Napoleonské války - 1789 až 1821

Moderátoři: jarl, Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5157
Registrován: 25/3/2008, 15:07
Kontaktovat uživatele:

Napoleonské války - 1789 až 1821

Příspěvek od kacermiroslav »

Napoleonské války - aneb cesta od Bastily k Sv.Heleně

Rok 1789

Francouzská revoluce započala dne 14.července 1789, hromadným útokem Pařížanů na pevnost Bastilu.

Obrázek

Rok 1792

Francouzouští republikáni vzali dne 10.srpna útokem královský palác Tuilerie. Francouzské Národní shromáždění oficiálně zrušilo monarchii dne 21.září 1789.

Započaly války první koalice proti Francii, v jejímž čele stanuli Rakousko a Prusko. Záhy se k nim připojila také Sardínie. Již v únoru vytáhla koalice do boje proti revoluční Francii, která dne 20.dubna odpověděla vyhlášením války sousednímu Rakousku. Spojenecká armáda vstoupila do Francie a krajem Argonne táhla ku Paříži. S Francouzi se střetla 20.září u Valmy a po krátké potyčce ustoupila. Francouzské jednotky vtrhly do severní Itálie. V Německu dobyly Mohuč a Frankfurt a dne 6.listopadu zvítězili nad rakouskou armádou u Jaemappes. Poté ještě obsadili Brusel. Spojenci přešli v německu do protiútoku a získali zpět Frankfurt.

V době válek Francouzské revoluce v Evropě, započali mezi Británií a Francií boje o africký Senegal. Britové několikrát neúspěšně zaútočili na St. Louis.


Rok 1793

Dne 21.ledna byl gilotinou popraven sesazený francouzský král Ludvík XVI. Poté se k protifrancouzské koalici připojily Anglie, Španělsko a Nizozemsko. V červenci zahájila ve Francii činnost vláda teroru. Na Francii zaútočily mohutné spojenecké armády a zasadili jim porážku 18.března u Neerwindenu. Poté obléhaly mšsto Mohuč a přístav Dunkerque. Spojenci se zmocnilia Bruselu a postupovali do severní Francie. Jako odpověd na tyto porážky, zavedli Francouzi celonárodní brannou povinnost a na rychlo sestavili několik mohutných armád, které ale nebyly příliš dobře vycvičené. Přesto 8.září porazili Angličany u Hondschoote (poblíž Dunkerque). S Holanďany se vypořádali 13.září u Meninu a Rakušany rozdrtili 15.října u Wattignies. Do konce roku se jim pak podařilo zbavit od spojenců většinu Francie. Francouzská republikánská armáda se v té době obléháním od 27.srpna do 19.prosince zmocnila přístavu Touloun, které byl do té doby v držení roajalistů a koaličních spjenců. Během obléhání však Francie přišla o 10 bitevních lodí a mnoho menších plavidel na rejdě. Během tohoto obléhání se velmi vyznamenal plukovník dělostřelectva Napoleon Bonaparte, který byl za skvělé výkony povýšen na brigádního generála.

Rok 1794

Po pro spojence neúspšném přechozím roce, zaútočili na severní Francií na jaře znovu. Francouzská vojska je ale opět porazila 11.května u Courtrai a týden poté u Tourcoingu. Spojenecká armáda o síle 70.000 mužů ztratila na 3.000 vojáků, zatímco protivník, francouzská armáda o síle 75.000 mužů ztratila na 4.000 mrtvých a raněných. Následná bitva u Tournai ze dne 23.května skončila nerozhodně. Po dalších vítězných bitvách u Hooglede, 17.června a Fleru, 26.června, pronásledovala francouzská armáda prchající spojence až moři a přitom obsadila Belgii. Při následných francouzských protiútocích vtrhly jejich armády do Německa a Holandska v září a říjnu, a také značně pokročili v Itálii.

Většího úspěchu se spojenci dočkali jen na Korsice, kterou britská armád dobyla 10.srpna.

Boji zmítané a hladovějící Francii pomáhali ze zámoří. Konvoj 130 obchodních lodí přivezlo ze Spojených států potraviny a doplul až do Brestu. Zásluhu na tom měla flotila válečných lodí, jež se 400mil od Ushanty střetla s britskou flotila, která měla v úmyslu konvoj zastavit.


Rok 1795

Francouzská armáda navázala na úspěchy z podzimu předchozího roku a dobyla v lednu a březnu Nizozemsko.

Ve vodách u italského Janova se srazila britská a francouzská válečná flotila a to 13.března. Na straně Francie to bylo 15 bitevních lodí a na straně britských 13 lodí, přičemž britové se zmocnili dvou francouzských lodí při vlastní ztrátě jedné.

Po mnoha neúspěších na straně spojenců, vystoupili z koalice Prusko, Španělsko, Sasko, Hannover a Hessensko-Kasselsko. Na Rýně pokračovali válečné operace, které nijak nevedli k žádnému výsledku.


Rok 1796

Za své zásluhy a schopnosti se stal velitelem francouzských vojsk v Itálii Napoleon Bonaparte a to 27.března, Hned 12.dubna přešly jeho síly u Montenottu do ofenziv a za něco méně než dva měsíce donutili Piemont k vystoupení z protifrancouzské koalice.Zmocnil se Milána a sním i téměř celé severní Itálie. Oblehl Mantovu a rakouskou armádau donutil k ústupu do Tyrolska. Dne 3.srpna dosáhla armáda pod velením Napoleona důležitého vítězství nad útočícím rakouským vojskem západně od Gardského jezera. O pouhé dva dny později svedli francouzi proti další rakouské armádě na východ od gardského jezera další vítěznou bitvu. Poté měl Napoleon ještě dost sil k zabránění rakouského pokusu o uvolnění Arcoly z obležení 17.listopadu.

