Kabinet Kuriozit

Galerie, Album, výroky o válce.

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Azbestový snížek.
Ve třicátých letech minulého století začaly filmové společnosti praktikovat dobře míněnou radu jednoho z hasičů, který navrhl používat jako umělý sníh azbestovou vatu, místo velmi hořlavé bavlny. Filmy jako Čaroděj ze země Oz tak využily krásný azbestový umělý snížek, tehdy prodávaný jako "Pure White" nebo "Snow Drift". Popularita azbestu jako umělého sněhu se rychle rozšířila i do domácností, kdy sloužil jako Vánoční ozdoba.
Azbest se různě využíval od konce 19. století a během druhé světové války byl velmi oblíbeným stavebním materiálem. Na konci 70. let začaly zákazy azbestu jeho použití výrazně omezovat. Ukázalo se totiž že pro člověka je azbest silný karcinogen. Ke kontaminaci lidského organismu dochází vdechnutím. Mikrovlákna mohou proniknout dýchacími cestami až do plic či dokonce do plicních sklípků, kde pak dráždí měkkou tkáň. Dlouhodobá přítomnost vláken v lidském organismu může vyvolat nádorové bujení čili rakovinu.

zztuzuuu.JPG

Společnost KENT přišla v roce 1952 s cigaretovým filtrem z Azbestu, pro ochranu zdraví kuřáků...
Azbest (někdy též osinek) je komerční název pro minerály ze skupiny silikátů, které se v přírodě nacházejí jako serpentiny a amfiboly. Používání azbestu se rozšířilo v druhé polovině 19. století, kdy se azbestová vlákna začala používat jako surovina nebo příměs výrobků z různých oborů průmyslu. Pro člověka je azbest prokazatelně silný karcinogen. Ke kontaminaci lidského organismu dochází vdechnutím. Mikrovlákna mohou proniknout dýchacími cestami až do plic či dokonce do plicních sklípků, kde pak dráždí měkkou tkáň. Dlouhodobá přítomnost vláken v lidském organismu může vyvolat nádorové bujení čili rakovinu. Negativní vliv azbestu na lidské zdraví je znám už dlouhou dobu. Poprvé v historii byl kvůli poškození zdraví tímto materiálem právní nárok na kompenzaci uznán v roce 1926 továrnímu dělníkovi v USA. Výroba a používání azbestu jsou v současnosti ve většině zemí silně regulovány či dokonce zakázány.

325621454_586222486666240_2560792628830195300_n.jpg

Chobotničí mutant s poruchou, díky níž získal 96 chapadel.
Podle oceánoložky Katherine Harmon mají chapadla chobotnic zřejmě vlastní inteligenci a žijí i po smrti chobotnice – i když jsou od jejího těla oddělena. Podle Harmonové to naznačuje, že inteligence chobotnic je zcela odlišná od jiných tvorů na Zemi. Pokus vypadal takto: Biologové usekli chobotnici chapadla a pak je vystavili různým druhům podnětů – horku, mrazu, bolesti apod. Ukázalo se, že chapadla na nejrůznější podněty reagují, a to poměrně inteligentně. Nejde přitom jen o klasické posmrtné křeče – chapadla opravdu dlouho dobu po oddělení těla inteligentně reagují. Pokus probíhal hodinu po odseknutí: chapadla reagovala na kyselinu, chlad, teplo, říznutí – vždy trošku jinak, podle typu podnětu. Podle vědců je to způsobené tím, že chobotnice mají zvláštní typ neuronů, tzv. nociceptory, které reagují na nebezpečí. Máme je i my lidé, ale u nás je kontroluje páteř – takže naše utržená ruka už na bolest nezareaguje. Dle biologa Petera Godfrey-Smithe jde o tzv. "rozložené vědomí". Chobotnice dle něj mají složitý nervový systém, soustředěný především kolem mozků, ale také mají více než 500 milionů neuronů v chapadlech. Kontroverzní je otázka, zda by chapadla mohla mít něco jako vlastní vědomí. Například, když je chobotnice umístěna do neznámého akvária, tak některá z jejích chapadel se schovávají do kouta, ale jiná se zase odvážně plazí po akváriu. Skoro se zdá, že tohle zvíře má víc myslí. Nutno dodat, že normální chobotnice má chapadel 8 a tento mutant (viz obrázek) má o 88 kousků víc. Možná to byl takový malý Stephen Hawking (1942-2018) podmořské říše. Na závěr dodejme, že Evropská unie vydala směrnici, která pokusy na chobotnicích výrazně omezuje, takže si na další experimenty budeme muset počkat.

300676203_109071448590991_7250378482482509903_n.jpg

Bezpečné zámky, aneb předchůdci moderních trezorových zámků. Zde na fotografii "Bramah lock", který vyrobil roku 1784 angličan Joseph Bramah. Aby mohl zámek tak složité konstrukce vůbec vyrábět, musel vymyslet a zkonstruovat několik obráběcích strojů, díky tomu je navíc považován i za zakladatele strojírenského průmyslu. Bramah vystavil zámek ve výloze svého obchodu, s nápisem nabízejícím vysokou odměnu každému, kdo jej otevře.
Za zakladatele bezpečných zámků se dá ale označit jiný angličan - Robert Barron (1736-1794), který si o šest let dříve nechal patentovat zámek pracující na dvojčinném principu stavítek se závorovým zubem a závory s jednoduchým labyrintem, jejíž zářezy určovaly počet západů. Barronův princip později vylepšil Jeremiah Chubb (1790-1846), který v roce 1818 přidal stavítka s labyrintem, jak je známe dnes, a osadil je pružinou. Od roku 1819 dodával na trh svůj vylepšený zámek zvaný "detector lock", který se vyznačoval tou vlastností, že po neúspěšném pokusu o jeho neoprávněné otevření bez originálního klíče, se díky důmyslnému mechanizmu zámek sám zasekl a tím upozornil svého majitele na tuto skutečnost. Zámek detektor prošel během několika let vylepšení, k nimž přispěl významnou měrou jeho bratr Charles, a začal se instalovat i do pokladen. Je dlouhou dobu považován za jeden z nepřekonatelných zámků své doby. Princip Chubova zámku postupem doby převzalo mnoho výrobců bezpečnostních zámků, a v různých podobách a variantách se vyrábí dodnes.
Zatímco se Barron a Chubb zabývali vývojem a zdokonalováním svých konstrukcí, v roce 1784 přišel Joseph Bramah (1748-1814) s vlastní konstrukcí bezpečného zámku. Zámek byl válcové konstrukce s axiálními "píchacími" stavítky. Klíč byl trubkové konstrukce se zářezy pro stavítka, z boku měl jednoduchý zub, který sloužil pouze k posunutí závory. Bramah si byl bezpečností svého vynálezu natolik jist, že vypsal odměnu 200 guineí, později 210 liber (současná hodnota cca 20 000 dolarů) tomu, kdo zámek otevře. Přes 60 let se toto nikomu nepovedlo. Až v roce 1851 otevření předvedl americký zámečník Alfred Charles Hobbs (1812-1891). Hobbs se s oblibou zabýval překonáváním zámků konkurence hlavně proto, aby prezentoval bezpečnost svých vlastních výrobků. Na výstavě v roce 1851 takto záměrně zdiskreditoval zámky firmy Bramah a Chubb. Bramahův zámek údajně překonal do dvaceti minut. Jeho vlastní vylepšení Bramahova zámku však překonal o pět let později další Američan Linus Yale. Bramahův zámek se také postupem doby dočkal různých variant. Kombinoval se například s Chubbovým systémem, kde plnil vstupní funkci, teprve potom bylo možné otočit klíčem a vystavit stavítka Chubbova systému do správné polohy. Bramahův systém se označuje za předchůdce takzvaných "píchacích zámků", které později vyráběli výrobci trezorů jako Wertheim a další. Jeho princip dodnes využívají výrobci zámků jako je Fichet, Picard a další.

97009217_567629280556972_3034529432690753536_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Eschif de Creyssac v Périgueux, aneb opravdu chytrý způsob, jak se vyhnout vyšším daním uvaleným na zastavěnou plochu. Provizorní stavba vydržela balancovat na úzké hradební zdi již téměř 700 let! Nezvyklý hrázděný dům byl postaven roku 1347 z dubových trámů (těmi je i podepřen) vypletených proutím a mazanicí. Často je mylně označován jako "Starý mlýn", ale k tomuto účelu nikdy nesloužil a patrně došlo k záměně za mlýn, který stál nedaleko a zbořen byl roku 1860. Jak již bylo zmíněno, Eschif de Creyssac byl postaven roku 1347 na hradbách kolem Puy-Saint-Front (středověké město odpovídající historickému centru Périgueux) na místě Creyschatova domu, zničeného předchozího roku po záplavě ostrova. Obecně "eschif" označuje malé opevnění postavené na obranu přístupů k bráně, když kolem města stály pouze jednoduché hradby vymezující jeho obvod. Často se jedná o dřevěná díla, provizorně zřízená když na stavbu klasických strážních věží nebyl čas nebo prostředky. Nu a právě takový byl účel této stavby v Périgueux - měla střežit most Tournepiche. V roce 1860 byly hradby zbourány aby na jejich místě mohla být postavena císařská silnice 21 z Paříže do Barèges (současný bulvár Georges Saumande). V roce 1929 byl eschif zařazen mezi historické památky.

The Eschif in Périgueux, France was a lookout for a toll bridge. It's an oak timber frame building with wattle & daub infill built in 1347..jpg

Slavný tyrolský alpinista a horský průvodce Angelo Dibona "Pilato" (1879-1956). Od roku 1905 působil v Cortině jako horský vůdce a lyžařský instruktor. V dalších letech vylezl v Alpách řadu prvovýstupů. Zde na snímku jako příslušník Rakousko-uherských císařských střelců - Kaiserschützen / Landesschützen, přičemž si vysloužil Eiserne Verdienstkreuz mit der Krone. Zajímavostí je, že sloužil v armádě spolu s neméně slavným kolegou jménem Luis Trenker, vlastním jménem Alois Franz Trenker (1892-1990). Trenker je znám zejména prostřednictvím svých filmů o Alpách.

