Zplnomocněnec pro Wunderwaffen

[Lord]

Dr. Ing. Hans Kammler generál Waffen SS narozen 26.8. 1901 ve Štětíně měl na starosti zázračné zbraně. Co se s ním ke konci války stalo je zahaleno tajemstvím.

1. září 1943
Dr. Ing. Hans Kammler se stává šéfem skupiny úřadu C v rámci organizace SS – administrativně-ekonomická sekce, zajišťuje raketový program A4, především finančně, zajišťuje stavební práce, zbrojní materiál, stroje, dělníky.

1. březen 1944
Kammler přijímá oprávnění zajistit práci a rozběh výroby v podzemní továrně Mittelwerk (největší podzemní továrna na světě), má rychle zajistit vězně a personál.

8. srpen 1944
Kammler se stává Himmlerovým zplnomocněncem pro A4 (neboli V2), zřízeno vrchní velitelství pro A4 –Militaereinsatz.

27. březen 1945
Kammler přijímá od Hitlera veškerou pravomoc na vývoj, testování a výrobu proudového
letadla Me 262.

Der SS Sonderstab Kammler (Kammlerův speciální štáb SS) měl na starosti mimo jiné
i vybudování těchto podzemních továren:

Jonastal, pseudonym "Olga" – Jonastal je zahalen tajemstvím, není přesně známo co se zde mělo vyrábět, spekuluje se o nukleárním vývoji a výrobě atomové bomby.

Nordhausen, pseudonym "Mittelwerk" – rozsáhlé podzemní prostory, výroba raket V1 a V2.

Riesengebirge, pseudonym "Riese" - nukleární výzkum

B1 - Ebensee, pseudonym "Zement" – výzkum a vývoj mezikontinentální rakety A9/10

B8 - Gusen, pseudonym "Bergkristall" – výroba Me 262

B9 - Melk, pseudonym "Quartz" – továrna Messerschmittu, resp. Steryerwerke AG

B10 - Roggendorf, pseudonym "Quartz II" - plocha 85 000 m2, výroba proudového Me 262.

Zipf, pseudonym "Schlier" – hnací agregáty pro V2 a testování raketových motorů.

a další ... mimo jiné měl patronát také nad plzeňskou Škodovkou "Skodawerke" nebo dolem Richard u Litoměřic.

Pracovní síla pro budování podzemních fabrik Gusen, Ebensee, Melk byla k dispozici koncentračního tábora Mauthausen. Asi do léta 1939 bylo většina vězňů nasazená při stavbě tábora a ubytovaní pro stráže, poté hlavně v kamenolomech v Mauthausenu a Gusenu.

Od podzimu 1943 musela většina vězňů pracovat v otrockých podmínkách na výrobě zbraní. Při stavbě podzemních továren a štol umírali tisíce vězňů.

V rámci stahování výroby a výstavby podzemních zbrojných továren v regionu Dunaj a Alpy (to byl tehdy oficiální název Rakouska) bylo při Mauthausenu zřízeno 49 podtáborů, které se nazývali pobočkami. Některé nesli oficiální označení pracovní tábory Waffen SS – tři největší pobočky byly: Gusen, Ebensee a Melk. Tam, kde se vyráběli tzv. zázračné zbraně byly filiálky označované krycími jmény: Quartz, Solvay, Zement, Kalk, Kalkenwerke, Bergkristall, Marmor, Julius, Santa, Kalksteinwerke, atd. I města, kde se v rámci vedlejších táborů vyráběli, či montovali zbraně měly krycí jména.

