Ztráty ukrajinských ozbrojených složek

[Rase]

Vojáci 14. samostatné mechanizované brigády (14. OMBr) darovali dceři padlého spolubojovníka Oleksandra Vasiljeva vojenskou uniformu. Postarali se o to, aby se dívce splnil sen – vyrobili pro ni vysněnou vojenskou uniformu, které se, jak chtěla, "budou bát všichni nepřátelé". Na oděvu byla vyšitá přezdívka malé Irynky – "Янгол" (Anděl). "Pyšně nosí pixel, znaky naší brigády a svá zasloužená ocenění. Ve skutečnosti je Irynka jedna z nás, náš Anděl," říkají vojáci.

Druhého ledna padl v bojích u Bachmutu Oleg Jurčenko, otec pěti dětí, jedna z nejjasnějších postav ukrajinského mládežnického a národního hnutí. Nebál se vést jeden z nejkomplikovanějších okresů Luhanské oblasti, kde obětavě pracoval na tamní ukrajinizaci škol. Bez ohledu na to, jak dlouho tam trvala okupace, mnoho dětí mu vděčí za svůj ukrajinský charakter. Vyznamenán byl státním Řádem za odvahu. V mládí byl Oleg Jurčenko mariňák a v posledních letech působil ve velmi důležité struktuře Obranných sil, kterou zatím nelze jmenovat. Mohl klidně odejít do zahraničí, ale místo toho odešel na frontu. Na podporu rodiny Ljudmily a jejich dětí vznikl tady tento účet: 4441 1111 5099 9302

https://send.monobank.ua/64YBxSTjeq?fbc ... YkHlerPGAA

Jednadvacetiletá mladší seržantka Tetjana Volodymyrivna Matsijevská byla 9. ledna 2023 zabita ruským dronem při bojové službě poblíž Dilijvky v Doněcké oblasti. Informaci o smrti rodačky zveřejnilo vedení Ivanofrankivské oblasti 12. ledna. Mladá poddůstojnice původem z okresu Javoriv ve Lvovské oblasti, známá spolubojovníkům jako Nasťa, se nedávno na frontě vdala a plánovala si s manželem budoucnost. Zemřela při obraně toho, co mnozí z nás považují za samozřejmost – demokracie. Čas příjezdu pohřebního průvodu bude dodatečně oznámen na sociálních sítích.

https://suspilne.media/357378-na-donecc ... -lvivsini/
https://newinteresting.in.net/2023/01/t ... MQqWqMh3aU

U Bachmutu padl ukrajinský desetibojař Volodymyr Androščuk (22 let) a nebude tak reprezentovat svou zemi na olympijských hrách v Paříži. V dalších zprávách Mezinárodní olympijský výbor oznamuje, že ruští sportovci jsou v Paříži vítáni...

https://twitter.com/TimothyDSnyder/stat ... 2118842368

[Rase]

