(Jihoafrická republika)
Průzkumné vozidlo
Obrněné kolové vozidlo Rooikat
Testy prokázaly, že korba vozidla Rooikat poskytuje vysoký stupeň ochrany proti protitankovým minám. Rooikat může pokračovat v jízdě i poté, co dvě kola na jedné straně vozidla zničil výbuch pozemní miny. Rooikat vyzbrojený 105 mm kanonem, určený pro zahraniční odběratele, vznikl jen jako prototyp. Vývoj vozidla byl ukončen v roce 1997, věž vozidla se nabízela k instalaci na jiné kolové nebo pásové podvozky.
Vývoj vozidla Rooikat
Vývoj obrněného vozidla Vickers OMC Rooikat začal v roce 1976. Tehdy vznikly tři prototypy, které měly prověřit správnost koncepce podvozku 8x8. Následovala stavba tří vozidel, která počátkem 80. let testovaly jednotky jihoafrické armády.
Hlavním úkolem vozidla Rooikat je bojový průzkum v průběhu mobilních bojových operací. Rychlost vozidla se měla využít k pronikání kolem linií nepřítele a úderům na jeho boční a týlové pozice. Druhotnou rolí vozidla mělo být ničení a pronásledování různých objektů na bojišti, včetně obrněných bojových vozidel. Další úlohou vozidla měla být hlídková činnost.
Korba je svařena z ocelových pancířů. Sedadlo řidiče je v přední části korby, třímístná motoricky otáčená věž je umístěna na střední části korby, v zádi je uložena pohonná jednotka. Pancíř na čelních partiích korby a věže je odolný proti průbojným střelám ráže 23 mm, vystřelovaným z ruských kanonů ZU-23-2 LAAG.
Pohonná jednotka vozidla Rooikat
Pohon vozidla Rooikat zajišťuje vodou chlazený vznětový vidlicový přeplňovaný desetiválec, spojený se šestistupňovou plně automatickou převodovkou a redukční převodovkou. Celek motoru může být v polních podmínkách vyměněn během jedné hodiny. Motorový prostor je vybaven automatickým systémem detekce a hašení požáru. Řidič může volit mezi pohonem všech kol (8x8) a pohonem dvou náprav (8x4) v závislosti na plněném úkolu. Řízena jsou kola předních dvou náprav, řízení je vybaveno posilovačem.
Řidič sedí vpředu uprostřed, na své pracoviště vstupuje dveřmi z bojového prostoru nebo průlezem s příklopem otevíraným doleva. Sedadlo a ovládací prvky pracoviště řidiče jsou plně seřiditelné. Z uzavřeného vozidla řidič sleduje okolní prostor třemi denními periskopy, z nich prostřední může být nahrazen pasivním nočním periskopem. Řidičovy periskopy se čistí stlačeným vzduchem.
Na bočních stranách korby, mezi druhou a třetí nápravou, jsou únikové průlezy, které vojáky opouštějící vozidlo do jisté míry chrání před střelbou ručních zbraní. Velitel vozidla má pracoviště v pravé polovině věže, před ním a níže je umístěno sedadlo střelce. Pracoviště nabíječe je v levé polovině věže. Velitel sleduje okolí vozidla osmi pozorovacími hranoly pro denní podmínky. Hranoly velitele poskytují výhled všemi směry. Před pracovištěm velitele je ve střeše instalován denní panoramatický zaměřovač s 12násobným zvětšením. Zaměřovač umožňuje veliteli sledovat celý okolní prostor vozidla, aniž by pohnul hlavou. Zaměřovač může být spřažen s kanonem, nebo se může pohybovat samostatně.
