Zasuličova, Věra Ivanovna

[Ljubov]

Zasuličova, Věra Ivanovna
( 1849 – 1919)

Narodila se ve šlechtické rodině roku 1849. V Moskvě vystudovala Německo- francouzský penzionát. Zde se seznámila s hnutím a idejemi narodniků. Když jí bylo 17 let, rozhodla se, že svůj život zasvětí revoluci. Přestěhovala se do Petrohradu a pracovala v knihtiskařské dílně, protože, jako mnoho ostatních narodniků, toužila pracovat s chudými lidmi. Učila též na dělnické škole. Za styky se Sergejem Gennadijevičem Něčajevem ji zavřeli do Petropavlovské pevnosti. Poslali ji do vyhnanství a Zasuličova musela přejít do ilegality.



Když se dočetla v novinách o tom, jak se petrohradský městský náčelník Trepov vysmíval zatčenému členu organizace Zemlja i volja Bogoljubovovi, začala na něj chystat atentát. 24. 1. 1878 na něj vystřelila v jeho kanceláři, ale rána nebyla smrtelná. Byla okamžitě zatčena, ale soud ji osvobodil. U budovy soudu ji přivítaly nadšené davy a byla oslavována jako hrdinka. Věra Zasuličová záhy emigrovala do Švýcarska, ale poté se zase vrátila do Ruska, kde od roku 1900 vedla časopisy Jiskra a Zarja. Angažovala se i v politice od roku 1903 za stranu menševiků. Zemřela v roce 1919.

[Čučkin]

Nějak jsem nepochopil,proč dáváš na Palbu téma,které se týká bolševické revoluce v Rusku a neobsahuje žádné vojenské téma,pro které byla Palba vytvořena.

[Hans S.]

Historicky významné osobnosti a revolucionáři v jednom balení Palbě rozhodně neuškodí. Jen by to klidně mohlo být delší. Docela by mě zajímaly podrobnosti, za kterých mohl viníka rozumně uvažující soud propustit. Byla snad oběť atentátu politicky nepřijatelná?

[Ljubov]

Díky za radu, co se týče vhodných témat.
Ještě bych doplnila o Věře Zasuličové následující informace: 31. března roku 1878 začal veřejný proces u Petrohradského oblastního soudu. Vedením byl pověřen liberál Anatolij Fjodorovič Koni. Případ, který od začátku vypadal naprosto jasně, tím více že sama Zasuličová nic nepopírala,vyvolával stále větší neklid. Nikdo se nechtěl chopit obžaloby, až nakonec se jí stal prokurátorův známý K.I.Kessel. Naproti tomu všichni známí právníco nabízeli své služby Zasuličové. Obhájsem se stal Petr Alexandrov,řečník, který se účastnil i Procesu 193. Advokát Alexandrov využil právo na odmítnutí projevu poroty. Zrhnul případ Zasuličové jako případ ženy, kterou dohnal ke zločinu boj za ideu ve jménu toho, kdo jí byl společníkem v nešťastném životě, tedy S.G.Něčajevem. Porota rozdola o její nevinně a celá soudní síň vypukla v jástot. Líčení sledoval i Fjodor Dostojevskij. Dav na ulici ji pasoval na hrdinku a provolával jí slávu. Když její kočár přejížděl po ulici, vrhli se na něj četníci a ozvaly se výstřely. Střílel revolucionář Sidorackij ve strachu z toho, aby ji opětovně nezatkli. Den nato žádal car Alexander II. spravedlnost a přál si ji zatknout. Ale nikdo ji nenašel. Západní noviny její výstřel oslavovaly, v zápětí došlo k atentátům na německého císaře, italského krále a brzy došlo k i atentátu na španělského krále.

[Hans S.]

Interessant. Ale asi nebudu sám, kdo není v této tématice úplně zběhlý, resp. jsem značně mimo. Osobnosti, na které se odkazuješ, by také zjevně zasloužily nějaký detailnější popis a vůbec celkově by to asi chtělo nějakou "kostru", která tomu celému dá řád.
Tedy jednoduše řečeno: je zajímavé číst o jednotlivých osobnostech, ale když nevím, co znamená "proces 193", tak mi článek téměř nic neřekne. Neuvažuješ o sepsání nějakého nosného tématu, který by nám, laikům, tehdejší situaci a události alespoň zevrubně popsal?

[Ljubov]

No, jistě by to stálo za úvahu,ale když mi bylo sděleno, abych si šla, no nebudu vulgární, s tímhle oborem do ........, tak nevím..

[Ljubov]

Přidám jen pár detailů. Z osobností,které jsem zmínila, je, pokud se to ta dá říct významný jen Sergej Gennadijevič Něčajev, pokud patříte mezi fanoušky Dostojevského, je mu podobná postava v Běsech-Verchovanskij. Něčajev je považován za jakéhosi duchovního otce revoluce, vzor mládeže a rebelujících studentů. zaujal o mnoho let později i Lenina, když na otázku, koho z carské rodiny by chtěl zavraždit, odpověděl: ,,Celou ektiňu." Ektiňa je modlitba, při níž jsou vyjmenováváni všichni její členové. V březnu 1869 se dostal do Ženevy, a po návratu do Ruska formuje studentská uskupení. Znovu prchá do Ženevy, kde je dopaden ruskými agenty a odsouzen na doživotí. Umírá několik měsíců po smrti nenáviděného cara, v roce 1882.