V červnu zahájila Francie další ofenzívu. Přes Rýn poslala své dvě armády. Na severu pak dne 24.srpna porazila u Ambergu rakouská vojska arcivévody Karla Francouze, které vedl generál Jean Jourdan, francouzskou armádu. Ve stejný den však druhá francouzská armáda pod velením Victora Moreau nad rakušany zvítězila a to u bavorského Fridbergu. Dalšího vítězství nad Rakouskem dosáhli francouzi u Wurzburgu, od něhož se pak museli stáhnout zpět k Rýnu.

V prosinci se 13.000 francouzských vojáků pokusilo o vpád do Irska. Vyloďovací operace měla být uskutečněná v zálivu Bantry a měla pomoci Irskému povstání proti britským okupačním silám. Vylodění se však z části díky silné bouři a z části díky britskému námořnictvu nezdařilo. Francouzi zde přišli o 11lodí. Irské povstání pak bylo ze strany britů potlačeno.


Rok 1797

Napoleonovi se opět podařilo porazit rakouská vojska u Rivoli, 14.ledna a tak se mohl následně 2.února zmoznit obleženého Manua, které kapitulovalo i se svou posádkou čítající 16.000 mužů.

Poté co Španělsko vystoupilo z koalice, se u mysu sv. Vincenta britská flotila zmocnila čtyř ze 17 španělských bitevních lodí. Španělé včetně zajatých přišli o celkem 4.000 námořníků. Stalo se tak 14.února.

Napoleonova armáda v Itálii pronásledovala rakouskou armádu, přešla přes Alpy 10.březně a dne 6.dubna byla u Leobenu. Odtud již bezprostředně napoleonova armáda ohrožovala Vídeň. Proto rakušané 18.dubna raději na nabízené mírové podmínky přistoupili.

V Campo Formio bylo dne 17.října uzavřené formální příměří, po kterém připadla Francii Belgie a byla vytvořená tzv. severoitalská republika, pod francouzským protektorátem. Rakousko obdrželo Benátky. Napětí však mezi státy neutichlo na dlouho.


Rok 1798

Francouzi obsazením Říma založili tzv. římskou republiku. Pro změnu v obsazeném Švýcarsku založili helvetskou republiku.

Dne 19.května bylo zahájení tažení Napoleonovi pod jeho velením armády do Egypta. Více než 40.000 mužů přirazilo k alexandrijským břehům a následný den se zmocnili města. U Káhiry, pod pyramidami pak 21.července na hlavu porazili egyptskou 60.000 armádu a den poté se zmocnili Káhiry.

V Egyptě se Francouzi mimo jiné střetli i s Brity, kteří zde měli své zájmy. Námořní bitvu s nimi svedli 1.srpna v Abúkirském zálivu, kde se vedla bitva o Nil. Britská flotila byla pod velením proslulého Horatia Nelsona, který francouzské lodě překvapil nečekaným útokem a totálně je zničil. Ze 13 francouzských lodí bylo potopeno nebo skončilo v zajetí jedenáct. Na 3.000 francouzů bylo v boji zabito nebo zraněno a dalších 3.000 Britové zajali. Britské ztráty nečinily ani tisíc vojáků.

Francouzská republika opět vyslala do Irska nevelké vyloďovací jednotky na podporu vzbouřených Irů, kteří bojovali proti Britům. Nicméně jejich pomoc skončila již měsíc po vylodění a to v září, kdy kapitulovali. Následná další skupina francouzských vojsk byla poražená britskou eskadrou poblíž Donegalu a to 12.října.

Napoleonova armáda se zmocnila strategického ostrova Malta a tím uzavřela vládu špitálského řádu rytířů Sv. Jana.

Na Boží hod 24.prosince vznikla nová protifrancouzská koalice, kterou tvořili Rusko, Anglie, Rakousko, Turecko a další menší státečky.


Rok 1799

Rok 1799 Francouzi zahájili útokem na spojence Itálie, jmenovitě na Německo, Nizozemsko a Švýcarsko. V Itálii francouzská vojska dobyla Capuu a dne 24.ledna vzali útokem Neapol. Na severu však již tak úspěšní nebyli. Francouzi se pokoušeli dobýt Magnano, ale do cesty se jim postavila silná spojenecká 60.000 armáda pod velením ruského maršála Alexandra Suvorova. Ta přesvědčivě porazila početně slabší 30.000 francouzskou armádu Victora Moreaua a poté koncem dubna dobyla Miláno a Turín. Suvorovova spojenecká armáda pokračovala ve vítězném tažení v severní Itálii, když opět zvítězili nad Francouzi u řeky Trebbia ve dnech 17. až 19.června a následně ještě 15.srpna u Novi. Zbytky poražené francouzské armády ustoupily přes Alpy poté, co utrpěli další, již čtvrtou porážku v řadě a to 4.listopadu u Janova.

Další boje se vedli v Německu, kde se Francouzi dne 25.března pokusili dobýt Stockach, ale neuspěli a museli se stáhnout zpět k Rýnu. Další nerozhodné boje probíhali v Nizozemsku, po kterých spojenci zatím ustoupili. Nizozemí s Francií uzavřelo alkmaarský mír, čímž se vrátilo k předválečnému stavu.

Patová situace nastala po počátečních spojeneckých úspěších ve Švýcarsku po bitvě u Curychu, dne 25.září, kdy se síly protivníků vyrovnali. Ztráta počátečních úspěchů spojenců ve Švýcarsku je stála v prohrané bitvě 8.000 mrtvých a raněných z celkem nasazených 20.000 spojeneckých vojáků.

Dne 9.listopadu se stal prvním konzulem Francie Napoleon Bonaparte.


Rok 1800

Francouzská armáda se pokusila odčinit předchozí neúspěchy v severní Itálii a to aspoň v Rakousku. Pod přímým velením Napoleona Bonaparte překročila 28.000 armáda v květnu Alpy a 14.června zasadila u Marenga porážku 31.000 rakouské armádě. Porážka stála rakouské síly více jak 9.000 mrtvých a raněných a dalších 4.000 vojáků padlo do zajetí. Ztráty Francouzů byly pouze 6.000 mrtvých a raněných.

