komisia dohliadajúca na odchod vojsk, na čele ktorej stál spevák Michael Kocáb.

Prvá fáza odsunu sa tak začala už vo februári 1990, pričom v jej rámci opustilo Československo do konca mája takmer 26-tisíc vojakov.

Nechcelo sa im domov

Až do tejto chvíle sa veci vyvíjali pomerne priaznivo, ale situácia sa značne skomplikovala v lete 1990, keď prebiehala už druhá fáza odsunu. V jej rámci malo byť odsunutých takmer 25 000 vojakov.

Problém vznikol na sovietskej strane, vojaci zvyknutí na pre nich výhodné podmienky v Československu nechceli ísť späť do neistých pomerov Sovietskeho zväzu, kde im hrozilo rozmiestnenie po celej krajine.

Nehovoriac už o tom, že mali u nás aj svojich rodinných príslušníkov a život na „Západe“, ktorým pre nich bolo Československo, bol pre nich neporovnateľne lukratívnejší. Preto aj na niektorých miestach prišlo k roztržkám a konfliktným situáciám, nehovoriac o zdevastovaní priestorov, ktoré vojaci obývali.

Napokon, samotná operácia nebola jednoduchá ani z logistického hľadiska.

Aby sme si o tom mohli urobiť lepšiu predstavu, pomôžeme si číslami. Z Československa malo byť celkovo odsunutých 73 500 vojakov, 5 200 civilných zamestnancov a asi 40 000 rodinných príslušníkov, množstvo vojenskej techniky (napr. viac ako 1200 tankov a 2500 obrnených transportérov), vojenských zásob a munície.

Na prepravu vojenskej techniky a ľudí sa použilo 825 vlakových súprav zložených z 33 000 vagónov. Čo sa týka Slovenska, azda najznámejšie sovietske posádky u nás boli na letisku v Sliači a výcvikový priestor Lešť, sovietske posádky však boli aj vo Zvolene, v Komárne, Štúrove, Ružomberku či v Jelšave.

Noha posledného sovietskeho vojaka

Zo slovenského územia odišli sovietski vojaci do konca decembra 1990. Konkrétne išlo o vojakov 30. gardovej motostreleckej divízie z Rožňavy.

Ako uvádza historik Pavel Minařík, Slovensko sa tak stalo prvým regiónom strednej Európy bez bojových jednotiek sovietskej armády. Napokon sa podarilo do konca decembra úspešne zakončiť aj druhú fázu odsunu, v rámci ktorej sa pôvodne stanovený počet vojakov ešte zvýšil o niekoľko tisíc.

Posledný sovietsky vojak odišiel z nášho územia 21. júna 1991, ktorý si dnes pripomíname ako pamätný deň Slovenskej republiky - Deň odchodu okupačných vojsk sovietskej armády z Česko-Slovenska. Protokol o ukončení odchodu bol podpísaný 28. júna, pričom však treba uviesť, že po odchode vojsk visel stále nad krajinou tieň vyrovnania sa s ekologickými a hospodárskymi škodami, ktoré pobyt vojsk na našom území spôsobil a s ktorými čiastočne bojujeme dodnes.

Predsa len však išlo o dôležitý míľnik na ceste za obnovením národnej suverenity, pretože od tej doby Slovensko prestalo byť fakticky okupovanou krajinou. „Dočasný“ pobyt na území bývalého Československa tak trval 23 rokov.

Autor: Peter Jašek
Čítajte viac: https://historickarevue.sme.sk/c/228679 ... ml?ref=trz

[Pavel 15]

Když nepřítel mého nepřítele, je můj přítel. Neboli bitva o Falklandy v roce 1982.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1lka_o_Falklandy

o této historii na netu hafo zpráv...například sovětská ponorka, že potopila britskou válečnou lod´a podobné zprávy.
Jisté je to,že SSSR se chtěl nějako odvděčit za pomoc Argentíny ..nabídl i vojenskou pomoc Kuby.