81226531_2845569328841148_2165436984959434752_n.jpg

Hans Tragarsky se narodil v roce 1921 a v sedmnácti letech vstoupil k LAH. Sloužil u jednotky po celou válku a prošel si všemi frontami s vyjímkou Afriky. Dne 18. prosince 1944 jej na frontě mezi Rechtem a Poteau zastihl fotograf SS PK-Berichter Max Büschel, kterého patrně zaujal obraz těžce ozbrojených pěšáků kouřící americké cigarety. Toho dne přepadli americký konvoj, přičemž se zmocnili jídla, zbraní a zmíněných cigaret. Snímky později ukořistili američtí vojáci, díky čemuž se zachovaly až do dnešních dnů. Samotný Tragarsky válku přežil a zemřel až 7. ledna 2011.

WaffenSSTrooper.jpg

Britský vynálezce Meredith Wooldridge Thring (1915-2006) se svým Stair-climbing Chair (1964)

thring-WoWe9may73-b-x640.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3505
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od seabee »

Dovolím si něco z Plzeňského kraje:
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
Lokalita Chtotěšov/Mantov, srub dnes už bohužel neexistuje, v květnu 2021 byl odstraněný kvůli chystané výstavbě cyklostezky. Při likvidaci byl zapálený v rámci natáčení filmu.
https://www.jednoustopouceskem.cz/listi ... tu-mantov/
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

... a já furt proč ty Ježibaby... a vono kvůli daním!
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
:lej:
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Samostříl "Little Joe" používaný britskou tajnou službou k likvidaci nacistů v případě, že byly standardní střelné zbraně až příliš hlasité
Special Operations Executive (SOE), tedy oddělení pro zvláštní operace, byla zvláštní sekce britské zpravodajské služby MI6 založená na popud Winstona Churchilla během 2. světové války a zaměřená na vedení boje nestandardními metodami. Na žádost Office of Strategic Services (OSS), předchůdce moderní CIA, byla během druhé světové války vytvořena série samostřílů, které měly být určeny pro tichou likvidaci cílů až do 200 metrů. Nejsilnější a nejpropracovanější byl typ "Big Joe 5". Vojenské vedení bylo k návrhu skeptické a upřednostňovalo tiché střelné zbraně jako "Welrod" nebo "DeLisle". Nicméně se zmiňuje, že kuše měla být operačně nasazena jednotkami Carlson's raiders a Alamo Scouts na Nové Guinei (tamtéž používaly australské jednotky kuše "ArrowSpeed"). O nasazení bohužel nejsou zprávy, ale zmiňována je složitost výroby, náchylnost gumy rozmarům počasí a její složitá výměna.

105538937_591307084855858_8284732272870400312_n.jpg

Přilba válečníků z Kiribati, vyrobená z nafouknutého ježíka
Kiribatští válečníci, obývající desítky atolů v Tichém oceánu, nosili do bojů velice netradiční zbroj a zbraně, vyráběné z materiálů a surovin, dostupných ve svém okolí. Používali tak dřevo a vlákna z kokosových palem, své zbraně osazovali žraločími zuby a podobně exoticky, si zhotovovali přilby. Ty byly vyráběny z nafouknutého a vysušeného těla ježíka (Diodontidae), jehož dlouhé trny jsou ostré. K její výrobě se ale rovněž používala kokosová vlákna a lidské vlasy. Pokud jde o samotné zbraně, podobná meči se nazývá "trunun", tak jejich osazení žraločími zuby, plnilo hned dvojí funkci. Za prvé měly zastrašit soka a jelikož v těchto kmenových bojích bylo hlavním cílem nepřítele vyřadit z boje (ne jej zabít), hodily se skvěle. Přeci jen společnost na ostrovech byla roztříštěna na drobné osady, klany. V případě smrti v boji nebo souboji, mohla rodina zabitého, požadovat vaši půdu, jako kompenzaci. Při nájezdech na jiné kmeny v Oceánii, dávala pevná zbroj vyhotovená z kokosových vláken, dávala nositeli výraznou převahu proti domorodcům, kteří nic podobného nenosili. Takto vypadali místní válečníci až do 19.století, kdy již začínají používat muškety, karabiny a dokonce i dělo, získané od Američanů. Kmenové války na Gilbertových ostrovech velice běžné a největší soupeření o moc mezi náčelníky, probíhalo na Tarawě. S rozšiřováním křesťanství, od roku 1857, získali válečníci další záminku k přepadávání okolních osad, jejíž obyvatelé dál praktikovali pohanské rituály. Složení obyvatelstva bylo rovněž poměrně pestré. Prvními obyvateli ostrovů byli Mikronésané, kteří se zde usadili před třemi tisíci lety. Později sem připlouvali Polynésané z území dnešního Fidži, Samoy a Tongy. Roku 1606 objevil ostrovy mořeplavec Pedro Fernandes de Queirós a postupně je ovládli Britové.

36342114_206106103375960_3199391125282488320_n.png

Mancinella - nejnebezpečnější dřevina světa, která vás může zabít a rozleptat
Mancinella obecná (Hippomane mancinella) je druh stromu z čeledi pryšcovitých s jedovatými plody, které připomínají jablko z ráje. V příhodných podmínkách je schopen dorůst až patnáct metrů výšky a díky svému podsaditému tvaru představuje jeho zapojený porost ideální větrolam. A jeho masivní kořenový systém fixuje a stabilizuje půdu, čímž zabraňuje její erozi a vymývání. Původně se jednalo o velmi hojnou dřevinu, která rostla na plážích a v místech, kde písčiny přecházely v mangrovy. Florida, Bahamy, pobřeží Mexika, sever Jižní Ameriky. Tady všude byla mancinella dřív doma a odváděla při stabilizaci příbřežních ekosystémů velmi dobrou práci. Původní obyvatelé Amerik chovali tuto dřevinu v posvátné úctě, ale kolonisté z Evropy ji hubili na potkání. Mancinella je totiž nejnebezpečnější dřevinou světa a jeho míza obsahuje látku zvanou forbol, která je při kontaktu s lidskou kůži silně leptavá. Forbolem je nasycený prakticky celý exemplář, kůra, větve i listy. Mimochodem právě proto jsou tak svěží a zelené: i hmyz se jim vyhýbá. Dýchat v okolí stromu se bát nemusíte, ale schovat se pod něj za deště je špatný nápad. Toxická látka splavená z povrchu by se vám snadno dostala na kůži. Nejhorší jsou ale roztomile zelené plody, které připomínají křížence mezi granátovým a normálním jablkem. Jejich chuť je nasládlá, prý lehce švestková, dál už ale těžko říct, jelikož začne působit jed, který vás může v řádu hodin usmrtit. Toxických vlastností mancinelly využívali karibští domorodci odpradávna. Šípy a šipky si namáčeli v míze stromu, pomocí listí trávili vodní zdroje nepřátel a ke kmenům uvazovali zajatce, kteří byli postupně rozleptáni. Pevné dřevo využívali tu a tam k tesařské práci, byť se zpracováním byl problém, po řádném proschnutí se dá mízy zbavit. Evropané je ale káceli všude, kde ji objevili. Na Floridě se to povedlo dokonale, jinde zůstává jen pár posledních exemplářů. Ty zbývající jsou většinou označeny výstražným červeným křížem nebo červenými pruhy na kůře. Role kdysi hojné mancinelly v ekosystému se ale ukázala být nezastupitelnou a pobřeží napříč celou střední Amerikou a Karibikem trápí silné eroze. Zastoupit ji mohou betonové hráze a vlnolamy, ale jen částečně a velmi draze. Dalším paradoxem je, že se navíc díky své vzácnosti stala nebezpečnější. Extrémní vyrážky, drastické otravy a dočasná oslepnutí totiž naučily první evropské kolonisty dřevinu a její plody bezpečně rozeznat. A vyhýbat se jí. Teď, když je mancinella prakticky zapomenutou, zabíjí její poslední exempláře každý rok více a více lidí.

109815166_150541823293230_3474499315703818132_n.jpg

Ara škraboškový byl považován za vyhynulého, leč za jeho záchranou stojí Martin Gerhard Guth - ve světě organizovaného zločinu známý jako The Parrot King. Zkrátka když se stane mafián milovníkem přírody, nečekejte, že se bude přivazovat ke stromům, aneb "Dotkni se toho papouška a budeš do konce života žrát brčkem". Ara škraboškový (Cyanopsitta spixii) nikdy nebyl v přírodě běžný. V roce 1819, kdy byl objeven, se jeho populace odhadovala na 180 jedinců. Poměrně brzy ale začala dramaticky klesat, zejména kvůli úbytku jeho biotopu – kácení hnízdních stromů. Už v roce 1984 žili v přírodě jen čtyři poslední ptáci tohoto druhu a o šestnáct let později byl druh prohlášen za vyhynulého. Začátkem března 2020 dorazilo do reintrodukčního centra na farmě Concórdia poblíž města Curaçá v brazilském státě Bahia celkem 52 Arů škraboškových, kteří byli odchováni v zajetí. Konkrétně 26 samců a 26 samic dorazilo z ACTP se sídlem v Německu a jejíchž zakladatelem je známý Berlínský mafián Martin Gerhard Guth, jehož gang je známý loupežemi, obchodem s drogami a vydíráním. Guth své první ary škraboškové získal od švýcarského chovatele za 15 000 eur a roku 2006 založil ACTP (Association for the Conservation of Threatened Parrots), což je sice oficiálně zoologická zahrada, leč postrádá parkoviště a není volně přístupná veřejnosti. Rovněž od této organizace pocházejí finance ve výši 1,4 mil dolarů, na založení repatriační stanice (aby si papoušci zvykli na nové prostředí) a odhady na provoz programu činí 180 000 dolarů ročně. Původ peněz je značně nejasný a po zveřejnění kontroverzního článku v The Guardian, si brazilská vláda vyžádala prokázání čistých trestních záznamů, což bylo doloženo v polovině roku 2019. Brazilská vláda se tak rozhodla na programu spolupracovat a krom ACTP se na projektu podílí rovněž belgická společnost Deli Nature, která prodává krmivo pro zvířata, a Al Wabra Wildlife Preservation z Kataru. V roce 2021 by měli být tito vzácní papoušci vypuštěni do volné přírody spolu s ary marakánami, přesněji chráněné oblasti o rozloze 223 800 akrů. Osud ary škraboškového inspiroval tvůrce animovaného filmu Rio, který popisuje záchranu tohoto druhu.

