„Já jsem jen bojující pilot, ale Boelcke byl hrdina." Tato věta zazněla z úst nejúspěšnějšího stíhače 1. světové války Manfreda von Richthofena, vypovídá o mnohém. Stal se legendou, příkladem a mentorem svých následovníků.
Narodil se roku 1891 jako syn učitele, již od mládí ale bylo jasné, že v otcových šlépějích nepůjde, byl velmi dobrým gymnastou, plavcem či horolezcem a srdce ho táhlo jinam, takže ihned po maturitě narukoval do Pruské kadetní školy a poté sloužil několik let jako důstojník telegrafního praporu. Již zde se ukázalo, jaký je Boelcke člověk, respetive velitel, snažil se nejednat z pozice síly, ale upředňostňoval přirozený respekt, autoritu a vůdčí schopnosti, což bylo v tehdejší armádě (obzvláště v Prusku) poměrně nezvyklé a novátorské.
V květnu 1914 byl převelen k letectvu a zde se vlastně začíná psát jeho zajímavý příběh. Když v září 1914 dokončil úspěšně výcvik, byl přeložen k FLIEGERABTEILUNG 13, kde začal sloužit se svým o 5 let starším bratrem. Dokonce létali v jedné posádce, mladší Oswald jako pilot, starší Wilhelm jako pozorovatel. Jejich společné působení trvalo cca. půl roku, pak Oswald požádal o přeložení k jiné jednotce a bylo mu vyhověno, stává se členem FLIEGERABTEILUNG 62. Proč se rozhodl odejít? To je trochu zahaleno mlhou, uvádí se, že to bylo díky neustávajícím hádkám s bratrem, jiný důvod mohl být, že jeho bratr začal mít v jednotce problémy (možná díky alkoholu) a poslední verze kterou jsem našel je, že v jednotce byly výhrady vůči jejich společnému působení. Není to však příliš podstatné.
V dubnu 1915 se tedy stal Oswald Boelcke členem nově založené FLIEGERABTEILUNG 62, kde se poprvé setkává se svým později velikým kamarádem Maxem Immelmannem. Celá jednotka je posléze přemístěna do Douai ve Francii. Zde se odehraje něco, co nám podá důkaz o povaze a charakteru Oswalda Boelckeho. 28. sprna totiž spatřil, jak do plavebního kanálu poblíž letiště spadl místní 14 letý chlapec, neváhal, skočil do vody a chlapci, který již klesal ke dnu, zachránil život. Bohužel mu ho ale příliš neprodloužil, neboť Albert Clément Germain François Delplace (tak se jmenoval), zemřel na počátku roku 1919. To bylo v té době ale poměrně běžné, válečné strádání (nedostatek jídla, vitamínů, atd.), se podepsalo na zdraví a životech mnoha tisíců civilistů. Rodiče zachráněného chlapce dokonce navrhli Boelckeho na francouzský řád „Legion d'Honeur“ a měli podporu i dalších místních občanů, v té době ale nešlo udělovat nepříteli v době války takováto vyznamenání. Boelcke tak doustal „pouze“ německý řád „Za záchranu života“, nicméně velmi si ho vážil a nosil ho vždy hrdě spolu s vysokými válečnými metály.
Svého prvního vzdušného vítězství dosáhl 4. července 1915, když ve svém pozorovacím LVG C.1 napadl francouzský Morane Parasol a jeho pozorovatel jej sestřelil. Díky svému pilotnímu umění a agresivitě v boji byl vybrán jako jeden z prvních k vyzkoušení nového Fokkerova stroje E.I se synchronizovaným kulometem. První sestřel se mu na tomto letounu podařil 19. srpna, kdy poslal k zemi nepřátelský Bristol blíže neurčeného typu. Tím v podstatě odstartoval svou úspěšnou stíhací kariéru, do konce roku dosáhl ještě čtyř sestřelů a během ledna 1916 další tři. 12. ledna byl spolu s Immelmannem dekorován nejvyšším pruským vojenským vyznamenáním „Pour le Mérite“, stali se tak prvními piloty, kteří jej obdrželi.
Po 18. sestřelu na konci června 1916 je ve svých 25 letech povýšen do hodnosti Hauptmann, což byla v německé armádě té doby věc ojedinělá. Ještě předtím, 18. června, jej však velmi zasáhla smrt jeho přítele Maxe Immelmanna, který po svém 15. sestřelu padl. Zůstal tak na špici stíhacích pilotů osamocen. Ještě před Immelmannovou smrtí si Boelcke všiml, jak zranitelný je útočící letoun, neboť pilot nedává pozor na dění kolem sebe, stejně tak že poměrně veliké riziko nesou lety osamocených pilotů. Podařilo se mu předvědčit svého kamaráda a vytvořili tak první stíhací dvojici na světě. Z těchto poznatků dále čerpal a stal se průkopníkem a zastáncem bojů ve velkých formacích.