Potvrzení úmrtí vojáka zvaného Záporožec

Serhij Bobrytskyj, volacím znakem "Záporožec", padl sice již v květnu 2022, ale vyšetření DNA to potvrdilo teprve před měsícem. Narodil se v Záporoží 19. listopadu 1969. Později se přestěhoval do vesnice Balabyne, kde žil se svou ženou a dvěma dcerami. Rozhodl se jít bránit svou vlast již v roce 2014. V letech 2015 až 2017 byl členem ATO v rámci Národní gardy města Záporoží a v roce 2017 přešel k pluku "Azov". "Byl to velmi důstojný, milý a dobrý člověk. Hodný dědeček, otec a přítel. Zemřel za naši Ukrajinu. Pokud budeme muset dát život za naši budoucí generaci, jsme všichni připraveni," říká Olga Shcherba příbuzná padlého vojáka. "V roce 2021, když odstoupil ze služby, řekl, že v Záporoží a ve vesnici Balabyne je mnoho 'moskevských chapadel'. Ať si dělal legraci nebo ne, řekl, že tato 'chapadla' by měla být odříznuta, aby neexistovala již žádný 'Ruský mir'. Ujistil, že se v případě potřeby se bude moct do armády vrátit. A skutečně se vrátil v okamžiku, když tato potřeba nastala. 25. února 2022 už byl v Mariupolu. Jeli jsme spolu do Azovstalu," popisuje Serhijův bratr Volodymyr. Za války spolu hodně komunikovali, čtyři dny strávili ve stejném bunkru na Azovstalu. 8. května 2022 kolem 16:00, tento bunkr Rusové vybombardovali – jen málokomu se podařilo přežít. "Za svého života byl hrdina a zemřel jako hrdina. Kontaktoval mě 7. května. Pak řekl, že bude vše v pořádku, že dorazí později, ale teď nemá čas. Věřil jsem, že se mu nic nestalo. I teď čekáme, až se vrátí domů. Možná je to chyba a ještě žije. Nikdy neřekl, že je něco špatně. Vždy se usmál a řekl, že bude vše v pořádku. 18. května 2022 jsme dostali zprávu že padl v boji." říká bojovníkova dcera Marina. Vzpomíná na něj jako na laskavého, citlivého člověka a nejlepšího otce. Na poslední cestě jej doprovázelo mnoho lidí. Příbuzní, přátelé, známí i neznámí lidé vytvořili "živý řetěz", po kterém se rakev nesla. Serhij Bobrytskyj získal ocenění prezidenta Ukrajiny "Za účast v ATO", medaili "Operace Spojených sil. Za chrabrost a věrnost" a posmrtně obdržel medaili III. stupně "Za odvahu".

https://www.ukrinform.ua/rubric-ato/372 ... rozec.html

[Rase]

Artemij Dymyd padl ve válce přesně před rokem, 18. června 2022. Za 15 dní, 4. července, by se dožil 27 let. Jako aktivní účastník Revoluce důstojnosti sloužil v praporu speciálních sil "Harpoon" a praporu "Azov". Byl synem Mychaila Dymyda, prvního rektora Lvovské teologické akademie (nyní UCU) a Ivanky Krypjakevič-Dymyd, slavné malířky ikon. Pravnuk historika Ivana Krypjakeviče a kněze a houslisty Artěmije Cegelského, který strávil sedm let v exilu na Sibiři. Jak jeho přátelé vzpomínají, Artemij na Majdanu nikdy neztratil ducha a pomáhal ostatním myslet pozitivně. Byl očitým svědkem událostí z 20. února 2014 v Instytutské ulici. Na jaře téhož roku, na začátku okupace Krymu, odjel na poloostrov posílit proukrajinské síly pod záminkou koupě motorky. Po zahájení bojů na východě Ukrajiny se dobrovolně přihlásil k "Azovu". Účastnil se bojů v oblasti Shiroki. Později byl převelen ke speciální jednotce "Harpoon". Po návratu z ATO se věnoval seberozvoji, cestování a parašutismu. Jednou se dokonce vydal do Iráku jen na motorce. Celkem navštívil více než 50 zemí. Osudného 24. února 2022 byl v Brazílii, v Riu de Janeiru, ale hned po zahájení ruské invaze odjel na Ukrajinu. V zahraničí si koupil neprůstřelnou vestu a helmu, a aby neplatil za dopravu v letadle, výstroj si oblékl. Překvapené letušce řekl, že je z Ukrajiny a je to tak pro něj bezpečnější. Doma sebral zbylou výstroj ​​z doby protiteroristické operace, složil přísahu a okamžitě odjel na frontu. Dne 25. května 2023 byl Artemij Dymyd posmrtně vyznamenán Řádem Za odvahu III. třídy. Na jeho počest byl jeho rodinou založen na UCU stipendijní fond pojmenovaný po Artemu Dymydovi. Stipendia na univerzitě získají studenti, kteří se zapíší do bakalářských a magisterských programů na UCU. Fond vznikl ve spolupráci s národní skautskou organizací Plast a ukrajinskou oděvní značkou Aviatsiya Halychyny (Galician aviation).