117108946_617535228899710_5776387224093821079_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Planetový převod v sestavě pohonu nápravy samohybného obléhacího minometu Karl-Gerät ráže 600 milimetrů. Myšlenka postavit těžké samohybné minomety se ve Třetí říši zrodila ještě před druhou světovou válkou. Němečtí velitelé předpokládali, že budou mít problémy s proražením francouzského opevnění známého jako Maginotova linie. Aby ji mohli porazit, potřebovali zbraň s obrovskou palebnou silou, která by dokázala zničit podzemní opevnění a bunkry jediným výstřelem. Karl-Gerät byl samohybnou zbraní - obrovský pásový podvozek včetně namontované zbraně byl více než 11 metrů dlouhý, 4,8 metru vysoký a vážil více než 124 tun. Minomet se mohl pohybovat rychlostí 6-10 km/h, takže kvůli své omezené mobilitě musel být přepravován buď po železnici, nebo na speciálních plošinách vícekolových vozidel. Střely ráže 600 mm vážily až 2,2 tuny a na čtyři kilometry pronikaly přibližně 2,5 metru železobetonu. Celkem bylo vyrobeno sedm minometů Karl-Gerät, včetně jednoho experimentálního exempláře. První dva příklady se jmenovaly Adam a Eva, ale nakonec celá série dostala jména severských bohů: Baldur, Wotan, Thor, Odin, Loki a Ziu. Použity byly při obléhání Sevastopolu, Leningradu Varšavy.

FB_IMG_1674743181470.jpg

Zahrádkář chtěl zničit krtka silnou petardou, výbuch muži zlámal obě nohy. Přivolaní policisté zjistili, že pětačtyřicetiletý muž pomocí nelegálně zakoupené pyrotechniky typu Dum Bum kategorie F4, určené pouze profesionálním odpalovačům ohňostrojů, hubil krtka. Petardu vložil do krtince, zajistil betonovou dlaždicí a na té stál (doporučená vzdálenost je přitom minimálně 25 metrů). Muž při výbuchu utrpěl zlomeniny obou nohou a byl přepraven ve vážném stavu do nemocnice. Na místě výbuchu byl metrový kráter a přivolaný pyrotechnik našel kusy dlaždice 20 metrů od epicentra výbuchu.

FB_IMG_1674743573947.jpg

Japonský folklór obsahuje tvora známého jako Ashiarai Yashiki, obří nohu, která uprostřed noci prorazí střechou a vyžaduje, aby ji vyděšený majitel domu umyl.

FB_IMG_1674743659012.jpg

"My needle is all shiney and chrome!"
V pauzách při natáčení filmu Mad Max: Fury Road (2015) si herečka Charlize Theron (Furiosa) vytáhla pletení a započala tvořit. Očividně jí to šlo, jelikož za ní pak chodili kolegové a chtěli, ať je to také naučí. Výsledkem jsou kuriózní fotky jako tahle - kde poklidně plete Nicholas Hoult (Nux). Pohled na hlouček holohlavých drsňáků při pletení uprostřed Namibijské pouště, musel být dobře matoucí - tehdy měla oholenou hlavu i Charlize .))) ps. jiné zdroje tvrdí, že se Hoult naučil plést od jedné maskérky, u níž trávil každý den dvě hodiny líčením.

FB_IMG_1674743710549.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Pomalu se nám blíží prezidentské volby no a tak si dáme pořádný předvolební speciál. Bohužel není jisté, kdo z kandidátů si pro nás připraví takovýhle nářez, ale jistě by se jím dařilo úspěšně bojovat s celosvětovým hladem! Teď zase trochu vážně - teda ne zas moc. Tady ten úlet kombinující "to nejlepší ze všech sladkých a slaných světů" se nazývá "Leberkäs-Krapfen" (zadejte do vyhledávače a najdete spoustu srandy). "Krapfen" je jihoněmecký termín a označuje smažené pečivo z kynutého těsta ve tvaru koule. Tradičně plněné marmeládou a sypané cukrem. No jo, je to náš klasický Koblížek .))) Než se začneme hádat, kdo byl první, tak vězte že koblihy smažili již staří Egypťané (plnili je mákem nebo medem). V roce 1690 je Rakušanka Cäcilie Krapf smažila a prodávala ve svém obchodě, byly plněné ovocnou směsí. Postupně se tak rozšířily po celé střední Evropě. V severním Německu se koblihám obvykle říká "Berliner", v samotném Berlíně tento termín používají pro palačinky, přičemž palačinkám říkají "Eierkuchen". Patrně netřeba připomínat, že je to pro mnohé Západní Němce poněkud matoucí. Snad jako jakási recese vznikl tady tenhle úžasný koblih plněný sekanou - "Leberkäs-Krapfen", který byl navržen jako nabídka pro bavorskou komunitu v Berlíně .DDD

323436891_567912201502780_1918391601231326779_n.jpg

Slávky často konzumují plankton a řasy, ale někdy v nich můžeme nalézt i podivné malé kraby. Naštěstí si strávník všiml malého klepeťáka dříve, než jej stihl vysrknout! Jedná se o drobného parazitického kraba hrachového (Pinnotheres pisum) z čeledi Pinnotheridae, který žije jako parazit v ústřicích, škeblích, mušlích a dalších druzích mlžů. Dospělé samice nikdy neopouštějí hostitelskou mušli. Tím pádem nepotřebují ochranu pevného krunýře jako volně žijící krabi, a jejich měkké tělo je tak rovnou připraveno ke konzumaci. Parazitičtí krabi byli v minulosti oblíbenou lahůdkou zejména ve Spojených státech. Jako zpestření ústřicové polévky prý zbožňoval hráškové kraby George Washington. V šedesátých letech se pochoutka probojovala i do amerických kuchařských knih, kde se můžeme dočíst například o smažených krabech podávaných s okurkovým sendvičem nebo vařených v husté smetanové omáčce s houbami a sherry.

324095352_936077627558524_2872341831801692856_n.jpg

Mongolští pohraničníci na pořádně huňatých velbloudech.)))
Velbloud dvouhrbý (Camelus bactrianus) tradičně slouží v Mongolsku především jako dopravní prostředek, který byl v odlehlých končinách nezastupitelný. Jedno zvíře je schopné unést 100 až 200 kilogramů nákladu a denně ujde 30 až 40 kilometrů. Jeho tažná síla se vyrovná dvěma volům. Velbloud se chová zejména na vlnu, mléko (kvašené se nazývá Šubat) a v menší míře též na maso. Významnou komoditou je i velbloudí trus, který se používá jako palivo. Předností velblouda je také jeho schopnost spásat rostliny, které jiná zvířata odmítají.

Výstřwerrižek.JPG

Chřestivec Darwinův (Ogcocephalus darwini) nese v angličtině poněkud přiléhavější název – "red-lipped batfish", což lze volně přeložit jako "netopýří ryba s rudými rty". Právě tato červená ozdoba pravděpodobně slouží hlavně k mezidruhovému rozlišování. Srovnání s netopýrem si pak živočich vysloužil kvůli zvláštnímu stylu pohybu, který připomíná netopýří šplh po stěně: Chřestivci totiž nejsou dobří plavci a "pochodují po dně" – jako končetiny jim přitom slouží speciálně vyvinuté prsní ploutve. Neschopnosti plavat se podřídil i způsob, jakým si obstarávají potravu: Drobnou kořist lákají výběžkem na čele, ne nepodobným nosu, jenž ve tmě svítí.

323727843_1714179449000027_7450469571109125391_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Pořádně slaný sopel, aneb leguání kýchnutí
Leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus) se vyskytuje na všech ostrovech galapážského souostroví a nejčastěji ho můžeme pozorovat přímo na pobřeží v oblasti černých lávových polí. Většinu času zde tráví tím, že se vyhřívá na slunci. Je to pro něho nutnost, protože si hledá potravu při potápění v chladném moři. Jako studenokrevný živočich nevydrží ve vodě dlouho a je nucen vylézt na břeh a znovu se na slunci prohřát. Živí se téměř výhradně mořskými řasami, které sbírá při svých ponorech v mělčinách mezi útesy. Takto ale do těla nasbírá nebezpečně vysoké množství soli, která by jej mohla zabít. Hladina soli vzrůstá a leguán si náhle uvědomí, že má v krvi už příliš mnoho soli. Takže co udělá? Zkrátka si krev pošle do speciální nosní čističky, která ji zbaví přebytečné soli a následně vrátí zpět do oběhu. To je důvod proč leguán tak často kýchá a vždycky přitom dostane ven i pořádnou dávku soli, která pak pokrývá část jeho hlavy.

323441697_1516125408898512_2330014889131725190_n.jpg

Měsíčník svítivý (Mola mola) žije na volném moři mírného a tropického Atlantského, Tichého a Indického oceánu. Živí se hlavně živočišným planktonem, medúzami a menšími druhy korýšů a ryb. Často plavou těsně u hladiny s hřbetní ploutví vystrčenou ven nebo leží na boku. Traduje se, že se tímto způsobem sluní a vyhřívají, ale podle některých odborníků to bývají jen poranění nebo nemocní jedinci. Měsíčník svítivý není příliš pohyblivý a je schopen se naučit krmení z lidských rukou. Nahoře můžeme vidět dospělého měsíčníka a níže pak ještě jako mláďátka.

