leichte Feldhaubitze 18/2 auf Fahrgestell Panzerkampfwagen II (Sf) – Sd.Kfz.124 - Wespe
V minulém části této minisérie jsme se podívali na úpravu lehkého tanku PzKpfw II, cíle mělo být umístění polní houfnice sIG ráže 150 mm na podvozek tohoto tanku. Normální podvozek však nebyl ideální základnou pro tuto těžkou houfnici, došlo proto k upravě podvozku – bylo přidáno další pojezdové kolo a vana byla rozšířena. Tyto úpravy však znamenají, že již nejde o sériově stavěný podvozek a proto je vyrobena jen malé série těchto samohybných děl.
Válka na východě ukázala potřebu zavedení samohybných houfnic do tankových svazků, cílem bylo samozřejmě zvýšit účinnost a rychlost palebné podpory, byl však také třeba zvýšit dostřel houfnice oproti houfnici sIG 33 (4700 m). V úvahu tak připadají asi jen dvě houfnice zavedené v německé armádě. Těžká polní houfnice sFH 18 ráže 15cm nelze na podvozek lehkého tanku umístit, je však využita na upraveném podvozku Pz III/IV. Vzniklo tak samohybné dělo Hummel, více je zde......
leFH 18 bez úsťové brzdy Na podvozek PzKpfw II však šla umístit lehká polní houfnice 10,5 cm lFH 18/2, vyvíjená koncem 20. let minulého století firmou Rheinmetall. Firma Alkett musela vyřešit nejprve nové umístění pohonné jednotky tanku PzKpfw II, motor v zadní části vozidla musel prostě pryč. Byl přesunut do středu vozidla, tím se zadní část uvolnila pro částečně krytou nástavbu. Částečně se mění i podvozek, místo čtyř podpůrných kladek jsou použity jen tři. Část samohybných děl byla osazena na standardní podvozek PzKpfw II verze F, zbytek pak na prodloužený podvozek. Ten lze snadno na fotografiích rozeznat, zadní napínací kolo je posunuto dozadu, podvozek je prodloužen asi o 220 mm. Samohybné dělo obdrželo krkolomný název leichte Feldhaubitze 18/2 auf Fahrgestell Panzerkampfwagen II (Sf), kódové označení bylo Sd.Kfz.124, asi nejznámější je ale bojové označení WESPE (vosa), přidělené vozidlu v únoru 1944.
schéma pohonu
V zadní části vozidla je vybudována nástavba částečně kryjící hlavní výzbroj tohoto vozidla. Jedná se o lehkou houfnici 10,5cm leFH 18/2 ráže 105 mm. Ta je umístěna ve svařované nástavbě, síle pancéřových plechů je pouze 10 mm. Nástavba je bez střechy, zadní stěna je rozdělená, horní díl se dá sklopit. S houfnicí dosahuje lze s určitým omezením stranově manipulovat, odměr je 17° na obě strany, náměr se pohybuje od -7 do + 42°. Palebný průměr pro houfnici činí 32 střel ráže 105 mm.
krátký podvozekOsádku tvoří pět mužů. Řidič má své stanoviště díky úpravám pohonu posunuto dopředu, kryje ho pancéřová budka s odklopnou čelní deskou. Zbytek osádku má stanoviště v nástavbě, jedná se o střelce, dva nabíječe a velitele.
Wespe maskovaná větvemi při přesunu
Wespe při přesunu
Mimo bojové vozy je vyráběna i verze vozidla pro převoz munice. Zde samozřejmě chybí houfnice, čelní stěna je zaslepena plechem stejné síly jako zbytek nástavby. Osádku tvoří dva muži, vozidlo uveze až 90 střel ráže 105 mm
vrak samohybného děla Wespe
Wespe při demontáži kanonu za pomoci polního jeřábu
Výroba tohoto samohybného děla začíná u koncernu FAMO v roce 1942, do ukončení výroby v roce 1944 je vyrobeno 682 bojových vozidel a 158 muničních vozů. Výroba probíhá na začátku v Breslau, postupně se výroba přesouvá do závodu FAMO-Warschau ve Varšavě (FAMO-Ursus). Na frontách je toto samohybné dělo používáno až konce války.
Technické data leichte Feldhaubitze 18/2 auf Fahrgestell Panzerkampfwagen II (Sf)
délka – 4,81 m
šířka – 2,28 m
výška – 2,30 m
hmotnost – 11,48 t
výkon motoru – 140 HP
max. rychlost silnice – 40 km/h
max. rychlost terén – 20 km/h
dojezd silnice – 140 km
dojezd terén – 95 km
zásoba PHM – 200 litrů
pancéřováni - 10-18 mm
měrný tlak na půdu – 0,76 kp/cm2
osádka – 5
zdroje:
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 2
Wydawnictwo Militaria 58 – Wespe
Waffen-Arsenal 066 - Wespe-Heuschrecke
http://www.ostpanzer.asty.ru/