[Rase]

Jde o pár, který zemřel v důsledku pádu trosek ruské rakety v Solomjanském okrese v Kyjevě. Část rakety zasáhla jejich byt. Těla byla dnes identifikována. Daniil a Julia měli rádi historické rekonstrukce. "Opravdu si tě chci pamatovat, když jsem tě viděl poprvé. Ty, děvče s bezmeznýma očima, které jsme, jak se zdá, teprve včera přijali do hlučné rodiny Raro, jste se namazali sazemi a zavolali naši nevlastní sestru. A ty, kluk s věčným úsměvem, se kterým jsme po mém prvním reenactor festivalu seděli s Mychailem v kuchyni a povídali si o tom, jak je efektivnější a zábavnější mlátit lidi železem. Bylo mi ctí vás oba poznat. Věčná láska k tobě na světě," píše jejich přítel Kris Dziuba.

[Rase]

Roman Ratušnyj byl ukrajinský novinář a občanský aktivista, který se po ruské invazi na Ukrajinu zapojil do obrany země. V červnu 2022 byl zabit v bojích u města Izjum. Narodil se v Kyjevě 5. července 1997 a již v šestnácti letech se zapojil do protestů Euromajdan, kde se stal jedním z nejmladších účastníků stižených brutalitou pořádkové policie Berkut. Po ruské anexi Krymu se Ratušnyj stále více občansky angažoval, vystupoval proti korupci a nespravedlnosti. V roce 2019 založil nevládní organizaci Zachystymo Protasiv Jar (Захистимо Протасів Яр), jejímž cílem bylo zabránit nelegální výstavbě tří výškových budov v rekreační zóně Kyjeva. V souvislosti s těmito protesty proti developerům byl pronásledován a čelil několika výhrůžkám smrtí. V roce 2021 byl téměř měsíc v domácím vězení, a to kvůli účasti na akci za propuštění aktivisty Serhije Sternenka. Občanská společnost však považovala jeho zatčení za nezákonné s tím, že ve skutečnosti souviselo s jeho odporem vůči stavební mafii. Po ruské invazi na Ukrajinu se zapojil do obrany země. Dne 9. června 2022 byl zabit v bojích u města Izjum v Charkovské oblasti, bylo mu 24 let. Pohřební shromáždění se konalo na kyjevském Náměstí Nezávislosti, dějišti Euromajdanu. Zúčastnily se jej stovky lidí včetně starosty Kyjeva Vitalije Klička.

Připomínka padlého hrdiny, majora výsadkových sil Romana Vasylenka s přezdívkou "Hunter". Bojoval, odmítl se vzdát a zemřel za svou dceru - jedinou duši, která mu byla drahá. Nemá hrob, jeho tělo zůstalo promíchané se zemí v Mariupolu. Tak na něj vzpomeňme alespoň takto.

https://twitter.com/BrigadeNormande/sta ... 6967155714

[Rase]

Na frontě přišla o život bojová medička Natalja Depa ze Lvova, která odešla sloužit se svým otcem a bratrem. "Je mi líto, že jsem nebyl moc dobrý bratr. Jsi navždy v mém srdci, má milovaná sestro," napsal Ivan Depa, bratr zesnulé. V civilním životě byla Natalja majitelkou Centra pro kosmetologii a laserovou epilaci.

https://life.pravda.com.ua/society/2023/07/11/255332/

[Rase]

Juniorský mistr světa a mistr Evropy v šermu Denys Borejko, dobrovolník v ukrajinské armádě, padl 3. července. Čest jeho památce!