326276552_629513102311163_3339538496335429563_n.jpg

Zahrádkář chtěl zničit krtka silnou petardou, výbuch muži zlámal obě nohy. Přivolaní policisté zjistili, že pětačtyřicetiletý muž pomocí nelegálně zakoupené pyrotechniky typu Dum Bum kategorie F4, určené pouze profesionálním odpalovačům ohňostrojů, hubil krtka. Petardu vložil do krtince, zajistil betonovou dlaždicí a na té stál (doporučená vzdálenost je přitom minimálně 25 metrů). Muž při výbuchu utrpěl zlomeniny obou nohou a byl přepraven ve vážném stavu do nemocnice. Na místě výbuchu byl metrový kráter a přivolaný pyrotechnik našel kusy dlaždice 20 metrů od epicentra výbuchu.

324022348_580108810795553_8167184955415623907_n.jpg

Anglicky se tomuhle létajícímu zadku říká prasečo-prdelní červ - pigbuttworm
Chaetopterus pugaporcinus je druh mořského červa, který poprvé popsali vědci z Monterey Bay Aquarium Research Institute v roce 2007. Červ je kulatého tvaru, přibližně 10 až 20 milimetrů na délku a má samozřejmě jenom žebříčkovou nervovou soustavu. Do téhle podoby se mu nafouknou dva články. Pak se jen tak vznáší, vylučuje na svůj povrch sliz, do něj chytá smyslově nebo mentálně bezbrannou kořist a tu srká i se slizem někam – do toho druhého viditelného orgánu (?)

327541115_1402091563929530_9019255295663740730_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Pokud by měl kufur a stíhačka dítě, vypadalo by jako tento Messerschmitt KR200 (cca 1960)
Po konci druhé světové války byla země v troskách a zbrojní průmysl byl zakázán. Německá zbrojovka Messerschmitt, která dříve produkovala stíhačky, se tak pokusila proniknout na trh miniaturních levných aut. Jednalo se v podstatě o kapotované motocykly. V roce 1952 již začala společnost spolupracovat s designérem Fritzem Fendem, který vozidlo navrhl na základech invalidního vozíku vlastní konstrukce. V roce 1953 se začal v Regensburgu vyrábět první model Messerschmitt KR175, který si získal přezdívku "Kabinenroller", tedy skútr s kabinou. Ta se vyklápěla do strany jako poklop u stíhačky a to umožňovalo velmi snadné nastupování. Vzhledem k technickým problémům musela být konstrukce přepracována a tak roku 1955 vznikl legendární Messerschmitt KR200. Do roku 1964 bylo vyrobeno kolem 40 000 kusů a cena se pohybovala od 2 500 západoněmeckých marek. Jednalo se o tříkolku vážící 300 kg, se vzadu uloženým vzduchem chlazeným dvoudobým jednoválcovým motorem Fichtel & Sachs o výkonu 10 koní a maximální rychlosti přibližně 100 km/h. Spotřeba činila 3,2 litru na 100 km. Na modelech KR175 a KR200 byla zajímavá koncepce uložení posádky. Řidič seděl vpředu uprostřed a za ním bylo místo pro dva, i když ve skutečnosti se sem zmáčkl spíše jen jeden dospělý. Auto se zpočátku neprodávalo špatně, zejména díky slušné spolehlivosti. Konec jeho výroby přišel s ekonomickým znovuzrozením Spolkové republiky Německo, kdy opadl zájem o tato levná vozítka. Dnes se ale jedná o vyhledávanou raritu a existuje již plno klubů a restaurátorů, kteří se snaží tento unikátní kus udržet v provozu.

Classic & Sports Car – Miniature marvel! Messerschmitt KR200 restoration – 22.jpg

Kintsugi nebo Kintsukuroi, je tradiční japonská technika opravy keramiky pomocí zlata, které zvýrazní praskliny. Tradice praví, že za jejím vznikem stál šógun Ašikaga Jošimasa (1435-1490), během své vlády odeslal rozbitý porcelán zpět do Číny, aby byl praven. Vrátily se mu spojené kovovými sponami, což šóguna neoslnilo a ten požadoval estetičtější spojení keramických úlomků. Byla tak vyvinuta metoda, která se vyznačuje tím, že se nepokouší skrýt praskliny, ale naopak je vyzdvihuje a využívá jako zcela nový dekorační prvek. Používá se při ní speciální lak, do kterého se přidává zlato, stříbro, nebo platina. Kintsugi si rychle získalo velkou oblibu a často se rozbíjely nádoby schválně, jen aby mohly být opraveny touto netradiční technikou. Kintsugi je sice spojováno s japonskými řemeslníky, ale původ samotné keramiky byl nejčastěji z Číny, Vietnamu a Koreje. Technika je moderní i v dnešní době. využívá ji mladá výtvarnice z Kyota jménem Muneaki Šimode, nebo umělec Kunio Nakamura. Ten požádal obyvatele města Kyushu, které bylo zasaženo ničivými zemětřeseními, aby nevyhazovali rozbité nádobí, ke kterému mají citový vztah, ale půjčili mu jej k opravě. Technika Kintusgi se tak začala stávat velmi populární.

Fukumaru_BowelsofEarthWater.jpg

Uherský šlechtic Gregor Baci, s proraženou hlavou dřevcem. Portrét neznámého německého malíře, kolem roku 1550. Nutno podotknout, že muž není mrtvý, ale žil ještě rok po tomto zranění. Na úvod dodejme, že tento netradiční obraz uložil do své sbírky kuriozit Ferdinand II. Tyrolský a do dnešních dní je uložený na zámku Ambras v Innsbrucku. Jeho autor není znám a celkový formát je 39 × 31 cm. Jméno Gregor Baci je patrně zkomoleninou jména Gergely Paksy. Jednoznačně byl zasažen dřevcem do pravého očního důlku, projel lebkou a vystoupil až u krku. Vyboulené, nateklé a zakrvácené levé oko je důsledkem jevu zvaného Karotid-kavernózní sínusovitá píštěl (CCF), což je abnormální spojení mezi tepnou v krku a sítí žil v zadní části oka. Takto vzniklým kanálem zvaným píštěl, může protékat krev. Rovněž dochází k tlaku na nervovou funkci která řídí pohyb oka. Tímto jevem se tedy přesně vysvětluje pro z druhé oka vytéklá krev, je vyboulené a dle rytiny (viz níže) se otáčí do nepřirozené pozice. Není zcela jisté, jak tento šlechtic ke svému zranění přišel. Jeden zdroj tvrdí že pochází z turnaje, druhá zpráva z roku 1621 tvrdí, že jej husar utržil v boji s Turky. Zmiňuje se, že muž žil ještě celý rok a dobové tvrzení potvrzují i moderní lékaři. Dle obrazu by vyhotoven 3D model, z něhož je patrné, že dřevcem nebyl zasažen žádný životně důležitý orgán. Navíc jsou přikládány desinfekční účinky i samotné olověné barvě, jíž bylo dřevo pomalováno. Existuje ještě mědirytina z roku 1598, na níž je muž jmenován jako Marcus Baxam (Márk Baksa). http://palba.cz/viewtopic.php?f=290&t=8147

gregor_baci.jpg

Šavle rakouského arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (1529-1595) s rukojetí vyrobenou z korálu. Zdobení korály je rovněž na prstenci záštity a pochvě. Zbraň byla vyrobena v Itálii roku 1560 a nyní se nachází v soukromé sbírce. Přírodní korál je v podstatě uhličitan vápenatý o tvrdosti 3,5, povrchově se upravuje broušením, napouští se voskem, leští se nebo lakuje. Povrch je často porézní, proto je třeba dbát na to, aby šperk nebyl vystaven chemikáliím a nečistotám. Rovněž je poměrně křehký a je tedy nutné dávat pozor na případný náraz. Tvrdé vnější schránky některých druhů korálů různých odstínů typické červené barvy se již od pravěku využívaly jako oblíbený šperkařský materiál, a to jak k výrobě jednotlivých částí náhrdelníků (z toho český výraz korál, korálek), tak k výzdobě předmětů z jiných materiálů (především kovových) vykládáním. Korál tak zdobí rukojeti kordů, nožů, šperků a nábytku.

118356524_630057994314100_3387942653316531304_n.png
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Friedrich Nietzsche v psychiatrické léčebně 1899
Začátkem února 1889 se Nietzsche v Turíně duševně zhroutil; lístky, které posílal blízkým přátelům, ale také například Cosimě Wagnerové a Jacobu Burkhardtovi, byly zjevně pomatené. Nejdříve byl odvezen do ústavu v Basileji a po smrti matky v roce 1897 žil ve Výmaru ve Vile Silberblick, kde prodělal několik infarktů a dne 25. srpna 1900 zemřel na zápal plic. Za příčinu jeho zhroucení se obvykle pokládá progresivní paralýza jako důsledek syfilis; diagnóza je však nejistá a někteří autoři o ní pochybují ...tenká je hranice mezi genialitou a šílenstvím.

g79jeaqxubhx.jpg

Samička včelojeda lesního (Pernis apivorus) byla ve Finsku vybavena satelitním sledovacím zařízením. Záznam prokázal, že tento dravec z čeledi jestřábovitých, strávil následující léto v okolí města Reitz v Jižní Africe. Cestu na sever samička zahájila 20. dubna a do Finska se konečně dostala 2. června. Za pouhých 42 dní urazila přes 10 000 kilometrů, v průměru více než 230 km každý den! Včelojed lesní je dravec specializovaný na požírání vos a jejich larev. Při hledání potravy většinou sedí na stromě a pozoruje létající hmyz. Jakmile objeví jeho hnízdo, sletí k němu na zem, rozhrabe ho silnými pařáty a vytahá z něj zobákem plástve s larvami. Před vosími žihadly ho chrání husté peří kolem zobáku a očí připomínající šupiny. Vosy nikdy neútočí přímo na oči včelojedů, neboť jim žlutočernou barvou připomínají příslušníky vlastního druhu. Někdy si potravu obstarává i při chůzi po zemi, po níž umí rychle běhat. Kromě vos občas požírá také jiné bezobratlé, např. čmeláky (jejichž hnízda také rozhrabává), různé housenky, brouky, mravence a při nedostatku hlavního potravního zdroje i drobné obratlovce, nejčastěji žáby. V mimohnízdním období byla ojediněle zjištěna také rostlinná potrava tvořená plody a semeny. Chované včely medonosné nikdy nepožírá a ani se nemůže dostat k jejich plástvím.