Pobočný tábor Ebensee

Pobočný tábor Ebensee vznikl na základě přímého Hitlerova nařízení. Po tom co v noci ze 17. na 18. srpna 1943 britská letadla napadla a těžce poškodila hlavní místa produkce německých raketových zbraní (oficiální název „Aggregat 4“, neoficiální název V2 jako Vergeltungswaffe – zbraň pomsty) dal Hitler ministrovi zbrojního průmyslu Speerovi příkaz: „ ... musí se podniknout veškerá opatření, aby se ve spolupráci s Reichsfuhrerem SS, Himmlerem, za silného nasazení pracovních sil z koncentračních táborů, znovu připravily náležitá zařízení, přičemž je třeba preferovat lokality jeskyň a jinak vhodných bunkrů a štol ...“


Na základě tohoto příkazu rozhodla rada pro zbrojení o zřízení továrny na výrobu V-zbraní
ve skalní štole, kterou je třeba vybudovat „ve skále při Traunsee pomocí výbušnin.“ O dva
měsíce později, 8. listopadu 1943 přišli první vězni na místa jižně od obce Ebensee a postavili vězeňské baráky a dílny. Jako krycí jméno byl zvolen název "Zement".

Vězni pracovali v otrockých podmínkách, rychle vyhloubili štolu až do hloubky 250 metrů. Vznikli velké montážní haly, kanceláře. Tunely byli mezi sebou propojené. Vznikl podzemní labyrint ke kterému vedly železniční koleje. Mělo tam vzniknout vývojové středisko a zkušebny pro rakety. S prodlužující se válkou tam měla být vyvinutá a postavená mezikontinentální raketa s kódovým označením A9. Toto monstrum, porovnatelné s dnešními balistickými raketami by umožnilo zasáhnout z odpalovacích ramp v Evropě největší města v USA. Přestože se na projektu usilovně pracovalo k samotné výrobě rakety nikdy nedošlo.
Na konci roku 1944 se pod krycím jménem „Vápenka Bruckner“ začalo pracovat na zřízení rafinérie, která by produkovala mazadla. Ta začala pracovat v únoru 1945. Začátkem roku 1945 mělo zařízení v některých štolách produkovat motory do tanků a letadel.

Pobočný tábor Melk

Tento tábor s 500 vězni byl otevřen v dubnu 1944 v Dolnorakouském městě Melk. Fungoval přesně rok. Byli v něm vězni ze všech evropských zemí, hlavně Sověti, Poláci, Francouzi, Jugoslávci, Italové, Maďaři a Řekové. Bylo mezi nimi také děti a mladiství, ale žádné ženy. Za barbarských podmínek museli hloubit štoly blízko obce Roggendorf a Loosdorf. Tyto vrchy se skládaly převážně z křemene a tak krycí jméno znělo „Křemen“ ("Quartz"). Měly tam vzniknout podzemní zbrojní fabriky. Šest štol (A-F) bylo zařízeno jako tovární haly Steryerwerke AG a v zimě 1944/45 začaly s produkcí kuličkových ložisek. Vězni pracovali ve třech směnách, bez jakýchkoliv bezpečnostních opatření, přičemž štoly byly celkem nedostatečně podepřené.


Mapa odpalovacích základen a míst útoku raket V2.


Mezikontinentální raketa A9.

[Elfie]

Význam dr. ing. Hanse Kammlera byl možná ještě o něco zajímavější, než jak by se mohlo zdát - přinejmenším je to jedna z osob, jejíž osud do dneška zůstal nejasný a dal tak vzniknout snad více spekulacím, než osud M. Bormanna nebo samotného Hitlera. V každém případě to byl člověk, který se nedal přehlédnout. Pokusím se proto rekapitulovat, co se o něm vlastně vůbec nechá dozvědět a trochu tak doplnit, co je uvedeno výše.

Nejdostupnější zdroj, tj. od C. Ailsbyho - "SS - Roll of Infamy", Brown Books, 1997, uvádí mj.:

hodnost: SS-Obergruppenführer u. General der Waffen SS
narozen: 26. srpna 1901
zemřel: květen 1945 (KIA)
číslo stranické legitimace: 1011855
evidenční číslo SS: 113619

Vyznamenání:
1939 - Železný kříž 2. tř.
1939 - Železný kříž 1. tř.; válečný pamětní kříž 2. tř. s meči; válečný pamětní kříž 1. tř. s meči; rytířský válečný pamětní kříž s meči;
1945 - SS čestný prsten a meč