Poražena francouzská armáda ze severoitalského bojiště byla neustále napadána spojeneckými vojsky a po prohrané bitvě u Janova neudržela ani 11.000 posádka město, jehož se 4.června zmocnili spojenci.

Dalších úspěchů docílili spojenci na Maltě, ze které vyhnali Francouze a Britská nadvláda nad ostrovem pak byla po úplné porážce Napoleona roku 1815 stvrzena.

U Hohenlindenu, nepříliš vzdálenému od Mnichova, zvítězil 3.prosince Victor Moreau se svou francouzskou armádou čítající 55.000 až 60.000 mužů nad o něco menší rakouskou armádou za cenu 4.000 mrtvých a raněných. Na rakouské straně zůstalo na bitevním poli ležet něco přes 5.000 vojáků a Francouzi se navíc takřka 7.000 Rakušanů zmocnili. Poražené Rakousko raději koncem prosince vystoupilo z války.



Rok 1801

V Egyptě zvítězila 20.března britsko-turecká vyloďovací armáda o síle 18.000 mužů nad egyptsko-francouzskými jednotkami u Abúkiru. V červenci dobyla Káhiru a završila své tažení o znovudobytí Egypta. Francouzi kapitulovali 31.srpna.

V dánské Kodani se 2.dubna podařilo britské flotile Horatia Nelsona proniknout až do přístavu, kde zničila dánské válečné lodě a poškodila přístavní doky.



Rok 1802

Britsko-francouzský válečný konflikt skončil amienským mírem z 27.března.



Rok 1803

Francouzské přípravy na invazi přes Kanál zmařili Britové, kteří zablokovali evropskou pevninu a zaútočili na přístavy Severního moře, v nichž Francouzi soustřeďovali svá vojska.



Rok 1805

Do další protifrancouzské aliance vstoupily Británie, Rakousko, Rusko a Švédsko. Jakmile mohutné armády Napoleona Bonaparta vyrazily směrem na západ, Rakušané nečekali a z Bavorska a Itálie zaútočili (2.září). Generál Mack von Leiberich se se svou 30.000 rakouskou armádou ocitl v obklíčení v Ulmu, a tak 17.října kapituloval. Francouzské síly zaútočily na Rakousko a 14.listopadu dobyly Vídeň. Napoleon se se svou armádou čítající 30.000 mužů obrátil na sever a u Slavkova se 2.prosince utkal s 85.000 spojeneckou armádou, nad níž zvítězil. Spojenecké ztráty zahrnovaly 13.000 mrtvých a raněných, jakož i 10.000 vojáků, kteří padli do zajetí. Francouzské ztráty činily 8.000 mužů. Rakousko záhy bezpodmínečně kapitulovalo (4.prosince).

V Itálii porazila rakouskou armádu arcivévody Karla armáda André Massény, a sice 30.října u Caldiera. Rakušané se pak stáhli za Alpy.

Dne 21.října dosáhla u Trafalgarského mysu významného vítězství nad francouzsko-španělským loďstvem britská flotila Horatia Nelsona. V pětihodinové bitvě se zmocnila 20 z 33 bitevních lodí. Francouzi zde měli 7.000 mrtvých a raněných a stejný počet zajatých. Britské ztráty činily jen 2.000, včetně admirála Horatia Nelsona.



Rok 1806

Britská vyloďovací armáda vzala útokem Kapské Město a zabrala je Francouzům a Holanďanům (8.ledna).

Britové dne 17.června obsadili Buenos Aires, ale záhy 12.srpna jim zasadily porážku místní milice.

V úsilí o eskalaci války zaútočil Napoleon Bonaparte dne 8.října na Prusko a vyrazil směrem k Berlínu. Dne 14.října rozdrtila u Jeny francouzská armáda čítající 95.000 až 100.000 mužů 50.000 prusko-saskou armádu. Francouzská armáda ztratila 5.000 mužů a prusko-saská armáda utrpěla ztráty 10.000 mužů, přičemž se 15.000 Prusů dostalo do francouzského zajetí. Téhož dne porazili Francouzi u Auerstadtu druhou pruskou armádu, jež měla 50.000 mužů. Na pruské straně bylo 12.000 mrtvých a raněných, jakož i 3.000 zajatých, zatímco francouzské ztráty činily pouhých 8.000 mužů. Berlína se Francouzi zmocnili 24.října. Celkem 50.000 Prusů se vzdalo po dobrém. Akce probíhala až do listopadu. Pak se Francouzi přesunuli do Polska, kde 30.listopadu obsadili Varšavu.



Rok 1807

Ruské armády o síle 100.000 mužů zahájily v lednu pod vedením Lévina Bennigsena ofenzívu proti Francouzům v Polsku a Východním Prusku. Vojska Napoleona Bonaparta se s touto silou střetla dne 8.února v nerozhodné bitvě u Eyelau, která stála Francouze z původních 65.000 až 75.000 mužů celých 23.000 mrtvých a raněných. Ruská armáda v počtu 83.000 mužů měla ztráty téměř srovnatelné, 22.000 mrtvých a raněných.

Obležený Gdaňsk padl do francouzských rukou dne 27.dubna.

U Friedlantu utrpěla dne 14.června Napoleonova 65.000 armáda více než 10.000 ztráty v bitvě se 60.000 ruskou armádou , kterou porazila a přivodila jí ztráty ve výši 18.000 mužů. Francouzi postupovali dále a dne 19.června prakticky ukončili válku obsazením Tilsitu. Na základě červencových dohod uzavřených s Ruskem a Pruskem v obsazeném městě získal. Napoleon pod kontrolou Polsko a větší část Německa.

Britská vyloďovací armáda čítající 8.000 mužů se v červenci zmocnila Montevidea. Také obsadila Buenos Aires, odkud se však byla nucena stáhnout.