328626615_481234097551585_4036194343186083993_n.jpg

Pásovec kulovitý (Tolypeutes matacus) má tělo kryté svrchu pevnými kostěnými pláty
Pásovec kulovitý, jak už jeho jméno napovídá, tuto obranu dovedl k takové dokonalosti, že se dovede svinout do těsné koule a zranitelné měkké části těla ukrýt nedobytně uvnitř. Mocné drápy na předních nohou mu slouží k rozhrabávání termitišť, jejichž obyvateli se živí. Nepohrdne ale ani larvami brouků nebo nejrůznějšími zralými plody. K jejich vyhledávání používá především jemný čich, naopak zrak má tak slabý, že si občas ani nevšimne případné překážky v cestě a může do ní narazit. Žije samotářsky, odpočívá v opuštěných norách jiných zvířat nebo v hustém podrostu. Na rozdíl od bezzubého mravenečníka (příbuzného) je pásovec kulovitý savcem, který má nejvyšší počet zubů. Mívají jich až sto. Jsou všechny stejné, bez kořenů a s redukovanou sklovinou, ale postupně se jim v průběhu života obnovují, takže se i jejich počet průběžně mění.

328271428_475802657907877_9059435260905398071_n.jpg

Každému se občas stalo, že mu vypadl nůž při krájení cibule, meč během turnaje při tlučení kamarádů, nebo při obdobně nevhodných momentech. V 19. století tak přišli s parádní retro rukavicí s uzamykatelným zámkem. Vzhledem odkazuje na německé plátové rukavice z 16. století, ale jistě si najde využití i v moderní domácnosti - v podstatě vás ochrání před pořezáním nožem, nezbednou vrtačkou, pokousáním krtkem a podobně. Zkrátka skvělá věc při sousedských válkách nebo dovádění na zahrádce!

189511814_4056373071094656_1900703342920097889_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Alfik »

Rase píše: 2/2/2023, 21:43 ...tenká je hranice mezi genialitou a šílenstvím.
A byl génius? To co jsem od něj četl spíš napovídá, že byl šílenec furt, od samého začátku. Mě to přichází jako bláboly.
Každému se občas stalo, že mu vypadl nůž při krájení cibule, meč během turnaje při tlučení kamarádů, nebo při obdobně nevhodných momentech. V 19. století tak přišli s parádní retro rukavicí s uzamykatelným zámkem. Vzhledem odkazuje na německé plátové rukavice z 16. století, ale jistě si najde využití i v moderní domácnosti - v podstatě vás ochrání před pořezáním nožem, nezbednou vrtačkou, pokousáním krtkem a podobně. Zkrátka skvělá věc při sousedských válkách nebo dovádění na zahrádce!
Tohle by stálo za debatu. Mě se totiž zdá, že je mnohem pravděpodobnější, že šlo o úpravu pro člověka, který měl problém s úchopem, v dané ruce. Například po zranění.
Pokud ta fotka není otočená (což ty svině co si myslí že jsou "děsně umělečtí" dělají furt, hlavně u lidských tváří, ale i u předmětů * ), tak jde o levou rukavici. Není tedy moc pravděpodobné že by v ní držel meč. Ovšem ani vyklouzávání štítu během turnaje či v boji nebude to nejpříjemnější.
I když... ani to pokousání od krtka asi nebude příjemné :twisted:

*Ti blbci si myslí, že když je pro člověka "příjemnější" se koukat na scénu zleva doprava, tak že to musí za každou cenu dělat všude... i v příp. kdy to z***ví vypovídací hodnotu.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Muži pózují vedle lodních šroubů Titaniku (1911)
Titanik měl celkem tři lodní šrouby, prostřední o hmotnosti 22 tun se čtyřmi listy, krajní o hmotnosti 38 tun se třemi listy. Se stavbou bylo započato 31. března 1909, trup byl na vodu spuštěn 31. května 1911 ve 12:13. Další práce na dokončení trvaly téměř další rok a byly dokončeny 31. března 1912, kdy následovala zkušební plavba.

image-asset.jpeg

Mechanický vousatý muž pojmenovaný Occultus (1909)
jeho vynálezcem byl Adolph Whitman a můžeme jej vidět na snímku vpravo. Pokud jde o samotného automatona / robota, doslova "Radiomensch Occultus", tak jsem našel i jméno "Barbarossa" - Rudovous. Jak název napovídám, měl být patrně ovládán pomocí radia, možná jen kabely a uvnitř byl osazený elektromotor vlastní konstrukce. Americké noviny Syracuse Herald, informovaly o jeho představení v Berlíně roku 1909. Další noviny jej zmiňují ještě v roce 1911. Whitman tvrdil, že poslouchá každý příkaz. Prý může běžet, otočit se, zastavit, zvednout břemeno, posadit se, zpívat, pískat si, nebo odpovídat na otázky. Prý jej mohl nechat vejít do salonu, aniž by si hosté uvědomili, že nemají mezi sebou živého člověka. Již tehdy jeho vynálezce zmiňuje, že by se tyto automatony daly využít pro vojenské účely. Armáda dálkově řízených robotů by mohla obsadit jakoukoliv zemi a podobně. Samozřejmě jeho popis Occultuse je poněkud přehnaný, přikrášlený a bylo by zajímavé, pokud uměl alespoň něco ze zmíněných schopností. Podobné zachované automatony dokáží vykonávat poměrně složité pohyby - třeba psát brkem s inkoustem na papír a podobně. Jak ale zmiňuji, rozhodně ne všechno co tvrdil. Nejstarší zprávy o samohybných mechanismech pocházejí z Číny a z řeckého starověku (např. Hérón Alexandrijský) a byly to spíše hříčky k upoutání diváka. V Evropě se zájem o automaty oživuje v pozdním středověku, zejména v souvislosti s mechanickými hodinami a orloji. Podstatně složitější mechanické automaty vznikaly v 18. století (např. švýcarský hodinář Pierre Jaquet-Droz) jako samohybné mechanické hračky, podporující představy zvířecího a lidského těla jako mechanismu. Některé slavné automaty té doby byly ve skutečnosti podvody, neboť vevnitř skrývaly člověka - viz "Turek", jehož zkonstruoval roku 1771 bratislavský vynálezce Wolfgang von Kempelen a veřejnosti ho předvedl ještě téhož roku na zámku Schönbrunn za přítomnosti Marie Terezie.

Výstřižeewrrrrrk.JPG

Kanadský indiánský průzkumník s katanou (1894)
Snímek byl pořízen roku 1894 v osadě Gleichen v jižní Albertě. Založil ji roku 1884 Lord Edward Gleichen a teprve v 1899 se oficiálně stala vesnicí. Muž na snímku je průzkumníkem u Královské kanadské jízdní policie, pochází z kmene Černonožců a jeho domorodé jméno zní Dog Child. Znám byl ale také jako Winnipeg Jack. Vedle něj stojí jeho žena The Only Handsome Woman. Pokud jde o katanu, kterou drží v ruce, tak původem těchto exotických zbraní jsou japonští hodnostáři. Ti koncem 19. století cestovali po USA a katany dávali přímo náčelníkům domorodých kmenů jako dary, nebo prodávali americkým obchodníkům. Ve druhé polovině 19. století Černonožce zdecimovaly zavlečené choroby, alkohol i cílené vybíjení bizonů novými osadníky a byli nuceni usadit se v rezervacích. Někteří se tak dostali až do Kanady.

27747908_150268638941791_1668884176301004398_o.jpg

Jediný člověk v historii, který byl klasifikován jako trpaslík a stal se z něj obr.
Ano, zní to jako z pohádky, jedná se o reálný příběh. Adam Rainer (1899-1950) pocházel ze Štýrského Hradce a ještě v roce 1920, ve věku 21 let, měřil pouze 1,18 m. Jako mávnutím kouzelného proutku ale začal nezadržitelně růst a během velmi krátké doby vyrostl o celý metr. V roce 1931 měřil 2,18 m a celkově vyrostl až do výšky 2,34 m. Jeho chodidla měřily 33,3 cm a dlaně 24,8 cm. Příčinou této záhady byla patrně Akromegalie, tedy hormonální porucha, která se projevuje nadměrnou produkcí růstového hormonu somatotropinu v hypofýze. Nejčastější příčinou je nádor hypofýzy, ojediněle ji však způsobuje i tumor slinivky nebo plic. V případě, že není léčena, může výrazně snížit kvalitu a zkrátit délku života. Pokud jde o samotného Adama Rainera, tak výsledkem rychlého růstu nedokázalo jeho tělo unést celou váhu a byl tak až do konce života připoután k lůžku.