Kariéra
Kammler vstoupil do Allgemeine-SS v roce 1938, po krátké praxi v Říšském ministerstvu letectví se na podzim roku 1941 přemístil do oddělení ekonomické administrace SS (WVHA SS). Byl jmenován šéfem Amtsgruppe C, vykonávající dozor nad říšskými stavbami a průmyslovými projekty ze strany SS; pod jeho vedením byly vytvořeny SS-Baustäbe, které využívaly vězňů koncentračních táborů.
Další Kammlerův vzestup začal 26. srpna 1943, kdy SS konečně ovládla výrobu zbraní "V". Na základě dohody mezi Kammlerem, ministrem Speerem a generálem Dornbergerem byla SS uložena realizace a provozování podzemní továrny „Dora“ na zbraně A4.
Himmler dále osobně pověřil Kammler realizací Jägerprogramu, projektu zaměřeného na přesunutí letecké výroby do podzemních továren - Kammler pak vedl 15 projektů a také těsně před kapitulací zahájil výrobu tryskové stíhačky Volksjäger He-162.
Od května 1944 se Kammler věnoval Geilenbergovu programu, přesouvajícímu výrobu paliv a maziv do decentralizovaných podzemních provozů.
V srpnu 1944 pověřil Hitler Kammlera dohledem nad projektem V-2, včetně přípravy vypouštění raket a v září převzal velení divize. V únoru 1945 byl povýšen na velícího generála LXV. Armeekorps, v jehož působnosti bylo i přímé přijímání Hitlerových rozkazů k použití V-2.
31. ledna 1945 byly všechny sekce projektů V-1 a V-2, včetně osob a materiálu, přesunuty pod řízení zbraní SS a pod Kammlerovo velení. Krátce před tím jej říšský maršál Hermann Göring jmenoval zvláštním pověřencem pro zajištění vývoje a testování raketových zbraní, odpovědným říšskému maršálovi, stejně tak se stal inspektorem zásobování všech jednotek Luftwaffe, vybavených zbraněmi s raketovým pohonem.
27. května 1945 byl Kammler jmenován osobním zplnomocněncem Vůdce pro trysková letadla.
Několik týdnů před koncem války byl Kammler údajně přesunut na obranu Harzu proti postupujícím spojencům. Jeho skutečný konec není znám.

Tolik Ailsby.

O Kammlerovi se toho ví jen o něco málo víc.
V roce 1919 byl příslušníkem Freikorpsu, v roce 1931 vstoupil do NSDAP, od roku 1934 pracoval jako vládní rada na říšském ministerstvu výživy a na RLM byl zaměstnán od roku 1936.
Kammler byl vystudovaný stavební inženýr - architekt a titul v roce 1932 obhájil prací věnovanou územnímu plánování velkých městských celků.

Zaměření jeho činnosti za války bylo ale poněkud širší, než územní plánování - existují jím podepsané dokumenty, v nichž s A. Eichmannem konzultuje zvýšení výkonu krematorií ve vyhlazovacích táborech, angažoval se v likvidaci varšavského ghetta, již 13.6.1944 byl u zahájení ofenzívy V-1 proti Londýnu a od září mu již podléhalo řízení všech raketových útoků proti spojenci obsazovaným západoevropským městům.
V roce 2005 vydaná knížka R. Karlsche, věnovaná německému jadernému výzkumu, navíc uvádí Kammlera jako vedoucího vývoje jak těchto nových zbraní, tak i provádění jejich testů.

Osobních vzpomínek se na něho mnoho nezachovalo, ale ze všech je patrné, že se jednalo přinejmenším o poněkud zvláštního člověka.
Bývalý berlínský vyslanec jedné z pobaltských republik, který se s ním setkával v jízdárně, ještě po válce vzpomínal na událost, kdy Kammlerovi přidělili koně, který se mu nezamlouval. Aby se to nemohlo opakovat, Kammler nežádoucího koně prostě uštval.
Hraběnka Schaumburg von Lippe, představitelka Červeného kříže, se s ním setkala ještě 5. května v Praze v Dejvicích a byla svědkem toho, jak Kammler na ulici zastřelil protektorátního četníka, který na něj namířil svou zbraň.