Britská flotila 25 bitevních lodí, na nichž se přepravovala 20.000 armádu, se bojem ve dnech 2. až 5.září zmocnila Kodaně. Město kapitulovalo po prudké kanonádě. Šestnáct dánských bitevních lodí se Britům vzdalo.

Přes 20.000 francouzských vojáků se v listopadu vrhlo na Portugalsko a 30.listopadu obsadilo Lisabon.



Rok 1808


Více než 115.000 francouzských vojáků přepadlo v březnu Španělsko a ustavilo v zemi Napoleonova bratra Josepha Bonaparta jako loutkového krále. V Madridu vypuklo začátkem května všeobecné povstání, které se šířilo po celém Španělsku a Portugalsku. Do Francouzů se pustily i oblastní pravidelné armády, jimž se u andaluského Baylenu byla nucena vzdát 18.000 francouzská armáda (20.června). Poblíž Lisabonu se 1.srpna vylodila 14.000 britská jednotka, které velel Arthur Wellesley (později vévoda wellingtonský). Napoleon se osobně ujal velení 3.listopadu. Pokračováním započaté ofenzívy se Francouzi bez meškání zmocnili celého severního Španělska včetně Madridu (4.prosince) a přiměli Brity k ústupu a evakuaci po moři (18.ledna). Britové, jichž mohlo být 22.000 až 23.000 mužů, zde přišli o bezmála 9.000 mužů.



Rok 1809

Bezmála 11.000 britská vyloďpvací armáda se zmocnila francouzského ostrova Martinique a zajala na něm více než 2.000 francouzských vojáků (leden, únor).

Francouzská armáda vtrhla do Portugalska, kde se 29.března zmocnila Oporta, ale 12.května prohrála bitvu s Arthurem Wellesleyem a jeho britskými vojáky. Spojenci svedli nerozhodný boj s Francouzi 28.července u Talavery, kde Francouzi přišli o více než 7.000 mužů a Britové o 6.000 mužů. Spojenci poté ustoupili do Portugalska.

Rakouské síly čítající přes 200.000 mužů zaútočily 9.dubna na Bavorsko, zatímco poněkud menší armády vtrhly do Itálie (v počtu 50.000 mužů) a Polska (40.000 mužů). V Itálii porazili Rakušané Francouze dne 16.dubna u Sacile. V Bavorsku se Napoleonovi dařilo lépe. Zvítězil nad Rakušany u Abensbergu (19. až 20.dubna), Landshutu (21.dubna), Eckmuthu (22.dubna) a Ratisbonu (23.dubna). Celkové rakouské ztráty se pohybovaly mezi 35.000 až 40.000, francouzské mezi 10.000 až 15.000 vojáky. Napoleon se pak 13.května zmocnil Vídně, leč u Aspern-Esslingu na Dunaji zakusil první těžkou porážku – k ústupu jej přiměly až ztráty, jež činily 22.000 až 24.000 mužů, ač rakouské nebyly o nic menší. Zlomit se však tímto nezdarem nenechal, neboť ve dnech 5. až 6.července dosáhl významného vítězství nad Rakušany u Wagramu, a sice za cenu 33.000 mrtvých a raněných, kterých na rakouské straně bylo 24.000 mrtvých a raněných. Francouzi si však mohli připsat k dobru ještě 18.000 rakouských zajatců, jichž se zmocnili v průběhu bitvy a krátce poté. Rakousko kapitulovalo 10.července. Schonbrunnskou dohodou ze 14.října udílela Napoleonovi pod kontrolu četná další rakouská území. Takto například Francouzi plně opanovali Tyrolsko, jež však proti nim v dubnu povstalo.


Rok 1810

Francouzi opět zaútočili v červenci na Portugalsko a pronásledovali ustupující britské jednotky vévody wellingtonského (dříve Arthura Wellesleye), v říjnu téhož roku se zase stáhli.

Britové se zmocnili všech francouzských pozic na Madagaskaru.



Rok 1811

Dne 5.května svedla u Fuentes de Oňoro 48.000 francouzská armád s Andrém Massénou v čele nerozhodnou bitvu s britsko-portugalskou armádou vévody z Wellingtonu.

U Albuery se dne 16.května pokusila postupující 25.000 francouzská armáda, již velel Nicolas Jean de Dieu Soult, uvolnit z obležení Badajoz. Vzhledem k 6.000 ztrátám, které utržila v boji s 32.000 bránící se armádou Williama Beresforda, se musela obrátit zpět.

Obležená Tarragona padla do francouzských rukou 28.července. Francouzi, kteří sami přišli o 4.000 vojáků (mrtvých a raněných), jich nepříteli pozabíjeli či zranili na 7.000 a dalších 8.000 zajali.



Rok 1812

Napoleon Bonaparte napadl Rusko 23.června. Když jeho veliká armáda překročila řeku Němen, prakticky se jejímu postupu nestavěli na odpor. Rusové ustupovali a pálili za sebou, co mohli. První bitva se strhla ve dnech 17. až 19.srpna u Smolenska se ztrátami na obou stranách po 10.000 mrtvých a raněných. Další ústup zastavili Rusové až 7.září u Borodina, kde se Michail Kutuzov odhodlal nasadit svou armádu do veliké bitvy. Na ruské straně zahynulo v boji nebo utržilo zranění 45.000 ze 120.000 vojáků. Francouzské ztráty činily 28.000 ze 130.000 nasazených vojáků. Poté 95.000 francouzská armáda vzala útokem Moskvu, kterou ustoupivší vojenská posádka proměnila v jeden obrovský požár (14.září). Jelikož se zásoby tenčily a nové nepřicházely, museli Francouzi dne 19.října z Moskvy odejít. Nerozhodný boj ještě svedli s Rusy u Malojaroslavce a pak zahájili dlouhý a katastrofální ústup. Rusové je zaskočili na přechodu řeky Bereziny, kde ve dnech 26. až 28.listopadu Francouzi přišli o 30.000 mužů z celkového počtu přibližně 50.000 mužů.

