Letouny V/STOL a VTOL
Když se poprvé vznesl Orville Wright na letounu který postavil společně se svým bratrem Wilburem 17. 12. 1903 do vzduchu, znamenalo to něco nevídaného pro tehdejší svět. O pár let později už nebylo létání ničím mimořádným. Po nějaké době se dostal do vzduchu i další létající stroj, který se velice lišil od letadel, tím strojem byla helikoptéra. Stroj který se dostával do vzduchu svisle/horizontálně.
Jak už letadlo, tak později helikoptéra upoutaly pozornost vojenských činitelů. Stejně jako letadlo ve svém počátku, tak i u helikoptéry se objevily na počátku její vojenské kariéry pochybovači, ti však rázem opadli když helikoptéra ukázala své možnosti. Ta možnost, tedy rychlého svislého startu byla klíčovým prvkem pro vojenství, aby taky ne. Helikoptéru bylo možno rychle přezbrojit v zázemí kousíček za frontou, nebyla potřeba žádného letiště.
Proto se už po WW2, v době kdy byla helikoptéra v plenkách co se týče armád začaly objevovat názory na zkombinování těchto dvou strojů. Těžko říci kdo s tímto přišel první zda západ, či východ, je však pravdou že první stroje kategorie V/STOL (Vertical/Short Take Off and Landing) přišly ze západu.
I když je na druhou stranu taky pravda, že první letouny se svislým startem, byly poněkud bizarní, přistávaly na svou odvrácenou stranu a ke vzletu jim sloužilo stejné zařízení jako helikoptéře, tedy vrtule. Až později přišly první, skutečné prototypy letounů s kolmým startem, takovýchto letounů bylo mnoho, já sám ani nevím, který z nich by se dal považovat za skutečně první.
Dobře, takže prvním letoune, zřejmě prvním byl prototyp, letoun Bell X-14 který poprvé přešel z vertikálního startu do klasického letu dne 24. května 1958. Tento letoun jako první přišel na tu myšlenku, jak to udělat aby byl letoun schopný vertikálního startu a poté přejít do klasického letu. Tato myšlenka se v upravených verzích uchovala u letounů V/STOL až do dneška.
Jde o vektorování tahu motorů, je to jednoduché trysky motorů jsou natáčeny tak aby letoun mohl buď svisle, stoupat, nebo klesat (míří pod letoun). Až je letoun v dostatečné výšce, začnou se motory natáčet tak aby proud spalin směřoval dozadu, jako u klasického letounu a tím letounu udal rychlost, zkrátka jako u klasického letounu. Na druhou stranu, u prvních letounů, jak jsem psal u Bellu-X14 a dalších podobných jako byl Short SC.1 byl tento princip poněkud jiný. Tyto letouny (Bell X-14 a Short SC.1) se dostaly do vzduchu tak, že jako první byly zapnuty motory, které nebylo možno vektorovat – mířily pod letoun, tím se tedy letoun dostal do vzduchu. Až byl letoun v dostatečné výšce, přidaly se k těmto vertikálním motorům motory které pevně směřovaly dozadu (klasické trysky), tím se letoun začal pohybovat dopředu. Vertikální motory ještě nějakou chvíli pracovali, dokud letoun neměl takovou rychlost aby se udržel ve vzduchu a nemusel být ze spod podporován vertikálními motory. Později byl na stejný princip postaven další letoun, už v době kdy se po nebi proháněly letouny s vektorovanými motory. Tím letounem byla francouzská Dassault Breguet Mirage IIIV. Hodně lidí se ptá, proč vlastně stavěli Francouzi letoun s tímto principem motorů? Odpověď je jednoduchá, jednalo se totiž o přestavěnou Mirage F1 (byla delší, těžší – pochopitelně atd.) tato Mirage měla zkombinovat skvělé vlastnosti verze F1 s vlastnostmi V/STOL a vytvořit tak letoun který by byl nepřekonatelným jak ve vzdušném boji, tak plnohodnotným bitevníkem, který by mohl být rychle přezbrojován v zázemí fronty a opět rychle v akci. Tento projekt však nevyšel, jelikož při testování prototypů došlo k několika katastrofám a projekt byl označen za nevhodný a ukončen.
