Nebo též „Dělo císaře Viléma“
rok 1918
Rozestavěné dělo v Kruppových závodechJe ráno 23.března 1918 7:17 hodin. V lesích u Crepy ozvala ohlušující rána. Přítomní tohoto historického okamžiku si zacpávají uši před tím řevem a v němém úžasu sledují, jak z hlavně o délce 34 metrů vylétl metrákový projektil a za rychlosti, která pětkrát překračovala rychlost zvuku, zmizel v obrovské výšce v oblacích. Obsluha monstrózního děla si gratuluje k prvnímu úspěšnému výstřelu z děla, které do historie vstoupí jako Pařížské dělo. Mezitím 103 kg vážící projektil desítky vteřin nabírá nadoblačnou výšku a stále stoupá po strmé dráze vzhůru až na hranici vesmíru, kde do té doby panoval mrazivý klid, který byl pouze občas přerušen nějakým meteoritem řítícím se k zemi. Dnes se však vše změnilo. Člověk začal dobývat vesmír. Ve výšce 42 km nad zemským povrchem se granát z 210mm pařížského děla stal prvním lidským výtvorem, který se doslova dotkl hranic vesmíru. Gravitační síla země však nakonec vítězí a projektil po přesně stanové trase začal klesat zpět k zemi. Z obrovské výšky se řítil na předem určený cíl, který nešlo minout. Cena za dotknutí se vesmíru bude za chvilku draze vykoupena.
Paříž, ten samý den v 7:20 hodin, nábřeží Seiny. Nečekaná exploze na nábřeží Seiny rozbíjí sklo v oknech okolo stojících domů a poškozuje jejich stabilitu. Zmatení Pařížané se dívají na změt sutin a prachu, který stoupá z nábřeží. Nikdo nechápe co se děje. Na obloze není žádné nepřátelské letadlo a fronta je odtud vzdálená 120 km.
O necelou hodinu později se v lesích u Crepy opět zablesklo a za ohlušujícího rachotu výstřelu se k nebi vznesl další metrákový projektil, jehož cílem byla opět Paříž. Po letu trvajícím 170 sekund se zřítil necelou míly od prvního. Pro Pařížany další záhadná exploze trhá dlažbu města. Bohužel tentokráte i lidi. Osm Pařížanů padlo za oběť druhé záhadné explozi a další tucet jich byl zraněn. Paříž se poprvé ve 20.století stala terčem dělostřeleckého odstřelování. O tom se mělo ale obyvatelstvo dozvědět až později.
Dělo během akceSmysl Pařížského děla
První světová válka se po počáteční bleskové válce v roce 1914 změnila ve válku poziční. Obě soupeřící strany se zakopaly a za obrovských lidských a materiálních ztrát se posouvali tu a tam o několik stovek metrů, nebo pár kilometrů. Tento způsob války trval již pro obě bojující strany příliš dlouho a jak země Dohody, tak země Trojspolku se snažili najít nějakou průlomovou zbraň nebo taktiku, která by patovou situaci konečně rozhodla ve svůj prospěch. A jednou z takových zbraní bylo právě Kuppovo Pařížské dělo. Toto obří dělo s neuvěřitelnými výkony bylo dokončeno právě pro poslední pokus Německa o zvrat ve válce.
Dne 3.března 1918 rozvrácené a revolucemi zmítané Rusko uzavřelo s Německem mír. Nová bolševická vláda pod Leninovým vedením už měla války dost a měla dost i svých vnitřních problémů. Německá vláda s radostí uzavřela mírovou smlouvu a geniální stratégové Ludendorff a Hindenburg již plánovali jarní ofenzívu na západě. Z uzavřené východní fronty stáhli více jak čtyři desítky divizí, které měli být tou rozhodující silou v dobytí západu. Dne 21.března 1918 pak začala německá jarní ofenzíva. Německé jednotky po změně taktice (malé jednotky a slabá dělostřelecká příprava) a s dostatečnými posilami, prolomila nepřátelské linie a posouvala se každým dnem blíže k hlavnímu cíli, Paříži. A právě Paříž byla i vybrána jako cíl dělostřeleckého odstřelování. Do předem připraveného palebného postu, který byl 7 km za frontou se přesunulo první, ze sedmi Pařížských děl a dne 23.března ráno zahájilo svou palbu. I když byla vzdálenost k cíli neuvěřitelných 120 kilometrů, nešlo na tuto vzdálenost tak obrovský cíl, netrefit. Smyslem děla bylo tedy způsobit v Paříži odstřelováním zmatek a spolu s informacemi z fronty, o postupu německých vojsk, měla i tato zbraň spolu pomoci vyvolat v hlavním městě Francie, paniku.