[Rase]

Při obraně vlasti padl v boji ukrajinský herec Jevhen Svitlyčnyj (29 let). Byl mistrem Ukrajiny ve volném boji, mistrem sportu, vítězem mnoha profesionálních turnajů. Svitlyčnyj ztvárnil postavu Karase ve filmu Nosorih (Nosorožec). Jde o ukrajinský celovečerní film z dílny režiséra Oleha Sencova. Film se odehrává v 90. letech 20. století na Ukrajině. Hlavní hrdina, gangster přezdívaný Nosorožec, padne do zajetí ukrajinského kriminálního světa 90. let a začíná jeho krvavá cesta, která ho zavede na nečekané místo, popisuje web Ukrajinská Pravda. "Je mi líto Svitlyčného. Sportovec, herec, válečník. Zemřel jako hrdina bránící naši vlast," řekl o herci sám režisér.

https://twitter.com/Gerashchenko_en/sta ... 2507990016

[Rase]

Na frontě padla bojová medička Darja Filipijevova, která během své služby zachránila stovky životů ukrajinských vojáků. Za zásluhy o Ukrajinu jí byl uděleno čestné vyznamenání Ocelový kříž. Okolnosti její smrti zatím nejsou známé. Pocházela z města Sumy a o vstupu do armády přemýšlela už před invazí. Nejprve uvažovala o bojové pozici, pak se ale rozhodla pro kariéru medičky. Během kurzu pro bojové zdravotníky si vysloužila přezdívku "Blyskavka", díky svým rychlým reakcím a bystrosti. Absolvovala jej v roce 2019 a po začátku ruské invaze se přidala k jednotkám teritoriální obrany. Tehdy už žila v Kyjevě. "Můžu hrdě říct, že kdokoli mi prošel pod rukama, přežil," prohlásila v říjnu 2022 v rozhovoru pro ukrajinský server Espreso. Jindy zase zmínila, že musí znát zdravotní stav každého vojáka ve své jednotce, která čítala zhruba 120 lidí. Své zkušenosti předávala dalším armádním medikům pro které vedla kurz.

https://twitter.com/Mariana_Betsa/statu ... 5015164928

[Rase]

Ruská invaze vzala život dalšímu sportovci - Oleksij "Tychy" Naida, také zvaný "Terminátor" padl v boji u Bachmutu. Proslavil se likvidací celé skupiny útočících Rusů na ukrajinské zákopy v Bachmutu (viz video). Byl boxerem slavného kyjevského klubu Kozak, mistrem sportu Ukrajiny. V životě mimo sport našel své povolání v IT sféře – pracoval jako vývojář Blockchainu. Po ruském zahájení totální invaze okamžitě přispěchal na obranu Kyjeva a přidal se k jednotce "Honor" s níž osvobozoval okolí města. Poté bojoval u Charkova v řadách praporu "Da Vinciho Vlci", kterému velel Dmytro Ivanovyč Kocjubajlo (1995-2023). Oleksij Naida držel pozice u Bachmutu po celou zimu. Když již z obklíčeného města vedla pouze poslední cesta, při jednom ruském útoku on sám v boji zlikvidoval 8 Rusů. Byl to skutečně hrdinský čin, který viděla celá země (díky jeho GoPro kameře). Svůj poslední den při obraně vlasti prožil opět v Charkovské oblasti. Rusko v tomto směru nashromáždilo velmi velké síly, a nepřetržitě ostřeloval ukrajinské pozice dělostřelectvem. Padl 19. července 2023 při plnění bojové mise, při přestřelce, spolu se svými kamarády (mezi nimi byl i mistr Ukrajiny ve volném boji Jevhen Svitlyčnyj). Nestihl si již převzít řád Bohdana Chmelnického, jedno z nejcennějších ocenění, které může ukrajinský voják získat. Po Oleksijovi zůstala jeho milovaná žena a malé dítě. Spolubojovníci na něj vzpomínají jako na jednoho z nejstatečnějších válečníků, vždy se na něj dalo spolehnout. Upřímný a slušný chlap ve všech ohledech. Milující manžel a otec.