Osoba Hanse Kammlera je velmi těsně spojena s územím protektorátu B+M, a to nejen kvůli vzpomínce paní hraběnky. Údajně ještě 23.4.1945 Kammler měl v rakouském Ebensee vedoucímu žurnalistiky SS sdělit, že má namířeno do Prahy, kde má nějaké plány.
V protektorátu byl Kammler ale častým hostem již dříve - jeho hlavním zájmem zjevně byla plzeňská Škodovka, kde probíhal výzkum nových zbraní na několika liniích.
Dr. Kammler byl neuvěřitelně pracovitý, alespoň pokud se ze známých údajů pokusíme udělat si představu o jeho pracovních cestách. Je ovšem skutečností, že většinu stavebních činností řídil prostřednictvím svého osobního SS-Sonderstabu s krycím označením "Sonderelbe Jasmin", kterému podléhaly regionálně působící SS-Sonderbaustaben I. - V. (např. SS-Sbs V. působil právě na území protektorátu).
Jednou se prý on sám zmínil, že pro něho pracuje po celé Evropě více než 6 milionů lidí. Je ale také skutečností, že velké procento z nich právě tohle pracovní nasazení nepřežilo a tak - i když Kammler vlastně nikdy osobně nesloužil v bojové jednotce - měl na svědomí více životů, než celé frontové uskupení.
Je také asi zajímavé, že jediný člověk, který o Kammlerově činnosti skutečně musel vědět nejvíce, t.j. Albert Speer, autor asi nejpodrobnější historie 3. říše z pohledu pamětníka, se právě osobě Hanse Kammlera téměř dokonale vyhnul...

O smrti H. Kammlera se nedochovalo nic než spekulace - co pramen, to jiné údaje. Zajímavé však je, že třeba jeho vnuk dodnes tvrdí, že od své babičky se dozvěděl, že Hans Kammler zahynul sebevraždou 9. května 1945 v blízkosti Eule (Jílového). Jiné zdroje tvrdí, že jej zastřelil vlastní pobočník, aby Kammler jako "geheimnisträger" nepadl do rukou nepřítele.
Několik roků po válce byl sice H. Kammler prohlášen za mrtvého, avšak nejasnosti o jeho konci přetrvaly dodnes a daly tak možnost vzniku různých legend a mysterií, od Kammlerovy dlouholeté práce v zajetí pro Rusy až po jeho útěk do antarktického Neuschwabenlandu.

Dr. ing. Hans Kammler byl bez pochyb klíčovou osobou vědecko technického vývoje třetí říše. Jako typický představitel obávaných tvrdých SS-topmanažerů disponoval důvěrou nejvyšších představitelů Říše a díky tomu se v jeho rukách sbíhalo řízení mnoha technologicky významných projektů. Historicky využitelných informací o téhle "celebritě" se však zachovalo pramálo...

[El Diablo]

Nacistický inženýr zkázy ovládal miliony lidí. Proč spáchal sebevraždu v Česku?

Publikováno 15:13, 28. srpna 2017 | Aktualizováno 22:19, 28. srpna 2017

Hans Kammler byl jedním z předních důstojníků Waffen-SS. Na starost měl zejména továrny a fabriky na výrobu tajných nacistických zbraní. Kammler se projevil jako skvělý manažer, pod sebou měl přes 14 milionů podřízených. Jeho smrt vzbuzuje otázky dodnes.
.....
V případě Kammlera nelze dohledat údaje, kdy a kde skutečně zemřel. Spekuluje se o tom, že po vzoru Hitlera spáchal sebevraždu. Dokonce k tomu mělo dojít v hlavním městě Protektorátu, tedy v Praze. Podle jiných výkladů se stal válečným zajatcem, další zase tvrdí, že ho zastřelila jeho vlastní jednotka. Zajímavou teorií je také ta, která hovoří o dohodě se spojenci. Kammler si tak měl zajistit svobodu výměnou za to, že jim odkryje tajemství nacisty vyvíjených zbraní. Mezi tito zbraně patří také letoun Me 262. S touto verzí přišel před třemi lety historický magazín ZDF-History. Podle německého historika Rainera Karlsche Američané esesáka zajali a vyslýchaly ho jejich tajné služby - USA se obávaly, že by cenné informace mohl předně vyzradit Rusům. Po dvou letech měl nicméně Kammler spáchat sebevraždu.