Vojska vévody Wellingtonu přešla do ofenzívy a vzala útokem Ciudad Rodrigo (19.ledna) a Badajoz (18.dubna). U Salamanky se Wellingtonova armáda na ústupu náhle obrátila a porazila pronásledující Francouze. Spojenecké ztráty zde činily 5.000 mrtvých a raněných, francouzské 6.000, k nimž je však třeba ještě přičíst 7.000 zajatých. Madrid dobyli spojenci 12.srpna, ale později ještě téhož roku jej zase ztratili, neboť vzhledem k francouzské ofenzívě se Wellingtonova armáda musela vrátit do Portugalska.



Rok 1813

Napoleon Bonaparte, který právě postavil novou armádu, zaútočil v dubnu na spojenecká vojska v Německu. U Lutzenu porazila 2.května jeho 110.000 armáda spojence, kterých bylo 73.000 vojáků, prorazivši střed formace Ludwiga Wittengsteina, ale využít této velké šance se jí nepodařilo. Obě strany utrpěly ohromné ztráty v rozmezí 15.000 až 20.000 mrtvých a raněných vojáků. Podobné ztráty byly původním jevem dalšího francouzského vítězství u Budyšína (20. až 21. května). Ještě jednoho skvělého vítězství dosáhli Francouzi ve dnech 26. a 27.srpna u Drážďan za cenu ztráty 10.000 vojáků. 170.000 spojenecká armáda se dala na ústup, až když její ztráty dosáhly hodnoty 38.000 mrtvých a raněných. V bitvě národů u Lipska, jež probíhala od 16. do 19.října, Napoleon zakusil těžkou porážku. Ztráty jeho 200.000 armády činily 38.000 mrtvých a raněných a dalších 15.000 zajatých. Zbylé složky ustoupily až za Rýn. Ve spojeneckých rukou zůstalo více než 100.000 francouzských vojáků, kteří v Německu zabloudili nebo zůstali pozadu. Lipsko stálo spojence přes 53.000 mrtvých a raněných.

Dne 17.května dobyla armáda vévody z Wellingtonu, která se opět nacházela v ofenzívě, Madrid. Ustupující Francouze pronásledovala až k řece Ebro. U Vittoria zasadilo 70.000 Wellingtonových mužů rozhodující porážku 60.000 armádě, která v důsledku zranění a zabití přišla o 5.000 vojáků. Dalších 2.000 jich spojenci zajali. U spojenců bylo 6.000 mrtvých a raněných. Francouzi se kvapně stáhli za Pyreneje. Wellingotnovi vojáci je pronásledovali až do jižní Francie.




Rok 1814

Spojenecké armády o celkovém počtu 350.000 mužů vtrhly do Francie, kdy v období od ledna do května zvítězily nad bránící se armádou Napoleona Bonaparta, jež čítala 120.000 mužů, i když je třeba podotknout, že Napoleon dosáhl i v této beznadějné obranné bitvě několika dílčích vítězství, u Brienne 29.ledna, u Champaubertu 10.února, u Montereau 18.února a u Rheimsu 13.března. Paříž kapitulovala 31.května. Napoleon abdikoval 11.dubna a odešel do exilu na Elbu. Pařížská dohoda z 30.května v podstatě obnovila status quo z období před rokem 1793.

Spojenecká armáda se vylodila 14.ledna ve Francii a obklíčila Bayonne. Wellingtonovo postupující vojsko se utkalo s ustupujícími Francouzi u Orthezu 27.února. Spojenci zaútočili na Toulouse dne 10.dubna, ale Francouzi raději město evakuovali. Válka o poloostrov skončila Napoleonovou první abdikaci a internaci na Elbě.

Na základě pařížské dohody podepsané v Evropě připadla bývalá holandská Kapská kolonie Británii, která ji okupovala od roku 1806.



Rok 1815

Napoleon Bonaparte se vrátil z Elby do Paříže 1.března, chopil se moci a zmobilizoval zemi. Jeho nová armáda zaútočila na spojenci, kterým veleli vévoda z Wellingtonu a Gebhard von Blucher, v Belgii. Dvě nerozhodné, ale co do ztrát náročné bitvy se strhly u Ligny a Quatre-Brasu 16.června. Napoleonova poslední bitva se však odehrála 18.června u Waterloo. Císařova 71.000 armáda se tam střetla se dvěma armádami, Wellingotonovou o síle 60.000 mužů a Blucherovou se 45.000 muži, jež se zapojila do bojů téhož dne, ale až později. Francouzům se nakonec britské linie prolomit nepodařilo, a tak, když se na bitevním poli objevili Prusové, Britové přešli do protiútoku. Nato se Francouzi rozptýlili a prchli z boje. Napoleon po tomto fiasku 2.června podruhé abdikoval, pro exilový pobyt si tentokrát zvolil ostrov S.v. Heleny. Pařížská dohoda z 20.listopadu uvalila na Francouze ještě tvrdší podmínky.



Rok 1821

Zemřel Napoleon I. (Napoleon Bonaparte), nar. 1769, francouzský generál a císař, jemuž se s oblibou říkávalo „Le Petit Caporal“ („Malý kaprál“). K politickému vlivu se dobral za Francouzské revoluce. Známými válečnými taženími se stal postrachem Evropy. Z exilu na Elbě, kam odešel roku 1814, se vrátil do Paříže, ale s konečnou platností prohrál v následujícím roce u Waterloo. Místem jeho trvalého exilu se stal ostrov Sv. Heleny, kde zamřel – pravděpodobně na otravu arzenikem.


Zdroje:
Historie válek – D.Brownstone a I.Franck - 1999
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 4/10/2009, 13:16, celkem upraveno 9 x.
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Já bych jen chtěl něco málo dodat k bitvě u Slavkova:

Obrázek
Takhle to tam vypadalo v předvečer bitvy.