Proces 193 se konal v říjnu roku 1877. Soudili tehdy 193 narodniků, kteří byli obviněni z účasti na založení organizace, jež měla vést ke svržení tehdejšího vedení. Byl to největší politický proces v ruských dějinách. 103 z nich byl odsouzeno k různým trestům, 28 k nuceným pracím. 90 bylo sice osvobozeno, ale téměř všichni z nich byli na carův popud vypovězeni.

Děkuji za návrhy. Chápu, že když není určitá představa, těžko se můj odkaz četl. Pokusím se sepsat historii do jednoho článku a ten poté poslat.. A vystavit ho pranýřování za příšernou nudu

[Hans S.]

Děkuji za návrhy. Chápu, že když není určitá představa, těžko se můj odkaz četl. Pokusím se sepsat historii do jednoho článku a ten poté poslat.. A vystavit ho pranýřování za příšernou nudu

Tohle je správný přístup. Stačí jeden článek orientační a ostatní z něj mohou vycházet. Však jsi jistě šikovné děvče a nějak si poradíš.
Pro nás, kteří kteří se bavíme prolézáním historie, jsou podobná pojednání jednoznačně hodnotná. Navíc máš dle mého skromného názoru docela hezky čtivý psaný projev.

[Alchymista]

Nejaký súhrnný článok k ruským dejinám druhej polovice 19. storočia a začiatku 20. storočia by som privítal aj ja.
Sú to udalosti, ktoré následne viedli k revolúcii v 1905, tvorili pozadie k Rusko-Japonskej vojne, ruskej účasti v prvej svetovej vojne a následne aj k revolúcii v 1917 a ruskej občianskej vojne.

[Rosomak]

Myslím, že dané téma je velmi zajímavé už z toho hlediska, že toto období je velmi důležité pro vývoj v Rusku.
Historie vzestupu Uljanova tak trochu známe, o Bělogvardějcích je to už mnohem větší bída.
Takže Ljubova, nenech se odradit.

[rabo]

Pridávam sa k ostatným a teším sa na rozsiahlejšie pokračovania.

[Ljubov]

Díky všem za názory. Začínám se pouštět do podrobnějšího popisu, takže jakmile ho budu mít, pošlu. Kdybyste tam poté objevili nějakou chybu nebo nepřesnost, budu moc ráda za opravu..
To je zatím všechno, ještě jednou díky.

[Buhel]

S Ruskem to muselo jít pěkně s kopce,když tuhle osvobodili.
Šlechtična,cizojazyčná škola,jaký důvod ta měla k boji za svobodu "chudých a utlačovaných".Ruské revoluční hnutí je případ pro psychiatry."Osvoboditelé proletariátu kteří v životě nepracovali


Asi bych si asi měl zase sehnat v knihovně Radzynského...

[Thór]

Ljubov-vcelku šílená představa, když státní moc osvobodí atentátníka. Pokud nad tím člověk popřemýšlí, vyvstává mnoho otázek, na téma Carské Rusko.

[Ljubov]

Buhel, Thór: Zejména šlechta byla v řadách teroristických skupin. Každý druhý šlechtic četl knihu Co dělat?, miloval Rachmetova (hlavního hrdinu, oddaného stoupence revoluce) a toužil ho napodobit. Jejich láska k převratu pokračovala do té míry, že dobrovolně poskytli svůj majetek na společné konto Narodnaje Volji a vycházeli po skupinkách mezi chudé povzbuzeni letáky, které volaly jediná dvě slova:"K Lidu!". Učili se orat, šít boty a oblečení, vyrábět keramiku atd. jen aby zapadli mezi rolníky a řemeslníky.
Kdyby nebyla Věra Zasuličová osvobozena soudem, osvobodili by ji sami revolucionáři. Jejich síla a moc vzrůstala den po dni.
Nejen ruské teroristy bylo možno poslat do léčebny. Každý diktátor nebo terorista není úplně v pořádku.
Radzinskij je dobrý zdroj, měla jsem vypsané asi dva sešity úrývků z jeho knih a často se k nim vracím a používám je.
Thóre, pokud by Tě nějaká konkrétní otázka trápila, tak ji můžeš připsat a já se pokusím nalézt alespň částečnou odpověď. Ale toto téma nelze vidět pouze černobíle.

[Thór]

Ljubov-pokud to vypadalo, že jsem přiklekl k černobílému nahlížení, tak to rozhodně nemělo takhle vyznít. Jedna otázka se mi vkrádá na patro. To bylo carství tak nenáviděné, že šlechta se sama od sebe vlastně vzdala svých privilegií? Vždyť to co a proori zaštiťovalo šlechtu, bylo (alespoň teoreticky) carství. To jsem nějak mimo mísu............