BaqKMA2IIAAD_D_.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Krátkokrčka dlouhoocasá (Elusor macrurus) s pořádnou kupou řas na hlavě i hřbetě připomíná pankáče
Želva s českým názvem Krátkokrčka dlouhoocasá je v zemi svého původu zvaná Mary River turtle. Svůj jedinečný vzhled má díky tomu, že jí na hlavě a krunýři rostou řasy - ty na hlavě vypadají jako zelené vlasy a ty na krunýři připomínají miniaturní krajinu. Tím ale příroda s podivnými věcmi vůbec neskončila, spíš naopak. Suchozemské i mořské želvy většinou dýchají vzduch pomocí plic, leč australská příroda dala vzniknout podivnosti známé jako bimodální dýchání: Když je na suchu nebo na hladině, dýchá vzduch obvyklým způsobem, pod vodou ale dokáže absorbovat kyslík z vody pomocí kloaky - díky čemuž se o ní říká, že pod vodou dýchá "zadkem". Zmíněné podvodní dýchání jí dokáže zabezpečit dostatek kyslíku až na tři dny v kuse, které může strávit spokojeně pod vodou. Jak český název napovídá, tak želva má rovněž mimořádně dlouhý ocas, který někdy dosahuje délky až dvou třetin délky jejího krunýře. Její ocas má navíc hemální oblouky (kostěné oblouky na spodní straně ocasních obratlů) o které ostatní želvy už dávno přišly. K čemu jí jsou dobré, to se zatím vědci jen dohadují. Kromě dlouhého ocasu a "dýchacího zadku" má Krátkokrčka dlouhoocasá na své malé hlavě nezvykle dlouhé i takzvané parmy (smyslové orgány pod čelistí), které fungují jako chuťové receptory a pomáhají jí hledat potravu v kalné vodě. Oproti ostatním želvám má také velmi dlouhé zadní nohy, díky čemuž velmi rychle plave.
Přes všechny tyto jedinečné vlastnosti ji ještě donedávna vědecký svět vůbec neznal. Poprvé byly zaznamenány v půlce minulého století a díky svému jedinečnému vzhledu byly chovány jen jako domácí mazlíčci. Až v roce 1994 byly konečně uznány jako oficiální nový druh. Jedná se o endemickou sladkovodní želvu, žijící jen v řece Mary v australském Queenslandu. Díky velké oblibě u obchodníků se zvířaty z volné přírody téměř zmizela. Nyní je však již na Červeném seznamu ohrožených druhů a tak se jí konečně dostává zasloužené ochrany. Opětovné rozšíření její populace ale brání jak přehrady na řece, tak i sama příroda, jelikož se tyto želvy rozmnožují až po dosažení 25 roku života.

Elusor-macrurus_Chris-Van-Wyk_10-1000x667.jpg

Obličejové protézy (1919)
v zákopových bojích byla velice běžná traumatická zranění tváře, ať již projektily, šrapnely, střepinami nebo letícími úlomky. Pokud takto zasažení vojáci nevykrváceli nebo nepodlehli šoku, byli rychle obvázáni a převezeni do nemocnic v zázemí. Postupem času bylo nutno řešit rovněž zapojení takto zraněných mužů do běžné společnosti a tedy co nejvíce obnovit jejich původní vzhled. Někteří vojáci se podrobili plastické operaci, která byla velice zdlouhavou a v době před nástupem antibiotik i velice nebezpečnou. Alternativou bylo zakrytí rány pomocí protézy. Nejprve byl sejmut sádrový odlitek poškozené tváře. Následně se umělečtí sochaři, ujmuli rekonstrukce modelu dle fotografií před poraněním, nebo dle svého uměleckého cítění. Z této plastiky byla vyhotovena přesná protéza, zakrývající chybějící část tváře. Pro co nejlepší efekty byly často používány skleněné oči, umělé vousy a podobně. Pokud vás zajímá jak se uchycovaly ke tváři, tak se nejčastěji využívalo brýlí. Povrch byl následně přepatinován dle odstínu tváře. Nejznámější sochařkou, která svým umem pomáhala zraněným nešťastníkům, byla americká sochařka Anna Coleman Ladd (1878-1939), v jejímž ateliéru byly snímky pořízeny.

Výstrtzzztřižek.JPG

Černá "princezna Leia" (1919)
Tento výrazný narůst ušních lalůčků nastal po jejich propíchnutí v důsledku infekce. Výrůstky byly léčeny operativně a pomocí ozařování. Práce lékařů ale byla neúspěšná a po dvou letech se ženě výrůstky vrátily. V této době navštívila plastického chirurga jménem Dr. John Staige Davis, ten pořídil fotografii a pod ni připsal: "tento případ nebyl v mojí péči". Snímek byl použit v knize Plastic Surgery: Its Principles and Practice, vydané roku 1919.

Plastic_surgery;_its_principles_and_practice_(1919)_(14782986942).jpg

Pokud se chystáte k moři a nevíte jak sbalit váš letoun Albatross Taube model 1914, tak níže můžete vidět úhledný fotonávod. Přejeme vám příjemnou dovolenou s výhledem na zákopy a spoustou zábavy s kamarády. Passchendaele je prý příjemné místo k odreagování.

35082736_1876835292381228_8795008719059419136_n.png
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Bydlení v Číně. Snímek pochází z provincie Kuej-čou (贵州) jejíž hlavním městem je Kuej-jang. Provincie má rozlohu 176 167 km² a žije v ní přes 35 miliónů obyvatel. Jedná se o relativně chudou a ekonomicky nerozvinutou oblast, nicméně bohatou na nerostně, kulturní a environmentální zdroje. Demograficky patří mezi nejrozmanitější provincie, národnostní menšiny tvoří více než 37% obyvatelstva.

85089376_519912325328668_7027554209885061120_n.jpg

Japonský sběratel potetovaných lidských kůží - zvaný "Dr. Tattoo" 刺青博士
Doktor Fukuši Masaiči (1878-1956) 福士政, studoval na Tokijské císařské univerzitě a roku 1914 i v Německu. Věnoval se studiu kůže a vlivu tetování na zdraví člověka - především na schopnost ničit kožní lézi syfilis. Výzkum z roku 1907 jej přivedl do kontaktu s mnoha potetovanými lidmi. Od roku 1926 se začal zajímat o tradiční japonské tetování - Irezumi (入れ墨). Vedl pitvy těl a vypracoval způsob stažení kůže, aby nedošlo k jejímu poškození. V následujících letech takto posbíral zhruba 2 000 lidských kůží a 3 000 fotografií, které ale byly v roce 1945 zničeny. Pouze část z jeho sbírky přečkala bombardování v protileteckých krytech. Právě tyto kusy se zachovaly až do dnešních časů.

89925833_534470413872859_907659471637970944_n.png

Ruské kruhové válečné lodě (1872-1903)
S myšlenkou kruhové válečné lodi přišel skotský lodní konstruktér John Elder a tento nápad rozvíjel u Royal Navy Edward Reff. Stavba ale nakonec proběhla zcela nečekaně v carském Rusku pod taktovkou kontraadmirála Andreje Alexandroviče Popova (1821-1898). Kruhová konstrukce válečné lodi měla umožnit díky nízkému ponoru proplouvat vodami řek a jezer. Výzbroj tvořily dvě děla ráže 280 mm umístěná do shora otevřené pancéřované nástavby (barbety). Pohon lodi zajišťovaly sdružené parní stroje britské firmy Arthura Woolfa a nastavitelné lodní šrouby Roberta Griffitha. I když byly vyrobeny pouze dvě plavidla tohoto typu, byl každý kus jiný - rozdílné rozměry a výzbroj. Výroba prvního kusu byla zahájena petrohradské loděnici. Části plavidla byly převáženy do Nikolajeva a zde v letech 1872-1873 byl sestaven "Novgorod". Za rok v této loděnici dokončili jeho mladšího a většího bratra "Kijev", který byl po čase přejmenován na "Vice-admiral Popov". Obě lodě se měly vyznačovat tichým chodem parních strojů a byly zařazeny do služby jako plovoucí baterie obrany pobřeží. Mezi černomořskými námořníky se pro kruhové obrněné lodě ujalo pojmenování "Popovky". V roce 1892 byly lodě Novgorod a Viceadmiral Popov, přeřazeny do třídy obrněnců pobřežní obrany. Jejich plavební schopnosti byly problematické a proto zůstaly v službě asi deset let. Plavba na rozbouřeném moři byla téměř nemožná, lodě špatně držely směr i při klidné hladině. Protože se lodě během plavby kymácely bývala střelba velmi nepřesná. Bojově byly nasazeny v letech 1877-1878 na dolním toku Dunaje při akcích carské Dunajské flotily proti Turkům. Po válce, dostal Novgorod další dvě děla ráze 37 mm a byl překlasifikován na loď pobřežní ochrany. V roce 1903 byl vyřazen ze stavu námořnictva a v roce 1911 prodán na sešrotování.

MonacoNavalMuseumApril2016-604.JPG

Doubledecker přeskočil rozevírající se Tower Bridge
Londýnský Tower Bridge, zvedací most přes řeku Temži, patří mezi historické symboly města. Dne 30. prosince roku 1952 po mostě projížděl londýnský dvoupatrový autobus linky 78 ve směru z Shoreditch do Dulwiche. Ramena mostu se ale začala náhle zvedat, o čemž řidič autobusu (Albert Gunton) nedostal zprávu a v mlze si ani ničeho nevšiml. Jedinou šancí tak bylo ještě více sešlápnout plynový pedál a pokusit se zvětšující se mezeru mezi rameny přeskočit. Podařilo se, autobus plný cestujících třímetrovou mezeru přeskočil a do Dulwiche dorazil dokonce s dvouminutovým předstihem oproti jízdnímu řádu. Byl to docela zázrak, že autobus zůstal vzpřímený, nespadl do Temže a že cestující utrpěli jen lehká zranění. Za svou chladnokrevnou reakci, zručné řízení a odvahu byl Albert oceněn £10 od London Transport a £35 od City of London. Na první pohled úsměvná částka, ale dnes jde o ekvivalent cca £1600 (43 000 Kč). Od svých kolegů si vysloužil přezdívku "Parachute Gunter" a "Waterwings". Kouskem odvážného řidiče se v roce 2009 inspiroval hvězdný freestylový motokrosař Robbie Maddison. Sedmadvacetiletý Australan nejen že Tower Bridge na své motorce přeskočil, ale dokonce stihl během devítimetrového skoku přidat ještě salto vzad.

330810244_1215510436009023_1510096755052458309_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 12/2/2023, 17:46, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Ochrana před sněhovou bouří (1939)
Rozhodně se jedná o stylovou praktickou pomůcku, kombinující kubismus s futurismem. Pokud se obáváte sněhových vánic, kdy budete mít oči zalepené protivnými vločkami, tak neváhejte a kupujte tento skvělý kornout. Tato podivnost pochází z Montrealu v Kanadě a nejspíš se zde prodává dodnes .)

