Zapomenutý cestovatel Jan Vilém Helfer
Českého cestovatele zabily roku 1840 šípy divochů na Andamanských ostrovech. Jeho tělo se nikdy nenašlo a nezachovala se ani jeho podoba.
Jan Vilém Helfer (1810-1840) se narodil v zámožné pražské rodině, jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Vystudoval medicínu (získal doktorát též z chirurgie), ale celý život jej zajímala entomologie a cestování. Roku 1834 se oženil s baronkou Pauline des Granges (1802–1881), která po sňatku doprovázela manžela na všech jeho cestách. Putovali do Smyrny, Bejrútu a do Sýrie. Následně se vypravili do Iráku, přičemž cestovali spolu s britským plukovníkem Francisem Rawdonem Chesneyem (1789–1872). Dr. Helfer se jako lékař stal vítanou posilou anglického tábora a dokonce měl v plánu otevřít si lékařskou praxi v íránském Búšehru. Jeho ženu zde však opakovaně napadli místní šíitové, a proto manželé Persii opustili. Přesídlili do indické Kalkaty. Doporučení plukovníka Chesneyho pomohlo v Kalkatě Helferovi k přijetí za úředníka Východindické společnosti. Ta jej pověřila průzkumem oblasti Tenaserim v Barmě; tam odplul začátkem roku 1837. V Barmě se mu podařilo najít ložiska železné rudy, cínu a kamenného uhlí. V Mergui založili manželé kokosové a kávovníkové plantáže. I zde však pokračoval Helfer v průzkumných cestách a sbírání brouků. Velice jej lákalo neprobádané Andamanské souostroví - jeho obyvatelům, považovaným za kanibaly už perskými cestovateli v desátém století, přisuzoval Marco Polo psí hlavu a lodě z Evropy přistávaly u zdejších břehů jen v nouzi nejvyšší. Jan Vilém Helfer nedbal varovných protestů své ženy a spolu se švagrem vyrazil na Andamany v lednu 1840. Důvěřivost po počátečním klidném chování domorodců se stala Helferovi osudnou. "To jsou tedy ti obávaní divoši! Jsou to plaché děti přírody, veselé, když se jim nic zlého neudělá," zapsal si naivně do deníku. Hned následujícího dne došlo ovšem domorodci zaútočili.
"Tu náhle vyrazily houfy ostrovanů ozbrojených kopími, luky a šípy ze skupin kamení a křoví, kde leželi připraveni, a zaútočili se strašným řevem na společnost ze člunu. Ta, aby obyvatelům nedala žádný důvod k nedůvěře, nevzala při odjezdu na ostrov své střelné zbraně, nemohla se tedy pustit do boje s tak velkou převahou útočníků a byla nucena k rychlému útěku. Po překotném nastupování se člun převrhl a šlo nyní jen o to dostihnout lodi kotvící ve značné vzdálenosti plaváním. Divoši poslali za plovoucími déšť šípů. Všichni unikli smrtonosným střelám. Jen Helfer, ačkoliv jako zdatný plavec byl vpředu před ostatními, byl zasažen," popsala později Pauline poslední okamžiky svého muže. Otrávený šíp projel mladému doktorovi hlavou, tělo se potopilo a nebylo nikdy nalezeno. Třicátého ledna 1840 dělilo od třicítky Jana Viléma Helfera pouhých několik dnů. Ještě před odjezdem do Indie daroval Českému muzeu svou sbírku brouků. Ta představovala asi pět a půl tisíce druhů hmyzu (později ji rozšířily též exempláře získané pobytem na Středním východě a v Indii) a dodnes je součástí sbírek entomologického oddělení Národního muzea. Po manželově smrti se Pauline pokoušela zachovat plantáže v Mergui, leč neúspěšně. Navrátila se tedy do Čech a při předávání sbírek zesnulého manžela se seznámila s hrabětem Josefem Dětmarem Nosticem-Rieneckem, za něhož se roku 1844 provdala. Podruhé ovdověla v roce 1871 o pár let později vydala dvě knihy: Cesty Jana Viléma Helfera do Přední Asie a Indie (1873) a Cesty doktora Helfera a paní Helferové (1878). Pauline zemřela 9. července 1881 poblíž Merana.
Zdroj:
https://zpravy.tiscali.cz/zapomenuty-ce ... chu-339343
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vil%C3%A9m_Helfer
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mathilde_ ... tz-Rieneck
https://cs.wikipedia.org/wiki/Caspar_David_Friedrich