Po tomto způsobu kolmého startu, tedy letounech X-14 a SC.1 přišly první letouny s vektorováním tahu motorů o kterém jsem psal. Byly to letouny jako VFW-Fokker VAK 191B, Jakolev Jak-36 Freehand,nebo třeba Hawker Siddeley P.1127 Kestrel.
Začnu blíže popisovat jednotlivé letouny které jsem teď napsal. Letoun VAK191B nebyl přímo kategorie V/STOL, ale byl to letoun kategorie VTOL (není tam tedy to „Short“ – krátký). Tento letoun je pozoruhodný tím, že v sobě kombinuje takřka obě ty metody vzletu jako jsem popsal. Může stoupat buď s pomocí pevných kolmých trysek,které mají nasávání vzduchu na odvrácené straně letounu, tedy na vrchu trupu. Nebo může stoupat tak že trysky, které mají možnost vektoru nastaví pilot tak, aby směřovaly pod letoun. Ty pak nasávají vzduch pomocí standardních kanálů po stranách trupu a po dosažení potřebné výšky se nastaví tak, aby směřovaly dozadu a poháněly letoun v klasickém horizontálním letu. Letoun poprvé vzlétl v roce 1971, jeho vztlak činil 94,7 kN (což je nejvíc z těchto tří letounů), mohl dosáhnout rychlosti horizontálního (klasického) letu maximálně 555 km/h (což je pro změnu nejméně ze všech tří).
Jak-36 je letoun pro změnu z produkce SSSR, jedná se o menší letoun, který má k dispozici pouze dvě trysky. Tento letoun byl původně pouze experimentálním, Rusové chtěli zjistit, jak by se dala kategorie letounů V/STOL (VTOL) využít v bojovém nasazení. Je pravda,že Rusové jako první přišli s tím, nasadit tyto letouny na vrtulníkové, nebo jiné lodě – tuto myšlenku později převzali i západní státy a používají ji dodnes. Z tohoto stroje později vznikl letoun Jak-36M (který vypadá úplně jinak než Jak-36 a má také více trysek. Ten je také aktivně, nebo byl aktivně používán na letadlových lodích třídy Moskva. Jak-36 měl vztlakovou sílu 78,4 kN a max. rychlost horizontálního letu 1 120 km/h, poprvé vzlétl v roce 1956.
Tak, a poslední popisovaný P.1127 Kestrel. Tento letoun je předchůdcem dnes snad nejznámějšího letounu V/STOL – Hawkeru/Bae Harrieru. Poprvé vzlétl v roce 1960. Tento letoun je vybaven 4-mi tryskami (vždy dvě na straně). Tento letoun měl jako první možnost pomalého vektoru, tzn. že letoun mohl přejít pomalu z vertikálního, do horizontálního letu, nemusel nejdříve vystoupat do vzduchu a pak se až teprve rozlétnout vpřed. Tato jeho vlastnost je dokonale využita u Harrieru, který tuto možnost používá při startu z letadlových lodí s „odrazovým můstkem.“ Letoun měl vztlakovou sílu 48,9 kN (což bylo z těchto tří nejméně) a maximální horizontální rychlost 1 167 km/h (což bylo pro změnu nejvíce).
Tato kategorie letounů je dnes velice ceněna. Jak už jsem psal tak zřejmě nejznámějším moderním letounem V/STOL je dnes Hawker/Bae Harrier který dnes používají především Britové v RAF a pro své kvality byl také nakoupen USA a používají ho letci námořní pěchoty létající z vrtulníkových lodí, popř.letadlových lodí.
Pozoruhodný je ruský letoun Jak-141. Ten je vybaven dvěma menšími tryskami umístěnými v trupu za kabinou, jejichž vztlak se spojuje v jednu sílu a jsou vektorované pouze na pár stupňů tak, aby mohli letounu pomoci jen do vzduchu a poté kousek v horizontálním letu.víc nic. Hlavní je však zadní tryska, jejíž maximální vztlak převyšuje i dvě přední trysky. Tato zadní, hlavní tryska je maximálně vektorovaná, je používána jak pro vzlet kolmo, tak pro tah letounu kupředu. Rozdíl v klasickém principu motorů je ten, že zadní tryska tohoto letounu je umístěna uprostřed trupu, ne po stranách jako u ostatních klasických letounů V/STOL.
Hawker P.1127 Kestrel