40962702_406442873218158_2597541172024967168_n.jpg

Takeko Nakano (1847-1868)
se narodila roku 1847 v Edu (dnes Tokio) jako dcera Nakano Heinaie, představitele klanu Aizu. Od mládí byla trénována v boji se zbraní a vedena ke studiu literatury. Její učitel, Akaoka Daisuke, ji později formálně adoptoval a společně s ním pracovala jako učitelka bojových umění a boji se zbraní. V roce 1868 se poprvé vrátila na území jejího vlastního klanu Aizu. Krátce nato vypukla v Japonsku občanská válka - válka Bošin. Klan Aizu patřil mezi tradiční stoupence šóguna a postavil se na jeho stranu i tentokrát. Bohužel válku prohrál a v červnu roku 1868 se Šogun vzdal. Mnozí jeho stoupenci ale pokračovali dál v boji. Většina šógunových sil uprchla na sever Japonska, kde vytvořili krátkodobou Republiku Ezo, než byli i oni poraženi o rok později. Klan Aizu byl odříznut a opuštěn svými spojenci a v říjnu 1868 oblehly císařská vojska hrad Aizu-Wakamatsu, sídlo klanu. Během obléhání vytvořila Nakano Takeko skupinu žen, které bojovaly se zbraní v ruce proti obléhatelům. Zpětně byla jednotka pojmenována Jōshitai (Ženská armáda) a Nakano Takeko a její ženy musely bojovat nezávisle po boku sil klanu, protože nebyly přijaty do řad obránců. Když vedla své ženy na zteč proti císařským vojákům klanu Ōgaki, padla střelena kulí do hrudi - dle výpovědí přeživších srazila svou naginatou pět nepřátelských vojáků. Aby nebyla její hlava vzata jako trofej nepřáteli, požádala svou sestru Yūko, aby jí hlavu usekla a pohřbila ji. Ta učinila podle jejích pokynů a uťatou hlavu své sestry odvezla do klášteru Hōkai poblíž Fukušimy, kde ji pohřbila pod sosnou. Hrad padl o něco později, v listopadu 1868. Všichni samurajové (kteří nespáchali sebevraždu) byli odvedeni do zajateckých táborů a klan Aizu, který ovládal svá území od sedmnáctého století, byl rozpuštěn.

onnn-ab.jpg

Možná vás někdy zajímalo, jak vznikaly plakáty s dívkami (pin-up-girl) v lechtivých pózách, známé z 50.let. Zde tedy můžete vidět malíře jménem Gil Elvgren (1914-1980), kterak pracuje na novém díle. Pózuje mu Myrna Hansen. Pin-up girl je modelka, která pózuje na masově produkovaných atraktivně vypadajících fotografiích (nejčastěji zobrazována na plakátech - tzv. posterech, nebo na stránkách nástěnných kalendářů), které jsou součástí tzv. pop kultury. Termín pin-up je používán i pro ilustrované nebo kreslené obrázky, které jsou často tvořeny emulací fotografií. Tematicky jsou fotografie pin-up zaměřené na neformální vyobrazení, které nemá za cíl nevyžádaný portrét modelu s jeho charakterovými vlastnostmi, prezentovat uměleckou myšlenku, nýbrž má buď propagovat zboží, nebo poskytnout prezentaci atraktivního sex symbolu glamour modelky nebo herečky zajímavé pro co nejširší masu konzumentů. Podobně jako v jiných směrech pop-kultury je trvanlivost atraktivity zobrazení pin-up obrázků sezónní, rychle zastarává a je často obměňována novými tvářemi.

Elvgren-righttouch.png

Kluzák vyrobený z prostěradel a podlahových prken pro útěk z německého vězení (1945)
Mohutný hrad v malém saském městečku Colditz se stal během druhé světové války nechvalně proslulým zajateckým táborem, kde byli internování spojenečtí letci - tehdy nesl označení Oflag IVC. Přestože se jednalo o velmi střežený objekt, pokusů o útěk zde bylo mnoho a velení je tvrdě trestalo. Přesto si vězni dokázali kopat únikové tunely, sestrojit funkční vysílačku, šili různé uniformy a šaty. Nejkurióznějším dílem však byla stavba funkčního kluzáku. Jednoho zasněženého dne v prosinci 1943, když se válečný zajatec a pilot RAF Bill Goldfinch (1916-2007) díval na německé město Colditz, všiml si sněhových vloček za jeho oknem, které vstoupaly vzhůru. Tehdy se v jeho hlavě zrodil plán jak využít vzestupných proudů a k útěku využít kluzák. Také zde bylo ideální místo, ze kterého se dal vypustit kluzák - střecha hradní kaple, která byla skryta před pozorným zrakem stráží. Nápad představil Dickovi Howeovi, šéfovi vězeňské únikové komise, který jej schválil. Do projektu byl také přidělen Goldfinchův nejlepší přítel Jack Best. Pomocí učebnice objevené ve vězeňské knihovně Goldfinch a Best, oba inženýři, vypracovali specifikace pro kluzák. Uvezla by pilota a jednoho pasažéra. Křídla by měla dostatečný vztlak, aby přenesla cestující na kluzáku nad město Colditz a přes řeku Mulde. Stavbu zahájili v podkroví, které přepažili falešnou zdí, vyrobenou z okenic a půdního prachu. Hoblík si vyrobili z jídelního nože, vrtáky z hřebíků, pilové listy z pružiny gramofonu. Pro ovládací lanka využili elektrické dráty z nevyužívaných prostor hradu. Dále využili rošty z postelí, a pro potah použili prostěradla zpevněná prosnou kaší. Díky úplatkům od strážných získali kaseinové lepidlo a vrták do kovu. Stavba částí kluzáku byla přinejmenším zdlouhavá. Jen pro křídla museli stavitelé ručně vyrobit přes 6 000 komponentů. Aby vyrobili jen jedno žebro, museli vytvarovat kus dřeva, napařit jej aby byl ohebný, ohnout a nakonec přilepit na místo. Zmíněný kluzák jich však vyžadoval stovky. Start byl naplánován na jaro 1945. K vymrštění kluzáku měl být sestrojen kladkový katapult s protizávažím v podobě vany naplněné betonem. Ke spuštění však bohužel nikdy nedošlo. Válka se blížila ke konci a bylo rozhodnuto let odložit. Na hradě je dnes vystavena replika kluzáku.

Colditz-Glider-Title.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Trumanova rekonstrukce Bílého domu
Po letech ekonomické krize a druhé světové války, americká vláda za působení prezidenta Franklina Roosevelta omezila investice do údržby Bílého domu. Harry S. Truman proto v roce 1948 předstoupil před Kongres se zprávou o zpustošení budovy a prosadil její rekonstrukci. Podívejme se tedy na snímky obnovy Bílého domu z let 1948-1950, kdy se v jeho útrobách proháněly buldozery a náklaďáky.

33617123_1856861507711940_7761620260288987136_n.jpg

Potápěči byli kdysi tak nějak extra drsňáci
Kožený oblek, měděná přilba a vzduch z hadičky, přetvořili i tu největší padavku v nezkrotného mořského vlka. Z malých potápěčských zvonů nasazených na hlavu potápěče se časem vyvinuly první potápěčské skafandry. Ke konci 18. století se již používaly skafandry s přívodem vzduchu z potopených nádrží nebo ze vzduchových pump. Velkým přelomem v konstrukci potápěčských zařízení byl proslulý Siebeho skafandr z roku 1837. Jeho konstrukce – měděná přilba s nádechovým a výdechovým ventilem, přišroubovaný kožený oblek a přívod čerstvého vzduchu pomocí ručních pump – byla s různými úpravami používána velmi dlouho. Tento skafandr umožňoval potápěči i několikahodinový pracovní pobyt pod hladinou.

33399984_1857016864363071_1681649429196570624_n.png

První mrakodrap (1885)
Home Insurance Building v Chicagu, byl postavený roku 1885 a jednalo se o první budovou s nosnou ocelovou konstrukcí. navrhl ji americký architekt William LeBaron Jenney (1832-1907). Jeho výtvor měl 10 pater a měřil 42 metrů. Od předešlých staveb se odlišoval tím, že měl ocelovou konstrukci a obvodový plášť z cihel. Právě ocelová konstrukce byla nehořlavou a především nesla celou tíhu stavby - výškové stavby z cihel totiž musely mít zdi v přízemí, široké i několik metrů. Cihlový plášť tak polnil pouze estetickou funkci. Nová technologie staveb se dále rozvíjela a používala při budování nových moderních výškových budov. první mrakodrap ale vydržel stát jen do roku 1931, kdy byl kvůli další zástavbě zbourán. Na jeho místě od roku 1934 stojí devítipodlažní dům Field Building.

5daaa370-7b08-4250-ac34-36106d7b5e1b.jpg

Gyotaku jsou tradiční japonské otisky ryb, které se postupně měnily v umění
Mezi japonskými rybáři bylo tradicí zaznamenávat si neobvyklé úlovky metodou známou jako gyotaku (魚拓). Název samotný je složeninou slov gyo (ryba) a taku (otisk). Rybáři potřeli čerstvě ulovenou rybu, chobotnici nebo velkého korýše inkoustem sumi a pečlivě na ni přitiskl tradiční papír washi (i ten je kulturním dědictvím UNESCO). Vznikl tak jednoduchý otisk, který se využil jako záznam o úlovku. Inkoust byl čistě přírodní a po omytí se ryba prodala k přípravě a konzumaci. Obvykle rybář k otisku také připsali své jméno, druh ryby a údaje o tom kdy, kde a dokonce i s jakou návnadou k úlovku došlo.
Technika se dále zdokonalovala a z jednoduchých otisků se vyvinula podrobnější vyobrazení. Nejstarší známé otisky pocházejí až z roku 1839. Na sklonku období Edo ve druhé polovině devatenáctého století začal zručné umělce do svých služeb najímat pan Sakai, panovník prefektury Yamagata a vášnivý rybář. Obrazy s otisknutými rybami si pak zdobil svůj palác. Popularita gyotaku později ožila ve formě svébytné výtvarné techniky. Kromě ulovených ryb využívá štětců, papíru washi, inkoustu sumi nebo speciálních barev. Atmosféru díla korunuje tradiční japonská červená razítková pečeť hanko se znaky obsahujícími podpis autora. Dnes dle těchto záznamů vědci dokáží rekonstruovat tehdejší biodiverzitu a podobně.
V současnosti už rybáři gyotaku k dokumentování úlovků nepoužívají tak často jako v dobách před nástupem digitální fotografie. Existuje však stále a kromě Japonska je oblíbené například v Kalifornii. Moderní gyotaku je však především umělecká disciplína. Tvůrci používají složitější postupy i barvy a do otisků ručně domalovávají detaily, ale už málokdy připisují údaje o okolnostech úlovku. Gyotaku lze vytvářet dvěma hlavními způsoby. Při přímé metodě nanášíte pigment rovnou na připravenou rybu a otisk pořídíte přiložením vlhčeného papíru na ni. Při použití nepřímé metody přitisknete a rýžovou pastou přilepíte papír, hedvábí nebo jinou vhodnou textilii k rybě a pomocí bavlny zabalené v hedvábí opatrně nanášíte pigment. Takto vzniklá díla se vyznačují velmi propracovaným detailem.