Obrázek
Toto zase je úvodní fáze bitvy asi v 9:00

Obrázek
Závěrečný nápor francouzů asi v 14:00
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 918
Registrován: 16/1/2008, 00:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Napoleon rád používal v bitvách tirajérské taktiky, taktiky, která přišla do Evropy ze Severní Ameriky; užívali ji v bojích Indiáni a američtí hraničáři. Hraničáři na rozdíl od evropských vojsk, postupujících ve velkých útvarech bez jakéhokoli krytí, bojovali v rojnicích a kryli se v terénu; navíc byli dobří střelci. Stejné taktiky užívali rakouští panduři, kteří udělali tak těžkou hlavu Fridrichovi II.
Právě tahle nová taktika pomohla nedostatečně vycvičené a vyzbrojené francouzské armádě odrazit spojence u Valmy a porazit je u Jemmapes.
Konec Napoleonovým nadějím ale učinila taktika lineární-přesná a účinná palba britské pěchoty, která u Waterloo zadržovala francouzské útoky až do příchodu Prusů.
Obrázek
Vladimirovič
Příspěvky: 1
Registrován: 27/7/2009, 10:42

Příspěvek od Vladimirovič »

Jen bych chtěl vědět kolik v této bitvě u Slavkova ( Austerlitz ) bojovalo celkem počet můžu a kolik jich celkem padlo.
A jinak jsem se chtěl ještě zeptat . Existovalo již tehdy rozdělení v armádě do pluků,divizí,čet , brigád apod.?
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Na francouzské straně bojovalo 70 až 75 tisíc mužů, spojená armáda Ruska a Rakouska čítala zhruba o deset tisíc vojáků víc. Co se týče ztrát: Francie - 1305 mrtvých a 6940 raněných; Rusko+Rakousko - celkem asi 15 000 vojáků. Ale ty jednotlivé zdroje, kam jsem se dívala, se opravdu hodně liší, takže ostatní mohou mít klidně jiné údaje.

Rozdělení armády:
- Divizi navrhl francouzský generál Maurice da Saxe, poprvé byl tento typ jednotky použit v Sedmileté válce, takže u Slavkova už byl dávno zaveden.
- Objevení a první použití brigády v praxi je připisováno švédskému králi Gustavu II. Adolfovi, který ji využil v Třicetileté válce. Brigáda tedy také existovala roku 1805.
- Pluky se objevily v Evropě někdy v 16. století. Roku 1521 už fungovaly ve švédské armádě.

Tímto jsem vyčerpala své znalosti, určitě mě doplní někdo další z Palbáků.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5157
Registrován: 25/3/2008, 15:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Vladimirovič píše:Jen bych chtěl vědět kolik v této bitvě u Slavkova ( Austerlitz ) bojovalo celkem počet můžu a kolik jich celkem padlo.
A jinak jsem se chtěl ještě zeptat . Existovalo již tehdy rozdělení v armádě do pluků,divizí,čet , brigád apod.?
Úvodní text je spíše jen chronologickým přehled napoleonských válek a tak tu není nic podrobného ke každé jednotlivé bitvě. Bohužel ale na Palbě zatím nejsou tyto bitvy zpracované a tak odpovím na tomto místě.

Bitvy u Slavkova se se na francouzské straně zůčastnilo 73.400 mužů a na rusko rakouské straně 85.400 mužů. Franzouci přišli asi o 8.000 mužů (1.305 mrtvých, 6.940 zraněných a 573 zajatých) a spojenci asi o 25.000 mužů (15.000 mrtvých nebo raněných, 12.000 zajatých).
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 4/10/2009, 13:18, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Koukám, že jsem to nakonec zaokrouhlila přibližně správně.

Jinak, tady jsem našla strukturu armád obou stran, takže je pěkně vidět, jaké jednotky už byly zavedeny.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