[Ljubov]

Máš pravdu v tom, že nebýt cara, nezískali by šlechtici své postavení u dvora, pozemky, sídla a tisíce rublů.
Ale právě tato vrstva si zamilovala svou představu revoluce. Četli knihy, které je k tomu naváděly, poslouchali plamenné projevy Sergeje Něčajeva a dalších členů Narodnaje Volji. Chtěli se vyrovnat s chudými, rozdělit si vše rovným dílem. Cestou k blahobytu mohli jít pouze tehdy, když by se zastavili v občinách. Motivovat lid k boji a vyvést ho z nevědomosti ke spásnému převratu..

Vycházeli k lidu a doufali, že když budou vypadat a pracovat jako oni, lépe na ně zapůsobí a vnutí jim své myšlenky. Brali to jako splnění svých křesťanských povinností pomoci a služby chudým. Přinášeli jim své knihy a předčítali celým náměstím.
Rolníci na Boha slyšeli vždycky, ale se získanou svobodou ( Alexander II. je svým manifestem osvobodil) a hlásanými projevy narodniků se stále častěji stávali fanatickými milovníky revoluce.

Rolníci se tedy postupně stěhovali do měst, k teroristům se přidávali i studenti, profesoři, ministři vlády i sloužící v Zimním paláci. Car se před nimi nedokázal schovat, i jeho tajná policie byla z dobré poloviny plná revolucionářů.

Myšlenky Marxe, Engelse a Bakunina interpretované Něčajevem do podoby: "Zabte cara, nastane socialismus a bude dobře," naprosto zaslepily celou šlechtu, neuvědomili si, že carovou smrtí si příliš nepomůžou a vysněná vzpoura lidu přinese jen další hlad a utrpení. Uvěřili jako malé děti něčemu, co nebylo možné.

Věra Figner, slavná teroristka, která přežila svých dvacet let na samotce v Petropavlovské pevnosti a dočkala se Lenina i Stalina, krátce před svou smrtí roku 1942 prohlásila:"Kde je ta slavná Narodnaja Volja, která chtěla pomoci lidu; kde je ta naše svoboda a prosperita, pro kterou jsme bojovali a umírali?". Došlo jí, že se v podstatě nic nezměnilo. Umírali nevinní lidé. Princip "Všem stejně" nefungoval. Ale na obrat bylo příliš pozdě.

Je to alespoň částečná odpověď?

[Thór]

Ljubov-díky moc. Pochopit tohle jednání sice nedokážu, ale už díky tobě vím o co šlo

[Pátrač]

Pochopit toto jednání Thóre je nelehké. Skoro mě to nutí napsat větu:

RUSOVÉ JSOU RUSOVÉ.

Jejich jednání je dost často natolik sebedestruktivní že se to vymyká způsbu myšlení jaké je běžné v našich končinách.

Nejvíce zajímavé pak je, že to ve své podstatě myslí dobře a věří tomu, že konají dobro. Někdy mám pocit, že takto mysel i ten Jejich nejstrašnější vůdce Stalin. Ve své paranoi byl přesvědčen, že jedině on ví, co je dobré a že jakýkoliv způsob, který dobro přinese je dobrý.

Pro Rusy je největší problém v jejich dějinách, že nikdy nechápali, nechápou a nikdy nepochopí obsah této myšlenky:

CESTA DO PEKEL JE DLÁŽDĚNA TĚMI NEJLEPŠÍMI ÚMYSLY.

Proto si myslím, že stále opakují stejné chyby. Nepochopení této myšlenky totiž způsobuje, že se nedokáží poučit zvlastních dějin.

[Ljubov]

Velká pravda, Pátrači.
Rusové jsou Rusové, ano. Myslí jinak, ano. Těžko se mi to říká, když sonduji do dějin našeho národa a slova, kterými vyjadřuji své objevy nejsou lichotivá. Ruská historie je založená na prolévání krve. Buďto ji prolévá nepřítel, který na zemi útočí nebo Rusové sami. Je sice hezké říkat, jak Rusové trpěli ve válkách a jejich ztráty v obou světových válkách narostly do katastrofálních rozměrů; ale vidím i řadu konfliktů, které vyvolali sami. Tolik neštěstí se mohlo předejít..
Stalin byl sice řezník, ale nebyl hlupák. Věřil, že koná dobro a řídil se tím. Jeho ideje odporovaly kolikrát zdravému rozumu, ale pro něj to byly svaté myšlenky.

Národ, který se nepoučí z vlastní historie je nucen k tomu, aby ji zopakoval. Do té doby, než to pochopí.
Kdysi jsem viděla na jednom hrobě přilepený dopis, bylo na něm napsáno tohle: "Bože, odpusť prokletému národu.". víc nic. Byla jsem malá, nechápala jsem. Viděla jsem všechno jinak, pozitivně.
Když se nad tím zamyslím dnes, dobrých patnáct let poté, začínám tomu víc a víc rozumět.