https://bykvu.com/ua/bukvy/oleksii-tykhyi-naida/
https://dev.ua/news/zahynuv-1690807321
https://yangoly-sportu.teamukraine.com. ... %B4%D0%B0/
https://twitter.com/Fitek69/status/1685693066483564545

[Rase]

Slavný ukrajinský herec Aleksej Hilskij padl v boji s okupanty. Oznámila to jeho manželka Naďa. Na internetu poznamenala, že zahynul při plnění bojové mise. "Píšu, ale sama tomu nemůžu úplně uvěřit. Ljoša zemřel. Byl nejlepší, jakého znám. Nejlepší! Nejkrásnější! Nejtalentovanější! Všechno, co dělal, dělal s vášní. A jakou žízeň měl po životě! Tak moc miloval život! Miluji tě, můj válečníku," napsala dívka.

https://www.unian.ua/lite/stars/v-tyazh ... 64956.html

[Rase]

V boji proti okupantům zahynula ukrajinská sportovkyně Alla Koverene (42 let), která veslovala na dračích lodích a sloužila v armádě na východních hranicích země. Pocházela ze Žitomyru a od prvních dnů totální invaze sloužila u dobrovolnického praporu "Sokoli z Polesí", kde absolvovala kurz první pomoci. Vypracovala se do hodnosti podporučíka a byla zástupkyní velitele roty pro morální a psychologickou podporu ve 115. domobranecké brigádě. Padla v boji 10. srpna při plnění bojové mise - dostala se do dělostřelecké palby. S Allou jsme se rozloučili v katedrále svatého Michala v Žitomyru. Zůstaly po ní dvě dcery, Gabriela a Daniela, které se o smrti své matky dozvěděly na mistrovství světa dračích lodí, které se konalo 4. až 13. srpna v Thajsku.

https://eng.obozrevatel.com/section-spo ... -2023.html

Ukrajinská 82. samostatná úderná výsadková brigáda má bohužel první oběť. Valera Lobanovsky byl zabit během bojové mise poblíž Robotyne v Záporožské oblasti 21. srpna 2023. Brigáda vznikla na základě 3. praporní taktické skupiny 80. samostatné úderné výsadkové brigády.

https://twitter.com/militarylandnet/sta ... 5920024613

[Rase]

Včera večer se na obloze nad Žytomyrskou oblastí srazily dva ukrajinské cvičné letouny L-39, informovala o tom místní média. Zahynuli tři piloti, jedním z nich byl slavný Andrij Pilščikov přezdívaný "Juice". Ukrajinští piloti vystupují na veřejnosti pod svými přezdívkami, které jsou zřejmě mnohdy používány také jako volací znaky. Stíhací pilot s přezdívkou "Juice", který létal na Mig-29, zřejmě u 40. BrTA. Prošel výcvikem i v USA a patřil tedy k perspektivní generaci ukrajinských mladých pilotů, kteří dokážou působit dle "západních" standardů a zcela mění filozofii použití letecké techniky, která dosud vycházela z původních "východních" postupů. Informaci o smrti pilota oznámil jeho přítel Pavlo Potselujev. "Snil jsi o letounech F-16 a čekal jsi na zprávu o jejich přesunu. Miloval jsi svého ptáčka a doslova žil nebem. Věčná vzpomínka. Teď budeš doslova držet naše nebe," napsal přítel zesnulého. Andrij Pilščikov sloužil jako stíhací pilot MiG-29, který chránil oblohu Ukrajiny od začátku ruské invaze v roce 2022. Účastnil se protivzdušné obrany Kyjeva a v rozhovoru pro západní média vyzval partnery, aby Ukrajině poskytli moderní stíhačky. Bohužel "Juice" se již strojů F-16 nedočkal.

https://www.pravda.com.ua/news/2023/08/26/7417203/

[Rase]

Již jsou známy identity všech tří pilotů, kteří zahynuli při srážce dvou cvičných letounů L-39. Stalo se tak 25. srpna 2023 v Žytomyrské oblasti. Šlo o bojové piloty 40. brigády taktického letectva (velitelství "Střed") s bojovými zkušenostmi z leteckých operací při obraně Ukrajiny, včetně taktických misí na východním a Záporožském směru.