vodouch píše:1)Napoleon rád používal v bitvách tirajérské taktiky, taktiky, která přišla do Evropy ze Severní Ameriky; užívali ji v bojích Indiáni a američtí hraničáři. 2)Hraničáři na rozdíl od evropských vojsk, postupujících ve velkých útvarech bez jakéhokoli krytí, bojovali v rojnicích a kryli se v terénu; navíc byli dobří střelci. Stejné taktiky užívali rakouští panduři, kteří udělali tak těžkou hlavu Fridrichovi II.
Právě tahle nová taktika pomohla nedostatečně vycvičené a vyzbrojené francouzské armádě odrazit spojence u Valmy a porazit je u Jemmapes.
3)Konec Napoleonovým nadějím ale učinila taktika lineární-přesná a účinná palba britské pěchoty, která u Waterloo zadržovala francouzské útoky až do příchodu Prusů.
1)Můžeš to nějak podložit, tedy že Napoleonova Grande Armée používala taktiku převzatou od amerických (anglických) hraničárů. Horští myslivci či lehká pěchota na kontinentě bojovalo obdobně již ve druhé polovině 18. století.
2)Tak pro volné formace, se hlavně používali pušky s lepším dostřelem a větší přesností, tudíž menší rychlostí nabíjení a většinou finančně nákladnější.
3)Lineární taktika je standartní taktikou 18. století, která byla právě velkýma šikama francouzské pěchoty tak snadno válcována na konci 18. století. U Waterloo to bylo příliš složité, než aby zvítezila nějaká přesná a účiná palba pěšáka v době, kdy si standartní pěchota mohla o "přesnosti" ještě nechat zdát.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 918
Registrován: 16/1/2008, 00:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Cassius Chaerea píše: 1)Můžeš to nějak podložit, tedy že Napoleonova Grande Armée používala taktiku převzatou od amerických (anglických) hraničárů. Horští myslivci či lehká pěchota na kontinentě bojovalo obdobně již ve druhé polovině 18. století.
V 18. století používaly evropské armády lineární taktiku; ta vyžadovala dlouhý a důkladný výcvik jednotek. Francouzská revoluční armáda tento výcvik neměla. Vytvořila proto novou taktiku-taktiku útočných kolon s předvojem rojnice elitních střelců. Zkušenost s bojem rozptýlených střelců proti pravidelným jednotkám přinesli do Francie pozdější důstojníci nové armády, kteří bojovali jako dobrovolníci v americké válce za nezávislost. Taktika skrytého postupu, přepadů a střelby ze zálohy byla původně taktikou indiánskou; od nich ji převzali osadníci a lovci, bojující v amerických oddílech.
Úloha lehké pěchoty před napoleonskými válkami byla trochu jiná-průzkum, akce v týlu nepřítele (zajímání štábů, vyřazování dělostřeleckých baterií), ochrana vlastních zásobovacích stanovišť, ne pravidelný boj.
Cassius Chaerea píše: 2)Tak pro volné formace, se hlavně používali pušky s lepším dostřelem a větší přesností, tudíž menší rychlostí nabíjení a většinou finančně nákladnější.
Příkladně myslivci (původně to byl opravdu lesní personál-určitě ses setkal s pojmem facír; to byl vyučený myslivec na vandru) byli vyzbrojeni vlastními zbraněmi-(určitě bez výjimky) drážkovanými kulovnicemi. Menší rychlost nabíjení nehrála roli; řadová pěchota nabíjela na povel a přes jednu ránu za minutu se nedostala. Rychlost střelby z drážkované předovky jsem zatím nezjistil; vycvičený střelec z předovky systému Lorenz vypálil třikrát za minutu, ale kompresní nebo expanzní střely se neflastrovaly.
Francouzští tirajéři byli původně vyzbrojeni drážkovanými puškami. Napoleon, který nedůvěřoval technickým novinkám, je nechal r. 1807 vyměnit za klasické pušky model 1777.
Cassius Chaerea píše: 3)Lineární taktika je standartní taktikou 18. století, která byla právě velkýma šikama francouzské pěchoty tak snadno válcována na konci 18. století. U Waterloo to bylo příliš složité, než aby zvítezila nějaká přesná a účiná palba pěšáka v době, kdy si standartní pěchota mohla o "přesnosti" ještě nechat zdát.
Francouzi nejprve narušili nepřátelskou linii palbou tirajérů a dělostřelectva, pak ji přečíslili a prorazili útokem kolon nebo jezdectva. U Waterloo přečkaly Wellingtonovy jednotky francouzskou dělostřeleckou přípravu na odvráceném svahu hřebenu, útočné kolony zastavily salvou z bezprostřední blízkosti a útok jízdy odrazily zase palbou ve čtvercích (karé). U lineární taktiky bylo důležité současné vypálení salvy, na míření se tolik nehledělo. Britská pěchota byla neustále cvičena ve střelbě na terč, takže její palba byla velmi přesná určitě i na vzdálenost maximálního efektivního dostřelu.

Lugs, J.: Ruční palné zbraně
Hauner, V. J.: Vývoj pozemního válečnictví
wikipedia.cz, wikipedia.en a vůbec internet
Obrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Harcovnická, nebo chcete-li taktika volných střelců je známá a použivaná od druhé půlky !16. století! zmínky o ní jsou i během 30-tileté války a Anglické občanské války, ale v zásadě takto: během let 1689 - 1715 jejich použití v řádné bitvě upadá a jsou použiváni nejdříve jen na ochranu křidel rozvinuté armády a později jsou již používáni k ochraně opevněných bodu či malých pevnosti. Za Války o dědictví rakouské se opět objevují...

Ještě poznámka k Grande armeé, nebo spíš volným střelcům ve francii obecně. Co je mi známo (mohu se mýlit) tak Francouzi prakticky vždy dávali přednost bežné "fusil" (budu-li se držet dobové terminologie) čili se použivaly vzory standardizovaných erárních pušek 1717, 1728, 1746, 1763, 1766, 1770, 1774, 1777 či AnIX. U posledních 5 typů to většinou byla jejich dragounská varianta (o cca 10cm kratší než běžná zbraň, druhá objímka je zdvojená). Další věc kterou je třeba vzít v úvahu, speciálně pro napoleonské obdobi - je, že Francouzi velmi často nasazovali "těžkou" řadovou jako lehkou (včetně třeba granátníků) - tedy ve střeleckých řetězech a naopak lehkou pěchotu to jest voltigeury a flankeury jako "težkou" řadovou pěchotu - tedy v sevřené sestavě. Oba druhy pěchoty tedy museli ovládat jak taktiku řadové pěchoty tak i lehké pěchoty.

O tom že by si za napolenských válek voltigeuri ci flankeuri (tedy lehká pěchota) ponechávali své vlastní zbraně silně pochybuji. Nicméně je pravda, že v dřívejším odobí kdy fungovaly tzv compagnies franches , svobodné roty, je dokonce velmi pravděpodobné že členové těchto jednotek používali své vlastní zbraně, jednotky toho druhu ,ale většinou sloužili k ostraze hranic (v případě compagnies franches de la marine v Americe) a tim pádem daleko od pravidelné armády.

Ony drážkovane karabiny o kterých tu byla řeč fr. armáda nepouživala v nijak velkém množství a byly jimi vybaveni pouze poddůstojníci voltigeurských pelotonů. Podobně to bylo i v Anglické armádě, běžná lehká pěchota použivala klasické, new land pattern musket či India patern 1795 (cal .75). Německá kralovská legie a 95th rifles používala infantry pattern rifle 1805 (Baker rifle), ale ani tam měli drážkovanou hlaveň jen zbraně těch nejlepších střelců z každé compagnie. V rakouske armádě u mysliveckych jednotek měla zbraň s drážkovanou hlavni v zasadě 1/3 mužstva (opět ti nejlepší střelci) - do bitvy nastupovali jako třetí řad a byli to oni, kteří se v připadě potřeby rozvíjeli do střeleckého řetězu zatím co zbytek batalionu zůstal v sevřeném útvaru a tvořil zálohu.

