Dobytí Zvolena, RČS 1919
„Obrat na středním Slovensku“
„Obrat na středním Slovensku“
Část. 2
S odstupem téměř sto tří let od událostí toho dne se o osobních pocitech doprovázejících setkání francouzského generála a bývalého rakousko-uherského polního podmaršálka můžeme jen dohadovat. V obou případech se však jednalo o zkušené velitele, tudíž s velkou pravděpodobností muže, u nichž se volný průchod emocí dal jen stěží očekávat. Tak či tak, Mittelhauser na místě shledal dosavadní ústup čs. jednotek jako neopodstatněný a rozkázal svému podřízenému opětovné získání ztracených pozic na Ipeľu 1). Načež jako podporu převedl pod Letovského dva prapory ze stavu 4. divize 2). Rozkaz k zastavení ústupu byl vydán bezprostředně, avšak než stihl dorazit k ustupujícím jednotkám, tyto se již nacházely na čáře Krupina-Bzovík-Litava-Lešť-Šula-Tomášovce.
V této souvislosti je nutné vzpomenout, že k formálnímu převzetí velení nad čs. branou mocí, respektive Západní armádní skupinou, Francouzi, došlo o den později (1. června 1919). Nicméně, faktické prolomení čs. fronty v podstatě na celé šíři dotyku s Maďary si vyžádalo okamžité jednání. Jedním z mnoha důsledků obměny ve velení čs. vojska na Slovensku tak i byla přeměna dosavadního velitelství Lučenecké skupiny na velitelství 2. divise (30. května). A změnit se toho mělo povícero, avšak nepředbíhejme.
1) V letech 1921–1925 zastával jako druhý a zároveň poslední francouzský generál funkci náčelníka Hlavního štábu československé branné moci.
2) Jádro 4. divise tvořil 71. p. pl. skládající se z mobilizovaných Slováků a domobranecké prapory z tzv. Druhé armády.
Od obdržení pokynů k zastavení ústupu, přes sestavení jednotek do nových útočných proudů a zahájení samotného protiútoku však uplynuly ještě dva dny, když postup zpět na bývalou hraniční linii byl zahájen 2. června. Za tímto účelem byly vytvořeny dva útočné směry, z nichž ten východní, skupina plk. Hanáka a části IV. brigády měla vypudit Maďary z Lučence a západní, skupiny kpt. Lukavského, pplk. Marchana a pplk. Kendíka ze Šahů. Nicméně během oněch dvou dnů Maďaři taktéž nelenili, neboť ještě před rozvinutím skupin, došlo k lokalizaci jejich čelních jednotek v prostoru Ábelové a kóty▲818 Bradlo. Naneštěstí právě na čáře dotyku obou čs. útočných směrů, konkrétně skupin pplk. Kendíka a plk. Hanáka. Za těchto okolností však Letovského plán k opětovnému návratu na Ipeľ dostal povážlivou trhlinu, kterou bylo nutné co nejdříve zacelit. Obzvláště, když ani u Ábelové se rudí nezastavili a postupovali dále na sever k Budínské skále, kterou posléze obsadili.
Pro zlikvidování nebezpečného klínu vraženého hluboko do sestavy obou čs. brigád, v podstatě tak eliminujícího jakékoliv snahy o splnění rozkazu gen. Mittelhausera, nařídil Letovský dva soustředné útoky k znovu ovládnutí Budínské skály. Na severním směru od Kriváně přes Piešť měly zaútočit dva prapory, zatímco ze směru od Divína 1 ½ praporu za podpory 1 děl. baterie. K eliminování případného ohrožení levého křídla této východněji situované útočící skupiny pak čs. velitel určil další dva prapory, situované na jih od Divína. Avšak Maďaři jako již několikrát před tím, ale jak se následně dozvíme i několikrát poté, byli vůči Čechoslovákům pořád o jeden krok napřed. S dostatečnou početní a materiálovou převahou zaútočili na Divín, v té době obsazený půlpraporem Domobraneckého praporu č. 6. Následné vytlačení domobranců z Divína a jejich ústup do tři kilometry vzdálené Mýtny, znamenal pro dva jižně se nacházející čs. prapory ne zrovna komfortní situaci, tím spíše umocněnou všeobecným zesílením bolševického postupu od Lučence. Tváří v tvář dynamicky měnící se situaci, nezbylo polním podmaršálku nic jiného než vzdát se ovládnutí Budinské skály a stáhnout Hanákovu skupinu údolím Kriváňského potoka blíže k Detve. 3. června na večer tak ustoupivší Hanákovy jednotky spočinuly před Detvou na čáře výšin, od západu na východ, Syron (▲690) -Mnich (▲539) -Fangov (▲647).