Oficiální verze mluví o tom, že Kammler zemřel 9. května při útěku z Prahy, kdy spáchal sebevraždu. Otázkou je, zda tomu tak skutečně bylo. Nenašlo se ani jeho tělo, ani žádné jeho osobní věci.

https://globe24.cz/revue/38656-nacistic ... du-v-cesku

[Elfie]

O Hansi Kammlerovi se sice občas něco málo napíše, ale zdroje informací o něm jsou natolik chudé, že se spíše opisuje, než píše...
Snad jediný pokus o jeho biografii lze připsat publikaci "Hans Kammler - Hitlerův technokrat", jejímž autorem je Petr Vokáč a která vyšla před rokem. Ale ani zde se příliš mnoho objevného neuvádí, snad jen pátrání po jeho poválečných stopách na Moravě a také vyčíslení většiny "svědectví" o jeho smrti. Pokud se nepletu, jednalo se o asi deset svědectví z různých částí Evropy, ale ve všech případech měl H.K. zemřít téměř stejného dne... Snad jedinou výjimkou je nepotvrzená zpráva o jeho sebevraždě v americkém zajetí až tři roky po válce.
V každém případě je ale zvláštní, jak tento muž dokázal bez jakýchkoliv stop navždy zmizet. A co je ještě zajímavější, že nebyl přes svou prokazatelnou činnost, která stála tolik lidských životů, nikdy nikým obžalován. A před norimberským tribunálem tak padlo jeho jméno všehovšudy jen jednou a to ještě jen ve slovním spojení "jakýsi Kammler"...
Takže Hans Kammler a jeho osud zřejmě zůstanou hádankou i do budoucnosti.

[El Diablo]

Poslední tajemství nacistických tajných zbraní: General Waffen-SS Hans Kammler...Válečný dokument CZ
Přehrávání na jiných webových stránkách bylo vlastníkem videa zakázáno.
https://youtu.be/tbwq61HPVUo?t=273

[El Diablo]

Badatelé živě: Štěchovický poklad 5 - Vrchní darebák na scéně

[El Diablo]

CENTRAL WORKS - THE SS GAMBLE, IT WAS MORE THAN ROCKETS.
CENTRÁLNÍ PRÁCE - SS GAMBLE, TO BYLO VÍC NEŽ RAKETY.

Největší podzemní továrnou na světě byla Central Works Dora Mittelbau v Nordhausenu. To bylo místo, kam se výroba raket přesunula poté, co bylo bombardováno Peenemunde. Bezpečnost a práce pod kontrolou SS, to bylo místo, kam se vkládalo mnoho nadějí, a generál Kammler pod kontrolou dokázal rozjet tovární výrobu rekordně rychle.
Ale v příběhu je toho víc než jen rakety, SS stavěli mnohem víc kolem hor, z nichž některé jsou stále neznámé. Existují skryté tunely vedoucí jinými směry a komplex byly vytvořeny mnohem větší plány.
Provedu vás posledním měsícem raketové ofenzívy, Kammlerovými zběsilými aktivitami a Centrálním závodem a táborem. A hory, kde se skrývají tajemství. A zkusím spojit větší obrázek dohromady.

[El Diablo]

THE LAST NAZI SECRET - KAMMLER'S BACKYARD EBENSEE part 1
POSLEDNÍ NACISTICKÉ TAJEMSTVÍ - KAMMLERŮV DVOREK EBENSEE část 1

[El Diablo]

THE LAST NAZI SECRET - KAMMLER'S BACKYARD EBENSEE part 2