Jeho úspěchů a taktických inovací si nemohli nevšimnout na vrchním velitelství leteckých sil, nabídli Boelckeovi, aby vytvořil rize stíhací jednotku. Tak 11. srpna 1916 spatřila světlo světa slavná Jasta 2. K této elitní jednotce vyzbrojené v té době nejlepšími stíhacími letouny Albatros D.I a D.II, které překonávaly vše, co proti nim mohli spojenci nabídnout, přicházeli na doporučení noví piloti (mimo jiných si sám vybral i Manfreda von Richthofena a Erwina Böhmeho), které se Boelcke snažil naučit všem zásadám leteckého boje v jeho pojetí. Dokud však nebyla jednotka vycvičena podle jeho představ, létal nad frontou sám a připsal si dalších 7 sestřelů.
17.září 1916 poprvé vedl svou jednotku, tentokráte zatím o síle šesti strojů, do boje. Během tohoto letu si každý z pilotů připsal po jednom sestřelu, to vše bez vlastní ztráty. Výcvik začínal přinášet ovoce. Do konce měsíce si jednotka připsala dalších 25 vítězství, v říjnu pak 32. Jasta 2 a její velitel Hauptmann Oswald Boelcke se stávají pověstnými na obou stranách fronty.
Časté , dlouhé a vyčerpávající bojové lety ve výškách bez kyslíkových přístrojů, k tomu starost o jednotku, to vše se však negativně podepisuje na jeho zdraví. Místo odpočinku ale létá dál. Osudným dnem se mu stal 28.říjen 1916, toho dne vedl hlídku šesti strojů a utkávají se s britskými stroji Airco DH.2, které vedl jiný legendární pilot Lanoe G. Hawker, DSO, VC. Během následujícího souboje dosahuje Boelcke svého 40.vítězství, vzápětí však do horní nosné plochy jeho Albatrosu naráží podvozkem jeho spolubojovník a přítel Erwin Böhme. Neovladatelný Boelckeho stroj se vydá na svou poslední cestu, cestu k zemi…
Zdrcený Erwin Böhme (celkem 24 sestřelů) je na vlastní žádost od jednotky přeložen, aby se k ní později vrátil jako její velitel a zde také padl. Celé Německo je šokováno, nejdříve Max Immelmann, nyní ještě slavnější Oswald Boelcke.Císařským dekretem je jednotka přejmenována na Jasta Boelcke. Vojenský pohřeb se koná 3.listopadu, jeho průběh „naruší“ trojice britských strojů, které shodí smuteční věnec a vzkaz „Na počest kapitánu Boelckemu, našemu odvážnému a rytířskému nepříteli. Od britské Royal Flying Corpse.“
Oswald Boelcke se zapsal do povědomí jednak jako vynikající stíhač a taktik, ale také jako veliký gentleman. Že jím skutečně byl, vypovídá mimo jiné i to, že bylo-li to jen trochu možné, dával šanci svým již překonaným nepřátelům přistát na německé straně zákopů, nešel tedy „po mrtvolách“. To bylo vysoce oceňováno u spojenců, ale získal si tím nemalý respekt i ve vlastních řadách a u civilistů. Byl však i veselým a vyhledávaným společníkem, o jeho smyslu pro humor vypovídá i prohlášení, které vydal v roce 1915, kdy začínal býti slavným a od neinformované veřejnosti dostával stále tytéž otázky.
PROSÍM !!!
Neptejte se mne na nic o létání. Odpovědi na nejčastější otázky najdete zde:
1. Někdy to je nebezpečné, někdy ne.
2. Čím výše letíme, tím větší je zima.
3. Ano, to že je větší zima, poznáme podle toho, že mrzneme.
4. Letová hladina bývá 2000-2500 metrů.
5. Ano, z této výšky jsme schopni ještě něco vidět, ale ne tak dobře, jako ze 100 metrů.
6. Dalekohledem moc dobře nevidíme, protože se třese.
7. Ano, shazujeme bomby.
8. Ano, jedna stará žena se cítila poškozena a vyplašili jsme několik transportních kolon.
9. Pozorovatel sedí vepředu a něco vidí.
10. Nemůžeme mezi sebou mluvit, protože motor je příliš hlučný.
11. V letadle nemáme telefon, máme ale elektrické světlo.
12. Ne, nežijeme v jeskyních.
To nejdůležitější, co předal svým nástupcům, to je však soupis pravidel leteckého boje. Ten se stal základem letecké taktiky a ač se z dnešního pohledu může jevit úsměvným, tehdy to bylo přelomové dílo.
DICTA BOELCKE:
- Před útokem se snaž získat výhodu, pokud je to možné, měj slunce za zády
- Pokud jsi útok začal, vždy jej dokonči
- Střílej jen z blízka a pokud máš nepřítele dobře zaměřeného
- Z protivníka nikdy nespouštěj oči a nikdy se nenech oklamat lstí nebo úhybným manévrem
- Při jakémkoli druhu útoku je vždy důležité zaútočit zezadu
- Pokud se na tebe nepřítel vrhne střemhlav, nesnaž se jeho útoku uniknout, ale napadni jej ve vstřícném letu
- Pokud jsi za nepřátelskými liniemi, nikdy nezapoměň na ústupovou cestu
- Pro jednotku: hlavně útočte ve skupinách po čtyřech nebo šesti. Když se boj změní v jednotlivé souboje, dbejte na to, aby vás více neútočilo na stejného protivníka