Vztah, který Argentina udržovala se Sovětským svazem během války nelze lépe definovat, jak to udělal Tato Bores. Geniální analytik poukázal na to, že Vojenská junta byla „prosovětská antikomunistická“ . Žádný mezinárodní analytik nebyl tak přesný.
Diktatura, která začala v roce 1976, měla pravicovou ideologii, ale potřebovala východní země jako alternativní trhy pro umístění zemědělské a živočišné výroby země , a to natolik, že to dokonce částečně motivovalo odmítnutí vojenské vlády podřídit se embargu. obiloviny, kterou Spojené státy uvalily na Sovětský svaz u příležitosti jeho intervence v Afghánistánu.
S těmito rozpory rostl obchodní tok mezi těmito dvěma zeměmi, Argentina přijímala umělce a intelektuály z východního bloku , fotbalové týmy obou zemí se vzájemně navštěvovaly, Komunistická strana Argentiny mohla existovat a tisková agentura TASS nadále fungovala.
Ale na druhou stranu, argentinské námořnictvo střílelo na sovětské rybářské lodě (při nešťastných událostech, které se staly v Argentinském moři v roce 1977), země se připojila k bojkotu moskevských olympijských her a široce odsoudila invazi do Afghánistánu.
Byl to opravdu hořkosladký vztah mezi oběma zeměmi.
Sověti kromě zpravodajských informací nabízeli mimo jiné zbraně, lodě, letadla a rakety. Zbraně nikdy nedorazily, ale zprávy o špionech ano.
K prvnímu kontaktu s diplomaty ze Sovětského svazu ohledně otázky Malvín došlo 2. dubna, v den zotavení, kdy byl argentinský ministr zahraničí Nicanor Costa Méndez předvolán velvyslanec Serguei Striganov . Toho dne se také v Moskvě konalo jednání mezi argentinským velvyslancem a vysokými sovětskými úřady. V té době probíhala snaha vysvětlit úřadům východního bloku důvody obnovy a hlavně získat od Sovětského svazu právo veta v OSN na jakoukoli rezoluci, která se snažila prosazovat britské zájmy. Je zřejmé, že toho druhého nebylo dosaženo kvůli přílišné sovětské opatrnosti v problému, který považovali za cizí oblast jejich zájmu.

https://www.infobae.com/sociedad/2019/0 ... britanica/

https://es.rbth.com/historia/79255-saté ... ina-hundir

[oliver99]

Socialita, vdova, klenotník, špión: Ako sa agentka GRU dostala do kruhov NATO v Taliansku
https://www.bellingcat.com/news/2022/08 ... -in-italy/

[Rase]

Gruzínská vládní strana Gruzínský sen v úterý přislíbila uspořádat referendum o tom, zda má země vstoupit do války proti Rusku. Gruzínská vládní strana se jinými slovy chystá požádat občany o potvrzení svého stanoviska, že nestojí o další válečný konflikt s Ruskem. Vláda má nějaké stanovisko, ale chce si ho nechat potvrdit od občanů. Občané mohou říct, že do války chtějí, protože chtějí zpět co jim bylo za pomoci Ruska ukradeno. Gruzie má s válčením s Ruskem poměrně čerstvou zkušenost. V roce 2008 vypukl konflikt mezi gruzínskými armádními silami a jihoosetskými jednotkami, jež se snažily o odtržení gruzínské autonomní republiky Jižní Osetie. Konflikt vyústil v ruskou invazi do Jižní Osetie, kterou Rusové od té doby de facto okupují. Šéf proruské partaje Gruzínský sen Irakli Kobachidze reagoval na výzvu ukrajinského poslance Fjodorva Venislavského, jenž poradil Gruzii, aby "podnikla konkrétní kroky k osvobození Abcházie a Jižní Osetie". Podobnou radu Gruzii už dříve dali tajemník ukrajinské Rady bezpečnosti a obrany Michail Poljak a poradce ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovyč.

https://www.forum24.cz/v-gruzii-zvazuji ... ne-ruskem/

Arménský premiér Nikol Pašinjan říká, že Arménie se odvolala na článek 4 Listiny ODKB, klauzuli o vzájemné obraně aliance, s cílem vyhnat ázerbájdžánské jednotky z území Arménie a obnovit územní celistvost státu. Poprvé byl uplatněn článek 4 CSTO. Tak a teď se uvidí jak ten Ruský ochranný spolek funguje:

https://news.am/arm/news/720173.html
https://www.youtube.com/watch?v=DBDKoiCzahM

[Zemakt]

Ukrajinci zakládají v ČR firmu na drony.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekon ... ony-214410

[Rase]

Předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiová při své návštěvě Arménie řekla, že odsuzuje "nezákonné a smrtící útoky Ázerbájdžánu" na pohraniční území Arménie, uvedla v neděli 18. září agentura Reuters. "Jménem Kongresu důrazně odsuzujeme tyto útoky, které ohrožují vyhlídky na provádění mírových dohod," zdůraznila a útok označila za "zasahování do suverenity Arménie." Toto obviňování jedné strany konfliktu přesahuje veřejný postoj amerického ministerstva zahraničí, které dříve vyzvalo k zastavení palby, ale nejmenovalo osoby odpovědné za eskalaci, poznamenává Reuters. Předseda arménského parlamentu Alen Simonyan řekl den předtím, že návštěva paní Pelosiové bude hrát velkou roli při zajišťování bezpečnosti Arménie.