Vznik Pařížského děla
Pařížské dělo byla zbraň jakou svět nikdy před tím a nikdy poté nespatřil. Duchovním otcem byl profesor Eberhardt z Kruppových zbrojních závodů. Za jeho předchůdce by se dala považovat děla jako „Dlouhý Max“ (380mm, dostřel 47 km) nebo „Tlustá Berta“ (420mm, dostřel 12,5 km), která v roce 1914 významně pomohla zničit Belgická opevnění. Na projektu dalekonosných děl se pracovalo již od počátku války, kdy bylo v plánu odstřelovat Anglii přes Lamanšský kanál. Postupně se však měnilo zadání a podobu v které jej známe dnes získalo v roce 1917. Dokončeno pak bylo na jaře 1918.
Samotné dělo mělo jako základ námořní kanón ráže 380mm, který byl použit na bitevních lodích třídy Bayern. U tohoto děla však byla zmenšená ráže a to na 210mm. Tato ráže však nebyla konečná, protože s každým výstřelem se zvětšovala. Proto pro každý výstřel musel být použit vždy větší projektil a tak byly vyrobeny všechny projektily pro celou životnost děla a museli se nabíjet v přesně stanoveném pořadí. Hlaveň se však opotřebovával tak rychle, že její životnost byla pouhých 65 ran. Po vystřelení těchto 65 střel, musela být hlaveň demontována a odeslána zpět do Kruppových závodů, kde byla převrtána na novou ráži 240mm a kde dostala další sadu nových projektilů.
Celé toto fenomenální dělo však nemohlo být jen tak přepravováno a tak bylo umístěno na železniční koleje. Váha celého Pařížského děla včetně svého úložiště byla 256 tun. Celkem bylo vyrobeno sedm Pařížských děl.
TTD Pařížské dělo
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Země původu:..........................Německo
Výrobce:...................................Kruppovy závody
Datum výroby:.........................1918 (7 ks hlavní a min 2 ks lafety)
Datum bojového nasazení:......březen 1918 – srpen 1918
Ráže kanónu:...........................210 mm (počáteční ráže)
Délka hlavně:...........................34 m (jiné zdroje uvádějí 28 m)
Elevace:...................................50 - 55°
Dostřel:....................................130 km
Doba letu:................................170 sec (na 130 km)
Počáteční rychlost střely:..........1.645 m / s (cca 6.000 km / h)
Hmotnost střely:.......................94 až 106 kg (podle velikosti projektilu)
Hmotnost výbušniny:................cca 7 kg
Hmotnost střeliviny:..................cca 200 kg
Obsluha:...................................80 mužů
Kadence:.................................. max. 20 ran / den
Velikost projektilu a výmetné části
Bojové nasazení
Pařížské dělo bylo nasazeno od 23.března 1918 do srpna 1918. Za tu dobu vystřelilo na Paříž celkem 367 ran, přičemž bylo zabito 256 Pařížanů a dalších 620 jich bylo zraněno. Pouze 183 střel však dopadlo do vnitřní Paříže. Ostatní dopadli na předměstí. Dne 29.března v pátek, však dopadl jeden projektil na kostel St.Gervias. Následovalo zhroucení střechy kostela a v jeho troskách přišlo o život 88 lidí a dalších 68 bylo zraněno.