Zatímco po celé první červencové úterý byl Hanák a spol. zatlačován maďarským postupem dále na sever, zcela opačná situace panovala na levém křídle západního útočného směru. Přestože původního plánu se držící kpt. Lukavský disponoval pouze 1 ½ praporem s 200 bodáky a 4 kulomety, po celý den a za neustávajících přestřelek se jeho mužům dařilo tlačit maďarské hlídky před sebou 3). Navíc, když z Prenčova a Krupiny ve dvou kolonách postupující skupinu posílil čerstvě příchozí prapor z Bánské Štiavnice, vše se zdálo na nejlepší cestě. Po dosažení linie Sebechleby-Domaniky jižně od Nemců (Hontianske Nemce) však k Lukavskému dorazil rozkaz přikazující k zastavení pochodu. Nepříliš povzbudivá situace Hanákovi skupiny, zprávy o nebezpečně stoupajícím maďarském tlaku na Badín, tedy v levém boku Lukavského skupiny, vč. návratu „bánskoštiavnické posily“. To vše byly atributy, které dosavadnímu nadějně se rozvíjejícímu útoku vystavily stopku, načež v průběhu 4. června se Lukavského skupina navrátila do výchozího postavení u Prenčova/Krupiny.
3) Hlavní údernou sílu skupiny představoval půl prapor z I/34 stř. pl. italské legie.
Ještě téhož dne Letovský ve snaze ulehčit Hanákovým jednotkám před Detvou, nařídil skupině pplk. Kendíka, toho času bezprizorně dlící na linii Turie Pole-Dol. Tisovník, aby vpadla v oblasti Abelová – Budínská skála rudým do zad. 5. června dvěma čs. prapory realizovaný odlehčovací útok pak v maďarském týlu vskutku způsobil tolik potřebný zmatek, mj. vedoucí k zajetí plukovního trénu. Po překvapivém výpadu se však Čechoslováci, zřejmě v souladu s rozkazem, stáhli zpět do pozic na Rechtorově vrchu (▲676). Paradoxně, v mizérii posledních několika dní se tento čs. polním podmaršálkem naplánovaný, a úspěšně realizovaný výpad stal i jeho labutí písní 4). Mezitím (4. června) totiž na velitelství 2. divise do Zvolena dorazil její nový velitel, plukovník Josef Šnejdárek 5).
4) Po předání velení divise Šnejdárkovi zamířil polní podmaršálek Letovský mimo službu. Dne 1. listopadu 1919 byl ještě ustanoven do hodnosti generála IV. hodnostní třídy. K 1. prosinci téhož roku však zamířil do výslužby.
5) viewtopic.php?t=3517&hilit=%C5%A0nejd%C3%A1rek
Jen co se Šnejdárek s aktivitou sobě vlastní ujmul vedení divise, povzbuzen Kendíkovo úspěchem, nařídil Hanákově skupině obnovit 6. června postup na Budínskou skálu. Tentokrát však útok hodlal realizovat ze tří směrů, a to: z Vlče jamy (dnešní Červenákov vrch), podél silnice z Detvy a Piešti. Ovšem zakrátko byl i novopečený divisní velitel konfrontován s realitou tehdejších dní. Rudí jakoby nemohli zapomenout na výpad kpt. Lukavského z Krupiny a kopírujíce pomyslný pohyb kyvadla, přesunuli těžiště svého útoku do této oblasti. Soustředěnému tlaku kapitánova skupina nemohla dlouho vzdorovat a zakrátko zaujmula nová postavení na výšinách jižně před Dobrou Nivou. Lukavského ústup zároveň znamenal odhalení pravého křídla skupiny pplk. Marshana, které nezbylo rovněž nic jiného než taktéž ustoupit do Dobré Nivy. Zde obě skupiny pod Marschanovo vedením splynuly v jednu. Posílen o Lukavského muže se Marschan sebevědomě odhodlal zastavit maďarský postup v tomto směru stůj co stůj. Nezbytným předpokladem však bylo ovládnutí takticky výhodné kóty Hlina (▲676, dnešní Kopanica), která by posloužila jako výchozí bod uzávěry silnice z Krupiny dále na sever ke Zvolenu. Avšak skoro již tradičně, následný útok na kótu se rozplynul v ohni maďarských kulometů. Rudí byli opět o jeden krok před Čechoslováky a výšinu měli již ve svém držení.