Eskalace na hranicích začala v noci na 13. září a v důsledku bojů zemřelo více než 230 lidí. Jerevan obvinil Baku z ostřelování pohraničních měst a vesnic. Druhá strana tvrdí, že ostřelování bylo reakcí na rozsáhlou provokaci nepřítele. Dne 16. září náčelník generálního štábu ozbrojených sil Arménie Edward Asryan (na fotografii) řekl, že ozbrojené síly Ázerbájdžánu vtrhly na území země a postoupily 7,5 kilometru k hraničnímu městu Jermuk. Arménie se oficiálně obrátila o pomoc na Rusko a členské země Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO). CSTO se v reakci na to rozhodl vyslat svou misi, aby "zhodnotila současnou situaci". V noci na 15. září strany dosáhly dohody o příměří, řekl tajemník Arménské bezpečnostní rady Armen Grigoryan.

https://www.dw.com/ru/pelosi-osudila-ne ... a-63163359

[Rase]

Mezi dvěma fotografiemi je 8 měsíců. V Burkině Faso došlo k dalšímu převratu.

[Rase]

Ministerstvo obrany Kyrgyzstánu zrušilo velitelsko-štábní cvičení Unbreakable Brotherhood 2022 s mírovými silami OSKB, které se mělo v republice konat v říjnu. Informují tak místní média a důvody zrušení nebyly uvedeny.

https://akipress.com/news:682034:Kyrgyz ... ng_Forces/

[jarl]

Nejstarší doložená amputace nohy byla provedena před 31 000 lety. Pacient jí přežil: https://www.novinky.cz/clanek/veda-skol ... l-40408152

[Dzin]

Docela by mě zajímalo, jak tomu bylo obecně. Jestli například tenhle pacient nepředstavoval výjimku z pravidla, že tehdy se po amputaci nohy či jiné končetiny záhy umíralo. to se asi ale nikdy nedovíme.

[Alfik]

Docela by mě zajímalo, jak tomu bylo obecně. Jestli například tenhle pacient nepředstavoval výjimku z pravidla, že tehdy se po amputaci nohy či jiné končetiny záhy umíralo. to se asi ale nikdy nedovíme.

Těžko říci, ale koster s poškozením či s pozůstatky chirurgie se nalézají celou dobu, i když asi mladší. Dokonce i trepanace lebky, a to i dvakrát, přičemž první je zhojená (ty kosti jsou zaoblené) a druhá méně. Což ovšem značí, že ten pacient byl asi celoživotně invalida, na hlavu - jen tak pro nic za nic by mu do hlavy dvě díry nevrtali
Dokládá to mj. i to, že naši předkové už od nejstarších dob se o postižené či raněné starali, a to i celoživotně.
Asi znalosti, jak chirurgické, tak i "následné péče", tzn. prostředky (třeba bylinky) pro různé účely od tišení bolesti až po antiseptické účinky, byly na mnohem vyšší úrovni než si představujeme.

[jarl]

To jenom dokládá, že lidé byli už tehdy stejní jako my nejenom tělesně, ale i mentálně. Na jedné straně se vzájemně zabíjeli, ale zároveň byli schopní a ochotní se o své blízké postarat i tehdy, když věděli, že kvůli vážným tělesným postižením budou pro komunitu představovat zátěž.

[HONZIK11]

Ad1.Borneo,tam kde leží
Ad2. Letopočet.
Uplne šílenství. Jen se zamyslet.
Ale i tak,lovili,kuchali. Takže anatomie tak jak ji vnímáme, byla tehdy zvládnutá dokonale bez předsudků .Prostě život. Tak jak si naši rytíři eventuálně u nás Husité látali pod stromem po boji sečné rány ,tak si oni vyměňovali kosti. Vyšší level přežití. Dokonale.

[Dzin]

To jenom dokládá, že lidé byli už tehdy stejní jako my nejenom tělesně, ale i mentálně. Na jedné straně se vzájemně zabíjeli, ale zároveň byli schopní a ochotní se o své blízké postarat i tehdy, když věděli, že kvůli vážným tělesným postižením budou pro komunitu představovat zátěž.

Přesně. Úplně jsem se vrátil v myšlenkách do hluboké minulosti, kdy jsem přesně tohle vysvětloval v jedné noci na jednom cvičení brnky.

[jarl]

A teď něco podobného, ale z našich luhů a hájů. V padesátých letech byly v Koněpruských jeskyních objeveny části lebky a kostry pravěké ženy. Podle nejnovější analýzy této lebky se odhaduje její stáří na 45 000 až 47 000 let, což z ní činí nejstarší nález ostatků člověka moderního typu v Evropě. Pro Národní muzeum byl vytvořen i věrný model této ženy: https://www.novinky.cz/clanek/historie- ... e-40373954