Lake-George-Perch-School-watermarked-home-page-lo-res-1200-pix-e1512229149959.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Malm Whale - jediný vycpaný plejtvák obrovský na světě, který navíc fungoval jako malá kavárna
Rybář Olof Larsson nalezl 29. října 1865 v Askimské zátoce, tělo mladého plejtváka obrovského, kterého vyplavilo moře. Larsson jej následně prodal Augustu Malmovi, kurátorovi přírodovědného muzea v Göteborgu a taxidermistovi, který ze svých prostředků zadotoval preparaci celého zvířete. Vzhledem k velikosti, muselo být k odtažení velryby použito pět člunů a preparována po několika částech. Před instalací do muzea musel být kvůli transportu velryby vybourán otvor do zdi a jednotlivé části vycpaniny byly vtaženy dovnitř pomocí koní. Nějaký čas po vypreparování plejtvák sloužil jako pojízdná atrakce a bylo možné si uvnitř posedět a dát si kávu.

whale-malm_012.jpg

Montréal Biosphère během požáru v roce 1976
V roce 1967 se v Montréalu konala výstava EXPO 67, kde se bývalé Československo, mimo jiné, též prezentovalo projektem Kinoautomat. Pro samotné město Montréal to byl bezesporu významný mezinárodní úspěch, který se pak o devět let později zopakoval v podobě letních olympijských her. Pro zmíněnou mezinárodní výstavu vznikl v pavilonu Spojených států jeden z monumentů města, který postavil architekt Buckminster Fuller. Biosphère byla vytvořena z ocelových trubek a akrylových plátů, na výšku měřila 62 m o průměru 76 m. Během rekonstrukčních prací ve čtvrtek odpoledne 20. května 1976 zasáhl kopuli požár a zbyla z něj pouze ocelová konstrukce. Místo zůstalo uzavřeno až do roku 1990, kdy došlo k přestavbě na muzeum životního prostředí.

107493234_597735594213007_5220223527647526006_n.jpg

Fighting taylors - souboj krejčovských tovaryšů (1788)
Dne 26. března 1788, se na poli poblíž silnice Drumcondra v irském Kilkenny, odehrál podivný souboj mezi dvěma krejčovskými tovaryši. Během předchozí noci se hádali o tom, jakými zbraněmi se ráno střetnou. Nebyly vybrány pistole, šavle nebo rapíry, ale překvapivě nůžky. Ve smluvený čas se setkali na místě a zaujali šermířských póz. Několik střehů vyšlo nazmar, když v tom prolétla vzduchem špička nosu jednoho z duelantů. Ten však nezaváhal a ustřihl sokovi polovinu pravého ucha. Krev byla prolita na obou stranách a souboj tak byl ukončen. Tovaryši si potřásli rukou a v dokonalém přátelství se vrátili domů. Ilustrace byla roku 1788 otištěna v časopise Piccadilly. Nyní je uložena v Britském muzeu pod číslem 1895,0617.448.

106454855_595967367723163_1985327471196687970_n.jpg

Tohle se stane, když se dvouletá mise protáhne na 10,5 roku
Vozítko Curiosity, je kosmická sonda americké NASA určená pro průzkum povrchu Marsu. Sonda odstartovala 26. listopadu 2011 a přistála v Galeově kráteru 6. srpna následujícího roku. Délka mise byla plánována na 23 měsíců, ale vědci doufali, že vozítko bude fungovat déle. V roce 2014 NASA odsouhlasila prodloužení mise. Životnost radioizotopového generátoru dodávajícího energii je až 14 let. Pokud tedy nedojde k nějakému nečekanému zádrhelu, tak bude vozítko po Marsu rejdit až do roku 2026.

329218025_730206972046247_3454581249245177291_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3505
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od seabee »

Re:
Tohle se stane, když se dvouletá mise protáhne na 10,5 roku
Jasně, pneu nemá být starší než šest, max. osm let. Ještě, že na Marsu nemají STK.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Sklář Loren Stump je v současnosti předním tvůrcem techniky známé jako millefiori
Technika millefiori byla používána v antice a oblíbena v renesanci. Provádí se zhotovením skleněných tyčinek o průměru 4-6 mm, které ve svém profilu mají proveden dekor různobarevných květů, hvězdic či jiných motivů. Tyto tyčinky se nasekají na ploché, přibližně 2-3 mm tenké špalíčky. Ty se mnohdy – ne vždy – sestavují podle předem promyšlené kompozice do určeného přípravku. Na kulovité tzv. jádro ze žhavého čirého skla se pak tyto špalíčky nabalí. Jeho ohřátím v tavicí peci se dostatečně přitaví, poté tzv. sválením dotvaruje a na takto upravený, kulovitý tvar se nabalí vrstva další bezbarvé skloviny a vytvaruje do požadovaného tvaru. Ten byl v mladších dobách zpravidla vejčitý. Následně se výrobek odrazí od píšťaly a je dáván vychladit do chladicí pece.

83166606_584731962180037_3620390909147032415_n.png

Roku 1833 byl v Británii odsouhlasen zákon, kterým měli být vykoupeni všichni otroci na území impéria. Šlo o tak horentní sumu, že se ji podařilo splatit až v roce 2015. Majitelé otroků měli být odškodněni celkem 20 miliony liber šterlinků, což činilo 40% ročních příjmů státu. Podle přepočtu na kurz v roce 2013 se jednalo o 16,5 miliardy liber. Šlo o 5% HDP britského impéria, což v přepočtu na kurz v roce 2016 vychází na 100 miliard liber (!) K financování celé částky si musela britská vláda v roce 1835 vzít půjčku ve výši 15 milionů liber a tento obnos byl kompletně splacen až o 180 let později. Tedy až zase někdo bude označovat Brity za rasisty, můžete mu říct tento příběh. Na titulním obrázku je ilustrace z knihy "The Black Man's Lament, or, how to make sugar" z roku 1826, jejíž autorkou je Amelia Opie (1769-1853)

103331270_582311182422115_1862965251768250714_n.png

Holtermannův a Bayerův vzorek, aneb největší nalezený kus zlata
Německý migrant Bernhardt Otto Holtemann (1838-1885) nalezl 19. října 1872 v lokalitě Hill End u Bathurstu v Novém Jižním Walesu, rudný blok o rozměrech 1,45 x 0,66 x 0,05 m, z křemíku a břidlice s nabaleným zlatem. Celková hmotnost činila 233 kg a samotného zlata bylo 92 kg. V současné době by měl hodnotu 130 000 000 Kč. Tento kus rudy nese název "Holtermannův a Bayerův vzorek". Na fotografii vpravo je samotný Holtermann na své verandě a vlevo replika vystavená v australském muzeu.

101753943_580566622596571_1238049735392009833_n.jpg

U rostlin příležitostně dochází k neobvyklému fenoménu zvaném vivipari
Dochází k němu, když semena začnou klíčit dříve, než se vůbec oddělí od "rodiče" (plodu). Tento latinský název doslova znamená "živé narození." Můžeme se s ním příležitostně setkat mimo jiné u kukuřice, rajčat, paprik, hrušek a citrusových plodů. Nejpravděpodobněji se s ním setkáte s rajčaty nebo paprikami, které jste si koupili a nechali ležet mimo lednici. U rajčat tak můžete narazit na jemné bílé klíčky, ale u paprik jde již o silné zelené útvary. Nu a nyní proč k tomuto podivnému fenoménu vlastně dochází. Semena totiž obsahují hormon, který za normálních okolností potlačuje klíčivost. Je to nezbytnost, protože udržuje semena připravená k vyklíčení, jen co nastanou ideální podmínky. Někdy se ale tento hormon vyčerpá, zvláště pokud je okolní prostředí teplé a vlhké. Byť může viviparii vypadat strašidelně, vůbec však neovlivňuje kvalitu ovoce. Navíc můžete sníst dužinu kolem a klíčící semínka zasadit do hlíny a nechat pěkně vyrůst - když už prokázala takovou vůli k životu .)))

5f5f311a51f3f_q09OmmM4virUkzIZpv68dqzip2RxUKU7rnCrerttin-h2WWQ__700.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Juraj Tichý
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4897
Registrován: 28/8/2018, 18:27

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Juraj Tichý »

Alfik píše: 15/2/2023, 09:38
Rase píše: 14/2/2023, 19:30 Roku 1833 byl v Británii odsouhlasen zákon, kterým měli být vykoupeni všichni otroci na území impéria.
"Pouhých" cca 900 let po Sv. Václavovi... asi byrokracie. Nebo že by přeci jen špetka rasismu spojená s penězi? :twisted:
Ako? :D
Vy ste v Čechách nemali poddanstvo a nevoľníctvo až do konca 18. storočia?
Odpovědět

Zpět na „Fotografie, vtipy, citáty“