Díky ústupem vynucenému spojení obou skupin se v ožehavé situaci ocitl také pplk. Kendík. Jenž ve snaze vyrovnat linii ustoupil s jedním praporem k Marschanovi do Dobré Nivy, přičemž zbylé dva prapory instruoval k zaujetí pozic na východ od ní. Vzájemná čára dotyku se skupinou plk. Hanáka se poté nacházela u Vlče jamy. V průběhu 6. června se tak celková obranná linie 2. divise nacházela na ose Dobrá Niva-Vlča Jama-Piešt, až po výšiny východně od Detvy. V této situaci si samozřejmě Šnejdárek mohl nechat o útoku na Budinskou skálu jen zdát, ovšem tento „setsakramentsky“ dlouhý den ještě zdaleka nekončil.
Ve svém tlaku stále nepolevující Maďaři totiž využili příznivého terénu a začali Dobrou Nivu obcházet. Stahující se smyčce však Marschan nehodlal nečinně přihlížet, načež zavelel k ústupu své skupiny do Zvolena. Do nemalého problému se taktéž začala dostávat doposud jen okrajově zmíněná skupina čs. jednotek v Bánské Štiavnici, jejíž vedením byl krátce před tím pověřen major Silvestr Bláha 6). V této souvislosti lze pak předeslat, že právě tato skupina a zejména její velitel sehraje v budoucnu na tomto bojišti jednu ze zcela zásadních rolí. Tehdy však ani před Bánskou Štiavnicou nenašli Čechoslováci na postupující maďarskou kolonu od Svatého Antona adekvátní odpověď. Ke zvrácení situace nepomohl ani později se na scéně objevivší posilový III/54 p. pl. Hanáci se tak alespoň chopili zajišťovací funkce již ustupujících čs. jednotek v úseku Hronská Breznice-Sv. Kříž nad Hronom (dnešní Žiar nad Hronom).
6) Major Silvestr Bláha (1887-1946) budoucí čs. divisní generál. Bláha nebyl jen známým prvorepublikovým vojenským teoretikem, ale vzhledem ke své účasti jako velitel roty 21. čs. stř. pl. v bojích na západní frontě, Sedmidenní válce a Maďarsko-Československé válce taktéž praktikem.
A jaká byla vlastně Šnejdárkova reakce na zdánlivě neustále se valící maďarskou pohromu? Předně, ještě téhož dne nařídil všeobecný ústup na novou obranou linii Svatý Kříž nad Hronom-Hronská Breznice-Zvolen-Očová. Linii, která kopírovala a zároveň využívala tok Hronu jako přírodní bariéry. A dále, s divisním štábem na silnici pod zvolenským zámkem znovu organizoval, v podstatě spíše však přímo odchytával, z horských úbočí postupně sestupující a trousící se jednotky, cituji ... osobně kolem jdoucím částem a velitelům domlouval a je povzbuzoval. Důstojníci štábu vedli oddíly do nových jim přiřknutých úseků, kde se roty ihned zařizovaly k obraně ... No domlouval. O jaký způsob domluvy mohlo kolikrát i jít si můžeme udělat obrázek, když později Šnejdárek napsal ... Sebral jsem narychlo všechno vojenské, co se kde dalo a ukázalo v polích i lesích, údolích i horách, a dal jsem ihned rozkaz k útoku. Demoralizované šarže jsem degradoval. Říká se, že jsem do zbabělců střílel! ...
O tom, že zformování a byť částečné zbojeschopnění neustálým ústupem značně demoralizovaných jednotek nebyla pro divisní štáb žádná selanka, lze i dnes jen stěží pochybovat. Příslušníci 2. divise se tehdy de facto dotýkali samotného dna. A nejednalo se pouze jen o fyzický stav mužstva, jenž bylo prakticky od poloviny května v neustálém boji, ale taktéž o naprosto zoufalé materiální a proviantní zabezpečení. Strava nepravidelná, někdy žádná. O kvalitě vetchých, často z náhražek vyrobených, rakousko-uherských polních uniforem nebylo pochyb. Chyběly pláště, přikrývky, dokonce i obuv. Pochodující bosí voják tehdy nebyl vzácností. Podpůrným setninám mnohdy chyběl potah, oje kulometných kar tak musely být často brány do „teplých“, v horském terénu! Chyběli starší důstojníci, mladí neuměli velet a učili se za pochodu. A tak by se dalo pokračovat jistě dál. V konečném důsledku pak nepřekvapivým výsledkem toho všeho zmaru byly množící se dezerce, ať už jednotlivců nebo rovnou celých skupin. A současně i zavedení nezbytného množství demonstrativních drakonických trestů. Zkrátka, Čechoslováci na Hronu nutně potřebovali několikadenní pauzu. Ovšem ta stále nepřicházela.