Nasazení tohoto děla bylo přísně tajné. Ani obsluha se nesměla s nikým bavit o tom, kde bude vystavěno odpaliště tohoto technického zázraku. Francouzi se z počátku pár dní domnívali, že výbuchy ve městě způsobil kanón umístěn na nějakém Zeppelinu (vzducholoď). Až o několik dní později jim došlo, jaká je skutečná podstata těch výbuchů. A tak jejich samozřejmou snahou, bylo vypátrat a zničit tuto zbraň. Což ale nebylo tak jednoduché, protože Pařížské dělo bylo umístěno zpravidla cca 10 km za frontou a navíc bylo dobře chráněno další těžkou artilerií. A pokud se stalo, že je Francouzi přeci jenom vypátrali a přesunuli k němu své těžké dělostřelectvo, bylo celé dělo přemístěno opět někam jinam. První místo od kud Pařížské dělo pálilo bylo výše uvedené Crepy a to ve dnech 23.března až 1.května 1918. Poté bylo demontováno a přemístěno jinam. Znovu začalo Paříž odstřelovat 27.května 1918 až do 11.června, kdy byla jeho poloha objevena britskými letadly. Poté se opět přemístilo v červenci a v srpnu. Z posledního místa však vypálilo pouze 14 ran, než bylo znovu objeveno. Načež bylo posláno zpět do Německa, protože jeho použití již bylo nepraktické a komplikované a nevyplatilo se jej stěhovat z místa na místo, když hrozilo, že bude třeba již druhý den po zahájení své bojové činnosti znovuobjeveno.
V srpnu 1918 tak byla jeho bojová činnost ukončena a pod hrozbou neustálých útoků ze strany Spojenců, bylo odesláno do Německa. Dělo se nikdy nedostalo do rukou Spojenců ani po kapitulaci, i když se jej snažili vypátrat. Pouze se jim podařilo po kapitulaci v listopadu 1918 zmocnit náhradního úložiště, ale bez děla a to u Chateau-Thierry. Předpokládá se, že dělo bylo zničeno Němci kolem roku 1920.
Pařížské dělo inspirovalo později za Druhé světové války Německé inženýry ke konstrukci tajné zbraně tzv. V-3, která jako zbraň pomsty měla vystřelovat dělostřelecké granáty na Londýn. Inspiraci si v tomto technickém zázraku vzal i geniální vědec Gerald Bull, který v 80´letech v Iráku pracoval pro Sadama Husseina na projektech HARP.
Do dnešní dnů nikdo nesestrojil dělo, které by mělo takový dostřel jako děla profesora Eberhardta z roku 1918.
Zajímavosti
- Jak již bylo několikrát řečeno, Pařížské dělo drží dodnes primát v dostřelu klasickou dělostřeleckou municí.
- Ideální elevace tohoto děla není klasických 45°, ale něco mezi 50 až 55° a to s ohledem na zakřivení a rotazi Země a dalších faktorech.
- ľ letu projektilu byly téměř ve vakuu. Tím pádem téměř bez odporu vzduchu byla možnost většího dostřelu. I s tímto počítali inženýři u Kruppa.
- Při balistické dráze dosáhl projektil výšky 42.000 m, což byl první lidský výrobek, který se dostal na hranici Stratosféry a Stratopauzy. S určitou nadsázkou se tedy považovat za průkopníka dobývání vesmíru. Dalším objektem vyrobeným člověkem, který se dostal do stratosféry německá raketa V-2 v říjnu 1942.
- Na sklonku války vyvíjel tým okolo profesora Eberhardta dělo s délkou hlavně 15m, ale s dostřelem 142 km, které by dokázalo z Calais bombardovat Londýn. Dále jeho tým pracoval na větším děle o ráži 305mm, které by dokázalo do vzdálenosti 170 km donést projektil o váze 300 kg. Kromě toho Eberhardt spekuloval, že s upraveným námořním dělem ráže 355mm (bylo stavěno pro nikdy nedokončené bitevní křižníky třídy Mackansen) by byl schopen vystřelovat ještě těžší granáty.
- Coriolisova síla. Pro Pařížské dělo, kterým Němci za 1. světové odstřelovali Paříž (ráže 210mm, 106kg vážící střela, v0 = 1645 m/s, dálka střelby 120km) vychází pro zeměpisnou šířku polohy děla a směr výstřelu odchylka vlivem Coriolisovy síly 1343 m doprava a dostřel se zmenší o 393 m. Coriolisova síla má ovšem o dost menší vliv než derivace střely (o větru nemluvě).
Zdroje:
www.vectorsite.net
www.militaryhistory.suite101.com
www.associatedcontent.com
www.landships.freeservers.com
www.wikipedia.org
www.strelectvi.cz
. 