Pozorování z vozidla Rooikat
Nabíječ má nad sebou jednodílný příklop, otevíraný dozadu. Prostor v okolí vozidla sleduje dvěma denními periskopy, které může natáčet a sledovat s nimi prostor nalevo od vozidla. Střelec má k dispozici střešní periskopický zaměřovač s 8násobným zvětšením, s denní a noční větví (na principu zesílení zbytkového světla) a laserovým dálkoměrem. Střelec je vybaven také pomocným denním zaměřovačem. V případě nutnosti velitel může zasahovat do střelcova zamíření.
Otáčení věže a náměr kanonu se ovládají elektrickými spínači velitele a střelce, v případě nouze lze věž i kanon ovládat ručně. Věž je plně otočná, náměr se mění v rozsahu od -10˚do +20˚. Velitel kanon ovládá jednou pákou, z pracoviště střelce je kanon řízen dvěma ovládacími pákami.
Digitální systém řízení palby zpracovává informace od laserového dálkoměru a mnoha senzorů, měřících například boční náklon nebo rychlost větru. Volba střeliva se provádí ručně. Rooikat zasahuje své cíle prvním výstřelem s vysokou pravděpodobností i tehdy, když právě projíždí terénem s velmi členitým povrchem.
Systém řízení palby na základě údajů senzorů a parametrů zvoleného náboje automaticky stanoví prvky střelby. Vychází ze vzdálenosti cíle, rychlosti cíle, ručně vkládaných údajů o vnějším prostředí, rychlosti příčného větru, vůle v uložení kanonu a kmitání hlavně kanonu. Po zamíření se v zorném poli střelce objeví světelná indikace, která jej vyzve k odpálení kanonu. Celkový reakční čas od světelného signálu k výstřelu zpravidla nepřesahuje dvě sekundy.
Kanon vozidla Rooikat, GT4
Hlavní výzbroj vozidla Rooikat představuje 76 mm kanon GT4. Tato zbraň byla zvolena proto, že vezená zásoba 76 mm střeliva je podstatně vyšší než 105 mm střeliva. Nezanedbatelná je i snazší manipulace s menšími náboji při jízdě náročným terénem a menší zatížení osádky vozidla při výstřelu. Stabilizovaný kanon ráže 76 mm je vybaven vertikálním klínovým závěrem, termoizolačním pláštěm a plastovým ejektorem spalných plynů. Brzdovratné zařízení je tvořeno koncentrickou kapalinovou brzdou s vnějším pružinovým vratníkem. Maximální zákluz činí 370 mm. Pro kanon byly vyvinuty dva druhy nábojů, tříštivo-trhavý se stopovkou a podkaliberní s křídlovou stabilizací se stopovkou. Ve vozidle je uloženo 48 nábojů pro kanon, z čehož jich je 9 pohotově připraveno ve svislé poloze pod ložiskem věže po levé straně. Z bezpečnostních důvodů nejsou žádné náboje uloženy nad ložiskem věže. Rychlost střelby se uvádí 6 výstřelů za minutu. Podkaliberní střela má dostřel 2000 - 3000 m. Střela je schopna probít pancíře tanků T-54 /55 a T-62 při všech úhlech zásahu. Tříštivo-trhavá střela disponuje dostřelem 12 000 m při nepřímé střelbě a 3000 m při přímé střelbě. Výroba vozidel Rooikat již byla ukončena. Pro obrněné jednotky jihoafrické armády bylo vyrobeno jen 240 vozidel tohoto typu.
Základní technické údaje vozidla Rooikat
> osádka : 4 muži
> hmotnost : 28 t
> pohon : vodou chlazený vznětový vidlicový desetiválec o výkonu 420 kW (563 k)
> rozměry : délka včetně kanonu 8200 mm, šířka 2900 mm, výška 2800 mm
> rychlost : silnice 120 km/h, terén 60 km/h
> dojezd : 1000 km
> překážky : stoupavost 70 %, brodění 1,50 m, svislá stěna 1 m, příkop 2 m (pomalým tempem), 1 m (při rychlosti 60 km/h)
Zdroj informací : kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, 2006 (aut. Chris Chant, vyd. Amber Books Ltd.)