Přesto všechno, ještě ve večerních hodinách 6. června zaujmula většina jednotek 2. divise nově přikázané úseky na říční obranné linii hronského údolí, v jejíž centru se nacházel Zvolen. Výjimku tvořily dva prapory pplk. Kendíka, které díky nedostatku map bloudily po celou noc v horách nad městem a na místo určení se dostaly až ráno 7. června. Snad právě proto, když téhož dne v podstatě rovnou z chodu Maďaři zaútočili na Zvolen, k průlomu čs. obrany došlo u nádraží, v úseku bráněném Kendíkovo píseckým I a II/11 p. pl. Hodiny tehdy ukazovaly 15:00 hod. Když ke zvratu na bojišti nepomohl ani okamžitý protiútok brigádní zálohy o síle jednoho praporu, pád města byl zpečetěn. A zase se ustupovalo, tentokrát však naposledy.
Zatímco divisní velitelství se přemístilo do Kremnice, štáb II. brigády do Bánské Bystrice a IV. brigády do Tisovce. Samotná obrana se rozložila na ose Stará Kremnička, horská chata „Hostinec“ na Labušenu (1 177m n. m), Badín a Horní Mičiná. Ještě následujícího dne (8. června) zaútočili rudí ve směru na Bánskou Bystricu, nicméně před Badínem byli odraženi. Chybějící razance útoku, toliko známá z předchozích dní, signalizovala Čechoslovákům jediné. Maďarský postup se vyčerpal!
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ce ... y-40281199
https://hu.wikipedia.org/wiki/V%C3%B6r% ... g_(magyar)
https://m.militaria.hu
https://mek.oszk.hu
https://armada.vojenstvi.cz/vase-dotazy/82.htm
https://nasregion.cz/galerie/snejdarek- ... ci-173031/
https://media0.7x.cz/images/media0:50fe ... 201932.jpg
https://www.lucenec.sk/historicke-fotog ... y--4012-52
https://iho.hu/hirek/a-sinek-pancelosai-170208
https://www.memoiresdeguerre.com/articl ... 03592.html
https://www.heeresgeschichten.at/artill ... erzug1.htm
http://www.artae-antiquae.cz
http://www.delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz
http://www.palba.cz
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.cz.wikipedia.org
http://www.sokol.eu
http://www.lideazeme.reflex.cz
http://www.sokolskastraz.cz/o-nas/
http://www.wikiwand.com
http://www.andrejb.blog.sector.sk
http://wwww.scepko.blog.sme.sk
http://www.bratislavaden.sk
http://www.vrtulnik.cz
https://www.bojoslovensko.wordpress.com/
https://www.novezamkyfotoalbum.sk
https://www.vhu.cz
http://www.rotanazdar.cz
http://watson.sk
https://www.tikdnv.sk
http://www.kidarmy.websnadno.cz
http://ba.foxy.sk
http://spolocnetradicie.eu
https://www.hrady-zriceniny.cz/img/star ... s_1930.jpg
https://www.banskastiavnica.sk/mesto/hi ... a-galeria/
Kronika velitelství zvláštních bojových útvarů 1918-1922: Jaroslav Špitálský
Boj o Slovensko v letech 1918-1919: Zdeněk Ježek
Druhá čsl. divise v boji proti bolševickým Maďarům na Slovensku v červnu r 1919: Mjr. Artur Pekárek
Dva roky bojů a organizační práce, Československá armáda v letech 1918-1920: R. Břach, J. Láni Vladko Břach
Generál Maurice Pellé, Vladko Břach
Vojenské dějiny Československa III. díl: Autorský kolektiv
Účast dobrovolníků v bojích o Těšínsko a Slovensko v letech 1918-1919, Zdeněk Ježek
V těžkých dobách, Boje na Slovensku 1918-1919: Pavel J. Kuthan
Kronika I. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Kronika II. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Nevyhlášená válka, Boje o Slovensko 1918-1920: Dušan Tomášek
Československá armáda v letech budování a stabilizace, Karel Straka, Tomáš Kykal
Tělevýchova a sport ve službách české národní emancipace, Marek Waic
Pušky a samopaly, A. B. Žuk
Československé ruční palné zbraně a kulomety, M. Šáda
Vliv dovozu na vyzbrojování čs. armády v letech 1919-1922, V. Karlický
Dunaj v plamenech – Velká válka, Jaroslav Tvrdý
Maďarská armáda 1919 -1945, Ch. K. Kliment a D. Bernád
Československé dělostřelectvo 1918 – 1939, Jiří Janoušek
Páncélvonataink II. Kótet, Rónaföldi Zoltán
Československá druhá armáda I – II, Jan Solpera
Atlas lokomotiv 3 - lokomotivy let 1900 – 1918, Jindřich Bek
Plavba na vodě a kotvení, sl. předpisy branné moci: IV./1. oddělení MNO 1929
Petržalka jako darček k 52. narodeninám Vávra Šrobára: Štefan Rachela
), a tady máš možnosti které mi sdělil (v pořadí jak jsou dle něj pravděpodobné):