Major Vjačeslav Minka žil v Kyjevské oblasti a k letectvu se vrátil v roce 2015, když Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Do začátku totální invaze měla přes 200 letových hodin. Byl to zkušený brigádní pilot, technicky vycvičený. Vyznal se v různých typech letadel a významnou část své služby věnoval instruktorské práci.

Major Serhij Prokazin žil v Poltavské oblasti a v letectvu sloužil 24 let svého života. Za tuto dobu se vypracoval z pozice pilota na zástupce velitele brigády. Od roku 2022 měl více než 100 hodin bojových letů. Jeho spolubojovníci vzpomínají na jeho mimořádný smysl pro humor, upřímnost a schopnost přijít na pomoc v obtížných situacích.

Kapitán Andrij Pilščikov (přezdívaný "Juice") pocházel z Charkova a v letectvu sloužil 8 let svého života. Od začátku války měl více než 500 letových hodin a to zejména při plnění bojových misí ve ztížených podmínkách. Získal řadu státních a vojenských vyznamenání. Byl odvážný, zásadový, nekompromisní, vždy až do konce hájil svůj názor, aktivně vystupoval v západních médiích, zejména k otázce vyzbrojení Ukrajiny moderními letouny F-16.

[Rase]

Stíhací pilot Jevhen Lysenko padl ve vzdušném souboji

Pilot ukrajinského stíhacího letounu MiG-29, velitel letky 204. brigády taktického letectva Sevastopol major Jevhen Lysenko (27 let) padl v boji se dvěma ruskými stíhačkami. Jednu stihl sestřelit. Stalo se tak 9. března 2022 v letecké bitvě mezi obcemi Novopil a Okilok v Žytomyrské oblasti pilot. Obyvatelé obce Novopil uvedli, že pilotovi se podařilo nasměřovat mimo obydlenou oblast, čímž jim zachránil život. Jevgenij se narodil ve vesnici Rotmystrivka v Čerkaské oblasti. Již od dětství jej fascinovala letadla. Když byl malý, požádal rodiče, aby mu koupili časopis s modelem letadélka, které se pak stalo jeho nejoblíbenější hračkou. Když byl starší, splnil si svůj sen a v Charkově se vycvičil na vojenského pilota. Ve třetím ročníku si vybral stíhací letectví. Major sloužil poslední dva roky v Lucku. Svou ženu a rodiče tam viděl naposledy. "Třiadvacátého února, den před válkou, nás doprovodil na vlak," vzpomíná jeho matka Světlana. A při tom se třikrát vrátil. Vrátil se potřetí a řekl: "Mami, chci, abys věděla, že jsi moje nejmilejší!" Manželka Kateryna uvedla, že její manžel dostal 24. února ve tři hodiny ráno telefonát. Rychle si sbalil věci a šel na letiště. "Cestou k autu se otočil a pak se za mnou pořád díval. V pět hodin ráno jsem slyšela řev leteckých motorů a uvědomila si, že se stalo něco strašného." Od té doby manželka ani rodiče Jevhena již neviděli. Do 9. března si však neustále dopisovali. Když se odmlčel pochopili, že se něco stalo. Letecké bitvy mezi ukrajinským pilotem a několika Rusy mezi vesnicemi Novopil a Okilok, severozápadně od Žitomyru, byl svědkem tehdejší starosta vesnice Petro Bělyj. "Letadla nad námi létala od začátku války. Bylo to večer mezi 18. a 19. hodinou. Nejprve jsem slyšel řev, pak silný výbuch a záblesk. I v šeru jsme jasně viděli, že je letadlo. Okamžitě se zhroutilo a následoval oblak kouře a požár. Letadlo spadlo do pole a my k němu hned běželi. Do poslední chvíle jsme doufali, že jde o ruské letadlo, dokud jsme nespatřili trojzubec na trupu," vzpomíná Petro. Starosta okamžitě zavolal armádu, která místo havárie ohledala. Pak tam také našli dva Jevhenovy telefony a dlouho se snažili najít jeho zásnubní prsten, o jehož nalezení Kateryna žádala, ale nikdy jej nenašli." Příští ráno se manželka dozvěděla hroznou zprávu. Čtyřletá Lisa a dvouletý Jehor stále čekají na svého otce, aniž by věděli o jeho smrti. Jevhen Lysenko byl pohřben 12. března 2022 ve své rodné vesnici v Čerkaské oblasti. Dne 8. července 2023, v den pilotových narozenin, mu prezident Volodymyr Zelenskyj udělil řád Hrdina Ukrajiny. Na počest padlého pilota pojmenovali obyvatelé obce Novopil jednu z ulic. Věčná sláva a čest Hrdinovi!