Co se týká utočných kolon tak to neni výmysl kohokoli z let 1789, ale pouze aplikace již znamych poznatků, v utočných kolonach napriklad utocili prusove Bitve u Žďáru v zaří 1745...
Naposledy upravil(a) Bleu dne 5/10/2009, 08:51, celkem upraveno 14 x.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7848
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Zdravím nového kolegu. Vítám Tě na Palbě a věřím, že zde najdeš věci zajímavé a že sám časem nebo i hned pro Palbu vypracuješ nějaké zajímavé práce.

Bleu - mrkni na SZ. Velmi nutné.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Něco málo z letošní rekonstrukce bitvy u Slavkova

přesun na bojiště:
Rakouská armáda
http://www.youtube.com/watch?v=uhvOEPqk ... re=related

Ruská armáda
http://www.youtube.com/watch?v=CrIRwAVk ... re=related

Francouzská armáda
http://www.youtube.com/watch?v=wCxoAPFIiGI

samotná "bitva" pohledem z francouzského pravého křídla.
http://www.youtube.com/watch?v=LIk0zb9n ... re=related
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 8987
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

Pěkné :-)
Jen škoda, že se tu víc nerozvinula debata o taktice a strategii za napoleonských válek. Ještě než na mě opět přišlo starověké období :-D
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Dzin píše:Pěkné :-)
Jen škoda, že se tu víc nerozvinula debata o taktice a strategii za napoleonských válek. Ještě než na mě opět přišlo starověké období :-D
Já sem jedině pro. Bohužel se to nejspíš zvrhne v diskuzi já vs jmodrák, případně všichni vs jmodrák. Taky je otázka o čem konkrétně diskutovat.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5157
Registrován: 25/3/2008, 15:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tu diskusi bych raději směřoval do nějakého samostatného vlákna o strategii a taktice napoleonských válek. Kdo by se chopil úvodního textu?:-)
ObrázekObrázekObrázek
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 8987
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

Jsem si zrovna říkal, že Napoleon je asi poslední "velký vojevůdce". Tedy někdo, jehož osobnost je naprosto rozhodující v rámci vedení války. Protože po něm, ikdyž se objevovali další vvýznyční vojáci, už to nebyli takoví , abych řekl, géniové. Osobně mě napadl důvod, že to bylo díky dalšímu rozvoji válečnictví, kdy pravomoce prostě musely být výrazněji rozmělněny a vojenské velení se o ně muselo začít ve větší míře dělit s politickým vedením. Dynamika vedení války se zrychlovala a přestalo být v silách jednotlivce ji kontrolovat.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 8987
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Napoleonské války - 1789 až 1821

Příspěvek od Dzin »

Začal jsme se zase zajímat o Napoleonské války. :-) Teď jsem narazil na Borodino a nemáte někdo návrh, kde by se o něm dalo nejlépe něco přečíst? Narazil jsem na něj mimochodem proto, že jsme se zajímal o Bagrationa a o tom, jak byl populární. COž mě přivádí na to, jestli byl opravdu tak skvělý vojevůdce, jak se tvrdí? Jsem třeba narazil i na tvrzení, že při Napoleonově invazi do Ruska byl právě on jedním ze dvou hlavních velitelů Rusů, který vedl přímo vojska v poli, zatímco Kutuzov spíše dohlížel jen na celkovou strategii...
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
M1A2 Abrams
podporučík
podporučík
Příspěvky: 657
Registrován: 10/8/2005, 21:34

Re: Napoleonské války - 1789 až 1821

Příspěvek od M1A2 Abrams »

Dzin píše:Teď jsem narazil na Borodino a nemáte někdo návrh, kde by se o něm dalo nejlépe něco přečíst?
Jak jsem se tak dival, tak Borodino je v nove vydane knize od J. Kovarika "Napoleon v Rusku 1 - Pochod na Moskvu".
Pripadne si sehnat starsi knihu "1812 - Napoleonovo ruske tazeni" take od J. Kovarika. Cca 100 stran textu k tehle kapitole by te mohlo zajimat.
Jinou literaturu zel doporucit nemuzu.
Entropia uzavretého termodynamického systému musí vzrastať. :-?
sahidko
praporčík
praporčík
Příspěvky: 347
Registrován: 26/7/2010, 20:07

Re: Napoleonské války - 1789 až 1821

Příspěvek od sahidko »

Borodino Kovařík popisuje aj v knihe: Napoleonova tažení III - Proti všem.
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Napoleonské války - 1789 až 1821

Příspěvek od Bleu »

Dzin píše:Začal jsme se zase zajímat o Napoleonské války. :-) Teď jsem narazil na Borodino a nemáte někdo návrh, kde by se o něm dalo nejlépe něco přečíst? Narazil jsem na něj mimochodem proto, že jsme se zajímal o Bagrationa a o tom, jak byl populární. COž mě přivádí na to, jestli byl opravdu tak skvělý vojevůdce, jak se tvrdí? Jsem třeba narazil i na tvrzení, že při Napoleonově invazi do Ruska byl právě on jedním ze dvou hlavních velitelů Rusů, který vedl přímo vojska v poli, zatímco Kutuzov spíše dohlížel jen na celkovou strategii...
V češtině asi jen ten Kovařík. Ty nový knížky co vydal nebo vydá budou na 100% výrazně lepší než ty jeho starší.

Edit: Docela dost byť útržkovitě je toho v Clausevitzovi.

Edit2: Úplně blbej nebude ani Napoloenovo taženi na rus 1812 od Tarleho, byť si to musíš tak nějak profiltrovat, ale přiznám se, že jsem to nečet.
http://www.antikvariaty.cz/index.php?ac ... &id=143525
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“