https://www.ukrinform.ua/rubric-ato/375 ... senka.html

[Rase]

Během bojů u Avdijivky v Doněcké oblasti padl ukrajinský vynálezce a voják Borys Chubin (24 let). Byl autorem ručního navigátoru pro nevidomé a dalších vynálezů. V 15 letech odmítl atraktivní stipendium ke studiu v jednom ze specializovaných gymnázií v Sasku a dal přednost účasti na vývoji důležitý projektů pro ukrajinskou armádu. Jak tehdy vysvětlila chlapcova matka (která jej vychovávala sama), její syn prestižní zahraniční studium odložil, protože se obával o osud své vlasti. Poté, co byl oceněn jako vítěz celoukrajinské soutěže "Innovative Breakthrough-2013", se připojil ke skupině vědců, designérů a programátorů, kteří se zabývali vývojem inovativních projektů pro obranný průmysl. Borys vytvořil zařízení iHelp, které pomáhalo nevidomým volně se pohybovat po městě. Také vyvinul aplikaci pro chytré telefony Garden club, která pomáhá zahradníkům orientovat se v tom, jak a kdy zasadit různé rostliny. Hovořil plynně anglicky, německy a čínsky. Svou vlast se rozhodl bránit po začátku ruské invaze v roce 2022. Během války vycvičil více než 2000 vojáků. V srpnu byl Borys oceněn medailí Obránce Ukrajiny. Padl 30. srpna 2023 při plnění bojové mise v rámci 59. samostatné motorizované pěší brigády. O několik dní později napsala jeho matka: "Vracíme se z Dnipru, kde jsem identifikovala ostatky svého syna. Tam, kde Rusové... nedokážou zvítězit ve férovém boji, střílí a ničí nás raketami. Můj jediný syn prodělal hroznou mučednickou smrt ve věku 24 let." Rozloučení s padlým vojákem proběhlo 8. září v Oděse. Věčná památka, čest a sláva Hrdinovi!

https://www.ukrinform.ua/rubric-ato/375 ... ubina.html

[Rase]

Na začátku války se vrátil z Čech bránit Ukrajinu

Oleksandr Prochnytskyj sedm let pracoval jako učitel historie na škole ve městě Chmelnyckyj na západě Ukrajiny. Zde si ho pamatovali jako usměvavého, cílevědomého a bystrého, vždy připraveného pomoci. Historie mu byla nejen povoláním, ale také koníčkem, přátelé s ním vzpomínají na zajímavé rozhovory na historická témata. Oleksandr měl také rád turistiku, rád četl a cestoval na kole. Psal blogy o svých cestách a natáčel videa pro svůj kanál YouTube. Když začala totální válka, pracoval v České republice. Okamžitě se vrátil bránit Ukrajinu. Nejprve se věnoval dobrovolnické činnosti a v létě 2022 vstoupil do řad jednoho z dobrovolnických praporů. Později vstoupil do ozbrojených sil. Jeho sousedka Halyna Zamrij se jej jednou ptala, proč se rozhodl vrátit, načež jí odpověděl: "A co řeknu svému synovi, když se zeptá, kde jsem byl za války? Mám říct, že jsem se skrýval v České republice?" Jeho spolubojovníci říkají, že jeho vtipy byly za války velmi oblíbené. Začátkem léta 2022 se Oleksandr vydal na 140 kilometrů dlouhou vyjížďku na kole k uctění památky svého zesnulého otce. Tehdy ještě netušil, že to bude jedna z jeho posledních cest. Oleksandr Prochnitsky padl 1. října 2022 na jihu Ukrajiny. Bylo mu 35 let. Zůstala po něm manželka a syn. Hrdina byl pohřben v Aleji slávy v Chmelnyckém.

https://www.ukrinform.ua/rubric-ato/376 ... ckogo.html

[Rase]

32letý muž, který zemřel v jednom ze skladů ve Lvově při ruském útoku, se nedávno vrátil z fronty — byl to jeho první den v nové práci. Informoval o tom starosta Lvova Andrij Sadovy: "Petro se narodil a vyrůstal ve Lvově. Po totální invazi se dobrovolně přihlásil do války. Sloužil rok a půl. Nedávno se vrátil z války ke své rodině. Doma na něj čekala manželka a tři malé děti. Práci hledal 2 týdny a tehdy byl jeho první pracovní den. První a poslední."

[Rase]

Padl frontový fotograf Volodymyr Myroniuk

Voják a fotograf Volodymyr Myroniuk, volací znak "John", byl zabit na frontě poblíž Kurdiumivka v Doněcké oblasti, informoval o tom 29. září novinář Jurij Butusov. Myroniuk (59 let), byl nezávislým fotografem, který dokumentoval ukrajinské vojáky na frontě. Butusov, který je šéfredaktorem Censor.net, popsal Myroniuka jako "fotografa hrdiny", který fotografií poděkoval každému vojákovi, kterého potkal. Podle Butusova byl Myroniuk Ukrajinec, ale mnoho let pracoval jako řidič dálkového kamionu ve Spojených státech a měl americké občanství. Přijel na Ukrajinu fotografovat demonstranty během Euromajdanu. "Miloval statečné lidi, kteří riskovali své životy pro vyšší cíle a byl rád, že mohl zachytit skutečné tváře pravých hrdinů ve zlomových okamžicích." Myroniuk podal své poslední hlášení před několika dny ze zákopů, které byly silně ostřelovány ruskými silami. Butusov řekl, že Myroniuk zemřel s "fotoaparátem v ruce" a že jeho tělo nebylo možno po tři dny evakuovat, právě kvůli intenzitě ostřelování. Jeho přátelé a pozůstalí doufají, že uspořádají výstavu jeho válečných fotografií.

https://www.pravda.com.ua/eng/news/2023/09/30/7422032/
https://v-variant.com.ua/v-boiu-pid-kur ... -myroniuk/

[Rase]

Přes svůj nízký věk, herecké povolání a uměleckou duši se chopil zbraně a vydal se bránit vlast před nájezdníky. Jaroslav Savčenko (22 let) padl 28. dubna během bojů poblíž osady Vasjukivka v Doněcké oblasti. Nedaleko Bachmutu sloužil u minometné čety vojenské jednotky A7376. "Za tu dobu, co jsme se znali, se z nás stala jedna rodina. Na Jarika zůstaly jen vřelé a dobré vzpomínky. Sečtělý, zodpovědný, loajální, vytrvalý a veselý. Nikdy netoleroval nespravedlnost a vše co se mu nelíbilo řekl do očí. Své zásady hájil stůj co stůj." Byl studentem historické fakulty Státní univerzity Mychaila Drahomerova a členem divadla Babylon. Měl se stát učitelem, ale když v roce 2022 začala totální válka, rozhodl se pokračovat v magisterském studiu dálkově.

https://www.ukrinform.ua/rubric-ato/376 ... cenka.html